Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 20. září

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, začíná pořad "Jak to vidí", u kterého vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je Ilona Švihlíková, dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na co se naší ekonomky budu zejména ptát? Rozevírají se sociální nůžky? Jaké jsou příčiny bezdomovectví? Nahradí robotická síla sílu lidskou? A proč vůbec stagnuje italská ekonomika? Dobrý poslech. Počet bezdomovců v Česku značně stoupl, alespoň to vyplývá z výzkumu ministerstva práce a sociálních věcí. Počet je oproti těm dosavadním předpokladům více než dvojnásobný. Odhady dosud uváděly, že střechu nad hlavou nemá přes 30 tisíc lidí, ovšem podle zmíněného výzkumu je to zřejmě 68 a půl tisíce osob. Co tomu říkáte, paní docentko?

Čtěte také

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já bych v první řadě ocenila ten výzkum, protože je to skutečně poprvé, kdy ministerstvo práce a sociálních věcí obeslalo obce v celé republice, takže ta šíře záběru a těch dat je obrovská, to koneckonců i ta práce ukazuje, takže pokud by posluchači měli zájem, můžou se na ni podívat. Je to volně ke stáhnutí a mohou se seznámit s vývojem třeba ve svém kraji. No, ukazuje to, že ta problematika bezdomovectví byla velmi intenzivně podceněna a že ta situace je podstatně horší. Uvědomme si, že 70 tisíc lidí, to už skutečně je číslo, které je potřeba brát velice vážně. Z toho průzkumu vyplývá, že tam jsou zhruba dvě hlavní příčiny, které samozřejmě potom se spojují s dalšími, ale ty primární dvě je zadlužení, které často může vzejít skutečně z bagatelních částek, to nám ukazuje na problém, o kterém jsme tady hovořily už mnohokrát, to je otázka regulace lichvy samozřejmě a vůbec i nějaké finanční gramotnosti lidí a ta druhá je nezaměstnanost. Jakmile se objeví v té rodině, v té domácnosti dlouhodobá nezaměstnanost, tak ta cesta až na samé dno je bohužel teda poměrně, poměrně rychlá. K tomu samozřejmě se přidávají i další problémy, jako třeba duševní onemocnění, která také jsou v této skupině poměrně silně zastoupena. Nám to ukazuje, že ta sociální síť, kterou my se často rádi chlubíme, zdaleka není tak pevná, jak by se nám zdálo a hlavně, že toho člověka nedostává zpátky. Takže, jakmile jednou propadnete, tak de facto je konec. Ta situace prostě už je téměř neřešitelná v rámci těch stávajících nástrojů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hovoří, paní Švihlíková, ten výzkum třeba i o tom, nebo dopátral se nějakého čísla nebo procenta, kolika lidem se podaří ten návrat, o kterém právě hovoříte?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ten návrat obecně tam není nijak specifikován, naopak je tam spíše to druhé číslo, to znamená, nejenom těch 70 tisíc lidí bez domova, ale i těch, kteří jsou primárně ohroženi, to znamená, kteří jsou, řekněme, dva kroky od toho, aby to bydlení ztratili, a to je dalších 120 tisíc lidí! Takže když ta čísla sečteme, tak už skutečně vidíme zaděláno na dosti velký problém. V rámci toho skutečně rozsáhlého výzkumu byla uvedena celá řada opatření, ty jednotlivé obce psaly, co dělají, jak se snaží ty problémy řešit, ale to jedno téma se táhne celou tou dlouhou studií, jako ta červená nit, a to je otázka prostě bydlení. Chybí krizové bydlení, chybí sociální bydlení a bez toho se prostě dál nedostaneme. Takže jedno z těch zásadních doporučení je, že prostě každá obec by měla mít své sociální byty, ať už prostě opravený fond svůj, anebo nový, protože ta situace skutečně je na hraně a nezlepšuje se.