Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 1. února 2016

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hezký den a příjemný poslech přeje Miroslav Dittrich. Hostem dnešního pořadu Jak to vidí je komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Ivane, zdravím do zlínského studia Českého rozhlasu. Dobrý den.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já také zdravím, připojuju se k přání všeho dobrého.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Děkuji. No jaká budou témata? Například to, že jsme si jako Česká republika polepšili v žebříčku vnímání korupce, podle jiného průzkumu jsme na tom my Češi po čtvrt století lépe, ale cítíme se prý hůř. Začneme ale aktualitou. Ve Spojených státech se dnes rozjely takzvané primárky, z nich vzejdou kandidáti na prezidenta z obou hlavních stran, tedy republikánské a demokratické. Zatím to vypadá, že u republikánů je takový nejviditelnější kandidát Donald Trump a u demokratů Hillary Clintonová. Jak to vidíš ty, Ivane?

Čtěte také

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No tak hodně lidí, když se řekne Amerika, tak si řeknou, je to daleko, nás se to netýká, ale mám pocit, že se, že se to týká celého světa, všichni prostě se dívají na to, jak se rozhodnou američtí voliči, koho pošlou do Bílého domu, neboť panuje taková představa, že se volí nejmocnější muž, ale možná žena planety. Když se na to podíváme zblízka, tak nakonec ta kaše se nikdy nejí tak horká, jak se navaří a ukazuje se, že ten americký prezident má hodně limitů, hodně omezení, která mu brání jaksi přímočaře udělat tu politiku, kterou má v plánu, anebo zrealizovat kroky, které sliboval. A mně ta situace dnes připomíná trochu to období, když demokraté vkládali obrovské naděje na, na změnu domácí politiky, zahraniční v Baracka Obama. Dnes pro změnu ho republikáni, z nichž podle průzkumu Washington Post 9 z 10 si myslí, že s Amerikou to jde z kopce, tak podobně obrovské naděje vkládají v Donalda Trumpu, který říká uděláme Ameriku opět velkolepou skvělou, no a zdá se, že on nejlépe naplňuje vlastně takovou tu poptávku velké části americké veřejnosti, aby se něco zásadního změnilo, aby prostě Amerika nebyla ve světě pro ostudu a doma aby některé ty základní problémy se vyřešily.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
No ale u demokratů je na tom nejlépe jakoby v průzkumech Hillary Clintonová. Myslíš, že ta má šanci a případně je také zajímavé, že jí vlastně podporuje její manžel, bývalý prezident Bill Clinton.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
U Hillary Clintonové je jasné, že je to rutinérka, politička, která je realistická, vlastně její výhodou je přesný opak toho, co slibuje Trump. Zatímco on je takový politický divoch, tak ona je doopravdy praktická politička, která ví, co je reálné a v té politice se dlouho pohybuje, to znamená, je to taková sázka na jistotu. A pokud by doopravdy, zatím tomu hodně věcí nasvědčuje, se ten souboj odehrál mezi nimi, tak zdá se, že by ona mohla oslovit přesně ty voliče, které Donald Trump děsí. Ale zase je potřeba si uvědomit, že teď se bojuje o přesvědčené, to znamená demokraté bojují o demokraty, ti kandidáti, no a republikánští kandidáty, kandidáti bojují o podporu republikánů. Ovšem ve chvíli, kdy by Donald Trump už neoslovoval pouze republikány, tak pochopitelně jeho volební strategie se změní. Začne oslovovat Američany, z některých kontroverzních výroků ustoupí, zdůrazní něco jiného. Podobně ale samozřejmě i Hillary Clintonová by tu rétoriku asi v něčem zmírnila. To znamená, to bude úplně jiný boj, než který začal teď právě vlastně v tom, v tom, v těch, v těch, v té sérii primárek.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
A Ivane, myslíš, že skutečně je výhoda třeba pro, pro Hillary Clintonovou, že jí podporuje veřejně Bill Clinton, její manžel? Je to obecně výhoda, nebo myslíš, nebo, nebo není třeba pro toho kandidáta nějaké ...

