Přepis: Jak to vidí Ivan Kraus – 2. března

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešním hostem Jak to vidí je spisovatel Ivan Kraus. Dobrý den.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čemu se budeme věnovat? Osobnosti a myšlenkám italského spisovatele Umberta Eca i francouzské vládní rošádě. Dobrý poslech. Italský spisovatel, filozof a sémiolog Umberto Eco před několika dny navždy opustil tento svět. Čím vás, pane Krausi, nejvíc tento výjimečný autor i člověk zaujal nejvíc? V čem podle vás spočívá jeho originalita?

Čtěte také

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Je to velice originální osobnost. Zaujal mě svou odvahou, svým přístupem k literatuře a akademismu. Tak on tvrdil, že byl dlouhý čas rozpolcen, protože se díval na televizní seriály jako je Colombo, sledoval komiksy, četl si zajímavé zábavné knížky, a pak šel a přednášel ty své eseje a přednášky a dospěl až do té sémiotiky, nauka o znacích a potom to spojil. A ve chvíli, kdy to spojil, tak si řekl - sakra, ono to akademické, to historické, to vědecké a tak dále, ty kroniky, to je třeba učinit čtivým, a to se mu povedlo a napsal to Jméno růže, že jo, což je pozoruhodný román, později to bylo i zfilmováno. A tam je, to prostě neodolám, dva mniši si podívají a je to v tom klášteře a sortírují knihy a ten mladší se ptá, klade otázku: "No, jo, ale tato kniha by neměla být uchována, protože, když ji uchováme, tak se jí zmocní vědci a když se jí zmocní vědci, to pak přijde doba, kdy nebude možno se, kdy bude možno, pardon, všemu se smát." A ten druhý zkušený říká: "Ne, my ji musíme uchovat a víte proč?" "Proč?" "Protože jen tak se dozvíme jinou pravdu, než tu naši."

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jakou moc má, často se ptáme slovo, v tomto případě kniha, literatura?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, to je právě to, co ten Eco taky dokázal. On totiž nedělal, jak já bych řekl, on miloval Alexandra Dumase, on mně připomínal mé mládí, já miloval taky Tři mušketýry a miloval jsem Monte-Christa. On miloval čtivost a učil vlastně akademiky, naučil je některé, ty moudřejší, jak vnímat masovou kulturu. Že my nevystačíme s tím být vzdáleni na ústavech a institutech, a tam si šmudlat své teorie, psát si poezii pro svou manželku a dalších 5 přátel v nějakém klubu, my musíme, teď to zní brutálně, jít na ten trh, ale nemyslím finanční, zájmu těch lidí, my musíme ty lidi něčím chytit, něčím zábavným, něčím zajímavým. A on to dělal geniálně, protože on vlastně propašovával čtenáři, to není Jméno růže, že jo, Foucaultovo kyvadlo a další díla, on jim propašovával tuto ideu, že ve starověkých kobkách a klášterech lze najít zrovna takové napětí a zajímavosti jako v celosvětovém webu, a to se mu povedlo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jméno růže, středověká detektivka vlastně.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, ano. On vlastně, on nám přednesl, on vzal tu knížku, zpracoval ty svý enormní, on byl antologie pochodující, ale on ji napsal ve stylu Sherlocka Holmese, a to je kumšt, a to je zpráva snobům po svém soudu, přestaňte dělit psaní na literátství a psaní. Vraťme se, řeknu nyní slovo hanebné, k řemeslu, jo, zaujměme, potom máte autory jako máte Georges Simenon a ve Francii, kde už se dnes ví, že je to nový Balzac, ale zkraje, on píše skvělé romány a on píše skvělé detektivky a zkraje se kritici dívali na ty detektivky, tak to byl velmi dobrý autor Maigreta a dneska už říkají - jo, pozor, je to velikán. Jak dlouho to trvá, než se zjistí, že je někdo velikán, že jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co třeba, existuje vůbec, je to správné říct o něčem, o nějaké knize, že to je brak?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
