Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 12. května

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem dnešního Jak to vidí je profesor Jiří Hlaváč, klarinetista a pedagog, dobrý den, vítejte.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog
--------------------
Dobrý den, děkuju.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Výjimečnost mé vlasti i Karla IV. Nejenom na to se budu dnes ptát. Dobrý poslech. Příznivci hudby i literatury si v příštích dnech opravdu přijdou na své. Začíná mezinárodní hudební festival Pražské jaro i knižní veletrh Svět knihy. Otevře svátek hudby opět Smetanova Má vlast, pane profesore?

Čtěte také

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog
--------------------
Ano, samozřejmě otevře a já musím říci, že jsem přemýšlel, kolikrát v životě jsem vlast v různém provedení živém či záznamu slyšel, troufám si tvrdit, že to budou tak dvě stovky, ale ta podstata je v tom, že vždycky těším na další nové provedení. Dnes tedy Česká filharmonie v rovině, tak jak známe zavedenou českou interpretaci, už určitou tradici budovanou od éry Václava Talicha, pak následně Karlem Ančerlem, dirigenty Krombholzem, Klímou a desítkami dalších, ale Paavo Järvi, a to je zase zajímavý moment, protože střední generace, dnes hudebník, který se pohybuje jak v Japonsku, ve Spojených státech amerických, v Evropě, určitě to bude nový pohled na Smetanovu hudbu, i když rod Järviů se věnuje Smetanovu dílu velmi cíleně, nutno říci, vedle Neeme Järviho a Paavo Järviho je i Kristjan Järvi a jak jsem zjistil, je i Maarika Järvi, flétnistka žijící ve Švýcarsku, a ta rovněž velmi cíleně propaguje českou hudbu, nicméně k tomu dnešnímu zážitku. Já si myslím, že za a) Česká filharmonie je v optimální kondici a bere znovu Pražské jaro nejen jako vstup do prestižního mezinárodního festivalu, ale i jako ukázku svého mistrovství. A pak je v tom i něco, co já vždycky cítím i při pohledu na auditorium Smetanovy síně, kde sedí řada cizinců, jsou tam nejen zástupci, zaměstnanci ambasád, ale i náhodní návštěvníci Prahy, potažmo ti, kteří zcela cíleně přijeli na pražský jarní festival, a ten vjem, atmosféra, kterou, řekněme, ten mix diváků vytváří, je ohromná, protože my cítíme jakýsi až národnostní étos a jakousi míru sdělení, které je filozofické, které jde nad rámec hudebního zápisu. A oproti tomu ti, kteří se naopak nechají strhnout, dojmout a nadchnout prvoplánově jen hudbou, nedosazují jiný plán, jiný program, a to je vždycky velice povznášející, velice, pro mě velmi krásný, krásný pocit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je právě váš vztah, pane profesore, k Mé vlasti? Lze říct, vy jste to už možná i formuloval, jestli je tato skladba spjatá s jakousi národní hrdostí.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog
--------------------
Určitě ano a já jsem přesvědčen, že všichni čeští hudebníci, kteří usedají do různých symfonických orchestrů, že v okamžiku, když přijde na program Má vlast, že začnou cítit trošku něco jiného než při tom ostatním symfonickém repertoáru. Jednak je v tom určitá rovina mytologie, ale já jsem zmínil i pár těch typicky českých aspektů. Jednak Smetana využívá i určitou citaci lidové hudby, Smetana nás provází českou krajinou, českou historií, neopomene i určitou stylizaci typických českých tanců, to všechno dává dohromady ve výsledku dílo, které je neuvěřitelné a já se opřu o dva rozhovory, které jsem kdysi v minulosti absolvoval. Jednou s panem doktorem Václavem Holcknechtem, který mně nakonec řekl, víte, z hlediska symfonického repertoáru při vší úctě k symfoniím Antonína Dvořáka, ten homogenní celek, který vytvořil Smetana, je nenahraditelný a neopakovatelný. A potom dlouhé debaty s mým někdejším kolegou na hudební fakultě, profesorem