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Určitě pro ně, pro ně je strašně důležité, aby ji nepodporoval teď Barack Obama, protože ten docílil teda až, až neuvěřitelné neobliby u Američanů, to znamená, ten se drží zpátky. Pokud jde o Billa Clintona, tak ten má mnoho zásluhy, ale také mu bylo mnoho už odpuštěno, prostě hodně věcí je, je prostě už pryč. A v Americe, mně se to teda líbí, je, je takový vztah k těm starým prezidentům vesměs pozitivní. Za prvé se jim až, až do smrti říká prezident a ne bývalý, no a v očích si zřejmě řeknou, Američané si řeknou v něčem byl dobrý, v něčem byl špatný, ale, ale byl to prezident, to znamená je to, je to určitě příjemné mít podporu bývalého prezidenta, určitě to pro ni výhodou je.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
No tak já například hostem zítřejšího pořadu Jak to vidí bude bývalý prezident Václav Klaus. Mám ho tedy oslovovat pane prezidente podle tebe, Ivane?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já bych to udělal, já bych to zkusil. Schválně, jak na to zareaguje.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Dobře, dobře. Pojďme na další téma. Angela Merkelová vzkázala uprchlíkům nebo migrantům, že počítá s tím, že když získají v Německu azyl, takže se stejně později vrátí do své vlasti, až tam samozřejmě nastane mír. Považuješ to za obrat nebo jenom taková, takovou, takový malý krůček k obratu v politice Angely Merkelové, Ivane?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, celý ten postoj k migraci, anebo k uprchlíkům podle toho, jak, jak se na to díváme, je od samého počátku konfliktem srdce a rozumu. Z jedné strany člověk cítí, že lidem v nouzi je potřeba pomáhat, z druhé strany ví, že když jich přijde milion, tak to, to dramaticky mění situaci. Už samotným počtem je potřeba prostě kromě emocí používat i chladnou, racionální úvahu, no a když si o politikovi 40 % občanů myslí, že by měl rezignovat, no tak mu nezbývá, než korigovat politiku, která mu takto negativní ohlas vynesla, způsobila. To znamená, já mám pocit, že to je zásadní obrat. Dosud Angela Merkelová nejprve vůbec nechtěla hovořit o počtech lidí a zdůraznila, zdůrazňovala jenom ten humanitární aspekt celého problému. No, ale po těch událostech, které se v Německu staly, tak je vidět, že se dramaticky mění politická situace, no a ona by samozřejmě mohla trvat i nadále na, na té své politice a neustoupit ani o krok, dlouho to tak zkoušela, ale je to politická sebevražda. To je něco, co politici nedělají ve chvíli, když vidí, že by byli vystřídáni někým jiným, tak raději korigují politiku. To znamená, já mám pocit, že to obrat zásadní, není to jenom malý krok. Jde o to, jak bude vypadat nejen Německo, ale ve Švédsku a dalších zemích, kde těch uprchlíků je hodně, veřejné mínění je proti, protože politici to nejsou schopni zvládat. A ne že by nechtěli, ale prostě jim to přerůstá přes hlavu, tak je důležité, jakým způsobem se vyřeší vlastně odsun těch lidí, kteří už přišli, kteří prostě přišli chaoticky, spontánně a kteří nebudou chtít odejít. To nebude vůbec jednoduché, to znamená, pokud se budou ty politické garnitury doopravdy chtít zbavit těch lidí, kteří jsou tam podle nich navíc, nesplňují nároky na, na azyl, anebo, anebo prostě se něčím proviní a tak dál, a ti nebudou chtít odejít, tak bude potřeba použít nějaké násilí. No a to je zřejmě to, čeho se všichni nejvíce bojí, protože zatím je to jemná změna rétoriky. Předtím se zdůrazňoval jeden aspekt, teď se zdůrazňuje něco jiného, ale ve chvíli, když bude potřeba to konkrétně, reálně vyřešit, no tak bude potřeba se domluvit na tom, že se ty lodě nebudou teda přímo potápět, ale budou se obracet, budou se vracet tam, odkud vypluly, no a to, to bude teprve problém.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
