Přepis: Jak to vidí David Storch – 13. září 2016

13. září 2016

Hostem byl David Storch.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den u poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je profesor David Storch, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky, dobrý den.

prof. David STORCH, biolog, ekolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lze předpovídat následky globálních změn? Co si slibovat od velké zelené zdi? A jaká je budoucnost českého lesa? Nenechte si ujít názory dnešního hosta. Slavnostní zahájení letních olympijských her v brazilském Riu upozornilo na pokračování jednoho ambiciozního ekologického projektu, který se týká budoucí Afriky. Ten plán je vysázet na kraji saharské pouště přes tu celou šíři afrického kontinentu les. Jaká by měla být, pane profesore, jeho funkce?

Čtěte také

prof. David STORCH, biolog, ekolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
No, ta funkce, která je plánována v tom projektu, je samozřejmě zastavit dezertifikaci, to znamená šíření poušti. Šíření poušti je opravdu dneska závažný globální problém. Nicméně je docela velkou otázkou, jak přesně zabránit, jaké by měly být strategie, protože ono na první pohled to vypadá jednoduše, když je prostě hodně pouští, tak tam třeba, tak je zavodníme, zavedeme tam vodu. Tak to třeba je, to by si člověk řekl na první pohled, že by bylo nějaké řešení teda zavlažovat, jenže zavlažování pouští je vlastně úplně protismyslné, protože v těch pouštích je větší odpar než odtok, takže časem se tam prostě ta voda koncentruje, zasolí se a zbyde z toho naprosto, vlastně slanisko, což je naprosto neúrodná půda, kde pak už nic neroste. Podobný problém může být u toho zalesňování. Ono je to celé složitější. A když se pohybujeme někde na okraji pouště, tak vlastně je strašně důležité vážit ty strategie, co se s tím dá dělat, protože samozřejmě poušť je daná tím, že je málo vody, takže vysázení lesa může být úplně nesmyslné prostě proto, že ten les potřebuje vodu, jo. Na druhou stranu víme, že v poušti nebo na okrajích pouští se je, se vegetace jaksi sama sebe podporuje. To znamená, když už tam nějaká vegetace je, tak umožňuje růst nějaké další vegetaci, ale právě jenom v nějaké míře. V každém případě je to vlastně hrozně delikátní záležitost a hrozně moc pokusů ozelenit poušť prostě skončí totálním debaklem už proto, že ty stromy mají ještě větší odpar, než když tam ten les není, to znamená, oni to zbaví vody, jo. To znamená, ten problém je v tom, že když je někde nedostatek vody, a ten je teď, proč se ty pouště rozšiřují jednak v souvislosti s globálním oteplením, jednak s tím, že lidi tu vodu odčerpávají, protože ji sami potřebují pro sebe a, dejme tomu, pro dobytek a pro vlastní zavlažování. To znamená, když tam ta voda opravdu není, tak se s tím v podstatě nedá nic dělat a tohlec to může být odsouzeno k úplnému debaklu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak je na tom vůbec Subsaharská Afrika právě z hlediska půdy, kolik lidí je vůbec životně závislých na té místní půdě a v jakém je stavu, protože to, co se děje, ono se to možná nezdá, v Subsaharské Africe, má v podstatě dopad na i celosvětovou migraci a tak dále.

