Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 31. října 2016

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Hostem dnešního vydání pořadu Jak to vidí je komentátor Ivan Hoffman, kterého zdravím do zlínského studia. Dobré ráno.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Přeji hezký den i vám i našim posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji. V následující půlhodině se dozví, jak komentátor Deníku vidí a hodnotí události uplynulých dní. Odstartovaly snad letošní oslavy státního svátku kampaň před prezidentskou volbou? Dobrý poslech. Česko má za sebou turbulentní týden. Kritika schůzky ministra kultury s dalajlámou, pročínské prohlášení špiček státu, nevyznamenání Hermanova strýce Jiřího Bradyho, který přežil holocaust, kauza nezařazení natočené talk show v původním termínu, páteční shromáždění tisíců lidí na Staroměstském náměstí coby alternativa k oficiálním hradním oslavám u příležitosti státního svátku jako výraz nesouhlasu s vystupováním prezidenta Zemana, navíc řada zákonodárců a dalších osobností bojkotovala ceremoniál ve Vladislavském sále. Pane Ivane, někteří politici i komentátoři vnímají ty události uplynulých dní jako důležitý zlom v polistopadové politice. Jaký je váš pohled? Čeho jsme byli a jsme svědky?

Čtěte také

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já mám pocit, že žádného zlomu jsme svědky stoprocentně nebyli. Já, když jsem se díval od nás na vesnici z kopce po kraji, tak všechna města svítila dál, příroda se chová tak, jak to náleží k podzimu a mám pocit, že to byla, řekl bych, spíše taková mediální show, než něco, co by hluboce zasáhlo lidi, kteří sledují i jiné věci, i jiné problémy. To znamená, bylo to něco, na čem se, řekl bych, popásla týden média, ale život to lidem nezmění, to ale neznamená ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte tedy, že se nic zásadního z vašeho pohledu nestalo ten uplynulý týden?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Určitě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jmenovala jsem jenom zlomek.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Určitě ne něco, co by nám mělo změnit život, ale jsou to události, které všechny asi určitě zasluhují pozornost, nějakou analýzu, o něčem určitě svědčí a to, že se blíží opět nějaká doba volební a že startují kampaně všeho druhu, to asi ano, s tím bych souhlasil a to, že se může jednat o nějaký pokus už začít nějak formovat veřejné mínění před příští prezidentskou volbou, to si myslím, že ano, tam s vámi úplně souhlasím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čeho jsme tedy svědky, když analyzujete tu situaci z toho uplynulého týdne, možná ještě 10 dní? Možná bychom mohli tedy konkrétně, tím spouštěčem bývá označováno prohlášení 4 nejvyšších ústavních činitelů, kteří ujišťovali Peking o tom, že navzdory schůzce pana Hermana s dalajlámou bude Česko i nadále respektovat územní celistvost Číny včetně Tibetu. Podle šéfa diplomacie, pana Zaorálka takové memorandum bylo nutné. Pak jsou tady opačné hlasy, prohlášení mnozí považují za poklonkování Číně, citovala bych třeba slova předsedy Ústavního soudu, pana Rychetského, podle kterého to memorandum bylo něco zcela bezprecedentního. Co tomu říká Ivan Hoffman?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Je klidně možné, že to ústavní činitelé poněkud přehnali, že měli pocit, že to gesto pana ministra Hermana, který podle některých politiků přislíbil, že se s dalajlámou setká neoficiálně, pak se s ním setkal co nejoficiálněji, jak jen to v jeho pozici šlo. Takže to byl vlastně od něj podraz, protože existuje nějaká společná linie, kterou vláda drží. Ta je mimochodem úplně stejná jako v naprosté většině jiných zemí, které usilují o strategické partnerství s Čínou, tam ten moment, kdy se uznává, že existuje jenom jedna Čína, je prostě věta, přes kterou nejede vlak. Pokud někdo se chce s Číňany rozhádat, nechce s nimi spolupracovat, nechce s nimi dělat byznys, tak nejjednodušší je prostě zpochybnit právě tuhle jednu větu a je klid, ale ve chvíli, kdy někdo individuálně udělá něco, co jde proti tomuto diplomatickému protokolu, tak pochopitelně v první chvíli zřejmě propadli takové panice, že se snažili co nejrychleji tu situaci zahladit a možná, že to doopravdy poněkud přehnali, ale ta myšlenka byla prostě hasit, hasit zlo anebo požár nebo nepříjemnost, kterou udělal jeden z jejich kolegů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bylo nutné tedy podle vás vydat takové prohlášení, které vlastně, jak sám říkáte, není nic jiného než oficiální kurz, což se týče teď té formy? Podle i třeba kritiků členů vládních stran, ale i akademiků bylo to prohlášení bylo, působilo jako vazalské, poníženecké.