No, ona šéfka spolkového kabinetu se trošku nebo spoléhá v té, v té, v těch výrocích teď na situaci, která byla v 90. letech, tedy v Německu, že když skončily války v Jugoslávii, takže se prý vrátilo 70 % zpět na Balkán. Ale asi máš pravdu, že u těch současných migrantů to tak jednoduché nebude.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Nebude to tak jednoduché. Navíc hodně těch migrantů přichází, dejme tomu, z Kosova, teď, kde je velmi špatná situace politická, hodně těch lidí už v Německu bylo, ví, ví, jak to tam vypadá, to znamená, nejedná se jen o válečné uprchlíky. Lidé přicházejí z různých zemí, z ekonomických důvodů. To znamená, ty příčiny jsou, řekl bych, komplikovanější. O to komplikovanější bude i jejich řešení.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Transparency International zveřejnila aktuální žebříček zemí, pokud jde o vnímání korupce. My jsme si polepšili jako Česká republika, takže by měl zajímal, Ivane, tvůj názor, jak, jak to vnímáš ty, jak je to možné? Samozřejmě je to dobře, ale jak se to mohlo stát?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Ta metodika, kterou se v různých zemích světa zkoumá nikoli množství korupce, ale, ale nálada, jaká panuje ve společnosti, jak je korupce vnímána, tak ta metodika je poměrně složitá a určitě ses setkal také s tím, že lidé řeknou dobře, ale jak to zjistili, kdo si to, nevycucali si to třeba z prstu nebo tak? Je to objektivní a tak dále. To je doopravdy někde těžké věřit výzkumníkům. Nicméně je to organizace stará, řekl bych, už, už jako funguje dlouhou dobu, tyto otázky dostává všude po celým světě, a pokud jsme v minulých letech brali vážně to, že jsme na tom špatně, tak si myslím, že bysme mohli teď brát vážně i to, že jsme si teda výrazně polepšili. Mně na tom přijde takové pikantní, že těsně předtím, než se objevil ten aktuální výsledek, kdy jsme se dostali na to 37. místo, tak pětice zahraničních velvyslanectví, myslím, že jde o Spojené státy, Brity, Nory, Kanaďany a o Jižní Koreu, tak se rozhodli u nás udělat takovou kampaň proti korupci, aby nám pomohli svým příkladem, svými úspěchy. No a my jsme teď v tom žebříčku právě tu Jižní Koreu předběhli, to znamená jakoby se teď rýsovala taková možnost také dělat kampaně v zemích, které jsou na to, pokud jde o korupci, hůř. Například se nabízí Itálie, tam je největší korupce v celém, celé Evropě. Ale já mám pocit, že asi, asi bychom neměli jít tak daleko. Měli bychom si spíše zametat před vlastním prahem, což bych teda doporučil i těm zemím, které u nás dělají tu protikorupční kampaň, protože jsou některé údaje, které ukazují, že do budoucna máme zaděláno na, na problém, který nás by v tom žebříčku zase mohl posunout níž. Společnost komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu zjistila, že za loňský rok u nás bylo přiděleno bez soutěže přes 6 tisíc zakázek za 55 miliard. To je obrovský korupční potenciál, to je, to jsou, to jsou strašné peníze, které mohly být přiděleny za, za podivných okolností. Hlavní příčinou bylo to, že byla snaha čerpat peníze z fondů Evropské unie a aby se to stihlo, tak se vlastně jakoby přivřely oči a teprve v budoucnu uvidíme, kolik z toho vzejde problémů a jak se to odrazí na vnímání korupce. Jinými slovy, já bych radil prostě potěšit se z toho dobrého výsledku, ale neumdlévat a v boji s korupcí nadále pokračovat.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Tak dobře, důležitý je ten současný výsledek, buďme, buďme rádi.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Buďme rádi, ano.