Přepis: Jak to vidí: Eduard Stehlík - 21. ledna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, u poslechu "Jak to vidí" vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je doktor Eduard Stehlík, vojenský historik. Vítejte.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ohlédneme se za válkami v Perském zálivu a podíváme se na to, co přinesly, či měly přinést a jaké měly dopady. Dobrý poslech. Čtvrt století uplynulo od začátku vojenské operace Pouštní bouře. Koalice států vedená Američany během dvou měsíců porazila vojska iráckého diktátora Saddáma Husajna a vyhnala je z Kuvajtu, který okupovala. Šlo vlastně o první velký konflikt od pádu "berlínské zdi" a nového rozdělení světa, pane plukovníku.

Čtěte také

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Bezesporu. Já dokonce myslím, že většina posluchačů, kteří v té době už byli na světě a tak nějak vnímali okolní svět, si velice dobře vzpomene na ty okamžiky, kdy ta válka začala, kdy v době, kdy my jsme tady řešili otázky změny režimu, řekněme rok po listopadu, kdy tady proběhly v roce 90 vlastně první svobodné volby, tak ve stejné době se svět posouvá v místech, kde někteří historikové a politologové říkají, že vlastně skončily dějiny, že vlastně tím, že skončilo to soupeření mezi Východem a Západem, najednou, že to je konec dějin, Francis Fukuyama s tím přišel a najednou se ukazuje, že ne, že ty dějiny bohužel nebudou směřovat k takové té společnosti bez válek, společnosti, kde budou se mít všichni dobře a budou jenom řešit vynálezy a zlepšení životních podmínek a starost o životní prostředí, ale že tady bude i nadále to válčení. A je zajímavé, že my jsme najednou z té země stojící na nějaké té jedné straně železné opony, šli do koalice se státy, které byly ještě pár měsíců před tím našimi nepřáteli. Takže je to takové zvláštní postavení, kde, vy jste správně řekla, koalice 28 zemí, ale kdybychom se i třeba našima současnýma očima podívali, jak ta koalice vypadala, tak je to až neuvěřitelné, které státy se tam sešly.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přiznám se, že už to samotné číslo vlastně je obrovské. Když se podíváme nyní, kdy v podstatě žádná koalice ve skutečnosti neexistuje, co se týče boje s takzvaným Islámským státem.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já myslím, že existuje, ale rozhodně to není tak pestré spektrum, jako to bylo tehdy. Vemte si nejenom z hlediska té politiky a z toho, že tam byly bývalé země východního bloku, kromě tehdejšího Československa, i Polsko a Maďarsko, ale na druhé straně země samozřejmě ze Západu, ale velice silné zastoupení tam měly země arabské a jestliže teď řešíme otázky víry, islámu a dalších věcí, případně nějakých forem extremismu, které se objevují, tak tehdy, já třeba bych nechtěl být úplně v kůži krále Fahda saúdskoarabského, který vlastně ve "Svaté zemi" nebo do "Svaté země" pozval křižáky, když bychom to vzali tou dnešní optikou, kdy, kdy on si vlastně najednou uvědomil a bylo to teda, nutno přiznat, pod vlivem jasných důkazů, kdy bylo vidět, že k hranicím Saúdské Arábie se stahují irácké jednotky, tak vlastně přikývl na to, aby se tyto země podílely na obraně Saúdské Arábie v té první fázi. Proto ta operace, nejen, že se jmenuje Pouští štít, vlastně kryje Saúdskou Arábii, zabraňuje případnému rozšíření toho konfliktu, ale rozhodně to nebylo vůbec nic jednoduchého a paradoxně ta, tehdy podle mého názoru, možná i záchrana Saúdské Arábie před iráckou agresí, je otázkou, jestli by tehdy Saddám Husajn pokračoval nebo ne. Možná třeba na druhou stranu měla i některá negativa a to je objevení se určitých forem vlastně islámského agresivního fundamentalismu, které jsou spojené třeba potom s útokem na Spojené státy. Vždyť lidé z okruhu Usáma bin Ládina a dalších právě se rekrutují z těch lidí, kteří si nějakým způsobem v Saúdské Arábii, jim vadila ta přítomnost a nesouhlasili s ní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V čem byla ta situace, co se týče podpory ze strany některých arabských států jiná, než v současnosti? Mimochodem, kromě Saúdské Arábie, jakou podporu měly tehdy nejenom Spojené státy, ale i vůbec celá ta koalice? Egypt, Sýrie?