Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 7. prosince

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hezký den a příjemný poslech přeje Miroslav Dittrich. Hostem dnešního pořadu Jak to vidí je komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Ivane, vítám tě do Zlína.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník ČRo
--------------------
Také, hezké ráno ti přeju i posluchačům.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Děkuju. Dnes budeme mluvit například o Putinově poselství o stavu země, o rozhovoru České televize s Bašárem Asadem, o budoucnosti schengenského prostoru, ale také třeba o předvánočních půjčkách. Ale nejdřív bych začal, jak to nazvat, curyšským dobrodružstvím europoslance Miloslava Ransdorfa. Byl zadržen ve švýcarské bance spolu se třemi Slováky a podle jeho vyjádření kromě jiných, které vydal už, prý chtěl v bance navázat komunikaci mezi bankou a významným klientem, od nějž měl plnou moc. Co se to vlastně podle tebe stalo, Ivane?

Čtěte také

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník ČRo
--------------------
No, tak já bych myslel, že docela trefně se vyjádřil prezident Zeman, když řekl, že Miloslav Ransdorf s velkou pravděpodobností opět někomu naletěl. Je fakt, že z minulosti víme, že právě tento politik doopravdy se co chvíli objeví prostě v souvislosti s nějakou podobnou aférou. Jak to tam doopravdy v té bance bylo, to je těžko říct. I vlastní strana mu měla za zlé, že k tomu dlouhou dobu nic neřekl. Ale zdá se, že ani moc nemohl, protože seděl někde v cele a čekal, než ho pustí. Nevíme ani, jestli je vyšetřován na svobodě, anebo jenom podal nějaké vysvětlení. To, co mně na tom přijde podstatné, ať už to bylo jakkoli, je, že u poslance Evropského parlamentu by člověk předpokládal přece jenom, že bude se věnovat, anebo že se soustředí na něco jiné, než je, než je podnikání, protože když uvažujeme o motivu, tak s největší pravděpodobností když ho někdo požádal o službu, aby zprostředkoval komunikaci, tak to asi bylo za nějakou odměnu, nejspíše mu byla nabízena nějaká provize, to znamená, on zřejmě v tom viděl příležitost, jak si přilepšit. Jiná možnost samozřejmě je, že by se ho dotkl těžký osud podnikatele, který má miliardy v bance a deset let se k nim nemůže dostat. No, a tak z čiré touhy udělat něco pro spravedlnost, tak by mu šel dobrovolně pomoct. Nicméně Miloslav Ransdorf je vysoký představitel politické strany, komunistické strany. No, a jeho klienty jsou spíše lidé, kteří mají hluboko do kapsy, anebo který se cítí v tom systému, který dnes panuje, vykořisťováni a tak dál. A pro ně asi bude těžké pochopit, že jejich představitel, jejich zastupitel podniká a slouží kapitalistům, s kterýma by měl, ideově řečeno, spíše bojovat. Takže já mám pocit, že se docela zapletl do nepříjemné situace.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Řekl si, že si možná, nevíme, možná chtěl přilepšit, přitom přece víme, že příjmy europoslanců nejsou nikterak malé. Kde si myslíš, že je vůbec obecně u lidí ta hranice, kdy si ještě pořád chtějí přilepšit s ohledem na své příjmy?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník ČRo
--------------------