Jaroslavem Smolkou, který se Smetanovu dílu věnoval celoživotně, a ten vždycky říkal, že je úžasné, jakým způsobem Smetana řadil ty symfonické básně za sebe a že je sice možné, aby se hrál jenom nějaký výběr, ale je naprosto hudebně nemožné, aby se části prohodily mezi sebou, což je samozřejmě svatá pravda, ale je to znovu svědectví toho, že šest monolitů vytváří cyklus, který je skutečně nenahraditelný, neopakovatelný a také nezaměnitelný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Estonec Järvi, který si stoupne za dirigentský pult dnes večer, tak právě si během těch příprav i četl slovanskou mytologii, konkrétně tedy pověst o Šárce, aby porozuměl národní logice.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog
--------------------
To je možná ten důležitý moment, který bych též rád zmínil. Svět dneska požaduje Vltavu, dost ojediněle Šárku, těm ostatním částem, zvláště Blaníku a Táboru, řekněme, až tak moc nerozumí, ale pořád mluvme o sestavě symfonických básní, každá má svojí náplň, má svůj duchovní obsah, ale faktem je, že sdělnost té hudby je ohromná, a to, že pan Järvi chce vstoupit i do onoho záhudbí, že chce poznat, co všechno Smetanu vedlo k tomu, aby strukturoval a koncipoval cyklus symfonických básní tímto způsobem, to je určitě záslužné, nicméně já se vrátím ke jménu, které jsem vyslovil už na počátku, k Václavu Talichovi, který začal vytvářet tu, řekněme, novodobou tradici interpretace tohoto díla, Talich tomuto studiu věnoval úplně stejné úsilí a já vím, že na zkouškách korigoval určité tempové dispozice a společně s tou vstupní generací České filharmonie, se kterou začal Smetanu už studovat, řekněme, v tom konci 20. let, tak konzultoval, stále hledal nové a nové souvislosti, ptal se hráčů, jestli tento barevný odstín je proveditelný na flétnu, na hoboj, hledal, hledal. A nutno říci, že stejným úsilím hledal i ty tempové souvislosti. Víme, že se stejným úsilím pracoval Rafael Kubelík, zmíněný Karel Ančerl, určitě i Jiří Bělohlávek a potažmo řada dalších českých dirigentů. Smetana je velkou výzvou a je to v prvé řadě nejen bohatstvím hudebních nápadů, invence, ale je tam ten národnostní étos. A já si myslím, že se čeká od každého z českých hudebníků, potažmo dirigentů, aby jej našel, aby jej rozšířil, aby jej obohatil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lze nějak popsat vůbec tu českou interpretaci?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog
--------------------
Tak já myslím, že v začátku byl zaveden ten legendární zvuk smyčcové sekce České filharmonie, ve světě se stále mluvilo o tom, že to je opojně měkký lahodný zvuk. Na tom bych začal stavět. Nepochybně ten základ byl vytvořen na tomto momentu, ale potom k tomu musely samozřejmě přistupovat ty další nástrojové sekce, žesťové nástroje, které též nebyly nikdy expresivně pronikavé nebo ostré ve zvuku, až nepříjemně ostré, stále se to stavělo na určité míře uhlazenosti, oduševnělosti, už se dostávám k té otázce, nepochybně i té vroucnosti a zvláštní lyriky. Mně řada slovanských kolegů hudebníků řekla, že my Češi máme vroucnost a lyriku, kterou nemají žádní další Slované, že to je zvláštní valér, který ..., a já jsem přesvědčen o tom, že je to i díky tomu Smetanovi, potažmo dál Dvořákovi, Sukovi, Fibichovi, že nás ta hudba vedla k tomu, abychom našli tu svojí jedinečnost právě. V určité míře možná zádumčivosti, ale vždycky oduševnělosti, vždycky míře uhlazenosti, čistoty, úmyslu, čistý provedení, je to vroucnost, je to moment, který nám často žene slzy do očí. My to umíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čechy ale láká nejenom kultura, oblíbený pražský maraton zaznamenal další nárůst zájemců, pane profesore.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog
--------------------