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
To je potřeba ..., ano, je potřeba říct, že samozřejmě tam, hrálo se ještě o jednu věc, o to, kde zůstane Izrael. Pochopitelně Irák, si velice dobře uvědomoval Saddám Husajn, že případné zapojení Izraele na straně koalice by tu koalici rozbilo. Proto ti, kteří si vzpomenou na tu válku, najednou zničehonic ostřelování Izraele iráckými raketami. Snaha vlastně vyvolat reakci na straně Izraele, protože je to vlastně poprvé, co Izrael po napadení nebo na své napadení nereagoval silou. A myslím si, že to tehdy stálo americké diplomaty velké úsilí a vzpomeneme si určitě na rakety Patriot, které byly tehdy převezeny do Izraele. Říkalo se, že sestřelily prakticky všechno, co, co na Izrael mířilo. Objevují se i jiné teze, že nesestřelily téměř vůbec nic, nicméně psychologický moment jejich nasazení byl obrovský. Ale, jak jste říkala, které země tam byly. Je potřeba si uvědomit ..., ono se hodně zapomíná na to, že tady byla válka v Perském zálivu, tedy vlastně rozpoutaná Saddámem Husajnem ..., tou agresí, ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná, že ty důvody ...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
... že předtím osm let Irák pod vládou Saddáma Husajna válčil s Íránem, že to byla válka, která byla nesmírně vyčerpávající. My o ní prakticky nic nevíme, ale to byla válka, která si vyžádala desetitisíce mrtvých, která prakticky zrujnovala irácké hospodářství, které bylo do té doby ve výrazném přebytku, které se propadlo do hlubokých dluhů, kdy Saddám Husajn pravděpodobně v roce 1990 těmi, řekněme, ataky vůči Kuvajtu, vznášením finančních požadavků, řešil především svůj sám vlastní problém, možná osobní problém, aby zůstal u moci, aby si možná zachránili život, on a jeho, řekněme, rodinná dynastie, protože v Iráku většina těch vládců v tom 20. století nekončila úplně dobře a on hrál o svůj vlastní život a podle mého názoru si neuvědomil, že ..., jak velice rychle se z někoho, kdo je brán jako určitý miláček Západu, zejména Francie a kdo je podporován Spojenými státy a Francií jako určitá hra z protirozpínavosti Íránu a ... a některých íránských duchovních a toho, co přišlo vlastně s tou náboženskou revolucí v Íránu, že najednou se může během těch dvou měsíců stát, řekněme, nejnenáviděnější postavou v tomhle regionu, proti kterému se zformuje tahle koalice. Já mám dojem, že on s něčím podobným vůbec nepočítal a že prakticky proti němu budou stát úplně všichni.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná podobný osud stihl Muammara Kaddáfího v tomto smyslu měla Pouštní bouře, pane plukovníku, opodstatnění tedy?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Bezesporu, bezesporu. Je to, je to operace, která skončila úspěchem, pokud bychom vzali osvobození Kuvajtu, zabránila dalším formám vlastně irácké rozpínavosti v tom regionu, nebo teda rozpínavosti Saddáma Husajna. Druhou věcí je, to je, řekněme, ta úspěšná věc, byly schopna předvést možná i jiné formy válčení, které do té doby nikdo neznal. Je to, možná, že zafungovala i jako odstrašující prvek poté, co mohly vlastně západní země předvést, čím disponují. Je to válka, která ..., ona někdy se nazývá "válkou v přímém přenosu". Ono to tak nebylo úplně. Jak, jak samozřejmě víme, ona ta propaganda a další věci fungují jiným způsobem, ale poprvé svět viděl neviditelné bombardéry, poprvé viděl takzvané chytré bomby. Bylo to, byla to válka, která působila, jako válka, jako kdyby v ní neumírali lidé. Nám byla prezentována jako válka ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Technická?