Mám kamaráda, který je hodně bohatý, a ten říká, že na otázku, kolik člověku stačí, říká o trošku víc. No, a to platí pro člověka, který má tři stovky i který má miliardu. To znamená, ta hranice vlastně je doopravdy velice subjektivní. Tady to vypadá, že asi, asi co stojí za zamyšlení, je, že Miloslav Ransdorf je, řekl bych, nikoli špatným komunistou, který se nepovedl, ale typickým. Po pádu společnosti, která byla beztřídní, kde všichni měli, anebo zhruba měli, anebo chtěli mít stejně, tak se komunisté dali na podnikání jako všichni. To znamená, že Miloslav Ransdorf patří mezi ty komunisty, kteří mají nezanedbatelné zásluhy na vybudování kapitalismu, a jsou vlastně těmi posledními, kdo by chtěli návrat starých poměrů, kde všichni měli stejně, protože teď mají víc. To je potřeba si říct, protože tady se stále bojuje čtvrt století po pádu té, toho systému s komunismem, ale politici prostě jsou lidi jako všichni ostatní a žijí v tomto systému, nikoli v minulosti, a to právě, řekl bych, to Ransdorfovo curyšské dobrodružství naznačuje. A to je vlastně asi hlavní vzkaz z toho, co se dělo.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Pojďme k dalšímu tématu. Před několika dny odvysílala Česká televize rozhovor se syrským prezidentem Bašárem Asadem. Mimochodem, byl to jeden z mála rozhovorů, které Asad poskytl, zdá se. A syrský prezident v něm mimo jiné ocenil Českou republiku za to, že jako jedna z mála zemí ponechala v hlavním městě Damašku fungující ambasádu. Ale co je podle tebe hlavním sdělením tohoto rozhovoru, Ivane?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník ČRo
--------------------
Tak syrský prezident byl u nás dlouhou dobu líčen jako příčina všeho neštěstí, které se v Sýrii stalo, a příliš se neřešilo, proti čemu vlastně, anebo proti komu ten režim, který evidentně jsme všichni vnímali jako násilný ze zpráv, proti čemu bojoval. No, a teď se najednou ukazuje, že ten jeho nepřítel je i naším nepřítelem. A celý svět diskutuje o tom, jestli je možné urovnání v Sýrii s ním, nebo bez něj. Mnoho komentátorů, kteří dlouhou dobu toho Asada líčili určitým způsobem, tak teď mají maličko problém a mnozí dokonce vyčítají České televizi, že vůbec s ním ten rozhovor udělala. No, člověk, který prostě chce mít nestranné informace, tak je asi raději, když si je může udělat z první ruky, a to se právě stalo, to se Česká televize postarala, než když se věci dozvídá pouze zprostředkovaně od lidí, kteří mu říkají, co si má myslet, jaký má mít na věc názor. To znamená, mně ten rozhovor přišel užitečný už jenom z toho informačního pohledu. No, a to hlavní, co teda tam řekli, je, že považuje postoj naší země k situaci v Sýrii za vyvážené. No, a to je vlastně takový docela, řekl bych, smutný kompliment, protože protikladem, to znamená nevyváženým postojem, je podle Bašára Asada například Francie, která podle něj podporuje terorismus a válku. Tak z jedné strany je pěkné, že patříme z jeho pohledu mezi země, které chtějí raději mír, raději aby se neválčilo, no, ale otřel se vlastně nepříjemným způsobem o mnoho našich spojenců. A s tím teď budeme muset nějakým způsobem naložit.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
On tam v tom rozhovoru také řekl nebo když se ho komentátor zeptal, proč vlastně ještě vydržel ve své funkci nebo ve svém úřadu na rozdíl od představitelů Libye, Egypta a dalších zemí, tak on řekl, že to je zejména proto, že má podporu veřejnosti. Myslíš si, je tomu skutečně tak?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník ČRo
--------------------