prof. David STORCH, biolog, ekolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
Tak ono záleží, o jaké části Afriky mluvíme. Ona Afrika je obrovská. A když se ptáte, kolik lidí nebo jaká část lidí je tam závislá na půdě, no, v podstatě všichni, protože Subsaharská Afrika je pořád ještě zemědělská, takže ta půda je ta úplně nejzásadnější komodita, samozřejmě ono se tam taky hodně těží a tak, ale ta půda je zásadní. A ono ani tak není problém, že by zásadně docházelo k úbytku půdy, samozřejmě dochází k erozi a tak, ale samozřejmě populace roste a už to začíná být nahraně a zvláště v těch aridních oblastech se pak dojde k takové pozitivní zpětné vazbě, že čím více je tam lidí, tím víc odčerpávají vodu a vlastně ta půda se degraduje a tím, tím jaksi víc oni jsou závislí na posledních zbytcích půdy, které využívají, a v podstatě bez zastavení populačního růstu nebo nějakých opravdu chytrých opatření, jako které by zastavily to, tu degradaci půdy a dezertifikaci, to jaksi nejde zvrátit. A obávám se, že prosté vysázení lesa je přece jenom poněkud naivní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže v podstatě jsou to takové ty tři hlavní faktory, hospodářský rozvoj, populační růst a klimatické změny.

prof. David STORCH, biolog, ekolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
Určitě, to v každém případě. Ona ta desertifikace je jaksi jev obecnější a vždycky tady v nějaké míře byla, respektive plocha pouští fluktuuje, víme, že ještě před pár tisíci lety byla Sahara zelená, pak teda se z ní stala ta poušť vlastně bez přispění člověka. To znamená, plocha pouští závisí na mnoha klimatických faktorech. Já spíš tady chci opravdu říct, že není to, není to něco, s čím bychom jednoduše mohli zacházet tím, že tam vysázíme les prostě proto, že záleží na tom, kolik je tam vody, a ten les prostě tu vodu potřebuje, to znamená, prostě v poušti nemůžeme jen tak vysázet les.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vydrží taková zelená zeď navždy, pane profesore?

prof. David STORCH, biolog, ekolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
No, právě záleží na klimatu. Ale mnoho pokusů skončilo naprostým krachem prostě proto, že když není voda. A navíc, jak říkám, ty stromy ten odpar, transpirace ze stromů vlastně ještě snižuje tu nabídku vody.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebude to první zelená zeď, protože podél severní hranice Číny vznikla takzvaná velká čínská zelená zeď, což je vlastně největší uměle vysázený les na světě a má zabránit rozšiřování jiné pouště, pouště Gobi.

prof. David STORCH, biolog, ekolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
No, to je vlastně podobný plán.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná to byla inspirace pro Afriku.

prof. David STORCH, biolog, ekolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
Já si myslím. Samozřejmě vždycky je to, jak říkám, tam je ta, ta záležitost je taková docela delikátní, protože okraj pouště se vyznačuje tím, že je to právě nějaký okraj, to znamená místo, kde to sucho přestává být tak hrozné a začíná to být trošku vlhčí, to znamená, v jednom okamžiku už ten les opravdu může zabraňovat šíření pouští ve smyslu toho tedy, jakože zabrání třeba vátým pískům, aby se šířily na ty další oblasti a tak. Ale opravdu úplně přesně záleží, kde to bude a hlavně jaké budou další klimatické změny. V té Číně je to samozřejmě logické už proto, že ta Čína obrovským způsobem plundruje zdroje, a to ne jenom na svém území, dokonce v poslední době spíš mimo své území. Naopak v rámci Číny existují docela silná opatření k ochraně životního prostředí. Ale třeba Čína právě plundruje tu Afriku, ale i Jihovýchodní Asii, Austrálii. Vlastně většina australského uhlí, což žene australskou ekonomiku, je využití Čínou a tak dále. A totéž se týká vlastně právě lesů a stromů. Ono v Číně je kupodivu velmi rozvinuté lesnictví a velmi si uvědomují tu situaci, a proto to řeší tímhlec tím způsobem. Jak to bude fungovat, to se teprv uvidí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vlastně s tím souvisí problematika kácení lesů, když hovoříte o Číně, tak tam prý zůstala jenom dvě procenta původního zalesnění a ta obnova tamních lesů byla mimochodem jedním z klíčovým bodů loňského pařížského klimatického summitu.