A jsme u toho. To mně připomíná našeho velkého Karla Čapka. To jsem se dočetl před mnoha léty, kdy on hájil kalendářovou literaturu. No, to znáte, to je takový, jak ta chudá dívka přijde z venkova a potká milého pána a ukáže se, že je to bohatý právník a on si ji vezme a ona je šťastná, povije děti a je to všechno krásný, a dokonce začne víc číst básně. Ano, ale Čapek říkal - dávejte na to pozor, nehaňte kalendářovou literaturu, protože je tam jeden aspekt, a to je návyk. My zjišťujeme, a v dnešní době třikrát, že začnete, je nám 12, 13 a čteme leccos, Robinsona Crusoa třeba a já nevím, detektivky nebo cokoliv, ale ten návyk číst, ten se pak změní v ty dramaturgy, to znamená, děvče čte lékařské romány, jak doktor Šabršula opět okouzlil sestru, která byla nešťastná, už dvakrát rozvedená, bla bla bla bla, a ono jí je 18 a ona si bude číst Maupassanta o lásce. Čili, když ten návyk nemáme, nechytneme, má generace milovala Foglara jako kluci a holky. No, přesto nejel vlak. No, Foglar, nejen tedy Rychlé šípy, komiksy, ale ten Rikitan, Hoši od Bobří řeky nelze říct, že to je a nechci se dotknout velká literatura, já to nemůžu dát do roviny, já nevím, se Stendhalem nebo s Poláčkem nebo s kým, ale je to dobrá literatura asi, když nás tak chytila, ne? Proč nás nechytilo nic jinýho?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Váš oblouk literární, pane Krausi, když se vrátíte do minulosti, třeba ty začátky čtenářské, Ivan Kraus jako čtenář a dnes?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, je to divný, já to přiznám, pokuta za to nemůže bejt od obce spisovatelů, já se vzdaluji beletrii, protože mě, já už mám ty Márqueze, Čechovy a Dostojevskij, spoustu literatury jsem četl od svých 18 let a moje maminka jsem viděl až po létech uchovala dokonce ty legitimace z té knihovny, a ty byly celý počmáraný, jak jsem chodil s hromadami knih a hltal. A potom čtete dál, pak objevujete nový autory latinskoamerický a anglosaskou literaturu, pak čtete německy třeba, čtete anglicky, v případě štěstí, že se vám poštěstilo emigrovat, že jo, že jste opustila rodnou zemi, ale, pak najednou zase už se vracím k literatuře faktu, protože to řekl moc hezky, budu citovat Ludvíka Vaculík, on povídá: "No, jo, je to o lásce, ale vždyť já už tohle všecko znám," a šel si taky číst literaturu faktu. Zdá se, že s věkem člověk otáčí trošku kormidlo tý četby, jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také se mi líbí vlastně myšlenka Umberta Eca, který mimo jiné tvrdil, že smysl nemá dílo samotné, ani čtenář, ale že ten význam obou se projeví až v jakémsi vzájemném střetu.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ano, ano, protože ono se hodně dlouho věřilo i za jeho časů, on někdy v sedmdesátým roce začal v té Bologni nebo kde přednášet tu sémiotiku, že to je určující je ten umělec, on to rozhodne doma u toho obrazu, u tý knihy, já vám ukážu, a to je scestné, protože on je velmi moudrý, je to střet na jakési křižovatce, jako takovej kruhovej objezd, když vezmem, jedou auta, tak, kdo dáme komu přednost, ale koukáme na sebe, že jo. Je to střet toho autora s tím čtenářem, s tím posluchačem, a to se vyvíjí a je to otázka asi taky času a my můžeme samozřejmě psát jenom pro sebe, to je nádherný. Já věřím a myslím si, že Eco to podpořil v příběh. Já si prostě myslím, že bez příběhu se nikam v psaní člověk nedobere, protože příběh je to, co pak se vám stane, že vám čtenáři říkaj - ježíš, to jste mi připomněl situace v naší rodině. Ježíš to bylo, to byste se divil jako u nás. A vy jste udivena tím ..., tam se dostáváte k tomu čtenáři snáze, než když napíšete esej o rodině.