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se podíváme na to sociální rozvrstvení, respektive jsou to, jakých lidí se týká právě bezdomovectví, co se týče ženy, muži, populace, v jakém věku postihuje, nebo lidé se ocitnou na ulici?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak samozřejmě z hlediska krajů je to, jsou to kraje, o kterých jsme také často hovořili jako o těch, který mají sociální problémy, to znamená Moravskoslezský, Ústecký, ale samozřejmě je tam zastoupena velmi silně i Praha, která jaksi nasála i z toho Středočeského kraje. Obecně to zastoupení se týká spíše mužů, ale samozřejmě tam najdeme i podíl žen a dětí, ale i seniory, takže to není jako úplně, úplně homogenní skupina, to, to rozhodně nemůžeme říct a samozřejmě ve chvíli, kdy potom už se ztrácí, řekněme, to trvalé bydliště, tak už tam není vlastně ani nárok třeba na dávky úřadu práce, o tom se tam taky velice podrobně píše a v tu chvíli tedy ten pád na to samotné dno je často spojen i s řadou těch patologických kriminálních jevů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ten výzkum ministerstva práce a sociálních věcí také možná nepřímo ukázal, že téměř každý desátý Čech, který je podle parametrů statistik ohrožen příjmovou chudobou, začíná být vlastně ohrožován právě i tou ztrátou bydlení. Ono jsou to spojené nádoby ...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ano, právě, přesně tak, přesně tak. Ta příjmová chudoba je jedním z takových jako indikátorů, varujících světýlek, protože ty výdaje na bydlení tvoří velice významnou, vlastně nejvýznamnější položku výdajů domácnosti a nám tady prostě chybí nízkonákladové sociální bydlení, jo a to ..., ta zpráva taky upozorňuje, i ty obce to tam samy píší, že prostě lidé, kteří pracují, pozor, to, to ani nemusí být nezaměstnaní, ale pracují a jsou v té kategorii pracující chudoby, to znamená někde okolo minimální mzdy nebo těsně nad ní, tak samozřejmě ti jsou zase nějaké tři kroky od toho, aby o bydlení ztratili. Tam skutečně stačí nemoc, nemoc v rodině, výpadek příjmů a v tu chvíli už je zle.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč vůbec tedy chybí sociální bydlení, nízkonákladové bydlení?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já si myslím, že ten problém se strašně podcenil v těch minulých letech. Vždyť si vezměte, jak jsme poslouchali neustále v těch, no, v mnoha letech minulých, že ta míra chudoby u nás je nízká, což je pravda ve srovnání evropském, velmi hrubě viděno, že to je jenom 10 % a že jinde to je třeba 30 a bylo to skoro řečeno takovým tónem, jakoby se měla zvýšit, jako by byla příliš nízká. A to téma skutečně bylo úplně, úplně na okraji, vlastně bylo bydlení chápáno jako něco, co je individuální odpovědnost každého a už nebyl vnímán ten společenský kontext toho, že ve chvíli, kdy tady budu mít rozsáhlé skupiny, které prostě na to nedosáhnou nebo jenom velmi křehce, no, tak potom mi tady hrozí jednak velmi silné oslabení společenské soudržnosti, no a samozřejmě i řada těch patologických jevů, které nutně s bezdomovectvím musí být spjaty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co by tedy mělo následovat?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já myslím, že ministerstvo práce a sociálních věcí to ví a pracuje na tom. Je to právě ta koncepce sociálního bydlení, která ale, to jako je v té zprávě poměrně silně zdůrazněno, každá obec by měla mít, mít sociální byty. Měl by to být decentralizovaný systém. Je určitě možné uvažovat i o tom, aby ty sociální byty nebyly jaksi předávány, ale aby tam jaksi byla, bylo nějaké množství práce těch klientů, to znamená, aby tam byla jejich účast na tom bydlení, samozřejmě třeba s výjimkou, s výjimkou seniorů, protože těch možností je celá řada a ten zákon, pokud vím, se připravuje, zaplať pánbůh za to, už, už je skutečně spíš za pět minut dvanáct nebo dokonce možná pět minut po dvanácté v tomhle ohledu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká se, že novým problémem ekonomiky vůbec se může stát hledání nových pracovních míst pro ty, kteří přijdou o práci kvůli dokonalejší technice. Jinými slovy, že tu lidskou práci začne více a více nahrazovat robot. Je to tak?