Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 16. června

16. červen 2017

Hostem byl hudební pedagog Jiří Hlaváč.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech u pořadu Jak to vidí přeje Zita Senková. Dnešní pozvání přijal profesor Jiří Hlaváč, klarinetista, skladatel a pedagog. Dobrý den. Vítejte.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel a pedagog
--------------------
Dobrý den. Děkuju.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O čem budeme hovořit? O odkazu dirigenta Jiřího Bělohlávka, o nastavení státních maturit i o příčinách ústupu od úspěchu v hokeji a také o korupci ve fotbale. Dobrý poslech. Jiří Bělohlávek, největší český dirigent posledních dekád, ještě před tím, než udeřila zákeřná nemoc, které nedávno podlehl, hovořil o tom, že chce zanechat co nejsilnější stopu. Usiloval o dosažení každodenní laskavé součinnosti, o vytvoření společenství lidí, kteří hoří pro jeden cíl. Jaký odkaz, pane profesore, pan Jiří Bělohlávek zanechal?

Čtěte také

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel a pedagog
--------------------
Já se musím malinko ohlédnout, protože my jsme byli s Jiřím i kolegové na hudební fakultě a mimochodem v době, kdy jsem děkanoval, což byla léta 2000 až 2006, tak Jiří se ujal katedry dirigování. Tehdy jsem jej požádal, jestli by udělal revizi učebních plánů, které před tím, před 30 lety vypracoval Václav Smetáček, a Jiří se toho ujmul jako člověk nejen ohromně koncepčního myšlení, ale nikoli s jakýmsi přezíravým nadhledem. On opravdu velmi rychle pochopil veškeré vazby a principy toho organismu a vytvořil systém, který, myslím si, že může po další léta fungovat prakticky bez sebemenších korekcí. On byl člověkem, který měl svoji vizi. Pro vizi uměl najít vhodné realizátory. Uměl si vybírat spolupracovníky, s nimiž dokázal vytvořit tým, který, a to už jsou ta jeho slova, který byl zanícený, který byl zapálený, měl entuziasmus a k tomu všemu byl tam i ten obrovský fundament. On měl mezinárodní renomé, ale měl také velké mezinárodní zkušenosti. A když jsme se potkali, nikdy nemluvil o tom, jak se to venku dělá zásadně lépe, ale hledal řešení, aby se to doma dělalo nejlépe, jak je to vůbec možné. Myslím si, že to je to jeho poselství. A jen tak mimochodem, já jsem se podíval pro jistotu na ta tři ohromná období České filharmonie pod jinými dirigenty, pod Václavem Talichem, Karlem Ančerlem, kratší úsek s Rafaelem Kubelíkem, a pak samozřejmě s Václavem Neumannem, a u všech zmíněných osobností platí to, co jsem teď říkal o Jiřím Bělohlávkovi. Byli koncepční, byli vytrvalí, uměli pracovat s orchestrem a měli nadchnout spolupracovníky, protože byli nadšeni sami. A myslím si, že to je určité poselství, nejen pro hudebníky a pro orchestry a Českou filharmonii, ale vůbec obecně. Hledejme osobnosti tohoto formátu a těchto vlastností. Myslím si, že v tom okamžiku se řada momentů bude řešit velmi relativně snadno, kontinuálně a bude to mít všechno svoji návaznost na logiku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se, pane profesore, Česká filharmonie změnila právě pod taktovkou Jiřího Bělohlávka? Asi jeho životním úspěchem zůstane fakt, že po letech vrátil tento soubor mezi světové orchestry.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel a pedagog
--------------------
Já bych řekl, že se změnila stejně jako před tím Filharmonie Brno či Pražští symfonikové, kde byl Jiří Bělohlávek rovněž v angažmá. V obou zmíněných orchestrech na něj po letech vzpomínají, protože on dokázal budovat cílenou dramaturgii. Dokázal komunikovat nejen s posluchači, ale i v rámci toho 110členného ansámblu. Uvědomme si, že se postavíte na zkoušce, jste tam coby umělecký šéf, ale sami musíte jít příkladem svojí fantazií, uměleckostí, vynalézavostí, připraveností a tak dál. To není jednoduché obstát v takovéto rovině určité kritiky, kterou nepochybně na každého dirigenta někdo adresuje. Jiří toto všechno měl v sobě. On byl opravdu osobností ohromně vybavenou, komplexně vybavenou. Myslím si, že Česká filharmonie bude na Jiřího Bělohlávka vzpomínat jako na šéfdirigenta, který ad 1) orchestr omladil, on přivedl desítky mladých lidí. Stabilizoval výkonnost orchestru. Měl své nároky, z nich neslevil. Dokázal orchestr nabídnout znovu na špičkových pódiích v Evropě i v zámoří. On sám měl tu obrovskou výhodu, že jako osobnost byl zván také k jiným orchestrům a měl to pravidelné srovnání, na jakém stupni už se Česká filharmonie nachází.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vůbec nebude snadné pana Bělohlávka nahradit.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel a pedagog
