Přepis: Jak to vidí Iva Holmerová – 16. března

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem dnešního Jak to vidí je docentka Iva Holmerová, gerontoložka, vítejte u nás.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Dobrý den, dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. Na co se zaměříme? Priority i komunikaci ve zdravotnictví i souvislosti stresu a nemocí. Dobrý poslech. Univerzita Karlova prezentovala výsledky celostátního průzkumu Barometr českého zdravotnictví mezi pacientskými organizacemi. Jak zhodnotili situaci v nemocniční a ambulantní péči v Česku, paní docentko?

Čtěte také

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ono se, ty výsledky jsou takové zvláštní, ale poukazují na jeden, na jeden závažný faktor a na komunikaci mezi pacientskými organizacemi, zdravotnictvím, pacienty a podobně, vůbec na problematiku komunikace. Já jsem se dívala i na ty otázky, ony jsou zvláštní a určitě mnoho z nás by k nim mohlo mít výhrady, ale ty výsledky jsou, myslím, zajímavé a nejsou, nejsou překvapující, protože poukazují na komunikaci a já si myslím, že problematika komunikace v našem zdravotnictví je velmi závažná, ať se týká komunikace mezi zdravotníky a pacienty, mezi zdravotníky vzájemně, jednotlivými organizacemi poskytujícími péči mezi zdravotní a sociální péčí a podobně. Tam si myslím, že všude, nechtěla bych říci přímo, že vázne komunikace, i když možná to je právě ta situace, ale určitě máme co zlepšovat a také samozřejmě v komunikaci i s těmi pacientskými organizacemi, které mimochodem představují velmi nebo hrají velmi významnou roli v rozvoji zdravotní péče v Evropě všeobecně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak to tedy vypadá konkrétně? Co ten barometr ukázal? Už jste naznačila, je mi to jasné, že to není nic moc.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ono vysloveně se tam říká, že téměř dvě třetiny představitelů pacientských organizací v České republice vnímá oblast informovanosti mezi nemocnicemi a pacientskými organizacemi jako nedostatečnou a téměř totožný počet zástupců pacientských organizací hodnotí zase informovanost jako nedostatečnou také u ambulancí, což je, což možná odpovídá skutečnosti, ovšem já jsem se dívala také na ty otázky a ono jsou trošičku složité, možná trošičku zavádějící, ale pravděpodobně by to na tom výsledku tolik neměnilo a záleží asi na jednotlivých skupinách nebo skupinách nemocných, na jednotlivých typech onemocnění a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak by měl podle vás, na co se takový průzkum by měl zaměřit? Na co by se měl ptát?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ne, já si myslím, že ta oblast je docela důležitá, to já si myslím, že je důležité to téma nesmírně. Možná trošičku srozumitelněji formulovat ty otázky, protože třeba ne každému ne úplně jasné třeba ve zdravotnictví, co znamená klientský přístup a tak dále, takže to, to možná, to je taková drobná výhrada k té metodě, ale myslím si, že ty výsledky by to příliš nezměnilo a že by se i z jiného, jinak formulovaného průzkumu ukázalo prostě, že ta komunikace není úplně dobrá, že je dobré ji zlepšit a že ty pacientské organizace si možná právem stěžují, že nejsou vnímány jako rovnocenný partner, protože víme, že dlouhou dobu jaksi ministerstvo zdravotnictví ve formulování svých zásad spolupracuje s odbornými organizacemi, s lékařskými organizacemi, to já myslím, že je naprosto v pořádku, proti tomu nelze nic namítat, ale myslím si, že prostě ty pacientské organizace jsou důležité, stejně důležité, minimálně stejně důležité, protože nakonec reprezentují ty, kteří vytvářejí poptávku pro naše zdravotnictví a měly by mít podporu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký vztah, ano, zajímalo by mě, jaký je vůbec vztah mezi pacienty a těmito organizacemi?