Přepis: Jak to vidí Ivan Kraus – 18. listopadu

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Půl deváté. Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešním hostem Jak to vidí je spisovatel Ivan Kraus. Dobrý den.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč teroristé útočí právě ve Francii? Co dělá republika proto, aby se zejména mladí lidé neradikalizovali? Změní Francie svůj vztah k muslimské komunitě? Nejenom tyto otázky dnes rozebereme. Začneme ale v Česku. Dobrý poslech. Včera jsme si připomněli Den boje za svobodu a demokracii. Jak jsme se toho, pane Krausi, letos zhostili? Byly protesty, byly oslavy, vzpomínalo se.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Tak já myslím, že to celkem prošlo přirozenou cestou, objevily se všecky barvy toho, co se ..., oč šlo, o, jak já tomu soukromě říkám, sametovou evoluci, ano, sametovou evoluci, ale bylo tam, já jsem sledoval, sledoval jsem uctění památky Jana Opletala, studentů a jisté souvislosti historické, protože, když my mluvíme o boji za svobodu, no, tak se musíme po té historii podívat. A tam mě fascinovalo, když jeden z těch referentů, či nevím přesně ani jméno, svazu bojovníků začal svůj projev větou: "Já už dál nemůžu." Tak jsem to začal sledovat. Pak mluvil pan Sobotka, další, další celkem normálně. Jde o to, že už žije jenom 7 z těch studentů, kteří byli postižení tenkrát po demonstraci tím, že byli v koncentrácích, bylo jich tehdy 1000 nebo 1100, Jan Opletal zemřel, to všechno víme. Ale musel ...

Čtěte také

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je, promiňte, že vám do toho vstupuji, otázka je, jestli to všechno víme a kdo?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, a kdo? Víte, je tam jedna věc, že Mezinárodní den studenstva vznikl z popudu Čechů v exilu v Anglii, nevím teď přesně místo a uznal to celý svět, bylo to za války, neboť Hitler potom, že jo, tady zavřel, nechal zavřít vysoké školy a koncentrační tábory jsme toho Jana Opletala ..., a my máme šanci, měli bychom mít šanci, abychom ten den rozšířili v kalendáři o pár slov, pokud to nebude vadit papírenskému průmyslu či komu, či politikům a abychom se vrátili nejenom k té sametové revoluci či evoluci, ale i k tomu, i k této události, neboť ta předcházela a není ochota, ukázalo se v tom projevu. Politické strany byly obcházeny a nepodařilo se to prosadit a mezi čtyřma očima, tak to ten muž řekl, proč bych to neopakoval, ten starej pán, mezi čtyřma očima mu bylo řečeno - no, naše strany proto nehlasovaly, protože to navrhli komunisté. To je ostuda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Neznáme vlastně dějiny?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
To je ostuda, no, ale to chování politické. Já to prostě vůbec nemůžu pochopit, protože co jinýho to bylo, než demonstrace ve smyslu boje za svobodu, že jo, ten Opletal, takže jsme si to trošku zúžili, a to, já myslím, je škoda. A s tím také souvisí, když dovolíte, já ocituju jenom čtyři věty, psala nám paní teda vědkyně, skvělá to žena mladá v Brně a dostala za úkol strávit nějaký čas na gymnáziích jako stáž udělat, byť se pak bude věnovat vědě. A tam se dozvěděla zajímavou informaci - paní profesorko, co se stalo zajímavého? Nebylo to, jak se v tom roce 68 upálil ten student Opletal? A ona řekla, no, v podstatě máš pravdu, akorát to nebylo v roce 68, ale 69, nebyl to listopad, ale leden, nebyl to Opletal, ale Palach, a ten 17. listopad s tím zas tak moc nesouvisí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Docela řekla bych, no, nechci říct typické, ale na to vlastně upozornil i ve včerejším Jak to vidí rektor Karlovy univerzity Tomáš Zima nebo Mikuláš Kroupa, ředitel neziskové nevládní organizace Post Bellum. Přesto mi to přijde doslova alarmující, pokud má dnešní mladá generace tyto znalosti, takové vědomosti?