--------------------
Nebude to snadné. Já samozřejmě nemohu tušit, jakým způsobem se bude celá ta situace řešit. Nutno říci, jen bych rád připamatoval znovu ten vhled to těch dirigentských osobností. Rafael Kubelík se postavil jako šéf před Českou filharmonii už v osmadvaceti letech. Jistě, byla jiná doba. Václavu Talichovi bylo nějakých šestatřicet. Relativně nejstarší Karel Ančerl dvaačtyřicet. Ale stále to vypovídá o tom, že ten potenciál nemusíme hledat jen v generaci Jiřího Bělohlávka či dirigenty o malinko mladší, že jsou tady osobnosti i naše. Možná, že by bylo dobré, aby dostávaly stále víc a víc příležitostí, aby se seznamovaly s prací s tímto orchestrem a samozřejmě je i alternativa, jsou nepochybně velké světové dirigentské osobnosti. Tady už to bude otázka jejich vytíženosti a času, který mohou orchestru věnovat, a logicky i těch financí, protože, a to bych také zmínil, Jiří Bělohlávek řadu svých dirigentských výstupů věnoval České filharmonii jako svoji osobní a osobnostní pozornost a poctu. Nebyl tím, kdo žádal srovnatelně vysoké honoráře se svými kolegy, kteří působí v New Yorku, v Berlíně, ve Vídni.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se, pane profesore, buduje orchestr? Jaká pravidla, kritéria existují?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel a pedagog
--------------------
Myslím si, že klíčovým momentem je, aby v každé skupině seděly osobnosti, které mají i další žánrové přesahy, sólistické, potažmo komorní. Mimochodem to proklamoval už Václav Talich. Pak je další věc, aby na základě určité dohody s těmito osobnostmi v rámci jednotlivých skupin, aby se stanovila i nějaká strategie, vize, zmínil jsem ono omlazování orchestru. Čili neřešit až případ, který se stane v tomto okamžiku, kdy někdo skončí, ale mít v hledáčku už potenciální nástupce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Budovat si dorost takříkajíc?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel a pedagog
--------------------
Určitě. Česká filharmonie má svoji akademii, kde si ověřuje řadu mladých interpretů, kteří byl mohli v poměrně krátké době usednout i do orchestru jako jeho řádní členové. Pak je další moment. Bude se samozřejmě stále víc a víc otevírat svět i pro to zahraničí. Tady jde zas o to, aby Česká filharmonie zůstala tou Českou filharmonií z hlediska typického zvuku, ale z hlediska typické práce s hudební frází a tak dál, v tom je orchestr jedinečný, aby se to všechno postupně doplňovalo jako dokonale sehraný stroj, dokonale seřízený stroj a dokonale sehraný ansámbl, protože je to živý organismus. Živý organismus má svoji psychologii, má svůj temperament, má svoji diplomacii. To všechno tam je. Samozřejmě najít optimální řešení pro to, aby orchestr navázal na odkaz Jiřího, nebude vůbec jednoduché, ale já jsem se na těch pietních akcích potkal s řadou filharmoniků. Někteří z nich jsou i mými kolegy na fakultě a já jsem přesvědčený, že oni v sobě mají to odhodlání, aby odkaz Jiřího Bělohlávka udrželi v povědomí prakticky se stejným étosem, jako to byl případ Talicha či toho zmíněného Ančerla, Kubelíka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vzpomněla jsem si ještě na slova pana Bělohlávka z jednoho z posledních rozhovorů. Mimo jiné řekl, že v hudbě se odhalí jakákoliv charakterová pokřivenost.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel a pedagog
--------------------
Stoprocentní pravda a já bych to ještě malinko převedl. Možná se vám někdy podaří lhát posluchači, ale tu hudbu neobelžete.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Víte, že ani posluchači to nelze? Hlas prý prozradí, jestli všechno, nevím, ale mnohé.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel a pedagog
--------------------