prof. David STORCH, biolog, ekolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
Ty dvě procenta původního zalesnění, to jsem taky četl, ale to mi moc nedává smysl, protože vím, a dokonce my jsme analyzovali i nějaká data o lesích z Číny a lesů je tam jako pořád vlastně v některých oblastech docela dost. Možná se mluvilo o nějakých oblastech třeba těch severních, jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nejspíš se to asi týká teda té velké zdi, která je.

prof. David STORCH, biolog, ekolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
No, asi se to týká právě té severní oblasti Číny. Jinak říct, že v Číně zbyly dvě procenta lesů, to myslím, že je opravdu nesmysl, jo, protože víme, že třeba ta jižní Čína je vlastně plná lesů a strašně třeba i bohatá z hlediska biologické rozmanitosti. Ale některé oblasti jsou samozřejmě hodně využívané. Ono mimochodem v té Asii je to kácení lesů teď rozhodně nejvýznamnější jaksi nebo nejvýraznější z celého světa. V Jižní Americe se ta rychlost kácení třeba tropických pralesů zastavila. V Africe, pokud si vzpomínám, je tak jako konstantní, ale tam, tam vlastně nikdy nedosáhla toho rozsahu, jako v té Asii. Ale specielně v Asii, známé z Indonésie Borneo a tyhlec ty velké ostrovy, tak ty jsou strašlivě prokácené, a to kácení lesů je globální problém. Ale důležité je si uvědomit, že on je vlastně hrozně nerovnoměrný, a ta Asie je na tom opravdu nejhůř.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Četla jsem, že v Kongu probíhá na 90 procent lesů ilegálně. Nepomohly by právě třeba změny v tom mezinárodním obchodování se dřevem nebo jaké řešení byste viděl?

prof. David STORCH, biolog, ekolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
Ono v Kongu probíhá asi většina vůbec obchodních aktivit v nějakém smyslu ilegálně. Funguje pořád, i když se ta situace zlepšila, a už tam dokonce se dá cestovat, tak pořád je to vlastně nejdivočejší země asi na světě, a většina skutečně toho tam probíhá ilegálně. To Kongo je samozřejmě jaksi atraktivní i pro ty zahraniční společnosti včetně těch asijských, čínských, japonských, protože je ještě poměrně hodně zalesněné a s úplatky se tam dá dosáhnout úplně všeho. To znamená, opravdu tam probíhá ilegální těžba, ale ono tam taky probíhá třeba ilegální lov veškeré zvěře včetně třeba goril a šimpanzů, jo, to znamená, tam ta situace je právě problematická z toho, že legislativa tam vlastně nefunguje. Jinak máte pravdu, že jak obecně fungují nějaké regulace obchodní. No, ale když prostě ta země vůbec nějak jaksi nedokáže kontrolovat svoje vlastní právo, no, tak se nedá nic dělat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle ministra zemědělství Jurečky máme nejlepší krajinu za posledních 250 let a podíl lesů ještě poroste. Jen za posledních deset let se zvýšila plocha lesů o 14 tisíc hektarů. Co tomu říkáte, pane profesore, jaký je stav českých lesů?

prof. David STORCH, biolog, ekolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
No, tenhle výrok je opravdu, mírně řečeno, přehnaný. Pravda je, a to si mnoho lidí neuvědomuje, že naše krajina není v tak špatném stavu z hlediska toho, jak vypadá, to znamená, jak je porostlá zelení. Když jedete na některá místa, jako třeba, já nevím, někam i do severních Čech, Českolipsko, České středohoří, tak vidíte, že ta krajina je krásná. A když vidíte nějaké fotky z doby třeba před sto lety, tak ta krajina je mnohem holejší a vlastně připadá nám ošklivější. To znamená, možná z estetického hlediska ta krajina je na tom docela dobře. Ovšem tvrzení, že je na tom nejlíp za posledních dvě stě let je opravdu přehnané prostě proto, že záleží, z jakého hlediska se na to díváme. Z hlediska rozmanitosti přírody v té krajině je na tom možná naopak úplně nejhůř. To se dá těžko posoudit, protože my nemáme moc dat o tom, jak vlastně ta příroda vypadala. Ale podle toho, co víme, je na tom možná nejhůř. On narážel na to, že vlastně ta krajina má nejvíc takové té volné zeleně a je největší plocha lesů, to je pravda. Ale to...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také že roste podíl listnatých stromů, přibývá území, které spadají, která spadají do některých z režimu ochrany přírody, a také těžba dřeva je přiměřená.

