Přepis: Jak to vidí David Storch – 16. května

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, u poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je profesor David Storch, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky. Dobrý den.

prof. David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na co se budu biologa ptát? Jak města mohou, či nemohou být ekologická? Jak se vyznat v živých bytostech? Jak bojovat proti palmovému oleji? Nerušený poslech. Dopady měnícího se klimatu ve městech mohou být podle odborníků různé. Častěji zažíváme vlny horka, přívalové deště nebo naopak období sucha. Berou tyto výkyvy počasí města na zřetel, pane profesore, připravují se na ně, abychom my všichni, tedy obyvatelé, lépe snášeli výkyvy počasí?

Čtěte také

prof. David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
Ano, existuje dnes taková tendence nějak tyhle věci řešit. Ono samozřejmě jedna úroveň jsou obyčejná protipovodňová opatření a tak podobně. Nicméně je tendence jaksi vymýšlet nové způsoby, jak se třeba vyrovnat s klimatickými extrémy prostřednictvím zeleně, prostřednictvím třeba výstavby nových rybníků, což se děje i v Praze, prostřednictvím takzvaných nových střech. A já ... tam jsou takové dvě úrovně. Já si trošku myslím, že to vyrovnání se s klimatickými změnami je docela ošemetná věc, jo. Že prostě ano, určitě je dobré třeba, zeleň je obecně dobrá, protože tím, že odpařuje vodu, tak vyrovnává nějaké extrémy. O těch zelených střechách se to dá asi říct taky, tak to je vlastně zeleň na střechách. Ale já myslím, že tady je spíš podstatnější to, že vůbec města se, pokud jsou tedy jaksi vyspělá v bohatých zemích, tak se snaží být takříkajíc ekologická. Já nemám to slovo rád jako adjektivum, ale snaží se být šetrná k životnímu prostředí. A je dobré si uvědomit, že tady je vlastně spousta věcí, co se dají dělat. Já jsem zmínil ty zelené střechy nebo vůbec střechy, jo. To je docela dobré si uvědomit, že střechy jsou vlastně taková, takové jako volné plochy, které, které jsou vlastně často nevyužité, když to tak řeknu. Něco jiného jsou pochopitelně střechy, třeba na Malé Straně nebo prostě v centru města, kde holt si jaksi těžko dovedeme, těžko dovedeme představit, že tam vymizí ty klasické taškové střechy. Ale, ale třeba někde na periférii nebo velká obchodní centra můžou s těmi střechami dělat leccos. Tady bych třeba upozornil, že na střeše některých nákupních center, jako je třeba Nový Smíchov, dneska jsou docela pěkné stepi, kde žije vlastně spoustu rostlin a bezobratlých. To znamená, dají, se střechami se dělají, dají dělat takovéhle věci. Nebo další věc jsou ty často zatracované fotovoltaické články, které je úplně nesmyslné stavět někde na volném ploše, protože tam prostě zabírají plochu, kde by právě mohla být docela pěkná příroda. No, ale když se to dá na střechy, tak to může docela fungovat a vlastně to pomáhat životnímu prostředí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co ty vodní plochy, jak s nimi lze pracovat, jak je lépe využít ve městech?

prof. David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
No, ono prostě každá vodní plocha má schopnost vyrovnávat nějaké ty klimatické extrémy. Samozřejmě vodní plochy jsou multifunkční. A my jsme se tady taky několikrát bavili o tom, že rybníky a nádrže u nás jsou vlastně zničené tím, že se do nich dává množství ryb a že jsou vlastně přehnojené a tak, což se týká opravdu jaksi velké části třeba našich rybníků. Nicméně právě ve městech by třeba byla šance tohle nedělat a mohly by tedy sloužit i vlastně zachování biologické rozmanitosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na svém adaptačním plánu pracuje i hlavní město. To se soustředí na vodní a zelené plochy. Jak tedy ještě třeba dalšími jinými opatřeními zvýšit podle vás, pane profesore, tu celkovou ekologickou odolnost?

prof. David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
No, já nevím vlastně, co to znamená ekologická odolnost. Já ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Odolnost vůči těm klimatickým změnám.