No, je tomu tak, protože ta Sýrie je samozřejmě rozdělená a ten způsob, kterým on bojuje určitě drsně, ale každá válka je drsná. Tam je spíš podstatné si taky uvědomit, jakým způsobem bojují ti, kteří jsou proti němu. Sýrie za Bašára Asada byla země, kde byly dodržována práva četných menšin, které tam žijí, a ta opozice radikální islamistická prostě všechny, kteří jsou jiní, nepřistoupí na jejich vidění světa, na jejich víru, je prostě likviduje, zabíjí, prostě přijde do města, někoho chytí, usekne mu na náměstí hlavu a tímhle tím způsobem si prostě ten Islámský stát a všechny ty militantní frakce těžko získají nějakou velkou důvěru civilního obyvatelstva. Prostě ta Sýrie má jenom dva scénáře. Buďto to bude opět země, kde všichni žijí spolu, anebo to bude Islámský stát. No, a v této situaci si samozřejmě mnoho lidí raději vybírá toho Asada, vůči kterému předtím měli četné výhrady. Ale, ale i ekonomické. Prostě tam nešlo vždycky jenom o ideologii. No, ale tak dneska je menším zlem.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Dalším diskutovaným tématem je osud schengenského prostoru. Okolo něj je řada diskusí i nových návrhů. A mezi jinými se objevuje například to, že by Schengen vlastně se měl zmenšit jenom pro několik, několik západoevropských zemí. A hlavním předmětem kritiky je vlastně Řecko, že hranici nechrání. Jak by se měl podle tebe chránit schengenský prostor?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník ČRo
--------------------
No, tak ten problém Řecka mně dlouho nebyl teda jasný a vlastně asi nejlépe, nejlépe jsem pochopil, oč se tam děje od Honzy Macháčka, který napsal takovou k tomu úvahu, ve které vlastně jsem od něj poprvé slyšel, proč vlastně se Řekové brání těm nabídkám zahraniční spolupráce. Jim jde o to, že pokud budou skutečně hned po příchodu na řeckém území registrovat běžence, kteří tam přicházejí, uprchlíky, migranty, jak jim různě říkáme, tak vlastně jim hrozí, že ve chvíli, když nakonec nedostanou v Německu, anebo ve Švédsku azyl, no, tak je všichni vrátí zpátky do toho Řecka. A oni nevědí, co s nima budou dělat, a že vlastně ten důvod je zřejmě pravděpodobně tento. Oni je co nejrychleji posílají dál, to se samozřejmě nelíbí těm dalším zemím. Ale já mám pocit, že když se vyřeší problém Řecka tím, že bude vyloučeno z schengenského prostoru, tak vlastně další země v pořadí se dostanou do situace Řecka. To znamená, že salámovou metodou se ten schengenský prostor postupně vlastně rozpadne, až zůstanou jenom ty země, které jsou vůči příchodu uprchlíků, řekl bych, pozitivně naladěny. Ale to má všechno samozřejmě určitou časovou platnost. V jedné chvíli prostě se všechny ty země naplní a už prostě ta ochota přijímat další nebude, to znamená, asi má smysl uchránit ten Schengen hned. A když se ptáš jak, tak já se obávám, že jsou jedině takové možnosti, jaké volí například Austrálie, kdy se prostě stane ten region nedobytnou pevností, kam se prostě dostanou jenom ti, kteří se prokáží, že doopravdy jim jde o život, že doopravdy jsou v takové nouzi, že je jim potřeba pomoct, a ne jiní. Ale to vyžaduje učinit kroky, které přímo vedou proti převládající globalizaci. No, a to si já zatím ještě neumím představit. To, že globalizace přináší víc problémů než, než užitku, o tom jsem přesvědčen dlouho. Ale jestli se už prostě to veřejné mínění zvedá proti, proti tomu a jestli už je na obzoru nějaká, jak já tomu říkám, lokalizace. To znamená návrat zpátky jako ke kořenům, sami k sobě, k místním komunitám regionálním. To je, to je prostě asi ještě brzo. Zatím ještě stále hodně lidí má pocit, že jim globalizace přináší hodně pozitiv. Dokud toto vědomí bude, bude panovat, tak se ani v tomhle tom mnoho nezmění.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ale pojďme ještě přeci jenom k té, k tomu samotnému problému. Samozřejmě Austrálie se, se lépe, si lépe chrání své území, když leží de facto uprostřed moře, kdežto...

