Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 6. června

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Vítám vás u pravidelné půlhodiny názorů našich hostů. Dnes na některé události posledních dní nahlédneme optikou komentátora Deníku Ivana Hoffmana. Přeji vám do zlínského studia dobrý den.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Já také přeji hezký den vám i všem posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Etika ve vědě, v politice i v médiích, to je hlavní motiv dnešní půlhodiny. Dobrý poslech. Vědkyně Eva Syková na výzvu premiéra rezignovala na funkci ve vládní Radě pro výzkum, vývoj a inovace kvůli reportáži České televize. Je podezřelá z porušení etiky i zákona. Její tým měl nabízet nemocným lidem za úhradu léčbu kmenovými buňkami. Přitom ze zákona mají pacienti klinickou studii zdarma. Podle paní Sykové ale šlo pouze o příspěvky na léčbu. Odmítá, že by si peníze nechávala. Vybírání darů hájí tím, že podle ní není etické odmítnout pacientovi léčbu a celou kauzu označuje za štvavou kampaň. Jak vy to vidíte, pane Ivane?

Čtěte také

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, já to vidím stejně jako reportérka Markéta Dobiášová, která by za svoji investigativní práci zřejmě měla dostat nějakou novinářskou cenu. Byla by to jedna z těch cen, která by byla doopravdy zasloužená, protože postupovala poctivě, k tomu tématu přistupovala nepředpojatě a dobrala se toho, že tady máme vědeckou celebritu, která nabízí něco, co nefunguje, chce za to sponzorské příspěvky, tvrdí, že se neobohacuje, ale to je úplně jedno. Ve skutečnosti lidem, kteří umírají, kteří jsou na smrtelné posteli, nabízí falešnou naději a to je něco, co prostě doktor nemůže dělat. To může dělat, nevím ..., vlastně nikdo to nemůže udělat, naději nabízí třeba duchovní, který prostě ale říká, že je něco, co přesahuje lidský život, ale, ale vědec, lékař, pokud ví, že dělá něco, co sice neškodí, ale o čem nemá žádné důkazy, že to pomáhá, tak vlastně uvádí lidi v omyl, připravuje je o velmi vysoké částky, které tito lidé dávají v poslední naději na, na jakýsi sponzorský příspěvek a ve skutečnosti by ty peníze potřebovali na úplně jiné věci, na, na různé pomůcky a na to, aby poslední dny a týdny jejich života měli nějakou, nějakou lepší, lepší úroveň, lepší hodnotu. To znamená, je to prostě skandální příklad a myslím si, že proto není vůbec žádné omluvy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč se celá kauza vlastně provalila až nyní? Protože už déle se leccos proslýchalo.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Je to dáno tím, že společnost obecně má sklon přeceňovat jednotlivce, kteří platí za experty, za, za, za něco lepšího, jsou to takové, takové modly, kolem kterých se chodí po špičkách. Paní Eva Syková měla spoustu funkcí, spoustu prestižních titulů, všichni ..., ona byla symbolem vědy, tváří české vědy a tak dál. Latinci říkají, že říkají, že "Corruptio optimi pessima" - úpadek těch nejlepších je ten nejhorší. A tohle to je přesně ono. Ve chvíli, když prostě spadne tahle ta maska, celý ten cirkus, tak najednou vidíme člověka, který se pustil na nějakou cestu, která zřejmě až tak daleko nevede, neumí si přiznat omyl, pracuje na něčem, co stojí hodně peněz, ty se nevracejí, tak hledá způsob, jak to prostě nějak zaplácat ty díry a tak dál, a to bude tenhle ten příběh, jo. Je jich, je jich mnoho, ale o tomhle tom se začalo hovořit až ve chvíli, když někdo si dal tu práci, posbíral svědectví lidí, našel důkazy, poskládal mozaiku toho celého příběhu a našel pravdu, což byla právě ta Markéta Dobiášová.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní Syková odmítá, že by si peníze nechávala, dokonce jsem četla, že je připravena i ty částky vlastně vrátit, pokud to bude nutné, i ze svého. Šéf Akademie věd, pan Drahoš, ten poslal na ústav finanční audit a tak mě napadá, pane Ivane, jaká je vůbec zpětná vazba nebo jakási kontrola činnosti jednotlivých ústavů?