prof. David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
No, jasně. Ale klimatické změny z toho ekologického hlediska způsobují to, že vlivem extrémů třeba některé druhy vyhynou, jiné druhy sem přijdou. To je podle mě to, co teda je ekologická odolnost. No, a pochopitelně z toho hlediska je klíčová. Nebo obecně to platí nejen pro města. I pro krajinu ty klimatické změny. Hlavní problém klimatických změn nespočívá v nich samotných, ale v tom, že krajina je neprůchodná. To znamená, když se změní klima, třeba se oteplí, tak ty druhy, které by normálně, a klima se měnilo mockrát, takže to v geologické historii běžně dělo, prostě se posunuly třeba do těch chladnějších oblastí podle toho, jak se prostě změní klima, tak teď mají velké problémy, protože krajina je fragmentovaná. Nejen silnicemi, ty jsou velmi populární, takže se tam staví všelijaké ty přechody a tak. Ale hlavně tím, že tam, že jsou tam ty obrovské intenzivní pole, přes které se nedá tak úplně snadno migrovat. No, a totéž se týká samozřejmě měst. Ovšem ve městech je to mnohem složitější. Města jsou vůbec mnohem složitější systémy. A neumím si úplně nebo existují způsoby určitě, jak umožňovat nějakou migraci organismů. Ale já myslím, že vlastně to není tak velký problém. Ona města jsou, to jsme si tady několikrát říkali, vlastně druhově hrozně rozmanitá. Praha 1 je jedno z nejrozmanitějších míst ve skutečnosti přinejmenším v Čechách, možná v celé České republice. To znamená, ono v podstatě stačí, aby tam nějaká zeleň, a aby v městech byly i nějaké větší zelené plochy. A pokud možno by bylo dobré, aby tam bylo něco, čemu říkáme /nesrozumitelné/, to znamená vlastně plochy, které jsou nechané ladem svému vlastnímu vývoji, jo. Protože spousta organismů třeba nemůže jen tak snadno žít prostě v udržovaných parcích, ale, ale výborně se jim daří na všelijakých takových těch zapomenutých místech, koutech, kde prostě volně bují vegetace, kde jsou nějaké staré ruiny a tak, což je ovšem obecně problém z hlediska nějakého plánování, protože z definice to jsou ta místa, která prostě nejdou plánovat. Takže to tohle zacházení s městem z hlediska přírody je docela složité. Ale já vidím docela pozitivní věc v tom, že vlastně architekti a urbanisti si to uvědomují a dneska běžně do svých týmů zvou přírodovědce ke konzultacím a tahle spolupráce teď velmi dobře funguje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Četla jsem, že jedinečný projekt představila například Vídeň, která jednu z magistrátních budov nechala porůst nebo zarůst zahradou plnou trvalek a bylin, což vlastně napomáhá zmírnění tepelného ostrova města.

prof. David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
No, to je vlastně, ano, to je, ale to je vlastně to, co jsem říkal, každá zeleň nebo každá živá rostlina má schopnost vlastně tlumit ty výkyvy právě proto, že transpiruje, to znamená, že prostě jí prochází voda, a když je teplo, tak ta voda se odpařuje, a tím se to ochlazuje. To znamená, vlastně ten chladící efekt rostlin je úplně univerzální, no, a pochopitelně když máme na budově rostliny, tak takhle fungují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde jsou podle vašich informací, snad vás nezaskočím, třeba v tomto směru nejdál, kde nejlépe pracují právě s těmito prvky, ať už jsou to zelené, nebo vodní plochy ve městech, aby se nám obyvatelům prostě lépe žilo, dýchalo.

prof. David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
Ono je to v řadě různých měst. Ale když to, kdybych to měl zobecnit, tak ... No, prostě západní Evropa obecně, rozhodně víc než Amerika, mnohem víc než Amerika. A z té západní Evropy je to třeba Francie, ale hlavně asi severské země.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak mě napadá, islandský Reykjavík, tam se zase chystá radikálně omezit počet benzinových pump a město by se, respektive promiňte, stát dokonce chtěl do roku 2040 stát uhlíkově neutrálním městem.

