Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 6. ledna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem dnešního "Jak to vidí" je Václav Malý, světící biskup pražský. Dobrý den, vítejte.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké je poselství Charty 77 a jaká je dnes občanská kuráž? Jaký význam má "Pochod za Aleppo"? A je církev tak trochu jako polní nemocnice po bitvě? Otázky pro dnešního hosta. Dobrý poslech. Dnes uplyne přesně 40 let od okamžiku, kdy skupina disidentů zveřejnila prohlášení Charty 77. Vyzvala v něm československý komunistický státní aparát, aby přestal porušovat občanská a lidská práva. Text Charty 77 se 6. ledna před 40 lety poprvé dostal do zahraničí díky francouzskému listu Le Monde. V čem byla, pane biskupe, jedinečnost tohoto seskupení, ta myšlenka? Vy také patříte k signatářům Charty 77.

Čtěte také

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Především využili zákonného rámce autoři Charty 77, teď v poslední dnech se o tom poměrně ve sdělovacích prostředcích dost mluví a píše, takže už se to stává takovou, bych řekl, známou historií, že komunisté se zavázali v Helsinkách, že pakta o občanských a politických právech a o sociálních, kulturních a hospodářských právech se stanou součástí našeho právního řádu. A skutečně to bylo ratifikováno po tom březnu 1976. A Charta vznikla na základě myšlenky, že je třeba, aby se uplatňovala tato pakta, která byla podstatnou součástí tehdejšího právního řádu. Komunisté to pokládali jenom za cár papíru. V Helsinkách, kde byla konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, tak všichni představitelé tehdejšího "Východního bloku" podepsali ty závěrečné dokumenty, ten takzvané také "třetí koš" jednající o paktech a brali to jenom jakožto cár papíru, po které se nikdo nebude pídit, na který se nikdo nebude ptát. A právě Charta usvědčovala tímto, že tehdejší vládnoucí to neplnili, že nadále pokračovali ve své restriktní politice. To byla tedy ta základní myšlenka, proč vznikla Charta. Nebyla to politická opozice ve vlastním slova smyslu, bylo to opravdu občanské společenství, které si uvědomovalo svoji občanskou zodpovědnost, že nelze mlčet k nespravedlnostem, které se tehdy děly.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se podívám do soupisu signatářů v prohlášení Charty 77, kteří zveřejnili svůj podpis, teda připojili v letech 1977 až 1989, bylo jich 1 889, tak jsou vlastně vedle jmen uvedeny profese, tiskař, jeřábník, vrátný, dělník, zámečník, psycholožka, novinář, elektrikář, historik, doručovatelka, žena v domácnosti, důchodce a tak dále, bych mohla pokračovat, samozřejmě jsou tam i duchovní. Je to vlastně až fascinující svým způsobem, jak to šlo napříč v podstatě celou společností.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano, nebyla to elitářská záležitost a byl to opravdu zázrak. Mohu to potvrdit ze své vlastní dlouholeté zkušenosti, kdy jsem v Chartě pracoval a pro Chartu pracoval, že tam byli lidé všech možných názorových skupin.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Často velmi protichůdných.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Často velmi protichůdných a přesto jsme hledali konsensus. Dodneška je to pro mě veliký zázrak, a to myslím, že jedna z výzev také Charty pro dnešní dobu, i když žijeme v jiné době za jiných okolností, aby nebyla průrva mezi různými sociálními vrstvami. Víte, já dneska vidím, že společnost se atomizuje, že jsou různé zájmové skupiny, které mezi sebou nemají skoro žádné kontakty, kdežto todle bylo společenství, kde opravdu byli lidé vysokoškolsky vzdělaní, ale lidé, kteří měli jenom třeba základní vzdělání, pocházející z různých profesí, z různých prostředí a přesto jsme se dovedli sjednotit. Já jenom chci k tomu říci. Vy tady máte ten seznam, který dneska vyšel v Lidových novinách, a já to rád často opakuji, já jsem tam uveden jako Václav Malý - dělník.