Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 30. ledna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech pořadu Jak to vidí přeje Zita Senková. Hostem je novinář Ivan Hoffman, kterého zdravím do zlínského studia.

Ivan HOFFMAN, novinář, komentátor Deníku
--------------------
Zdravím také a samozřejmě i naše posluchače.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji, nápodobně. Jaká jsou naše dnešní témata. Odvrací se Donald Trump od základních principů americké zahraniční politiky? Patří náboženské symboly do škol? Jak jsme se vyrovnali s minulostí? Kdo může hrát roli etických arbitrů a k čemu jsou holky na světě? Výběr z dnešních témat, probereme v následujících minutách. Připojte se. Donald Trump na 120 dní pozastavil program Spojených států na přijímání uprchlíků. Až do odvolání pak zakázal vstup do Spojených států migrantům ze Sýrie. Trumpův příkaz dále na 90 dnů zakazuje vstup do Spojených států všem lidem ze zemí, s nimiž jsou spojeny obavy z terorismu. Omezení se má uvolnit až po zpřísnění prověrek a přezkoumání mechanismu přijímání migrantů. Ze světa zní kritické hlasy proti imigračnímu výnosu, demonstruje se. Jaký je váš pohled, pane Ivane?

Čtěte také

Ivan HOFFMAN, novinář, komentátor Deníku
--------------------
Tak já myslím, že ten symbolický efekt toho rozhodnutí Donalda Trumpa je daleko silnější, než bude efekt praktický, protože ten čas pomine, během toho se zřejmě nějakým způsobem pozmění přístup k té imigrační politice. Ale musíme si uvědomit, že Amerika je zemí přistěhovalců. To znamená, vždy to tak i bude. Lidé tam budou přicházet, ale možná za jiných podmínek. A to znamená, jak já vidím toto, toto gesto, tak Donald Trump v prvních dnech určitě dělá hlavně to, co je hodně vidět, to znamená, naznačuje, že co slíbil, chce i splnit. No, a toto je téma doopravdy vděčné pro média, protože se dají pořídit fotografie demonstrantů, Trump nepochybně naštval spoustu politiků, a to nejspíše proto, že udělal to, o čem ostatní všichni voličům dlouhá léta říkají, že to je neuskutečnitelné. Trump předvedl v souladu s tím, co říkal před volbami, že, že o tom, kdo může a vstoupí do Ameriky, rozhoduje Amerika, to znamená nikdo, kdo není Američanem, nemá žádné nějaké automatické právo do Ameriky přijít, protože si to usmyslel, protože chce. To znamená, je to doopravdy hlavně takové symbolické gesto. Donald Trump ukazuje, že bude silným prezidentem, že bude říkat, co si myslí a dělat, co uzná za vhodné. A ostatní se s tím budou muset vyrovnávat. Je to asi to, co jsme čekali, že do Bílého domu přišel člověk, který je, který je obchodník, tvrdý vyjednavač, připravuje si pozici, na základě které potom dosáhne co největšího úspěchu. Takže já to vnímám jako symbolické gesto.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že bude smlouvat, nebo jak to nazvat, s ústavním soudem, protože na Trumpův příkaz například reagoval výbor americko-islámských vztahů, který chce dnes podat žalobu zpochybňující ústavnost jeho příkazu.

Ivan HOFFMAN, novinář, komentátor Deníku
--------------------
Určitě Amerika je složitý, složitý stát, pokud jde o správu, a těch vlivů, které se tam budou křížit, je hodně. Také to je možná důvod, proč některé věci se jednoduše nedělají. A Donald Trump testuje ten systém, zkouší, uvidí, co z toho bude. Některé ty příkazy soudu, které pomohly lidem, kteří se ocitli v pasti, protože to opatření začalo se zavádět bleskurychle, okamžitě, to také prostě je něco, co z našeho pohledu není běžné. My nejprve něco plánujeme, pak to dlouhou dobu chystáme, pak to opatření začneme uskutečňovat, ale, ale vlastně nikdy neuskutečníme. To je, v tom je Amerika jiná. Ta, ta rychlost, kterou, jedna kterou vstupují věci v platnost je prakticky okamžitá. No, a samozřejmě na základě toho byli někteří lidé poškozeni, diskriminováni, protože za jiných podmínek nastoupili do letadla, za jiných už z něj vystoupili. To znamená, je asi správné, že těmto lidem se pomůže. Podobně z toho, z těch, řekl bych opatření, budou určitě vznikat nějaké výjimky. Už teď prostě dojednává nějaké výjimky, anebo snaží se dojednat Británie pro své občany, kteří mají dvojí občanství, mohlo by je to postihnout a tak dál. To znamená, bude se jednat, ale Trumpovi šlo určitě především o to, aby se prostě něco dělo, aby, aby se o něm mluvilo, aby byl na prvních stránkách, aby bylo vidět, že, že, nepřišel odpočívat do Bílého domu, že zvolením pro něj nic neskončilo, ale teprve začalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vítězství a Amerika na prvním místě, sám jste se o tom nyní zmínil. Tato slova Trump neustále opakuje. Co si o tom myslíte?