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Základ je vyprávění?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Základ je vyprávění. Čili nedostali jsme se daleko, ale pan Eco byl génius, on to věděl. Od vyprávění na těch ostrovech já si představuju, tam, co nemají, oni nechoděj na Václavský náměstí do Academie a jinam pro knihy, oni sedí ještě tam někde pod palmami a ti starší, pokud mají dobrou paměť jim vyprávějí příběhy, takový ty legendy, ty mýty, ty pohádky, no, a rotuje to a tak vzniká taková, já bych to nazval slovní a myšlenkový internet, kterej je možná tím nejdůležitější, kterej jako vlastně máme ještě. Uchovávání a posouvání dál, jo, protože on si k tomu pak každej něco připojí k tomu, jak ulovili toho žraloka, on si to zbásní, že jo, ten mladej, když už ten stařík nebude žít, tak on k tomu připadá jak, aby okouzlil tam tu subretku, no, kolik jich tam mají na tom ostrově, ale je to tedy prostředek i k dobytí ženské duše, ale vypravěčství, vypravěčství začíná i draní peří, to je v nás, to je v našich předcích a my to nemůžeme, a já proti tomu nic nemám, nahradit žádnou sociální sítí, ani entologií, to ej to nejkrásnější sedět pod stolem a poslouchat báby a dědky, jak se dohadují o tom sousedovi, jestli on nejdřív od ní utekl, nebo ona od něj utekla, jestli v tom byl ten Venca, že ona s ním byla nevěrná, nebo nebyl. A jede to a nepotřebujete v tu chvíli ani knihovnu, ani Shakespeara.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se vypráví nebo vyprávělo o Umbertu Ecovi? Mám na mysli teď třeba anekdoty existují o něm různé.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, já jsem nějakou našel. On taky říkal a o něm se říkalo, že stačilo, aby prostě po knížce sáhl a už přiběhli tři nakladatelé bylo z toho čtyři bestsellery. Ale on taky kromě těch anekdot, on byl úžasnej v tom, že byl rozeběhnutej. On dokázal psát glosy, sloupky, eseje, přednášet a do toho vstoupil s těmito pro své potěšení s těmito romány. Ale i on taky, mám tu jeden citát, já ho musím opakovat, poněvadž je krásnej, není tak zábavnej. Obávejte se proroků a těch, kteří jsou připraveni zemřít pro pravdu, protože, pokud vládnou, způsobí, že zemřou s nimi mnozí jiní a často před nimi a mnohdy místo nich. To je věčný, že jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
On vlastně Eco odolal takovému svému pokušení mít ty recepty na řešení různých krizí, jak často slýcháme a většinou jdou o bohužel jenom vágní proklamace.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ano, on tomu odolal. On byl vlastně takovej zvláštní typ intelektuála, to se často nenarodí takový muž jako byl Umberto Eco. On dokázal, on dokázal zklidňovat právě akademiky nebo řekněme v intelektuály v uvozovkách či bez tím, že se zabejval masovou kulturou. Třeba romány o James Bondovi a druhý den psal o dámské kabelce značky Hermes. On se toho, já bych to dokonce řekl tak neizoloval, on se toho neštítil, což je chyba. Jo, protože my, my všichni, i já, se pohybujeme v jakýchsi uzavřených kruzích své mysli, ale u něj se mně hrozně líbí ta jeho odvaha překročit i to své znalostní a obrovské znalosti měl a vstoupit do úplně jiného světa a sémiotika je vlastně jakási vědecký obor, který se zabývá znaky bez posudku kvality vzniku věcí či objektů či literatury a jde to až po dopravní značky, jaký si děláme, abysme se dorozuměli. Takže Umberto Eco vlastně volal možná rozumném porozumění, nejen tu naši pravdu, ale taky tu jejich. Oni a my. Já myslím, že i v dnešní době, a nebudem to rozvádět, to, co se odehrává v EU, je problém oni a my, my a oni, to je náš problém.