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Protože ta písařka, která zřejmě to evidovala, tak nepostihla, že já už tehdy byl katolickým knězem poměrně mladým, byl jsem vysvěcen v létě 1976, Chartu jsem potom podepsal v té druhé vlně 1977 a to mě svým způsobem v uvozovkách chránilo, že nějaký čas estébáci mi dávali pokoj, protože Václavů Malých - dělníků tehdy asi bylo, v tehdejším Československu více než jenom já.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste Chartu podepsal 9. března 1977. Co znamenalo v praxi pro vás osobně být "chartistou"?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já jsem si velmi tedy ulehčil ve svém svědomí, protože jsem bouřil v kostele za spravedlnosti následovat Pána Ježíše, který byl ochoten obětovat život a říkal jsem si, tady je nějaký rozpor. V kostele lidi povzbuzuji k tomu, aby měli rovnou páteř, aby opravdu brali vážně ten postoj Ježíšův, který dovedl pro své přesvědčení obětovat i svůj život a na druhé straně k těm veřejným záležitostem mlčím. A tak to bylo pro mě obrovské osvobození v mém svědomí, že jsem nemusel si krýt, co si myslím, já samozřejmě neměl politické řeči v kostele, ale to ono souviselo, protože ti lidé žili v konkrétním prostředí, které bylo nespravedlivé. Takže pro mě to bylo opravdu obrovské osvobození, i když jistě jsem musel počítat, já jsem také počítal s těmi následky, co ten podpis znamená.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To bylo sedm měsíců vězení, pokud se nepletu?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano, v roce 1979 já jsem byl vězněn kvůli práci ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Já patřil k zakladatelům tohoto Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných v dubnu 1978, ale já jsem seděl jenom 7 měsíců v Ruzyni, víte a já o tom nerad mluvím z důvodu, protože v Chartě byli lidé, kteří odseděli si mnohem více, Petr Uhl - 9 let, Rudolf Battěk - 9 let, mnozí mnohá léta, takže těch 7 měsíců, to je opravdu málo. Mně to totiž potom v uvozovkách "vynahradili" estébáci tím, že mi dělali opravdu pomyšlení, že jsem si opravdu užil své, ale to už je jiná kapitola.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čemu vás, pane Malý, jaksi to společenství Charty 78 naučilo, nebo hodily se vám vlastně ty životní zkušenosti i konkrétně v biskupské službě?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Přirozeně. Já jsem se tam setkal s lidmi, o nichž jsem jenom věděl, včetně Václava Havla, jehož první hry v Divadle Na zábradlí v Praze v polovině 60. let jsem sledoval, věděl jsem o tom, že napsal v roce 1975 dopis tehdejšímu prezidentovi Husákovi, znal jsem aktéry roku 1968 a najednou jsem se s těmito lidmi setkal u jednoho stolu. Některé ty lidi jsem také znal z článků z 50. let a musím říct, že mně vstávaly vlasy na hlavě a najednou ti lidé se ocitli ve stejném společenství. Takže jsem musel také překonat určité předsudky a musel jsem se otevřít k těm lidem jako k partnerům. A to mě naučilo, abych dovedl naslouchat, abych předem nesoudil a abych také věřil, že člověk může činit pokání, že může změnit své smýšlení. A to se mi hodí velmi i teď do biskupské služby. Zároveň mě to naučilo, abych nepletichařil. Víte, ono se pletichaří jak v církvi, tak ve společnosti, různé zákulisní dohody, neupřímnost. A tady jsme opravdu byli na jedné lodi, neměli jsme čas, abychom mezi sebou pletichařili, spíše bylo důležité, abychom se navzájem podpořili, protože ten tlak byl opravdu veliký, zvláště v tom roce 80, 81, 82 a zároveň mě to také naučilo, abych těmi druhými nemanipuloval, abych