Přepis: Jak to vidí Eduard Stehlík – 11. listopadu

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech u pořadu Jak to vidí přeje Zita Senková. Dnešní pozvání přijal plukovník Eduard Stehlík, vojenský historik. Já vás vítám, dobrý den.

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Strategie péče o válečné veterány i dění v Českém svazu bojovníků za svobodu. Především o tom bude dnes řeč, dobrý poslech. Už jste dnes, pane plukovníku, potkal někoho, kdo měl na klopě rudý kvítek vlčího máku?

Čtěte také

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Musím se přiznat, že mě velice příjemně překvapilo, když jsem procházel budovou Českého rozhlasu, tak jsem napočítal hned asi 6 lidí, což je vynikající.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
I my jsme se Český rozhlas připojil samozřejmě k této akci. Jak víme, na 11. listopad připadá celosvětový den válečných veteránů, vzpomínka na všechny, kteří bránili svou vlast ve 20. i 21. století. U nás se slaví, pokud se nepletu, od roku 2001.

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
15 let.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už zdomácněl Den veteránů?

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já se, já se přiznám, že shodou okolností byla bohoslužba v kostele Mikulášském na Staroměstském náměstí, kterou pořádá Československá církev husitská a já si vzpomínám na ty začátky, kdy v tom kostele prakticky nikdo nebyl, trochu se i možná samotní členové církve ptali, proč si připomínat tuhle památku. Včera ten kostel byl plná, nikdo se už nad tím nepozastavoval a stalo se to tradicí. A stejně tak, to, co mi dělá největší radost, nejenom, že člověk potkává i u nás na ulicích lidi, kteří si připnou ten červený vlčí mák, ale to, že probíhá celá řada akcí, které vznikají, nejsou organizované seshora, ale vznikají zespodu. Já, já třeba dnes, když by člověk zmínil, vím, že v Kyjově organizuje pan Lněnička vlastně vytvoření živého vlčího máku z několika set lidí, kteří se mu dobrovolně přihlásili přes internet a mají vlastně červené a černé balonky, aby vytvořili ten květ máku a pokud vím, poslední zpráva, kterou jsem dostal, je, že těch lidí se přihlásilo tolik, že ještě rychle sháněl zelené balonky, aby udělal i ten, ten lístek. Takže tohle jsou věci, které člověku dělají radost. Dnes odpoledne vlastně nedaleko odsud na náměstí Míru je velká akce, kterou pořádá Praha 2 ve spolupráci s armádou. Jsou různé výstavy, akce ve školách. Myslím si, že ten svátek jako některé implementované svátky se nám, my jsme Češi takoví skeptičtí, ale myslím si, že Den válečných veteránů se stává součástí naší každodennosti celkem velice přirozeně a bez násilí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mohli bychom říct, že se vlastně v tom přístupu odráží vyspělost společnosti?

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já si to myslím, že jednoznačně, protože ten Den válečných veteránů je svátkem, kdy si vzpomínáme padlé, padlé nejenom ve světových válkách, ale i v současných válečných konfliktech. Vzpomínáme si na vlastní padlé a úcta k vojákům, kteří položili svůj život, myslím, že patří k tomu, řekněme, standardu, který by měl být, protože komu jinému prokazovat úctu než těm, kteří bojovali za to, abychom my mohli žít v míru, v normální společnosti, v samostatném státě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Řekla bych, nejspíš mi to potvrdíte, pane plukovníku, že vztah naší společnosti se docela vyvíjel, i konkrétně k tomu dni a možná vůbec i k válečným veteránům. Dodala bych asi spíše k těm ...

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
A možná, možná i armádě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... novodobým, přesně tak.