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Je to, já jsem u toho vždycky trošku propadám se do blues, protože vím, kdo nezná vlastní minulost, těžká zvládá současnost a vůbec ne svou budoucnost, tedy v tom smyslu společenským třeba, a s tím by se mělo něco dít. A kde jsou zdroje? Jsou jen dva škola a rodina. Víc jich není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Komu patří Albertov, to se ptají mnozí po včerejších oslavách zejména v souvislosti s tím, že před vystoupením pana prezidenta na akci Blok proti islámu policie odmítla pustit k pamětní desce studenty, ani rektora Univerzity Karlovy, prezidenti sympatizanti však na to místo vpuštěni byli?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, to je předvolební kampaň zajímavým způsobem, že jo, že ano. Tím získáte jako politik procenta. Co se mně na tom osobně ale nejvíc nelíbí, mě politici ničím příliš nepřekvapují, metod není zase tolik, mně se na tom nelíbí proti islámu. Správný termín by zněl proti karikatuře islámu, jo, to jest vůbec ne tedy korán, ale jeho zkarikování, které si ty bojůvky a tak dále přetvářejí k tomu, aby se mohly dopustit toho, čeho se dopouštějí. Lidi velice rádi zjednodušují. Korán není nebezpečnej. Nebezpečné je si ho vyložit. Takhle můžeme, podívejme se zpátky, i bibli pootočit, můžeme, nebo tóru nebo talmud, budeme-li chtít. Buďme ..., čili oni, no, to celý je ..., pro mě je to trapnost, protože taky jsem si povšiml toho, že to bylo tak zrežírováno, že prostě ten přístup byl umožněn jen některým, že jo, to potom ..., co to je? My máme takovou veřejnost, z nichž jedna část má stát za rohem a druhá smí dovnitř? No, to je absurdní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste použil, pane Krausi, spojení sametová evoluce. Kam jsme dospěli? V jakém stádiu se nacházíme evolučním za těch 26 let.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Nám se něco povedlo, to nemůžeme popírat a nebudem se za to stydět, že se nám to povedlo, ale to je to, obávám se, spíš to materiální, jo, dohnat ne materiální. Nám se podařilo vydat knihy, které se tu nemohly číst, které se tu nevydávaly, rozšířit a pomoct vědě, pedagogice, celá ta společnost se posunula, pootevřela se ta vývěva. Tady, pro mě to byla vývěva, že jo, tam nebyl vzduch, to byl takovej ten, jak se dávají sýry, tak se to přikrejvá ve Francii tím skleněným poklopem a ony zrajou, ale tady to tedy bylo opačnej efekt, ono to spíš, my jsme trouchnivěli jako společnost. A co se nám nepovedlo? No, nám se, povšimněte si, že nás to bolí všechny i ty, kteří se o to snažili, chartisty, i ty lidi, kteří tady opravdu chtěli mít lepší společnost a najednou si všímají toho, že to, co je v nás, v nás nějak dále tkví a zůstává. Kdysi Pavel Tigrid byl velmi jako optimistický a sdělil nám - no, jo to bude otázka jedné generace. Když jsme se později potkali, tak říkal: "Jak já jsem se pletl, dvě nebudou stačit, než ta tlustá čára vznikne."

