Přepis: Jak to vidí Václav Cílek – 15. dubna

15. duben 2016

Hostem byl geolog Václav Cílek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech u pořadu Jak to vidí přeje Zita Senková. Dnešním hostem je geolog Václav Cílek. Dobrý den, vítejte.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak odolné je Česko? Jak se adaptovat na klimatické změny? Jak hospodařit s vodou? Nenechte si ujít odpovědi dnešního hosta. Lidé dostanou dotace, aby mohli šetřit vodou. To je dobrá zpráva, pane Cílku.

Čtěte také

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Mně to přijde bejt jako špatná zpráva, jako velká hloupost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč špatná?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
No já jsem to schválně takhle vyhrotil. No ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hovoříme o tom, jak nás pronásleduje sucho, jak se na něj připravit. Máme dokonce krizový plán, co jsme dříve měli a máme samozřejmě na povodně.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ano. Ano. Mluvili jsme už tady kdysi o té modré vodě v těch přehradách, pak jsme hodně mluvili o té zelené vodě v té půdě a teďka ta voda ve městě vlastně nebo v sídlech, kterou bysme měli ušetřit, je ta šedá voda. Ale když se na to podíváme tak jako objektivně, tak třeba v Plzni takové dejme tomu průměrné větší české město, je denní spotřeba vody okolo 100 litrů na osobu a den. To není moc. Američani mají až 400, v západní Evropě je 250. Když se podíváme na to, kolik té vody utíká z kanal..., jako z potrubí, tak průměr pro Českou republiku je okolo 20 %, tady se šetřit musí, že jo, místy je to až okolo 40 %, jo, a je to stejně ta voda, kterou platíme tak jako tak. Jo a problém je v něčem jiném. To není šetření pitnou vodou, ale to je nahražení pitnou vodou, tou šedou vodou, tou odpadní vodou, tou vodou, kterou sebereme ze střech, vodou, kterou můžeme vlastně zalévat. A je to, nám schází ten paralelní systém. Víte, ve většině měst asijských, kde vlastně těch lidí je už dneska miliony a bude jich jednou 3 miliardy brzo, že jo, budou žít ve městech, je vlastně velký problém vůbec jako fyzická, vůbec jako dostat fyzicky k vodě. Takže tam pak volíte různí způsoby, jak s tou vodou zacházet. Základní systém je ten, že oddělíte kanalizační řady a dešťovou vodu a tu dešťovou vodu využíváte jako vodu technickou vlastně všude, kde můžete.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se, jaké modely nebo přístupy osvědčily třeba v Asii nebo také napadá mě v Izraeli?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Jo, je to, ano, jsou to teďka dvě takový trošku nesouvisející věci, protože Izrael, že jo, má ty desalinizační jednotky odsolovací a to velmi rafinované kapkové zavlažování, to je jako velmi, jako, jako pěkná záležitost. Ale v té Asii se zejména jedná o ta města. Od roku 2008 žije ve městech víc lidí celosvětově než na vesnici, to znamená 21.století, aspoň jeho první půlka se bere jako století města. Ono už to není město, už nevíme, jak to máme nazvat, jo, jsou to nějaké urbanizované plochy, někdo tomu říká sekundární město. Je to taková ta rozvolněná to a tam jako vysoký, že jo, jako budovy, do toho nízká zástavba, malý zahrádky, je to prostě taková jako směsice všeho možnýho a že se to tomu původnímu městu nepodobá ani strukturou, ani sociologicky, ani funkcí. Je to prostě zastavěná plocha. No a víte, já právě vidím to technologické nebo inovační zaostávání Evropy v tom, že my nejsme tlačeni do ničeho, čemu se stále víc říká městská revoluce, jo, tam je prostě velké množství knih a spočívá to jednak v možnosti samozásobování potravinama, to znamená zemědělství ve městě, mimochodem, to, co se nádherně rozvíjí, já to sleduju prostě s obrovským zájmem, je městské včelaření, že máte prostě úly nahoře, jo, na, na barácích, jo, no a panelácích, no velkolepá prostě záležitost, si myslím v tomhle tom případě. No, ale pojďme teda k té vodě, že jo. Takový docela hezký příklad v Singapuru, což je jako malé území, sice