Přepis: Jak to vidí Markéta Kutilová – 16. srpna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný den a poslech prázdninového vydání "Jak to vidí" přeje Zita Senková. Hostem je Markéta Kutilová. Novinářka a členka občanského sdružení Femisphera. Dobrý den, já vás vítám.

Markéta KUTILOVÁ, novinářka, členka občanského sdružení Femisphera
--------------------
Dobrý den. Děkuji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Novinářka, která léta mapuje osudy těžce zkoušených žen v různých zemích světa, která neváhá vydat se do válečné oblasti. Ale my si, Markéto, tentokrát nebudeme povídat ani o Kongu, ani o Kobany, které jste navštívila nedávno, ale o zemi, kterou Češi opět objevují, nebo kam se znovu rádi vracejí, asi ta ne mladší generace, pro ní je to nová destinace - Bulharsko. Jak to vypadá, když se na sever Bulharska vypraví dvě ženy a tři děti a autem ujedou 1 600 kilometrů a najdou si základnu mimo ten největší turistický hukot?

Čtěte také

Markéta KUTILOVÁ, novinářka, členka občanského sdružení Femisphera
--------------------
Ten nápad vyrazit na sever Bulharska nebyl úplně původně z mojí hlavy. Přišel od mé známé, která si koupila na severu Bulharska domeček u moře a ta nám ho vlastně nabídla, jestli tam nechceme jet. Mně to nejdřív připadalo jako docela bláznivý nápad, protože je to 1 600 kilometrů a člověk, aby se tam dostal, tak musí přejet celé Rumunsko a nakonec se mi podařilo teda umluvit jednu kamarádku, která má dvě dcery a já sama mám dceru, takže opravdu naše osazenstvo čítalo 5 žen. Všichni nás jakoby od té cesty původně odrazovali, protože dvě ženy, pokud mají uřídit 1 600 kilometrů, tak jsme se setkaly s velkou nedůvěrou, že vůbec budeme schopny tu cestu vlastně zvládnout, ale nakonec jsme ji zvládly na jeden zátah. To znamená, beze spaní a řídily jsme i přes noc, kdy děti spaly, což je samozřejmě ideální a musím říct, že i tady platí, že nejhorší cesty končí, když opustíte území Český republiky. Jakmile jsme vyjely na hranice Slovenska a dál přes Maďarsko, Rumunsko, tak jsme víceméně svištěly po krásných rovných dálnicích bez jediný uzavírky a celou tu cestu jsme zvládly za 18 hodin.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přiznám se, že tu trasu jsem absolvovala několikrát v dětství s tátou, když jsme jezdívali právě do Bulharska k moři na pobřeží a projeli jsme to vlastně až od mysu Kaliakra, který jste právě navštívila, až k tureckému pobřeží, jinak během té cesty, měly jste třeba chuť někde přibrzdit, zastavit, zdržet se, nebo prostě tím cílem bylo Bulharsko, co nejdříve tam dojet?

Markéta KUTILOVÁ, novinářka, členka občanského sdružení Femisphera
--------------------
My jsme to pojaly tak, že ta cesta byla cílem a vyloženě jsme se těšily na přejezd takzvané Transfagarašské magistrály. To pohoří Transfagaraš je vlastně nejvyšší v Rumunsku a říká se tomu větrné hory a opravdu projíždíte úplně úchvatnými scenériemi, kdy strmě šplháte nahoru a vzápětí zase sjíždíte prudce dolů. Takže ten úsek byl úplně fascinující. Ten jsme si opravdu užívali, přejezd těch hor a musím říct, že nás jako Rumunsko velice překvapilo, protože já jsem tam byla kdysi před 15 lety a tenkrát tam opravdu byly takový ty silničky plný výmolů a děr a teďka opravdu, všude jsou buď dálnice, anebo rychlostní silnice, kde teda samozřejmě nikdo žádný rychlostní limity nedodržuje ani ve vesnicích, ale provoz je velice plynulý, bez jakejchkoli problémů a musím říct, že Rumuni, je vidět, jak velice jako investují do silnic a je tam teda těch dálnic a silnic sponzorováno Evropskou unií samozřejmě, ale ta výstavba těch dálnic tam jde překotným tempem nahoru, i když samozřejmě, když projíždíte potom mimo dálnice, tak tam máte nejčastější značku "pozor, kráva" a musíte dávat pozor na ty babičky v černým, který tam vodí ty kravky na pastvu, ale i to ubylo a vlastně se to Rumunsko dá projet velice plynule.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká byla jízda přes Bulharsko?