Já jsem teď měl na mysli něco jiného. Víte, je to přece jenom živý organismus. Může se stát, že na koncert přijdou lidé, kteří mají 37 a výš tělesnou teplotu, bojují s nemocí, bojují s určitou indispozicí. Někteří to dokáží samozřejmě zakrýt tak, že si to nikdo nevšimne a vědí to třeba jenom oni sami, ale někdy se může stát, že citlivý posluchač rozpozná, že něco není úplně v tom optimálním pořádku. Ale z hlediska toho, že byste chtěli najednou hrát Dvořáka tím jiným, já budu parafrázovat, tím západním způsobem, tak to poznáme okamžitě. V hudbě se opravdu nedá lhát a to Jiří věděl stoprocentně, protože sám se k ní celý život choval jako gentleman a jako rytíř.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Umělecký šéf Spirituál kvintetu a jeho zakládající člen Jiří Tichota oslavil nedávno osmdesátiny. V rozhovoru pro Hospodářské noviny pan Tichota mimo jiné řekl, že na muzice ho baví její nevyčerpatelnost, a že ryzí písničky se budou hrát i za 50 let, zatímco mainstream utichne za pár sezon. Co tomu říkáte?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel a pedagog
--------------------
Já se s panem doktorem Tichotou znám, takže musím říci, že má, a nejenom v tomto případě, pravdu. Ta míra vynalézavosti, invence, tvořivosti, ta je přenositelná do dalších generací, do dalších století. Díky tomu jsme i dnes ohromeni při poslechu Bachových kantát. Stejně tak bych mohl jmenovat desítky dalších autorů. To je tvořivý proces, který respektuje hodnoty, rozumové, duchovní i citové a umí s nimi pracovat. Tam, kde hodnoty nejsou na pořadu dne a pracuje se velmi často s určitou náhražkou, kde není taková míra invence, není taková míra mistrovského zvládnutí kompoziční práce, tak samozřejmě budeme mluvit o tom, že je to spotřební hudba. Ta spotřeba jednoho dne začne a jednoho dne skončí. To je svatá pravda, kterou řekl pan Tichota. A pak je ještě něco. Víte sama, že si někdy poslechnete nějakou hudbu, a když s tím poslechem začínáte, je vám smutno, není vám dobře, člověk se cítí unavený, někdy i zklamaný, poražený a najednou jakási energie, která vychází z toho poselství hudebního, vás postaví na nohy a vy se cítíte ohromně. Co to je? Je to síla, je to, už jsem zmínil ten termín energie, která nepochybně vychází, a pak je tam ještě něco. Ta hudba má svůj optimismus, má svoji míru pozitivního sdělení. Každý po tom podvědomě prahneme. Nechceme neustále prožívat stresy, smutky, tragédie a tak dál. Tíhneme k něčemu, co v nás vyvolává ten pocit úsměvnosti a blaženosti. Tvořivá, vynalézavá hudba to prostě ovládá a v tom případě je mně úplně jedno, do jakého žánru patří. Já si stejně jako u Beethovena odpočinu a nabije mě stejně Duke Ellington nebo Louis Armstrong a řada dalších. A teď se dostáváme k tomu meritu. Mnoho povolaných, málo vyvolených. Vždycky to platilo a vždycky to platit bude. To, že se dnes odvoláváme na Bacha, Mozarta, Beethovena, jistě, to už prošlo tím sítem času. To je ta hodnota, kterou, myslím si, dokud nepřijde vyloženě barbarská společnost, tak ji nikdo nezpochybní, protože ta je skutečně trvalá. Tam, kde je to na vážkách, tak to síto času nějakým způsobem prošetří a tam, kde je to špatné, zrno od plev, to odpadne automaticky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Anakolut, neboli vyšinutí z větné stavby, kontaminace či atrakce. Tak na tyto pojmy z didaktického testu z českého jazyka a literatury a otázky číslo 20 asi letošní maturanti jen tak nezapomenou. Nelíbilo se to nejenom jim, ale také ani mnoha jejich pedagogům. Loni byl kamenem úrazu třeba epizeuxis. Ministerská komise přiznala, že letošní test se může jevit o něco málo obtížnější než ten loňský. Pokud v něm ale studenti neuspějí, není to prý problém testu, ale jejich problém. Měli by se více učit. Jak se na to díváte vy, pane profesore? Podle Jiřího Zíky, ředitele Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání, které testy připravuje, ti, co pohořeli, zřejmě na maturitu intelektuálně nemají.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel a pedagog
--------------------