No, mě to ohromilo ze dvojího důvodu. 10 600 účastníků je opravdu neuvěřitelný počet, dál já jsem si někde vyčetl, že zhruba po šesti týdnech, kdy se vyhlásily možnosti přihlásit se, tak už byl stop stav. Ten počet byl naplněn. Já jsem nad tím moc přemýšlel, protože jsem si v životě dvakrát maraton odběhl, vím, co to znamená těch 42 kilometrů a tentokrát jsem se nedostal, abych fandil, nicméně je tam důležitý moment, je navýšení počtu zahraničních účastníků, mimochodem zase jsem si vyčetl, že jen z Číny jich přijelo skoro 400, další moment, je to velké rozšíření i věkové hranice. Nejstaršímu účastníkovi bylo 81 let. Zjistil jsem, že průměr veku účastněných mužů byl něco přes 40 a v případě žen něco přes 37 let. To všechno je úžasné, protože běželi vrcholoví běžci, výkonností běžci, ti, kteří přijímají běh jenom jako sport kondiční na zlepšení svého pocitu a svého fyzického stavu. A tady bych se chvilinku zastavil. Já jsem přesvědčen, že ta popularita pražského maratonu je dána i tím, že se u nás navyšuje počet zájemců o běh jako takový. Když se projdu po Ladronce, tak vedle bruslařů na kolečkových bruslích potkávám spoustu běžců. A to je moment, který kdysi vyvolal Paavo Nurmi, po něm Emil Zátopek a mohl bych jmenovat další a další. Trenér australských a novozélandských běžců Lydiard dokonce vymyslel metodu, která měla skutečně sloužit jen těm kondičním běžcům. Třikrát do týdne zhruba čtyři až pět kilometrů a nepřesahovat tepovou frekvenci těch 120, 130 tepů za minutu. Bylo zjištěno, že toto stačí k tomu, abychom fyzickou kondici posílili a teď to začarované kolečko, protože je aerobní sport, čili posiluju schopnost přijímat z nádechu, při nádechu víc kyslíku, ale ruku v ruce s tím jde samozřejmě i posílení pohybového aparátu, jestliže se pohybuji, tak se mně zlepší i nervová činnost. Když se mně zlepší nervová činnost, tak se mně lepší i zažívací činnost, prostě je to kompilát. A já si myslím, že jsme znovu ve fázi, kdy spousta mladých běžců a běžkyň a potažmo i lidí střední generace, asi už okrajově té starší, berou běh znovu v té rovině toho kondičního, posílení svého pocitu. Dokonce se vymyslel termín běh pro zdraví a běh pro radost. Běh pro radost je úžasný. Já jsem kdysi běhával pravidelně, čtyřikrát týdně 10 kilometrů, na konci jsem měl velikou radost, nejen že jsem to odběhl, ale to už ta chemie v tom těle začíná fungovat a máte úplně jiný pocit. Troufám si tvrdit, že díky běhu jsem vydržel to obrovské množství zátěže z hlediska výkonu mé profese, kdy to běžně bývalo i 150, někdy 180 koncertů do roka, spousta kilometrů nacestovaných v dopravních prostředcích, samozřejmě s tím určité vypětí, psychická zátěž. Já jsem to zvládal bez problémů, protože jsem k tomu také kondičně běhal. A já si myslím, že dnes jsme znovu v situaci, kdy řada spoluobčanů přijala běh jako svojí životní filozofii, jako součást svého denního konání, protože už vědí, že být v kondici znamená, že mohu i v profesi být mnohem výkonnější a tudíž zřejmě i zajímavější. A jen na konec této úvahy, představte si, že v Japonsku někdy v 80. letech zavedli vedle pohovorů s novými zaměstnanci i test fyzické zdatnosti a ten spočíval v tom, že adept o zaměstnání měl stanovenou vzdálenost, řekněme, dvou, tří kilometrů buďto proběhnout nebo projít v nějakém čase. A oni z toho byli schopni odvodit, jaká že je kondice toho adepta a z toho odvíjeli dál, no, bude nemocný, nebude nemocný. Snese určité stresy, nesnese a tak dál, čili připusťme tu centrální myšlenku, že v zdravém těle zdravý duch, ale já budu parafrázovat také zdravý vzduch, protože to je ta schopnost najednou absorbovat větší množství kyslíku a v tom okamžiku je mé tělo méně náchylné únavě nebo víc čelí únavě, je prostě odolnější, je výkonnější. Takže tleskám všem, kteří běželi tento 22. ročník pražského