vysoké srážky, tak 2400 milimetrů ročně, a teďka oni potřebují hospodařit s vodou. Když to bylo tak, že dováželi část vody z Malajsie, ale ono je to zranitelná situace a už několikrát se jim zasekla právě dohoda, dohoda s Malajsií a nebylo jasný, jestli náhodou ta voda se nestane součástí plánu přežívání pro ten velký Singapur. Takže jak oni to jako řešili. První věc je maximální jímání vody a ochrana povodí. Víte, už asi před 10 rokama jsem byl u nás svědkem debaty okolo vodního díla Želivka, to znamená, tam byl nápad a myslím si, že to je vůbec jako to nejlepší, co se může stát, začít vykupovat pozemky v okolí významných vodních nádrží, udělat tam novejm způsob hospodaření zemědělství, velice šetrnej. Regulace jsou, jo, ale tohle by bylo ještě vlastně něco víc. Pomalu jako pročisťovat ten les, aby to doopravdy jako tý vody nasálo vlastně co nejvíc. To znamená vyčistit to. V Singapuru šli tak daleko, že vystěhovali farmy z ochranejch pásem. Dneska je to víc jak víc jak 60 % plochy Singapuru mimochodem. Vystěhovali znečišťovatele, jo, doopravdy jako, jako velkoryse šli do toho způsobu jímání té pokud možno čisté, čisté dešťové vody.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak by to mohlo vypadat u nás tady v Česku?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
No právě tak, jak jsem říkal. Vytvoření takových těch sanitárních kordonů, větších okolo, okolo těch vodních nádrží a doopravdy jako velmi důsledná ochrana spíš jako celých povodí nebo aspoň těch klíčových částí povodí tohlecto.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste hovořil o příkladech z měst, velkých aglomerací. A co venkov, pane Cílku? Jak to tam momentálně vlastně vypadá z hlediska právě i šetření s vodou a těch opatření, jak s ní hospodařit?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Tak venkov má vždycky takovej ten smíšenej, nebo většinou smíšenej způsob hospodaření. To znamená, že lidi ještě mají někde nějaká studny, že jo, kde si přilepšujou, často ta voda ve studních už má horší kvalitu. Víte, je hrozně, hrozně pěkná webová stránka brněnského ústavu, je to Ústav výzkumu globální změny, kde zejména profesor Trnka se hodně věnuje tomu půdnímu suchu a je to www.intersucho, tuším, cz, a tam je po regionech a někdy po katastrech rozlišeno, jaké jsou zásoby té vody v půdě. A když se podíváte na jeho prezentace, na výsledky profesora Trnky, tak najednou s údivem zjišťujete, že ten pokles té půdní vlhkosti je trend, který trvá několik desetiletí a je, dejme tomu, někdy od, já nevím, 50. let. Je částečně přirozený částečně jako umělý, kolísá to, ale obzvlášť silný je posledních 5 nebo 7 let. To znamená sucho minulého roku není nějaká ta singularita, ta jedna událost, která se zrovna v minulém roce udála, ale je to završení trendu, který trvá, no, necelých 10 let vlastně, jo. A na téhlecté mapě, profesor Trnka a jeho spolupracovníci tam mají vlastně mapy sucha, to znamená, kolik je půdní vláhy od 0 do 40 centimetrů a od 40 do 100 centimetrů, jo, to jsou jako hrozně důležitý veličiny, který nám uvádějí zejména ta hlubší, ten hlubší nedostatek vody nám uvádí, co se může stát později v létě, pokud nebude příliš mnoho jako pršet. To je ta horní voda je důležitá pro to, aby kytky vyklíčily, spodní voda pro to, aby ty kytky dorostly, když to teda jako úplně jako zjednoduším. No a když se tam podíváte na mapu půdní vlhkosti Český republiky, která je každou chvíli, nevím, jestli každý den, možná ne, ale prostě každý týden nebo měsíc vlastně doplňovaná, tak vlastně zjistíte, že doopravdy tam, kde hrozí největší nebezpečí, je to ta jižní Morava, ale ono je to také součást, součástí Českomoravské vysočiny směrem ke Znojmu a od Znojma nahoru, jak jsou Moravský Budějovice, jak je taková ta plocha, hodně zemědělská část Vysočiny, tam je ta situace nejhorší a bude do budoucnosti nejhorší. Pak je to teda ten širokej pruh Polabí, ale s údivem teda, mě to vždycky překvapí, jako je kupodivu teďka poměrně špatná situace na severní Moravě a na střední Moravě. Je to jako, jo, takže stojí za to sledovat, teda já to zopakuju, on je to akademickej ústav, takže to není snad žádná reklama, jo, to www.intersucho.cz. Když se chcete podívat na to, jakou máte vyhlídku prostě ve vaší oblasti a jak to zrovna teďka vypadá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pan Lukáš se ptá, jak využívat dešťovou vodu, když téměř neprší.