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ono to je různé. Ono to je různé. Já těžko mohou hovořit za jednotlivé organizace, ale já, jestli dovolíte, se vrátím trošičku k tomu svému tématu, což je problematika starších lidí, problematika demencí, Alzheimerovy nemoci a podobně, a vlastně víme, že takovou velmi významnou organizací, která se neprofiluje přímo jako vysloveně pacientská, je to organizace, která se snaží integrovat vlastně názory pacientů, ale také rodinných příslušníků, ale vlastně také i odborníků, kteří poskytují péči, to je vlastně Alzheimer Europe. A když se zamý..., teda shromažďuje nebo prostě je to asociace Alzheimerovských společností v celé Evropě a když se podíváme vlastně na způsob jaksi vyjednávání téhle té problematiky v rámci Evropy, tak vidíme, že to je vlastně úspěšná cesta. Alzheimer Europe se podařilo vlastně od pařížské deklarace, která byla formulována v roce 2006, prosadit problematiku Alzheimerovy nemoci jako jednu z důležitých věcí na místo, které jí prostě patří, protože počet lidí s demencí v Evropě narůstá a je zapotřebí téhle té problematice věnovat pozornost. Takže si myslím, že ta role je důležitá a je důležitý, důležité slyšet hlas lidí s demencí a jejich pečujících, nejenom, nejenom tedy těch, ale samozřejmě i všech ostatních.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Očekávala byste, nechci vám rozhodně nic podsouvat, třeba i větší aktivitu od těch pacientských organizací?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Nedokážu to říci, každá ta z těch pacientských organizací má svou strategii. Jedná se také o způsob, jakým oslovují třeba státní správu, samosprávy, ministerstvo zdravotnictví a podobně, jak formulují své cíle, zdali si spíše nestěžují na danou situaci, ale zdali třeba přicházejí jaksi s konstruktivními návrhy, do jaké míry komunikují třeba i s tou odbornou veřejností a podobně, ale ještě bych chtěla shrnout, že prostě ta role jakákoliv v podstatě, i ten hlas, který si třeba stěžuje, protože nejsou zajištěny dostatečně služby a podobně, i tento hlas je důležitý a měl by být slyšen.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká je vlastně největší výtka, která vzešla z tohoto uzkoumání? Ať už ze strany jakékoli, pacientů, organizací, které je zastupují, nebo ministerstva zdravotnictví, resortu.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ministerstvo zdravotnictví slovy paní náměstkyně říká, že komunikuje s pacientskými organizacemi, snaží se komunikovat. Já si nejsem jistá, zrovna do jaké míry je v téhle té iniciativě zapojena zrovna třeba právě ta Česká alzheimerovská společnost, o které jsem mluvila. Já si myslím, že prostě je možné mnohé zlepšovat a je důležité, že se tohle to téma zvedlo, jo, protože já si myslím, že o pacientských organizacích nejsme zvyklí příliš hovořit a už to, že se prostě provedl jakýsi výzkum, že prostě nastolil tuhle tu otázku, tak to je důležité.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Řešily se i třeba priority ve zdravotnictví v této souvislosti?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Samozřejmě že se řeší priority ve zdravotnictví. Tam jsou, tam je ta problematika nebo ten náhled možná různých organizací rozdílný, protože priority našeho zdravotnictví, to je problematika, kterou se zabýváme dlouhodobě a my víme, že v našem zdravotnictví máme velmi dobře rozvinutou tu akutní zdravotní péči. To si myslím, že je nesmírně dobré na jednu stranu, ale měli bychom vidět také ty další aspekty, které jsou důležité v našem zdravotnictví, a to je kromě té akutní zdravotní péče, ať je již tedy ambulantní nebo zejména tedy ústavní, tak je to otázka prevence a otázka potom toho, co následuje po té, po té akutní zdravotní péči, protože přestože máme úžasnou medicínu akutní, nejsme stále schopni samozřejmě a nebudeme schopni vyléčit všechna onemocnění. A tím, že jsme stále úspěšnější a úspěšnější, tak ta onemocnění přecházejí do chronicity, takže je zapotřebí věnovat dostatečnou pozornost jak té prevenci na jednom pólu toho zdravotnictví, předcházet závažným nemocem, tak také samozřejmě věnovat pozornost doléčení, rehabilitaci, podpoře dlouhodobě nemocných, zdravotně sociální péči a tomu všemu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na čem vázne ta následná péče, paní profesorko?