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co v nás tedy přetrvává nebo jaký vy máte pocit? Mnozí lidé mají smíšené pocity, někteří negativní pocity?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
My, tahle země, naše země žila příliš dlouho v určitým systému, že jo. Naše země si prožila, jsme ve střední Evropě, válku, nacismus, totalitu, krátké vydechnutí, tak tomu říkala moje maminka, ale už v 46. už to nebudem rozvádět, bylo jasné, kterým směrem se ta země vydá, víceméně dohodnuto, připraveno a potom od roku 48, podívejte do roku 89, to je docela hodně let. Politologové pak vždycky přispěchají s tím, že říkaj, co byla totalita a vím, že padesátá léta byla nejhorší a co už nebyla totalita a já se vždycky durdím, protože říkám - tak, když to nebylo, tak tomu říkejme třeba jahodová zavařenina, protože smělo se, mohl jsem se vrátit do této země, aniž by mě dali do vězení? Nemohl. Byla tu svoboda shromažďovací, projevu, nebyla cenzura. To všechno nebylo. Čili nevím, co to teda bylo, jahodová zavařenina, ale nebyla chutná. A teď to vytvořilo v generaci, naši rodiče žili taky a museli mít, nás vychovávat tak, že co se říkalo doma, pokud se to vůbec říkalo, se neříkalo ve škole a to prostě, přežívalo se. Ono se nežilo, ono se přežívalo. Nebylo to společenskej systém, kde by byl hlad a bída, byla duševní bída a ta duševní bída, ta vůle každýho z nás, jak tu jsme, po tom říkat to, co chci, stát za svým názorem, neohlížet se na to, vzpomeňme jen na stará hesla "kdo nekrade, okrádá rodinu", vždyť to je výklad zoufalství, že jo, tak to všechno nějaký, nám se podařilo, kdybysme byli na rentgenu, tak my máme, nemáme úplně čisté plíce, máme tam ještě skvrnky nějaký. Já nevím, jak se to léčí, patrně časem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co ale, nebo jak rozumíte tomu, že řadě lidí by chtěli mít tu zavařeninu ve špajzku?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
To je, jak tomu rozumím, mohla byste, mohl bych říct, jak tomu nerozumím. Je to, víte proč, nejdřív byla euforie, chápu, konečně. Bylo pár let, výborně. Ze špinavých dvorků a sklepů se staly pěkné restauranty, bistra, omítly se domy, nádhera, já jsem to spoluprožíval a těšil jsem se tím jako každej z nás. A potom, já nevím, kolik let to trvá, trošku ta euforie opadla, najednou no, jo, ale to není všechno, jak by to mělo být.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A s čím souvisí to, třeba že ta euforie opadla? Lidi přece také reagují na určitý vývoj situace?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, je to, je to jakési nenaplnění. Ono asi nejsme úplně spokojeni my tady, my Češi, v čem žijeme. My volíme, pak nejsme spokojeni, že jsme zvolili, nebo vůbec si neuvědomujeme - vždyť jsme ho zvolili toho pána nebo tu paní, tedy jsme ho zvolili, tak jsme spoluzodpovědní za to, že je na tom, na té, v té funkci, to se rychle zapomene. A potom se to buď u piva nebo v intelektuálních debatách rozmatlává s prominutím, není to hezký slovo, do zbytečných ležatých osmiček, do nekonečna. Jsme teda vůbec něco, za něco odpovědni a spoluzodpovědni jako občani týhle země, anebo to zase ty nahoře, ale kdo volí ty nahoře? Byli jsme u voleb? Dobře, tak vyhráli ti druzí, my jsme volili někoho jinýho. Tak se nedá nic dělat, musíme si uchovat dál svůj rozum, svůj pohled na věc a hlavně se za něj nestydět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rozsáhlé policejní razie ve Francii na teroristy, podle aktuálních zpráv si zátah vyžádal nejméně 3 oběti. Kvůli hrozbě atentátu byl včera zrušen fotbalový zápas v Německu. Na londýnském stadionu ve Wembley se naopak hrálo, zněla tam Marseillaise. Jak vy vnímáte celou tu situaci, pane Krausi, po masakru v Paříži?