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Ano, strojů proti strojům. Záměrně nebyly ukazovány ty obrovské lidské ztráty, které samozřejmě každá válka přináší, protože ty odhady mrtvých na straně irácké se pohybují v desetitisících pochopitelně, takže těch mrtvých tam bylo hodně. To, že ztráty na straně koalice byly mizivé ve srovnání s tím, s čím se počítalo. Američané sami kalkulovali při osvobozování Kuvajtu a při průchodu vlastně tou linií opevnění, kterou tam Iráčané budovali minimálně se sedmi tisíci padlých. Nakonec nepřesáhl ten počet mrtvých dvě stovky v bojových akcích. Takže, říkám, byla to, byla to jiná válka, válka navíc v situaci, kdy i Spojené státy disponovaly obrovským zbrojním arsenálem, který by připraven k nasazení za studené války. To znamená, byly, byly tady síly soustředěné i v Evropě na území Německa. Nebylo potřeba některé síly, i když samozřejmě ... nebo některé bojové prostředky přesouvat až ze Spojených států. Byly zde v Evropě ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čekaly.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Čekaly, byla, byla šance je nasadit, přesunout. Existovaly obrovské zásoby munice, všechno. Je to válka rekordů. Jsou to války, kdy ..., je to válka, kde startují bombardéry ve Spojených státech, aby zaútočily na Irák a ty, ty, ten let trvá přes 35 hodin, to, nic podobného se do té doby nikde neukázalo. Takže je to zvláštní válka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čím, jakou výzbrojí disponoval Irák?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Irák byl, a to možná některé posluchače, kteří se tomu nevěnují, překvapí, měl tehdy čtvrtou největší armádu na světě. Byla to armáda, která měla milion mužů. Jen pro srovnání naše česká má v současné době 22 tisíc a Irák byl milion a byl schopen další milion prakticky velice rychle povolat formou, jenom kdyby vzal brance ve věku, řekněme, od 18 do 34 let, tak další milion měl prakticky ihned k dispozici. Taky to, co nasadil proti Kuvajtu. Kuvajt měl srovnatelnou armádu, nějakých 16, 17 tisíc. Nasadil 100 tisíc mužů toho 2. srpna 1990, kdy zaútočil. Disponoval přibližně 5 tisíci tanky, byly to téměř tisíc vojenských letounů různých typů. Ta technika byla velice, velice různorodá. Byly to ... a samozřejmě raketové zbraně. Snad nejmenší bylo asi námořnictvo, protože to pobřeží irácké není tak velké, ale i tam disponovali některými, řekněme, prostředky a také se podařilo zaminováním vlastně toho pobřeží dosáhnout i toho, že byly poškozeny válečné lodě spojenců. Takže i tam byly určité úspěchy. Byla to armáda a nesmíme zapomenout na to, nejenom z hlediska početního stavu, nejdůležitější jednotky byly takzvané "Republikánské gardy", které byly ještě speciálně vyzbrojené, vycvičené, ale hlavně, a to vyplývá z toho, co jsem říkal předtím, byla to armáda s bojovými zkušenosti, na rozdíl od těch spojeneckých armád, které vlastně, až na několik málo výjimek velitelů, že někdo se někde objevil ve Vietnamu nebo při nasazení sil na Grenadě nebo něco, většina z nich neměla bojové zkušenosti a už vůbec ne čerstvé bojové zkušenosti. Irácká armáda dva roky předtím válčila, prošla válkou. Ti velitelé znali své schopnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Byla to tedy, pane plukovníku, ta technika, ta nadřazenost techniky, která rozhodla především, nebo jeden z těch hlavních faktorů, který rozhodl o vítězství koalice?