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Víte, ono je to maloučko jako omyl, protože když se podíváme na průběh srážek v České republice dejme tomu za posledních 20 let, je to velmi jako, roční průměry jsou vyrovnané, jo, dokonce maloučko prší víc. Buďto je to statistická chyba nebo jsou to nějakých 5 % navíc, to je těžko prostě říct. A právě proto to zavlaž..., to zachycování tý, tý dešťový vody slouží k tomu překlenutí těch delších období toho sucha.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pan Marian píše, abych vás, pane Cílku, pochválila, protože jste v minulém vstoupení prorokoval studený konec zimy. Domnívá se pan posluchač, že vám tato předpověď docela vyšla.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Vyšla Met Office BBC a vyšla prostě, já se snažím nic neprorokovat, já se snažím jenom upozornit na trendy, o kterých si myslím, že jsou jako podstatný a ten, ta meteorologická služba britská je dobrá s tím, že počítá nikoli s modelem, ale jak, jak doopravdy počasí, já bych se teďko do toho nechci zaplíst, jo, ale že má, že víte, jak k tomu došli teda k tomu, k tomu výsledku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
K těm počtům.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
K těm počtům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Taky jsem četla, pane Cílku, že ve Spojených státech snížilo loňské sucho produkci kukuřice o čtvrtinu, přestože naprostá většina tamních polí je uměle zavlažována. O čem tohle vypovídá?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Teďka jste se dotkla doopravdy něčeho hrozně bolavýho, protože když se podíváte, kolik států na světě exportuje obilí a kolik států na světě dováží obilí, jo, tak dejme tomu velkých exportérů je 5 nebo 6, a těch států, kteří, které obilí dováží, je, dejme tomu, několik desítek. A Amerika je suverénně jako největší exportér obilí. A když se zase podíváte na dlouhodobou, jako jak to vypadá se suchem v Americe, tak zhruba 2/3 USA už teďka jsou postiženy suchem, má se to prohlubovat a značná část, ne naštěstí všecky ty produkční oblasti americké leží teda částečně v té sféře toho sucha, protože ta je prostě obrovská. Pro Ameriku to neznamená nic, znamená to jenom, že ten přebytek potravin, který byl obrovský, bude menší. Ale co to znamená pro ostatní svět, kde bude nedostatek větší, ne snad každým rokem, ale kolísavě, to je prostě nabíledni. To je to, co já neustále očekávám a neustále se mi to neděje, teda naštěstí, a to je ten růst cen obilí a potravin obecně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že to je hudba budoucnosti bohužel?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ano. Myslí..., protože těch lidí prostě roste hodně, roste střední třída, která spotřebovává víc a během těch dalších 30 let ty prognózy jsou různé, ale mluví se o nutnosti zvýšit produkci potravin o 50 %. Možná, že je to nerealisticky vysoký číslo, ale prostě říká to to, že těch potravin budeme potřebovat mnohem víc za podmínek, které budou mnohem horší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se tedy adaptovat na klimatické změny? Tak nedávno se tomu věnoval seminář v Poslanecké sněmovně, debatovalo se o dopadech pařížské dohody o klimatu 2015.