Přepis: Jak to vidí Pavel Kosatík – 1. prosince
Hostem byl spisovatel Pavel Kosatík.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den všem přeje Zita Senková. Pořad Jak to vidí dnes hostí spisovatele Pavla Kosatíka, dobrý den.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Dobrý den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na co se vás určitě zeptám, zda a jak myslíme na to, co zanecháme dalším generacím. I na to, zda a jak se mají trestat verbální delikty. Potřebujeme antiortel? Dobrý poslech. Boj proti terorismu a boj proti klimatickým změnám jsou dvě největší globální výzvy, kterým musíme čelit, to jsou slova francouzského prezidenta Francoise Hollanda. Podle něj nejde o nic menšího než o budoucnost celé planety. Váš pohled, pane Kosatíku.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak asi bych souhlasil, i když je možné, že když by se to s takovou tou patetičtější dikcí přehánělo nebo když by se to drželo jenom v téhle podobě, tak že by leckterý divák nebo posluchač mohl nabýt dojmu, že se ho to zase netýká, že si tam ti mocní něco domlouvají mezi sebou, ale to určitě není případ téhle konference. Mně se na tom líbí hlavně teda ten rozsah kupodivu. Tam pokud si dobře pamatuju, jak to popisovali v médiích, tak to u toho zahájení bylo přibližně 150 nebo ještě o málo víc hlav států nebo teda předsedů vlád.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vlastně celý svět se sešel v Paříži.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No právě, a to je zajímavé, poněvadž tady taková ta celo..., nebo taková ta globální shromáždění jaksi v těch posledních desetiletích přestala být ve velké oblibě a paradoxně to teda souviselo s globalizací světa. Je to zvláštní, ale je to takové to jiné, takové to základní vzdělání společnosti, které nás zákonitě v téhle souvislosti napadne, to znamená Organizace spojených národů, tak když v roce 45 byla zakládána, tak to sice bylo proponováno spolek celoglobální, ale myslím si, že nikoho ze zakladatelů nenapadlo, že by někdy mohlo to celé mít 200 členů nebo přes 200 a že by tedy podstatou věci bylo, aby se všech těchto 200 členů domluvilo, to bylo těsně po válce, bylo tam několik málo desítek válečných vítězů a mezi nimi několik málo velmocí, nepočítalo se s tím, že by se někdy osamostatnil třetí svět, a tak já samozřejmě neslzím tady za touto minulostí, sláva samostatnosti všech států, jenom ta komunikace jejich vzájemná, čím víc jich je, tak je samozřejmě těžší, a to se týká i té vůle se sejít. A tady se to povedlo a ať už si ty, nemám iluze o tom, že ty největší státy, často ty potrefené husy, jak víme, že jo, Čína, Spojené státy, že si ten výsledek představují úplně stejně jako třeba ti, kdo tím vyloženě v těch oceánech začínají trpět nebo je to takové to měkké břicho států, které jsou uprostřed a kterých se to zatím netýká, nebo oni možná mají ten pocit, ale já věřím, že fakt je jenom otázka času, kdy velmi intenzivně my všichni si uvědomíme, že se to týká každýho z nás.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A uvědomujeme si to, vlastně tu zodpovědnost, protože zaznělo, například přidám ještě slova amerického prezidenta Obamy, jsme první generace, která vážně pociťuje důsledky změn klimatu, a poslední, která může ještě běh událostí citelně ovlivnit.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já myslím, uvědomuje si jak kdo. Tak samozřejmě lidi kompetentní nebo zodpovědnější alarmujou už po desetiletí, no a ti, kteří uvažujou jinak, tak zrovna tak srovnatelnou dobu prosazují názor, že ten expanzionismus ekonomický může jít donekonečna, protože doteď to tak vždycky bejvalo. To jsou ty názory některých věhlasných i zde tuzemských odpůrců tuzemského hnutí, že vlastně člověk nebo lidský rozum nebo jak to teď přesněji nazvat, má ten zvláštní dar, že vlastně vždycky v každé nové, to znamená i v ekologicky nebezpečné situaci, sám za sebe vygeneroval odpovídající řešení, takže my když vlastně alarmujeme tím nebezpečím, když bijeme na poplach, tak že vlastně jakoby zbrojíme na tu minulou válku, jak se říká o vojácích, kdežto podstata věci by byla zřejmě, pokud to dobře interpretuju, víc se spolehnout na to, že zase lidi něco napadne, no ale víte, to je, to je vždycky nebezpečný spolíhat se na to, že lidi něco napadne, protože kdyby se náhodou nedostavělo, nestalo, tak je to už pak neřešitelná situace.