Přepis: Jak to vidí David Mareček – 17. ledna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, u poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je David Mareček, generální ředitel České filharmonie. Dobrý den, vítejte.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O důvodech našeho rozpoložení, o vlivu médií, o konci jednoho knihkupectví, i o tom, zda je cirkus věda. Tak vypadá naše pestrá nabídka. Zaposlouchejte se do pohledu našeho hosta. Životní úroveň Čechů se spíše lepší, přesto ji ale svítá pesimismus. To ukázal průzkum agentury Median pro deník Mladá fronta DNES. Ukazuje se, že rekordně nízká nezaměstnanost či růst platů nás ještě nečiní spokojenějšími, šťastnějšími nebo optimističtějšími. Pane Marečku, co na to říkáte?

Čtěte také

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
No, zjevně nečiní. Myslím, že všichni, kdo ten průzkum nebo ty výsledky četli, tak o tom přemýšlí, každý si na to dělá nějaký názor. Já se přiznám, že nevím, proč to tak je, protože když pomineme lidi, kteří se opravdu dobře nemají, protože ne všichni mohou říci, že ta materiální úroveň je taková, aby na ni nemuseli myslet, aby je nijak nesvírala, tak co to je? Myslím si, že částečně to může být spíš strach z toho, co bude, že se lidé bojí budoucnosti, ale že to je i hodně to, jak se necháváme nejenom ovlivňovat médii, ale jak si je pouštíme do života. A jde o to, že zprávy jsou dneska dostupnější než kdykoli předtím, jsou asi mnohem rychlejší, možná úplně nejrychlejší, ale jako bychom tam ztráceli sami sebe. To znamená, že neustále sledujeme, co se zase stalo nejnovějšího, pochopitelně, že ty zprávy jsou většinou ty špatné, protože ty jsou zajímavější, a k těm dobrým jsme někdy skeptičtí. Buď jako Češi, kteří mají takovou tu zdravou skepsi ke všemu, co je pozitivní a takzvaně se jim to cpe, nebo prostě proto, že vždycky ta negativní věc víc šokuje, víc zaujme. To si myslím, že není jiné třeba, než to bylo v minulosti, ale tím, že je toho víc a tím, že se k tomu snadněji můžeme dostat, tak zdá se mi, že to vytváří takový dojem optického klamu, že vlastně toho špatného je strašně moc a ono se to k nám dostává jenom ve více formách. Takže řekl bych, že tohle je podle mého názoru jeden z důvodů, proč máme pocit, že se vlastně máme špatně. Za minulého režimu, když se někdo zeptal, jak se máte, tak se říkalo, mám se špatně, ale dobře to snáším, tak teď bych to parafrázoval mám se dobře, ale špatně to snáším.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč si tedy nevšímáme více těch pozitivních zpráv, protože i ty najdeme. Život určitě není černobílý.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Já myslím, že si jich všímáme, že to je individuální, taky z toho průzkumu nevyplynulo, že všichni mají pocit, že jim není dobře. To procento lidí, kteří se cítí dobře, tak je pořád docela velké. Ale je to asi o našem vnitřním nastavení. Já mám rád takový příklad, který je sice hudební, ale dá se dobře aplikovat obecně. Je od slavné argentinské klavíristky Marthy Argerich. Ona se kdysi naučila skladbu Kašpar noci od Ravela, která je považovaná za jednu z nejtěžších skladeb pro klavír vůbec. Opravdu je to nesmírně těžké, běžně to klavírista cvičí třeba měsíc, dva, půl roku, rok, a ona se to naučila za týden. Novinář se jí potom ptal v rozhovoru, jak je to možné, že jste se to naučila za týden, když je to tak strašně těžké. A ona mu odpověděla no, ale mně to nikdo neřekl, že to je těžké. A to je to vnitřní nastavení. Když už předpokládáme, že všechno je špatně, že jak praví Murphyho zákon každá změna je k horšímu, tak automaticky jsme vnímavější k tomu negativnímu a máme pocit, že i to, co se nám děje, tak že je špatně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se podíváme do průzkumu, o kterém hovoříme, tak podle respondentů se k horšímu mění hlavně oblast bezpečnosti, ale i korupce, či propojení byznysu s politikou. Tomu ale lze rozumět.