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Přesně tak. Je možné, že se dalo formulovat trochu jinak, ale já mám pocit, že i kdyby byl formulováno mírněji, jemněji, tak už samotný fakt, že 4 ústavní činitelé reagují na čin jednoho z politiků ministra, tak už to samo by stejně připadalo lidem jako přehnané, protože ten hlavní důvod, který, řekl bych, ovlivňuje veřejné mínění v této věci, je, že u nás tradičně nemáme, řekl bych, dobrou, dobrou zkušenost s tím, když se naše politická reprezentace, řekl bych, lísá k nějakým velmocem. To platí z minulosti, kdy takovou velmocí bylo jednou Německo, potom Sovětský svaz. Mám pocit, že dnes je mnoho politiků, kteří se podobným způsobem snaží vlichotit a zalíbit Spojeným státům americkým, teď do toho prostě přichází další garnitura, která by chtěla, aby se prostě co nejvíce zalíbila Číně. Já myslím, že pokaždé se najde určitý počet lidí, kteří myslí, že to je užitečné, výhodné, že to prospívá naší nějaké budoucí prosperitě, bezpečnosti, anebo, anebo jednoduše potřebujeme se o někoho opřít, mít nějakého jakéhosi velkého partnera pokaždé ve všech těch případech a není v tom doopravdy žádný rozdíl. Jde o riskování s pocitem vlastního nějakého sebevědomí a schopnosti být jednoduše sami sebou a umět komunikovat jak, z jakési pozice rovného s rovným i s těmi velkými a umět komunikovat s každým. To bych, to bych asi zdůraznil. To znamená, že ono se to prohlášení nemohlo setkat ve veřejném mínění s nějakou kladnou odezvou, to je jasné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak je to podle vás se suverenitou našeho státu?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak ta není nikdy daná, ta se musí neustále projevovat, o tu je potřeba neustále usilovat. Mně, když se dívám dlouhodobě na politiku našeho prezidenta, kterou vede, do jisté míry je to i politika vlády, ale on v tom, řekl bych, je výrazněji vidět, tak mám pocit, že obecně na toto dbá, že je potřeba mít co nejlepší vztahy se Spojenými státy, se sousedy v Evropské unii, ale také s Ruskem, také s Čínou a pokud se vůči někomu vyhraňuje výrazněji, tak to jsou země, které jsou nositeli vysloveně teda nepřátelských ideologií. Nikdy jsem ho neslyšel pěkně hovořit třeba o Saúdské Arábii, naštěstí teda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký dopad podle vás mohou mít na prezidenta, na pana Zemana a jeho případnou druhou kandidaturu, ale také na jeho elektorát apely, které zazněly od umělců právě minulý týden a nejenom v televizní show v jedné soukromé televizi, ale také na Staroměstském náměstí, kde se sešlo podle odhadů, tuším, 15 tisíc lidí?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já jsem to samozřejmě sledoval. Řekl bych, že já to vnitřně cítím jako takové pokusy, které se vždy cyklicky opakují po nějaké době, vstoupit po letech do stejné revoluční řeky, vrátit se prostě k nějakému takovému pocitu okamžiku, kdy se prostě na ulici měnily dějiny. To, co tenkrát bylo velmi silné, tak zpětně už, řekl bych, tu sílu nemá. Celkově si já myslím, že od televize, která odvysílala tu show ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není nic, co byste chtěl změnit, nebo co by se mělo změnit podle vás?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, já bych nejprve ještě se k tomu vrátil, já myslím, že od té televize to nebyla nějaká cenzura, ale spíš asi výborný marketing, protože tím, že o 24 hodin později odvysílali pořad v nezkráceném původním znění tak, jak byl, tak určitě tím zvýšili sledovanost a mám pocit, že česká veřejnost, která je vychována Haškem a Cimrmanem, když viděla angažované osobnosti, jak pateticky bojují za demokracii, tak to na ni nemohlo působit důvěryhodně. Já doopravdy bych to komentoval jako kýč. Mně se ulevilo, že mezi těmi osobnostmi nebyl někdo z lidí, které mám rád.