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já si myslím, že sehrálo roli bezesporu ..., znovu se vracím k tomu a důležité je to, že tady byla ta koalice, že ta koalice byla, měla, řekněme, "zelenou" v uvozovkách schválením rezolucí OSN, to je potřeba říci, že tam byla vyslána jako mezinárodní koalice pod vlajkou OSN a, ale ta převaha technická tady jednoznačně rozhodla, protože prakticky bez prostředně po vypuknutí války, po těch, řekněme, 17. února 1991, to bylo vlastně zahájení leteckých operací, se podařilo prakticky zlikvidovat irácké letectvo buď přímo na zemi, nebo donutit vlastně, což je docela paradoxní, část toho letectva, že přeletělo na území Íránu, tedy bývalého protivníka a tím se vlastně ta letadla jakoby zachránila, že nebyla zničena. Podařilo se zničit radarové stanice, podařilo se útočit na systémy velení. To znamená, rozhodl, tu válku jednoznačně rozhodla technika a ta ... neuvěřitelný rozdíl vlastně v té úrovni, protože i u běžných tanků, obrněných transportérů ten, ten rozdíl, řekněme, technologický a schopnosti zamíření těch, těch zbraní a jejich nasazení, tam válčili, válčila armáda, řekněme, valnou většinou z 50., nebo armáda 20. s armádou 21. století a bylo to opravdu znát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Překvapil vlastně tento útok koalice vedené Spojenými státy Saddáma Husajna? Počítal s tím, že k něčemu takovému dojde?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já se domnívám, že, samozřejmě nevidím mu do hlavy, ale domnívám se, že on nepovažoval za možné, že by kvůli takové, z jeho pohledu "trapné banalitě" ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Okupaci.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Jako je připojení Kuvajtu jako devatenácté provincie k Iráku, že by někdo vůbec něco ..., nějakým způsobem se angažoval. Já mám dojem, že nepočítal s tím. Počítal možná s tím vyhrožováním, podupáváním, ale že budou nasazen síly tohohle rozsahu a takovýmhle způsobem, tak mám dojem, že s tím vůbec nekalkuloval, ale myslím si, že to překvapení bylo i na té druhé straně, na straně koalice, protože všichni byli přesvědčeni, že ta irácká armáda bude, řekněme, daleko kvalitnější a že ty, jak jsem říkal, ty ztráty, které spojenci budou muset přinést, ať už jde o padlé vojáky nebo raněné, budou nepoměrně větší, než tomu nakonec bylo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co ale vedlo vlastně tu koalici k tomu a vůbec její formování, že řešila konflikt, řekněme, irácko-kuvajtský?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Víte, ono je to možná trošku zvláštní, ale ono se vždycky říká, že o peníze jde vždycky "až" v první řadě. V tomhlec tom případě šlo o ropu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ropa pořád se nám vrací, že, jako jeden z těch motivů válek?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Ano, ano, ano. Tak ona, nehledě na to, že ona byla svým způsobem i důvodem té, oficiálním důvodem té irácké agrese, protože Saddám Husajn vlastně obvinil Kuvajt z toho, že porušuje vlastně pravidla těžby podél irácko-kuvajtských hranic a že vlastně odčerpává větší množství ropy z těch podzemních nalezišť, dokonce nalezišť, jakoby odčerpával ropu, jejíž zásoby jsou na iráckém území, vlastně v podzemí. Za to požadoval určité kompenzace ne, ne v malých částkách. Bavili jsme se o té poslední, to bylo vlastně deset miliard dolarů. Nebyly to úplně nízké sumy, ale je zajímavé, že dokonce Kuvajt jednu chvíli zvažoval, že by ty peníze zaplatil a nabídl ne deset, ale devět miliard, aby jako nedostal jako Saddám úplně to všechno, ale v té době už bylo podle mého názoru o agresi rozhodnuto. Ale tím, že by vlastně se Saddám Husajn zmocnil nejenom tedy zásob, nebo neměl pod kontrolou nejenom zásoby irácké, ale i zásoby vlastně kuvajtské, tak by měl pod kontrolou, jestli se nemýlím, myslím, že 40 % světových zásob ropy, což samozřejmě by z něj udělalo zásadního hráče v obchodu s touto komoditou, který byl pak diktoval celému světu ceny a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Třeba i Saúdské Arábii?