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Jo to zase jako máme 10 minut na vyřešení všech problémů světa. Je mi to prostě jako, jako jasné. Určitě je to, heleďte se, my jsme se o tom bavili jako víckrát, jo. Jedná se doopravdy o stav půdy, to je teďka jako doopravdy kritická závislost. To, co mi vždycky vrtá hlavou, je to, že za posledních 10 let se stav půdního fondu celé České republiky zhoršil, jo, a to podstatně. Z nějakého erozního postižení něco nad 50 % je dneska něco nad 60 %. Jo, já z tohohlectoho jsem vždycky jako říčný, protože mám pocit, že ty dluhy nasekáváme všude, v tý ekonomice, v půdě, v lese, na vlastních dětech, jo, na vlastních vztazích a podobně, jo, a že jednou nás prostě doběhne ta smečka těch, těch malejch psů, všech těch možnejch prostě dluhů a že jednomu psovi bysme se ubránili a všem se dohromady jako neubráníme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co jsme zaseli, jak se to říká, sklízíme teď. Co považujete za třeba ty největší prohřešky?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Jak už jsem říkal, je to hospodaření s krajinou, to znamená takový, aby to zrno tý krajiny bylo drsnější, lépe zachytávalo vodu a bylo menší, potom mně to přijde bejt takový, jak, jako doopravdy taková jako hodně obecná odpověď, že vlastně ničemu nepomůže, protože ten problém má mnoho fased, jo, má mnoho hran a my se vlastně ani nebavíme tak o jedné krizi, ale my se bavíme o souběhu krizí, jo, to znamená klima dejme tomu, demografická krize, krize identity, hodnot, migranti, jo, a že vlastně to, oč se nám jedná, je ta nová záležitost a to je ta otázka té odolnosti, té jako resilience. Pan Jiří Šedivý, že jo, náš ambasador u NATO v Bruselu vlastně nedávno vypracovat koncept národní resilience. Teďka oč se jedná a jak to můžeme vnímat. Resilience původně byla definována v ekologii jako pružnost, jakože ten systém je schopen fungovat za prvé v široké škále v podmínek od sucha do vlhka, jo, jako borovice třeba a že potom je schopen se pružně vrátit do toho původního stavu nebo aspoň do fungujícího stavu. Pak se ten výraz resilience začal používat právě u klimatických pohrom nebo u zemětřesení. Vytvořit systém takovej, kterej po povodni nebo teďka po japonském zemětřesení se dokáže rychle regenerovat, jo, a vrátit do toho, do toho původního stavu. Zase těch metod, jak tohlecto udělat je celá řada, ale důležitý je, že většina těch metod záleží na práci lidí a místních komunit, nikoli státu. Jo, v tý první fázi je to otázka dobrovolnickejch organizací. No, a z toho ten po té migrantské krizi se vlastně neustále začíná rozšiřovat ten pojem resilience, to znamená odolnost systému na to, co se týká toho, aby státy byly silné a ustály kyberútoky, aby ustály blackout, máte blackout v Indii, vypadne světlo pro 400 milionů lidí, jo, to není jako, jako jednoduchá záležitost. Ve zdravotnictví a podobně. To znamená ten koncept té národní resilience, dřív jsme tomu říkali civilní obrana nebo něco takovýho, doopravdy začíná jako hýbat NATO, Evropskou unií, jo, bude velká konference ve Varšavě na tohlecto téma, jo, a co se ukazuje třeba, jo? Když si vezmete takový NATO, tak najednou zjistíte, že přeprava, já nevím, tanků nebo něčeho, nějaký techniky, je z jednoho státu do druhýho je z 99 % zajišťováno soukromými firmami, jo. Nebo zjistíte takovou věc, mě to vždycky jako hodně jako zaujalo, čím dál tím důležitější začínají být ty kyberútoky. Jako mimochodem takových těch drobnejch incidentů, tady NATO Bulletin píše, že řešej nebo že jich je 200 milionů denně, jo, na facelity teda na zařízeních NATO ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Evropě.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
V Evropě, ano. No a vážnejch incidentů, to znamená pokusů doopravdy prolomit a udělat škodu je 200 do měsíce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Existuje nějaká, řekněme, koncepce regionální, národní, co se týče vlastně té odolnosti, pružnosti, a jak je na tom vůbec, pane Cílku, Česko? Nakolik jsme odolní i třeba v oblasti surovinové a tak dále?