Markéta KUTILOVÁ, novinářka, členka občanského sdružení Femisphera
--------------------
Naším cílem vlastně bylo rumunsko-bulharské pomezí a tou cílovou destinací se stala vesnička Durankulak, která je pouze 7 kilometrů od rumunsko-bulharských hranic a dále jsme potom dělaly výlety na jih směrem právě ke známé Varně, ale nejdál jsme jely asi jenom 50 kilometrů právě do vnitrozemí Bulharska a musím říct, že i Bulhaři mají perfektní silnice, který i my bysme jim mohli závidět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co na vás čekalo právě na tom severu, v podstatě na tom rumunsko-bulharském pomezí, dalo by se říct?

Markéta KUTILOVÁ, novinářka, členka občanského sdružení Femisphera
--------------------
Tak čekala nás oblast, kde se zastavil čas v dobách hluboké totality, protože jsme přijely do vesničky Durankulak, kde rázem skončila asfaltka a na návsi nás uvítala obrovská asi 10metrová soch padlého sovětského vojína a hned za ní byly dvě šedé komunistické budovy, přičemž v jedné z nich dneska sídlí restaurace, neboli krčmy, jak říkají Bulhaři, ve druhé takový ten obchod, který vypadá v podstatě jak u nás ještě za komunismu a ve druhé té budově sídlí muzeum archeologické, které je teda velice zajímavé, protože tahle oblast má jedny z nejznámějších archeologických nalezišť. Je to vesnička, kde opravdu nepotkáte turistu. Všude na zahrádkách jsou ty babičky v černým, který tam okopávají svoje políčka, svoji zeleninu, je tam ještě takový ten život, který se tam zastavil někdy v 70., 80. letech. Lidé tam mají velice nízký příjmy. Třeba důchod je asi 1 500 korun na naše a tak není divu, že každý se snaží si nějak přivydělat. Takže lidi mají ve svých garážích stolečky, kde prodávají výpěstky ze svých políček, babičky před domkem mají stoleček, kde prodávají háčkovaný dečky, šátky a podobně a vlastně tohle to je hrozně typický pro to Bulharsko, že všechny ty silnice a cesty jsou lemovány nějakými stolečky, kde místní lidé něco prodávají a nabízejí a musím říct teda, za velice příznivý ceny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z čeho tedy místní lidé žijí? Takhle si tedy přivydělávají, ale co je živí?

Markéta KUTILOVÁ, novinářka, členka občanského sdružení Femisphera
--------------------
Tak konkrétně v téhle té vesničce Durankulak je stále z lidí cítit velký stesk po dobách komunismus, protože většina těch lidí z té vesnice byla zaměstnána v rekreačních střediscích, který shodou okolností patřily Ostravsko-karvinským dolům. Poté, co to vlastně koupil jiný majitel po pádu komunismu, tak spousta lidí z té vesnice přišla o práci a spousta těch lidí pracuje v nějakých firmách nedaleko, nebo se snaží nějak sami uživit, ale je pravda, že i zde platí, že ti mladí odcházejí a že v té vesnici dneska žije 250 obyvatel, ale ještě před osmi lety to bylo 480. Takže i tady je vidět velký odliv vlastně těch mladých lidí, který jdou do měst za prací.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Četla jsem právě nedávno o tom, kolik britských seniorů vyhledává právě bulharský venkov, který s vylidňuje. Tam si právě hledají různé, nebo pronajímají nebo kupují domečky. Potkala jste tam i nějaké Čechy?