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Tam celosvětově v tom žebříčku vede tedy Nový Zéland a skandinávské země. Co si o tom myslíš? Proč zrovna, zrovna tyto země jsou na tom nejlépe, Ivane?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak někdo to přičítá takové té přísné protestantské mentalitě, někdo, někdo tomu, že to nevzniklo ze dne na den, že to je vlastně dlouhá tradice, kdy lidé se nějak chovali a vznikly nějaké, nějaké návyky. A jednoduše se neuplácí, není to ve zvyku. Prostě jsou věci, které ani nemusí být v zákoně, ale lidé mezi sebou cítí, že, že prostě něco je špatně a tak to, tak to nedělají. Ale jestli jsou tam nějaké další důvody, které vyplývají z dobré legislativy a tak dál, to, to úplně říct nemůžu. Ale je fakt, že jsou to země, kde, kde jsou lidé takoví uzavřenější, přísnější, možná proto třeba ta Itálie právě naopak, že jsou lidé úplně, úplně jinak mentálně nastaveni, tak, tak vlastně i jejich pohled na to, co je a co není korupce, co je úplatek, co je dobře, co je špatně, je trochu jiný. Ale, ale to už zabíháme do takových jenom dojmů.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Pojďme, pojďme na další žebříček nebo průzkum a ten se týká společnosti KPMG, která přišla s výsledkem a je podložen určitými statistickými daty, procenty, že jsme my jako Češi na tom po 25 letech od roku 90 lépe, ale přitom se cítíme hůř. Jak bychom tento paradox vysvětlili?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No tak oni pracují s daty Střediska empirických výzkumů, anebo s výsledky Českého statistického úřadu a to, co nám nabízejí, je analýza. No, já v té jejich interpretaci dat cítím jistý takový osten. Myslím, že ti analytici jsou s námi jako s občany lehce, lehce nespokojeni. Zjistili o nás, že jsme vlastně nevděčníci, nevážíme si té skvělé současnosti, kterou teď máme, no a dokonce je znepokojujeme tím, že více voláme po vládě silné ruky a tak dál. Když se člověk podívá na ta data, tak za prvé ta lepší životní úroveň, nad to bych ani nebyl tak moc překvapen, protože když například porovnávají, jak po čtvrt století daleko více domácností má počítač, tak je to evidentně dáno tím, že před čtvrt stoletém, téměř žádné nebyly, anebo počet barevných obrazovek jako vzít jako zlepšení životní úrovně je problém, když dneska člověk nekoupí černobílou, i kdyby chtěl, takže to je, některá data mi přijdou jako těžko porovnatelná. Ale to, co důležité je, to znamená ty trendy, tak tam, tam vidíme, že v těch základních věcech jsme vlastně stejní, protože to, co se nezměnilo, jsou dejme tomu hodnoty. Na prvním místě je stále rodina, stejně jako před čtvrt stoletím, stejně jako za minulého režimu. Pokud jde o tu nespokojenost s tím, co se děje kolem nás se společností, ta taky, myslím, byla vždy a vždy byla v kontrastu s tím, že velká většina společnosti, dneska je to, myslím, 75 %, je spokojena se svým vlastním životem. A to je takový, řekl bych, i docela logický, logický, řekl bych, výsledek, protože když se tě někdo zeptá, jak se máš, tak řekneš, ale jo, dobrý, tak teď se nám narodila vnučka, příští týden, já nevím, budeme mít zabijačku, polepšily si děti a tak dál a člověk najde ve svém okolí, ve své rodině spoustu pozitivních věcí, které ho činí šťastným a spokojeným, ale když se prostě podívá potom večer na televizi, tak řekne no to ke katastrofa, jo. To znamená, tenhle ten, tenhle ten protiklad, ten, ten vždy byl, ten se vlastně nějakým způsobem nemění. No a to, co se trochu mění, to jsou trendy, kdy dejme tomu na začátku 90. let 30 % lidí bylo přesvědčeno, že se společnost stává spravedlivější, jo. Dneska 40 % lidí žádné změny ke spravedlnosti nepozoruje. Naopak mám pocit, že společnost je výrazně nespravedlivá a podobně to s uspořádáním, dejme tomu, o 