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Tak samozřejmě mohl by výrazným způsobem to ovlivnit přemírou nebo navyšováním těžby a tak dále. Samozřejmě můžete shodit cenu a tak dále. Takže myslím si, že šlo tady o ropu, šlo ..., kdyby se to stalo někde na druhém konci světa, kde vůbec nic není, tak mám dojem, že by takováhle koalice se do operací nepustila. Bohužel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Saddám Husajn zůstal u moci až do druhé války v Perském zálivu, o dvanáct let později. Proč ho vlastně Američané a koalice nesesadili už v tom roce 1991?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já myslím, že to je otázka, kterou si klade úplně každý, ale já mám dojem, že stačí se podívat trošku do té doby a uvědomit si, tak jak byla ta koalice postavená. Ta koalice a i to, řekněme, co měla za úkol a pod ..., s jakým mandátem do té oblasti přišla, tak bylo vlastně ochrana Saúdské Arábie, to bylo to první a druhé vlastně osvobození Kuvajtu. Nikdo té koalici nedal mandát k tomu, aby vlastně okupovala Irák a sundala vlastně Saddáma Husajna od moci. To znamená poté, co byl splněna a musím říct velice rychle, vždyť ty pozemní operace, které se předpokládalo, že budou trvat měsíce, byly hotové za čtyři dny, mezi 24. a 28. vlastně únorem bylo vše hotovo. Ještě došlo k nějakým drobnostem, ale, ale to podstatné se stalo během pár dní, ale nikdo, přestože nepochybuji o tom, že v té době ta soustředěná koalice, ta obrovská síla, která tam byla, mohla bez sebemenších problémů porazit zbytky irácké armády, Irák obsadit a Saddáma Husajna vlastně zatknout, zajmout, pohnat ke zodpovědnosti, jak ..., to je jedno, jak bychom tomu říkali. Nestalo se tak. Myslím si, že hlavní důvod byl ten, že i ty, i kdyby se ta koalice rozpadla, že ty okolní země do okamžiku, pokud to byla akce na osvobození Kuvajtu, tak s ní souhlasily, v okamžiku, kdy by vlastně došlo k okupaci Iráku, tak by to ta koalice nepřežila, ty další akce. Takže to myslím, že bylo to hlavní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co dnes, pane plukovníku? Technická převaha je už v podstatě k ničemu při současném způsobu vedení válek.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Tak samozřejmě hodí se. Hodí se, není to, ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jistě, ale ...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Není to, musíme si uvědomit, že opravdu ty války se změnily. Že ... v Iráku ještě stála proti koalici, stály tankové síly, stála tam hlavně, to je potřeba říci, regulérní armáda, armáda, která měla jakousi organizaci, armáda, která ctila, ač to byla armáda agresora, ctila nějaké elementární zásady, to znamená rozlišovací označení, uniformy a další věci. To znamená ..., hlavně byly to nějaké tvary armády, které zabíraly nějaké zákopy, postavení, velitelská stanoviště, rozmisťovaly se v terénu, budovaly nějaká opevněná postavení. Byl to standardní způsob válčení, tak jak jsme ho znali ve 20. století. To, co je současnost, je trochu něco jiného, nebo něco hodně jiného. Často nerozlišíte bojovníka od civilisty, naprosto běžně se dělají věci, které v minulosti nebyly tak