Ivan HOFFMAN, novinář, komentátor Deníku
--------------------
No, tak hlavním, hlavní otázkou je, jestli doopravdy vážně myslí to, čemu už začínají i ekonomové říkat deglobalizace. To znamená ústup do praxe, která zde byla dlouhou dobu, kdy na prvním místě politici podporovali nadnárodní globální elity, a Donald Trump prostě slíbil, že to bude jinak, že on bude na prvním místě podporovat především americkou střední třídu. Ono taky by se dalo říct, že ideální by bylo udělat obojí, jo, prostě že by vlastně ti, ta nadnárodní elita měla sloužit všem, to znamená i té střední vrstvě. Ale ukázalo se, že to tak ne zcela fungovalo. Z globalizace měla prospěch menšina. To je vlastně heslo, kterým Donald Trump zvítězil, kterým se dostal k moci. On vlastně tradičním voličům demokratů říkal, no, tak volili jste je setrvale, vždycky, no, a co pro vás udělali? No, a na to nebyla vlastně odpověď, protože politici dlouhá léta říkali, že něco se udělat nedá. A Donald Trump přišel a říkal, že se dá. Tak to je vlastně to hlavní poselství. Uvidíme, jestli doopravdy dojde, řekl bych, ke změně teda toho základního paradigmatu, to znamená, kdo má řídit svět, jestli ti, řekl bych, místní politici, státy, vlády i národy, anebo někdo, kdo je ještě nad nimi a umí to, jak oni říkají, "lépe".

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co ti byznysmeni a miliardáři, které chce mít a bude mít Donald Trump ve svém kabinetu? Třeba také ministr zahraničí Tillerson, už někdejší šéf největšího vlastně ropného, ropný magnát.

Ivan HOFFMAN, novinář, komentátor Deníku
--------------------
Ano, to je reálná politika. My určitě budeme svědky toho, že část těch globálních elit v Americe prostě se dostane, řekl bych, do ofsajdu, na vedlejší kolej. Naopak ti, kteří byli na vedlejší koleji, přijdou, zaujmou jejich místa a ten jejich byznys bude vzkvétat, jo. Možná že takové to základní dilema, které dneska máme, je, že asi se zdá, že na tu změnu v Americe doplatí ten vojensko-průmyslový komplex, to znamená výrobci zbraní a bomb. Donald Trump zřejmě nebude bombardovat sedm zemí, jako to dělal Obama, ale zase naopak, to znamená, že to je šance pro lidi, kteří spíš upřednostňují na světě mír než válku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co včerejší Jemen?

Ivan HOFFMAN, novinář, komentátor Deníku
--------------------
No, ale, ale chci to dokončit. Na druhou stranu špatnou zprávou je, že k moci a k vlivu se daleko více dostanou lidi, kteří budou, řekl bych, nešetrní k životnímu prostředí. To znamená svět, který už teď prostě je ohrožen doopravdy exhalacemi, oteplováním a tak dál, tak toto je téma, které Trumpa zřejmě tolik netrápí. Uvidíme, jestli názor jeho se ještě někam posune. Ale teď to vypadá tak, že bude svět "mírovější", ale, ale zase mu bude více hrozit ekologická nějaká katastrofa. Ono vždycky je něco za něco.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslela jsem právě to, co se odehrálo, když nechá vlastně bombardovat, včera zahynulo, myslím, 14 lidí včetně civilistů i teroristů v Jemenu.