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že, protože se to objevuje často v mnoha komentářích, ty letošní oslavy státního svátku 28. října odstartovaly kampaň před prezidentskou volbou?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Slyšel jsem komentář, anebo četl jsem dneska ráno komentář své kolegyně v Deníku Kateřina Pergnerové, která říká, že je to dost možná startující kampaň ministra Hermana, který si asi pomýšlí na to, že by možná mohl být důstojným protikandidátem Miloše Zemana. Mě ta úvaha překvapila, ale když čtu tu její argumentaci, tak mám pocit, že to docela možná vystihla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Váš názor by mě zajímal.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já si myslím, že to je velmi nepravděpodobný kandidát a že se, pokud teda si takto na to pomýšlí, takže touto kauzou si asi příliš nepomohl, protože ono je to vždycky tak, v první chvíli se objevil příběh Jiřího Bradyho, úctyhodného starého muže, který má něco za sebou, kterému bylo ukřivděno, ale ta křivda byla rychle napravena, on dostal prostě plný kufr všech možných medailí, vyznamenání, odměn, no, prostě každý chtěl ten trapas, který vznikl, to nedorozumění nebo něco, co jsme nemohli připustit, aby člověk s těžkým osudem byl ještě nakonec vlastně vyzván, pak zesměšněn a tak dále, tak to bylo napraveno, ale od té chvíle, kdy to bylo napraveno, tak se začíná mluvit právě o těch věcech, které tomu předcházely, to znamená, o co šlo ministru Hermanovi, jakým způsobem do budoucna by teda měly nebo neměly vypadat vztahy České republiky s velmocemi například s Čínou anebo jakým způsobem má probíhat vyznamenávání, jakým způsobem oslovovat případné kandidáty, jestli jim volat, jestli jim psát, to jsou už technické věci, které poté, co byl napraven ten původní trapas, se všechny dají věcně vyřešit, ale žádný z nich vlastně nestojí za revoluci, to znamená, ten, ten, takové to vzepětí, takové to rozvíření vášní, když pomine, tak potom na dlouhou dobu se lidi, řekl bych, uklidní a bohužel ale také už jsou také neteční k řešení jiných věcí, kvůli kterým by spíše se měli srotit v ulicích.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co by teda podle vás, pokud to nebyly ty události uplynulých dní, ačkoliv se také říká, že vlastně tím spouštěčem nebylo ono prohlášení, o kterém jsme hovořili, ale že to byla spíše ta poslední kapka, co by tedy podle vás mělo třeba lidi nebo ještě více lidí hnát do ulic?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já si myslím, že ten konflikt, který přežíváme, který prožíváme teda, a jehož je Miloš Zeman jako prezidentem symbolem, je chronický. A on spočívá v tom, že lid nevěří elitám a elity pohrdají lidem. To znamená, první, co se musí stát, je, že budou lidé, kteří hovoří k věcem veřejným, politici, akademici a tak dál, mluvit tak, aby si získali důvěru lidí. A druhá věc je, že lidé musí zřejmě najít zpátky cestu k těm, kteří jsou buďto morálními autoritami, kteří jsou chytří, to se, tenhle ten vztah se rozvolnil a na ten všichni doplácíme, to znamená, ta náprava není v nějakém jednotlivém činu anebo ve zvolení nějakého osvíceného panovníka, úředníka, já nevím, koho, to je, řekl bych, takový úkol na delší trať a takový hlubší úkol, před kterým stojí celá společnost, všichni, jak ty elity, tak ten lid.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pan Martin Dufek má jenom podotek, cituji: "To, jako že kupříkladu po Černobylu se jaro nezelenalo a kupříkladu po Mnichovu 1938 se také všude svítilo a podzim se barvil," to je citace z e-mailu. Ještě bych se možná vrátila k panu Bradymu. Podle ministra vnitra Chovance by Kancelář prezidenta republiky měla přesně vysvětlit okolnosti neudělení vyznamenání Jiřímu Bradymu, který přežil holocaust. Proč jsme se to vlastně ještě nedozvěděli?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já mám pocit, že asi není žádná nějaká ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A nejenom proto, že pan Forejt odjel na dovolenou.