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, je mi z toho smutno. Žili jsme tam mnoho let, pracovali jsme tam mnoho let, mám tu zem rád a se vším, co k ní patří, s plusy i minusy, každá země nějaké má a tohle, co se děje teď v současné době, je, ono už to má kořeny hlubší a delší, je, je na to vylezen termín hybridní války, no, tak válka taková nebo maková. Ten problém je v tom, že je těžko ..., Francie se, myslím, taky vzpamatovává ze svých určitých omylů. Oni to zatím neříkají úplně, ale čím dál tím víc. My jsme se dívali na tu francouzskou televizi a najednou, víte, když tam slyšíte, že je tolik a tolik tisíc lidí, které Francie musí mít zaregistrovány, mladých lidí, že jo, a tak dále, víme, o kom mluvím, a teď, a my je nemůžeme sledovat od rána do večera. A já jsem říkal - no, panebože, 4 tisíce podezřelých nebo řekněme nejistých spoluobčanů, že jo, s francouzskými doklady, když stačilo 8 lidí na to, co se teď přihodilo, tedy 8 plus, to se zjistí, spolupracovníci, další mladí chlapci, kterým dělá ohromně dobře odnést někam balíček s dvěma drátky, nebo co já vím, takhle si to představuju. Frustráti, frustrovaní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak právě, jak můžeme bojovat s terorismem, když necháme, ať už ve Francii nebo v jiných zemích, volně se pohybovat lidi, o kterých vlastně víme, víte, když známe ten počet, francouzský premiér Manuel Valls hovořil ještě přednedávnem, že to je tisícovka, teď už je to 10 tisíc těch navrátilců ze Sýrie, z Iráku, tak jak vlastně Republika francouzská bojuje s těmito lidmi, o kterých ví, že jsou buď extremisté nebo inklinují ať už k Islámskému státu a podobně?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
To je kámen, teď jste narazila právě na ten kořen celého problému. My, nejen Francouzi, Britové, Němci, evropské země bude třeba si uvědomit, že kdo nerespektuje zákony v těchto našich zemích a vynáší cosi vlastně exportuje terorismus, prostě protože se rozhodl, že toto ho naplní, tam pomáhat těmto extremistům, měl by, neměl by mít už možnost se do rodné země vrátit nebo té země, která mu dala dokumenty, už nikdy, protože porušuje zákony našich zemí. Že je porušuje jinde a pak se letecky vrátí, je absurdní, protože my si musíme uvědomit, že bude dál spolupracovat nebo, když neprovede nic v Paříži nebo v Londýně, tak pomůže tomu druhému nebo tomu třetímu. To je první a zásadní věc, kterou asi si ve Francii, Francie dnes uvědomí a možná, že se tím poučej další země, ale já bych k tomu řekl ještě jednu věc, co mě šokuje, a to se mi vůbec nelíbí. Saúdská Arábie a Katar Šejchát, to je, když se podíváte do francouzského tisku, tak oni financují mešity, dobře, to jsme chápali, dokud terorismus nedosáhl těhle rozměrů, lidi se jdou pomodlit, v pořádku, jako evangelíci, katolíci, pravoslavní, jenže ten problém je, že je to nekontrolovatelné a že v mešitách se zradikalizovali ti imámové a najednou jich Francie 40 chce vyhostit, nevím tedy kam, chce je vyhostit, čili o nich bylo povědomí v nějakých úřadech, v nějakých databázích. A teď ten kořen, Saúdská Arábie, teď jsem tady s někým mluvil, kupuje i vesnice na Balkáně. A proč? Proč je financuje? Je to tedy, já mám podezření, že je to obojetná země a nejen sama, Katar, nevím ty další, ty vědomosti nemám, chvíli jsme s arabskou ligou a chvíli se Západem. Ve skutečnosti se taky bojí extremismu, že jo, musej se jistě bát, ale to financování teď přinese Francii problém. Od roku 1905 je to laicky sekulární stát a stát tam nechává církve, aby se financovaly samy. A teď budou muset sedět v parlamentu a říct tak a co teď, protože ve chvíli, kdy zakážou těmto zemím takhle jaksi financovat i tyto radikalizované imámy, no, tak ti řeknou - dobře, ale tak to musíte platit vy jako stát, že jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V čem vy vidíte, pane Krausi, příčiny, kořeny vlastně té radikalizace mladých lidí, kteří se narodili ve Francii, v Belgii, v jiných zemích, v Německu. Mají naše evropské pasy. Jsou to také dívky. Jsou to mladí lidé mezi 18, 30 lety, ale i padesátníci.