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Otázka té, té resilience, té odolnosti začíná tím, že si uvědomujeme, kdo jsme, že jsme Češi, co chceme. Jo, můžeme to říct jako hrozně jako jednoduše, jo, že chceme to, aby Česká republika existovala ještě za 200 let a aby byla slušným státem, jo, kterej, kde se lidem jakžtakž prostě daří nebo víceméně daří a vždycky ty stabilní systémy musejí mít nějakou duchovní nebo kulturní složku, takže ještě k tomu fyzickýmu, dobrýmu daření my potřebujeme buďto náboženskou nebo kulturní hodnotu, jo. Tím, tím sama si odpovězte, jestli tohlecto máte, máme nebo nemáme. Když se německejch školáků ptali, jakej je smysl života, tak se ukázalo, že většina z nich o tom nikdy nepřemýšlela a že tak jako automaticky brala ten model svých rodičů, že smysl života je to, když vám rok od roku maloučko roste plat a jednou za rok vyrazíte do Thajska. Jo. To není, to není program jako odolnosti, to není program dlouhodobej, to je prostě cesta k nestabilitě vlastně. A ne, evropská resilience je právě nízká, právě proto se o tom prostě začíná jednat. A potom ta resilience má několik dalších základních prvků, jo, já to klidně můžu vzít podle NATO, jo. První je kontinuita vlády, to znamená ne ty skoky sem a tam prostě, ale minimálně kontinuita té úřednické části vlády, jo, dlouhodobě prostě něco sledovat a aby vlastně existovalo. Pak jako druhej bod je energetická resilience, aby nebyly blackouty, aby na zimu byl prostě plyn, jo. Tyhlecty jako záležitosti. Třetí bod už je docela jako důležitej teďka z hlediska koitálního, je, že stát, který má určitou odolnost, má schopnost kontrolovat pohyb lidí na svým území, jo. Ví, kolik lidí přicházejí, kam jdou a kde se zdržujou. No a pak je právě ta voda a potraviny. Ve zdravotnictví se jedná o to, aby, jak si poradit s velkými ztrátami lidí, s epidemiemi, prostě s živelnejma pohromama a pak se jedná o udržení komunikačních systémů, jo, televize, rádio aby aspoň běželo, že jo, a transportní systémy, to znamená, aby bylo možné odvážet potraviny nebo vody z jednoho místa na druhou. Takže takhlecto má NATO rozdělený. To, že to politiky u nás, ale obecně v Evropě nezajímá, je daný vlastně tím, že vybudovat odolnej stát něco stojí a je to dlouhodobá koncepce. Jo, není to ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Od vlády k vládě.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
No, ano, není to nic, co se dá dosáhnout za rok nebo za dva, je to vlastně jinej pohled na svět. Já ještě řeknu jinak, že já jsem teďka nedávno na Al-Jazeeře poslouchal Bernieho Sanderse, prostě americkýho prezidentskýho kandidáta a on říká no tak se podívejte, jako HDP jako roste, ale střední třídě se drží mnohem, se daří o něco hůř, to znamená lidi začínají vnímat, že ta mantra jenom toho ekonomickýho růstu, jenom těch peněz a růstu toho HDP znamená, že HDP roste, ale většině lidí se daří hůř. Jo a je to tou, je to tím, že těm bohatým lidem plyne čím dál tím víc toho bohatství, je to vlastně o rozdělování jako bohatství. Proč by lidi jako já nebo vy bysme měli věřit prostě růstu HDP nebo ekonomickýmu růstu, když to pro nás nemusí znamenat vůbec nic. Jo, růst je důležitej kvůli tý jako, já nevím, jako soudržnosti, jo, že jinak se společnost začne vlastně jako hádat, ale problém je nejenom růst toho HDP, ale co s tím potom vlastně provedu, takže já jsem jenom teďka v tomhlectom omezeným čase chtěl ukázat, že tyhlecty problémy nebo to množství krizí je poměrně velký, že je to navzájem propojený, a že způsob, jak s tím zacházet, je doopravdy ta odolnost, ta resilience, ta pružnost, schopnost reagovat a na příkladě třeba toho Singapuru nebo zacházení s tou šedou vodou jako vidíme, jak ta Evropa ztrácí ten inovační potenciál. Jo, nebo administrativní potenciál vůbec to zorganizovat, když si představím, jo, že v tom Singapuru v té recyklaci vody, když se jedná o to, jak radostně pít vodu ze sousedova záchodu ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak to funguje? Tohle by mě docela zajímalo.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Tak, že přijde premiér a začne pít recyklovanou vodu, to znamená kanalizační. Pozve členy vlády, všichni společně pijou vodu. Význační bankéři, představte si u nás jenom situaci, Babiš - Kalousek, jo, jako jak by tohlecto dopadlo, s jakejma obrouhlejma žertama, jo, nebo narážkama by tohlecto prostě probíhalo jako u nás. Sejdou se významní bankéři na banketu, pijou použitou vodu. Už neříkají odpadní voda, už říkají použitá voda. Do, nejdřív jako do vodovodní sítě se dodá 1 % použité vody, pak 2,5 % a výslednej stav má bejt okolo 40 %.