prof. David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
No, ono Island je poměrně málo obydlený, takže možná se tyto plány tam dají dělat. Ono pochopitelně nevíme, jak se bude vyvíjet technologie dopravy. A rozhodně ten rozvoj elektromobilů je obrovský, ale pořád vlastně ta infrastruktura chybí. Na druhou stranu právě v takovém okamžiku, když se udělá nějaké rozhodnutí na totální změnu infrastruktury, to znamená, že v tomhle případě teda, když by se udělalo rozhodnutí, že bude chybět infrastruktura na ty benzinové motory, no, tak samozřejmě se to tím zásadně podpoří. Ale nevím, říkám, možná se to dělat prostě v nějakém místě, kde je málo obyvatel a které je takhle, jo, kde není velký tlak na tu dopravu, takhle bych to řekl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka od pana Martina Chvosty z Liberce. Cituji. "Co říkáte na likvidaci vodních organismů díky chemii vypouštěnou domácnostmi do odpadních vod?"

prof. David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
Ono... Jo, pardon.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
"Jak je možné, že se stále prodávají různé čistící prostředky, které se nesmí pouštět do kanalizace a používají se k čištění sprchových koutů, toalet a podobně?"

prof. David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
Tak to je velký problém. O těch vodách jsme tady několikrát mluvili. Ty vody tady ten posluchač asi naráží vůbec jako na vody třeba právě na ty rybníky nebo nějaké tůně a tak, tak ty jsou na tom opravdu špatně. Je to jedno vlastně z prostředí, které je nejvíc postižené. A není to, nejsou to jenom ty odpadní vody. Jsou to samozřejmě splachy z polí, které jsou vlastně, kde je hrozně moc živin, to znamená, ty, ty vody jsou přehnojené. Jsou to i, je to i ten rybářský management. Nicméně zrovna tyhle splachy jsou docela zásadní. A jako je to, patří to vůbec k největším zdrojům znečištění. A myslím si, že je to problém, který se bude muset řešit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Má na mysli i vlastně ten směr naše domácnost odpadní vody, to, co vypouštíme vlastně z našich bytů.

prof. David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
Já tomu rozumím. Ale to určitě se dá řešit tím, že bude člověk opatrnější v tom, co do toho odpadu dává. Nebo tím, že bude nějaký tlak jaksi na to, co se vůbec bude prodávat za věci. Ale je potřeba si uvědomit, že vlastně dokud nebudou dobře fungovat nějaké čistírny, tak ty odpadní vody pořád budou hlavní zdroj znečištění. A nejsou to jenom ty, ty prášky a takhle. Ale jsou to obecně živiny, živiny prostě v těch odpadních vodách jsou stejně jako v těch polích a jsou to taky takzvané endokrinní disruptory. My jsme o tom tady taky, myslím, někdy mluvili. Jde o to, že spousta látek má účinky na hormonální soustavu těch organismů. To znamená, ono je to třeba přímo nezabije, takových těch jedů přímo, těch je málo, protože ty už jsou hrozně kontrolované. Ale změní jim to rozmnožování, takže se třeba prostě přestanou rozmnožovat. A to je zřejmě zodpovědné za velký úbytek ryb v našich řekách, který jinak úplně nevysvětlíme, protože ta voda se za posledních 20 - 30 let zlepšila ve smyslu je čistší, ty řeky jsou poměrně čisté. Ale těch ryb ubylo a ubylo specielně těch mladých /nesrozumitelné/, to znamená, ty velké staré ryby tam jsou, ty malé ne, a má se za to, že právě za to můžou tyhlec ty odpady z domácností včetně těch vlastně zbytků léků a tak podobně, které vlastně znemožňují těm rybám se dobře rozmnožovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme u těch druhů, vzpomněla jsem si, že jsem nedávno četla o tom, jak se, a mám pocit nejenom v Praze, přemnožily nutrie, které se prý teda bohužel kamarádí s potkany, lidé je krmí vším možným. Co na to říkáte, o čem to vůbec vypovídá?

prof. David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
No, tak to je takový jeden z mnoha příkl..., jeden z mnoha příkladů prostě šíření nepůvodních druhů. Ono v Praze máme už i bobry docela relativně hojně, teda aspoň ve srovnání s předchozí situací.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Někde možná až příliš.