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já si myslím, že to je otázka takového, takové trošičku sebestřednosti té akademické medicíny. Toho, že vlastně zejména akademická medicína se chce zabývat právě těmi velmi atraktivními oblastmi, kde má obrovský význam a kde má obrovské úspěchy v České republice. A my máme tu naší akutní medicínu rádi, my jsme nakonec spokojeni se svými moderními nemocnicemi, i když takové to české žehrání je všudypřítomní, ale tím trochu vytlačujeme pozornost, přetlačujeme do té akutní sféry právě od té následné péče, od toho, co již není tak atraktivní, ale co je nesmírně důležité právě pro život lidí. A my zjišťujeme, že v podstatě na problematiku lidí dejme tomu po poranění mozku, těch, kteří už jsou jaksi akutně zaléčeni, ale kteří jaksi žijí, neříkám přežívají, oni žijí a žijou, žijí dlouhou dobu ještě s nějakými následky toho poranění, no a další lidi třeba s chronickými onemocněními a podobně, tam se zaměřuje relativně velmi málo pozornosti. To znamená, je důležitá podle mého názoru taková redistribuce pozornosti a realokace zdrojů, nejenom tedy ale do té akutní medicíny, ale také právě k těm chronickým stavům. A co se týká prevence, to je další velké téma.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Můžeme v něm pokračovat. Jakou, jak byste ohodnotila ten současný stav? Mimochodem když jste říkala o vlastně relokaci těch zdrojů, tak minulý týden jsem tady s lékařem také Tomášem Zimou hovořila o tom, že v českém zdravotnictví chybí podle odhadů asi 800 lékařů a zdravotnického personálu.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
To je další problém. To je další problém. Ano, prevence a pracovníci, ono to tak je. Setkáváme se s tím, setkáváme se s tím v regionech i v hlavním městě Praze chybí jak lékaři, chybí také zdravotní sestry nebo sestry. Otázka, ta otázka je komplexní. Prostě týká se to nejenom finančního ohodnocení lékařů, to se často objevuje v médiích, to je samozřejmě pravda, protože když se podíváme na finanční ohodnocení lékařů našich a na ty nabídky, které nám, a mohu říci, nám opravdu prostě přicházejí ze zemí na západ od našich hranic, tak ty jsou, to je výrazně, výrazně odlišná situace, ale já si vlastně v téhle té situaci vždy říkám, že všude je ten pověstný chleba o dvou kůrkách a nakonec ta ekonomická situace není teda nejdůležitější, ale podle mého názoru je nesmírně důležitá pro lékaře, otázka společenského postavení a také otázka vzdělávání. A já si myslím, že jestliže my nepodchytíme mladé lékaře, jestliže je nezaujmeme pro naše obory, jestli jim neumožníme, aby se adekvátně vzdělávali ve svých oborech, které si zvolili, tak prostě tu bitvu jsme prohráli a potom ty finanční injekce budou jenom velmi, velmi málo efektivní. Ono možná ta otázka je aktuální zejména v současné době, protože již leží na stole našich poslanců a přichází k projednání do sněmovny zákon o dalším vzdělávání lékařů, farmaceutů. Na ten zákon navazuje prováděcí vyhláška nebo doplňující vyhláška o nástavbových specializacích a ono jsme už o tom, myslím, i tady v tomhle tom pořadu hovořily, že vlastně nám z těch základních specializací vypadala problematika geriatrie a já jsem až překvapená, jak tahle ta problematika zaujala třeba mladé lékaře a studenty medicíny, kteří vlastně už v počtu 140, ono to není mnoho, ale prostě je to hodně lidí, kteří už se vyjádřili, v počtu 140 se vyjádřili pod petici mladých geriatrů, aby byla geriatrie zachována jako základní obor, aby byla umožněna specializace v tomhle tom oboru, takže to je jedna z důležitých věcí, protože to vzdělání, tak jak je navrhováno, vlastně oddálí specializaci v tom, zrovna v tom našem oboru o několik let. A co se týká, už jsme hovořily právě dnes o té, o té problematice dlouhodobé péče, následné péče, rehabilitace, problematice chronických onemocnění a podobně, tak když se podíváme vlastně na to znění té vyhlášky doplňující zákon o dalším vzdělávání, tak, a nebylo to jenom nějaké takové pokoutné znění, bylo to znění, které přišlo skutečně z České lékařské společnosti k připomínkám, tak my jsme se s hrůzou viděli, že vlastně v tom, v tom znění v těch, v tom seznamu jednotlivých oborů není například