Ivan HOFFMAN, novinář, komentátor Deníku
--------------------
Pokud vlastně vnímáme ty první příkazy, které dává Donald Trump, tak jedním z nich je, že chce od svých generálů od NATO, teda od Pentagonu do třiceti dnů plán na likvidaci Islámského státu. Klidně se může stát, že to bombardování bude pokračovat, ale tentokrát už budou mířit přesně a nebudou bomby shazovat jen tak, aby mohli vyrobit další a vydělat na nich, ale doopravdy začnou mířit na, na ty teroristy. To je těžko říct, ale možné to klidně je. A že chce ukázat Donald Trump právě v tomto jednom bodě silnou ruku, to, to se zdá být už zřejmé, ale hodně lidí, připomínám prezidenta Ronalda Reagana, který měl také velice silnou rétoriku a přitom za své volební období nevedl žádné války a taky to šlo. A v tom, kdyby se Donald Trump připodobnil Reaganovi, tak já bych byl osobně spokojen.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Experti se nyní zamýšlejí často nad tou otázkou, možná jednou z klíčových, jestli se Trump odvrací od základních principů americké zahraniční politiky, která vlastně platí od roku 1945 a kterou jaksi na střídačku akceptují prezidenti obou politických stran. Jaký je váš pohled?

Ivan HOFFMAN, novinář, komentátor Deníku
--------------------
To teprve, to teprve uvidíme, asi by se rád odvrátil, otázka je, do jaké míry se mu to podaří.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A je to dobře?

Ivan HOFFMAN, novinář, komentátor Deníku
--------------------
No, v některých věcech určitě ano, pokud by doopravdy skončil ten, řekl bych, globalizační trend, tak to je dobré nejen pro Ameriku, ale pro celý svět. To byla cesta podle mě do pekel. Ale, ale jak říkám, jestli vůbec to chce, jestli se mu to podaří, to jsou všechno otázky do budoucna.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná ještě otázka k tématu, jak, čím vzniká nebo se tvoří, jak posuzovat vlastně velikost státu? Teď samozřejmě nemám na mysli tu geografickou, ale tu moc. V čem spočívá podle vás moc země? I když vlastně Trump se v kampani často opakoval svým heslem "Uděláme Ameriku znovu velkou".

Ivan HOFFMAN, novinář, komentátor Deníku
--------------------
Já myslím, že pokaždé je otázka, jestli je ta velikost dána ekonomickou silou, vojenskou silou nebo jestli ta moc je dána lidmi, tím lidským kapitálem. Tím, jací jsou lidé, jak, jak jsou loajální ke své zemi a tak dál. Toto to je stále, řekl bych, takové dilema, ale já myslím, že každý stát tvoří jeho lidé. To znamená, netvoří ho elity, netvoří ho ti, kteří mu momentálně vládnou, ale lidé a občas se stane, že dozraje atmosféra, kdy, kdy vlastně ten, to volání po, po změně je tak silné, že, že vygeneruje úplně nový typ vůdců, než kteří vládli předtím, a všem to připadalo, že to je samozřejmé, že tak už to bude vždycky. Já myslím, že tato změna, kterou sledujeme, není, není dána pouze úspěšností marketingových kampaní a dobrou volbou předvolební strategie a tím, že správní marketéři řekli Trumpovi, co kde má komu říct, ale že to je dáno skutečně zdola potřebou jít prostě na věci jinak, jinak je řešit, prostě potřebujou změny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Soud zamítl žalobu dívky somálského původu, které ředitelka Střední zdravotnické školy v Praze zakázala nosit na hlavě při vyučování takzvaný hidžáb, tedy šátek na hlavě zakrývající vlasy, krk a dekolt. V reakci na to dívka školu opustila, zastala se jí ale veřejná ochránkyně práv, podle které škola nerespektovala Listinu základních práv a svobod. Proč, Ivane, šátková kauza vyvolala u nás takový rozruch?

Ivan HOFFMAN, novinář, komentátor Deníku
--------------------
No, tak to rozhodnutí soudu nakonec tu hlavní otázku, která zvedla veřejnost a veřejné mínění a stala se předmětem velké diskuse, vůbec neřešil. On zkonstatoval, že ta žačka nesplnila podmínky, které byly potřebné pro přijetí na tu školu, nepředložila potřebné papíry. To znamená on nakonec vlastně ten, to, na co jsme byli zvědaví a co měl vyřešit, tak to ten soud vůbec nakonec neřešil. To znamená ta, ta odpověď na vaši otázku...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže nevíme...