prof. David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
Jasně. Ale nutrie jsou taky vlastně všude v Evropě podél těch řek rozšířené. Oni nějak zvlášť neškodí, jo. To znamená, já s tím sám nemám žádný problém, ale je to prostě jeden z mnoha příkladů, jak se příroda mění vlivem těch cizích přivandrovalců a netýká se to jenom těch kytek, jako je bolševník, křídlatka, netykavka žláznatá a tak, ale právě i organismů. A z toho ty hlodavci jsou ještě nejméně, nejméně jaksi škodliví. Vy možná víte, že ondatra je taky původně přivandrovalec z Ameriky, dokonce do celé Eurasie se rozšířil původně z parku u zámku Dobříš, kde prostě Colloredo-Mansfeldové vysadili pět párů ondater a z toho se rozšířili do celé Eurasie. To znamená, ondatra a nutrie, to jsou prostě šířící se hlodavci. Ale třeba proti šelmám ten problém je mnohem menší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Česká europoslankyně Kateřina Konečná stojí v čele poslanecké iniciativy Evropského parlamentu, která chce zamezit používání palmového oleje. Jak toho chtějí, pane profesore, dosáhnout? Jenom připomenu, že ve světě se ho každoročně vyprodukuje na 60 milionů tun, protože ta výroba je levná.

prof. David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
No, dosáhnout se to dá prostě nějakými předpisy ohledně obsahu palmového oleje jak v potravinách, ale specielně v těch biopalivech. Zase ten, tady je ten problém biopaliv, který je takový dost, řekl bych, zásadní, protože biopaliva vznikla jako prostředek k řešení emisí CO2 z té úvahy, že prostě biopaliva vlastně v posledku ultimátně žádné emise nemají, protože jsou tedy z té biomasy, která, která vlastně tím, že vyrostla, tak získávala, nebo vyrostla tím, že získávala ten uhlík z atmosféry a takhle se tam vlastně jenom vrací, to znamená, je to, je to nějaký cyklus. Není tam žádný přebytek toho CO2 na rozdíl od fosilních paliv. Ale potom se zjistilo, že vlastně ty negativa biopaliv poměrně jasně převažují, protože například místo, aby se pěstovaly plodiny k uživení lidí, tak se pěstují prostě proto, aby se přidávaly do nafty nebo do benzinu a vedlo to k obrovskému byznysu. A jeden z těch jako nejhorších projevů tohoto byznysu je právě pěstování palmového oleje, protože to pěstování jde na úkor tropických pralesů, což jsou vlastně biologicky vůbec nejbohatší ekosystémy na naší planetě. A dokonce je dost pravděpodobné, nějaké výpočty to ukazují, že, že emise i toho CO2 vlastně z těch fosilních paliv jsou nakonec větší, protože jenom na vypěstování, jo, na pěstování těch biopaliv zase spotřebováváte naftu na tu těžkou techniku a tak a opravdu ten prales se tímhles tím způsobem ničí úplně fatálně. To znamená, omezení biopaliv je, biopaliv obecně a specielně potom palmového oleje je opravdu dobrý krok. A mimochodem, není to jenom na úrovni toho Evropského parlamentu, ale obecně Češi jsou v tomhle skoro nejaktivnější na světě a velký, velké množství jako těch popudů mezinárodních, globálních k omezení biopaliv vlastně vznikla u nás.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není to tak trošku, no, nechci říct rozpor, ale vlastně určité dilema, protože ta biopaliva, jak jste řekl, tak ten palmový olej se vlastně do nich přidává, ale biopaliva jsou vlastně podstatnou součástí toho unijního plánu na boj s emisemi CO2.

prof. David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
Tak to je a Unie se s tím musí nějak vyrovnat. Já myslím, že teď už jsme ve fázi, kdy si Evropská unie uvědomila, že to zkrátka přepískla s těmi biopalivy, že opravdu ty problémy, které, pardon, z nich plynou, jsou výrazně větší než to, co řeší. Ono samozřejmě ty emise to snižuje, to jaksi nechci popírat. Ale říkám, ty negativní důsledky jsou vlastně ještě mnohem rozsáhlejší a budeme muset vymyslet jiný způsob, jak bojovat s emisemi. Já si pořád myslím, že snižovat emise je dobré, přestože si myslím, že to tak úplně nepomůže, že prostě oteplovat se bude tak jako tak, ale rozhodně prostě proč k tomu ještě přispívat, ale budeme muset vymyslet něco jiného než biopaliva.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V poslední době se neustále skloňuje takzvaná čtvrtá průmyslová revoluce. Vy se teď, pane profesore, věnujete spíše zemědělským revolucím v antropocénu. Kolik jich vůbec bylo a čím se vyznačovaly?