Markéta KUTILOVÁ, novinářka, členka občanského sdružení Femisphera
--------------------
Nejenom Čechy, ale potkali jsme tam právě i Brity, kteří tam skupují levné domečky a tráví tam většinou léto a na zimu jedou na nějakou dobu do Británie, anebo tam třeba už se odstěhují trvale na důchod. Ale právě tahle ta oblast severního Bulharska se stala atraktivní i pro Čechy a právě v téhle vesnici Durankulak, kde my jsme bydlely, tak už čtyři domy skoupili Češi a to zejména kolem roku 2003, 2005, kdy, jak oni nám říkali, to bylo opravdu za hubičku, ty doby a paní, u níž my jsme bydlely, což je teda Češka, koupila si dům v roce 2004 v poměrně katastrofálním stavu, kdy nám ukazovala fotky, že třeba záchod, to byla dřevěná židle, do níž byla vyříznutá díra a ta stála nad dírou v zemi, takže takhle to tam tak nějak vypadalo, takže tam v podstatě 6 let pracovali do úmoru, ale dneska z toho mají krásný sídlo u moře a vlastně to takhle pronajímají v sezóně. Tady najdete něco, co v té Evropě už pomalu mizí, nebo co já jsem tam sama cítila a musím říct, že tady je to podle mě jeden z posledních ostrůvků svobody v Evropské unii, protože tam jsou opravdu nekonečný písčitý pláže, kde nikoho nepotkáte, nemáte tam žádné turistické komplexy, žádné hotely, žádný beton a hlavně si tam můžete opravdu dělat, co chcete. Takže my jsme třeba večer si chodily rozdělávat oheň na pláž. Když chcete, můžete si tam v pohodě kempovat na pobřeží, na pláži, což teda Bulhaři velice často dělají, že prostě jdou kousek dál po pláži a tam si postaví stan a takhle tam tráví dovolenou, přičemž jim nikdo nic neřekne a je to v podstatě všemi tolerováno. Takže tam cítíte takovou tu ještě svobodu. Opravdu jste na pláži a nikdo nenarušuje váš osobní prostor, protože když nejste líná a popojdete si po té pláži třeba 300 metrů od lidí, tak jste tam úplně sama, což samozřejmě využívají třeba naturisté zrovna a cítíte tam takovou tu svobodu. Já jsem tam třeba chodila běhat po pobřeží a většinou můj 10kilometrový okruh sestával z toho, že jsem potkala jenom ptáky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bulharská romantika očima novinářky Markéty Kutilové.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bulharsko pohledem novinářky Markéty Kutilové vám přináší pořad "Jak to vidí" Českého rozhlasu Dvojky. Pohybujeme se na severu Bulharska, až úplně u rumunských hranic ve vesničce Durankulak, která je takový zatím ještě Bohem a turisty zapomenutý kraj, téměř liduprázdné krásné pláže, písčité pláže?

Markéta KUTILOVÁ, novinářka, členka občanského sdružení Femisphera
--------------------
Ano, je to občas bílý písek, občas hnědý, ale když jste na místech, na pláži, kde je ten bílý písek, tak opravdu si připadáte jako v Karibiku. Já jsem občas měla pocit, že jsem na Zanzibaru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A také jezero nedaleko se nachází.

Markéta KUTILOVÁ, novinářka, členka občanského sdružení Femisphera
--------------------
Právě tahle oblast Durankulak je velice známá přírodní rezervace, protože se zde nachází Durankulacké jezero, který je velice známou a vyhledávanou ornitologickou rezervací. Tady hnízdí 270 druhů ptáků, přičemž mnoho z nich je chráněných a můžete opravdu, když jste u toho jezera, tak můžete pozorovat desítky ptáků, jak buď plujou po hladině, nebo vám lítají nad hlavou, včetně třeba chráněných kormoránů. To jezero je zvláštní v tom, že je vlastně ..., od moře ho dělí jenom velice úzký pruh písku. Takže když jste na pláži u moře, tak z druhé strany máte jezero, což je teda fascinující výhled a hlavně to jezero má dva ostrovy, kde se nacházejí velice vzácné archeologické naleziště. Říká se tomu dokonce "bulharská Troja". Jsou zde vykopávky vesnic ze 6. století před naším letopočtem a říká se, že to jsou vlastně pozůstatky prvních staroslovanských vesnic v Evropě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A nedaleko se nachází také další velmi zajímavé místo -útesy, které souvisí s pohnutou historií.