prof. David STORCH, biolog, ekolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
Dobře. Tak když se to, když se na to podíváme detailně na ty jednotlivé argumenty, tak, že přibývá listnatých stromů, je pravda a z tohohle hlediska se určitě situace zlepšila. Ono obecně přibývá lesů a je to tak, že plocha lesů se kontinuálně zvyšuje za posledních nejméně 200 let. To znamená, teď máme opravdu nejvíc lesů v historii. A pravda je, že v posledních desetiletích zároveň přibývá listnatých lesů. To ovšem neznamená, že se nějak zlepšuje krajina. Oni ty lesy z hlediska třeba rozmanitosti přírody nejsou zas tak cenné, jako mnohé nelesní prostředí. A ono přibývá lesů na úkor té běžné zemědělské krajiny, kde žilo spoustu zvířat, která vlastně vymřela. To znamená, z tohohle hlediska zemědělská krajina vlastně zahynula, když to takhle přeženu. Pravda ovšem je, že ty lesy se postupně zlepšují, ale to postupně opravdu je potřeba brát doslova. Ono problém lesů je, že všechno je na strašně dlouhé lokte, jo. Vemte si, že taková ta běžná doba obmýtí, to znamená toho, toho cyklu, jo, než les vyroste a pak se zase vykácí, je kolem sta let. Já jsem byl jednou na takové schůzce mezi ochranáři a biology a lesáky a ta byla docela zajímavá, protože jsem celkem jaksi viděl nebo pochopil různá stanoviska těch lesáků, která jinak, my biologové máme tendenci kritizovat, a oni říkali jednu zajímavou věc, že my chceme nějaké vylepšení, ale my vlastně ty naše názory o tom, jak ta krajina má vypadat, měníme mnohem rychleji, než je doba vůbec, co ten les naroste. To znamená v okamžiku, kdy ochranáři začali tvrdit, že je potřeba nějaká, nějaký klimaxový les, což by bylo les třeba víc listnatý s nějakou rovnoměrnou věkovou strukturou, tak oni se vlastně začli o to snažit a opravdu přibyly ty listnaté lesy. No, ale dneska zase ochranáři tvrdí, že vlastně chceme takové ty prosvětlené, zčásti prokácené lesy, které se udržují nějakou intenzivní hospodářskou činností, protože na ty světlé lesy je vázaná spoustu organismů. To znamená, oni tvrdili, vy si vymýšlíte pořád nové věci. Jednou, sice jednou za dvacet let, což vám připadá pomalu, ale ve skutečnosti pro nás je to hrozně rychle, protože ty lesy se mění hrozně pomalu. To znamená ano, ten, ty lesy se zlepšují. Opravdu je teď hodně toho listnatého lesa. Ale ono zase je potřeba si uvědomit, co to je, to jsou často bučiny, které jsou vlastně stejnověké, nic moc v nich nežije a tak, ale pořád možná lepší nebo určitě lepší než nějaké monokultury. Nicméně když jdete do lesů v naší běžné krajině, třeba v jižních Čechách, v Českomoravské Vysočině, tak si pořád můžete všimnout, že ty lesy jsou vlastně v strašném stavu, jsou to prostě plantáže smrkové, stejnověké, dokonce smrkové by tak nevadilo, jakože jsou stejnověké, že tam není ta přirozená věková struktura. To znamená ano, zlepšuje se to, ale zlepšuje se to opravdu šnečím tempem. Jiná věc je, že ono se to těžko může zlepšovat nějak jinak prostě proto, že ten les roste dlouho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je tedy vůbec nějaká, pane profesore, vize, jak by ta krajina, ten les konkrétně, protože příroda není nebo lesy nejsou jediná příroda u nás, jak by měl vypadat?