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, on, ta jeho pozice je těžká. On je člověk, který musí vlastně hájit stanovisko prezidenta, nemůže jít proti němu, i kdyby prost měl nějaké argumenty, to asi dost dobře od něj nelze očekávat. A sám je v těžké situaci, kdy musí zorganizovat, řekl bych, předjednat věci, které neví, jak dopadnou. Já vím, že vůči němu je namířená velká taková nevole, ale myslím si, že je to úředník, který tu práci dělá mnoho let a vlastně i z výpovědí různých vyznamenaných zpětně vyplývá, že je to promyšlený způsob, jakým se zjišťuje stanovisko těch, kteří připadají v úvahu, než se jim napíše ten dopis. To je technologická věc, která určitě by se dala řešit nějak jinak, ale je to zákulisí, které vždycky zůstane zákulisím, vždycky se některé věci projednávají neformálně, neoficiálně, ale je potom otázka samozřejmě, jak s tím kdo naloží. Jsou lidé, kteří, když jsou osloveni, že mají dostat vyznamenání, tak rychle běží do novin a řeknou - já to teda nevezmu a tím se stanou u určité části veřejnosti slavnými nebo oblíbenými, že to teda tomu prezidentovi pěkně ukázali. A pak jsou takoví, kteří jsou diskrétní, zváží, co a jak a jsou schopni držet nějakou dohodu mezi čtyřma očima. A pak jsou takoví, kteří sice nepřijmou to vyznamenání, ale své důvody si nechají pro sebe, protože vědí, že mluvit o tom veřejně není vkusné, těch přístupů je moc. Ale když se vrátím teda k tomu, na co jste se ptala, já si myslím, že prezident není povinen se k tomu vyjádřit a že této možnosti také využije, že k tomu nic neřekne, protože pro něj politicky to, co se všechno stalo, je spíše, spíše, to jsou spíš pro něj body, protože lidé, kteří mají pocit, že se mu třeba i něco nepovedlo, tak si stejně řeknou, jeho voliči, tak si stejně řeknou - no, tak nepovedlo se mu to, ale stejně je to náš prezident. To znamená, on u nich body zřejmě ztrácet nebude a čím větší tlak se na něj přes média, umělce, poslance vyvine, tím je to pro něj lepší. To znamená, jemu ta aféra jenom pomohla a on určitě nic víc k tomu říkat nebude.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Brány supermarketů zůstaly na 28. října poprvé zavřené. V praxi totiž začal fungovat zákon, který velkým obchodníkům nařizuje zavřít o 7 vybraných svátcích. Nemáme těch svátků ale jednou tolik, mnohem víc než 7? Proč právě takto to pojímá zákon?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Ono se to muselo nejprve vyzkoušet. Já mám pocit, že v minulosti lidé považovali ty nedělní a sváteční nákupy téměř za lidské právo a za měřítko svobody, ale poté, co teď se ten prodej o svátcích zrušil, tak se vlastně ukázalo, že mnoho těch lidí, kteří by obligátně bloudili mezi regály a kupovali si věci, které nepotřebují, protože ty, které potřebují, si mohou koupit i jindy, tak najednou museli si udělat nějaký jiný program a mám pocit, že každý jiný program než trávení volného času mezi regály je lepší. Lidé vyrazili do přírody, navštívili příbuzné, navštívili známé. To znamená, to je ten hlavní smysl toho. Jinak pochopitelně to zrušení prodeje bylo solidární gesto vůči zaměstnancům obchodů, kteří budou mít aspoň o těch některých dnech volno společně s námi. Proti jsou samozřejmě obchodníci, kterým jde o peníze, kteří chtějí vydělat a rádi by ty obchody měly otevřené, aby z nás vylákali nějaké ještě další peníze. Ale jejich argument, že přicházejí lidé o práci, že méně vydělají, podle toho, co říkají odboráři, je vymyšlený, respektive přehnaný, protože ten obchodník, teda pardon, ten prodavač, který šel do obchodu, by stejně nedostal zaplaceno, ale dostal by náhradní volno někdy jinde, tím pádem by o víkendu nebyl, nebyl s dětmi, s rodinou a tak dál. To znamená, já si myslím, že si zaslouží zaměstnanci těch všech obchodů, hypermarketů, obchodních řetězců od nás určitou solidaritu, aby měli také svátek, no, a myslím si, že ten řekl bych zákon je dobrý, ale je to jenom první krok. Mně by se moc líbilo, kdyby zakázal ještě i celý ten nedělní prodej, a to všude, a aby to bylo podobné, jako je to v sousedním Německu, kde, kde lidé úplně jiným způsobem o víkendech tráví čas. A řekl bych, že daleko lépe než my. Takže takováto regulace, takovéto porušení toho základního lidského práva na nedělní nakupování, to bych teda docela podpořil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak já musím říct, že být v sobotu v Německu je opravdu náročné, protože tím, jak je v neděli všechno zavřeno, tak jsou vlastně všichni v těch obchodech právě v sobotu. Otázka pro vás, pane Ivane, od Petra Rádla, "Co si myslíte, kdybychom i my do Evropské unie přispívali 20 a dostávali 12 miliard eur. Jestli by náš premiér náhodou nemluvil stejně jako ten italský? Já teda premiéra u nás nedělám, ale jsem na straně Itálie. Dokonce si myslím, že tu V4 by měli více otloukávat," to napsal pan posluchač a odvolává vlastně na prohlášení italského premiéra Renziho, který řekl - pokud nám nepomůžete s migranty, přestaneme platit do rozpočtu Evropské unie.