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Koho jiného by to ale mělo napadnout, když ne lidi?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, ne než ty, kteří to vytvářejí, než ti, kteří jsou zodpovědní, tak asi každej normální člověk, kterej žije v reálném světě, tak i na základě svého vlastního nicotného osobního jednání, toho, jak s těmi zdroji zachází a když si uvědomuje, jaké smrádky prostřednictvím auta, topení a já nevím čeho všeho, plodí, tak těžko někdo může úplně hrdě bez jakékoliv stopy zbytkového pocitu viny tím dnešním světem jít, tak je evidentní, to přece každý chápe, vždycky je všechno, ve všem něco za něco, a takže ta expanze má i tyhle ty důsledky filozofické. Nutně se dostavující, ať už je někdo vidí, nebo ne.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte si, pane Kosatíku, že si více možná uvědomíme ty změny klimatu a ten dopad i v souvislosti s tou imigrantskou krizí? Protože za nebo klimatické změny jdou ruku v ruce také s tímto novým fenoménem, ostatně máme na to už i několik let pojem enviromentální migrace.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Přesně tak. Určitě je to úzce propojené a obě ta témata souvisí s podobným tématem velmi důležitým, a to je podle mě téma solidarity. To je evidentně pořád jev nebo postoj nebo životní pocit, kterého se tomu světu současnému ne zcela dostatečně dostává. Pořád ti, kteří jsou na tom jakoby líp, tak s takovým tím tradičním lidským sobectvím si představujou, že dál se budou mít lépe a lépe, v tom jsme lidi, to, to tak většina z nás bohužel má, no a zase ti, kteří to odnášejí, tak zřejmě nebo zřejmě hrozí čím dál větší nebezpečí, že by na nejrůznějších částech světa, nejenom tam, kde jsou války, ale i tam, kde vopravdu ten život bude hrozivej a těžkej z těch ekologickejch důvodů, tak dojdou k názoru, že už tam prostě ten život jejich nikdy tak kvalitní, jak kdysi doufali, nebude, no a budou tu, budou se pro tu migraci rozhodovat čím dál častěji, no. A to by bylo, a tomu se dá zabránit právě nebo zejména teda tím, tou solidární komunikací globální. No víte, ona je to, fakt je to výzva. My jsme, myslím západním svět před těmi 20, 30, 40 lety zavedli ten pojem globalizace jako cosi velmi optimistického, co má těžiště v technologiích, kde vlastně všichni budeme spolu komunikovat po nejrůznějších obrazovkách a pokud se někdo naučí angličtinu, tak si budeme přitom dokonce i víceméně všichni rozumět, ale ono to musí být asi, jak se teďka dodatečně a zadýchaně zjišťuje, tak to musí být doprovozeno právě tím pocitem, že ty politiky všech těch států globalizovaných, že jsou propojené a říkat mnohem víc, než je užitečné zájmům kteréhokoliv konkrétního z nich.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to už ale jiný svět, než jaký svého času popsali legendární cestovatelé, pánové Zikmund a Hanzelka.