Markéta KUTILOVÁ, novinářka, členka občanského sdružení Femisphera
--------------------
Tak asi 40 kilometrů od té vesničky Durankulak, to znamená 40 kilometrů od rumunsko-bulharských hranic jsou útesy zvané Kaliakra, které jsou teda velice známé. Sem míří opravdu turisté z celého Bulharska. Je to ohromný útes do moře. Moře máte z obou stran a na téhle Kaliakře jsou taky významný archeologický naleziště. Odkryli zde třeba pozůstatky studní, kostelů a podobně, ale hlavně je to místo, které je velice spjaté s historií. Svedly se tady spousta námořních bitev třeba mezi Turky a Bulhary a podobně. Tohle místo je také velice známo tím, že z tohoto útesu Kaliakra skákaly do vody bulharské děvy, aby se uchránily před znásilněním od tureckých hord v 15. století. Pověst praví, že tyto bulharské děvy si svázaly svoje copy k sobě a potom vlastně hromadně skákaly z těch útesů. Svázaly si ty copy, proto aby je to nenutilo plavat a aby opravdu měly jistotu, že se utopí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co říkáte vůbec, Markéto, rozvoji turistiky podél toho černomořského pobřeží?

Markéta KUTILOVÁ, novinářka, členka občanského sdružení Femisphera
--------------------
Tak v případě Bulharska platí, že čím jižněji jedete, tím přibývá hotelových komplexů, betonu, turismu a samozřejmě úměrně tomu se zvyšují ceny. Turismem nepolíbená část Bulharska je zhruba těch 50 kilometrů od rumunských hranic, kde opravdu máte jistotu, že budete víceméně sama na pláži, pak jsou třeba vyhlášené pláže, jako třeba Krabce, což je pláž, která je velice vyhlášena tím, že tam připlouvají delfíny v podstatě až k pláži zhruba jednou týdně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měly jste štěstí?

Markéta KUTILOVÁ, novinářka, členka občanského sdružení Femisphera
--------------------
Bohužel jsme to štěstí neměly, ale byly jsme tam jenom dva týdny, takže to bysme musely mít opravdu velký štěstí. Tady třeba máte na pláži někoho každých 30 metrů, máte dokonce na pláži i nějaké plážové bary. Všechno si můžete tak jako užívat vlastně v podstatě o samotě, protože i v tom baru s vámi bude jenom pár lidí, vy si tam dáte třeba mořskou rybu nebo pití za ceny, který jsou nižší než tady u nás v Česku, takže je to opravdu dovolená, kterou si můžete dovolit, ale jakmile dojedete k městu Balčik, což je asi 60 kilometrů od hranic, tak tam už potom začíná taková ta masová turistika. Na severu Bulharska je potom ještě město Šabla, které je vyhlášené hlavně díky svému majáku, který je typicky bílo-červeno proužkovaný a je vlastně nejstarší na tomhle černomořském pobřeží Bulharska a je to velice hezký výlet. Takže člověk nemusí jenom ležet na pláži, ale nabízí se tam i spousta možností, co dělat jiného, protože, upřímně, 14 dnů ležet na pláži u moře prostě nejde a my jsme si to třeba, jelikož jsme byly s dětma, tak jsme si to občas zpříjemnily i tím, že jsme chodily do bazénu, v té vesnici Krabce je vybudovaný bazén přímo u moře, který je naplněný slanou vodou a je udělaný jako takový malý akvapark pro děti, což samozřejmě děti nakonec baví víc než to moře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
I děti si tam přijdou na své, nebudou se nudit na severu Bulharska.