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Tomu lze rozumět, protože to jsou zprávy z našeho nejbližšího okolí a tam samozřejmě ten strach nebo ne vždycky strach, ale i skepse vůči tomu, co nás čeká, tak je docela pochopitelná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Psychiatr Cyril Höschl, ředitel Národního ústavu duševního zdraví, také pravidelný host v našem pořadu, nedávno vysvětlil tu atmosféru tím, že jsme asi ztratili vizi a motivaci, že je společnost stabilní a prostě se nudí, jako kdyby nám chyběly vize, motivace nějaká a psychologická nebo duchovní kotva. Máte podobný pocit?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
To bych podepsal beze zbytku, protože i v mojí praxi pracovní se stává, že když se dlouho všechno v podstatě daří, ale nic zásadního se neděje, tak ten kolektiv lidí, který spolupracuje, tak si vytvoří nějaký problém, tak si někdy říkáte, no, tak pojďme jim ho vymyslet, ale ne ten problém, ale právě tu vizi nebo tu motivaci za čím jít. Taková vize u lídrů, ať už politických nebo společenských, prostě lidí, kteří ovlivňují společnost, kteří přirozeně ovlivňují veřejné mínění, tak ta mi chybí a souhlasím takhle na dálku s Cyrilem Höschlem, že to může být významnou příčinou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také jsem našla bonmot jednoho filozofa, podle něhož nejméně polovině hříchů lidstva plyne ze strachu z nudy. "Raději vraždu, válku či otroctví než nudu." Tolik citace.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Tak je to drsná citace, ale symbolicky a když to trošku odmocníme, tak myslím, že ten princip je ten, o kterém hovoříme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Samozřejmě nelze zlehčovat ty reálné hrozby, rizika, problémy, či události kolem nás. Když se ještě jednou teda podíváme do toho průzkumu, tak lidé očekávají zlepšení, co se týče uplatnění v životě, životní úrovni domácnosti a naopak se obávají zhoršení demokracie, bezpečnosti, korupce a propojení byznysu s politikou, nebo vymahatelnosti práva, to je také velké téma. Vy třeba osobně máte snad obavu o naší demokracii, jak občas slýcháme?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Nemám, ale já jsem založením optimista, to znamená, že vždycky v těch hrozbách nebo v těch špatných zprávách, které jste popsala, tak se snažím spíš vidět příležitost, co můžeme udělat pro to, aby se nenaplnily. Pro mě to klíčové slovo je aktivita, protože zavírat oči před tím, že nám hrozí nebezpečí nebo tvářit se, že všechno ve společnosti je v pořádku, že korupce neexistuje, že propojení byznysu s politikou neexistuje, to je samozřejmě hloupost, protože tím, že se před tím schovám, tak to nezmizí. Ale stejně tak mi přijde nebezpečné a možná nejvíce nebezpečné zůstávat v pasivitě a čekat, až to teda přijde a že to všechno špatně dopadne, ale naopak tomu jít naproti tak, jako v pohádce, kde vždycky vyhrál ten princ, který na toho draka vyrazil a ne ten, který čekal, až ten drak přijde a sežere ho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy vyrážíte na draka?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Nevím, jestli se to tak dá říct, ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V přeneseném slova smyslu.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
