Přepis: Jak to vidí Richard Hindls – 1. února 2017

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Vítejte u pořadu Jak to vidí. Dnešním hostem je profesor Richard Hindls, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze. Dobrý den.

prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
Dobrý den přeju.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vypadá naše nabídka. Rozebereme vývoj inflace, přibližuje její skokový růst konec intervencí? A zaměříme se také na význam a metodiku konjunkturálních průzkumů. Připojte se. Ekonomice se daří, spotřeba roste a inflace se dostala na dvě procenta. To překvapilo i analytiky a ekonomy. Vás také, pane profesore?

Čtěte také

prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
No, já bych nejdřív upřesnil ta dvě procenta. Ono záleží na tom, jak se to bere, protože těch prezentací, jak se inflace vlastně zveřejňuje, těch je víc, jsou zhruba čtyři. A ten údaj, o který, který byl dvě procenta, byl skutečně údaj meziroční, mezi prosincem a prostě rok nazpátek, rok, rok stejný měsíc dvou různých roků. Ale většinou to, co se sleduje jaksi dlouhodobě, to je roční průměr v porovnání s jiným, s předchozím ročním průměrem. A ten je zatím jenom 0,7. Ta inflace samozřejmě pokud by pokračovala prosinec na prosinec, leden na leden předchozího roku, únor na únor předchozího roku, tak by samozřejmě, a byla by kolem těch dvou procent, tak potom v tom ročním průměru by se to do těch dvou procent promítlo. Ale protože počátek loňského roku ještě byl relativně bídný, tak ... nebo bídný, prostě byl málo nad nulou, tak vlastně v tom celoročním vyjádření je ta loňská inflace za rok 2016 0,7. Ale podle jiného vyjádření, tak jak jste správně řekla, může být dva. Ale to, co vám, nebo byla dva. To, co banku zajímá, je především ale ta průměrná roční nebo složená z těch jednotlivých měsíčních inflací a ta ještě dvě procenta zdaleka není, tam více než jeden procentní bod chybí. Včera jsem poslouchal, teď nevím, ve zprávách nebo jsem to někde četl, že i Německo, což je pro nás taková vlastně velmi partnerská země po těch ekonomických, asi nejenom ekonomických stránkách, že Německo už letos očekává také ta dvě procenta nebo dokonce něco na... my jsme na tom podobně. Tak takhle je to s tím vyjádřením. Ale v každém případě se ta inflace nějakým způsobem dala do pohybu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Můžeme říct, že v podstatě nic nebrání tomu, aby Česká národní banka ukončila svůj závazek, tolik kritizovaný, nepustit českou měnu pod 27 korun za euro?

prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
Já patřím k těm lidem, kteří prostě teď musejí říct, že to nikdy neměla udělat. Já si myslím, že to krok správný nebyl. Nejsem sám. A je samozřejmě dost těch, kteří si myslí přesně pravý opak. Když už to udělal, tak a řekla, že ten závazek bude směřovat, ten kurzový závazek že bude směřovat někam ke dvěma procentům, což jsme si teď řekli, že tam už se blíží, tak asi ten krok bude muset udělat, ale mám pocit, že zatím ten scénář toho, jak to jednak udělá a jednak jak se to potom skutečně do reálné ekonomiky promítne, že příliš jasný není, protože v tuhle tu chvíli banka v rozsahu několika set miliard korun nakupovala prostě eura a oslabovala korunu a teď se bude muset vlastně vrátit ke konverzi, to znamená, bude muset, bude muset zase obrátit ten pohyb. To úplně jednoduché nebude. Bude ji to stát hodně. To si myslím, že banka na tom hodně ztratí, Česká národní banka. A také bude muset vlastně si sama určit, kde se to zastaví. Tak jestli jsme dneska, řekněme, na 27 korunách a pár halířích, tak ten reálný odhad říkají ekonomové, že by mohl být nějakých 25,50 - 26 korun za euro, to bylo zhruba před těma třemi lety, když to začlo všechno. A v té době právě začla inflace klesat. A samozřejmě je také otázka, na kolik ty výkyvy, které potom budou, ta koruna bude hledat svoji cestu nebo bude hledat svoje místo, svoje uhnízdění, tak samozřejmě banka bude muset používat i nějaké korekce, protože ta kurz koruny bude mít tendenci se někam pohybovat. Těžko říct. Já si myslím, že by to mohlo být někde těch 25,50 - 25,70, možná 26.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také váš názor sdílí odcházející centrální bankéř Pavel Řežábek, který byl dvanáct let v tom nejužším vedení České národní banky, a podle něj vlastně vyvolává ta intervence kurzový režim pokřivení trhu, které by Česká národní banka na trh vůbec neměla vnášet. A podle něj obava z deflace byla nemístná a chybou bylo také snížit úrokové sazby na nulu.

prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
Já se s Pavlem dobře znám už dlouhou dobu. Bavili jsme se o tom často někde u skleničky vína nebo u kávy, prostě když se potkáváme. Já ten názor sdílím zcela stejný jako on a nepatří takovéhle zásahy do ekonomiky. A navíc pokud k tomu není vážný důvod, a ten vážný důvod nebyl. A druhá věc je, že si přece jenom myslím, že česká ekonomika na tom nebyla úplně špatně ani v těch dobách, kdy se do toho intervenovalo. A stejně si myslím, že to, že se ta inflace dala do pohybu teď trošku, tak jak jste to řekla správně na začátku, takže si myslím, že ten kurzový závazek na tom velký vliv neměl a že se i těžko vůbec bude stanovovat, jestli vůbec někdy nějaký vliv měl. To je velmi obtížné říct. To jsou jenom hypotézy. Já si myslím prostě, že ten jeho vliv na to byl malý. Ale to, že se dala do pohybu ropa, to, že se dala do pohybu ekonomika v okolních zemích, tak to samozřejmě vede k růstu inflace. A z tohohle pohledu bude od sebe opravdu těžké oddělit, co je za tím kurzovým závazkem jako vliv a co je reálný vývoj ekonomiky nejenom naší, protože my jsme, my jsme především závislí na tom, co se bude dít, a už jsem říkal Německu, ale Německo, Francie, Anglie, Evropa, Evropská unie, světové trhy, akciové trhy a tam si myslím, že ten kurzový závazek do toho příliš nepřispěl. Pochopitelně vývozci jsou, vždycky budou spokojení a nespojení. Teď to určitě někdo poslouchá. Říká si, má pravdu, nemá pravdu. Je to věc názoru nebo nějakého rozboru možná spíš. Ale určitě někteří byli spokojeni, vývozci byli asi spokojeni. Ti, co dováží, pochopitelně spokojeni moc nebyli. Ti, co cestují za sluníčkem, tak asi taky ne, že hotely, letadla, tak to ta ekonomie vždycky jako nemůžete uspokojit všechny. Ale já si myslím, že vliv toho kurzového závazku těch 27 korun na růst inflace je nulový, pokud vůbec nějaký tedy je nebo velmi malý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prezident včera jmenoval nové dva členy bankovní rady České národní banky. Jsou jimi Oldřich Dědek a Marek Mora. Pan Dědek už v bankovní radě působil, pan Mora je nováček, je to nebo dosud je vysoký úředník v institucích Evropské unie. Myslíte si, že by mohl vést příchod nových členů, jestli je to vůbec určitou zvyklostí, k nějaké korekci, změně současné politiky nebo spíše ne?

prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
No, tak určitě ti lidé jsou velmi vyspělí. Já jsem dokonce Marka Moru učil a on si to pamatuje. Takže jsme se jednou někde potkali na cestě, tuším, do Lucemburku nebo do Štrasburku, už si to nepamatuju, v letadle, bavili jsme se o tom, jak jsem ho zkoušel kdysi a tak dále. Nepochybně Oldřich Dědek je velký formát, to nepochybně ti lidé vnesou do toho, do toho rozhodování určitý /nesrozumitelné/. Ale oni i ti, co tam byli, tak prostě svoje kvality mají. O tom nemá cenu vůbec debatovat. Jako já si myslím, že v bankovní radě musí být někdo, kdo opravdu o tom něco ví, a to se tak leta už děje. Tak víme, kdo tam byl. Tak jako to, to bych vůbec jako nezpochybňoval. Otázka je spíš to jejich nastavení. Samozřejmě tak Oldřich Dědek bude mít asi víc makroekonomický pohled. On byl vlastně koordinátorem, nebo jak se přesně ta funkce jmenovala, pro...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pan euro se mu říká.

prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
Pan euro, pro zavádění eura. Je to profesor, tuším, Karlovy Univerzity. Bude mít možná víc takový makroekonomický vhled do toho. Marek Mora studoval u nás. Myslím, že finance, to už si dobře nepamatuju nebo nevím už přesně, tak určitě ti lidé do toho vnesou prostě nějakou stopu. To je nepochybné. Je to kolektivní orgán, je to nějaký střet názorů. A už z toho, co jsem říkal, tak bych byl nerad, kdyby to i posluchači brali absolutně. Je to můj názor, prostě že si myslím, že to nebyl správný krok nebo názor Pavla Řežábka. Pak jsou mnozí, kteří říkají přesně pravý opak. A v tom kolektivním rozhodování tito lidé, kteří tam dnes pod vedením guvernéra Rusnoka jsou, tak samozřejmě budou zase rozhodovat nějak jinak a oni nemají na starosti jenom kurzy, oni mají na starosti úrokové sazby, mají na starosti analýzy, výhledy ekonomiky, tak samozřejmě ta jejich práce je mnohočetná. Taky je pochopitelné, že oni s nějakým konceptem přijdou. A asi bude po nějaké debatě. Takže těžko říct, s čím konkrétně nebo co se bude řešit za rok, za dva.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme, pane profesore, hovořili o očekávaném ukončení devizových intervencí, tak jak se v závislosti na tom vůbec vyvíjí spotřeba zejména v domácnostech jako v tom klíčovém segmentu dopadu cen?

prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
To je hrozně pěkná otázka, protože jednak chování domácností nebo to, čemu se říká výdaje na konečnou spotřebu v domácnostech, tvoří v podstatě polovinu, plus minus, polovinu užitého hrubého domácího produktu, v některých zemích je to i více. Zejména tam, kde je menší ingredience státu, třeba ve Spojených státech tenhle ten podíl se blíží až někam k sedmdesáti procentům, tam je, řekněme, volnější, menší ingerence státu, volnější pohyb zboží, lidí, prostě než jsme zvyklí třeba v Evropě. Liberálnější způsob vedení ekonomiky. Ale je to prostě zhruba polovina, se bavme. A má jednu takovou svoji zvláštnost, že reaguje, a to se týká i těch věcí, o kterých jsme se bavili posledně ... v tom předchozím tématu, ona reaguje se zpožděním na to, co se v ekonomice děje. A to je celkem logické. Každý ať se teď zamyslí sám nad sebou, jak rychle vnímá a jak rychle je ochoten přejít, když se ekonomice nedaří, k tomu, že se zbrzdí jeho výdaje, tomu, že začne být opatrnější. A naopak když se ekonomice daří, tak také nejsme hned tak úplně důvěřiví a očekáváme. To je právě ten problém, který nastal teďko. Ekonomice se začlo dařit v tom roce, řekněme, 12 - 13, ale lidé byli zdrženliví v těch výdajích, a tudíž to mělo, poptávka nebyla vysoká, a to mělo samozřejmě vliv na vývoj cen a na vývoj inflace. Ještě v roce 2012 byla inflace přes tři procenta ta roční, teď ta loňská je 0,7. Lidé jsou opatrní. Ono to má velmi dobře popsaný ten mechanismus, i v ekonomických teoriích je to tak. A teď se lidé rozhodli, že už něco utrácet budou, a tak k tomu samozřejmě vyšší cena ropy a vývoj v ekonomikách v okolních zemích, tak se ta inflace do pohybu trošku dala.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Češi ještě vlastně nikdy neměli tolik vkladů v bankách jako nyní. Je tam mnoho miliard, prostě jak ukázala i nejnovější statistika České národní banky, 172 miliard korun se podařilo našetřit za loňský rok.

prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
Rostou mzdy, konečně se daly mzdy trošku do pohybu. To je další zase opatrnost těch, řekněme, zaměstnavatelů, kteří vyčkávali s růstem mezd. Teď už ten tlak na růst mezd je veliký jak v soukromé sféře, tak ve veřejném prostoru, ve veřejném sektoru. Zaměstnavatelé přistoupili k růstu mezd a lidé pochopitelně spoří. Ta odložená kupní síla nebo, nebo ty prostředky, které jsou na účtech nejrůznějších typů, právě a růst těchto prostředků právě signalizují tu určitou opatrnost lidí nevydávat peníze a vyčkávat. To je přesně ten scénář, ten příběh let 2013, 14, 15 a možná ještě trošku i 16, uvidíme letos, lidé vyčkávají, lidé si odkládají peníze. Dostalo se to do situace, kdy bankovní úroky jsou ovšem velmi nízké. Viděli jsme zejména v loňském roce, že banky na těch spořících a různých dalších účtech poměrně razantně snižovaly úrokové sazby z vkladů a spoření a termíňáků a podobně, protože to pro ně prostě výhodné už nebylo, nešlo držet ty vysoké sazby. Teď se mi zdá, že se ta tendence zastavila, že už banky nebudou dál snižovat ty úrokové sazby, protože už by mohly začít ztrácet klienty buď tím, že by klienti začli ty peníze skutečně, o to také samozřejmě šlo, vkládat do hospodářství a začít je otáčet v těch výdajích, anebo že by se objevila skupina bank, která by začla přetahovat klienty na vyšší sazby. To jsou zejména v tuto chvíli ty menší banky u nás, které vznikly teprve nedávno, a mají vyšší úrokové sazby než, než ty klasické bankovní domy. Proto si myslím, že letos už nedojde k tomu, že by banky na vklady a nejrůznější typy vkladů, nechme to teď stranou, že by banky začly dávat ještě níž ty sazby. To si už nemyslím. Já si myslím, že postupně budou muset přistoupit k jejich zvyšování. Ostatně vidíme to i v chování třeba amerických, americká ekonomika je teď na tom dobře. Akciové kurzy jsou, ceny akcií v Americe dosahují maxima, Dow Jones Index je, je někde, kde nikdy nebyl. Tak pochopitelně tohle všechno povede zřejmě k tomu, že se bude zvyšovat spotřeba, lidé si budou brát ty peníze a budou si něco kupovat a k tomu bude muset ten bankovní systém přizpůsobit úrokové sazby, úroky na vklady.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pana Jaroslava Brachtla zajímá, cituji, zda není náhodou prapůvodní příčina problému a různých podvodů špatný zákon o DPH. Kdyby byl zákon o DPH dokonalý, odpadla by také spotřeba mít zákony, jako elektronická evidence tržeb a kontrolní hlášení.

prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
No, tak teď je otázka, jak rozumět špatné dani DPH, to je takový pojem, který já si neumím moc vysvětlit. Prostě každá ekonomika má nějak daňový systém nastavený. Já bych víc nad tím, jestli je, jestli je špatný ten zákon, nebo dobrý, já bych víc přemýšlel nad tím, jestli se ty daně nemění příliš často, jestli prostě taková určitý neklid, určitá nestabilita v tom prostředí daňovém, jestli není pro podnikatele, nakonec i pro domácnosti spíš něčím takovým jakoby prvkem nejistoty, který potom ovlivňuje jejich rozhodování, tak k tomu nepochybně. Podívejte se, ve Spojených státech taky bych si netroufl říci, že mají dobrý zákon o DPH, nebo špatný, ale ve Spojených státech je DPH v každém státu jiná, jsou tam ty daně menší, vyjedete z New Yorku do New Jersey, jenom kanálem pod vodou, anebo nebo nějak jinak nebo a tam je úplně jiná daňová sazba, než je v New Yorku. Takže to prostě tak je. Není to otázka toho, jestli je to špatně, nebo dobře. Je to otázka toho, aby ty daně byly stabilní, aby byly trošku předvídatelné, aby se nestávaly příliš často nástrojem politického boje, což bohužel samozřejmě asi k politice patří, aby byly tedy stabilní, aby byly předvídatelné, aby se taky dobře vybíraly. Jako každý asi, jako když má platit, tak asi ho trošku svrbí ruka, ale to prostě jinak nejde. Takže, takže by se daně měly platit, měly by se dobře vybírat, mělo by se to dobře kontrolovat a mělo by to být stabilní. Jestli je to špatný zákon nebo dobrý, to si netroufám říct. Je takový, jaký je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ministerstvo financí i v nové prognóze zlepšilo odhad růstu naší ekonomiky v letošním roce. Očekává se nyní 2,6 procenta. Jinak když se podíváme na Unii, respektive konkrétně eurozónu, tak podle Eurostatu vzrostla ekonomika v celé Unii o necelé dvě procenta, 1,9 desetin, abych byla úplně přesná, a nezaměstnanost v eurozóně je nejnižší za posledních 7,5 roku, v prosinci klesla na 9,6 procenta.

prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
My dokonce v tom pelotonu, myslím, jsme teď první s tou nezaměstnaností.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
Někde pod pěti nebo kolem pěti procent. Ty výhledy ekonomiky se mění během roku několikrát. Teď ministerstvo financí, jak jste řekla, určitě do toho promluví Česká národní banka, když jsme doma teda, určitě do toho promluví světové instituce. Ten, ty změny jsou poměrně velmi, řekněme, malé, jsou to o desetinky procentního bodu, nejsou to razantní změny, což bych řekl, že je to docela dobrý signál, protože to signalizuje, ať už je to o něco málo více, nebo o něco málo méně, třeba ta příští prognóza bude stejná nebo trochu jiná. Spíš je to signál toho, že ta ekonomika je stabilní, že ty změny v té prognóze na, řekněme, takový krátký až střední výhled jsou si velmi podobné a nesignalizují nějaké zásadní změny. Jestli je to o 0,1 procentního bodu více, nebo méně, je samozřejmě z hlediska objemu prostředků poměrně velká částka. Ale zase to není, není tak, bych řekl, jakoby dramatická změna a vyznačuje to určitou stabilitu. Ono musíme být velmi opatrní i v interpretacích těch čísel, protože když bychom to promítli u nás, tak jedno procento, jedno procento, teď se bavíme o jednom desetině procenta, ale pokud bychom se třeba bavili o jednom procentu hrubého domácího produktu na víc nebo na míň, tak to představuje zhruba čtyřicet miliard korun, a to jsou zhruba dva rozpočty veřejných vysokých škol na dva roky. Takže, takže ono to vypadá, že jedno procento tam, jedno procento sem, ale kdybysme přidali jedno procento, tak veřejné vysoké školy budou dva roky žít z toho jednoho procenta. Takže je to citlivá věc, ale ty změny jsou nepatrné v těch prognózách a ta věc je relativně stabilní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když hovoříme o tom a říká se to na základě faktů, že české ekonomice se daří, tak to slovíčko daří je podle prezidenta Hospodářské komory Vladimíra Dlouhého krátkodobé a má celou řadu vedlejších omezení. Podle něj by země měla otevřít dveře pracovním silám z Ukrajiny. Nicméně dovoz pracovní síly ze zahraničí podle něj ten dlouhodobý problém neřeší a ani například pracovníci například z Ukrajiny nás nezachrání.

prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
Teď se vede hodně debata o tom, a asi nejenom u nás, jestli prostě lidé z východu, kteří jsou na tom ekonomicky podstatně hůře, mají přijít, nemají přijít. Tak ono stačí platit v Bille nebo někde jinde, prostě v samoobsluze je velmi mnoho těch, kteří nemluví česky nebo nemluví česky dobře, na řadě jiných profesí se potkáváme, asi jsou to Ukrajinci, nevím, těžko, to já to zas tak nesleduji. Obecně ale se tomu, co jste říkala, určitě nedá zabránit. Trh se bude otevírat, už se otevřel. Samozřejmě má to občas nějaké, řekněme, výchylky nebo fluktuace, kdy se tu a tam objeví nějaké protekcionistické opatření. Ale obecně ten příliv lidí z jiných zemí a náš odliv našich lidí zase jinam. Tak podívejme se na lékařskou profesi. Samozřejmě je přirozený vývoj ekonomiky, asi do toho budou postupně zapadat i další státy, nejenom ty, co jsou v Evropské unii.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Celková důvěra v domácí ekonomiku se v lednu téměř nezměnila. To vyčteme z konjunkturálního průzkumu za leden 2017. Lze říct, že jsou to jakési průzkumy bez čísel, které neanalyzují minulost, ale snaží se postihnout ten očekávaný vývoj, pane profesore? V čem je jejich význam?

prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
Statistika je, říká se, taková definice, kterou řekl jeden slavný statistik britský švédského původu Karl Pearson, že statistika není k tomu, aby řídila svět, ale ukazovala, jak je svět řízen. U těch konjukturních průzkumů je to malinko možná jiná statistika, se ne příliš často pouští do prognózování, ale u těch průzkumů, kterým se také říká statistika bez čísel, vlastně lidé odhalují něco, co mají za lebeční kostí, vlastně jaký je jejich názor, ať už jsou to lidé ve funkci podnikatelů nebo manažerů firem, anebo my jako všichni ostatní spotřebitelé, domácnosti říkají svoje nálady s tří až šestiměsíčním výhledem. Ten konjukturní průzkum je veden takovou jednoduchou trichotomickou otázkou, tedy otázkou, která má tři stupně nebo odpovědi, které mají tři stupně, zlepší, zůstane stejná nebo nevím a zhorší se. A otázky zní, třeba zlepší se nebo zvýší se, pokud by šlo o podniky třeba z produkce, tak odpovídám, ano, nevím nebo ne, anebo spíše se sníží produkce, dostupnost finančních zdrojů, spokojenost s tím či oním, je to takový dotazník. Z toho se pak udělá saldo, a to indikuje nějakým způsobem to, jak se ekonomika bude vyvíjet, respektive jak my ať už podnikatelé, nebo občané hospodařící jako domácnosti, za lebeční kostí o té ekonomice smýšlíme. Nejsou k tomu potřeba žádná čísla, nikdo neříká, o kolik se vám něco zvýší, nebo sníží, kolik toho bude, nebo podobně, proto se tomu říká statistika bez čísel. A my vyjadřujeme svoje nálady k tomu. My, znovu říkám občané, anebo pokud někdo je manažer, tak manažeři. Tohle je věc, která vznikla ve Spojených státech během druhé světové války. Rychle se rozlila po světě. Nejdále v tomhle tom potom po druhé světové válce postupovalo Německo a jeho Institut ekonomie v Mnichově, který s tím přišel v roce 62 jako podstatně s oficiální statistikou. U nás to také existuje už od roku 90, už velmi pečlivě zpracováváno, statistický úřad tomu věnuje velkou pozornost. A je to součást vlastně oficiální nejenom tedy české, ale i jiné statistiky. A vyjadřuje to drobné změny, vy jste řekla, a je to skutečně tak, že se mírně ta nálada zlepšuje nebo ty odhady se mírně zlepšují, nejsou tam žádná čísla, to saldo pak samozřejmě těch odpovědí číslo je, je v tom vyjadřování čísla nejsou. A odpovídá to tomu, na co jste se ptala před pěti minutami, že je tady mírné zlepšení odhadů ministerstva financí nebo někoho dalšího, což koresponduje s tím, co si myslíme my i jaksi za tou lebeční kostí. V tomhle jsou ty konjunkturální průzkumy velmi jednak citlivé, jednak prospěšné, protože oni skutečně odráží, trošku signalizují ten budoucí vývoj. Existují studie, které ukazují, že opravdu existuje vazba, korelace mezi tím zlepšením, řekněme, těch nálad, říkejme tomu nálady a následným zlepšením ekonomiky. Ono by to ani nemělo logiku, kdyby to bylo opačně, anebo zhoršením těch nálad a následným zhoršením ekonomiky, tak je to docela takový jako zajímavý signál. Ty odpovědi se všelijak váží. Nechme teď stranou tu složitost toho systému. Je to velmi propracováno, ta metodika je sjednocená, a má to také ten význam, že vlastně lidé tím, že nejsou nuceni k číslům, tak odpovídají poměrně ochotně na tyhle ty věci. Ta responzibilita u nás je vysoká v konjunkturálních průzkumech a tudíž ten průzkum sám o sobě je docela reprezentativním vyjádřením tedy toho, co máme za lebeční kostí, co si myslíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak mě napadá, pane profesore, že vlastně Jak to vidí je takový jeden velký konjunkturální průzkum.

prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
Asi jo, protože kdyby ten pořad byl složen jenom z ekonomů nebo jenom z lékařů nebo jenom z chemiků nebo já nevím, my se tady střídáme, každý umíme něco trochu jiného, tak by se i z toho dalo složit, ano, je to tak, dalo by se z toho složit nějaká mozaika názorů, protože určitě to, co říkám já, si spoustu lidí myslí a také spoustu lidí nemyslí a podobně je to v jiných profesích, je to tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak mě napadá, co bude mít zítra za lebeční kostí Andor Šándor, bezpečnostní poradce, ale...

prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
No, ten má tu situaci teď asi trošku složitější, protože ten svět je v pohybu, no, bohužel některé věci, které by asi neměly být, jsou. Tak...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste mi říkal, když jsme vybírali témata pro to dnešní vydání, že vlastně ty průzkumy konjunkturální jsou jakýmsi lakmusovým papírkem toho ekonomického vývoje.

prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
Ano, jsou, jsou, protože za ekonomií jsou především lidé, a lidé, celá ekonomie je vlastně pohyb ekonomie, jakási subjektivní výslednice našich snah. My každý máme nějaký subjektivní názor na to a ten se někde sčítá a potom z toho vyleze to, co je kolem nás. Takže ona je to jakási výslednice subjektivních nálad pocitů. Jednou jsme výrobci každý z nás, jednou jsme spotřebitelé, a to se do těch konjunkturálních průzkumů promítá. Je to docela zajímavé to sledovat, zvlášť v té delší časové řadě, i když někdy ta ochota říct, že se něco zlepší, nebo zhorší, je malá, protože ty stupně mezi sebou jsou velmi blízké.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak děkuji, pane profesore Richarde Hindlsi, za ochotu odpovídat na moji otázku.

prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
Ano, děkuju pěkně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný den všem přeje Zita Senková.

prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
Taky přeju hezký den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.