maratonu, a obzvlášť gratuluji paní Nývltové-Vrabcové, která splnila i limit na účast maratonu na olympijských hrách v Rio de Janeiru. A mimochodem taky jsem se někde dočetl, že to byl její první maraton v životě, běhala půlmaratony, možná kratší vzdálenosti, první maraton v životě, to je úžasné. Přeju jí hodně štěstí a zdraví, protože ke třem účastem na zimních olympijských hrách coby skvělá lyžařka, běžkyně na lyžích, přidává i čtvrtou nominaci v případě maratonu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Blíží se ostatně hned několik událostí sportovních. Probíhá nejenom mistrovství v hokeji, ale za měsíc svátek, šampionát evropských ve Francii, no a v létě olympiáda, Brazílie, Rio de Janeiro a obrovský zájem o sport ukazují i prodejci elektroniky.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog
--------------------
Je toho hodně, ale zase samozřejmě každá z těch událostí má své příznivce. O ty tolik nejde, páč ty jsou vždycky jisti, ale teď jde o to, aby tyto přehlídky nebo tyto festivaly, soutěže, aby začaly lákat děti, aby začaly lákat tu mladou populaci, která, stále slyšíme dokola, sedí u počítačů, věnuje se spíš sedavým koníčkům. Ano, je to potřeba, abychom si vytvořili už v dětství určitý návyk na pohybové aktivity, lhostejno jaké, já jsem včera mimochodem v televizi zahlédnul rozhovor s tatínkem, jehož dcera na základě testu, pohybového testu dostala doporučení na dva sporty, které by mohla dělat, jedním byla atletika, druhým byl tenis a on řekl, je to zvláštní, ale od toho okamžiku, kdy se věnuje těmto sportům, je mnohem klidnější, mnohem vyrovnanější a ve škole se podstatně lépe učí, což znamená, je to určitá mobilizace sil duchovních i fyzických a jestliže se vytvoří ten ideální celek už i v tomto dětském věku, vidíme, že to přináší okamžitý efekt.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Připomínáme si 700. výročí narození římského císaře a českého krále Karla IV., zakladatele naší nejstarší univerzity. Co, pane profesore Hlaváči, považujete za největší zásluhu tohoto panovníka z vašeho pohledu?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog
--------------------
Musím na počátku říci, nejsem historik, čili v tomto okamžiku budu hovořit jako člověk, který má rád duchovní a kulturní oblast, už jsem avizoval ale i tu činnost pohybovou. Karel IV. prožil neuvěřitelný život. Já zkusím zmínit pár takových důležitých křižovatek. Obecně víme, že v dětském věku byl odeslán, internován na hrad Křivoklát a že už se údajně od toho okamžiku nesetkal se svojí maminkou, což pro citový rozvoj dítěte je naprosto klíčový moment. Byl poslán do Francie na výchovu, tam naopak poznal svět, který jej velmi vábil, protože na královském dvoře se zpívalo, tančilo, četlo, poznával tam zajímavé osobnosti a musel být nevídaně zvídavý, protože to všechno byl schopen uchovávat do svého povědomí a v okamžiku, když se jeho života běh dostal do stádia, kdy byl postaven před situaci, aby začal vládnout, on už tu průpravu měl za sebou. Připomínám, někde jsem si vyčetl, že absolvoval též řadu bitev, že v 16 letech byl dokonce pasován na rytíře, důležitým momentem je i to, že absolvoval tři křižácké výpravy, ale potom najednou moment, kdy začal vládnout a Vita Caroli, tedy životopis, na kterém sám spolupracoval nebo spoluvytvářel, říká jeho vjem, když se vrátil zpátky do Čech. Mimochodem musel se znovu začít učit mateřštinu, protože za ty roky, co byl v cizině, jí hodně pozapomněl. On sám říká, že Pražský hrad byl ve stavu, kdy od vlády Otakara II. až po dobu, kdy on nastupoval, se takřka celý sesul k zemi. Já myslím, že, a teď se vracím k té otázce, jeho státotvornost měla několik rozměrů. Ten urbanistický je dostatečně znám. Osvětový a vzdělanostní, 1344 a na jeho impulzy a jeho snahu se v Praze ustavilo