dovedl naslouchat a abych dovedl také tedy hledat konsensus. Jistě, že ne ve všem jsme se shodli, každý jsme měli nějakou životní historii, nějaké životní názory. Třeba představy o budoucím systému, ty se jistě různily, ale sjednotili jsme se, že v dané chvíli je třeba bránit spravedlnost, bránit důstojnost člověka. A to je pro mě úžasné, že já dneska nejsem uzavřen jenom v církvi, setkávám se s lidmi i mimo církev a vždycky vidím především člověka. Takže za to společenství Charty velmi vděčím, protože jsem tam strávil mnoho let velmi intenzivních kontaktů a to mi pomohlo i do dalšího života.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je odkaz Charty 77 pro současnost, současnou společnost?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak jistě, že o tom bude napsáno asi více studií. Jsou historici, kteří to zkoumají už z odstupu. Já pořád ještě nemám úplně ten odstup, protože jsem byl aktérem, ale řekl bych, to už jsem říkal mnohokrát, i ještě za existence Charty, že rozbila informační monopol, protože šířila ty zprávy do svobodného světa a usvědčovala tehdejší režim ze lži, z nepravdivosti. Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, který později vznikl, byli tam "chartisté", tak právě na konkrétních případech ukazoval, jaká je podstata toho systému, že trestá za vyjádření vyznání, vyjádření otázek svědomí, nesouhlasu s tehdejším systémem, že naprosto porušuje ve všech možných oblastech lidská práva. A to myslím, že bylo důležité, protože už tehdejší vládnoucí se nemohli vymlouvat, že to jsou vymyšlené zprávy. Ty zprávy byly ověřené. Charta vydávala různé dokumenty k různým oblastem tehdejšího společenského, občanského a politického života, například Charta byla první, která se dotkla otázek ekologických, potom tuto otázku převzal Mladý svět, Radek John potom psal v Mladém světě o ekologii, ale Charta byla první, která se tohoto tématu dotkla, o zdravotnictví, o školství a mohli bychom jmenovat další a další témata. A to, myslím, že bylo velmi důležité. Potom už jsem zmínil, že jsme byli schopni hledat konsensus, to znamená, naslouchat jeden druhému, vzít za svou hrůznost každého z nás a zároveň se umět tedy dohodnout. To nebyla nějaká laciná dohoda, ale jít tedy k věci, k tomu podstatnému. A potom také odvaha občanské statečnosti a to myslím, že je odkaz Charty i pro dnes, abychom jako občané stále tedy hlídali ten veřejný prostor a tam, kde se nedodržují zákony, abychom na to poukazovali. Mně se zdá, že dneska část společnosti je dosti pasivní, že se nechá tak uchlácholit sdělovacími prostředky a že je třeba někdy pozvednout svůj hlas. My jsme byli proti jakémukoli násilí, byli jsme proti tomu vyvolávat nespokojenost, ale opravdu jsme chtěli povzbuzovat ty druhé k občanské zodpovědnosti. Pak bych řekl, že už tehdy jsme měli myšlenku, že je třeba opravdová dobrá spolupráce mezi evropskými národy. Takže to, co se potom stalo i pro náš stát skutečností, že patříme do toho společenství Evropské unie, tak to my už jsme stále kladli ten důraz, že je třeba cítit se Evropany, že je třeba brát vážně Evropu jako takovou. Charta také byla společenství, které se vyjádřilo k česko-německým vztahům, k sudetským Němcům a zároveň také zdůrazňovala právní vědomí, souvislost mezi mírem a právním vědomím. Dalo by se o tom mluvit více, ale to myslím, že jsou podněty, které i za jiné doby, za jiného systému, v jiném čase jsou nosné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A otázka pro vás od paní Ivany. "Pane Malý, jak vy vidíte současnou skutečnost, kdy, jak říká v jedné své přednášce pan profesor Koukolík, mladý člověk s rodinou a hypotékou se neodváží ani pípnout, aby nepřišel o práci." Může to být atmosféra, která podporuje rovnou páteř?"