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník ČRo
--------------------
A má ostrov, kam může všechny ty uprchlíky vozit.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
No, tak to je taky pravda. Ale, ale Řecko je od třeba tureckých a jiných dalších břehů tak málo vzdálené, že, že ta ochrana je skutečně problematická.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník ČRo
--------------------
Tak takovým přirozeným řešením je, že se lidé vrátí tam, odkud odešli, kde jsou doma a kde jim je dobře. Ne úplně prostě u nás v médiích zazněla, anebo rezonovala zpráva o tom, že po akcích, které vojenských teda v Sýrii, kdy vytlačují Bašárovi Asadovi vojáci plus, plus Rusové, anebo díky jejich podpoře opozici a získávají zpátky teda to území, tak už se tam milion lidí vrátilo zpátky. To se u nás moc nezmiňuje. Ale ve chvíli, když bude Islámský stát a ta Fronta an-Nusrá a další radikálové poraženi, vytlačeni, tak se prostě hodně těch Syřanů vrátí domů, protože pro ně bude zajímavější budovat svůj domov, než žít někde jako nechtění cizinci zdánlivě teda jako ze začátku ve větším pohodlí, ale, ale bez nějaké větší perspektivy. Tak já mám pocit, že cesta je umožnit jim, aby se vrátili zpátky.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Zmínil si Rusko nebo Putina, Putin také před několika dny promluvil o stavu Ruska. Ten jeho projev měl vlastně, dá se říct, dvě části, jedna část byla mířena nebo se věnovala vnitřní situaci v Rusku, kde, kde prezident Putin přiznal, že ekonomicky na tom Rusko není úplně nejlépe a za hlavní příčinu označil mimo jiné to, že klesly ceny ropy, což víme, že během několika měsíců spadly zhruba ze 110 dolarů za barel na nějakých 46 - 47 dolarů za barel. Je to skutečně podle tebe největší problém Ruska ceny ropy a dalších surovin?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník ČRo
--------------------
Tak ruská ekonomika byla dlouho vnímána jako zcela závislá na ropě, protože byly ty příjmy z ropy vysoké, tak si Rusko mohlo dovolit mnoho věcí dovážet, to se samozřejmě změnilo nejen kvůli těm cenám, ale i kvůli sankcím. Ty v něčem té ekonomice uškodily. Ale zdá se, že obecně té ekonomice, anebo společnosti spíše prospěly, protože ten pocit ohrožení, který zavládl, jehož důsledkem je například bezprecedentní podpora politická prezidenta a režimu teda vlastně, tak ten pocit ohrožení vede k tomu, že se lidé semknou, vydrží i nějakou tu nepohodu, protože mají pocit, že mají novou perspektivu, mají, mají důvod se snažit. No, a Putin určitě chce Rusko učinit více soběstačným, což je věc, která asi mezi lidmi rezonuje. Třeba já nevím, zaregistroval jsem ten jeho návrh udělat Rusko světovým exportérem zdravých potravin, po kterých je poptávka a které prostě nikdo nedělá, protože to je ekonomicky nevýhodné. Takže má i nějaké takové, řekl bych, projekty do budoucna. Ale podstatné je, že ta společnost žije v pocitu určitého ohrožení. A ten incident s Tureckem k tomu hodně přispěl. No, a to je, to je zřejmě teda vlastně také důvod, proč se mu tak daří, protože každá společnost, když se dostane do takové situace, jako je dnes Rusko, tak to, co potřebuje ze všeho nejvíc, je vhodný nepřítel. No, a v Turecku ho našli.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Prezident Putin má skutečně velkou podporu ve své zemi, a to navzdory tomu, že vlastně Rusko vstoupilo fyzicky do války v Sýrii. Ani to nebrání prostým Rusům v podpoře prezidenta Putina?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník ČRo
--------------------
Tak většina lidí vůbec nevnímá takové ty, řekl bych, byznysové okolnosti té války. Tam kromě jiného Rusko předvádí svým příštím klientům různé zbraně, jak fungují v praxi, a od toho se v budoucnu odvinou kontrakty. Tak je to vždycky. Prostě Američani to dělají úplně stejně. Ale to asi není to úplně hlavní. V Turecku se bojuje proti terorismu, který je i vnitřním problémem v Rusku. To znamená, ta přítomnost vojáků tam je vnímána vlastně jako ruský národní zájem. Tam také bojují někteří islamisté, kteří přicházejí z Ruska, ale také hrozí, že by mohli ze Sýrie do Ruska přijít. Jinými slovy. Ta válka má z tohoto důvodu zřejmě velkou podporu.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