5 % se změnil počet lidí, kteří mají pocit, že ten minulý režim byl v podstatě stejný jako je ten dnešní, že jsme se dostali z bláta do louže, u deště pod okap. To jsou, to jsou takové drobné posuny. Nicméně asi důležité v tom, že se ukazuje, že asi pouhá změna od zdi ke zdi neřeší dlouhodobě stav společnosti, že to, co je potřeba udělat, je kombinovat to dobré z různých systémů, což je mimochodem věc, kterou si ve světě stále víc uvědomují lidé, kteří ani nezažili to, co my, to znamená ten rok 68, který právě byl nadějí na takovou doopravdy zásadní změnu. Nikoli tedy od jednoho špatného systému k jinému špatnému systému, ale hledání něčeho nového, co by bylo kombinací toho, co se podařilo jedněm i druhým.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Takže, Ivane, ty jsi vlastně odpověděl do značné míry i dotazu jedné paní posluchačka, paní Hany Řezáčové, která tady píše, že ráda poslouchá názory pana Hoffmana, pokud ho zastihnu a teď by měl zajímal názor na dané téma, co to vlastně znamená, že se máme lépe, proč nekonkretizuje kdo, v čem, v číslech a tak dále. Tak to si myslím, že jsme řekli teďka řadu údajů, tak jsme odpověděli paní Řezáčové. Je to tak. A ještě se zeptám nebo řeknu, ještě zkonstatuju takovou zajímavou věc, která vyplynula z toho, z toho průzkumu, že v roce 1993 trávilo v práce, v práci více než 40 hodin týdně až 79 % zaměstnanců a v současné době je to, je to méně než 40 hodin, je dvojnásobný počet, to znamená, že vlastně v té práci trávíme kratší čas, což je taky určitě zajímavé.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Asi je to, asi je to i příjemné, ale zase je hodně lidí, kteří k tomu, aby přežili, tak potřebují mít ty práce dvě. Pak jsou lidé, kteří sice pracují, ale přesto chudnou, protože ten výdělek nepokryje jejich náklady a tak dál. Ono vlastně pokaždé, když se takhle porovnává, tak se musí vzít komplexně všechna data, protože to, že se dramaticky zadlužujeme a to především kvůli bydlení, je, je moment, který trošku, řekl bych, relativizuje konstatování, že si za dnešní plat koupíme více než před čtvrt stoletím. Musí se porovnávat vlastně vícero těch nákladů. Podobně když analytici mají radost z toho, že se zastavuje rozevírání nůžek mezi chudými a bohatými, tak to je sice pravda, ale to je zastavení rozevírání nůžek mezi střední třídou a mezi těmi chudými. Když střední třída se spíš už blíží k těm chudým a kde se nůžky stále rozevírají a stále rychleji, to je mezi minoritou těch úplně nejbohatších a mezi střední, střední vrstvou. No a tohle to teda je třeba fakt, který je alarmující, protože vlastně ta společnost vždycky stojí na, ani na těch bohatých, ani na těch chudých, ale na té střední třídě. A pokud ta má pocit, že se věci nepohybují dobrým směrem, tak se nepohybuje dobrým směrem společnost. Tak to prostě je.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ještě se vrátím, Ivane, k tomu konstatování, které řekl prezident Zeman, že politik a prezidenta nevyjímaje, může být odvolán buďto demokraticky ve volbách, anebo nedemokraticky kalašnikovem. Jaký je, jak to ty vidíš tento výrok?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak je to opět ta klasická situace, kterou zažíváme už mnohokrát. Prezident Zeman má své zapřísáhlé sympatizanty a zapřísáhlé odpůrce. A ten výrok čtou obě dvě ty skupiny jinak. Zatímco odpůrci prezidenta Zemana mají pocit, že nabádá k vraždě premiéra, tak stoupenci tomu rozumí tak, že prezident Zeman prostě zkonstatoval skutečnost a vyzval lidi k tomu, aby chodili k volbám, neboť demokratickým způsobem, jak se zbavit politika, je ho prostě nezvolit. Zatímco ten druhý způsob, kterého jsme velmi často ve světě schopni, teda svědky, je, že se na