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Ona bývá, to je jako bez větru se ani lístek nepohne, teď bude prostě, to je ..., dokud se něco takového nestane, tak vlastně ta naše ostražitost není velká, protože jednoduše některým lidem, to jsem už říkal, věříme a ani nás nenapadne, že by měli být nečestní. Ve chvíli, když se něco takového stane, tak pochopitelně se jinak nastaví kritéria a je otázka, jestli jet o selhání jenom jednoho člověka, v tom příběhu se například objevuje jméno doktora Martina Bojara, který byl, pokud se nemýlím, a je to tentýž, kdysi ministrem zdravotnictví. Z toho vidíme, že prostě to je daleko složitější příběh, ve kterém se angažovalo více lidí. Není to teda příběh pouze Evy Sykové a dost možná se ukáže, že to je systematické, systémové pochybení. No a pak je potřeba ho řešit úplně jinak. Myslím si, že kromě nějakých etických komisí a tak dál, by příběh měla samozřejmě řešit policie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co etika v politice? Za korupci při nákupu obrněných vozidel Pandur pro českou armádu poslal minulý týden odvolací soud lobbistu Marka Dalíka a někdejšího poradce expremiéra Mirka Topolánka na 4 roky do vězení, pokud nezaplatí pokutu 4 miliony korun, tak půjde za mříže na další 2 roky. Pan Dalík očekával zprošťující rozsudek. Neexistuje totiž žádný přímý přesvědčivý důkaz, že by si o úplatek tehdy řekl, byl však dostatek, jak se říká, silných nepřímých důkazů. Vás verdikt překvapil?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Ani ne. Já jsem ho čekal, já ho vítám. Mám rád tyhle ty pravomocné rozsudky. My na ně dlouho čekáme. Teď v minulém týdnu bylo pravomocně rozhodnuto, že Petr Kramný je vrah, Marek Dalík, že je podvodník. V tom případě prvním jsme to tušili 3 roky, v tom druhém dokonce 9 let, ale po celou tu dobu viníci předstírali nevinu a jako na nevinné bych to, byť důvodně podezřelé, jsme na ně všichni povinně pohlíželi. Nyní, když je rozhodnuto, když prostě soudy po pracném dokazování daly dohromady všechny argumenty a nějak rozhodly, tak bychom ocenili, kdyby se ti odsouzenci přiznali, řekli: "Tak my jsme věděli, že se na to přijde, ale jsme to zkusili ..." a nejlépe, kdyby se také omluvili. Ale tady bohužel platí, že ten, kdo vraždí a podvádí, tak zpravidla také lže. Není, není to jenom tak, že kdo lže, ten krade, ale kdo podvádí, tak ten také lže. To znamená, ten Dalík si to odsedí, půjde do toho vězení, zaplatí, to znamená, bude po zásluze potrestán za to, co provedl, ale on ještě mohl udělat něco, čím by prostě si ten kredit nějaký u lidí vylepšil a to, kdyby řekl: "Udělal jsem to blbě, omlouvám se, polepším se ..." nebo já nevím co. Ale my vidíme, že většinou těch činů, o kterých hovoříme, těch jako špatných, se dopouštějí lidé, kteří k tomu mají sklon, kteří nejsou prostě formáti. Tohle, tohle to není, byť se pohyboval ve vysoké společnosti, ve společnosti premiéra, tak to nikdy nebyl formát, vždycky to byl takový frajer, který si uměl, prostě uměl přijít k penězům, uměl využít to, kde je a tak jak to koneckonců i zkonstatoval nakonec soud. To znamená, určitě jsem trošku zklamán z toho, že, že se k tomu nepostavil jako chlap. Ale to on asi neumí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdo se třeba v historii, jestli si vzpomenete, omluvil třeba za nějaký čin, který spáchal?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Teď jste mě zaskočila. Momentálně žádný takový příklad nemám, ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná ani není tedy tím pádem.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Možná, kdoví, možná ani není. Ale já, kdybych něco takového udělal, tak bych to asi zkusil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tehdy šlo o nejsledovanější zakázku desetiletí. Co mohl vůbec v takové situaci ovlivnit premiérův poradce?