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
No jistě, že jsou různé potíže. Já se s tím setkávám, obracejí se na mě různí lidé, ale na druhé straně, když na pracovišti vidím, že někdo je nespravedlivě postižen, tak tady myslím, že by měla existovat občanská solidarita, nejenom tedy myslet sám na sebe, ale pracuji v nějakém celku a nemohu být netečný vůči tomu, co se děje tomu druhému. To myslím, že je opravdu docela důležité si uvědomit, protože my někdy příliš jsme soustředěni na sebe. Já vím, že se mi to pěkně povídá, já nechci moralizovat, já nikoho nesoudím, ale já sám jsem se setkal, když jsem pracoval manuálně, s některými případy svých spolupracovníků a tak jsem se také tomu vedoucímu ozval a dneska se mi zdá, že tak každej vidí ten svůj píseček a řekne si: Je, to je průšvih, to já radši budu ještě víc mlčet.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak jsme na tom tedy podle vás s občanskou kuráží? Mimochodem dnes vrcholí Tříkráloví sbírka. Nakolik jsme solidární k těm, kteří pomoc potřebují?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já myslím, že pořád ještě máme daleko do vyspělé občanské společnosti. Ano, existuje tady spousta velmi dobrých občanských iniciativ, díky Bohu za to, ale pořád se mi zdá, že větší část společnosti je pasivní a bohužel mě to mrzí, že i velká část mladé generace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co je za tou pasivitou podle vás?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
No, za tou pasivitou je takový vypjatý individualismus, hlavně si vytvořit ten svůj píseček, získat ty cíle, které já si předsevzám a to ostatní mě tolik nemusí zajímat a pořád chybí to vědomí, že tu atmosféru kulturní, atmosféru společenskou, občanskou vytváříme všichni, že to není jenom záležitost těch, kteří mají moc, kteří stojí tedy momentálně v čele našeho státu, že to není záležitost jenom politické sféry, ale že je to záležitost všech nás občanů, i když jistě, oni mají svoji zodpovědnost a nelze tu zodpovědnost z nich snímat, ale na druhé straně nelze pořád jenom přihlížet. Tím já nemyslím nějaké násilí, bouře samoúčelné, ale na druhé straně umět se opravdu ozvat a to pořád myslím, že ještě chybí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z Berlína se na 2. svátek vánoční vydaly stovky lidí na pochod do Sýrie. Jejich cesta povede i přes naši republiku a má upozornit na hrůzy, které občanskou válkou sužovaná země zažívá už šestým rokem. Účastníci pochodu, který by měl trvat zhruba 3,5 měsíce projdou v opačném směru trasu, kterou prošli v uplynulých měsících uprchlíci. Co říkáte této aktivitě, takzvanému "Pochodu za Aleppo"?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Mně se ta aktivita velmi líbí. Já jsem se o tom dozvěděl ze sdělovacích prostředků a klobouk dolů před těmi lidmi, kteří to ziniciovali, je to záležitost mezinárodní. Ten pochod vyšel z Berlína na svátek svatého Štěpána minulého roku, 15. ledna má dorazit do Prahy, kde má setrvat dva dny a potom bude pokračovat směrem na Mikulov a pak přes Rakousko a Balkán, dá-li Pánbůh, do Sýrie. Je to pochod mírový, kde hlavním tématem je ukázat solidaritu s těmi, kteří v Aleppu trpí. Dosud tam není mír, dosud se tam bojuje, spoustu lidí muselo opustit své domovy, přišlo o své domovy, spoustu lidí bylo zabito a zároveň je to apel, aby už konečně ti, kteří jsou aktéry v této válce, aby se dohodli a přestalo opravdu klání zbraní. To myslím, že je velmi dobré, že je to takové viditelné znamení a mně se líbí, že je to nenásilné, že tam nebudou zaznívat taková násilná hesla nebo silácká hesla, ale ukázat, že lze projevit nespokojenost solidním kultivovaným způsobem. Tak opravdu se mi to velmi líbí, podporuji to morálně a jsem rád, že ti lidé mají odvahu a já doufám tedy, že na území naší republiky se najdou lidé, kteří budou ochotni se k tomuto pochodu přidat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Papež František oslavil před pár týdny osmdesáté narozeniny, čili asi, přesněji řečeno, pane biskupe, jako skromný muž si na žádnou velkou oslavu prý nepotrpěl.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