gerontopsychiatrie, není tam například medicína dlouhodobé péče, paliativní medicína se opět sdružuje s algeziologií, čili vlastně se jedná o jakousi likvidaci oborů, které jsou nesmírně důležité právě pro tu neakutní péči. Je tam samozřejmě také mnoho oborů akutní péče, o těch nemluvím, já se trošičku držím toho svého políčka, o kterém jsem nejvíce informována, ale to si myslím, že je nesmírně důležité. Nesmírně důležité a závažné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nakolik vůbec reaguje současná ani ne medicína, ale spíš teda úřady, ministerstvo na změny ve společnosti právě i v souvislosti třeba s demografickým trendem? Protože se mění katalog, řekla bych, profesí nebo specializací, různě se modifikuje, upravuje, praktičtí lékaři pro děti a dorost versus pediatrie a tak dále.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, vy jste to řekla krásně, ten katalog, to je pravda, katalog profesí se musí měnit, protože, a mění, měl by se měnit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Doba se mění.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Doba se mění, naše populace stárne, což samozřejmě je výsledkem úspěchů našeho bohatství a našeho zdravého životního stylu a podobně, ale měli bychom se na to samozřejmě nějak připravit a on to velmi, velmi vtipně řekl na posledním setkání Alexandre Kalache, předseda mezinárodního Longevity Centra říkal, ono v některých zemích rozvojových stále, a teda my nejsme rozvojová země samozřejmě, ale trochu mi to tím systémem vzdělávání připadá, vzděláváme lékaře jako pro minulé století.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To není dobrá vizitka.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
To není dobrá vizitka, není to dobrá vizitka ani pro Českou republiku, prostě nepočítáme s tím, že se skutečně mění, mění se demografická skladba naší společnosti a mění se také vzorce nemocnosti. Vlastně to, na co se zcela jistě umíralo v minulém století, se stalo nechci říci banalitou, ale se stalo víceméně chronickým stavem, který je zvládnutelný, ale samozřejmě za předpokladu, že ty pacienty budou podporovat adekvátní informované poučené profese, takže právě nabývá, měl by nabývat význam právě těch oborů, jako je geriatrie, gerontopsychiatrie, paliativní medicína, samozřejmě rehabilitace, ale další nezdravotnické nebo nelékařské profese, jako je fyzioterapie, ergoterapie a podobně. Víte, já bych nechtěla být demagogem, nechtěla bych jaksi říkat, že je nutná právě ta geriatrie. Ona je nutná podle mého názoru, podle názoru té geriatrické společnosti samozřejmě, ale ono to je právě také o té komunikaci a v tomto případě nikoliv jenom ministerstva s těmi pacientskými organizacemi, ale také i s odbornou veřejností. My nechceme prosazovat nějaké opatření, které by jaksi bylo, podporovalo jenom náš obor a které by bylo demografické, aniž bychom byli třeba schopni, demagogické, aniž bychom byli schopni nahlédnout těch důsledků, my bychom právě o tom byli rádi diskutovali a jenom s politováním musím konstatovat, že ani v tomhle tom případě nebyla ta diskuse vlastně příliš možná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nakolik přátelská je společnost vůči seniorům, vůči lidem nemocným s Alzheimerovou nemocí, s demencí naše?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Naše společnost přátelská, ono je to zvláštní, ono vždycky, když jsme v tom problému, tak si říkáme, je to špatné, je to nepřátelské, nefunguje to tak nějak. Když potom trochu poodstoupíme a podíváme se na vývoj třeba poslední doby, tak vidíme, že spousta věcí se stala, spousta věcí se zlepšila, kultivovala. Jsem trochu stále iracionálním optimistou, jak vidíte, je to moje založení, ale chci být optimistou. Já si myslím, že ta naše společnost se mění a ta strategie společnosti, která je přátelská k lidem třeba s handicapem, to jsme viděli. Mnoho se změnilo, odstranili jsme mnoho fyzických bariér, ale také víme, že máme mnohé ještě co zlepšit. A samozřejmě s námi žijí lidé, kteří mají nejenom fyzický handicap, ale mají, mají i psychický handicap. Mohou mít kognitivní poruchu, mohou trpět nějakým závažným duševním onemocněním, ale ta kognitivní porucha, to je problém, který se stárnutím populace vzniká, bude častější, a tak se snažíme prosazovat právě tu strategii společnosti, která je přátelská také k lidem s demencí, což znamená, že bude přátelštější i k ostatním.