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Víte, co se stane, když přijde Umberto Eco do knihovny?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, tak, co se stane?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Knihy si ho vypůjčí.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ano, to jsem někde viděl a jsem rád, ano, knihy si ho půjčej.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zdá se, pane Krausi, že tištěné noviny zdaleka nejsou pasé. Alespoň aktuální příklad z Velké Británie, kde poprvé po 30 letech začal vycházet nový titul, jmenuje Daily New Day a chce oslovit lidi, kteří mají na noviny denně jen 30 minut času.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, no, vidíte, co se s náma děje. No, tak to je první předstupeň. Já se tomu usmívám, protože si říkám - no, dobře, oni si vyslali, jak se jim říká, odborníky na marketing, ti prozkoumali, co by se tak ještě hodilo na trh a zjistili, že když ty noviny budou velmi stručné, tak to může deník být a dokonce ti šéfové stačili, že stačí, že zájemců bude asi 200 tisíc a tím se to jaksi bude rentovat. No, já bych tomu řekl na čas, než ta elektronická média, která dneska neustále přebírají ten papírový svět novin, to všichni víme, než ta dosáhnou dalšího vrcholu. Samozřejmě noviny, aby se to zvládlo za 30 minut, já si myslím, že na konci, ono proto není jiný slovo než kšeft zase. To je prostě snaha objevit nebo objevená díra na trhu a nějakej čas to bude fungovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co asi lidé vůbec v tom, řekněme, postdigitálním světě chtějí, po čem touží třeba v mediální oblasti?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
To bych taky rád věděl. Podle čeho my máme soudit? Máme soudit v mediální oblasti, když to vezmete všechno, máme soudit podle lesklých časopisů, jak já jim říkám, podle televizních seriálů a sitcomů anebo to tak není a je nám předkládáno něco, čeho se lidi chytí? Jsou to lidi, kteří to vyžadují? Jo, píšou - vydávejte více časopisů, já chci teď vědět, co ta zpěvačka, co s ní je, sakra, já už nemůžu spát, nebo udělejte mi nový sitcom a držte to ale v tý úrovni během tejdne, kdo podvádí, která doktorka podvádí s kterým tím senitářem, koho. Já myslím, že to jsme spíš my, který to máme nabízet a kreovat, že nejsme dostatečně náročný. Že čtenář, divák není tak jaksi nenáročný, jak my si představujem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Reaguje, to je právě ta otázka, která se neustále vrací, co bylo první, jestli reaguje mediální svět na tu poptávku nebo obráceně, to asi ...?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Kde je to přizpůsobení. Tak ono asi člověk musí dělat rozdíl mezi, víte, třeba tady, když se sedí na týhle židli v tomhle rozhlase, tak jsem v podstatě klidnej, byť vím, že tady bude vždy taky dost problémů, protože vím, že až vypadnem, tak třeba bude četba na pokračování nebo bude diskuse, nebo bude historie, nebo budou kroniky, bude kontakt s lidmi, v krajích, v regionech, no, a pak máte druhou možnost, já to neodsuzuju, a to vypadá takhle - pípá po ..., teď bude zpívat, já nevím kdo, ten a ten zpěvák. No, a až dozpívá, tak vám řeknem, že ta válka ještě není, zatím je příměří a jede další hit a tam já myslím, ať to existuje, ať to existuje už proto, aby tohle se odlišilo. Ale pozor, neměli bychom my uhýbat a říkat - pojďme tam dát víc hitů a míň těch myšlenek, to by byla škoda, si myslím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podívejme se teď společně na filmy, které vlastně v posledních týdnech získaly ty nejprestižnější ceny od britské BAFTY přes medvědy v Berlíně na Mezinárodním filmovém festivalu, ceny francouzské akademie César až teda po Oscary. Máte pocit, když se podíváme i na nominaci i na ty vítězné snímky, že kinematografie reflektuje ty aktuální problémy doby, protože třeba César jako nejlepší film ve Francii vítězný je Fatima, je to portrét pomocnice v domácnosti severoafrického původu nebo z prvotin turecký snímek Mustang o konfliktu dvou dívek, o touze, o konzervativní turecké muslimské společnosti na tureckém venkově?