prof. David STORCH, biolog, ekolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
No, to je velmi dobrá otázka. Těch vizí existuje spousta a často jdou proti sobě. Lesáci mají svou představu, když teď pominu představu jaksi ekonomickou, aby se vytěžilo co nejvíc dřeva, tak i lesáci, kteří si představují takový krásný les, tak pořád mají představy té, té jako smrkového nebo nějakého a trošku smíšeného lesa s převahou smrku, který má přece jenom nějakou vyváženější strukturu. To je celkem v pořádku. Proti tomu ovšem jdou názory třeba těch ochranářů, kteří tvrdí, že lesa je naopak teď moc. A spousta z těch lesů vlastně jsou, jsou úplně jiné, než byly v historii, kdy třeba převládaly takzvané pařeziny, to jsou takové ty lesy, které, jejichž zbytky můžeme vidět třeba tady v okolí Karlštejna, kdy vlastně ty habry se využívaly už jako relativně mladé a potom tam roste takhle několik kmínků vlastně z jednoho, z jednoho pařezu. Byly specielně lesy, specielní typy lesů hospodářsky využívaný, které hostily strašně moc druhů. A ty dneska mizí, jo. To znamená, biologové mají tendenci tvrdit, že je potřeba podporovat tyhlec ty takzvané alternativní managementy. Ale pravda je, že vize, kolik by těchhle lesů mělo být, jak by ty lesy měly vypadat, ta vlastně úplně chybí a neexistuje na to žádný konsensus, což je jeden z hlavních problémů ochrany přírody, že prostě každý si představuje něco jiného, ale dokonce nikdo není schopen říct, dobře, tak takovéhle procenty by mělo být úplně divoké, takovéhle by mělo být takhle využívané. Takovýhle konsensus prostě neexistuje. No, ale proto se taky ani nedá říct, v jakém stavu ty lesy jsou. Říkám. Jsou určitě v lepším stavu než před 20 - 30 lety, ale to je tak všechno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co si myslíte vlastně v této souvislosti o apelu Světového kongresu Mezinárodní unie ochrany přírody, aby český stát rychle rozšířil bezzásahová území Národního parku Šumava na minimálně 30 procent ze současných 23?

prof. David STORCH, biolog, ekolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
No, ono jde o zčásti o takový jako politický boj, kdy IUCN je trošičku využíváno k podpoře tedy nějakých takových jako ochranářských přístupů zrovna v případě Národního parku Šumava. Ono tam je to trošku, je to složitá záležitost. Obecně Šumava je hrozně složitá záležitost. Já jsem o tom tady už trošičku mluvil, protože ono je to často interpretováno jako jaksi zastánci přírody proti zastáncům vlastně devastace toho lesa. To tak není. Ty lesáci mají prostě nějaký jiný přístup k tomu, jak ty lesy vlastně vytvářet uměle, a kolik tam má být toho bezzásahového, to je docela složitá odborná otázka. Já si myslím, že těch 23 procent je docela dobrý konsensus a že bychom měli rádi, být rádi, pokud tenhle konsensus se skutečně uplatní, jo. To znamená, já tohlec to tuhle zprávu nebo tenhle tlak beru spíš jako takový trošičku politický nátlak na to, aby, aby se jelo dál, aby se jaksi koncentrovala pozornost na tu divočinu na Šumavě, ale myslím si, že vlastně ... zase na druhou stranu bych byl prostě vůči tomu konceptu divočiny opatrný a myslím si, že je příliš velká pozornost zaměřená na jeden partikulární problém naší přírody a že jsou dokonce důležitější problémy, než je tohlec to.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Až do čtvrtka se mají teploty pohybovat kolem 30 stupňů. Toto období, pro toto období jsou to nadprůměrné teploty. Jaké bylo z tohoto teplotního hlediska, pane profesore, to letošní léto pro přírodu, pro zemědělce, když ho porovnáme s tím loňským.