Ivan HOFFMAN, novinář, komentátor Deníku
--------------------
...se vlastně odkládá, jo. Protože musí zřejmě přijít nějaký jiný případ, kdy nejprve žačka splní všechny podmínky, dostane se, bude přijata na tu školu, a pak přijde a bude testovat, jestli teda u nás ten šátek nosit lze, anebo ne. Ale ten soud by vlastně ani neměl vůbec řešit, jestli má pravdu veřejnost, anebo nemá a vycházet veřejnosti vstříc. On musí respektovat české zákony. A podle ombudsmanky vlastně ten šátek u nás zakázat nelze, protože podle ní Listina práv a svobod zaručuje i právo dávat najevo veřejně svoji náležitost k nějaké víře a tak dále. To znamená, kdyby ten soud proběhl, tak umím si představit, že s velkou pravděpodobností by, by ta somálská dívka vyhrála a tím pádem by ovšem vznikl na politiky obrovský tlak veřejnosti, aby podobně jako ve Francii i u nás byl přijat zákon, který by takové okázalé dávání najevo náboženských symbolů ve školách zakázal. A předpokládám, že politici by pod tím tlakem nakonec i vlastně tomu hlasu veřejnosti vyhověli. To znamená, že by i u nás došlo k tomu zákazu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže my vlastně pořád nevíme, jestli je zákaz šátku ve škole konkrétně diskriminací.

Ivan HOFFMAN, novinář, komentátor Deníku
--------------------
Ne, nevíme. Ale řekl bych k tomu ještě dvě, dvě takové věci. Zaprvé, před takovými deseti lety by ten šátek u nás nikomu nevadil, jo, prostě ta byla, byla doba, kdy by to naopak bylo sympatické, bylo by to projevem odlišnosti, rozlišnosti, multikulturnosti. Ale dnes se ta situace pod dojmem různých událostí v Evropě změnila natolik, že vlastně už se na ty odlišné a hlavně muslimy u nás ani u nás nepohlíží jako na obohacení kulturní, ale spíše jako na hrozbu. To znamená, já myslím, že ta doba se třeba vrátí, jo, kdy opět budou lidé hledat jako pestrost, různost a budou, budou a vlastně se ta rozdílnost kultur stane opět předností. Ale nebude to určitě zítra, nebude to v nejbližších letech. Lidé budou ostražití, opatrní, nedůvěřiví. Tomu, tak tomu všechno nasvědčuje. To znamená, že dnes tudy cesta asi nějakou dobu nepovede. To je jedna věc. A druhá, když se podíváme na to, jakým způsobem se to nošení náboženských symbolů, anebo zveřejňování projevilo ve Francii, tak zjistíme, že nakonec kvůli korektnosti určité nebylo možné zakázat pouze něco muslimům, ale také bylo potřeba zakázat křesťanské symboly, židovské symboly, to znamená, nakonec výsledkem toho je škola, ve které každý u vchodu musí to svoje náboženství odložit a tak a přijít tam a být, být, být nijaký, no, a potom když vyjde ze školy, tak znovu se může jako k tomu, co cítí a čemu věří, hlásit. To znamená, není to tak jednoduché. Se zákazem toho hidžábu se vlastně komplikuje situace i pro všechny ostatní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měla by se tedy u nás vést debata o náboženských symbolech, zda je možné do škol nebo i jinam nosit viditelně náboženské symboly, ať už je to křížek, křesťanská pokrývka hlavy a tak dále.

Ivan HOFFMAN, novinář, komentátor Deníku
--------------------
Tak ono zdá se, že není možné ji nevést, jo. Ale já si myslím, že někdy je lepší, když se o věcech, když se o věcech nemluví, protože jakmile, jakmile to začne, tak pochopitelně to je proces, který je takový, jako já nevím, kdo z toho co, co získá, kdo na tom vydělá. Naopak spíš to tu situaci komplikuje. Zvedá to vášně a tak dále. Já si myslím, že ten, kdo té somálské dívce poradil, aby se soudila, takže to byl teda doopravdy člověk, který nic moc nepomohl, ale spíš přilil olej do ohně, byl to podle mě úplně hloupý nápad.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč vlastně přišli k soudu pánové Konvička a Sládek?

Ivan HOFFMAN, novinář, komentátor Deníku
--------------------
No, tak ti tam přišli proto, protože to jsou lidé z iniciativy islám do České republiky nepatří. Jsou to, jsou to lidé, kteří jsou, řekl bych, hlasem určité části společnosti. No, a tohle to je prostě perfektní PR, to je reklama, kterou měli zadarmo, ukázali, že jim záleží na tom, aby, abysme byli ušetřeni něčeho. Tak já se jim vůbec nedivím, že tu možnost využili.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky, aby se pěkně usmály na toho, kdo je malinký. Rýmuje spisovatel Jiří Žáček a stal se za to terčem kritiky na sociálních sítích. Básničku Maminka, ze které jsem citovala, najdou děti v čítance pro druhý ročník. Někteří v ní vidí podporu dávno přežitých stereotypů. Pro jiné je to pouze básnička pro malé děti. Pan Žáček se ohradil proti kritice. Říká, že rozhodně není macho a že odmítá degradaci žen na domácí puťky, kuchařky a uklízečky. Tak by mě zajímal váš pohled, pane Ivane, k čemu jsou holky na světě?