arcibiskupství, do té doby jsme spadali pod Mohuč, 1348 univerzita, čili rozvoj toho vzdělanostního okruhu. Mimochodem v těch disciplínách, které univerzita zaopatřovala, bylo logicky umění, byla i hudba, připomínám, že slavný /nesrozumitelné/ byl kancelářem nebo kancléřem otce Jana Lucemburského, vynikající pěvec, hudebník, nicméně i Karel ohromně podporoval aktivity tohoto druhu, čili živé umění, potažmo zmínil jsem urbanismus. To, co si na něm považuji nejvíc, nevyhledával válečné spory, uměl diplomaticky vyjednávat. A další moment, já myslím, že ač to nebylo nikdy ani jím, ani nikým jiným vytvořeno, vysloveno, on v podstatě uvažoval už v rovině té Panevropy. On uvažoval v rovině velkého celku, který by se měl obchodně, hospodářsky doplňovat, spoluvytvářet, podporovat, rozhodně ne spolu válčit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co myslíte, jaký je v současnosti vliv vzdělanců, pane profesore?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog
--------------------
Vliv je velký, jenže ignorance těch, kteří by to měli přijímat, je ještě větší. To je ten moment, kdy to, co je vysloveno, není bohužel okamžitě přijímáno v tom, že by bylo uváděno do běžného života, proto to formuluji tak, jak to formuluji. Já si myslím, že ta rovina výkonností z hlediska té duchovní části této planety, je stále velmi vysoká. Dokonce jsem si někde vyčetl, že stačí 1 % populace k tomu, abychom se neustále vyvíjeli. To, věřme, že je ta absolutní špička, ale faktem je, že služba konzumu, služba zábavě, odvádí své a že mnohé z toho, co je vysloveno v rovině duchovního a kulturního rozměru, bohužel není přijímáno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Můžeme si dovolit být nevzdělaní?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog
--------------------
Nemůžeme si to dovolit, ona na to odpovídá už naše přítomnost a ještě příkřejší bude budoucnost, nicméně zase nechci zatracovat. Já si myslím, že my jako národ obecně jsme pořád hodni toho, že jsme synové a dcery Karla IV., že jsme přemýšliví, jsme velmi kreativní, jsme nápadití, máme stále i určitou míru vytrvalosti v tom, abychom si šli za svým cílem, za svojí vizí. Já nás vidím pořád velmi sympaticky a optimisticky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co by nám dnes měl říkat vlastně Karel IV., jeho odkaz, jeho poselství?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog
--------------------
Já si myslím, že už jsem to trošku vyslovil. Nebuďme pyšní, nevyvolávejme sváry, zkusme se domlouvat, zkusme se domluvit, najděme řešení, nacházejme řešení, buďme trpěliví, buďme v rovině Evropy těmi, kteří chtějí být obohacením, chtějí být přínosem, buďme těmi, kteří na sebe dokáží v pravou chvíli strhnout pozornost, umí unést odpovědnost, je toho hodně. Je toho hodně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pro vás, na závěr, čím je Karel IV. inspirativní?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog
--------------------
Vemte si, že když se dělala ta zvláštní soutěž o největšího Čecha, tak se do čela postavila trojice Karel IV., Tomáš Garrigue Masaryk, Václav Havel, ale ten prvek je státotvorný. Všichni tři nesli v daném okamžiku velkou míru odpovědnosti, všichni tři jí unesli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká profesor Jiří Hlaváč, klarinetista. Já vám děkuji za vaše postřehy a přeji vám hezký den.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog
--------------------
Děkuju.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítřejší Jak to vidí s rektorem Univerzity Karlovy Tomášem Zimou bude věnováno právě jubilantovi Karlu IV. a už nyní se můžete na Facebooku Dvojky podívat na video, které jsme pořídili. Zita Senková přeje dobrý den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.