... v přeneseném slova smyslu třeba v práci se o to snažím. To znamená, že nečekáme, až se naplní nějaká hrozba, v našem případě třeba úbytku posluchačů nebo úbytku koncertních příležitostí, ale snažíme se jít tomu naproti v tom smyslu, že předjímáte nebo předvídáte ten trend, který asi přijde, což je často těžké, protože většinová společnost má pocit, že dějiny směřují nějakým směrem a ono to tak třeba úplně není, no, ale to už je ta podstata, že to zjistíte většinou, až se to stane.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jakou roli právě i v těch náladách a třeba v určité kultivaci společnosti, možná pozvednutí té nálady hraje kultura, pane Marečku?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
No, takovou, jakou dokáže. Někdy hraje takovou tu historickou roli, jak jsme viděli v 89. roce, kdy kultura byla součástí toho dění pohybu v době, kdy se relativně nic neděje nebo kde, jak říkáte, ta společnost je spokojená a může se začít nudit, tak by měla mít kultura nějakou svoji zodpovědnost, aby nešla tou cestou nejmenšího odporu, to znamená nabídneme publiku to, co si žádá, ale aby zkoušela právě probouzet otázky, probouzet aktivitu, ale zároveň lidi neodradit, protože zase taková ta kultura, která je příliš cizím slova bych řekl artová a zahleděná sama do sebe, tak je to taky určitá forma elitářství, která vlastně nikam nevede a nemá dokazovat publiku vy tomu nerozumíte, ale má podat ruku, otevřít dveře a dát tomu posluchači, divákovi, čtenáři možnost, aby se vydal těmi dveřmi a aby porozuměl, bude-li chtít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Brno letos zrušilo novoroční ohňostroj, Praha naopak uspořádala velmi nákladný a bohatý ohňostroj, který ovšem přikryla mlha. Je ohňostroj jen zábava nebo také umění, pane Marečku?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
No, to je taková složitá otázka. Já se musím přiznat, že mám ohňostroje rád, takže ten můj názor tím bude hodně ovlivněný. Je zajímavé, jak ten pražský ohňostroj skončil v mlze, tak nám to váže na tu otázku toho průzkumu, že si za peníze štěstí nekoupíte a stejně tady neporučíte přírodě. Viděl jsem řadu ohňostrojů v Brně, kde je letní festival ohňostrojných představení s hudbou a tam se mnohokrát stalo právě, že buď padla mlha, nebo že dokonce jedna společnost, která dělala velmi nákladný ohňostroj a byl to ten nejdražší a největší a měl všechny ty nej přívlastky a nikdo ho neviděl, protože těch efektů bylo tolik, že skončil v kouři z těch efektů, to znamená, že bylo vidět prvních třeba 5 minut, ale myslím, že ohňostroj může být obojí a že to není špatně. Zábava to je, zároveň třeba ohňostroje s hudbou, které jsou přesně synchronizované, přesně koordinované a dneska je možnost, aby je takhle viděla spousta lidí, protože když se ten pořadatel domluví s nějakou rozhlasovou stanicí a ta vysílá tu hudbu přímo k tomu ohňostroji, tak to takhle může vidět, tak myslím, že to může být umělecký zážitek, protože je to jednak zážitek výtvarný a jednak určitá forma divadla nebo filmu nebo to, jak ten obraz se pojí nebo nepojí s hudbou a pamatujeme je takhle už odedávna. Koneckonců Georg Friedrich Händel, známý barokní skladatel, a takový hitmaker, jak říkají odborníci na baroko, tak jedna z jeho slavných skladeb je hudba k ohňostroji, která se skutečně k tomu ohňostroji hrála, takže můj názor je, že ohňostroj je a může být uměním, ale je to umění zábavné, je to umění, které vždycky zaujme širokou masu, široké množství lidí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A bezesporu zaujme a přinese velký umělecký zážitek, vystoupení velmi slavného souboru Cirque du Soleil, cirkusový soubor, vlastně snad nejslavnější na světě, který se v 80. letech 20. století usadil v kanadském Montrealu.