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Něco se stalo, těch aspektů, kdyby člověk byl fér, bude asi celý raneček, ale jeden z nich, nebo dva z nich, si myslím, domnívám se, že jim rozumím. Podívejte, my jsme tam žili a my jsme potkali otce a dědečky těhle lidí. Ti pracovali v Renaultce a dřeli a když dodřeli, tak měli domeček na předměstí a často i v Alžíru nebo v Tunisu nebo ve Španělsku, byli skvělí a jsou skvělí. Ve dvě hodiny v noci si můžu koupit bagetu na Avenue Versailles a kdo myslíte, že mně volá: "Bonsoir, mon ami," dobrý večer, příteli, že jo? Je to Magreben, je to Tunisan, Alžířan. Dělají celé rodiny, dělají 14 hodin denně, pracují tak jako Vietnamci u nás zhruba, jo. Ale pak se stalo něco, pak přišla další generace a pak přišla ještě další generace. A když opustíte školu jakoukoliv v Evropě ve 12, 13, 14 letech, řekněme, tak kam, jakou možnost máte bez vyučení nebo dostudování dneska? Jakou máte možnost se uplatnit v tý společnosti? No, tak se neuplatníte, z toho přijde frustrace. Á jsem odstrkován. Není mi dáno možnost uplatnění. Do toho vstoupěj intelektuálové, napíšou, ano, je to naše vina, všecko je naše vina. My skončíme tak, že budeme říkat, že i ty pouště na středním východě jsou naše vina, ten písek tam je naše západní vina. To je sebemrskačství. A čili já to vidím v nenaplnění života a v takzvaným náhradním hledání nějaké aktivity. No, a je to druh hrdinství, že jo, pomoct něčemu, i když to neprovedu já, někde někomu pomoct a něco vyletí do povětří a bude to v televizi. Víte, je to ohavný, ale tohle to, ty dva aspekty ty bych si troufl říct. A pak bych jenom dodal, že na pařížská předměstí, vy už tam nemůžete v klidu říct. Tam se odstěhovávají lidi, protože doktor se tam bojí k pacientovi, krámy se zavírají, zabedňují se, ta situace se horší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak na to ale reaguje stát, jak je možné, že něco takového vzniká?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Sarkozy říkal, že ví jak. Před ním Le Pen, to bych teda nerad, ten říkal, tatínek Le Pen, já tam dám tanky a tím to bude vyřešený. No, to jsou ta, znáte to, rychlá řešení, která jsou vždycky brutální. Nevím, jakým způsobem. Samozřejmě já netvrdím, že francouzská společnost udělala všechno vždycky správně, to si netroufám, ani to neznám, tvrdit, ale tohle to je jednostranný. Ono potom, když do toho přijdou drogy, krádeže aut, zapalování vozů, vždyť jsme to zažili, že jo, v minulosti, ta frustrace, ten, ten, to hledání něčeho, co nemohou najít ani. A proč, to mě hrozně trápí, tátové a dědové žili v tý Francii a žijou normálním životem a byli to naši sousedé a kupoval jsem u nich citrony a nikdy jsem necítil nic negativního.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Změní se teď něco ve společnosti mezi Francouzi, řekněme, a mezi velmi početnou muslimskou komunitou,

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, já nejsem tak věřící, abych se modlil, ale řeknu vám, že teda měli bychom si přát, aby k tomu nedošlo, protože co chtějí vlastně způsobit ty IS, vyvolat atmosféru strachu nátlakově a vyvolat vlastně, pocit dotáhnout to až k občanské válce. To je smyslem jejich, rozdělit, narušit ten náš evropský systém.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle toho, ale co se odehrává konkrétně v Paříži nebo na jiných místech, tak se to naštěstí tedy nedaří, protože lidé ukazují právě tu jednotu, samozřejmě solidaritu.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Zaplaťpánbůh, pardon, ale najdete i zprávy pozoruhodné, že 26 amerických guvernérů, Obama, prezident řekl, že přijmou 10 tisíc syrských uprchlíků a těch 26 guvernérů říká - no, ale nám se to nelíbí a my jsme proti. Oni budou muset, protože prezident má jaksi vyšší slovo než guvernér. Ale co oni neudělají, a to už o tom mluvěj, hovoří, nebudou platit jim angličtinu, neposkytnou jim kurzy, neintegruje, čili no to je nepřijetí, že jo. A teď si říkáte - co vyvádíte, vždyť jste až za mořem. A pak si najednou řeknete, ale běda, vždyť vy jste měli Nine Eleven, vy jste měli New Yorku, čili ve vás se probudil přes moře strach v těch guvernérech, v těchto politicích, přenesený z Evropy, že jo, to je následek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mnozí se ptají, proč vlastně se Francie se opakovaně stala terčem útoků?