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já mám, já mám pocit, že Italům by nejlépe pomohlo, kdyby sami se inspirovali, pokud jde o všechny ty záchranné akce, které provádějí, v Austrálii, kde naopak ještě zpřísňují tu svoji docela přísnou migrační politiku, v budoucnu se chystají uzákonit, že kdokoliv jednou se nelegálně pokusí dostat do Austrálie, tak už nikdy dostat vízum, už tam nesmí nikdy vkročit. Italové by měli lidi, které vyloví z moře, toho vylovování uprchlíků z moře je správná věc, ale oni by je měli rovnou vyložit zpátky na břehu, odkud vypluli, to znamená, v Libyi, to je můj dlouhodobý názor. Sem by měli přicházet lidé, kteří o to požádali, kteří, o jejichž bezúhonnosti se předtím naše úřady přesvědčí a kteří přesvědčí nás, že sem přicházejí být platnými členy celého toho systému, který jsme zde vybudovali v Evropské unii, v Evropě a těmto lidem samozřejmě je potřeba pomoct, to znamená, ta pomoc musí mít nějaký řád, to prostě nemůže být chaos, že někdo prostě někam přijde a automaticky si něco nárokuje. Také reakce na to prohlášení italského premiéra, když se člověk podívá na sociálních sítích a přečte si, co si o tom lidé myslí, tak všichni říkají - ano, pokud vlastně bychom měli být pod takovým nátlakem, že nedostaneme nějaké dotace, tak ať nám je teda nedají. Tady najednou vidím, že se v lidech probouzí taková hrdost a než se nechat vydírat a vnutit si prostě nějaký systém, o kterém my sami předem nejsme přesvědčeni, že to je dobré řešení, tak potom raději v takovém spolku nebýt, protože to je normální vydírání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co třeba solidarita nebo dodržování nějakých pravidel?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Ta solidarita musí mít svá pravidla, to musí, to musí mít. To musí mít nějakou štábní kulturu, to nemůže být chaos, to nemůže být pohled na proudy lidí, kteří se odněkud někam valí a pak se, a pak se to už jenom nějakým šikovným způsobem zlegalizuje, ale s následnými důsledky, které to přináší. A taky si myslím, že kolem toho celého, řekl bych, přistěhovalectví a migrace nelegální je obrovský byznys. Že lidé, kteří toto umožnili, tak předem kalkulovali s tím, jak se z veřejných prostředků budou vydávat peníze právě na různá opatření, zajištění, ubytování, stravování, na tom všem někdo vydělává. Ale to jsou všechno věci, které prostě se musí podle mě dělat jinak, protože v jedné chvíli to veřejné mínění, které zpočátku je solidární, říká - ano, musíme pomoct, nemůžeme nechat člověka v nouzi, je to náš bližní, to se v jedné chvíli začne obracet, když vidíme, že ti, kterým pomáháme, nejsou úplně vděční a tak dál, a dokonce i v zemích, kam žádný uprchlík nikdy nepřišel, se čtou noviny a se čtou ty příběhy z těch zemí, kam se přicházejí, a ví se, jak to dopadlo, jaké jsou důsledky toho kroku, no, a pak už lidé samozřejmě preventivně něco takového nechtějí, a co nejhorší, v té chvíli také začne slábnout ten pocit solidarity s bližním, to je vlastně úplně na tom nejhorší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dvě ekonomická témata, a to český rozpočet a také dohodu o vzájemném volném obchodu známou pod zkratkou CETA, kterou podepsali zástupci Evropské unie a Kanady v Bruselu, tu si necháme za týden, když se s Ivanem Hoffmanem, komentátorem Deníku opět uslyšíme prostřednictvím radiomostu do Zlína. Já vám děkuji za vaše dnešní postřehy a přeji vám hezký den. Na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já se také moc těším na slyšenou u takovýchto možná i lepších témat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra se, milí posluchači, můžete těšit na názory a pohled rektora Univerzity Karlovy Tomáše Zimy. Zita Senková se těší na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.