Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 5. září
Hostem byl Ivan Hoffman.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Vítejte u pořadu Jak to vidí, který se po dvouměsíčním poznávání světa vrací ke klasickému formátu a každodennímu glosování událostí kolem nás, které hýbou nejenom naší společností. Dnes to bude pohled komentátora Ivana Hoffmana, který usedl ve zlínském studiu, dobrý den.
Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Zdravím vás, přeji hezké ráno vám i posluchačům.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji. Doufám, že jste letní měsíce strávil příjemně, alespoň podle vašich představ, pane Ivane.
Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Určitě. Určitě příjemně. Já jsem před chvílí slyšel, jak jste říkala, že už dnes, dnes v podstatě nemáme okurkovou sezonu, to je samozřejmě pravda, ale hned mě napadlo, možná takové to přerušení toho klasického formátu vedlo k tomu, že si naši posluchači alespoň na chvíli odpočinuli od vesměs špatných zpráv, které zde většinou komentujeme, anebo dramatických anebo, nebo neveselých, to znamená, že asi to cestování po světě mělo takový psychoterapeutický význam.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A alespoň v titulcích, o čem bude dnešní rozhovor, co nás například tolik fascinuje na olympijských hrách? Jaké je jejich poselství v současné době? Jaké zrcadlo nastavila návštěva kancléřky Angely Merkelové české politice? Jak Němci zvládají uprchlíky rok od takzvaného pozvání Angely Merkelové? No a už víme, jak účinně bojovat proti teroru. Jen několik z mnoha otázek, které dnes položím. Jak už jste, pane Ivane, nastínil v úvodu, tedy pojem okurková sezona patří minulosti. Jaký je váš pocit nebo ohlédnutí za tím letošním létem? Já bych dokonce řekla, jako kdyby vlastně s tím příchodem se doslova roztrhl pytel s nejrůznějšími událostmi od pokusu o vojenský puč v Turecku, přes masakr v Nice nebo smrtelný útok v pražském nákupním centru. Média si všímala například, je to opravdu jenom zlomek toho, co se událo, návrat Tomáše Rosického do Sparty, nástup Marka Dalíka do vězení, bezpečnostní opatření na Pražském hradě, boom protest songů, velkolepé setkání katolické mládeže v Polsku neba třebo, nebo třeba diskuse kolem platů politiků či kolik promile povolit cyklistům. No a Francouzi, ty třeba řešili i účet prezidenta za holiče.
Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Řekla jste to naprosto přesně. K tomu bych už jenom dodal vývoj kolem dohody o obchodu a spolupráci mezi Spojenými státy a Amerikou, která, zdá se, je ohrožena, což mě teda vůbec nemrzí. Ale jinak, jinak přesně toto jsou události, když se na to podíváme, tak kdybychom měli hodnotit minulý týden pouze, tak by nám asi byl ten pořad krátký, to znamená, že asi dnes budeme hovořit, předpokládám, spíše o trendech než o jednotlivých událostech.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vám nejvíce utkví v paměti, když se pak řekne nebo se ohlédnete léto 2016? Která událost vás třeba vyloženě překvapila, potěšila nebo naopak?
Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Začnu osobně. Osobně mě potěšilo, že na rozdíl od loňska občas zapršelo, na druhé straně mě mrzelo, že se neurodily meruňky, švestky, letos je doopravdy u nás radost jenom z jabloní. A to jsou samozřejmě pro venkovana daleko podstatnější záležitosti než, než takové ty zprávy ze života celebrit a já nevím, sledování různých seriálů. Ten život s přírodou doopravdy člověka vede k nějakému trochu jinému pohledu, ale když se podívám trochu dál, tak mám stále větší pocit, že se smráká nad, nad tím, čemu se říká globalizace. Ještě stále si říkáme, že je to, je to něco, čemu nelze se vyhnout, a proto bychom se měli naučit s tím žít, ale když posbíráme tu mozaiku všech těch zpráv toho, co se všude děje, tak vidíme, že doopravdy se život v budoucnu asi bude vracet tam, kde reálně probíhá, kde ho prožíváme, to znamená do toho místa, kde žijeme a ty, ty vlivy globalizace, že se budou stále častěji vnímat jako, jako něco, co nám život neusnadňuje, ale naopak komplikuje, to je, to je takový můj obecný pocit z té poslední doby, že vlastně ať se podíváme na kteroukoliv z těch událostí, které říkáte, tak ve všech si připadáme jako bezmocní, děje se něco, s čím si neumíme poradit, co neumíme vyřešit. A je to proto, protože to je daleko od nás, jako bychom neměli na to dosah. To se projevuje v politice, kde lidé, kteří říkají, že, že opět učiní občana svéprávným, dají mu možnost více rozhodovat, více se podílet na tom, co se děje, tak to jsou politici, kterým se najednou naslouchá. A nemusí to být vždy protestní hnutí, můžou to být i politici, kteří říkají, že se stejným způsobem musí proměnit i Evropská unie, evropské společenství, aby občané měli pocit, že ten život je taky trochu o nich, nejenom o tom, co se pro ně někde připraví a co se jim odněkud vnutí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nemáte pocit, že právě ta občanská angažovat, jak to hezky nazýváme v posledních letech, spíše roste? Že lidé se více zajímají o politiku, více se snaží do ní mluvit, různě se zapojují i do toho společenského života? Ale zajímá mě váš názor, váš pohled.
Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Určitě ano. Je to vidět, je to vidět i na tom, že i samotní politici kdysi byli v takové exkluzivní pozici, že vlastně mohli říct v tom období mezi volbami úplně cokoli a nemuseli se příliš ohlížet, co si o tom lidé myslí. Dnes vidíme, že už to tak není. Zřejmě si musí uvědomit i dílčí výsledky všelijakých voleb, teď o víkendu v Meklenbursku-Předním Pomořansku Angela Merkelová se svojí stranou skončila až za Alternativou pro Německo, to je jeden z takových signálů, na základě kterých potom vidíme, že ti politici korigují ten svůj, svůj postoj k občanům, k voličům. Já mám stále takovou naději, že politici se vrátí k tomu, aby obhajovali zájmy občanů raději než zájmy všech svých různých sponzorů a velkých společností, velkých hráčů, velkých bank, protože v minulosti to tak vypadalo, že, že to jsou prostě pro ně, pro ně priority, od toho se odvíjí hospodářský růst, společenský rozvoj, obchodní vztahy a tak dál, to znamená, že se hodně přihlíželo na ty, na ty experty, na ty nadnárodní velké hráče a politici se snažili jim udělat, co jim viděli na očích, ale ukazuje se, že asi prostě daleko lépe udělají, když se vrátí mezi lidi, sestoupí na zem, začnou se zabývat tím, co doopravdy tíží, trápí anebo v čem jsou naděje lidí, kteří je volí. Tento trend ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to je ale docela dobrá předpověď.
Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Ale jo, já si myslím, že oni to neudělají proto, že by chtěli, ale z nouze, protože jinak, jinak s nimi ten volič dříve nebo později zamete.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste řekl, pane Ivane, když to trošku přeložím, že vlastně nad tím naším světem, potažmo tou globalizací je, řekněme, oblačno. Jak teda vidíte ten další vývoj? Jeden trend třeba v politice nebo politiků jste nyní popsal, co dalšího podle vás by mohlo nastat?
Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
V tomto létu jsme viděli spoustu takových spektakulárních teroristických útoků. Už jste zmínila některé, ať už šlo o Paříž nebo o Německo, okamžitě se samozřejmě ukázalo, že tyto události, i když, kdybychom se na ně podívali statisticky, tak až tak hrozivé nejsou, protože i v minulosti měla Evropa zkušenost s terorem a nakonec si s ním poradila, dokonce byly období, kdy umíralo více lidí a nezpůsobovali je lidé, který přicházejí odjinud, ale, ale způsobovali jsme si je tady sami mezi sebou. Zmíním problém v Irsku a tak dál, ale, anebo Baskicko a tak dál, no ale teď ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
I Německo bylo konfrontováno třeba s RAF terorem.
Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Ano, přesně, přesně, přesně. A tam, tam těch obětí bylo, bylo hodně, to znamená tady spíš jde o psychologický význam toho, co se stalo, než o ten, řekl bych, statistický, ale napadalo mě, že je stále zřetelnější, že zatímco teroristé pokaždé vymyslí nějaký nový způsob, jak šířit strach, smrt, tak ta reakce na teror je setrvale stejná. Jako kdyby ti zločinci byli kreativnější než jejich oběti. A myslím, že je to tím, že zatímco ta oběť v sobě nemá nenávist a nechce zareagovat špatně, tak ti teroristé, ti mají jasnou motivaci. Nemají nás rádi, liberální západní společnost by nejraději zničili, nesnášejí ji a nám, který, kteří se snažíme tu svou společnost v její komplikované mnohotvárnosti, svobodě zachovat, tak asi bychom měli něco s tím udělat jinak než dosud. Musí se něco změnit. Ten zápas o budoucnost Evropy, ten se nepovede u nás, to si řekněme realisticky, ten se povede tam, kde je problém, to znamená ten se musí vybojovat ve Francii, v Německu, v Británii, tam se vlastně testuje alternativa multikulturnosti, multikulturalismu jakoby protikladu těm společnostem národním, uzavřeným a tak dál, no a když se díváme na ty Francouze, tak oni válčí anebo snaží se vyhrát ve válce, kterou si ale nezvolili, kterou, kterou nechtěli. A my jsme svědky konfliktu zla a dobra, tak pak by tedy dobro mělo přijít s něčím, co, co, čím by teroristy překvapilo, zaskočilo, co by, co by ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co by to mohlo být? Protože jak sám jste vlastně říkal, teror není nic nového, co by se objevilo právě nyní. V různých formách je tady X dekád.
Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Já mám pocit, že ... Já mám pocit, že to zásadní je, že řešením není přezbrojit policii, nakoupit kamery, že těm příčinám zla je, je třeba čelit daleko jinak a zvolit vlastně boj s příčinami raději než boj s důsledky a když se podíváme na, konkrétně na Francii, tak tam je obrovský a dlouhodobý problém a ten bude vlastně i problém celé Evropy, se sociálním vyloučením, s nezaměstnaností mladých, to je v Evropě obrovský problém. No a už jenom vyřešit tyto věci, je to samozřejmě daleko těžší než jít cestou nějaké represe, by, by dalo lidem, ze kterých se stávají potenciální teroristé, nepřátelé toho režimu, nějaký jiný životní smysl, nějakou jinou náplň. Já si stále myslím, že dobro může zvítězit nad zlem svými kvalitami, nemusí se uchylovat, uchylovat ke zlu, stále mám takový ten pocit, ten výrok se připisuje Einsteinovi, že tma je pouze nedostatkem světla a že, že zdůrazňováním pozitivních věcí se dají mnohé věci daleko lépe napravit a hlavně zabrání se takovému tomu řetězení příčin, následků, směšování, které, které vlastně činí ten problém často potom už neřešitelný, protože všichni se zaseknout ve svých postojích a není, není dalšího pohybu vpřed. V tomhle jsem optimista.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak já přidám do třetice další odstín tmy, protože už tady bylo, smráká se, je oblačno, tak soumrak nad CDU? Je to přemrštěné přirovnání po, jak známe už výsledky, sám jste to řekl, včerejších zemských voleb v Meklenbursku-Severním Pomořansku debakl, jak píší i němečtí novináři Křesťansko-demokratické unie kancléřky Merkelové. Nutno dodat, že její formace je třetí nejsilnější stranou po SPD, tedy sociálních demokratech, a Alternativy pro Německo, což je obrovský zisk, téměř 21 %?
Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Ten vývoj se dal asi předpokládat. Já mám pocit, že ho předpokládala i Angela Merkelová, která v posledních dnech i přehodnotila některé své postoje, pokud jde o uprchlickou krizi a její řešení, a v něčem i přiznala, že se jí to úplně nepovedlo. Ale ten, ten, ten vývoj, proč ho sledujeme u nás, je důležitý pro to hlavně, že Německo je náš nesmírně důležitý soused. Já když tady byla Angela Merkelová a všechny zprávy se soustřeďovaly na tom, v čem jsou, jsou rozdíly a v čem to vidíme jinak a lidé prostě se snažili vyjádřit nesouhlas s tou její politikou, tak jsem si říkal, to není úplně dobře. Německo za prvé je předvídatelný partner, s Němci se dá mluvit, sousedské vztahy s nimi jsme dávno neměli lepší. To, že mají problém, se kterým my jim asi těžko, těžko poradíme, podobně jako těžko poradíme Francouzům, to ještě neznamená, že bychom neměli usilovat o vztahy co nejlepší a byl jsem rád, že při té návštěvě se hovořilo i o něčem jiném než jenom o uprchlících, protože sousedské vztahy, to je, to je základ, na nich prostě by se vždy mělo stavět a vždy by se o ně mělo dobře pečovat, to znamená, ať už v Německu v budoucnu vyhraje Angela Merkelová nebo Alternativa pro Německo anebo sociální demokraté, pokaždé bychom se měli snažit o dobré vztahy a myslím, že ono si moc lidí neuvědomuje, že ty velmi dobré vztahy můžeme mít spíše s Angelou Merkelovou, která má ráda Prahu, která zde jako vědecká pracovnice kdysi byla na stáži a i se vlastně o naší republice vždycky vyjadřovala pozitivně, než s novými politickými uskupeními, jako je právě ta Alternativa pro Německo. Ti vůbec nemusí být tak vstřícní, jako je ona, a i když dnes je velmi kritizována za způsob, jakým tu krizi řešila, tak jako v naší paměti zřejmě zůstane i do budoucna jako, jako taková pozitivní figura. Já vím, že teď říkám něco, co hodně lidí nechce slyšet, ale doopravdy si to myslím.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to váš názor, na to máte plné právo. Možná jste teď narážel i na to, co můžeme vyčíst z dokumentu Alternativy pro Německo, kde je například požadavek na zrušení takzvaných Benešových dekretů, navíc explicitně spojený s restitučními nároky.
Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Ano, to je, to je jedna z věcí, kterou si tady zatím mnoho lidí neuvědomuje, protože sdílí jejich poměrně razantní nárok na to, jak, jak by se měla Evropa bránit a vymezovat vůči přílivu uprchlíků. Ono dostáváme se k tomu vždycky. Jsou lidé, kteří mají takový pocit, že si musí vybrat některou stranu a pak už souhlasit se vším. To je takový ten známý výrok - raději se budu mýlit s Amerikou, než mít pravdu s Ruskem. Ale to je cesta do pekel, protože všude najdete, u každého politika, u každé politické strany věci, se kterýma se můžete ztotožnit, ale pak jsou věci, které jsou problematické, sporné, o kterých je potřeba minimálně debatovat, které nemůžete paušálně jen tak vzít proto, protože tohohle jsem si vybral, tomuto fandím, toto je můj klub, ti nosí můj dres, takhle, takhle se člověk daleko nedostane.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle německých médií se během té nedávné návštěvy Angely Merkelové po čtyřech letech v Česku nepodařilo získat naše politiky na svou stranu, co se týče migrační krize. Jak řekl premiér Sobotka, máme rozdílné názory, to ale neznamená, že spolu nebudeme hovořit. No a sama Merkelová, ta si pochvalovala ty vzájemné vztahy. Sice také řekla, že se neshodneme v otázkách kvót, nicméně v jiných oblastech ohledně řešení té migrační krize si rozumíme, třeba ve věci posílit ochranu těch schengenských hranic. Dokážeme, pane Ivane, tedy spolu, Němci a Češi, zvládat spory? Jako sousedé i jako partneři. Co vůbec tedy bylo podle vás cílem té návštěvy? Co ukázala o těch vztazích, ale i třeba o naší české zahraniční politice?
Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Tak ta návštěva byla riskantní, to všichni věděli, protože probíhá v období, kdy se, kdy jsou všude volby, tak pro Angelu Merkelovou bylo riskantní sem jít a potom si o sobě přečíst v novinách, jak byla u sousedů špatně přijata, odmítnuta, ona přesto prostě těch několik hodin teda riskovala a jela sem. Pro Bohuslava Sobotku jako premiéra bylo extrémně důležité, aby při té návštěvě vznikl nějaký pozitivní dojem, protože taky hraje o výsledky v krajských volbách. Zas jiní politici už předem avizovali, že Angele Merkelové řeknou nepopulární věci, které nechce slyšet, a tím opět se zviditelňují nějakým způsobem před, před vlastními voliči a tak dál. To znamená těch, těch faktorů, proč tu návštěvu neudělat, bylo hodně a pokud se nakonec uskutečnila, tak asi to bylo hlavně proto, že Angela Merkelová nebyla jenom u nás. Ona předtím, než se začnou některé věci řešit na evropské úrovni, tak vlastně splňuje roli, kterou by měl dělat buďto předseda komise ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Donald Tusk.
Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Nebo Donald Tusk především, ale ten ji, ten ji nedělá ze zřejmých důvodů, že prostě ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké to jsou?
Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
No on byl schválně zvolen jako slabá figura, která se do ničeho nebude příliš montovat a bude spíše jenom taková reprezentativní funkce, když už to teda máme tak jako v Evropské unii domluveno, ale ta hlavní síla momentálně toho vyjednávání je doopravdy na těch silných zemích, na Německu, na Francii, no a ta situace teď je komplikovaná kvůli migrační krizi, kvůli TTIP, kvůli brexitu, to znamená ona absolvovala sérii jednání, kde si ověřovala názory možné, aby, aby prostě se potom z toho nějaké společné řešení dalo udělat, ale je to dáno tím, že na sebe vzala velkou odpovědnost, velké břemeno, že si to odskáče nakonec zřejmě v Německu, to jste naznačila, to je, to je věc jiná, ale je to, ať to vezmeme jakkoli, tak je to, je to politička velkého, velkého anebo, řekl bych, většího formátu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Minulý týden zákeřná nemoc přemohla legendu našeho sportu Věru Čáslavskou. Do povědomí se zapsala nejenom svými fantastickými sportovními výkony, ale i odvahou a slušností, s čím vy si jí, pane Ivane, bude především spojovat?
Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Tak pro mě je to především jedna z důležitých osobností roku 68, Pražského jara, asi je to dáno tím, že to jsou roky, kdy jsem začal brát rozum a když jsem si uvědomil svět, svět kolem sebe a stále mám, a to mě už bude asi provázet až do smrti, pocit, že to Pražské jaro bylo nejšťastnějším obdobím mojeho života a největší nadějí pro tuto společnost, ale vůbec i pro Evropu. To znamená pro mě ona je spojená s tím, s tou, s tou mexickou olympiádou a s tím, jak se vrátila s těmi zlatými medailemi a rozdala je těm čelným anebo věnovala protagonistům Pražského jara. No a také tím, že zůstala věrna svému postoji, že pamatuji si, tenkrát společnost velice pečlivě sledovala, kteří lidé zůstanou, zůstanou jako principiálně na tom, že jsme obětí okupace a kteří přijmou tu, řekl bych, normalizační společnost a Věra Čáslavská podobně jako, jako třeba Emil Zátopek anebo, nebo Marta Kubišová, to byly, to byly symboly lidí, kteří nezradili, kteří se nepřizpůsobili, kteří nekolaborovali prostě v příštích X letech s režimem, no a za to vlastně jsem si jí celoživotně vážil, i když potom některé její postoje působily zvláštně, ale ..., a ne se vším, co potom v posledních letech řekla, jsem se ztotožnil, ale to vůbec nehrálo roli, vůbec to nebylo možné, že by to překrylo prostě ten silný pozitivní dojem, který, který jsem z ní vždycky měl.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě předtím, než letos v Riu, posouváme se k těm letošním olympijským hrám, vzplál oheň, tak některá média měla jasno, Rio bude propadák, jak vy hodnotíte letošní olympiádu?
Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Olympijské hry v Riu byly zase o něco jiné než ty předtím. Zas byly o něco komerčnější. Dneska už je jasné, že olympijské hry jsou mixem sportu, zábavy, veletrhu, karnevalu, politiky, medicíny, to ale nic nemění na tom, že stále mají obrovský, obrovský potenciál komerční, to já mám pocit, že jsou méně o sportu, více o zábavě, ale to vůbec neznamená, že by se nějak vytratily z vědomí. Mně je samozřejmě líto toho, že ta sportovní složka olympijských her jakoby upadala, ta myšlenka olympionismu, ta uvadá, ta zaniká.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A v čem? Z čeho vycházíte?
Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
No, já si myslím, hlavně je to kvůli té komerci, kvůli tomu, že se řeší doma, jakého sponzora kdo o něco přišel kvůli jakému skandálu, hodně v tom hraje role dopingu, kde stále není ujasněné, kde končí péče o lidské tělo, aby byl schopen špičkových výkonů, a kde už začíná unfair aplikování zakázaných látek. Ta hranice je velice těsná. Země, které jsou na špičce, pokud jde o vědecký výzkum, mají, mají tendenci nějakým způsobem těm svým sportovcům pomoct. Jiní prostě to potom nesou, nesou úkorně, ale jak říkám, prostě strašně těžko se to hodnotí a aby ta myšlenka se opět vrátila, tak by zřejmě muselo z těch olympijských her ubýt právě teda té konkurence, musely by se znovu nějakým, nějakým způsobem oživit ty původní myšlenky. Mně by se líbilo, kdyby olympijské hry byly pouze v Athénách, tam, kde kdysi vznikly, už by se ta sportoviště vybudovala jednou provždy, neměnila a jednou za čas by se tam všichni scházeli. Ideální samozřejmě by bylo, kdyby se přestalo v průběhu olympijských her válčit, no ale to jsou sny, to je, to je, tudy vývoj nepůjde. Vývoj půjde přes ještě, ještě lepší, ještě intenzivnější komerční využití toho zážitku, který prostě k sobě připoutá pozornost celého světa. Taky můžeme ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Komerce, ano, pardon.
Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Můžeme se ještě podívat na to, že kdysi platilo sláva vítězům, čest poraženým, dnes si myslím, že jako úplně čistí a ti, které bychom mohli bez rizika oslavovat, to jsou ti poražení. Z těch bychom měli mít největší radost, že tam vůbec šli a podstoupili to, zvládli to soutěžení, protože ty všechny medaile, ty jsou propůjčené. Během X let, nějaké a ne velmi dlouhé doby se ukáže, že i z olympijských her v Riu budou mnozí sportovci ty medaile vracet. Mimochodem zajímavá statistika je, že nejvíce medailí kvůli dopingu museli zatím vracet Američané. Může to být tím, jich mají nejvíc, ale může to být taky tím, že oni jsou doopravdy dobrý, dobří v dopingu, jsou na špici toho, řekl bych, výzkumu lékařského, nicméně ty vzorky se uchovávají, dříve nebo později se budou zkoumat, o mnohé ty medaile, které teď získali, přijdou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se týče té olympijské myšlenky, ještě bych se zeptala jednou, tedy v čem podle vás spočívá a v čem jste ji vy prostě tam neviděl nebo necítil na těch hrách, konkrétně v Riu?
Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Já ještě na minulé hry jsem se díval dlouho do noci, všechno, všechno sledoval a toto byly první hry, kdy se mi nechtělo zůstat vzhůru k tomu, abych viděl finále stovky. Viděl jsem všechny finále stovky v běhu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A z jakého důvodu?
Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Že mě to nezajímalo, už mně to přišlo, že to už není, není pro mě. Stále víc, a možná je to tím, jak člověk stárne, mám pocit, že smysl sportu je sportovat a ne dívat se na to, jak jiní sportují. A když to říkám, není to, není to úplně fér, protože já už moc nesportuju, rád dělám různé řemeslné práce, fyzicky pracuji, ale že bych někde hrál fotbal nebo běham s míčem, tak to už, to už ne. Ale, ale prožil jsem vlastně kus života i aktivním sportem a pamatuju si to, že vlastně to je, to je teda ten smysl, k čemu je potřeba se vrátit. A dnes nevím, jestli ti sportovci ještě stále jsou vzorem pro mladé. Když se na to podíváte, tak dnes a denně jsme četli v novinách, jak ten který sportovec bude bojovat o zlato, nakonec jsme byli na krásném 49. místě v souboji těch národů a všichni si pochvalovali, jak vlastně ta olympiáda byla úspěšná, ale jako nějaké vzory z toho pro, pro příští, řekl bych, mládež nevzešly, člověk by neměl sportovat proto, že někdo jiný vyhrál, ale proto, že ho to baví a proto, že to potřebuje k životu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji Ivanu Hoffmanovi, komentátorovi, za jeho dnešní postřehy a přeji hezký den, na slyšenou.
Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Já také, zdravím srdečně.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Analýzu si určitě zaslouží i situace v Turecku, jí se budeme věnovat s Břetislavem Turečkem zítra. Zita Senková přeje dobrý den.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.