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane Cílku, jak je, jak vidíte minusu a plusy Česka, když se vrátíme k té národní odolnosti, pružnosti?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Plusy jsou poměrně významný, to znamená ve srovnání s okolním světem relativně stabilní a dobré klima, velké množství půdy, které tady máme, máme do značný míry energetickou soběs..., no nemáme jí, ale máme jí v elektřině, jo, ale zase teďka myslím si, že nějaký jako velký skoky s ropou a s plynem nás teda doufám nečekají, protože ještě několik let bude prostě určitej jako přesah. Nevýhody vidím v takový ty určitý nestabilitě a destruktivitě vlád, mně to připadá, jo, jako, jako, jako takový nekonstruktivnosti a hlavně tý krátkodobosti. Média tomu přihrávají tím, že se vlastně neustále jako patlají, řekl bych, právě v těch osobních sporech nebo koaličních sporech a ta dlouhodobost vlastně úplně jako mizí. A k resilienci já jsem nikdy nic v českých periodikách nečetl a přitom je to doopravdy koncept, kterej bude jak, jak, o kterým doopravdy, o kterým budeme slýchat dalších mnoho let, protože prostě není asi jiná cesta teda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bez kterého se tedy evidentně podle vašich slov a nejenom vašich neobejdeme. Ještě na závěr, co říkáte kampani, která startuje zítra Ukliďme svět, ukliďme Česko. Jak se vám líbí tato myšlenka?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Je to hrozně pěkný. Já vám zase odpovím jako jiným příměrem, že já jsem teďka byl hodně v podzemí a kolegové jezdí do Saska a tam k těm starým šachtám vedou takové ty dřevěné konstrukce, ty mihadla, a každej je rád, že vlastně takovýhle dřevěný konstrukce tam jsou, a ten kolega, se kterým jsem mluvil, říkal a kdybysme to postavili u nás v jednom hornickém místě v západních Čechách, které nechci jmenovat, tak tam to do 3 měsíců lidi rozeberou. To znamená zaostalost Česka je daná právě nejenom v té destruktivitě té politiky, ale v destruktivitě lidí, který nemaj rádi sami sebe, mají destruktivní programy, nemají rádi prostředí, ničej svý rodiny, ničej často hezký věci, který jsou kolem nich a to je taky součást té odolnosti. Jo, ono je to téma 19. století, to je to Nerudovský vytvoření toho národa z kvádru, což je pochopitelně utopie, ale nelze to vzdát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde se to tedy všechno to negativní v lidech bere?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Možná, že to jsou nastřádaný historický problémy, který odezněj. Já to v tý, v tom Česku to ještě není tak hrozný, ale je to pitomý na Ukrajině s těma historiema těch hladomorů a vyvražďování doslova těch krvavejch jako zemí. Myslím si, že to trvá desetiletí nebo možná staletí doopravdy kultivace celýho prostředí než ta situace se začne zklidňovat a zmírňovat. Ještě vám řeknu jednu věc, než skončíme. Kdosi mi citoval významnýho anglickýho sociologa, který v 90. letech přijel k nám teda do Československa a říkal víte, jako transformace lidí nebo transformace mentalit trvá 60 let. Jo, nečekejte ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V jaké roce jsme teď?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
No jsme furt pár desítek let zatím jako Západem, ale bůh ví, co se s ním také stane.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokračovat budeme příště.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Určitě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Václav Cílek, geolog, já vám moc děkuji, mějte se pěkně.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. V neděli se na vás těší sestra Angelika, hostem Jak to vidí bude profesorka Jana Pilátová z Divadelní fakulty múzických umění. Dobrý den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: zis
Spustit audio