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Já si myslím, je to povrchní pozorování, poněvadž a protože, ošklivé slovo poněvadž, nemám takový dokonalý přehled. Ale mám, čtu-li si recenze, obsahy, a to si čtem všichni, tak mám takovej pocit, že ta evropská kinematografie je blíž realitě než hollywoodská. U hollywoodské mě zaráží ne to, kdo vyhraje to a ono, poznámka, kterou jsem se nedávno dočetl, jistý film, který se mi líbil, kanadský, uspěl, ale neuspěl, jak by mohl, protože prý americký producent nedělal dost reklamu, to mě zarazilo, protože teoreticky vím, že ta akademie, to jsou kumštýři, kteří rozhodují, no, tak by ty snad neměli potřebovat reklamu, když dostanou ty kazety a prohlížej si filmy, že jo. Zatímco to, o čem se vy zmiňujete, ta Fatima, vidíte, to jsou filmy, které se dotýkají toho, v čem žijeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Margarita také patří ...

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, Margarita, na to já se strašně těším, protože to je o té zpěvačce, je to tedy posunuto do Francie a v letech, na paní Dupont, už to není ta originální Jonesová. Dáma zpívala naprosto falešně, oni píšou, že dokonce kokrhá, vůbec nemůže zpívat, avšak, co se přihodí, stane se málem hvězdou a je obdivována. Ona je totiž bohatá, financuje různé spolky a kolem chodí ta naše tehdejší společnost a říká - to je úžasný, to je fantastický. Nakonec zpívá Marseillaise, je to skandál, nakonec zpívá v opeře, to si patrně zaplatí, já nevím. Ten film Margarita není o tom, že jedna dáma falešně zpívá a je jaksi neurotická v tý touze být někým, je to zároveň film o člověku uprostřed pokryteckého davu. A to se mi líbí, když film má víc ..., protože ti kolem, ti spoluvytvářejí tuto legendu, jež se odvíjí od Andersena, od povídky či pohádky o králi, že jo, král je nahý. Tam taky všichni obdivují ty šaty, který nejsou, až přijde to dítě, který vidí, že nejsou. Jo, takže to se mi zdá, já jim držím palce, že to může být krásnej film, protože nám nevypr..., na příběhu té ženy pokrytectví, snobismus. Já jsem viděl klip teď z toho filmu a musel jsem se smát. Tak prostě jdou ty lidičky a říkaj - ach, to je úžasný, to je strhující. No, to je fascinující, co, čeho jsme to schopni, že?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak se díváte na francouzskou vládní rošádu? Došlo k výměně, mimo jiné nový ministr zahraničí a tak dále?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, tam je taky král nahej chudák.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, není to vidět, já myslím, politicky. No, tak pan Hollande má problémy, že vede nezaměstnaného území, to všichni víme, je tam vysoká nezaměstnanost. No, pak jsou tam další kandidáti, pan Sarkozy možná bude vyšetřován, možná ne, to je vždycky nepříjemný, když budoucí politik musí jít před soud nebo tohle. No, a pak se objevují jména nová, to je ten Alain Juppé, na něj pamatuju. To byl docela úspěšný slušný ministr a posléze starosta v městě Bordeaux a jak oni říkaj, on teď napsal dvě knihy, jedno o tom, jak má být školství, a to ve Francii pomáhá. Když napíšete knihu, ne teda pohádky nějaké pro děti, tak to pohne s vaší kandidaturou, tam to funguje. Už Mitterrand psal, francouzskej politik má bejt literér, jo, to je hrozně důležitý, má mít svůj jazyk. No, a tak se ukáže, jak to bude. Já mám pocit ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bude to napínavé jako v Americe?