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já si myslím, víte, já si velice dobře pamatuji takové vlny, které byly. Armáda, kdybychom vzali to 20. a 21. století velice stručně, tak od toho uctívání legionářů, kteří vlastně vybojovali samostatnost Československa přes takové trošku pozapomínání v letech 20., 30. léta ohrožení státu, tak ten obrovský tlak, který tady byl, růst prestiže armády, potom léta 2. světové války, kdy armáda za pomoci spojenců vlastně se podílela ať už na domácí frontě nebo v zahraničí na vlastně znovuobnovení samostatnosti, a potom únor 1948 vlastně likvidace hrdinů bez ohledu na to, kde bojovali, jestli na východě, na západě, doma. A potom i takové ty dny, když začala dospívat, řekněme, generace těch důstojníků, kteří do armády šli právě po 2. světové válce, aby uctili památku svých přátel, rodičů, tito muži vlastně v tom dospělém věku se najednou ocitli v roce 68 a mnoho z nich je vyhazováno z armády v době normalizace, to znamená, ta armáda neprošla jednoduchým obdobím, stejně jako náš stát. A po roce 1989, kdy ze začátku byla chápána jako reálné ohrožení toho, co se tady mění, si musela velice složitě z té nuly nebo řekněme možná ještě z minusového postavení vybudovat to, kde je teď. A já si myslím, že armáda v současné společnosti je chápána jako jeden z nejnevěrohodnějších elementů a i ten posun od toho, těch různých sprostých nadávek, že vojáci jsou žoldáci a podobně, si lidé začínají uvědomovat, že žijeme v neklidném světě a že ti vojáci, kteří odjíždějí někam daleko bojovat, bojují tam daleko kvůli tomu, aby ty hrůzy války nepřišly sem k nám domů a myslím si, že prestiž armády, prestiž novodobých veteránů stále stoupá a je to dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Slyšíme ale občas i hlasy, proč by měli mít zrovna veteráni jisté výhody.

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já si myslím ale, že výhody má, různé výhody má celá řada věcí. Svým způsobem výhody dostanete i v nějaké samoobsluze, kam budete chodit kupovat a máte jejich věrnostní kartu. Takže občas vám dají 10 % na nákup, anebo něco podobného, podstrčí vám nějakou drobnost. Takže to jsou výhody spotřebitele nějakého, který je věrný své značce. Když budete chodit kupovat stejný typ auta, tak třeba protiúčtem vám dají taky nějakou korunu. Pokud jde o to, co mají ty benefity současní váleční veteráni, ať už ti staří druhováleční nebo ti současní, jsou to ve srovnání s jinými zeměmi, kterým bychom se chtěli podobat, se zatím, jsme zatím těžké Popelky. Nemohu to říct jinak. Ano, mají právo na třeba nějaké lékařské ošetření, na častější lékařské prohlídky, ale pokud se neocitnout v důchodovém věku, tak prakticky nic zásadního nemají k dispozici. Na druhou stranu, a to je potřeba říci, se objevuje v současné době celá řada soukromých firem, soukromých subjektů, které se rozhodly veteránům poskytnout nejrůznější formy benefitů, slevy, různé poukazy na zboží a tak dále, to, co je běžné i v zahraničí a to myslím, že je ta správná cesta.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná bychom se mohli podívat, vy jste ten nejpovolanější v tomto případě jako vlastně ředitel odboru pro válečné veterány ministerstva obrany, kolik těchto lidí je u nás evidováno, jak těch druhoválečných, ale i těch novodobých.

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Víte, to je, to jsou dvě čísla, to je to první je pro mě trošku smutné, protože já, když jsem před 2,5 lety přebíral odbor, tak ještě v České republice žilo 1247 druhoválečných veteránů. V současné době jich je méně než 700. Ten počet se neustále snižuje, shodou okolností dnes ve 2 hodiny odpoledne má v Liberci pohřeb generál Lněničk..., generál Hnilička. Muž, který bojoval u Tobruku a jeden z hrdinů 2. světové války. Minulý týden jsem hovořil na pohřbu plukovníka Opočenského, který dnes bude povyšován do generálské hodnosti a nedožil se toho, takže vlastně mu bude ta hodnost udělena im memoriam, takže v současné době jich máme druhoválečných přibližně někde kolem 680. Těch novodobých, to číslo je daleko vyšší. My máme v současné době evidovaných 1300, 13 118 novodobých válečných veteránů, tedy přes 13 tisíc mužů a žen. Zhruba tisícovka v tom jsou ženy, s tím, že podle našich propočtů se domníváme, že přibližně 2 až 3 tisíce dalších těch novodobých válečných veteránů stále ještě to osvědčení válečného veterána nepožádali, že ten reálný počet je 16, možná dokonce 17 tisíc novodobých.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pak je ještě skupinka třetí, pane plukovníku.

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Ta, ta je třetí a to jsou lidé, kterým bylo přiznáno ocenění za takzvaný 3. odboj, za protikomunistický odboj, kde ta skupina je velice malá, protože v současné době my máme udělených přibližně tisíc nebo přes tisíc ocenění, nebo vydaných osvědčení za 3. odboj a z tohoto počtu necelých 10 % má zároveň statut válečného veterána. Bylo přiznáno dodnes 86 lidem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
U účastníků těch novodobých misí operací, ať už na Balkáně, v Iráku nebo v Afghánistánu ...