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Myslím, myslím, že ano, že je asi nejslavnější, já mám rád ten příběh jejich, protože dneska známe Cirque du Soleil jako velkou mašinérii, která zaměstnává přes 4 tisíce lidí a má několik společností, které hrají ve stálých místech a potom cestují po celém světě a pravidelně se objevují v Evropě, v Asii, v Americe. Ale oni začínali jako pouliční umělci. Ten pán, který Cirque du Soleil založil Guye Laliberté, byl pouličním umělcem a spolu se svými přáteli provozovali penzion pro takové umělce a v těch 80. letech si řekli, že by bylo fajn udělat z toho společnost stálou, šli dokonce tak daleko, že jeden z těch zakladatelů kráčel na chůdách 90 kilometrů až do Québecu, aby získal nějakou dotaci, což se mu potom podařilo a asi 10 let se prali o svoji existenci. No, a potom založili to, čemu se dneska říká ten nový cirkus, to znamená cirkus, kde vystupují artisté, nejsou tam zvířata žádná a je to taková syntéza stylů z celého světa, protože ti artisté, kteří tam vystupují, tak jsou asi z 30 nebo 40 zemí a vždycky to představení má příběh, takže to má i prvek divadla, oni se občas i inspirují třeba Shakespearovou Bouří nebo nějakým takovým divadelním příběhem a co je mi na nich sympatické, že mají vlastní hudbu, které nejenom, že je zkomponovaná pro to představení, ale přímo se tam živě hraje. Takže ten zážitek je komplexní poměrně. Já jsem měl to štěstí je vidět dvakrát. Jednou to bylo v Paříži, kde hráli pod velkým šapitó. To je taková jejich tradiční forma, že si přivezou ten velký stan a tam se potom hraje představení a podruhé jsem je viděl ve Vídni, kde hráli v hale, pro kterou je vždycky potřeba to představení uzpůsobit a musím říct, že se mi poprvé v životě u nich stalo to, co se píše v knížkách nebo v článcích, že něco je takové, až se vám tají dech. A tam opravdu koukáte na toho umělce a říkáte si, tak to je fantastické, co udělá, ale, ale tohle už neudělá. A v momentě, kdy si to v duchu dořeknete, tak on to udělá a vy jenom se nadechnete a koukáte na to, protože to je opravdu na hranici lidských možností a myslím, že to je to, co z nich dělá tu slavnou skupinu nebo ten slavný podnik, že na jedné straně opravdu mají nejlepší artisty na světě, ale na druhé straně tomu dokážou dát tu formu toho příběhu a je tam to pomezí cirkusu, divadla a té už zmiňované hudby.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to vlastně unikátní koncept ...

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Naprosto.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... lze říct. Mimochodem, cirkus v posledních letech získává na mimořádné oblibě v Evropě. Všímají si ho i vědci a analyzují ho ve vztahu dokonce k historii, k estetice, antropologii. Nedávno byl také velký kongres v Německu, jestli je cirkus věda. Co byste řekl?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
To bych si vůbec netroufl říct. To, že je cirkus populární, to je zjevné i díky třeba Cirku La Putyka u nás. Taky ten nový cirkus se tady objevuje. Ale nazývat to vědou, bych si opravdu netroufl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Každopádně je to umění.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Umění to je rozhodně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A asi bychom mohli dodat, že Cirque du Soleil je také takovým vyslancem Kanady na světě.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Je, je. Jednoznačně my jsme o tom mluvili s jednou kanadskou režisérkou filmovou, která se zabývá uměním a právě točila několik představení Cirque du Soleil a říkala, že pro ně jako pro Kanaďany je to unikát v tom, že když potřebují někde umělecky reprezentovat Kanadu, tak vysílají právě tenhle ten soubor, to znamená nevysílají divadlo, nevysílají orchestr, nevysílají operu nebo nějakého malíře, ale právě Cirque du Soleil jako toho kulturního ambasadora Kanady a myslím si, že to je dobrá úvaha nebo správná strategie, protože opravdu je to forma nejenom oblíbená, ale i kvalitní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takovou kulturní značkou Česka mezi ní patří taky Česká filharmonie.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