A, Ivane, ten, ten výrok nebo výzva prezidenta Putina je třeba zapomenout na spory a vytvořit jednotnou a rozhodnou pěst, která bude společně jednat na základě mezinárodního práva pod OSN proti terorismu, lze tomu věřit, je to upřímná výzva nebo co za tím vlastně může být?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník ČRo
--------------------
Já mám pocit, že možná jako určitě, určitě to zní líp, než kdyby řekl, jednejme každý na vlastní pěst. To říct nemůže, to nemůže říct žádný politik. Všichni vyzývají ke spolupráci proti společnému zlu, ale musíme mít na paměti, že současně si, současně nikdo nikomu nevěří. To znamená, je to, zní to dobře, ale, ale Rusko už, řekl bych, nevěří, nevěří Američanům, nevěří Turkům, nevěří Francouzům a všechny tyto výzvy jako dobře znějí, ale podobně jako naopak Američané už dávno nevěří Rusům, Francouzi nevěří Rusům, Turci jim nevěří vůbec. Ale všichni vyzývají ke spolupráci, protože nic jinýho ani nemůžou vlastně říct, přiznat, že jsou všichni s prstem na spoušti, jeden druhého sledují, tak to asi nemohou. Mně jsou, prostě co mě uklidňuje, to jsou výroky generálů, když americký generál řekne, že máme prostě tam v Sýrii ještě nějakou práci a my se s Rusama umíme domluvit, víme, co máme udělat pro to, abychom prostě nesestřelili jeden druhého. Prostě to jsou vojáci, kteří mezi sebou prostě si rozumějí a rozkazy mají tak, aby na sebe neútočili, tak se zřejmě vyhnou nějakému problému. Tak to je uklidňující. Ale věřit tomu, co se říká navenek, to je, myslím, naivní.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Národní bezpečnostní úřad odňal bezpečnostní prověrku na stupeň přísně tajné generálmajorovi Rostislavu Pilcovi. To je poměrně závažná událost, nemluvě o tom, že vlastně generálmajor není vlastně ta nejnižší generálská hodnost, jinými slovy, pan Rostislav Pilc není generálem teprve jen pár týdnů, ale delší dobu. Jak, jak závažná podle tebe je tato událost?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník ČRo
--------------------
Ona je závažná proto, protože je dost dobře nemožné, aby byl šéfem vojáků na Hradě a respektive člověkem, skrze kterého vykonává prezident pravomoc nejvyššího velitele ozbrojených sil, aby to byl člověk, se kterým nelze sdílet tajnosti. To ... protože tam, tam je toho většina tajného. To znamená, jak i vyplynulo z rozhovoru s prezidentem republiky, tak pochopil, že si takového generála tam nemůže nechat. Ten důvod, proč přišel o prověrku, my úplně přesně neznáme. Ale z některých, řekl bych, investigací našich kolegů, kteří se v tom prostředí armádním a špionážním a kontrašpionážním pohybují, tak vyplývá, že nejspíše mu namydlili schody jeho bývalí kolegové, kterým ... prostě které nepodpořil, anebo proti kterým vystoupil v kauze paní Nagyové-Nečasové. Jinými slovy. Byla za tím nějaká konspirace vnitřní, nějaké vnitřní spory, do kterých my nevidíme. Nicméně to, co je podstatné, je, že Národní bezpečnostní úřad se takto rozhodl a rozhodnutí jen tak nezmění. To znamená, jestli je doopravdy vinen, něčeho se dopustil, jestli je nedůvěryhodný, to nezjistíme, ale, ale vlastně z pohledu prezidenta je to jedno, protože on musí mít na Hradě člověka, který splňuje určité kvalifikační předpoklady. Není to totéž, jako případ kancléře, kdy mu může si dovolit důvěřovat víc než nadmíru bezpečnostnímu úřadu. Tady ta situace je jiná a jestli je teda vinen, nebo ne, to, to je těžko říct, ale jisté je, že tam nemůže zůstat.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Tak pojďme k trochu k takovým běžným tématům, i když taky asi ne úplně radostný, a to je, to jsou půjčky. Vánoce se blíží a lidé si budou dále a dále půjčovat různé peníze třeba i na vánoční dárky. A já tady vycházím z jedné informace, že podle listopadového průzkumu Exekutorské komory si chce na Vánoce půjčit peníze téměř 120 tisíc lidí, kteří už jsou v exekuci. Proboha, o čem to svědčí, Ivane?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník ČRo