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Sněmovna schválila novelu o zdravotních službách, která zřídí mimo jiné registr hrazených zdravotních služeb a modernizuje také další databáze. Co si o tom myslíte? Do národního registru budou pojišťovny posílat údaje například o poskytnuté péči, zprůhlední to zdravotnictví nebo se máme obávat dalšího velkého bratra, paní docentko?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
To je, to je otázka. Já bych se osobně příliš velkého bratra neobávala. Já si myslím, že určitá transparentnost v poskytování zdravotních služeb je nesmírně důležitá. Samozřejmě druhá věc je, jako to v té naší české kotlině vytvoříme, jak to uspořádáme, zdali ten únik opravdu někde nenastane, ale to já si myslím, že by mělo být právě tou legislativou dostatečně ošetřeno. Ale vezměme situaci stávající, kdy vlastně jsme stále naráželi při vytváření jakýchkoli koncepčních materiálů, strategií a podobně na situaci, která je naprosto netransparentní. My jsme měli pouze nějaké údaje o poskytování zdravotních služeb na základě víceméně v uvozovkách, ono to bylo nějak jaksi uzákoněno, ale víceméně dobrovolného poskytování údajů ze strany poskytovatelů, ale vlastně ta největší, ten největší balík informací, tedy balík informací ze zdravotních pojišťoven vlastně nebyl k dispozici těm, kteří by měli jaksi o zdravotnictví a jeho směřování rozhodovat. Docházelo potom tak k velmi nebo dochází stále k tak paradoxním situacím, že za vlastně poskytování stejné péče jsou různí poskytovatelé financováni různým způsobem, že vlastně nejsou informace o výsledcích poskytované péče a podobně, čili já si myslím osobně, že ta situace tak, jak jí máme nyní, je velmi, velmi neuspokojivá a opravdu je zapotřebí nějaké větší transparentnosti, lepšího nahlédnutí ze strany těch, kteří mají nahlížet. No a s tím souvisí také to, aby se to samozřejmě neotevřelo těm, kteří toho chtějí nějak zneužít a do toho nemají nahlížet, ale věřme tedy, že to bude nějak dobře ošetřeno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
E-mail pro vás od posluchačky Marie. "Domnívám se, že nedostatek zdravotníků je proto, že vzrůstá nemocnost. Mám dva syny, jednu snachu a dva vnuky. Mají všichni existenční problémy a všichni jsou tím pádem pacienty. Jediná zdravá v naší rodině jsem já, 70letá důchodkyně. Jak se váš host dívá na souvislost stresu a nemoci?" Paní docentko.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
On celý ten dotaz je velmi složitý. Nedostatek zdravotníků je proto, že vzrůstá nemocnost. My jsme hovořili o tom, že vlastně se mění takové ty vzorce nemocnosti a když se podíváme na jaksi tu armádu zdravotníků, tak ta zahrnuje samozřejmě lékaře, zahrnuje sestry, další pracovníky a já si myslím, že se jedná také o to, aby vlastně každý v tom systému poskytoval tu péči, která odpovídá jeho kvalifikaci a kterou ten který pacient potřebuje, takže mnoho služeb mohou poskytovat třeba sestry, samostatné sestry dejme tomu v terénu, v domácí péči, a my tady po mnohá léta, po více než 20 let narážíme na situaci, kdy tahle ta péče musí být poskytnu..., může být poskytována jenom tehdy, kdy je indikována ošetřujícím lékařem, takže tady je třeba jedna závažná brzda toho systému, která vlastně klade zpětně větší nároky na lékaře, kterých je potom nedostatek. Ono jich je, jak jsem říkala, všech zdravotníků je v současné době nedostatek, ale někdy ta disbalance může být, může být velmi významná právě v takové té špatné distribuci, díky té špatné distribuci zodpovědností. Co se týká existenčních problémů a podobně, je všeobecně známo, že lidé, kteří nemají existenční problémy, kteří jsou bohatší, jsou i zdravější. To prostě pro to existují data, to je, to je druhá věc, to platí všeobecně, ale týká se to spíše skutečně socioekonomického statusu, týká se to chudoby a bohatství, versus bohatství. Otázka stresu. Otázka stresu ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Souvislost stres a nemoc.