Přepis: Jak to vidí Richard Hindls – 1. května
Hostem byl statistik Richard Hindls.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný sváteční den přeje Zita Senková, vítám vás u pořadu Jak to vidí. Pozvání přijal profesor Richard Hindls, vedoucí Katedry statisticky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze. Dobrý den.
prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statisticky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Krásný májový den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
1. květen už tradičně patří Svátku práce a právě o lidské práci, o zaměstnanosti, ale i o rodinných firmách či tereziánských reformách bude řeč v následujících minutách. Přeju inspirativní poslech. Podle rozsáhlého průzkumu, který zkoumal přístup k práci mezi 57 národy, jsou Češi desátí nejspokojenější zaměstnanci na světě. Týká se to mladých lidí ve věku do 35 let s vysokoškolským vzděláním a za sebou nechali i Němce, Kanaďany či Američany. Tak to je dobrá zpráva na úvod, pane profesore, co říkáte?
prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statisticky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Dokonce moc dobrá zpráva. Já dokonce myslím, že tam je podstatná ta informace, že to jsou mladí lidé, čili lidé, kteří už vlastně studovali v jiném prostředí než jsme třeba studovali my, lidé, kteří mají mnohem větší možnost, než jsme měli my z hlediska poznávání neznámého prostředí, možnosti pracovat u zahraničních firem, naučit se jazyk. Já už jsem jednou, ještě když jsem rektoroval, tak jsem dostal otázku, jestli moje generace nebo generace těch, kteří se narodili dříve, je jiná než generace těch, kteří žijí teďko, o kterých jste asi teď také hovořila. Já říkám ne, není jiná, jenom měla míň možností, než má tato generace. A to, že se tito lidé, a já jim to velmi přeji a možná i trošku závidím, jestli to můžu takhle říct, se cítí takto spokojeni, tak si myslím, že je to velice dobře, ale opravdu v tom vidím především ten přesah mimo hranice republiky, jazyky, možnost pracovat u špičkových firem, to všechno se strašně změnilo.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jenom dodám, že šlo o výzkum švédské společnosti Universum, ve kterém odpovídalo na 200 tisíc mladých lidí a zkoumal se takzvaný index štěstí v práci. Ten se vypočítává na základě 3 otázek. Jak jsou zaměstnanci spokojené ve své současné práci, jak moc je pravděpodobné, zda doporučí svého zaměstnavatele svým přátelům a nakolik, zda jsou loajální, jinými slovy, zda zvažují třeba nového zaměstnavatele? Podporuje právě spokojenost pracovní nasazení?
prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statisticky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Nesporně. Já si myslím, že chodit spokojený do práce především motivuje toho člověka snaha prostě přijít na něco, na co bych, kdybych byl nespokojený, nepřišel. To je úžasná věc mít dobré výsledky. Samozřejmě být také dobře oceněn. To oni od sebe tyhle věci nejdou oddělit. Mezilidské vztahy na pracovišti, způsob obměňování, úspěšnost té firmy, možná i prestiž toho povolání nebo té firmy, ve které pracuji, to jsou všechno věci, které jsou velice důležité a znovu se vracím k tomu, co jste říkala na začátku, že v tom průzkumu šlo o mladé lidi, mladí lidé jsou obzvlášť citliví na ta témata, o kterých jsem teď hovořil, to znamená mnohem citlivěji vnímají ty rozdíly, pokud ta firma nefunguje dobře, pokud tam třeba nejsou dobré vztahy, vnímají tyhle rozdíly mnohem citlivěji než starší generace, která přece jenom podle mého názoru už je taková trošku jakoby shovívavější jak k těm úspěchům, tak těm neúspěchům a snaží se většinou nějakým způsobem ty situace řešit jinak, než, než lidé mladí a to je, je to úžasná věc.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Česko má aktuálně nejnižší nezaměstnanost z celé Evropské unie, přesto se ztráty zaměstnání obává 47 % ekonomicky aktivních Čechů, alespoň podle šetření agentury STEM. Jak tomu rozumět?
prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statisticky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Mě to docela překvapilo, možná i v souvislosti s tím průzkumem, který jste citovala před 2 minutami. Máme nejnižší nezaměstnanost, když se podíváme na poslední čísla za březen, za duben, tak zjišťujeme, že i v Evropské unii jako celku a zejména také eurozóně jako takové dochází ke snižování míry nezaměstnanosti a k vyšší nabídce pracovních míst. Mě tohle to docela překvapuje, protože si myslím, že u nás dlouhodobě je míra nezaměstnanosti lepší, nižší, pokud bychom to brali takhle, než je v Evropě zvykem. Nebudu teď jmenovat Španělsko, nebudu jmenovat Řecko, nebudu jmenovat Itálii, ale i v porovnání s takovými giganty jako je Německo třeba, nebo Rakousko, tak je, jsou ty charakteristiky u nás dlouhodobě lepší. Mě ten průzkum docela překvapil, přiznám se, že bych podobné výsledky nečekal. Dobře, je to průzkum v řádu několika set respondentů, neřešme tuhle tu záležitost, ale překvapilo mě to, protože skutečně ani v těch nejhorších dobách, myslím teď v posledním 20, 30letí, to znamená někdy kolem roku 2008, 2009, kdy ta míra nezaměstnanosti výrazně vyskočila, tak jsme byli lépe hodnoceni v tomto ukazateli, než je většina evropských zemí a teď jsme dokonce úplně na prvním místě. Trošku tomu nerozumím. Možná je to, a to je spíš asi otázka pro psychologa než pro ekonoma, možná je to určitá taková větší skepse, která v naší povaze je. Já teď připomenu úplně jinou souvislost. Existují průzkumy jednak přesné změření toho, co je hranice chudoby a kdo je pod hranicí chudoby a to je chudoba měřená. A potom chudoba pociťovaná. Tam je také zajímavý údaj. Zatímco měřená chudoba je u nás jedna z nejmenších vlastně, ten podíl těch, kteří jsou pod prahem chudoby, u nás není velký, tak ten rozdíl mezi pociťovanou tou subjektivní chudobou a tou měřenou, je u nás největší nebo jeden z největších v Evropě. Čili další krůček nebo další schůdek té skepse. Tak možná, že v tom nějakém myšlení našem je, je trošku zapečeno něco skeptičtějšího než u některých jiných národů. Asi určitě jinak vnímají jižní národy tyhle ty situace než my. To, to asi je všeobecně známo, ale neumím si to moc vysvětlit, nejsem psycholog, nejsem sociolog, nedokážu tohle úplně posoudit, ale překvapilo mě to, protože v situaci, kdy dokonce některé profese zoufale chybí, tak si myslím, že bát se o práci, samozřejmě je asi přirozená věc, ale vzhledem k těm výsledkům, které česká ekonomika dlouhodobě má, tady nejde o ten jeden průzkum nebo o jedno číslo, tak mě to trošku překvapilo.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co třeba příliš zahraničních pracovníků, jestli i to hraje roli?
prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statisticky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Ten je, ten je, tak samozřejmě teď se hovoří, ale hovoří se především o tom, že budeme hledat lidi z Ukrajiny nebo odněkud odjinud ještě především na profesech, které naši lidé už nechtějí dělat. Já si nemyslím, že ti, kteří budou přicházet nebo už přicházejí z těchto, řekněme, zemí, které jsou na tom výrazně hůře než my ekonomicky, že by zabrali špičková manažerská místa nebo že by rozhodovali o klíčových záležitostech velkých firem, to si vůbec nemyslím. Spíš budou zastávat práce, které už nikdo z nás možná dělat nechce nebo jenom velmi malá část. To se mi nezdá. Navíc opravdu některé profese výrazně chybí, zejména v té, řekněme, technicko-ekonomické oblasti, chybí projektanti, chybí lidé s technickým vzděláním. Tam si nemyslím, že by nás vytlačili lidé z Ukrajiny nebo odněkud odjinud. Pořád se mi zdá, že tam dominuje takový ten mentální prvek jisté obavy, kterou možná v sobě všichni máme a který určité opodstatnění pochopitelně také má, to, to zase je potřeba vidět, protože my máme poměrně sice velmi dobré charakteristiky krátkodobé nezaměstnanosti, ale v té dlouhodobé nezaměstnanosti už to tak úplně dobré není, a dlouhodobé nezaměstnanosti je mnohem horší než krátkodobá. Krátkodobá je velmi nepříjemná, ale nemít práci několik měsíců nebo několik let, je, je už opravdu problém nejenom pro toho člověka, pro celou rodinu a pro jeho okolí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je, pane profesore, trend právě v té dlouhodobé nezaměstnanosti, jak tam vypadají ta čísla? Lze tam pozorovat pokles nebo jak to vidíte?
prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statisticky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Nejde od sebe oddělit tyto dvě charakteristiky, protože pochopitelně přírůstek pracovních míst dává šanci i těm, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnáni, to od sebe oddělit nejde, takže pokud bychom se podívali na ty dvě křivky nakreslené na jednom obrázku a podívali se na ně prostě jako jedním okem, tak samozřejmě je tam určitá podoba toho vývoje je. Ale mně jde teď spíš o řekněme takové ty sociálně-kulturní důsledky toho, když jste dlouhodobě nezaměstnaná, jak to psychicky poškozuje člověka, který třebas není schopen tu práci sehnat nebo žije v místě, kde se velmi obtížně shání, ale pochopitelně třeba v této době, kdy máme dobré charakteristiky té, řekněme, krátkodobé nezaměstnanosti, tak se zlepšují charakteristiky dlouhodobé nezaměstnanosti. Já ten rozdíl vidím spíše v té psychické oblasti.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle informací Českého statistického úřadu bylo v roce 2015 v Česku na 323 tisíc zahraničních zaměstnanců, 3/4 z nich pocházely z Evropské unie a nejpočetnější skupinou jsou Slováci. A co se týče toho největšího dílu cizinců, tak ten našel uplatnění ve zpracovatelském průmyslu.
prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statisticky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Ty občany ze Slovenska bych z toho trošku jako kdyby vyjmul, protože přece jenom jednak ta příhraniční spolupráce je značná mezi Bratislavou a Brnem, když to mám říct velmi jednoduše, druhá věc je, že to historicky prostě tak je, ale myslím, že sem přijde i spoustu lidí z Asie, už to nakonec vidíme, už je tady i druhá generace Asiatů, která hovoří dokonale česky a chovají se velmi, velmi přátelsky a jsou velmi přátelsky vnímáni v naší společnosti. Ten svět se otevře. Jestli se ty hranice jmenují Schengen nebo budou někde jinde za nějakých 20 let, já si myslím, že toto číslo musí růst, stejně jako bude čím dál tím více našich lidí, kteří budou pracovat a nejenom v Německu nebo na Slovensku, ale kdekoli jinde na světě.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z analýzy Národního ústavu pro vzdělávání vyplynulo, že čím vyšší vzdělání má absolvent, tím menší má problém najít práci. Souhlasíte s tím?
prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statisticky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Vzdělání je moc dobrá vstupenka na pracovní trh. To platí dlouhodobě. To platilo už vlastně i za mě v době, kdy jsem studoval nebo začínal sám pracovat. To je tendence, která platí obecně. Nicméně přece jenom struktura oborů na vysokých školách se mění, mění se požadavky zaměstnavatelů, mění se možnosti oceňování, odměňování podle různých oborů. To se za těch, řekněme, 40 let nebo 45 let, kdy já jsem opustil vysokou školu, tohle se výrazně změnilo a mění se to i v současné době. Máme stále nedostatek lidí, kteří jsou dobře vzděláni v technických profesích. Je tam možná už na vstupu na vysokou školu taková ta obava z toho přece jen těžšího průběhu studia, obava z matematiky, se kterou jsme se nějak zatím nedokázali úplně vyrovnat ani na středních školách, myslím teď z hlediska přístupu k matematice, jak ji učit, jak ji vlastně trošku zpopularizovat a ona je nezbytná u těchhle těch věcí a tak samozřejmě ty diference mezi těmi, kteří budou dobře zaplaceni a těmi, kteří přece jen budou možná hůře hledat to zaměstnání, ta může růst, protože ten tlak, ten hlad po určitých profesích tady je a už trvá poměrně dlouho. A zejména v těch technických oborech se ne příliš daří dostat lidi na, řekněme, technické vysoké školy. Je taková vlastně jednoduchá myšlenka, každé malé dítě je, je vlastně takový malý vynálezce, když se podíváte na dítě, kterému je 3, 4, 5, 6 let, tak vlastně byste skoro řekla, když si hraje pod vámi na zemi na koberci, že je předurčen pro technickou vysokou školu. Neskončí to tak. Čili někde to vzdělání potom ty lidi orientuje jinak. Oni se orientují sami jinak, ale ty technické profese nám asi budou chybět a nejenom samozřejmě nám, to není česká záležitost.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké to bude mít konkrétní dopady, pokud by to pokračovalo?
prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statisticky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Z hlediska, z hlediska toho, že dneska dominantní takovou, bych řekl, jaksi inovativní cestou jsou počítače, softwary, nejrůznější propojení informačních soustav s firemním řízením. Dneska informační soustavy podniku jsou rozhodující záležitostí, už se nepracuje způsobem a to od účetnictví až po rozhodování už se nepracuje způsobem, jakým se pracovalo třeba na počátku 90. let. Tohle to bude klíčové. Ale někdo to musí napsat ten program, někdo ho musí nějakým způsobem přizpůsobit konkrétním požadavkům firmy, někdo ho musí taky umět prodat, takže tohle určitě nebude jednoduchá záležitost, ale myslím si, že ten svět půjde tímhle tím směrem, že čím dál tím méně našeho potu a krve bude vidět na těch výrobcích, čím dál tím více tam bude toho softwaru, řekněme nějaké myšlenkové nadstavby, nějaké kreativity, ale někdo to do toho musí vložit, a to budou ti lidé, kteří mohou chybět. Možná.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Experti se domnívají, že právě s rozvojem té umělé inteligence a strojového učení se lidé budou muset samozřejmě nejenom překvalifikovat, ale také se více soustředit na to, co roboti zatím neumí a to je právě empatie a emoční inteligence.
prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statisticky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, to myslím, že ještě bude trvat hodně dlouho a dokonce si troufám říct, že je to docela dobře, že oni tu emoční inteligenci mít nebudou, je to pořád jenom nástroj. Já jsem vlastně ve svém životě prošel takovou tou érou, kdy na začátku byl obrovský sálový počítač, kde se chodilo potichu a v galoších, aby se náhodou něco nestalo, kdy kapacita těch počítačů byla menší, než je flashka, kterou vy, já, každý skoro máme na klíčence přišroubovánu. To se strašně změnilo. Ale já si nemyslím, že do to emoční roviny nebo do takové té intelektuální roviny ty počítače nějak výrazně zasáhnou. Ovlivní nás, ovlivní naší emoční hladinu, ovlivní naše intelektuální vnímání světa, to nepochybně, ale že by se samy staly hybatelem těch emocí, to se mi úplně nezdá a dokonce si troufám říct, že je to dobře. Na těch výrobcích je možná dobře, když ta krev a pot nejsou tak cítit, že ty technologie šly hodně dopředu, ale v tom myšlení je to ta krev a pot docela dobrá.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co zůstane z lidské práce, pane profesore? Rostou obavy, že roboti nahradí nás lidské pracovníky /souzvuk hlasů/ ...
prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statisticky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já bych tu otázku, Zito, trošku otočil. Ani ne tak co zůstane z té naší práce, ale co budeme dělat v tom volném čase. Já si myslím, že, protože ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Spíš v pracovním.
prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statisticky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, pracovním čase si myslím, že se výrazně ta doba zkrátí. Už dneska jsou náznaky čtyřdenního pracovního týdne. Nevím teď, abych neřekl nepřesně, ale myslím, že ve Francii je týden něco kolem 35 hodin. Já si spíš myslím, že budeme chodit méně do práce, protože tu za nás někdo udělá, budou možná dokonce profese, které zmizí, čili ta práce zůstane, bude jiná, budou ji dělat jiné technologie, ale co s tím volným časem? A co se společností, která by se mohla začít nudit, to je velmi nebezpečná věc.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také je otázka, jestli nás ta práce, která nám zůstane v nějakém tom ještě více automatizovaném světě, jestli nás uživí?
prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statisticky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Uživí určitě ty, kteří budou kreativní, určitě si myslím, že uživí ty, kteří budou stát za těmi hybnými prvky, za těmi hybnými pákami, které v těch technologiích budou. Pak bude velká skupina těch, kteří ji budou prostě vykonávat tak, jako je to dneska a budou ji víceméně jenom konzumovat tu práci a peníze, které za to dostanou. A potom bude skupina lidí, kteří už ji budou hledat velmi obtížně, ale pokud se nic závratného ve světě nestane, tak si myslím, že ty společnosti, aspoň ten vyspělejší svět, budou natolik bohaté, že uživí i tu část lidí, která prostě v tom pracovním trhu neuspěje úplně tak dobře. Problém je jinde. Co mezi těmi bohatými zeměmi a mezi těmi velmi chudými. Já myslím, že v těch velmi bohatých zemích se tohle vyřeší, ale nevyřeší se to možná někde v Africe a ten rozdíl, který už dneska cítíme mezi tím nejvyspělejším světem a to je ten svět, na který jste se ptala, a tím světem, který je někde v té Africe a teď mi nejde opravdu o konkrétní země, tam si myslím, že ta prohlubeň bude větší, a to bude problém.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není to vlastně svým způsobem paradox, když na jedné straně hovoříme o postupující digitalizaci, automatizaci, robotizaci a na druhé straně o tom, že u nás není až tak valný zájem o ty technické obory? Jak to jde dohromady vlastně?
prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statisticky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já mám pořád pocit, že někde, neříkám, že to je, že ta odpověď, kterou teď řeknu, je univerzální, ale já mám pořád pocit, že ta dělící čára je někde kolem té matematiky, že prostě spousta lidí, kteří jsou velmi nadaní, kteří by byli ochotni tvořit, angažovat se myšlenkově prostě v těchhle procesech, že nakonec zvolí, a já to vidím u nás ve škole, volí lehčí obory, tam, kde je matiky méně, je silná skupina končících středoškoláků, kteří si vybírají samozřejmě podle svých představ, to pochopitelně, ale také hodně podle toho, kde nejsou přijímací zkoušky z matematiky, kde je matematiky jenom jeden nebo dva semestry. To si myslím, že tam ta dělící čára je. A potom ne každý asi to nadání také má, jako ne každý je schopen programovat, ne každý je schopen se myšlenkově angažovat mnoho hodin denně, protože tahle práce vůbec není lehká. Já si myslím, že ti lidé, kteří stojí dneska za těmito produkty, jako jsou velmi vytíženi a jsou pod vysokým tlakem, tak nejsme všichni stejní, ale mám obavu, že z nemalé části je tím dělícím, dělím bodem matematika.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je podle vás u nás zájem o rodinné firmy? Více než polovina řeší generační výměnu. Současní šéfové, jednoduše řečeno, stárnou a často dochází k předání toho byznysu svým potomkům opožděně.
prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statisticky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Rodinná firma je něco, co je, bych řekl, teď mně odpusťte ten pojem, lauf. Když se podíváme vlastně, jak dneska jsou složeny firmy po světě, tak jsou země, ve kterých podíl rodinných firem na vytvoření nových hodnot nebo na HDP nebo jak to budeme chtít nazvat, se pohybuje někde mezi 70, 80 % a dokonce jsou země, kde to je i nad 80 %. Jsou to samozřejmě ty nejvyspělejší země. U nás je ten podíl výrazně menší, někde kolem 40, možná 50 %, ono se tohle těžko odhaduje, protože co je přesně podle definice rodinná firma. Podle některých průzkumů je to firma, ve které jsou alespoň dvě generace za sebou z jedné rodiny, které vykazují určitý minimální obrat nebo minimální hospodářský výsledek, pod nějakou hranicí už se to potom nepočítá, tak tady bychom se asi mohli přít hodně dlouho. Ale rodinné firmy jsou, si myslím, poselstvím budoucnosti, protože oni v sobě mají něco, co ty portfoliové firmy nebo ty velké firmy, nadnárodní firmy, chcete-li, nemají. Samozřejmě jsou tam rizika a jsou tam úspěchy jako v každé činnosti, to předávání z generace na generaci není jednoduché. Existuje taková potenciální obava, mně se to podaří předat svým potomkům, jejich potomkům, ještě jejich potomkům, ale třeba se to jednou zastaví. Zajímavá je tendence, já jsem viděl takový průzkum, ve kterém se ukazuje, že majitelé rodinných firem jsou ochotni přece jenom dlouhodobě o něco více investovat, protože chtějí zachovat tu tradici, chtějí zachovat ten vývoj, než možná ty velké, nevím, jak je nazvat, ono se jim tak někdy říká z tohohle pohledu portfoliové firmy, kde přece jenom může rozhodovat ten momentální hospodářský výsledek. Je tam správní rada, je tam dozorčí rada, je tam tlak akcionářů. U těch rodinných firem často je snaha dostat tu firmu do budoucna, to znamená přežít. Vedle toho ovšem pochopitelně ten výběr rodinných příslušníků je, je omezen a ne každý to chce dělat, ne každý to umí dělat, ne každý to může dělat a to pak samozřejmě v té firmě může vyvolávat napětí, protože, řekněme, takový ten určitý nepotismus, to znamená protěžování těch příbuzných ve vedení firmy může v ostatních zaměstnancích vyvolávat rozpaky. Ten člověk to nemusí chtít po svém otci nebo mamince převzít a dělá to jenom proto, aby v té rodině uspěl. Je tam velký tlak na, řekněme, užívání volného času, protože se od sebe nedá úplně oddělit ta firma a ten rodinný život. Můžou tu firmu narušit komplikující se rodinné vztahy mezi partnery a podobně, dědické vztahy. Všeobecně majitelé těchto firem soudí, že je potřeba tu firmu předávat dopředu ne závětí nebo až ex post, ale předávat ji prostě už za pochodu, třeba nechat ty své potomky projít nějakou jinou cizí firmou, aby poznali to prostředí a potom teprve je přimět, ale pořád těch dětí nemáte nekonečně a ne každý je schopen takovouhle firmu vést. My máme celou řadu velmi úspěšných firem, po světě je celá řada velmi úspěšných firem, velmi známých firem, o kterých ani nevíme, že jsou to firmy rodinné, ale ty trampoty tam mohou být. Stejně jako úspěchy. To prostě od sebe oddělit nejde.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká byla podpora podnikání ze strany státu za Marie Terezie? 13. května uplyne 300 let od narození této rakouské arcivévodkyně, královny uherské a české, vlastně jediné vládnoucí ženy na českém trůně.
prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statisticky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Její patenty, její reformy byly skutečně zásadní. Já možná ještě, než odpovím na vaši otázku, tak si dovolím přihřát svoji polívčičku. Za Marie Terezie jejím reskriptem z 13. října 1753 bylo u nás vlastně poprvé provedeno v takové té, řekněme, modernější podobě sčítání lidu, když jsem trošku taky statistik. Provedlo se v roce 1754, čili o několik měsíců po tom reskriptu. Byl to soupis, nebylo to ještě to, co jsme zvyklí vídat u nás, protože to klasické, řekněme, jestli můžu použít slova moderní sčítání lidu bylo u nás až někdy kolem roku 1869, myslím v Rakousku-Uhersku. Ale ona se angažovala ve školní docházce, ona se angažovala ve vojenství, angažovala se v celní službě, v zavedení měr a vah, angažovala se v zavedení příjmení, v centralizaci moci, ona zavedla úřady. To, co dneska k ekonomii už úplně běžně patří, já neříkám, že je to v té podobě, jak je to dnes, ale ona zavedla vlastně systém řízení samozřejmě z Vídně. Ona se ve Vídni narodila, také ve Vídni zemřela. Zavedla vlastně vojenskou službu, zavedla papírové bankovky v roce 1762. To jsou věci, které dneska vůbec už si neumíme nějak představit, že by nebyly nebo byly, prostě už to tak jako je, a pak se někdy trošku, a to i v tý souvislosti, jak jsem si všiml s tím blížícím se výročím, zapomíná na Františka Štěpána Lotrinského. On byl světový finančník, když by se to řeklo v dnešní terminologii. On politicky žil v jejím stínu pochopitelně, protože ona byla panovnicí, ale on byl velmi schopný a vlastně vytvořil takové moderní základy financování habsburské říše. On vlastně investoval, zdědil majetek a investoval. Investoval na Slovensku také mimo jiné, investoval tady a vytvořil velmi pevné finanční pozadí toho habsburského království nebo habsburské monarchie. Dokonce takové, z kterého potom ti Habsburkové žili dlouhou dobu. Takže já bych úplně od sebe neodděloval Marii Terezii. Oni byli velmi svérázný pár, o které se hovoří legendy vlastně už 300 let nebo 250 let, ale nezapomínal bych ani na něj. A její zavedení povinné školní docházky, měnové soustavy, zavedení měr a vah, to všechno byly ekonomické kroky nebo buď přímo ekonomické nebo zprostředkovaně ekonomické, bez kterých si to dneska neumíme představit. Samozřejmě, a tím nechci snižovat její výkon, pochopitelně, kdyby to neudělala ona, asi by to udělal někdo po ní, protože ten svět se zastavit nedá. Ostatně Josef II., její následovník, její syn, byl na trůnu jenom 11 let, ona byla mnohem déle, tak Josef II. také rozhodně nebyl žádný zpátečník, také to byl člověk, který dokázal pochopit také kulturu v té společnosti, rozuměl té společnosti a podobně. Ale její zásluhy jsou velké a těch 300 let je asi příjemná připomínka.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ta reforma školství, kterou Marie Terezie vyhlásila vydáním všeobecného školního řádu 6. prosince 1774, tak signalizovala zájem státu na vzdělání veškerého obyvatelstva vůbec poprvé v historii, když jsme vlastně hovořili o tom, jak je důležité pak i v souvislosti s hledáním a nalezením práce.
prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statisticky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Ona zavedla to, čemu se říkalo trivium, to znamená čtení, psaní, počítání, samozřejmě náboženství, zavedla povinnou školní docházku, zavedla ty farní školy v těch menších vesnicích, které byly někde při farách, a zavedla takové ty hlavní školy, ty klíčové školy, které byly ve velkých městech. Také došlo k rozvoji univerzit, i když samozřejmě ty nejstarší univerzity už byly velmi etablovány ve společnosti, samozřejmě také třeba Karlova univerzita a podobně, ale byly tady i další univerzity, byly už tady technické vysoké školy, u nás v té době už existovalo technické vysoké učení. Ona dokázala ten systém skloubit, dokázala propojit tu školní povinnost, která do té doby nebyla úplně běžná, protože děti tak samozřejmě v těch vesnicích a v tom jaksi selském vnímání hospodářství to nebylo tak jednoduché, ale ona dokázala tyhle ty věci propojit a pochopila, a to si myslím, že je klíčové, že vzdělání je hlavní cesta, jak tu společnost vést dopředu. To je asi to, co věděla moc dobře.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Richard Hindls, ekonom a statistik, vedoucí Katedry statisticky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze. Děkuji za vaše názory a přeji vám i všem posluchačům Českého rozhlasu příjemný sváteční den.
prof. Richard HINDLS, vedoucí Katedry statisticky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Také děkuji a hezký máj.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zita Senková se těší na slyšenou. Dobrý den.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.