No, snažíme se o to.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jako naši paralelu. Do nového roku jste vstoupili, pane Marečku, se staronovým vedením, mohu říct, až do sezony 2021, 2022 bude pod taktovkou šéfdirigenta pana Jiřího Bělohlávka a také vy jako generální ředitel zůstáváte na svém postu. Jaké jsou vaše plány, priority jak doma, tak i ve světě?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
No, ty priority by se daly shrnout pod národní orchestr. To není nic nového, protože Česká filharmonie je česká, máme muzikanty ze všech koutů naší země, ale málo se ví, že je to jeden z posledních, ne-li poslední orchestr té světové třídy, který není globální, to znamená, že tam není třetina, polovina nebo nějaké větší procento cizinců, vlastně cizince nemáme vůbec, což vzniklo víceméně náhodou, ne že bychom je nechtěli a dneska se to jeví jako veliká výhoda, protože má, když jsme mluvili o tom ambasadorovi kulturním, tak Česká filharmonie má národní zvuk. Skutečně je to tím, že všichni jsou stejně školení, mluví stejným jazykem ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Stejná hudební škola mohu říct.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Stejná hudební škola a to je klíčem k tomu národnímu orchestru, to znamená, my chceme posílit vzdělávání hudební a to jednak to laické, to znamená dostat se do českých škol základních prostřednictvím internetových přenosů a na druhé straně to odborné vzdělávání, to znamená pomoct českým muzikantům, těm nejnadanějším, aby se dostali ve velkém množství na tu špičkovou úroveň, protože špičkových muzikantů máme hodně, ale chybí nám něco, co třeba pochopili fotbalisté, když si začaly velké kluby zakládat svoje fotbalové akademie a vyhledávat talenty úplně od toho nejútlejšího věku. A my bychom se s Jiřím Bělohlávkem chtěli pokusit o něco podobného, to znamená podchytit talentované děti už od třeba 5 nebo 6 let, kdy chodí na základní uměleckou školu, ale už v té době jim umožnit konzultace i s jejich učiteli pochopitelně, ti jsou pro ně nejdůležitější, no, a potom někdy ve věku střední školy tu péči o ně převzít v daleko větší míře, protože s hudbou je to stejné jako se sportem. Ten největší rozvoj je už v dětství a kdo vlastně nezačne včas, anebo nemá včas to nejlepší vedení, tak se nedostane na tu nejvyšší úroveň a to, to chceme zkusit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když reprezentujete naší kulturu v zahraničí, pane Marečku, použili jste někdy název Czechia?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Ne. Nikdy, nikdy. Používáme, i ten překlad Česká filharmonie doznal určitou diskusi, protože dříve se používalo Czech Philharmonic Orchestra, my dneska používáme jenom Czech Filharmonic, tak jak to používají berlínští nebo vídeňští filharmonikové, ale název Czechia jsme zatím nepoužili.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenom kousek od Rudolfina v Kaprově ulici bylo proslulé knihkupectví, které znají také milovníci filmu, protože posloužilo jako kulisa ve snímku Vrchní, prchni a prodával v něm falešný vrchní Dalibor Vrána v podání Josefa Abrháma. Málokdo té prodejně knih před rokem 1989 řekl jinak než u Fišera. Muselo vlastně proč skončit toto knihkupectví, pane Marečku?