Ivan HOFFMAN, novinář, komentátor Deníku
--------------------
Tak rozpoutal to dokumentarista, filmař Vít Klusák, který, který řekl na internetu vlastně jenom krátkou větu: K čemu jsou kluci na světě?, aby psali takové debility. No, a v té chvíli samozřejmě, že to je silný výrok, si tu básničku přečetla i spousta lidí, kteří nemají malé děti, a vesměs z té polemiky a z té veřejné reakce vyplývá, že, že ta, ta básnička je doopravdy hezká, že vyjadřuje něco, co naprostá většina lidí cítí, co se ovšem nezamlouvá právě těm, řekl bych, feministkám...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kritici říkají, že je genderově takzvaně nevyvážená.

Ivan HOFFMAN, novinář, komentátor Deníku
--------------------
No, že genderově je nevyvážená. Je to, je to pro mě zvláštní, protože mám z toho takový pocit, jako kdyby ty feministky se za mateřství styděly. Jako kdyby měly pocit, že jde o cosi, v čem nemohou usilovat o rovnost s muži totiž. Žena zvládne prakticky všechno co muž. To je jasné. Zatímco muž to nejdůležitější, co je pro přežití lidstva, to znamená mateřství, nikdy nezvládne. To znamená, žena je na rozdíl od muže nezastupitelná v tom, co je pro lidstvo nejdůležitější. To znamená, zdůrazňovat u ženy mateřství je, řekl bych, docela přirozené. No, a já z té, z té reakce lidí, kteří najednou si všimli, že tady vůbec je nějaké gender studies, že tady jsou feministky, protože doteď...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A byly to jenom, promiňte, feministky, jak říkáte, kterým se nelíbí tento text, vyjadřovalo se k tomu třeba i ministerstvo školství, podle kterého básnička není neutrální, nicméně se úřad nebrání zařazovat ten text do učebnic, záleží podle ministerstva školství na výkladu učitele a také na kontextu.

Ivan HOFFMAN, novinář, komentátor Deníku
--------------------
No, ministerstvo školství zaujalo k tomu, přesně jak to říkáte, takové to, takové to zvláštní stanovisko, které je podle mě dáno tím, že když se podíváme na, na to, jak se společnost vyvíjí, jak se mění, tak vnímáme, že poslední dobou stojí stát většinou na straně různých minorit ať už, ať už jde o homosexuály, anebo nebo, já nevím, ochránce některých, některých, řekl bych, minoritních hodnot, tak je to takový protiklad doby, kdy vlastně ty minority byly ohrožené a pronásledované, tak teď jako kdyby, i když může politik něco udělat, tak spíš se soustřeďuje na to, aby pomohl těm úplně nejmenším, než aby pomáhal, anebo nebo řešil problémy té společnosti většinové. A nějakou dobu si toho lidé nevšímají, ale v jedné chvíli, jako je právě tato, se najednou prostě proti tomu vzepřou a řeknou: "No, ale moment, to tahle ta básnička je, je normální, je pěkná." No, a objeví se taková zvláštní nostalgie po čase, kdy ještě svět byl normální, kdy chlapi byli silní a drsní, ženy krásné a jemné, kdy muž měl být jenom o něco hezčí od čerta, žádný nějaký vymydlený navoněný manekýn, kdy ženy měly děti zamlada, a kdy ještě se vše točilo kolem, kolem rodiny, nikoli kolem individuální seberealizace jednotlivce, jak je tomu dnes. To znamená, to se tak vynoří z minulosti něco a ten svět asi není vratný do toho, do toho stavu, ale taky je otázka, jestli by to vůbec lidi chtěli, ale si najednou vzpomenou na něco, co, co kdysi bylo a s takovou lítostí, že to už není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To víte, časy se mění, i ženy mají své ambice. Nehledě na tento konkrétní případ, jak nepodceňovat konkrétně důstojnost ženského pohlaví nebo nepodporovat zakořeněné stereotypy?

Ivan HOFFMAN, novinář, komentátor Deníku
--------------------
Naprostá většina mužů ženám fandí, to je prostě tak od začátku a vždy to tak bude. Otázka je, co si představují pod tou, pod tou rovností, pod tou rovností...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vy si představujete pod rovností?