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No to nepochybně je. To je, podívejte, Hanzelka a Zikmund, to je zvláštní věc, to, ty tlusté svazky těch jejich knížek nebo vzpomínka na filmy, který člověk občas za dávných dob zahlídnul třeba v kině, tak to pro mě bylo už jako pro malýho kluka minulost, poněvadž já jsem byl klukem v 70. letech, tehdy už oni byli zakázaný, ty knížky nevycházely, ale rodiče a příbuzní to měli v knihovnách a teďka když ono se to dá dohromady, tak to je těch 15, ne-li 20 velkejch tlustejch knih, tak ono to působilo jako Ottův slovník naučný, byla to pro mě taková ta pokladnice poznání té jedné generace zpět, už ne mojí, a vždycky jsem k tomu i pak později, když teda po převratu nejenom ty knihy znova začaly vycházet, ale Hanzelka se Zikmundem mohli mluvit, tak jsem k tomu vždycky měl vztah takový jakoby maličko shovívavý, nostalgický, bral jsem ty dva jako takové poslední romantiky, a vím, že jsem si na to vzpomněl třeba když jsem byl sám v Nubijský poušti a uvědomil jsem si, že mě poměrně nedaleko od toho místa, kde jsem stál, doneslo docela běžný letadlo tehdy egyptských aerolinek a oni se tam složitě, jak známo, a strašně hezky a romanticky prodírali tehdy tou tatrovkou, tak jsem si říkal, no tak oni vypovídají o tom světě, který už dneska je teda romantiky zbaven a naše cestování už navždy bude vypadat jinak. No a teď v těch posledních letech si uvědomuju, že opět do většiny těch zemí, tak jako tehdy oni, se dostane jenom mimořádně a v tomhle případě teda odvážný jedinec, že turistika ani náhodou, že jo, oni tehdy projížděli třeba Kongem, no tak asi takovou cestovku nenajdeme, která by nás tam v dnešní době učiněná byla, nebo i ta Nubijská poušť, ten Jižní Súdán, tam ten východoafrický roh, no to nejsou jako, myslím si, že ani řada cestovatelů tam jakoby dneska nemířila s velkou chutí, tak jenom to konstatuju jako jakýsi zvláštní paradox, že podobně jako lidi četli Hanzelku a Zikmunda v 50. letech tady u nás, protože jim režim nedal ani náhodou šanci, že by vystrčili z té země nos, navíc do tak dalekých a nevyzpytatelných zemí, takže se to v čemsi, neříkám, že ve všem, a taky doufám, že ne navždycky, ale teď momentálně se to začíná podobat, protože už to zase čteme jako zprávy o něčem, co se nás momentálně moc nemůže týkat.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Najdou se ale i tací, kteří jezdí i do oblastí, kde je přinejmenším ...
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ale jasně, dobrodružství.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... ne klid, narážím teď na vlastně čerstvou návštěvu papeže Františka.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Aha, pardon. No vidíte, to je, to je zvláštní věc, no. Já jsem si to uvědomil vlastně až o víkendu. On navštívil teď během necelého týdne tři africké země, Keňu, Ugandu a Středoafrickou republiku, bezpečno není v žádné a není bezpečné to v té poslední z nich. A když jsem viděl těch pár záběrů, oni to předem avizovali a je to pravidlo, vždycky to tak je, jak jsem viděl, že to tak bude, ale když jsem to v té televizi uviděl, že on tam fakt jezdí opět tím otevřeným papamobilem a má tedy okolo sebe samozřejmě tělesné strážce, ale že je to opravdu mimořádná odvaha toho muže, tak jsem se o něho bál ještě, ještě víc než jindy, no, že jo. To je přesně ten případ toho politika, kterej, a není to z nějakého exhibicionismu nebo něčeho podobného, ale který považuje za naprosto logickou součást své, nazvěme to politickou praxí, že bude navštěvovat ta ožehavá místa. On, to je jeden, víte, to nebezpečí ze strany teroristů hrozí komukoliv, poněvadž to je ruská ruleta, že jo, to je podstata terorismu, že nikdo z nás nemůže mít jistotu, že by na něho nemohlo být zamířeno, protože se míří naslepo na všechny, ale přesto mezi námi jsou nějaké, některé cíle důležitější, no a poněvadž velmi podstatná součást toho sporu, nebo jak to opět nazvu, probíhá v rovině ideově, náboženské, no tak ten papež se nabízí v podstatě jako terč číslo jedna. To, pokud to někdo neví nebo si nechce přiznat, tak to si teda přiznejme. No a je zajímavé, jak on v této teda, pro sebe asi i lidsky obtížné situaci, jak se chová, no. Chová se tak, že na něm žádná obava nebo defétismus není vidět třeba.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Aktuální Respekt přináší, pane Kosatíku, velký profil ministra vnitra pana Chovance. Dočteme se ...