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
To se samozřejmě děje, tohle už se děje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jistě.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Od 18. století, ale ta míra nám velmi intenzivně roste. My jsme si o tom povídali v souvislosti s Davosem, který tohle měl jako vlastně své hlavní téma - pracovně úsporné technologie a teď v září nám zase přibyly další dvě analýzy, které ukazují, že ta situace je tentokrát jiná, než byla v těch minulých obdobích, kdy se prostě říkalo: dobrá, tak část pracovní síly nahradí stroje a automatizace, ale zase se lidé přesunou někam jinam. Že ten vývoj tentokrát už je velmi intenzivní v tom, že vlastně práce a ty stroje, roboti, se stávají jaksi naprostými substituty a to je skutečně potom kvalitativně úplně jiné. Takže tady máme studii profesora Friedmana z Harvardské univerzity, který se domnívá, že ten postup je hlavně velmi rychlý. To znamená, že nehovoříme třeba o 50 letech, ale prostě mluvíme o 10, 15 letech, že ten časový horizont se zkracuje a upozorňuje na to, co taky zaznělo v tom Davosu mnohokrát, mnohokrát, otázka nerovnosti. Ve chvíli, kdy ta robotizace vytlačuje masivně práci, tak samozřejmě je nejenom otázka nezaměstnanosti, ale otázka vývoje mezd, jo, ta kupní síla, ta mzdová úroveň se bude pohybovat razantně směrem dolů a pozor, není to vůbec otázka, jako dřív se to tak chápalo, že to budou lidé s nižší kvalifikací. To není pravda. Dneska už ta automatizace, robotizace nahrazuje lidi i s velmi vysokou kvalifikací. To je otázka překladů, analýzy právních testů, nás vyučujících samozřejmě, to je skutečně velmi, velmi široká paleta. A co mě překvapilo, tak velmi podobné závěry ukázala i studie Mezinárodního měnového fondu, ta mě poslední dobou překvapuje docela intenzivně a oni tam dokonce citují Pikettyho a říkají: No, je vidět prostě, jak Piketty ukázal, že čím víc si bere ten kapitál, tak tím větší je ta nerovnost té společnosti a ukazují tam, že žít ve společnosti ovládané roboty není úplně hezká budoucnost. To je spíš taková dystopie a teď vlastně se přidávají k velkému zástupu těch, kteří hledají nějaká řešení, jak z toho ven, protože tohle už není žádné sci-fi, to je prostě něco, co očividně přichází a přichází to mnohem rychleji, než jsme si mysleli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Které profese, lze říct, zřejmě robotizace postihne nejvíce?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Takhle, ta automatizace, tam samozřejmě máme odhady a týká se to, jak už jsem říkala, všech možných profesí, to znamená, jak těch, řekněme, orientovaných hlavně manuálně, coby ty plně automatizované továrny, tak samozřejmě se to může týkat řidičů, že jo, auta, která úsek řídí sama, to je další věc a analytiků samozřejmě, ale jak už jsem říkala, učitelů, samozřejmě překladatelů, učitelů typu analýz, částečně i novinářů. Takže to spektrum je nesmírně široké a skutečně neplatí, že by se týkalo jenom nížeji kvalifikovaných prací. To, to už tak nebude. Ale pokud hovoříme už o té velmi silné robotizaci, tak tam vlastně jedinou tou zábranou je to, co vlastně umíme my lidé a roboti zatím, zdůrazňuji slovo "zatím" ne a to je kombinace kreativity a empatie. Ale je otázka, jestli tohle poslouží jako záchrana pro většinu pracovních míst. Samozřejmě si myslím, že ne a koneckonců všechny z těch analýz ukazují, že, že nikoli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak lze tedy tento evidentně trend nějak řešit nebo regulovat?