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
A teďko už i v Africe.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak, tvoří nejpočetnější skupinu podle vašich statistik lidé mezi 36. a zhruba 40. rokem života. V jakém jsou to lidé v produktivním věku, co jim nabízíte, jaké mají další využití, uplatnění.

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Bezesporu. Samozřejmě tady je otázkou to, jestli ti lidé chtějí pokračovat v kariéře v armádě ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A chtějí? Lze říct třeba procentuálně.

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Je to, já se přiznám, že to by byla spíš otázka na naše personalisty. Já mám celou řadu přátel, lidí, kteří právě jsou třeba ve věku, jak jste říkala, těch 35, 40 let, kdy se ocitají na určité životní křižovatce a kdy zvažují, jestli v armádě dále pokračovat v té kariéře, anebo jestli po třeba těch 15, 20 letech, které v armádě strávili, tu armádu neopustit, protože přiznejme si, pokud ten člověk funguje jako bojovník a opravdu je nasazován do operací, o tom, o čem jste se zmiňovala, tak a častokrát opravdu to tělo odchází rychleji a unavuje se rychleji v mnoha těch profesích bychom mohli srovnat tu fyzickou zátěž se zátěží vrcholového sportovce a v téhle souvislosti nevím, jestli by si někdo dokázal představit, když v roce 2004 působila 601. skupina speciálních sil v Afghánistánu, tak naprosto běžné bylo, že ti kluci nosili 65kilové batohy ve vysokohorském terénu. Myslím si, že i když je to v situaci, kdy po vás tady u nás, kdyby to bylo, že po vás nikdo nebude střílet a máte jenom vzít na záda tenhle baťoh, který je pomalu tak těžký jako vy, a vystoupat v nich, s ním na zádech někde do výšky 3,5 tisíce metrů, tak i to je taková zátěž, která člověk dá zabrat. A jak dřív jsme byli zvyklí, že ti lidé slouží v armádě, řekněme, až do toho důchodového věku, v současné době odcházejí podstatně dříve a to je i jeden ze směrů, kam se chceme ubírat, abychom těmto lidem pomohli zajistit rekvalifikaci a případně se podíleli na nalezení nějakého kvalitního zaměstnání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká je tedy, pane doktore, strategie té péče a podpory jak u druhoválečných, tak u těch novodobých válečných veteránů?

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já si myslím, že v současné době ministerstvo obrany velice dobře zvládá péči o druhoválečné veterány, anebo o novodobé veterány v seniorském věku, protože musíme si uvědomit, že jestliže hovoříme o těch novodobých veteránech, vy jste správně říkala, jsou to většinou lidé, kterým je těsně pod 30, pod 40, nějakých těch 35 až 40 let, ale i mezi těmi novodobými máme desítky lidí, kteří už dávno překročili sedmdesátku. Ono někdy to lidi překvapí, ale když já jsem sice z matematiky nikdy neměl na škole dobré známky, ale základní elementární matematika, když si vzpomenete, máme 25 let od války v Perském zálivu, od té první války, kterou my jsme jako moderní prožili už po pádu komunismu u nás a jestliže tam někdo tehdy odjížděl v 50 letech, tak je mu 75, takže už z tohohle se odvíjí to, že máme i mnoho novodobých veteránů, kteří buď začínají potřebovat stejné způsoby péče jako ti druhováleční s tím, že nám se tady vlastně, my jsme v současné době v takové přelomové fázi, protože vlastně bohužel nám navždy odchází druhováleční veteráni a ta péče, kterou jsme poskytovali, kterou umíme, tak částečně ji můžeme využít pro ty nové, ale musíme tady vytvořit úplně nový systém, který bude pomáhat těm mladším, kteří se rozhodnou armádu opustit, tak jak jsem říkal, vlastně pomocí jim s rekvalifikací, pomoci jim s hledáním zaměstnání, protože jestliže jsme se, zatím jsme řekli válečný veterán, tak to šlo o do značné míry homogenní skupiny. Byli všichni zhruba ve stejném věku, měli zhruba stejné potřeby, ale teď ta škála bude daleko širší a myslím si, že to na všechny, kteří se budou o válečné veterány starat, ty novodobé, bude klást velké nároky, protože to je skutečně od práce s lidmi v relativně nízkém věku, až po seniory, a nesmíme zapomínat také na to, že musíme věnovat velkou péči rodinám. Rodinám válečných veteránů a to za co považuji za velice důležité, rodina těch, kteří buď přišli o život ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pozůstalým.