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Jé, tak to jsem nečetl ještě.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... například i to, je tedy věnován zejména jeho postojům k imigraci. On se tam vlastně svěřuje i s tím, že má rád cestopisy, že nedávno viděl v jednom snímku jezero v džungli, kde bylo kolem asi 50 chatrčí a na nich byly televizní antény. Chtěl tím říct, že vlastně v dnešním světě my si myslíme, že někdo je odtržen od té reality, což vlastně tak není. Lidé jsou se světem propojeni, i když jsou někde daleko v pralese, a on na to poukázal v souvislosti právě s tou uprchlickou krizí. Podle něj pokud budeme pobízet migraci přijímáním, může přijít masivní počet, který Evropa neabsorbuje. Jak vy o tom smýšlíte?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak já nevím, jestli se dá jakoby s vážnou tváří tvrdit, že by to mohlo být jinak, ale tam záleží na tom, jakým způsobem opravdu člověk, a jiné je to pochopitelně u politika a jiné je to u řadového občana, tak jakým způsobem chce přijmout nějaké své angažmá v problému. Teď mluvím úplně obecně. Mám pocit, že pořád ještě dost z nás tady si myslí, že je to věc, ten uprchlický problém, že je to něco, co za chvíli pomine nějak samo nebo pořád, ale to máme tady nějak zakódováno nebo že je to představa, co v principu může vyřešit někdo úplně jinej. A samozřejmě že jako by byl nesmysl žádat od občana, aby si fantazíroval o tom, že má povinnosti ministra nebo že má kompetence ministra vnitra, to nemáme, ale ten, to řešení bude o to úspěšnější, čím víc z nás bude schopno si v tom najít nějakej svůj malej díl osobní odpovědnosti tak, abychom se toho nějakým způsobem lidsky účastnili, aby nám nebylo úplně jedno, kde kdo jakým způsobem žije, protože opravdu tohle si myslím, že je princip toho všeho, aby víte, já, je to otázka času, než se dojde i v Evropě tady na to, že ten kontinent ani jeho část, nebo třeba jednu zemi, nejde ničím oddělit od zbytku světa. Vy jste to naznačila těma anténama, to bychom byli jako ti komunisti, kteří už to kdysi oddělené měli a připomínali bychom toho Vasila Biľaka, kterej tehdy se hrozně hněval, když zjistil, že existujou videorekordéry a dokonce satelity, že krouží kolem zeměkoule a že navzdory všem těm jeho drátům lidi dostávají informace, se kterými on nesouhlasí, ale nešlo s tím nic dělat. Ten svět de facto už propojenej je a jakýmsi způsobem to nefunguje jenom v té doslovné rovině toho pobytu obyvatelstva. Ten pobyt obyvatelstva samozřejmě není možný organizovat tím způsobem, jak to probíhá doteď, ale představovat si, že to jde nějak zastavit nebo že je možný prostě způsobit, aby se lidi nehýbali a nejenom teda uprchlíci váleční, ale i ti, i migranti ekonomičtí, tak to je iluze, na kterou nechť nikdo nespoléhá, poněvadž by to znamenalo obrovské časové ztráty, na které bychom mohli doplatit.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Uprchlická krize v Německu posiluje pravici. Když se podíváme třeba do nejnovějšího průzkumu společnosti INSA, tak by euroskeptickou stranu Alternativa pro Německo, která kritizuje tu vládní německou migrační politiku, poprvé volila desetina Němců. Šéfka této formace vyzvala před pár dny kancléřku Merkelovou k rezignaci za to, že otevřela dveře dokořán masové migraci.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, mě nevadí neuro..., neuro, euroskepticismus jako skoro žádný jiný názor, pokud je v něm obsažen náznak nějakého řešení. Mě nebaví takový nebo ne, to je jedno, co mě baví, ale jako nemám chuť se moc zabývat nebo ztrácet čas jenom kritiky, kteří nepovažujou za nutné zase nějak se do toho vložit svou vlastní pozitivní aktivitou, protože to je fakt jenom zdržování. Jako na kritizování, jako to si vystačím taky, já si všechno zkritizuju a kromě toho teda, že tím nic nevyřeším, tak bych mohl být teoreticky spokojenej, ale je, čím víc se ty globální problémy komplikují, tak tím si myslím, že je důležitější to, abychom nepřeslechli žádnej hlas člověka, kterej je schopen přijít aspoň s náznakem nějakýho řešení. A já už jsem to tady říkal jednou, tady se ta řešení prostě nedaří, to velice často je daný prostě za to, že ten problém a v té šířce, v jaké je, je prostě vůbec tady v dějinách poprvé a že my nemáme měřítko, ale aby, víte, abychom nebyli takoví domácí snipeři, kteří od klávesnice odstřelujou každýho, kdo něco zkusí. Já vím, že to teď zjednodušuju, ale mě vlastně na tom tématu, tak jak se zobrazuje tady v Čechách nebo v naší zemi, ze všeho nejvíc vadí ten negativistický tón, který je v tom obsažený a který podle mě neodpovídá té skutečnosti. To je tady náš vlastní tuzemský produkt, který vyplývá z našich vlastních minulých způsobů chování a já nevím, z jakejch mindráků a tak, a který není moc propojen s tím probíhajícím uprchlickým konfliktem ve skutečnosti. Toto jsou naše povahové resentimenty, no a protože teď v čele nemáme moc politiků, kteří by nám říkali, že to jde i jinak a z toho a toho důvodu a že oni si za tím stojí, ale mám spíš ty, kteří jakoby tak trošku přikládají pod ohněm toho napětí, a tak se to teď momentálně nelepší, no, ale ty věci mají vždycky vývoj a vývoj žádným směrem není definitivní.