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Je toho, těch návrhů je hrozně moc. Dokonce i ten Mezinárodní měnový fond píše o nepodmíněném základním příjmu, což byl dřív takový nástroj, který se nebral úplně vážně, nebo bylo to takové extrémnější trošku řešení, tak teď už se o tom mluví s naprostou vážností. Mluví se třeba o speciálním zdanění těch robotů, ale právě profesor Friedman z té Harvardské univerzity, a to se mi na něm líbí, že jde ještě dál, prostě říká: je potřeba ty, ty roboty vlastnit, jednoduše řečeno. Není možné připustit, aby tady vznikla třída vlastníků robotů a pak ten zbytek, protože v tu chvíli, a tam skutečně napsal, je tady zpátky neofeudalismus a to je prostě společnost totální dystopie, takže tohle to se nesmí dovolit. Každopádně, co je zajímavé, a já už tyhle ty studie pozoruju hodně dlouho, protože se zaobírám tématem vlivu technologie na ekonomiku a na politiku, tak ty, ty názory na to i řekněme, z konzervativních institucí jsou stále ostřejší, berou to téma stále vážněji a také se přesouvají k názorům a k návrhům řešení, které by dříve byly považovány za minimálně zvláštní, někdy dokonce nemyslitelné. Takže tam ten posun třeba během deseti let je poměrně výrazný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hledí právě ekonomika, nebo možná spíš politika, dále než na 5, 10 let kupředu, právě, co se týče nějakého nahrazování té lidské síly robotickou?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak samozřejmě ta, ten ekonomický systém funguje poměrně rychle dnes. Nejvíce ten finanční tedy, ten funguje skoro v rámci vteřin, ale i ta ekonomika je, je poměrně hodně dynamická a je skutečně pravda, že ta politická úroveň si s tím neví rady. Ten politický proces, respektive, tak jak ho dneska máme řízen, tak jak dnes funguje, prostě nutně je pomalejší a o to víc se mu to vymyká z rukou, což zase ale vede k tomu, že lidé ztrácejí důvěru v podobu toho procesu a hledají nějaké jiné alternativy, které by zase dříve byly považovány za zvláštní, ale dnes se těší stále větší popularitě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A otázka pro vás od pana Jiřího Horáčka. "Chtěl bych se vás zeptat, Česko nemá problémy s přistěhovalectvím, protože je dost chudá země. Třetina lidí žije od výplaty k výplatě a podle průměrného platu je na 79. místě na světě. Proč naše země ani po 25 letech nevzkvétá?" Tolik e-mail, děkuji.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Děkuji za otázku. Tak já bych možná odlišila aktuální vývoj a ten dlouhodobý vývoj. Ten aktuální vývoj je pozitivní, ať už z hlediska volných pracovních míst, konečně už taky rostou dynamičtěji mzdy, roste minimální mzda, roste participace na trhu práce. To jsou pozitivní signály, ale to je teď konjunkturní záležitost, řekněme, posledního dva a půl roku zhruba, ale ten dlouhodobý trend skutečně zdaleka tak pozitivní není a ono to souvisí s tou strukturou té ekonomiky. V dnešní době je velice důležité, jaká přidaná hodnota v té ekonomice se vytváří a ve chvíli, kdy je spíše, řekněme, nízká až střední, což je náš případ, tak to tvoří významnou bariéru rozvoje do budoucnosti. My tomu odborně říkáme "past středně příjmových zemí". Je to situace, která je samozřejmě překonatelná a není to úplně snadné, ale máme