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Někteří říkají, že mohl, někteří, že nemohl. Ta kvalifikace toho rozsudku u toho konečného soudu se změnila. Ti soudci vytkli tomu soudu nižší instance, že do toho zapletli politiku a něco předpokládali, byť já si myslím, že asi předpokládali právem, ale to asi doopravdy soudu nepřísluší. To znamená, já jsem zaregistroval, že, že i mezi těmi soudci je opatrnost. Ono, my, když vidíme, jak dlouho ty procesy trvají, tak máme sklon chtít, aby ta justice byla pružnější, aby to šlo všechno rychle, abychom se dříve dozvěděli rozuzlení toho, o čem se diskutuje, ale asi to, co hrozí, je vždy justiční omyl a ten, ten nám, to nám říká, že vlastně za to to nestojí. To znamená, lepší je si doopravdy počkat, být trpělivý, ať se ten soud klidně vleče i roky, ale ať máme na závěr jistotu, že rozhodl správně a že nebyl odsouzen nevinný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V čem je podle vás tedy význam tohoto procesu?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Je to, je to příklad pro další, je to exemplární rozsudek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nedošlo mimochodem právě za Petra Nečase, který se společně s expremiérem, také expremiérem Mirkem Topolánkem objevil u soudu, k obměně vedení státního zastupitelství? Že se vlastně zločin nyní vyšetřuje a je úplně jedno, jaký je v uvozovkách "původ pachatele", v podstatě padni komu padni?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Asi to tak je. Ono ta situace k tomu směřovala. Ta doba, kdy politici měli jakési krytí v policii, u soudů a tak dál, to se nedá udržet věčně, protože každé 4 roky jsou volby, přichází nová garnitura politiků, ti staří odcházejí, teď vlastně celá ta mafie musí navázat nové kontakty na nové lidi. Někdy se to podaří, také nemusí mít stejné zájmy. Téměř vylučuji to, že by se nám podařilo zvolit si politiky, kteří principiálně by byli jiní, lepší. To asi ne, ale už ta samotná odměna, to, že přicházejí jiní neumějí v tom chodit, něco se provalí, vyjde, vyjde na veřejnost, někdo, někdo začne pátrat, někdo si dá věci do souvislostí, to všechno brání tomu, aby se ten stav jakéhosi politického krytí policistům a zase naopak, justice, kdy pomáhá politikům, aby se zakonzervoval navždy. To, to je strašně obtížné, to skoro nejde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Etické devatero přijalo na svém ustanovujícím sjezdu hnutí Pro 2016, které založili bývalí členové hnutí ANO, kteří jsou podle svých slov nebo byli nespokojení s děním v hnutí ANO. Hovoří například o direktivním vedení. Co říkáte tomuto novému subjektu?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Tak mě to nepřijde moc vkusné. Ono takových příběhů už tady bylo mnoho, kdy lidé odcházeli z některé strany, zakládali jinou. Přitom vlastně to, že vůbec existovali, že se o nich vědělo, bylo dáno tím, že byli v té straně předešlé. Vzpomeňme na Unii svobody, do které odcházeli lidé z ODS, vzpomeňme na TOP 09, kam odcházeli lidé z KDU-ČSL. Podobně nedávno se od Tomiho Okamury osvobodili a zpětně říkali o špatném zacházení, lidé z Úsvitu. Těch příběhů je strašně moc. Je to pokaždé stejné. Jsou to lidé, kteří se dostanou do politiky, začnou si o sobě hodně myslet a najednou se nedostanou, jako v tomto případě na kandidátky a tehdy si vzpomenou, že vlastně politika měla být o něčem jiném, že vlastně měli na začátku nějaké, nějaké hodnoty a chtěli něco udělat pro lidi, no a tak vlastně odejdou. Samozřejmě média to milují, protože kdo nemá rád Babiše, tak teď si je vlastně vezme, dá jim mikrofon před ústa a oni o něm řeknou něco nepěkného a můžou to tisknout. To znamená, že ještě zažijí takovou chvíli slávy, ale vesměs se pak ukáže, že všichni tito odpadlíci, přeběhlíci mají vlastně jenom, jsou zajímaví vlastně jenom tím, že odešli, že vlastně nic nového, nic nového do politiky nevnesou a myslím si, že to bude stejně ten, tento případ, že, že vlastně se o nich brzo přestane mluvit a časem si na ně nikdo nevzpomene.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně tak, vlastně ten vnik formace hodnotí pan Babiš, říká, že to je důsledek toho, že se ti členové, kteří založili to nové hnutí, nedostali na krajské kandidátky, no, ale neměli třeba spíše zůstat v hnutí ANO a nějak pustit se do vnitrostranického boje?