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
... padlým po operacích, pozůstalým, anebo těm rodinám, kde se ten voják vrátil těžce zraněný a kde opravdu je nezbytné poskytnout péči a podporu na jiné úrovni.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co nabídne úplně první komunitní centrum, které se za pár dnů má otevřít na Moravě?

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já jsem velice rád, že to centrum vzniká. Původně, jak jste správně řekla, hovořilo se o, takový pracovní název bylo komunitní centrum, v současné době mi ti, kteří ho připravují, spíš razí centrum pro válečné veterány. Vzniká při Vojenské nemocnici v Brně, kde má velkou podporu ředitele pana plukovníka Antonína Vodáka a celého týmu a má se otevírat 24. listopadu za účasti pana ministra. A musím říct, že mělo by to být centrum tak, jak já jsem ho viděl a měl jsem možnost si ho projít, které nabídne vedle podpory a možnosti konání třeba přednášek, setkávání, nejrůznějších akcí, ale nejenom pro válečné veterány, ale i pro jejich rodiny. Jsou tam připraveny dětské koutky a podobně, takže je to něco, taková první vlašťovka. Já jsem strašně rád, že se na jeho vlastně provozu budou podílet přímo i váleční veteráni, kteří tam budou pomáhat, ti, kteří už nejsou v armádě, což je geniální podle mého názoru tah, protože kdo lépe může porozumět válečnému veteránovi než ten, kdo má obdobné zkušenosti jako on sám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to komunita přece jenom.

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Je, přesně tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Inspirujete se, pane plukovníku, i přístupem nebo konkrétními projekty, vůbec pojetím této problematiky v jiných zemích, třeba ve Velké Británii nebo dalších?

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Myslím si, že speciálně v péči o válečné veterány by bylo chybou vymýšlet úplně všechno od začátku a začínat na zelené louce, když existují země, které mají péči o válečné veterány dokonale propracovanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou dál než my?

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Jsou dál, ale takhle některé nedoženeme, protože samozřejmě objem finančních prostředků, které například vynakládají Spojené státy jako země, která má pro péči o válečné veterány vlastní ministerstvo, to nejsme schopni dohnat. Ale jenom to bude možná pro posluchače zajímavé. Obdobně vysoké finanční prostředky vynakládat kupříkladu Jižní Korea, která má jenom, jenom z korejské války na 144 tisíc válečných veteránů, celkem se stará o více než 800 tisíc válečných veteránů a na péči na ně jde téměř o 2 % hrubého domácího produktu, což je dvojnásobek, než bychom, než země NATO mají dávat na svoji, na svoje armády, takže neuvěřitelný nebo ten stejné číslo jako mají dávat na své armády země NATO. Vynikající péče funguje v Nizozemí, funguje v Belgii, a myslím si, že speciálně tyto dvě poslední zmíněné země vzhledem k tomu, že jsou zhruba stejně velké jako naše, mohou sloužit jako dobrý příklad toho, jak by se s veterány mělo pracovat, protože obě, oba dva tyto státy řeší péče o veterány nejenom v té rovině zdravotní a sociální a pomoci při obstarávání zaměstnání, ale zapojují velice intenzivně veterány také do výuky na školách, do vlastně prezentace armády a skutečně nabízejí vlastně účast veteránů při výuce, při přednáškách pro děti, setkávání, nejrůznější vzpomínkové projekty a to myslím, že je další věc, která, kde máme ještě rezervy a kde bychom se měli posunout někam dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Kladně vznikl Spolek pro zachování odkazu českého odboje. Založili ho bývalí členové Českého svazu bojovníků za svobodu, který v poslední době čelí vážné kritice. Co je vůbec jádrem sporu podle vás, pane plukovníku. I vy jste se rozhodl odejít. Ten svaz kritizoval mimochodem také válečný veterán Pavel Vranský, kterému je 95 let. Kritizoval vedení, hospodaření svazu.