prof. David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
No, věnuju je možná trošičku silné slovo. Ale v poslední době jsem si o tom hodně čet a absolvoval jsem řadu přednášek na téma zemědělství, protože si myslím, že změny v zemědělství jsou ve skutečnosti ty vůbec největší změny, které teď prožíváme, mnohem významnější než klimatické změny. A z hlediska ekologie, z hlediska vývoje globálního ekosystému určitě významnější než třeba ta vámi zmíněná čtvrtá průmyslová revoluce. Zemědělství má nepochybně obrovský efekt na ten globální ekosystém. Ale i pochopitelně na ta lokální prostředí. A my můžeme vlastně, aspoň v Evropě, vyčlenit takové tři předešlé zemědělské revoluce. A všechny ty revoluce byly skutečnými revolucemi. Ony nebyly revolucemi v tom smyslu, že by se udály nějak krátce. Dneska víme, že třeba ta první revoluce neolitická trvala vlastně celá tisíciletí, protože to byl prostě postupný proces a tak. Nicméně přece jenom změnila vlastně divočinu v oblasti, teda, že jo, celou Evropu změnila teda v zemědělské oblasti, ne úplně všude, ale to byla ta první před nějakými, u nás před nějakými, dejme tomu, sedmi tisíci lety, jinde třeba až před až vlastně začala už na konci poslední doby ledové. Takže to znamená, to byla ta první, kdy vůbec vzniklo zemědělství, ale to zemědělství bylo velmi extenzivní a velmi jaksi maloškálové. To znamená, byly to malá políčka, maličké zahrádky, které vlastně jenom přidávaly takovou heterogenitu do té krajiny, a byla, bylo to z hlediska biologické rozmanitosti třeba u nás velmi prospěšné, protože místo aby krajina celá zarostla homogenním lesem, tak se vlastně rozparcelovala. Druhá zemědělská revoluce byla někdy ve vrcholném středověku, to znamená, dejme tomu dvanácté třinácté století, a to byla revoluce související vlastně s úředním dělením země. Panovník prostě dělil, zakládala se města, na venkově byli takzvaní lokátoři, kteří přidělovali půdu, ale zároveň vznikl, vznikl prostě mnohem účinnější typ orby, trojpolní hospodaření. Prostě řada zemědělských postupů. Tak to byla taková, to byla revoluce, kdy vznikla vlastně taková ta klasická naše harmonická krajina, které říkáme barokní krajina. Ale ona ve skutečnosti ta krajina ten rozvrh té krajiny vzniknul právě už v tom vrcholném středověku. No, pak byla třetí zemědělská revoluce, která byla, dejme tomu, od konce osmnáctého století až do šedesátých let dvacátého století, to znamená, trvala, dejme tomu, 200 let. A je spojená právě s průmyslovou revolucí. To úplně nejdůležitější, zase spoustu nových zemědělských vynálezů, ale to úplně nejdůležitější je obrovské zvýšení hnojení, a to ze začátku tedy chlévskou mrvou, hnojem kravským, a později umělými hnojivy, což bylo umožněno hlavně tím, že se vynalezlo vlastně, jak získávat dusík ze vzduchu, to je takzvaná Haberova - Boschova reakce někdy ze začátku dvacátého století, a to úplně zase změnilo zemědělství. Takže třeba proti nehnojené pšenici dneska ty výnosy pšenice jsou desetinásobné díky chemickým hnojivům, díky herbicidům, díky tomu, že není potřeba pěstovat vysoké obilí, protože herbicidy potlačí plevely, tak to obilí může růst klidně maličké a má mnohem větší úrodu. To znamená zdesetinásobení vlastně produkce jenom těmi moderními technologiemi zemědělskými. No, a já jsem...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O čem bude ta čtvrtá?