příklady zemí, které to dokázaly. Najdeme je ovšem teda spíš v Asii, třeba Jižní Korea, Čína to teďko řeší samozřejmě také, Japonsko to řešilo po 2. světové válce. Takže příklady najdeme. Problém je v tom, že u nás se tyhle věci do určit míry ignorovaly. To znamená, v naší, naší politice se spíše projevuje ten krátký časový horizont. Když to řeknu úplně lidově, zrovna se řeší, nebo hasí to, co kde hoří, ale nějaké dlouhodobější plánování, jako když máte volby každý čtyři roky, tak co vás jako motivuje, abyste uvažovali na 20 let dopředu, jo? Ta motivace je tady poměrně nízká.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Uvažuje vůbec někdo v takhle dlouhodobým horizontu?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já se obávám, že to je hrozně málo přítomné a dokonce i vědě se toho intenzivně obávám, že já právě i tou metodologií, kterou používám, prostě uvažuju v horizontu desetiletí, ale skoro si tady připadám jako exot, protože, víte, ono to hodně udělala i ta financializace, tím, jak se začala spousta lidí koncentrovat na ty finanční výkyvy, tak jsou prostě posedlí tím, že burza vyskočí tam, nebo onam, což je něco, co mě moc jako nevzrušuje a já se skutečně dívám na ty dlouhodobější trendy té, té reálné ekonomiky, ale někdo se prostě nechává jako opít tím, že támhle něco poskočí o dva desetinné body a teď z toho vyvozuje bůhví co, jo. Já si myslím, že vůbec celá ta západní civilizace se nějak tak ..., Japonsko ne, to ne, ale Spojené státy, i ta západní Evropa, se jako posedly tím, že prostě se dívají jako na čtvrtletí a pak jim unikají ty opravdu zásadní trendy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm, otázka, další otázka od pana Jiřího, proč se v současnosti na trhu tak často půjčuje se zápornou sazbou?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ano, tohle je intenzivní jev, který pozorujeme, řekla bych, primárně u těch centrálních bank, u řady velkých, významných centrálních bank, které přešly k politice záporného úroku. Vidíme to u Japonska, vidíme to i u menších bank, ale důležitých, jako je Švýcarsko, Dánsko, Švédsko a také u té depozitní sazby Evropské centrální banky. Takže skutečně to je už jako významná síla. No a ty záporné úrokové sazby, jsou, řekněme, nástroj, kterým se ty centrální banky snaží povzbudit inflaci, dostat se na inflační cíl. Někdy to má i jiné nástroje, třeba oslabit frank v případě Švýcarska, ale většinou to tedy je dostat se na ten inflační cíl, protože to je jejich povinnost, řekněme, a oni to mají většinou zakotveno i v nějakém speciálním zákonu. Ono to tvrdě nefunguje a tahle ta politika se potom přenáší i do toho, že některé země, třeba Německo, mají záporní výnosy třeba z desetiletých dluhopisů. Takže najdeme skutečně tuto situaci. Je to velmi neobvyklé. Musím říct, že tu politiku nepovažuju za funkční a skutečně to vede k tomu, že třeba řada penzijních fondů má problém, jak zhodnotit prostě úspory, které tam lidé vložili, protože ten úrok je minimální a pokud chcete nějaký zajímavější, tak potom ale musíte podstupovat větší riziko, třeba investovat do dluhopisů zemí, které nepovažujete třeba úplně za spolehlivé, ale zase nabízejí to hodnocení, zhodnocení zajímavější, takže je to poměrně obtížná situace, ke které nás tedy dovedla politika řady centrálních bank, ne jenom Evropské centrální banky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak by se, paní docentko, vyvíjela ekonomika bez dluhopisů?