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, stres je jistě nutnou součástí, nutnou součástí našeho života, otázka, do jaké míry problematiku stresu podceňujeme nebo spíše možná přeceňujeme. Často slýcháme to, jak jsme stresováni našim, našim pohodlným životem, kde se vozíme svými automobily a podobně. Já si myslím, že třeba ta generace předků měla stres větší. Nechci to, nechci to samozřejmě znevažovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jen vsuvka, 39 % pracovníků podle jednoho průzkumu Univerzity Karlovy se stresuje v práci s klienty, s žáky a tak dále, vidíte tady teda nějakou souvislost? Mimochodem ministerstvo práce a sociálních věcí chce prosadit, za rok by to mohlo platit od jara, povinnost zaměstnavatelů předcházet stresu na pracovišti, aby zaměstnavatel měl povinnost eliminovat riziko vůbec vzniku, ať už je to šikana a tak dále.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, to jste řekla vlastně další slovo, které je, bych řekla, důležité. Já si myslím, že v takových profesích, jako například u vás v rozhlase nebo například u nás ve zdravotnictví, sociální péči, rychlá záchranná služba a podobně, prostě jsou profese, které se určité míře stresu nevyhnou. To je, takže je to trošičku možná úsměvné odstranit z pracovního prostředí stres, protože ten je někdy jaksi jasnou součástí, nezbytnou součástí té činnosti. Druhá věc je, a vy jste to už vlastně pojmenovala, je šikana, to prostředí na pracovišti, vzájemné vztahy a i vztahy ze strany klientů, studentů, uživatelů či jak je budeme nazývat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pacientů?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, ano, pacientů samozřejmě, a to je velký problém, který, si myslím, bychom měli řešit zejména na úrovni managementu. Měli bychom samozřejmě chránit, snažit, chránit své pacienty, klienty a tak dále, snažit se poskytovat co nejlepší služby, ale také dbát na to, aby i oni se chovali k našim spolupracovníkům hezky, tak jak je to třeba, jak jsem již jednou uváděla, v té Velké Británii, kdy se skutečně managementy staví nejenom za kvalitu poskytované péče, ale za to, aby také lidé v rámci té péče spolu vycházeli a aby se i ti klienti, pacienti, uživatelé a podobně chovali k zaměstnancům hezky. A tady si myslím, že máme určitý dluh.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A také opačně, obráceně, pacienti, jak se chovají třeba k zdravotnickému personálu.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, ano, tak to myslím. Tak já jsem to možná neřekla zřetelně, ale tak to právě myslím. Nejenom zdravotnický personál k pacientům, to je jasné, o tom se mluví, hodně se o tom mluví, ale také ti pacienti ke zdravotnickému personálu, k pracovníkům, zejména také třeba k pracovníkům v sociálních službách, jejichž situace opravdu není v naší společnosti jednoduchá. Tam si myslím, že to je nesmírně důležité.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V čem vidíte vlastně největší rezervy? Jaké by bylo na závěr třeba vaše doporučení?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
No, začaly jsme komunikací a budeme asi končit tou komunikací. Já si myslím, že to je právě důležité, abychom se vzájemně vnímali jako člověk s člověkem, na jakékoliv úrovni, při poskytování péče, v každé situaci, jako abychom vnímali člověka jako lidskou individualitu, který, která má své specifické potřeby.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Docentka Iva Holmerová, gerontoložka, a její pohled na svět. Děkuji vám za to.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Děkuji za pozvání, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bylo mi potěšením.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Také.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. Zítra se, milí posluchači, můžete těšit na názory ekonoma, profesora Jana Švejnara. Příjemný den a poslech Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková, na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.