politikovi páchá, páchá násilí, ale protože sám sebe zahrnul do té množiny lidí, kterým se to může stát, tak jakoby, jakoby ten výrok zmírnil. Jisté je, že premiér Sobotka se snaží z té situace profitovat, jak to jen jde. On interpretuje tu obecnou úvahu prezidenta jako, jako návod a výzvu k násilí, prostě stylizuje se do té role oběti. No a já mám pocit, že to dělá logicky, protože všichni ti odpůrci prezidenta teď se dívají na Bohuslava Sobotku opět tak jako přátelštěji a je možné, že pro sebe i pro svou stranu z toho něco vytěží. Nicméně nemám pocit, že by Miloš Zeman doporučoval násilí na politicích. Určitě, určitě ne. Ale když se podíváme na to, kteří politici byli odstraněni násilně a to i za, za přispění vlád, které se považují, anebo země, které se považují za demokratické, tam všechny ty diktátory, Saddám Husajn, Muammar Kaddáfí, ti zemřeli prostě doopravdy jinak, než že by byli odvoláni ve volbách. To znamená, on ten výrok je hlubší a zamýšlet se nad ním asi není úplně zbytečné. Asi chyba byla, že padnul v odpovědi na konkrétní otázku, co udělat s premiérem Sobotkou. Tím, tím to vlastně celé vzniklo a tam asi Miloš Zeman nebyl úplně šikovný.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
No pojďme dál na další téma. Lego, firma Lego bude vyrábět figurku chlapce na invalidním vozíčku s asistenčním psem. A to proto, že tato společnost vyslyšela petici, kterou podepsalo na 20 tisíc lidí. To je zajímavý posun, řekl bych, v takové činnosti.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Mně se to moc líbí, řekl bych, že vliv zavazuje a že společnost Lego, ono se to dá interpretovat tak, že byli pod takovým tlakem a že ustoupili, ale já bych řekl, že ne, že oni určitě si udělali velmi rozsáhlý marketingový průzkum, ze kterého zjistili, že kromě té podpory lidí v petici, tak obecně ve společnosti existuje solidarita s lidmi, kteří jsou zdravotně poškozeni a ono ani nejde příliš o to, že by se s tou postavičkou toho chlapečka na vozíku a toho asistenčního psa identifikovali vozíčkáři, spíše jde o to, že, že děti zdravé už v té hře přijmou existenci lidí handicapovaných jako něco normálního, jako něco, vedle čeho žijí a co je také výzvou k tomu, aby jim pomohly. Riziko je vždycky v tom, když nějaká společnost má velký vliv, když se ho rozhodne jakoby využít nějak politicky, jo, že tam vznikne přesah, že jim nejde jenom o byznys, ale o to, že chtějí někoho ovlivňovat, vychovávat. Tehdy podstupují riziko, že pokud by to nefungovalo, tak děti prostě sáhnou po jiné hračce a oni, oni mají finanční nějakou ztrátu. Ale tady mám pocit, že to nehrozí. Ten panáček na tom invalidním vozíku je usměvavý, má pejska, jo, mám pocit, že to je něco, co by u dětí a předtím samozřejmě u jejich rodičů, kteří tu hračku koupí, mohlo projít. Myslím si, že Lego udělalo i dobrý obchodní krok.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Možná to souvisí i s tím, že i panenka Barbie už nebude jenom ta blondýna, ale bude mít také jinou podobu asi, si myslím.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Ono jak se společnost mírně vyvíjí, tak se vyvíjejí trochu i ty hračky. Lego mělo v minulosti třeba problém, že zatímco stavebnice pro kluky byly velice zajímavé, dobrodružné, tak holky jenom nakupovaly a taky prostě jednoho dne to změnili a ukázalo se, že to funguje.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ivane, já ti moc děkuji, přeji ti hezký den do Zlína.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já tobě do Prahy.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
A zítra bude mým hostem bývalý prezident Václav Klaus. Hezký den přeje Miroslav Dittrich.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.