--------------------
Dneska ráno už na naší stanici hovořil člověk na toto téma. A mně se moc...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ano, ano, Lukáš Vacek.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník ČRo
--------------------
Ano, a mně se moc líbilo to, co řekl, že, že vlastně to nejlepší, co může člověk udělat před Vánoci, je nepůjčit si, protože pokud si nenašetřil, tak je velmi pravděpodobné, že to bude mít problém i splatit. K tomu já bych se velmi přidal, protože těch lidí, kteří u nás prostě si chtějí půjčovat před Vánocema, je 1,3 milionu, to je strašně moc. A já si myslím, že nejhezčím dárkem, který člověk člověku může dát, není žádný mobil, žádná, žádná věc, žádné nějaké něco, co lze koupit v supermarketu, to, co si dáváme, to je čas. Když člověk dá druhému něco ze svého času, tak to je to nejvíc, co pro něj může udělat. Je teď taková doba, kdy, kdy je populární říkat v médiích nepopulární věci. Všiml jsem si, že někteří komentátoři vysloveně, když můžou jít proti většinovému proudu, tak, tak si v tom libují a říkají věci, které lidi nechtějí slyšet. Já bych taky takovou rád řekl, když je to dneska v módě, a právě na toto téma. Já si myslím, že si půjčuje jenom blbec, jo. Prostě to já to neumím jinak říct. Vůbec to není nutné. Doopravdy nepotřebujeme nic prostě moc navíc. Štěstí doopravdy není v tom, co si pořídíme a kdo si to myslí, tak se hluboce mýlí.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Dříve byl takový zvyk nebo dříve, možná ještě dodnes to někteří lidé mají, že si přece nebudu půjčovat, spíš si počkám na to, až si na to našetřím. Já vím, že někomu, kdo má malé příjmy, se to špatně poslouchá, ale co říkáš této zásadě?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník ČRo
--------------------
Tak já nikomu nedlužím. Mám pocit, že to osvobozuje člověka, že nepřemýšlí o tom, jestli zítra co udělá, když, když si neudrží práci. Ty půjčky, anebo, anebo dluhy, dluhová past nesmírně křiví lidi. Ve chvíli, když má někdo hypotéku, tak, tak si musí velmi rozmyslet, co, co řekne, jak se zachová, ztrácí svobodu. To jsou, to jsou nepříjemné věci. A také vlastně ho to křiví před druhými lidmi. Žije ve stavu takového předstírání, neumí si představit, že by neměl to, co má jeho soused, známý, kolega v práci. To člověka strašně ponižuje. To je, tomu je potřeba se prostě vzepřít. Být sám za sebe. Prostě nenechat se vlákat. A pak je druhá věc, že když se podíváme na ty lidi, kteří půjčují, tak to jsou lidé, kteří vědí, že prostě pro ně je nejlepší klient ten, který nemůže vrátit, protože na něm potom vydělají různým způsobem. No, ale proč si půjčují lidi, protože v reklamách vidí...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
To je pravda.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník ČRo
--------------------
Prostě příklady šťastných lidí, kteří od někoho dostali rychlou půjčku ze dne na den, ale ty reklamy někdo točí, jo. A to jsou lidé, kteří vědí, že parazitují na cizím neštěstí, že výsledkem té hezké reklamy bude něčí, něčí smutek, něčí, něčí bída, jo. Prostě já mám pocit, že třeba ta reklama, jak krásně vypadá, je jeden obrovský hyenismus, je to byznys s lidským neštěstím. A člověk, který to dělá, toho já si vůbec nemůžu vážit, jo, prostě to je, já vůbec nechápu, proč to někdo točí, že se nestydí.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ivane, já přeju hezké dny předvánoční.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník ČRo
--------------------
Jo, omlouvám se, že jsem se tak rozhrotil.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hezký den, na shledanou.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník ČRo
--------------------
Ahoj.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.