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z podněcování nenávisti vůči islámu obvinila před pár dny policie vysokoškolského pedagoga Martina Konvičku, předsedu hnutí Blok proti islámu, jde o jeho výroky na Facebooku. Soudit slovo či nikoli, pane Kosatíku?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To je možná nejsložitější otázka, jakou jste mi tady dala nejenom dneska, no. Je to zase, když to vezmu konkrétně, jinak to nemá smysl, ty výroky, o které jde a za které, pokud jsem to dobře četl, on teda má být obviněn, tak já v nich nevidím žádný společenský smysl jako a nemyslím jenom tu masokostní moučku, ale tak tady další. Já jsem z toho nabyl dojmu, to není všechno to, co on říká, ale tady tyhle ty konkrétní výroky, myslím si, že nejsou k užitku vůbec nikomu ničím a já jsem z toho nabyl dojmu, že ten člověk je opravdu především mluvka a samozřejmě je nebezpečnej, protože pokud by se toho lidi začali chytat a tak, no, takže v tomto jako z hlediska, já neřeším, jestli trestat nebo ne, reakce společnosti se musí dostavit, ale mám přece jenom trošky obavy z toho, nač vy jste se ptala, to znamená z tý trestatelnosti těch takzvaných verbálek, protože ona se tím, ona na jedné straně ta společnost na to musí reagovat, na druhou stranu by měla být schopna reagovat tak, aby se tím neprohlubovala zase ta propast mezi minimálně dvěma početnými skupinami obyvatelstva, jeho Konvičkovými zastánci a jeho Konvičkovými odpůrci, to není v našem zájmu. Já hypoteticky si představuju občanstvo trochu jiného typu, a sice takové, kde by jednotlivci, nebo aspoň jejich většina, dokázali každý sám na základě své úvahy dojít k tomu, že jsou to výrazy mluvky a na základě této rychlé úvahy, ke které si myslím, že většina z nás je schopná, tak by je to prostě přestalo bavit, takže by nebylo nutné, aby státní zástupce zasahoval a možná ani aby ten trestný čin existoval. Víte, to je, ono to maličko připomíná nebo vzdáleně jsem si vzpomněl na ten asi 20 let starej Formanův film Lid versus Larry Flint, na který jsme se všichni koukali a byli jsme si jistí, že je to laboratorní studie fungování demokracie právě u takových verbálních trestných činů, tam se jich dopouštěl pornomagnát a všichni recenzenti a velká část diváků, pokud vím, tak těm to bylo ten problém úplně jasnej, no a teď ho tady máme teda jakoby v reálu a jde o to, jestli je dobré snést blbosti, který říká jeden z nás, v zájmu nás všech, naší svobody, anebo jestli je to jinak, no. Já tady teď nenastoluju žádné relativistické morální dilema, já jenom říkám, že ještě lepší než trestat verbální trestné činy je vychovávat takovou společnost, kde by to, o co jde, každej jednotlivec byl schopnej poznat sám.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka je, jak jste řekl, pane Kosatíku, jestli jenom mluvka nebo někdo, kdo má politické ambice.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, zase to je ta věc, oni s tím, s tím náznakem obvinění, oni s ním přišli ve chvíli, kdy se ty politické ambice zesílily, takže opravdu to lze interpretovat tak, že to vyhodnotili, jako že vzrostla společenská nebezpečnost těch výroků. Tak to by samozřejmě byla pravda, když to říká člobrda někde v hospodě a nikdo ho neposlouchá, anebo když to říká člověk, který stojí vedle hlavy státu někde na tribuně, tak je to pochopitelně ..., ta reakce se musí dostavit, o tom není sporu, ale říkám, kéž bychom byli schopní v rámci jakési pospolitosti dopustit se reakce, která by nás zase nerozhádala všechny ještě víc.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zase na straně druhé, když to vezmeme pozitivně, tak reakce se dostavila v tom, že je tady nebo se tím bude zabývat soud, že se hlava státu distancovala od těchto výroků.