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Tak určitě je to těžké, protože to jsou, to jsou hnutí, která mají silného lídra. S ním stojí a padají. Ve chvíli, když Andrej Babiš řekne, že už ho to nebaví, tak celé hnutí ANO zanikne bez náhrady, zmizí, rozplyne se. Pokud někdo ho bude chtít vyměnit a udělat nějaký palácový převrat, totéž. To hnutí prostě zanikne, protože mu bude chybět ta silná osobnost. Ta je tmelí, ta je dává dohromady, tam jim vlastně dělá ve skutečnosti i reklamu, protože to jsou lidi od Babiše, od toho, který je nejpopulárnějším politikem v zemi, nejvíc lidí mu důvěřuje a tak dál, a tak dál, to znamená, je to stejné, jako, jako ODS začala chřadnout, když neměla Václava Klause a je to stejný příběh jako ČSSD, chvíle největší slávy měla s Milošem Zemanem. Tyhle ty silné osobnosti mají jednu nevýhodu - jsou to většinou lidé charismatičtí, kteří mají velké sebevědomí a moc nedají na názory těch ostatních kolem sebe, nicméně je potřeba najít takovou nějakou rovnováhu, kdy, kdy buďto, buďto to lidé snesou tohoto silného lídra a jsou schopni v rámci toho prostředí něco užitečného udělat a nějak se prosadit, anebo ne, a potom logicky nemají, nemají co v takovém hnutí dělat a odejdou. To je normální.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na tom sněmu Pro 2016 proběhla poměrně vášnivá debata, zda členy mohou být bývalí členové či funkcionáři Komunistické strany, příslušníci bývalé StB a Lidových milicí. Co myslíte, jak silné je toto téma v naší společnosti?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Podle mě vůbec, ale mezi politiky je to strašně silné téma. Oni rádi řeší minulost, protože nevědí, jak vyřešit budoucnost, to je normální.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle informací webového projektu Hlídací pes.org mělo vedení televize Prima nařídit na začátku loňského září reportérům a editorům, aby migranty představovali jako hrozbu, riziko, předzvěst apokalypsy. Jak se díváte na tuto kauzu?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Tak jsou dvě, jsou dva způsoby, jak se pohlíží na, na migraci. Jeden je ten, že představují hrozbu, a pak je opačný a že migrace je přínosná. Myslím si, že každá redakce má, má nějakou vnitřní strategii. Nikde to není úplně tak, že by si mohl každý napsat to, co chce a většinou podle toho, jakou to médium zvolí strategii, tak podle toho se pak vybírají reportáže a příběhy, které ilustrují ten redakční postoj. Není to tedy naopak, že by vlastně všichni byli úplně nezávislí. Pravda je nakonec složitější. Ukazuje se například u migrace, že je tomu tak, že do určitého počtu migrantů, kteří přicházejí, lidí odjinud, z jiného prostředí cizího, zvláštních jsou doopravdy přínosem, jsou inspirací, protože tu společnost učí vidět věci nějakým novým způsobem a to znamená, že platí, platí za a). Ve chvíli, když ale jsou jich miliony, tak tehdy se stávají hrozbou. Místo toho, aby se integrovali, tak se uzavírají mezi sebou, vznikají komunity, které začínají prosazovat své hodnoty, už ne individuální, ale skupinové, svou víru a tak dál. To znamená, tady není jednoduchá odpověď, jestli migrace je dobrá nebo špatná. Oba, pokud je zvládnutá, pokud se jedná o jednotlivce, tak je, je to něco, co je hodnotné, přínosné a cenné. Ve chvíli, když jich je moc, tak je to prostě hrozba a je úplně jedno, jestli to ta redakce Primy svým zaměstnancům takto nastolila, protože ona jim řekla něco, co si myslí 90 % lidí ve společnosti. To znamená, asi nešli proti nějakému hlasu lidu. Jiná věc je, že samozřejmě, a to je legitimní otázka, každý novinář by měl mít nějaké svědomí a měl by vědět, měl by být přesvědčen o tom, že svými informacemi nemanipuluje toho posluchače, nezavádí a že prostě nelže, anebo že neslouží někomu, že není tedy propagandistou místo toho, aby byl novinářem. To je otázka jeho