No, skvělé, žádné recepce. Papež zrušil recepce i v den svého zvolení, protože dosud byl takový zvyk, že nunciatura v té které zemi, to je velvyslanectví ve státu Vatikán vždycky v den volby a výročí dne volby pořádala recepci. To papež František zrušil, což se mi velmi líbí a zároveň ty své osmdesátiny, které slavil 17. prosince minulého roku, tak měl normální pracovní den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ranní mše, tou začal, jak jsem se dočetla. Vatikán u této příležitosti životního jubilea vydal pamětní známku.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
A mně se líbí na papeži Františkovi, jistě, že teď je vystaven mnohé kritice, že když mluví o chudobě, tak tu chudobu sám žije a to je obrovsky přesvědčivé a lidé to cítí a proto tedy mu také naslouchají, i lidé, kteří třeba nepatří do katolické církve a dalo by se teď tady mluvit o mnohém, že otevřen papež nová témata, že změnil styl vykonávání papežské služby, ale mně se velmi líbí, a to bych rád zdůraznil, když říká, že církev je polní nemocnice. To je něco přechodného, v polní nemocnici ti lidé, kteří chtějí pomoci těm druhým, riskují často také své životy, své zdraví, není to něco ustáleného, je to třeba stále v pohybu. A to myslím, že je krásná symbolika církve a zároveň ten lékař, který chce pomoci, tak se neptá na přesvědčení nebo vyznání toho, kterému pomáhá a to je velmi takové příhodné přirovnání a já to čas od času opravdu také zdůrazňuji i při svých veřejných vystoupeních.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Abych citovala jeho slova: "Je zbytečné ptát se zraněného, zda má zvýšenou hladinu cholesterolu či cukru. Je třeba léčit jeho rány. Potom můžeme mluvit o všem ostatním. Hojit zranění, hojit rány a je třeba začít zezdola." Tolik slova papeže, který volá po zásadní reformě katolické církve. Bude to dlouhá cesta?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
No, to bude velmi dlouhá cesta, ale je dobře, že má tu odvahu. Nelze očekávat, že za jeho pontifikátu se všechno změní, to by ani nebylo možné, za druhé by nebylo dobré vkládat tu naději jenom do této postavy, protože také záleží na tom, jaké biskupy on bude jmenovat, jakými lidmi se obklopí, jakou bude mít odvahu poukázat ještě příměji na různé neduhy v církvi, takže to je stálý proces, ale je dobře, že tento proces pokračuje a že on se snaží opravdu odkrýt a řešit i slabé stránky projevů části katolické církve. To myslím, že je velmi cenné a že opravdu se snaží žít ten princip kolegiality. To znamená, já sice jsem na čele, ale nejsem sám, já potřebuji také naslouchat a zároveň, že se snaží decentralizovat, to znamená, více zodpovědnosti těm nižším složkám ve struktuře katolické církve. To myslím, že je důležité, protože někdy v katolické církvi to vypadá jako i v občanské společnosti. Spoléhá se, že přijde spasitel prezident, spoléhá se, že přijde spasitel předseda vlády, předseda parlamentu. Nepřijdou! To jsou lidé, někteří schopnější, někteří méně schopní. A zrovna tak je to v církvi. Nelze očekávat, že papež všechno vyřeší, nebo ten nejužší okruh jeho poradců. Tak to myslím, že je tedy velmi zdravé, že se snaží dát více kompetencí místním biskupům a místním společenstvím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to na nás samotných, na naší iniciativě, aktivitě?