Markéta KUTILOVÁ, novinářka, členka občanského sdružení Femisphera
--------------------
Děti tam mají právě klouzačky do vody, mají tam krásný hřiště a vy jako rodiče si můžete ležet na lehátku s výhledem přes bazén na moře a k tomu si popíjíte to úžasné bulharské Rosé, které vás tam vyjde litr asi na 70 korun, takže opravdu si tu dovolenou můžete užívat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A u vody, respektive u moře, zůstaneme. Jenom se posuneme s Markétou Kutilovou o pár kilometrů jižněji.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na Českém rozhlasu Dvojce posloucháte postřehy novinářky Markéty Kutilové z cesty Bulharskem a my přidáme také zážitky z Turecka. Faktem je, že zatímco ten zájem o Bulharsko v posledním období vzrostl a roste, tak u Turecka v posledních měsících sledujeme tedy pravý opak. Vás přesně o den minuly atentáty na letišti v Istanbulu.

Markéta KUTILOVÁ, novinářka, členka občanského sdružení Femisphera
--------------------
To je pravda. My jsme si cestou zpátky dělaly jednodenní zastávku v Istanbulu a pak jsme trávily několik hodin na letišti Atatürk, kdy jsme vlastně čekaly na letadlo a dorazila jsem domů a zakrátko na to mi začaly chodit zprávy, co je se mnou, jestli jsem v pořádku a zrovna přesně na tom místě, kde jsme vlastně čekaly na odlet, tak se odpálil sebevražedný atentátník přesně o 24 hodin později.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vůbec, Markéto, říkáte jako zkušená cestovatelka tomu, jak se vůbec mění kvůli bezpečnosti také třeba výběr dovolené?

Markéta KUTILOVÁ, novinářka, členka občanského sdružení Femisphera
--------------------
Tak mění se to. Já to pozoruji samozřejmě na svém okolí, kdy většina mých známých letos buď zůstala zde v České republice, nebo zamířili tradičně do Chorvatska, případně do Řecka, ale lidé, kteří dříve lítali třeba do Egypta, na Džerbu, do Turecka, tak tam cítím prostě strach, že se bojí do všech destinací, který jsou nějakým způsobem spojené s muslimským světem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste nicméně v Turecku absolvovala také několik dní podél takzvané Lýkijské stezky, což je historická první dálková značená trasa v Turecku. Kudy vede?

Markéta KUTILOVÁ, novinářka, členka občanského sdružení Femisphera
--------------------
Je to turistická trasa, která vede podél pobřeží západního. Má zhruba 509 kilometrů. Celou tu trasu je značená a my jsme teda nešli celou tu trasu, protože na to potřebujete téměř měsíc, abyste ji mohla celou absolvovat, my jsme na to měli necelý týden. Takže jsme si dali jenom tu jižnější část a letěli jsme do města Antalya, které ostatně skoro každý zná, protože jsou tam obrovské hotelové komplexy a jezdí tam spousta turistů. Ale my jsme jenom v Antalyi přespali a okamžitě jsme vyjeli z Antalye kousek na sever, do města Kemer, kde začíná právě tahle ta Lýkijská cesta.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde vůbec bylo to území Lýkie, antické Lýkie?

Markéta KUTILOVÁ, novinářka, členka občanského sdružení Femisphera
--------------------
Antická Lýkie, tak byla tvořena zhruba 20 městy, které byly městské státy a společně se sdružovaly v takzvanou Lýkijskou říši a měly třeba společnou zahraniční politiku, nicméně je to tedy 20 měst na pobřeží Středozemního moře v Turecku a v průběhu těch staletí, můžeme říct i tisíciletí, tak se tam vystřídala nadvláda Peršanů, Řeků, Římanů, až nakonec to počátkem tohoto století spadlo pod nadvládu Turecka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co na té stezce všechno můžeme vidět? A prochází teda většinou podél pobřeží?