standardní. To znamená, využívání civilního obyvatelstva jako živých štítů, likvidace civilních obyvatel, vraždění a tak dále. Takže je to jiná válka, nehledě na to ..., v okamžiku, kdy tu válku vedou bojovníci, kteří vlastně svým způsobem stačí, kromě uspokojení jejich potřeb základních, zásoba munice, nějaké trhaviny a samopal, tak s tím se schováte, kde budete chtít. V okamžiku, kdy jste potřebovali techniku s přesuny, to znamená doprava pohonných hmot, dalších věcí, desetitisícových divizí z místa A do místa B, tak samozřejmě všechny tyhle ty věci se snadno zasahují moderní technikou. Naproti tomu, když někde se schová skupina 200 lidí, kteří v současné době jsou schopni udělat velkou paseku, ale vy je obtížně hledáte. Nicméně i tady je ta moderní technika jako velkou výhodou a může vést i v takto složitých situacích k vynikajícím úspěchům z hlediska koalice, což je třeba likvidace džihádisty Johna, kde jednoznačně, kterej vlastně přiznal teďka před pár dny i Islámský stát, kde tenhle brutální vrah byl vypátrán za pomoci technických prostředků, za pomoci speciálních sil jednoznačně identifikován, byly přivolány prostředky, které byly schopny vlastně místo, kde se nacházel, zlikvidovat nebo zničit a vlastně eliminovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč, pane plukovníku, došlo k druhé válce v Zálivu? Měla ta na rozdíl od té první operace Pouštní bouře opodstatnění? Když víme, že byla postavena vlastně na nějaké fabulaci?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
To je, to je složité říct. Je potřeba říci, že, ano, to, co se, co bylo oficiálně předloženo jako důvod války, že tedy Saddám Husajn disponuje jadernými zbraněmi, je potřeba tuhlenc tu hrozbu odstranit, tak se neprokázalo. Na druhou stranu zase pro, řekněme, tu druhou stranu, nebo pro tu spojeneckou je potřeba říci, že Saddám Husajn to, takhle ..., nedělal nic proto, aby ty, řekněme, pochyby nebo to podezření rozptýlil a dokonce vlastně systematicky, ono součástí té, těch mírových dohod po té první válce v Perském zálivu také znamenalo, že Saddám Husajn umožní nezávislým vlastně specialistům, pozorovatelům ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pozorovatelům?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Vlastně kontroly těch vojenských zařízení a tak dále a on to, řekněme, ze začátku, s čím dál tím větší neochotou vycházel vstříc a samozřejmě vzbudil celou řadu podezření. To znamená, zase je otázkou, jestli, jestli v té době nedospěl k závěru, že, že on to v pohodě zvládne a že zase nikdo už do druhé války nepůjde. To, že ta válka potom destabilizovala Irák takovým způsobem, jak destabilizovala, že sice odstranila od moci jednoho krvavého diktátora, který má opravdu za sebou odporné zločiny - vyvražďování, brutální vraždění nejodpornějšími způsoby celé řady, stovek, tisíců lidí, je věc jedna. Druhá věc je, že vlastně se nepodařilo ten region stabilizovat, ani samotný Irák a nese to s sebou celou řadu problémů, které vidíme dodnes.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Například velitel, americký generál Norman Schwarzkopf, ten byl přesvědčen, že americké velení v roce 2003, nepřemýšlel o tom, jak vůbec bude vypadat to poválečné uspořádání Iráku.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