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, proč Francie? Protože Francie, já nevím, 5 nebo 6 milionů lidí, znáte to, jsou nejenom tedy, Tunis, Maroko, chraň bůh, /nesrozumitelné/, to je Guadeloupe, to je Martinik, to je, Ghana, to je Afrika, to je Dakar. Neumím to všechno vyjmenovat, Libérie atd., atd. Francie má, je barevná, pestrobarevná země svým složením, Vietnam, že jo, z Asie a nikdy to jaksi až do posledních let nebylo na škodu a já bych právě řekl naopak, máte tam komiky, zpěváky, i součást, jsou už dnes tito lidé součástí kultury, jo, v následných generacích. No, a teď do toho přichází ten moderní terorismus, který stojí, je velmi těžko ho sledovat, protože buňka si žije svým životem a teprv, když je probuzená, dostane signál - jděte do toho, tak se pustí do díla a to se právě stalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Satirický pařížský týdeník Charlie Hebdo přišel s novou karikaturou, kde vlastně, asi ji znáte, když už se smějete.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Jsem zahlídl, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je tam vlastně napsáno - teroristé mají zbraně. Kašleme na to, my máme šampaňské. To je francouzský přístup.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
To je francouzský přístup. Ono totiž, jak nevím, jak se to bude dál vyvíjet, nikdo nevíme, ale my vlastně nejsme, neměli bychom být konstantně ve strachu, protože, když se budem stále bát a stejně já si neumím představit, že práci třeba v tajných službách, nedej pán bůh, to bych nikdy nechtěl dělat, to je v takovýhle chvílích práce na 24 hodin denně, že jo, ale pořád žít v konstantním strachu nelze, na to člověk není stavěnej. Je dokázáno, že i lidi v gulazích a v koncentrácích, dokázali, když tam byla taková osobnost, říct vtip a na chvilku rozesmát ty svý kolegy, spoluvězně a způsobit trošku kyslíku a oxigenu, vehnat jim trošku radosti do žil a taky žili v beznadějných situacích.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vidíte ty další možnosti? Často se vlastně teď skloňují pouze dvě, řekla bych, Evropa otevřená a Evropa uzavřená jako pevnost.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, to bude velmi složité. Já si myslím, víte, mě přepadá, ráno si říkám - ano, no jo, ale už kolem poledne si říkám - čemu to pomůže, když víme to, co jste načala předtím, že to zčásti dělají naši evropští lidé, nebo že tu mají ti z toho IS spolupracovníky. Oni přece nebudou cestovat, nevím do jaké míry, takovým způsobem, aby byli příliš viditelní. Já si myslím, že to nemají zapotřebí, protože, když jeden zavolá druhýho do Londýna, do Paříže, do Berlína, tak už tam má spojení a ten volá dalšího. My jsme právě v té situaci, proto jsme o tom mluvili, kdybychom neměli dopustit, já čtu čísla, že z malé Belgie 250 tamních občánků, mladých lidí jsou bojovníci, no, tak ať jsou. Já jim pošlu rekomando, já nevím, jestli dojde, nebo jestli mají počítače tam v těch ruinách, tím končíš, k nám už ne, měj se hezky. Dokud tohle neuděláme, tak mě přijde chvílema, samozřejmě, že bude nutná jistá kontrola na hranicích, mně to v životě nevadilo, když jsem ukazoval pas a vidím, jak vždycky na hranicích Německa, Švýcarska, Francie, ukázali jsme se ženou pas, oni se šli podívat do počítače, jestli nejsme hledaní a jeli jsme dál. To jako mně nevadí, ale ten druhý aspekt, ten nesmíme vynechat, protože můžem dělat jaký chceme hranice, když si je nevytvoříme doma mezi slušným člověkem a mezi teroristou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak by na to asi zareagoval Helmut Schmidt, německý bývalý kancléř, který před pár dny zemřel?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Francouzsky bych klidně řekl "mon amour", jsem heterosexuál, myslím to duševně. Jak by zareagoval Helmut Schmidt nevím, ale byl to člověk velký, byl to státník a on sám řekl - demokracie se pohybuje šnečím tempem. To znamená, trpělivost a tu měl a tu vykazoval, a proto ho Německo miluje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Spisovatel Ivan Kraus. Děkuji za vaše názory a přeji vám hezký den.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Hezký den a pozdrav posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra se mohou těšit na Davida Marečka, generálního ředitele České filharmonie. Dobrý den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.