Ivan HOFFMAN, novinář, komentátor Deníku
--------------------
Já si myslím, že... Já si myslím, že ženy jsou na rozdíl od mužů lepší a vlastně mají něco, co, čemu my můžeme pouze přihlížet, no, a to je, to je mateřství, to je, to je něco, v čem, v čem na ně prostě nemáme. No, a pokud to feministkám připadá, připadá zvláštní, anebo, anebo nebo divné, že, že muž obdivuje ženu kvůli tomu, i kvůli tomu, že může mít a má a vychovává děti, no, tak jsou směšné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslím, že jim šlo asi o to, aby byla žena viděna možná komplexněji nebo aby jí nebyla přisuzována pouze jediná role, asi tak to bylo.

Ivan HOFFMAN, novinář, komentátor Deníku
--------------------
Já myslím, že to už ale dávno je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme ještě k dalšímu tématu. Premiér Bohuslav Sobotka odmítl jmenovat zakladatel Jazzové sekce Karla Srpa do Etické komise pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu. Návrh na Srpovo jmenování vzešel od prezidenta Miloše Zemana. Ten s rozhodnutím premiéra spokojen není. Prostřednictvím Twitteru svého mluvčího sdělil, že pan Srp byl, kdysi jednoznačně prokázal odvahu, pan Sobotka nikoli. Jaký je váš pohled, jaká jsou fakta, co vlastně o panu Srpovi říkají archivy StB a jak on se hájí?

Ivan HOFFMAN, novinář, komentátor Deníku
--------------------
Tak já jsem s Karlem Srpem nikdy nemluvil, ale za jeho činnost za toho minulého režimu jsem ho vždy obdivoval, protože byl to člověk, který držel pohromadě Jazzovou sekci, která vydávala krásné knížky, a v té době bylo hodně lidí, kterým vlastně to, co v kultuře dělal stát, dělal režim, nestačilo. Chtěli něco víc, chtěli nějaký širší prostor svobody. A ta Jazzová sekce tím prostorem byla. Když člověk šel po Československu, tak v každém městě bylo pár lidí, kteří byli sdruženi kolem Jazzové sekce, kupovali knížky, dalo se s nimi o tom mluvit. Takové to byly takové oázy svobody. A to znamená, když dnes...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tady ale nejde o přímo Jazzovou sekci.

Ivan HOFFMAN, novinář, komentátor Deníku
--------------------
Právě. To znamená, že když dnes prostě se o Karlu Srpovi hovoří jako o, jako o člověku špatném, který udával druhé lidi, tak já především myslím, že je potřeba si vzpomenout na tu dobu, uvědomit si, jakým způsobem vlastně vypadala ta komunikace mezi, mezi Státní bezpečností a lidmi, které, které si Státní bezpečnost vyhlédla. Lidé s nimi komunikovali doopravdy různě. Byli lidé, kteří když jim zaklepala Státní bezpečnost na dveře, tak byli tak vyděšeni, tak se báli, navíc byli vydíratelní, že by řekli cokoli na každého, jednoduše ze strachu hrozného. Pak byli takoví, kteří se s StB vůbec nebavili. Řekli, na základě paragrafu sto odstavec jedna odmítám vypovídat a bylo, bylo po debatě. To se dalo opakovat padesátkrát a nic z něho nedostali. No, a pak byli takoví, kteří vyjednávali, kteří chtěli přechytračit tu Státní bezpečnost. Občas něco řekli, o čem si mysleli, že to neublíží, že to stejně vědí, ale něco, něco zřejmě chtěli, chtěli je přechytračit, což asi nebylo vůbec jednoduché. Spíš myslím, že to skoro nešlo. No, a mám pocit, že Karel Srp, který vyjednával za tu Jazzovou sekci a prostě potřeboval, aby vyšly knížky, aby sehnal papír a tak dál, tak on šel právě do toho nejhoršího možného střetu s tou Státní bezpečností, to znamená, že s těmi lidmi mluvil. Do jaké míry někomu ublížil, nebo ne, to nevím, ale spíš si myslím, že neublížil, že on prostě zvolil jednu z těch strategií. Pro mě to není padouch.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Ivan Hoffman, komentátor Deníku. Děkuji za vaše názory, mějte se hezky, na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, novinář, komentátor Deníku
--------------------
Také, hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra se můžete těšit na profesora Tomáše Zimu. Dobrý den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.