prof. David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
Já se domnívám, že stojíme na prahu čtvrté zemědělské revoluce, která se už občas projevuje, a nemyslím si, že to bude úplně celoplošné, i když ve vzdálené budoucnosti kdoví, ale už jsou první známky toho, že vlastně potraviny lze vyrábět doslova v továrnách. Zatím se to používá hlavně pro zeleninu, třeba rajčata, ale i třeba brambory. A řekl bych, že to hlavní, co, čím se bude vyznačovat ty čtvrtá zemědělská revoluce, je, že se vlastně ukáže, že nakonec nebude, nepůjde tak o půdu. Dneska je obrovský celoevropský zájem o půdu, o tom, že se snižuje úrodnost půdy a tak. Ale ono se ukazuje, že určitým, že když to, když se to zemědělství udělá úplně průmyslově, tak vlastně ta půda není potřeba, že prostě jsou potřeba živiny, ale ty je tam možno přidávat v podstatě uměle, rajčata se opravdu pěstují v obrovských sklenících, kde vlastně na běžícím pásu roste ten stonek toho rajčete, ten v jednom místě kvete, v druhém místě už, už zelenají, v dalším místě už se sklízí. Ta rajčata mají třeba, ty jednotlivé rostliny mají délku dvanáct metrů. A vlastně se pěstují hydroponicky...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To znamená?

prof. David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
To znamená v podstatě, že právě není, nepotřebujeme půdu, potřebujeme jenom nějaký jednoduchý substrát, to můžou, to může být de facto nějaký štěrk nebo, nebo písek a ty živiny tam přivádíme uměle. Izrael třeba takhle už produkuje obrovské množství potravin, používá k tomu odsolenou mořskou vodu. To znamená, ta revoluce spočívá například v tom, že zemědělství se dá, když se to takhle uzavře a je tam ta voda, které se jaksi umožní nějaký vnitřní cyklus, stejně tak jako živinám, tak se dá dělat třeba na poušti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to ještě zemědělství, pane profesore?

prof. David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
No, jaksi...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak takové plodiny budou vůbec chutnat?

prof. David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
To je, to je velmi dobrá otázka. Jaksi zemědělství to přestává být, protože přestává jít o tu zemi, která vždycky byla klíčová. Jak ty plodiny chutnají? To záleží, asi víte, že teď byl takový skandál s rajčaty, že vlastně právě ta rajčata, která se vyrábí v továrnách na rajčata, tak vlastně chutnají strašně špatně. Ale ono se, já jsem o tom mluvil se zemědělskými experty z Evropské komise a ono v podstatě to bylo tím, že ta rajčata šlechtili na nějaké vlastnosti a zapomněli, že by taky, že tím šlechtěním se taky mění chuť. Asi není problém to vyšlechtit zase zpátky, aby to dobře chutnalo. To znamená, funguje to. Prostě nám se to nemusí líbit, ale je to jednoznačný trend. A dokážu si docela dobře představit, že spousta zemědělských plodin, nevím, jestli to může fungovat pro ty opravdu velkoplošné, jako je obilí, ale, ale pro jaksi zeleninu určitě se bude pěstovat někde v pouštích, používat se na to bude odsolená mořská voda, skleníky, v pouštích je obrovský příkon slunečního světla, což je to hlavní energetický zdroj, aby to, aby ta rostlina vyrostla. To znamená, ty ostatní věci se tam dají vlastně uzavřít a nechat cyklovat. Dokážu si představit, že zemědělství půjde tímhle směrem. A u nás bude vznikat obrovské množství vlastně divočiny, protože u nás to zemědělství se nebude vyplácet. Ono už teď vlastně to zemědělství u nás se vyplácí jenom proto, že je dotované. Neexistuje žádná plodina, u které by se víc vyplatilo ji pěstovat u nás, než ji dovážet. To je situace úplně vlastně bizarní. A já se domnívám, že tohle tenhle trend prostě tady bude.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to správný trend?

prof. David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
Já si...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zemědělské továrny? Už jenom krátce poprosím.

prof. David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
Já si myslím, že je to trošku děsivý trend. Na druhou stranu je to šance pro přírodu, protože se tím uvolní spousta země, která pak může být vlastně znovu osídlená přírodou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání Jak to vidí profesor David Storch, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věc České republiky. Děkuji a těším se na příště.

prof. David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR
--------------------
Děkuji, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou a na slyšenou se těší také Zita Senková, zítra s novinářem Erikem Bestem. Dobrý den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.