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Je to na iniciativě každého věřícího a každého člena katolické církve, protože opravdu nemůžeme se z toho vyvazovat. Před chvílí jsme mluvili o občanské zodpovědnosti a zrovna tak v rámci tedy katolické církve, já se neopovažuji mluvit za církve sesterských křesťanských církví, je zodpovědný za tvář církve, protože ten život probíhá přece tam, kde každodenně se s lidmi stýkám, s lidmi modlím, kde chodím na bohoslužby. Ten život se přece neodbývá jenom při nějakých poutích nebo velikých akcích. To je jenom taková částečná složka života, víry, ale ta se děje v rodině, ta se děje v tom místním společenství.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Připomeňme ještě v "Jak to vidí" jednu osobnost, která nás opustila, skladatel a dirigent českého původu žijící léta ve Spojených státech, Karel Husa. Bylo mu 95 let. Už na něj v "Jak to vidí" zavzpomínal hudebník, profesor Jiří Hlaváč. Co vás, pane Malý, zaujalo na této osobnosti?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já o této osobě věděl, protože jsem se stýkal dlouhá léta třeba s Ivanem Medkem, že jo, s hudebním kritikem, tak ten mě tak zasvěcoval do různých tajů takzvané klasické hudby a přirozeně o tomto muži jsem věděl a věděl jsem, že je to člověk, který se hlásí k Čechům, který od roku 1954 žil ve Spojených státech, předtím žil v Paříži a nebyl to ledajaký hudební skladatel. Například v Paříži se setkával se členem Šestky Arthurem Honeggerem, který se dneska hodně hraje, významný francouzský skladatel, protože přišel do Spojených států, ve státě New York učil na univerzitě, byl dirigentem, skladatelem, profesorem hudby na univerzitě a hlavně se zapsal svou symfonií Hudba pro Prahu 1968. To byla reakce na okupaci 21. srpna 1968, potom například napsal Smetanovskou fanfáru 1984, to bylo sté výročí od úmrtí Bedřicha Smetany, byl to člověk, který dostával mezinárodní ceny za svoji hudbu a já jsem také měl tu čest, on tady po roce 1990 také několikrát byl, řídil, tak díky známým, tak jsem mu mohl také podat ruku. Takže Rafael Kubelík, na kterého by se nemělo zapomínat, tak Karel Husa byli z toho hudebního světa mužové, kteří se vždycky hlásili k češství a kteří si nezadali a kteří se rádi tedy potom vrátili po roce 1990.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké kulturní události obohatily vás v posledním období?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak já jsem viděl v Činoherním klubu novou hru Kati od dneska populárního a tolik hraného dramatika McDonagha. Zajímavé to je téma, kdy v Anglii začátkem 60. let byl zrušen trest smrti a teď ti, kteří popravovali, tak najednou tedy o tom diskutují a nakonec se dopustí také násilného činu, což je takové velmi jako zajímavé téma, potom jsem viděl představení Městského divadla Brno v Divadle v Dlouhé v Praze od Friedricha Dürrenmatta Frank V., to je zase o těch záležitostech finančních. To je dodnes aktuální hra. Já Dürrenmatta mám velmi rád. To byl mimo jiné muž, který se hodně zastával Václava Havla, no a pak jsem slyšel Collegium 1704, Bach - Vánoční oratorium. Nádhera!

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Světící biskup pražský Václav Malý. Děkuji za vaše postřehy a přeji vám hezký den.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Děkuji na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
"Jak to vidí" se přihlásí opět v neděli. Hostem Zbigniewa Czendlika bude hudební publicista Jiří Černý. Dobrý den všem přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.