svědomí a tak se určitě může stát, že člověk pracuje v médiu, kde je nějaká firemní politika, která prostě je v rozporu s tím, co si myslí a pak je čestné, aby odešel. Samozřejmě tak jednoduché to není, protože musí taky vědět, kam odejde, kdo jiný ho zaplatí, jestli prostě vydělá na živobytí a těch míst novinářských spíš ubývá než by přibývalo. Přibývá novinářů. To znamená, že ta konkurence je velká a v ní osvědčit prostě nějakou vnitřní sílu a vzepřít se, je stále těžší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď nehledě na migranty, protože to nějaké direktivum může být, může se vztahovat třeba na OKD nebo na pana Dalíka, ten případ a podobně, prostě principiálně, mají mít média svůj vlastní názor zejména ho jaksi deklarovat?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Tak ta představa, že média jsou hlídacím psem demokracie, jakýmsi dalším pilířem, na kterém demokracie stojí, je, je samozřejmě pěkná, ale s realitou se strašně často rozchází. Doopravdy mít vlastní názor, je, je stále těžší. Tady nejde jenom o to, jestli ho média chtějí mít, ale jestli si ho můžou dovolit. Také média jsou stále více ve vlastnictví jednotlivců, soukromníků. Výjimkou je Český rozhlas, Česká televize, ale když se podíváme na jejich redakční politiku a na jejich důvěryhodnost v očích veřejnosti, 100% také není. Ukazuje se, že někdy prostě ten vlastní názor, i když už si ho novináři mohou dovolit a se na něm shodnou, taky nemusí být správný. To znamená, není to jenom otázka práva na vlastní názor, právo ho vyjádřit. To dnes v podstatě máme, ale jde také o to být schopen nahlédnout věci objektivně, oprostit se od, od svých vlastních nějakých pocitů a přání, aby teda vlastně potom ta reportáž anebo ten příběh nebyl podle principů přání otce myšlenky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bylo by podle vás tedy férové, řekněme, přiznat, tak toto je náš postoj a podle toho, řekněme, vybíráme naše reportáže nebo zprávy a podobně?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Mělo by se to dělat, ano. Mělo. Já myslím, že ano. Ono ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Aby ten konzument prostě věděl na co se dívá, co čte a podobně?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Já myslím, že ano, že by to, že by to správné bylo, ale já myslím, že to tak i je. Já vím, že prostě žádnou nějakou ódu na příchod uprchlíků si nepřečtu na Seznamu, vím, že ji nenajdu na, já nevím, neuslyším na Primě, ale zase vím, že co nejlépe budou o uprchlících psát na Aktuálně.cz anebo v České televizi, že tam najdu spíš to pozitivní, než to špatné. To znamená, že ona taková určitá orientace je. Já si myslím, že je důležité je číst všechny. Jedny i druhé, udělat si obraz z mnoha zdrojů. To jsme o tom mluvili už i minule.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A z pohledu, řekněme, jakýchsi základních standardů žurnalistiky? Co obstojí? Jak by to mělo být?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Já bych novinářům vůbec jako, jako čtenář jako jednotlivým spíše nevěřil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To mluvíte už sám proti sobě.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Ano, určitě, určitě, mluvím i proti sobě. Všechno, co jsem řekl, je potřeba konfrontovat ještě s nějakým jiným názorem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že představují například uprchlíci pro některé klíč k politickým ziskům nebo k rostoucí sledovanosti?