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Bude, bude, nevím, jestli jako v Americe, a obávám, že nadělej mezi sebou, třeba ta pravice, ten Juppé, ten Sarkozy atd., atd., tolik kompromisů, že to pak bude ke škodě. Když to se vzájemně tak ustoupí přece v politice, že se ustoupí až moc, tak to není, to nedává žádnej program, to jsou obvykle dohadovačky, že jo, to jsou neustálý ..., no, a oni to budou nakonec schopni a muset udělat, aby Madame Le Pen nedosáhla víc, než by měla. Ona nakonec, to je moje prognóza, teď jsem věštířka, jak vidíte, ona nevyhraje, ale oni se tak propojí a tak se, jak tomu říkáme, zkompromizují, že budou vládnout několika prsty vždycky jedné ruky, než si podaj, to je prostě problém. Je něco jinýho, ona, ono se říká, že koalice nikdy není snadná, ale já myslím, že to tak úplně není. Horší bude, abychom spolu mohli sedět u jednoho stolu, tak my ustoupíme v tom, vy v tom, vy v tom, vy v tom, hele, už jsme porazili Le Penovou, akorát nám nejede auto, jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké nálady jste vůbec v těch posledních týdnech zaznamenal ve Francii? Vy jste byl na jihu?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Já byl na jihu. A Francie je zvláštní země, tam je bezvadná nálada. Sluníčko svítí, tržnice voní čerstvými sýry a zeleninou a ovocem, lidi se usmívaj a vy se na ně tak díváte a říkáte se - hergot, jsem ještě ve Francii, věděj o Paříži, to je právě ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo Calais.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zcela jiná situace.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
To je právě trošku specifikum Francie, ta země je jiná, kam popojedete. Kdybych dojel do Bordeaux, tam já bych ani nejel, tam bych se bál, aby nepřišel o život, že jo, tam je nebezpečno. Ale tady kolem italské hranice, navíc se tu mluví, slyšíte /nesrozumitelné/ italiano, poněvadž každej druhej zedník, zelinář je Ital, ten, co prodává špagety rovněž, je to tam takové jaksi kosmopolitní v této oblasti u moře, pak je to trochu turistické, hodně turistické, takže přijíždějí hosté, a tak si to tam ti Francouzi žijou a já mám někdy dojem, že to odpovídá tomu německému povzdechu možná s trochou závisti Leben, wie Gott in Frankreich - žít jako bůh ve Francii. Čili žít ale na předměstí Paříže, by byl úplně jiný příběh, jo, takhle to tam je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zásobil jste se mentonskými citrony coby prevence a vitamin C?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ano, mentonské citrony, mentonské pomeranče, ono to sluníčko ty lidi nějakým způsobem emotivně opracovává, oni jsou skutečně ležér, lehčí. Oni, nedivme se jim, v době, kdy v Paříži prší, v době, kdy tam je stávka dopravní, nemůžete nikam, v době, kdy jsou demonstrace, jednou neletí letadla, jednou zas odbory, tak na jihu la la la, veselo a do toho my tam dorazíme a já to čerpám jako auto, když jede k benzinový stanici.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Spisovatel Ivan Kraus. Děkuji vám za vaši návštěvu. Mějte se pěkně.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Já děkuju vám velice a zdravím posluchače.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra se můžete těšit na názory ekonomky Ilony Švihlíkové. Na slyšenou se těší a dobrý den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.