Markéta KUTILOVÁ, novinářka, členka občanského sdružení Femisphera
--------------------
Téměř celá stezka kopíruje právě pobřeží, občas vás zavede trochu do vnitrozemí, ale ne víc než 10 kilometrů a vždycky, když vás zavede do vnitrozemí, tak je to z nějakého důvodu, abyste se podívala na nějaký klášter, na nějakou památku, na nějakou vykopávku, protože v podstatě celá ta stezka kopíruje obchodní stezky dávných Lýkiů a vy vlastně procházíte pozůstatky těch antických měst, což je vlastně hrozně unikátní, že vy jste v Turecku, ale připadáte si jako v Řecku. A musím říct, že to, co tam zůstalo z té řecké civilizace, z té antické civilizace, tak je velice zachovalé a nejzachovalejší je třeba město Olympos, kde se opravdu ještě procházíte těmi řeckými uličkami, jsou tam dochované jejich lázně, amfiteátry, domy. Samozřejmě, že Turci si z toho teďka udělali byznys, takže se o to docela dobře starají, aby to právě uchovali pro ten turistický ruch.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká další zajímavá místa podél té stezky, protože to jsou i různá údolí, řada památek, předpokládám, i pláže?

Markéta KUTILOVÁ, novinářka, členka občanského sdružení Femisphera
--------------------
Tak nejzajímavější na téhle stezce je, že jste tam v podstatě skoro sami. Většina lidí tam samozřejmě zůstává v turistických komplexech na těch nejznámějších plážích, ale stačí dojít do města Tekirova, který je asi 20 kilometrů severně od Antalye a tam jakoby mávnutím proutku končí veškerý turistický komplexy a dál už vás ta stezka vede po plážích, kde jste většinou sami. Přijdete na pláž, kde je úplně průzračná voda, krásný bílý písek a vy si tam můžete prostě postavit stan, nebo tam přespat, což jsme teda dělali my, že jsme přímo na těch plážích spali, sice beze stanu, jenom jakoby pod širákem na karimatce ve spacáku a nepotkáte jedinýho člověka, prostě jste tam jenom vy, měsíc a to moře. Takže je to jako velice romantický, musím říct.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Asi jako v tom Bulharsku Durankulaku.

Markéta KUTILOVÁ, novinářka, členka občanského sdružení Femisphera
--------------------
No, je to, je to podobný, ale tady je teda úplně fascinující, že můžete jít opravdu dny a týdny podél moře a nepotkáte skoro nikoho a můžete si užívat teda fascinující výhledy, historický místa a úplně ty nejkrásnější pláže, který vám žádná cestovka nenabídne. Chce to jenom trošku fyzičky, protože ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, právě, chtěla jsem se zeptat, nakolik je ta stezka náročná?

Markéta KUTILOVÁ, novinářka, členka občanského sdružení Femisphera
--------------------
Tahle ta stezka se řadí mezi středně náročné až náročné. Jdete v podstatě nahoru dolu, neustále stoupáte, neustále klesáte, ale nejsou to žádná závratná převýšení a vždycky, když vylezete nějaký kopec, tak odměnou je vám úplně fascinující výhled na moře nebo na hory, protože vy z jedné strany máte moře a z druhé máte hory. Ty výhledy vám úplně vynahradí to strádání. Samozřejmě se nedoporučuje jít Lýkijskou cestu v létě, protože to tam ty teploty dosahují až 40 stupňů. Takže většina lidí se vydává na Lýkijskou cestu na jaře nebo na podzim.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Méně známé Turecko i Bulharsko nám v dnešním "Jak to vidí" představila novinářka Markéta Kutilová. Já vám za to moc děkuju. Mějte se hezky a přeji vám krásné a bezpečné cestování.

Markéta KUTILOVÁ, novinářka, členka občanského sdružení Femisphera
--------------------
Děkuji, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou a na slyšenou se těší Zita Senková. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.