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Víte, já jsem byl ve Svazu bojovníků za svobodu jako řadový člen, organizace v Lidicích, kde jsem tímto členem jsem se stal v roce 2006, kdy jsem, se mi dostalo obrovského ocenění a stal jsem se čestným občanem Lidic, a tehdy za mnou přišli přeživší lidické ženy a děti a toto členství mně nabídly a přiznám se, že já jsem si ho cenil a bral jsem to, že mě berou do své komunity. Za tu dobu, za těch 10 let se ta situace změnila, změnilo se složení lidické organizace, mnoho těch, kteří tehdy mně to členství nabídli, odešlo bohužel navždy a jiní, kteří mi ho nabídli, tu organizaci opustili. A některé problémy, které se ve svazu objevily, mě vedly k tomu, že jsem skutečně si kladl otázku, jestli chci nadále v takovéhle organizaci působit. Pak jsem se rozhodl, že, že nechci. Já si myslím, že celkem posluchači jsou informováni o tom, jak se vyvíjely některé věci, vědí o některých, řekněme, problematických bodech v životě v minulosti některých představitelů svazu, kdy se objevily v médiích informace o tom, že spolupracovali s bezpečnostními složkami bývalého komunistického režimu a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S StB.

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
S StB, a já si myslím, že to je věc, která je, přestože jsme od listopadu, anebo možná právě proto, že od listopadu 89 jsme těch 27 let, tak je věcí, která je nepřekročitelná a kde morální bezúhonnost lidí, kteří vystupují jménem veteránů, vystupují jménem bojovníků, musí být jako první, na tom prvním místě a není možné, aby jejich jménem hovořili lidé, kteří mají tak, tak temnou minulost. A já si myslím, že to, jakým způsobem přistoupili k tomu, co jste, vy jste zmínila, že na Kladně vznikla ta organizace, ale ta vznikla z toho důvodu, že vlastně kladenská organizace Českého svazu bojovníků za svobodu, mimochodem jak já jsem ji znal, velice úzce, protože jsem spolupracoval s Lidicemi a s Kladnem, pracovala jako jedna z nejlepších, její předsedkyně Gabriela Havlůjová odváděla obrovský kus práce, tak v okamžiku, kdy je direktivním rozhodnutím rušena takto kvalitně pracující organizace, kde je předsedkyně vylučována ze svazu bez možnosti nějakým způsobem se obhájit, to jsou věci, které myslím si, že nepatří do demokratické společnosti. Jestliže Svaz bojovníků za svobodu má ve svém názvu právě ten boj za svobodu, tak by to měl být hlavní premise toho, jak se bude chovat a to bylo, říkám, pro mě ta poslední kapka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Posuňme se dál. Nedávno jsem viděla v Norimberku výstavu německého válečného fotografa Christopha Bangerta. Jeho snímky dokumentují brutalitu, ale i absurditu válkou zmítaných zemí, jsou to velmi drastické snímky, ale ukazují realitu a v Německu vyvolal právě tento fotograf Bangert ostrou debatu o tom, jak vůbec média zacházejí s těmito válečnými fotografiemi. Nakolik je to třeba nebo mohou posloužit propagandě, jak ta redakce při výběru těch fotografií vlastně čím se řídí, jestli vůbec zpravodajství vzhledem k emočnímu jaksi rozměru těch fotografií, jestli je to zpravodajství neutrální. Jaký je to váš pohled na roli válečné fotografie v médiích?