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, to je taky zajímavé. No, já si myslím, že by se moc nevyvíjela, protože jednak teda vládní dluhopisy, ne podnikové, vládní dluhopisy, tak to je samozřejmě "bank market", to znamená něco, co nám jakoby udává ten, ten tón toho trhu a hlavně ta současná ekonomika je naprosto závislá na cirkulaci úvěru, jako na, na dluhovém financování. To znamená, ve chvíli, kdy by to dluhové financování jaksi vypadlo, tak tady máme absolutní ekonomický kolaps, což málokdo chce slyšet. Ale my prostě tak nějak pořád tančíme nad tou propastí, že ty dluhy se neustále obnovují a ta současná ekonomika nás k tomuhle tlačí, obnovovat čím dál rychleji, jo. Takže ono je to takový zajímavý perpetum, perpetum mobile a ty vládní dluhopisy jsou jednou ze součástí tohodle jevu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mezinárodní měnový fond varoval, že italská ekonomika, třetí největší v eurozóně, je v žalostném stavu. Pokud politické špičky Itálie ihned nezakročí, tak čekají zemi dvě ztracená desetiletá hospodářské stagnace. V čem spočívá problém Itálie? Vůbec, kdo je na vině? Je to veřejný sektor, nebo jak tomu rozumíte?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Itálie má problémy dlouhodobě, ale teď se nám vyhrotily, respektive to slovo "teď" znamená po přijetí eura. Itálie to euro nevydrží v té současné podobě. Ta měna je pro ni příliš silná. Hlavně, když se podíváte do dějin Itálie, jak tam jako by fungovala ta země, tak zjistíte, že když se objevil nějaký silnější problém, tak Itálie to řešila devalvací liry, což asi není řešení úplně ideální, ale prostě jako poměrně běžné a proč koneckonců ne? Od toho ten kurz je, aby se přizpůsoboval, no, ale tuhle možnost teď nemá, to znamená, že to musí řešit přes pokles výstupů, přes rostoucí velmi vysokou nezaměstnanost, velmi vysokou nezaměstnanost mladých a ta italská ekonomika je skutečně v katastrofálním stavu. Já bych zmínila jenom dva, tři body. Kromě té nezaměstnanosti mladých, která patří, patří k největším, tady máme velké problémy italských bank, o tom už jsme hovořili asi před, před půl rokem. Je tam velké procento úvěrů v selhání. Proč tomu tak je? Jsou tam zastavené ty úvěrové toky. Když ta ekonomika neroste, tak samozřejmě se zabržďuje ten úvěrový tok a to následně zase vede k tomu, že vám rostou úvěry v selhání. Něco takového jsme měli my v 90. letech, jo, potom, když přišel ten krach toho bankovního sektoru, tak to byla taková malá, malá variace na to, plus samozřejmě Itálie má poměrně vysoké veřejné, veřejné zadlužení a řeknu, strukturálních problémů, hlavně v té, v té jižní části. Ale to nejhorší, co je, Itálie nemá manévrovací prostor! Jo, oni tím, jak jsou svázáni všemi těmi fiskálními kompakty a dalšími, oni mají minimální manévrovací prostor s tím něco udělat. Velmi negativně to komentoval teď premiér Renzi. Já jsem si ho četla včera přímo v Corriere della Sera, kde jsem musela uznat, že italština je skutečně velmi libozvučný jazyk a to, i když se v něm nadává, protože pan premiér byl velmi, velmi znechucen jak tím bratislavským summitem, tak samozřejmě tím, k čemu je Itálie tlačena. On je v těžké situaci, protože v Itálii se blíží referendum o ústavní změně, ale hrozí, že to nebude hlasování o ústavní změně, ale celkově o tom stavu, který v Itálii je. Může uspět významně hnutí M5S - pět hvězd, a to je euroskeptické hnutí a v Itálii ta nálada vůči Evropské unii je velmi, velmi negativní. Patří mezi nejhorší vůbec, takže vůbec nelze vyloučit možnost dalšího referenda o setrvání Itálie a Itálie je veliká ekonomika! To je 16 % té eurozóny, to je skutečně hodně, to by byla jako veliká rána.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vlastně posledních zhruba 30 let roste nejpomaleji z těch vyspělých ekonomik, pokud se nepletu.