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, ale říkám, tam hrozí to nebezpečí, když to tedy přeneseme na instituci, od toho instituce jsou, proto máme stát, aby za nás tyhle ty konflikty řešil, ale dá se to opět vykládat různými způsoby a jeden z nich, z těch nebezpečných a tedy rozšířených je ten pasivní, že lidi se, teda to budou vnímat jako diváci něčeho a budou to jenom kibicovat a že se zase rozdělí na ty dva tábory, tak jako to bývá vždycky, a budou se jedni hádat s druhejma prostřednictvím toho nešťastného soudu, který to bude řešit, no tak v tomhle tom bych katarzi společenskou neviděl. Tomu kdyby se dalo nějak předejít, tak by to bylo překrásné.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak vidíte, pane Kosatíku, fakt, že skupina Ortel spojovaná s krajní pravicí v sobotu dvakrát zabodovala v anketě Český slavík? Jako kapela obsadila druhé místo, frontman se umístil jako třetí nejlepší zpěvák.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, to se mi zdá, že už by měla být teoreticky úplně triviální věc, protože ..., ale vnímám pochopitelně, že není, no tak já jsem si už před několika týdny, když jsem jméno té kapely uslyšel poprvé, tak, tak jsem si to pustil, no a tam není zase nad čím léta přemýšlet, jestli je to dobrá hudba nebo jaký myšlenky se tam prosazujou, k tomu normální člověk dojde během minuty a měl by taky prostě s tím být sám za sebe hotov a vlastně mi to připomíná toho Konvičku, no. Já bych se jako snažil přemýšlet nebo s lidma, který znám, anebo který považuju za lidi, kterým tady na něčem záleží, tak bych se snažil vymýšlet řešení, aby lidi v tomhlectom byli, aby měli trošku v dobrém slova smyslu lepší sebevědomí, no, protože ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to anketa popularity.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No jistě, no, tak ale to bychom, příští rok bude asi první, že jo, letos byl druhý o 2 tisíce hlasů, no tak někde prostě ta představa toho, co má smysl a co pro společnost je kulturou a co už ne, tak někde ta hranice musí existovat. Já tady nebudu volat po žádném, znova, mě neláká něco zakazovat. Já si pořád jako liberál, za kterýho se považuju, tak si představuju, že ty svobody měly být tou společností konzumovány tak, aby nás skutečně osvobozovaly, to znamená, abychom my na základě toho, že jsme svobodní, si ty věci uměli posoudit.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Potřebujeme antiortel, pane Kosatíku?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
V jakým smyslu?
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Že by byla skupina, která třeba nemá xenofobní obsah.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ale tak těch jsou spousty. Zase, tak já to, já to nechci zlehčovat, ale já jsem ve Zlatým slavíku naposledy hlasoval asi tak před 40 lety, tak zase abychom nepřeháněli metaforický smysl té ankety, ale druhá věc je, že nebezpečí je to bagatelizovat. Mně na tom vlastně nejvíc překvapilo nebo vadilo, nechávám kapelu stranou, ale chování těch lidí tam v tom sále, kteří na to koukali, tak jako kdyby to byla výborná zábava. Já si teda nejsem jist, když bych to jméno té skupiny třeba slyšel poprvé tam, a to u spousty z nich mohl být ten případ, tak jaké rychlé reakce bych byl schopen, ale zase myslím si, že málokdo na tom byl tak naivně, že se až na místě mohl dozvědět, o co nebo o jakou hudbu jde, takže ta reakce tam byla možná, no. Je hodně lidí, kterým ta atmosféra tam připomínala atmosféru v sále, kde se v roce 77 podepisovala anticharta a já bych řekl, že to není pitomá metafora, že na tom bohužel něco je.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A v čem vám přišla vlastně tato metafora?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
V tom, že publikum naslouchá jen tak něčemu, čemu jen tak naslouchat nestačí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jaká by měla být tedy ta reakce? Možná byli mnozí překvapeni, zaskočeni.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No fajn, tak když se to nepovede na místě, tak bych ten názor dal najevo třeba dodatečně. Já tady nedávám nikomu úkol.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Což už se ale děje.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No tak fajn, tak pak by to možná bylo aspoň u někoho v pořádku. Podívejte, nebudeme tady pranýřovat jednu kapelu, tak jde spíš o tu instituci, která to odvysílala, která asi věděla, co vysílá, o sponzorech, který v tom byl zainteresován a tak dále.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pavel Kosatík a jeho názory, děkuji za něj, mějte se hezky.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Díky taky, na shledanou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slyšenou se těší zítra Zita Senková. Mým hostem bude profesor a ekonom Jan Švejnar. Dobrý den.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.