No, já mám dojem, že to je jeden ze zásadních problémů tehdejšího plánování. Já samozřejmě nevím, co měli Američané připraveni, nebo neměli, ale vždycky při všech současných operací se učí jedna z věcí. Vy musíte vědět v okamžiku, kdy se do té operace pouštíte, co je tím koncovým stavem. O co vám vlastně jde. A tím koncovým stavem nemůže být jenom likvidace někoho, nějakého diktátora, ale vy musíte samozřejmě plánovat, co bude pak. Tam jako je provedení nějaké operace, ale vy potom musíte vidět, jakým způsobem to území má fungovat v budoucnu, co si představujete, jaká, jaký způsob vlády tam bude, jak bude postaráno o civilní obyvatelstvo a podobně. Tam jako neznamená, že tam jenom vlítnu, všechno vystřílím, rozbourám a tím to skončí. Musím, a myslím si, že v současné době se opravdu o tom hodně ... nebo věnuje tomu hodně i v rámci vojenského plánování, dosažení nějakého konečného stavu, který umožní další normální fungování a nezpůsobí víc škody než užitku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vidíte třeba vy osobně, pane doktore, v pouštní bouři a vůbec v obou válkách třeba zárodky těch dalších konfliktů, které přišly a které dnes vlastně řešíme?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Bezesporu, bezesporu, bohužel, protože ten, ten, ten region se, se neuklidnil, byla tam celá řada nevyřčených věcí. Vemte si jenom, já samozřejmě chápu, že Američané v okamžiku, kdy v roce 2003 vlastně přišli spolu s tou koalicí, byli tam i naši vojáci, do, do Iráku a porazili jednotky Saddáma Husajna. Vemte si jenom, jenom tu záležitost, že vlastně nikdo nevyřešil nebo ne dostatečně vyřešil otázky, co vlastně s těmi vojáky a policisty Saddámova režimu? Jak jinak se podařilo třeba Američanům vyřešit po 2. světové válce v Německu, kde se nějakým způsobem musely vyřešit otázky denacifikace, ale také hlavně zaměstnání těch lidí. Ti, ti lidé, i když si samozřejmě zadali s tím minulým režimem, i oni, i jejich rodiny potřebujou dostat najíst. A v okamžiku, kdy z nich uděláte ze dne na den, ale logicky nezaměstnané, tak je ale potřeba se o ně nějakým způsobem postarat, protože jinak je samozřejmě naženete na tu druhou stranu. A já se domnívám, že v mnoha případech právě, a jsou pro to důkazy, že někteří z těch schopnějších velitelů Islámského státu, kteří v současné době působí a jsou schopni vést operace na určitých úrovních, mají vojenské vzdělání. A kde by se v tom regionu vzali? To znamená, s největší pravděpodobností jde o bývalé příslušníky Saddámovy armády, nemyslím už tu generalitu, ta, myslím, že většina z nich už je ve vysokém věku, ale rozhodně ta, ta, řekněme, těch vyšší, nebo vysoký ..., vysocí důstojníci, určitě tam někteří působí a stejně tak i někteří, někteří lidé ze syrské armády, ale ..., kteří prošli školením třeba na území Sovětského svazu nebo i ve Francii nebo jinde. Takže bezesporu je vidět tam, že to je, že ty operace řídí ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nezůstalo bez důsledků ...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
A že ty operace řídí, řídí lidé, kteří o té armádě a o tom, jak se má válčit, něco vědí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka, kterou historici přímo nesnášejí. Byla by dnešní situace, pane doktore, jiná, lepší, pokud by ta okupace Kuvajtu v tom roce 90 zůstala bez odezvy?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Takhle, myslím si, že by to nebylo dobře, určitě by to byl problém. Myslím si, že ten, ten zásah v Kuvajtu byl oprávněný a byl správný. Otázka je, jak jsme byli schopni jako koalice se vyrovnat s tím, co mělo přijít po tom. Osobně si myslím, že tam jsme tu situaci nezvládli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vojenský historik, doktor, plukovník Eduard Stehlík. Já vám děkuji za vaše názory a přeji vám hezký den.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Děkuji mnohokrát, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou za měsíc. Zítra se můžete těšit na názory hudebníka Jiřího Hlaváče. Zita Senková vám přeje dobrý den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.