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Ono muselo skončit kvůli neprodloužení smlouvy. Nebylo to tak černobílé, jak se to někdy jevilo, protože ta paní, která měla licenci na provoz toho knihkupectví, tak už ho nechtěla dál provozovat, chtěla tu licenci prodat dál a družstvo, které vlastní ten objekt, kde se Knihkupectví Fišer nacházelo, tak by bývalo asi rádo prodloužilo smlouvu jí, ale nechtěli toho nového majitele. Nicméně výsledkem toho bylo, že Knihkupectví Fišer skončilo, což je škoda, protože kdo zná nebo procházel Kaprovou ulicí, ať už z obyvatelů Prahy nebo návštěvníků, protože to je ta ulice, která vede na Staroměstské náměstí nebo ze Staroměstského náměstí na nábřeží, tak ví, že Fišer byla jedna z mála oáz, která nebyla zasažena turismem v tom smyslu, že se tam prodává buď rychlé občerstvení v Kaprově ulici nebo jsou tam směnárny, nebo je tam pár restaurací a pár obchodů pro cizince a možná jedny potraviny. A v tomhle tom je to škoda veliká, protože Knihkupectví Fišer si drželo neuvěřitelně ducha mezi pražskými knihkupectvími. Bylo výjimečné i tím, jaké mělo prodavače, jaký mělo výběr titulů. Opravdu to byl nevšední obchod. Zároveň jsem slyšel nebo i četl ve výkladu toho dnes už bývalého knihkupectví, že oni budou pokračovat na jiném místě. Je vtipné, že se budou stěhovat z Kaprovy ulice do ulice Rybné, takže druhově to zůstává. Nevím, kdo ho bude provozovat. A údajně v tom místě má vzniknout nějaká literární továrna s nějakým novým investorem. To samozřejmě těžko odhadovat, jak to bude vypadat, ale vždycky mi přijde líto, když nějaká takhle silně tradiční věc ne ve smyslu nějakého zakonzervování, ale tradiční v tom, že má právě ducha, že je něčím výjimečná, že je něčím nezaměnitelná, tak když skončí. Já jsem shodou okolností při nedávné cestě pracovní do Ameriky narazil v Los Angeles na knihkupectví The Last Bookstore a je to jiný příběh než Knihkupectví Fišer, ale podobné vyznění, protože ono sídlí v bývalé bance, což je samo o sobě zajímavé, že místo peněz tam sídlí knihy, ale hlavně je to antikvariát krásný, který jednak má ty knížky v těch poličkách, ale potom spoustu třeba skulptur, nějakých tvarů z knih, které by normálně byly vyřazené, takže ty knihy vás tam úplně obklopí. Máte tam křesílko, kde si můžete sednout a přečíst si knížku, kde vás zdvořile upozorní, že maximální čas je, nevím, půl hodiny nebo hodina, potom že to máte uvolnit. Jsou tam nádherné knihy o umění a je to, když jsme na začátku mluvili o té kultuře, tak i tohle je třeba kulturní zážitek úplně zadarmo, jít do prostředí, které na vás dýchne nejenom obrazně, ale i fyzicky, protože ty knížky z toho antikvariátu mají svou vůni a můžete si tam zalistovat, trošku se začíst, prohlédnout si a koupit si třeba knížku za dolar.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kolik takových ještě tradičních knihkupectví lze najít v dalších městech, která jste navštívil, i třeba v rodném Brně?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Já myslím, že všude jsou taková knihkupectví. Já mám třeba v Brně i radost z toho porevolučního zvovuzrození knihkupectví Barvič a Novotný, které si zachovalo taky i tu atmosféru i ty prostory. A pro mě jsou zajímavý tím, že mají hezký výběr hudebních titulů a umí i objednat. V Paříži je knihkupectví Shakespeare and Company, které je na, byť má takhle anglický název, tak je skutečně v Paříži a je u Notre Dame a vůbec Paříž má v tomhle tom velkou tradici, ať už jsou to bukinisté na břehu Seiny, kteří prodávají ty knížky ve stáncích, nebo řada dalších větších knihkupectví, čili myslím, že v podstatě v každém městě najdeme takový zajímavý obchod. U nás vůbec najdeme spoustu zajímavých míst. Já jsem teď objevil na internetu takový zajímavý server, zkoumá různé penziony, restaurace, místa v české krajině nebo v českých městech, městečcích, kam stojí za to jít a učí Čechy, že nemáme jezdit za exkluzivním zážitkem do zahraničí, ale že to můžeme mít i u nás. A to se mně líbí jako přístup.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak já doufám, že se posluchačům líbily i vaše postřehy a ostatně tipy v dnešním rozhovoru. David Mareček, generální ředitel České filharmonie. Já vám děkuji a těším se na příště.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Hezký den a na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.