prof. David STORCH, biolog, ekolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
No, tak to celkem asi si každý všimnul, že to loňské bylo mnohem extrémnější. Ale jak jste správně upozornila, to léto je zvláštní tím, že ten extrém přišel právě až teď úplně na konci léta. To znamená, ty teplotní rekordy jsou opravdu teď, teď je to vlastně nevídané ta série těch teplých dnů. Jinak léto bylo právě vlastně výjimečné tím, jak bylo normální, že připomínalo léto...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Léto, jak má být.

prof. David STORCH, biolog, ekolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
Léto, jak má být, respektive léto v době, kdy se vůbec, kdy ještě neexistoval vůbec pojem globálního oteplování. To znamená, léto bylo i srážkově průměrné, dokonce myslím, že snad mírně nadprůměrné nebo kolem průměru, i ty teploty se pohybovaly v takových rozumných mezích, což dneska už právě člověka udiví, protože je zvyklý na ty extrémy, jo. Ale ono se ta bilance může teď právě trošičku změnit tím, co zažíváme teď ty hrozně, hrozně teplé dny. A neznamená to, že se svět vrací do normálu. Prostě ono v okamžiku, kdy ten, kdy jsou nějaké globální změny, no, tak čekáme nějaké extrémy. No, ale samozřejmě mezi těmi extrémy se občas objeví nějaký normál a zaplaťpánbůh za to. Ono naštěstí nebylo to sucho, jo. To bylo úplně hlavní. Myslím si, že aspoň co jsem slyšel, tak zemědělská produkce byla úplně jako v pořádku. A asi není důvod si na nic, na nic stěžovat. Slyšel jsem teda, že ta voda ještě, ta podzemní voda nebyla úplně doplněná, protože na to bylo potřeba ještě ta, ten sníh v zimě a tak. Ale, ale zaplaťpánbůh za tohle léto.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se v červenci ve Spojených státech zúčastnil konference, kde se probíraly složité modely globálních změn. Lze je předpovídat, respektive předpovídat následky těch globálních změn?

prof. David STORCH, biolog, ekolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
No, to bylo opravdu pro mě zajímavé. Ona ta konference se naštěstí jenom částečně týkala těch modelů a zvětší části se týkala pro mě zajímavějších věcí. Ale mě tam úplně fascinovalo jedna přednáška vlastně nebo víc přednášek, ale jedna zvlášť, která se zabývala výzkumem toho, jak lze předpovědět na základě změn nebo dokonce ještě složitější, na základě předpovídaných změn teploty v budoucích desetiletích, co se stane s vegetací ve Spojených státech. Je to výzkum, který je strašně bohatě dotován. Úplně jaksi neuvěřitelně a mnohem víc, než na co jsou biologové zvyklí, protože to samozřejmě všechny pálí, co se s tou vegetací stane. A to, co mě naprosto fascinovalo, bylo to, že se ukázalo, že ty modely, který ho doteď, ještě to je vlastně zajímavý, doteď ty modely nikdo se nesnažil nějak verifikovat nebo nějak zkoušet, jestli sedí. Ono to je těžko verifikovat, když, když předpovím, co se stane v roce 2050, tak to lze jaksi ověřit jenom tím, že si počkám do toho roku 2050, ale dobré si uvědomit, že v roce 2050 už opravdu nikoho nebude zajímat to, čím se lidi bavili v roce 2016.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co zpětně třeba?