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Tím možná narážíte na to, že premiér Sobotka při interpelacích se obrátil proti Tomio Okamurovi a řekl mu, že nesouhlasí s tím, když se strach občanů využívá k tomu, aby na něm politici budovali svou politickou kariéru. To je idealistický, idealistické tvrzení. Tady je prostě nějaký, nějaký problém "Hic Rhodus, hic saltaa". Tady prostě se to musí řešit a v tomto problému, kterým společnost do značné míry žije, je potřeba, aby politik vlastně osvědčil svou schopnost, přesvědčil o svém názoru, anebo, nebo nějak se k té věci postavil. To znamená, Tomio Okamura chtěl vědět při těch interpelacích, zda je pravda, že česká vláda vyčlenila na podporu migrantů 4,3 miliardy korun. Na tuto otázku mu premiér nechtěl odpovědět, protože věděl přesně, co by znamenalo, kdyby řekl "ano", nebo co by znamenalo, kdyby řekl, že "ne" a pak by se ukázalo, že "ano". To znamená, on mu odpověděl něčím jiným. On mu odpověděl, jaká má být politika, jaká je politika, pochválil se, řekl, že ta politika je realistická, kterou naše vláda zastává, což mimochodem asi je v mnohém pravda, tak je za to jedněmi kritizován, druhými taky, ale z jiných důvodů, nicméně na tu otázku odpovědět nechtěl. Tomio Okamura ji chce písemně do 30 dnů, má na to zřejmě nárok. To znamená, ten spor jen tak neutichne, ale to, že politici budují své kariéry na, na problémech, kterými společnost žije, to tak prostě je. To se ani nezmění. To znamená, pokud chce v té, v tom politickém zápase Bohuslav Sobotka vyhrát, tak vlastně tím, že se postaví k tomu problému tak, že lidi řeknou: "Ano, ten jeho postoj je správný, toho budu volit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký postoj by to tedy měl být, ten správný?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
To ví on, to ví on. Já říkám, že těch postojů je mnoho. Můj názor je, že, že pravda doopravdy není černobílá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme tedy ještě na tečku za dnešním "Jak to vidí". Před 25 lety se u nás otevřel první supermarket. Vzpomínáte na to?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, já jsem si uvědomil, že už si neumím vzpomenout na to, jak jsme kdysi pendlovali mezi samoobsluhou, masnou, ovocem, zeleninou, pak byl chléb, pečivo spolu s mlékárnou. Teď nevím přesně, kde jsme kupovali lahůdky, ale asi v té mlékárně. Najednou prostě přišel model supermarketu, kde vlastně pod jednou střechou je všechno a ukázalo se, že to je nabídka, kterou nelze odmítnout, načež vzápětí zanikly tisíce, snad 6 tisíc, možná víc, drobných prodejen, které nedokázaly konkurovat ani sortimentem, ani cenou. To jsme všechno opustili a mám pocit, že nebýt toho, že se některých ujali pracovití Vietnamci, takže bychom opustili úplně všechny. Nicméně, když se dnes podíváme na to, co se stalo, tak supermarket nemá alternativu a všechno, co nemá alternativu, je vlastně taky problém. Monopol je vždy ne výhodný. Myslím si, že by se měl z principu odmítnout, protože ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co by byla ... nebo alternativa? Nebo proč nemá alternativu?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, on ji nemá proto, protože my jsme se všichni stali, řekl bych klienty neosobní globalizace, sítí, ve kterých ti majitelé drží pod krkem jak své dodavatele, tak své zákazníky. Perfektně je to vidět na obrovským maržích, které mají, jo. To znamená, dodavatelé musí prodávat za dumpingové ceny, jenom tak tak přežijí, zákazník zaplatí tolik, kolik jsou schopni z něho šikovně vytáhnout. To znamená, asi ta, ta doba, kdy, já tomu říkám lokální lokalizace, měla prostě přednost v tom, že se doopravdy soutěžilo. Ve chvíli, kdy vznikne ten globální trh, tak vlastně on zničí, vymýtí hospodářskou soutěž, jenže jedině hospodářská soutěž dává smysl tomu režimu, kterému zjednodušeně říkáme kapitalismus. Bez soutěže jsme manipulováni. To znamená, samozřejmě také chodím do těch supermarketů, nic jiného nezbývá, ale už ne s takovým nadšením a radostí, jako když vznikaly ty úplně první před čtvrt stoletím, kdy jsme měli takový dobrý pocit, jak nám to ušetřilo a zjednodušilo život. Je to složitější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká komentátor Ivan Hoffman. Já vám děkuji za váš pohled a přeji hezký den. Na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Také hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra se můžete těšit na názory psychiatra Cyrila Höschla. Dobrý den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.