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
No, to je strašně složitá otázka, protože pochopitelně vždycky každý snímek, pokud je dobře nafocený a zobrazuje něco, tak může, má velký, velký dopad. No ne nadarmo se říká, že, že jeden obrázek zmůže více než tisíc slov. A já, to není jenom otázka poslední doby, že některé fotografie samozřejmě byly nějakým způsobem využity, ať už propagačně nebo, nebo ať už v tom negativním nebo pozitivním slova smyslu. Já znám dokonce případy fotografií, kde změnou popisky úplně měníte význam toho snímku, anebo že ten snímek posouváte o stovky kilometrů do jiného místa, anebo do jiných dějinných souvislostí a jednou je na tom, na té fotografii jako vražděný Čech, podruhé vražděný Němec, potřetí vražděný Rus a snímek je stále stejný z té 2. světové války. A není to jenom tím, že by to ten, kdo napsal tu popisku, nevěděl, kdo na té fotografii nebo co na ní je. Shodou okolností nedávno ve Velké Británii se objevila fotografie, která byla využita vlastně příznivci brexitu, kdy se objevil snímek letců z toho letounu Hurricane z roku 1940, kteří odpočívají během bojů a kdy vlastně příznivci brexitu tam napsali naši otcové bojovali teda za tu Británii a teďka nám sem cpou ty imigranty. Ale na té fotografii byli příslušníci 310. československé stíhací perutě. Takže někdy se to posune nechtěně. Ale vy jste správně říkala, ta brutalita těch fotografií, shodou okolností v letošním roce Českou republikou prošla velice zajímavá výstava, která se jmenuje Ten druhý život a právě výtěžek z prodeje těch fotografií je věnován tomu komunitnímu centru, o kterém jsme hovořili brněnskému. A ty snímky dělali jak vojáci, mimochodem máme mezi, mezi, v armádě několik velice špičkových fotografů, myslím, že Dan Hlaváč už si vybudoval postavení velice dobré, ale i celá řada jiných. A byly tam i fotografie civilních fotografů, kteří navštívili naši armádu v Afghánistánu, v Iráku, a ta výstava měla velký ohlas. Ale samozřejmě u některých těch snímků opravdu vím, že jsem zažil, že někteří lidé říkali hele, třeba svým partnerkám, nechoď tam, tam ty fotografie jsou ošklivý a to. Patří to k věci ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak na vás působí, promiňte.

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Je to, je to věc, která patří k, takhle, já je, ať už jsou to fotografie z moderních konfliktů nebo možná z těch historických a já na ně vždycky možná pohlížím kromě toho, že samozřejmě se mě nějak ovlivňují po stránce výtvarné nebo tím obsahem, vždycky na ně zároveň pohlížím jako historik, jako na svědky událostí, které, u kterých někdo byl, nějakým způsobem je zaznamenal a kde ta fotografie může mít obrovský vypovídací potenciál ještě po staletích. Stejně jako máme obrazy namalované v nějaké době, různé grafiky a rytiny, tak v současné době ta fotografie působí jako nesmírně důležitý, říkám, nejenom umělecko možná propagační fenomén, ale říkám i, i sdělení historické, vypovídající o nějaké době, události, lidech, kteří na ní jsou, a říkám, pro mě je to zdroj informací, zdroj poučení a zdroj silných emocí. Takže v minulosti, když si vezmete taková jména jako byl Robert Capa a další vynikající fotografové, kteří působili v letech 2. světové války nebo i před ní, tak jejich práce v současné době patří k vrcholům moderní fotografie a myslím si, že mnoho lidí se asi vlastně nezamýšlí nad tím, že ten snímek byl pořízený ve válce v době, kdy tomu fotografovi šlo o život. Ale správně jste říkala, někdy ta fotografie nebo ten filmový materiál může úplně změnit vnímání společnosti a já myslím, že takovým příkladem můžou být Spojené státy v době vietnamské války, kdy vlastně fotografové se dostávali až do zóny a pak média přebíraly, ale i řekněme televize, tisk, časopisy přebíraly fotografie, filmové záběry, které podle mého názoru zásadním způsobem ovlivnily náhled americké veřejnosti na to, co se ve Vietnamu děje a dokonce vyvolaly vlastně averzi vůči vlastním vojákům, kteří byli v části médií i na základě těchto fotografií ukazováni jako vrahové, kteří se dopouštějí válečných zločinů a to myslím, že tahle citlivost toho, jak ten snímek těmi, kteří u té akce sami nejsou nebo se tam neocitají v tom prostředí, jak může být vnímán, je, je tam velice tenká linie mezi tím, kdy vás, kdy to je ještě dobře a kdy už je to všechno špatně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jako kdyby každá válka v uvozovkách nebo ve velké zkratce měla svojí fotografii.

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Určitě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Může něco ovlivnit taková fotka?

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Může. Může. Stoprocentně může vyvolat silná snímek tohoto typu, vzpomeňte si na fotografii těch utíkajících vietnamských dětí, z nichž některé jsou nahé poté, co vesnice byla vlastně zničena, byly zasaženy napalmem, popálené. To jsou snímky, které jsou otřásající stejně jako jsou některé fotografie, které se vám vybaví i z války na území Sovětského svazu. Takže rozhodně tyto, tyto fotografie mohou ovlivnit vnímání a mohou pohnout dějinami.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká plukovník Eduard Stehlík, vojenský historik. Já vám děkuji za rozhovor, na slyšenou.

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V pondělí bude Karolína Koubová hovořit s novinářem Ivanem Hoffmanem. Dobrý den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.