prof. David STORCH, biolog, ekolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
No, a právě. A nic, jediná možnost, jak ty modely ověřovat, je zpětně. To znamená podívat se na změny teploty do minulosti a jestli to sedí s tou vegetací, která tam byla. A tohle už můžeme, protože o vegetaci existuje spoustu záznamů ať už paleontologických, třeba z pylových spekter, jo, jak padá pyl do rašelinišť, tak víme, co tam rostlo v tom okolí, nebo třeba i z historických. Existuje spousta historických záznamů, velmi detailních. To bylo docela zajímavé, že tam se ukázalo, že jsou třeba, že z doby, já nevím, dobývání Ameriky, když si lidi vytyčovali pozemky, tak pečlivě říkali, jak si které druhy stromů tvoří hranici toho pozemku. To znamená, se vědělo přesně detailně, které druhy byly na kterém místě. No, a zjistilo se, a já jsem na to koukal jak blázen, že ty modely udělají tu jaksi predikci, ono by se tomu mělo asi říkat jinak, ale prostě ten odhad těch modelů je horší, než kdybychom to odhadli úplně náhodně. To znamená, kdybychom si to naházeli třeba mincí nebo kostkou. Prostě ty modely jsou horší než vůbec žádný model, jo. A na tom bylo úplně překvapivé, že ta paní, co to povídala, jakoby si vůbec neuvědomila, že to je nějaký problém. Ona říkala: "No, tak to jenom svědčí o tom, že je potřeba mít ještě víc peněz a dělat ještě složitější modely." A ale jaksi vůbec tam nebyla nějaká reflexe toho, že celý tenhlec ten, celá tahle disciplína je možná špatně. Když prostě ty modely jsou dokonce protismyslné, takzvaně antikorelované, jo, oni typicky třeba odhadují, že se sníží produktivita, to znamená produkce rostlinné hmoty, když se zvýší teplota. To je typický odhad následků globálních změn, že bude teplo, ale bude menší produkce, ale všechny ta, všechna ta reálná data ukazují přesný opak, jo. To znamená jsme v situaci, kdy máme strašně sofistikované modely, které nedovedou předpovědět vůbec nic.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Necháme se tedy raději překvapit?

prof. David STORCH, biolog, ekolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
No, tak já a tak to určitě ale nebo raději prostě, necháme se v každém případě překvapit. Ale já si prostě myslím, že existujou dokonce nějaké způsoby, jak to dělat líp. Ale ten, ty způsoby kupodivu nevedou přes složité modely, jo. Ty modely jsou už tak složité, že předpovídají něco, jako vlastně cokoliv, ale nakonec se ukáže, že to předpovídají vlastně hůř, než kdyby žádný model nebyl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě se vrátím ke starší zprávě, respektive plánu Evropské unie pro přísnější regulaci takzvaně nepůvodních invazivních živočišných a rostlinných druhů. Co na to říkáte?

prof. David STORCH, biolog, ekolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
No, to už jsme tady taky někdy probírali. Současné invaze biologické patří vlastně k vůbec nejnápadnějším a nejvýraznějším změnám biosféry. Jsou mnohem výraznější než třeba vymírání, jo. To jsme tady taky probírali už, že vymřelo toho zatím málo, zatímco těch nových druhů na území, kde se nikdy nevyskytovaly, je mnohem víc než kdy jindy. A z toho hlediska je určitě dobré se k tomu nějakým způsobem stavět. Já, my jsme invazní velmoc, my máme vynikající invazní biologové, biology a ti se shodnou, že tahle směrnice je vlastně rozumná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
David Storch, biolog a ekolog. Já vám děkuji za vaše postřehy a přeji hezký den.

prof. David STORCH, biolog, ekolog, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
Hezký den, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nechme se překvapit, s čím přijde zítra geolog Václav Cílek. Dobrý den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: zis , David Storch
Spustit audio