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ano a nejenom to, tam dokonce došlo k tomu, že Italové zažívají propad, propad HDP na ... v paritě kupní síly 20 let zpátky, jo, to znamená, Itálie je postižená velmi intenzivně a na rozdíl od toho malého Řecka je to prostě ekonomika, kterou nelze jen tak ignorovat a říkat si: No, tak to Řecko obětujeme, jako se to udělalo s ním. Itálii obětovat nelze. Na to je moc velká.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vlastně ten dluh Itálie je v eurozóně vyšší prý než ekonomicky zdecimovaného Řecka?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, v absolutních číslech bezesporu. Víte, ten řecký dluh jako v absolutních číslech je poměrně jako velmi snadno řešitelná záležitost, ale to by se muselo chtít a ono se nechce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co tedy Itálii, řekněme, tomu nemocnému italskému hospodářství, může pomoct?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, já si myslím, že v rámci eurozóny a těch paktů, upřímně řečeno, nic. Tam není manévrovací prostor. To je stejně jako u Finska.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že je teď v nějaké slabé uličce, nebo pomůže vystoupení z eurozóny, odchod, nebo ...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Je, naprosto. No, pomůže, byla by to úleva, ale samozřejmě je potřeba to připravit a udělat to koordinovaně. A to není jako nic jako jednoduchého, to rozhodně ne. Ale v současné situaci s tím, jak vypadá ten bankovní sektor, kde navíc je pravidlo "bail-in", to bych ještě jenom stručně zmínila, to je nová úprava bankovní unie "bail-in" znamená, že to nemají platit daňoví poplatníci, což zní dobře, ale mají to platit prostě ti, kteří mají nějaké cenné papíry těch bank. Jenže problém je v tom, že v Itálii to nejsou institucionální investoři, velké investiční firmy, ale jsou to Italové, domácnosti. Oni to drží, oni drží ty dluhopisy těch bank a ve chvíli, kdy by měli být pozváni k tomu, aby zaplatili ty úvěry, aby sanovali ty banky, no, tak to je politický konec jakékoli vlády, jo. Takže skutečně premiér Renzi je v nesmírně obtížné situaci a to je samozřejmě příležitost pro /nesrozumitelné/ a jeho hnutí a je to další ukázka toho, že prostě vnucovat za každou cenu prostě pravidla jaksi hlava nehlava, i v situaci, kdy ta země to očividně neunese, a velká ekonomika to neunese, že ta politika je naprosto, naprosto kontraproduktivní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mohly by ty italské potíže, řekněme, roztočit nějakou další spirálu té ekonomické krize v Evropě, v Evropské unii?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Určitě. Itálie je totiž mnohem víc napojena, než to periferní Řecko, stejně tak její bankovní sektor je mnohem víc napojený, hlavně na Francii. Tam, tam by byl primární kanál, částečně na Německo, ale hlavně mezi sebou a potom na Francii. To znamená, jako podceňovat problém Itálie, je, je nebezpečné a já mám skutečně jako nejenom z toho bratislavského summitu, ale obecně, jako vnímám, že evropské, vůbec představitelé Evropské unie jako pořád předstírají, že se jako vlastně nic neděje, že jako všechno, jedeme dál a všechno je dobré. On o tom hovořil právě i premiér Renzi. Říkal: "Tak jsme se projeli po Dunaji, dali jsme si rybu a to je asi tak všechno."

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká docentka Ilona Švihlíková, ekonomka. Já vám děkuji za vaše postřehy, mějte se hezky.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slyšenou se těší zítra Zita Senková. Mým hostem bude světící biskup pražský Václav Malý. Dobrý den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.