Řekněme, že je to jeden možný úhel pohledu. To, co vyjádřili mnozí učitelé a ředitelé škol, je druhý úhel pohledu. Tím třetím budou studenti, potažmo jejich rodiče. Ale já to dám do čtvrtého pohledu a za tím si budu stát. V rámci hudebních soutěží se velmi často zařazují povinné skladby. To je ta povinná maturita. Tam nebude nikdo pochybovat o tom, jestli je tam v tom výběru elita nebo je tam vzorek hráčů excelentních, průměrných a lehce podprůměrných. Víte, že jsem byl x-krát vystaven situaci, kdy právě tato povinná skladba, jedna z devíti celého soutěžního repertoáru, začala selektovat a začala eliminovat hráče, kteří byli ve všech ostatních parametrech nejzajímavější. Jinými slovy, špatně zvolená povinná skladba.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké nároky by měla mít zkouška z dospělosti?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel a pedagog
--------------------
Je to určitá sumarizace nejen vědomostí, ale i toho obecného vědění. Já jsem potkával rodiče mých spolužáků, kteří měli klasické gymnázium, a žasli jsme, jak široký vědomostní záběr byl vybudován. Já se domnívám, že v okamžiku, kdy není plná součinnost při například tvorbě těch povinných skladeb, v tomto případě povinných otázek, když není součinnost mezi tím, kdo to učí a tím, kdo to u pracovního stolu koncipuje, to je problém. Myslím si, a teď budu mluvit jako dědeček, protože moje vnučka je na gymnáziu, vůbec si nikdy nestěžovala na to, že to, co se jim přednáší, je nezajímavé, že ji to nebaví. Má v sobě tu míru zvídavosti, pracovitosti, houževnatosti. Ale připusťme, že je tam i elita, která to všechno zvládá levou zadní, a jsou ti, kteří nestačí. Na to je ale dostatek času, aby se buďto, u těch, kterým to jde pomaleji, nastavil stupeň určitých doučovacích kroužků, doučovacích hodin, vždycky to tak bylo, prostě připravit ty studenty tak, aby k výpadkům docházelo naprosto ojediněle. Pro mě v tom případě ojedinělost je do pěti procent. Pak už je to všechno otázka buďto špatně vedené přípravy, špatně koncipované struktury výběru otázek a samozřejmě i ta zpětná reflexe. To, o čem teď mluvíme, je strašně důležité, aby se to odpovědně fundovaně vyhodnotilo, aby k této situaci už nedocházelo, protože jestli se spokojím s tím, že řeknu tam je spousta studentů, kteří nikdy neměli studovat střední školu. Proč jim to říkáte až teď?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Maturita není prý pro každého.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel a pedagog
--------------------
Víte, co je složité? Všechny školy, které mají akreditovány své učební programy, musí mimo jiné vykazovat i procento nedokončeného studia. To je jeden z momentů, který je vnitřním i vnějším auditem. To je zrovna položka, která je hodnocena, myslím si, velmi, velmi výrazně. Toto v mých očích po zkušenosti pětačtyřiceti let, co učím, toto zrovna moc neobstojí, protože já mám mít ambici, abych přivedl své studenty k maturitě. To má být můj, jako kantora, to má být můj primární úkol, ale mám k tomu mít taky vytvořeny odpovídající podmínky, mám k tomu mít vytvořeno optimální zázemí a logicky i dostatek času na přípravu, abych studenty mohl vést už na ty cílené konkrétní tematické okruhy, otázky a tak dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo je problém podle vás v jednotné státní maturitě?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel a pedagog
--------------------
Já bych to neviděl jako problém. Nejsme ani první, ani poslední na této zeměkouli, kde ten model je nastaven. Já bych to v tom neviděl. Já vidím problém ve velmi nevyhovující komunikaci mezi tou složkou řídící a složkou výkonnou a nikoli na těch školách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdy bude, pane profesore, k absolutní špičce opět patřit český hokej nebo český fotbal?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel a pedagog
--------------------
To je otázka pro věštce a tím nejsem. Nicméně dávám si dohromady určitá vyjádření jak ze strany trenérů, ze strany funkcionářů a samozřejmě i hráčů a hlavně mě zajímají názory těch, kteří sami absolvovali třeba mezinárodní a výraznou kariéru, a dnes se vrátí a hodnotí okolnosti a podmínky, které jsou vytvořeny tady. No, já ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
K čemu jste dospěl?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel a pedagog
--------------------
Já si myslím, že pořád máme ohromně silný potenciál v tom, že děti jsou disponované pohybově, mentálně, rodiče na těch základních vstupních momentech, etapách jsou velmi nápomocni. Myslím si, že první moment je ta obrovská konkurence, která se ve světě objevila, Amerika, Kanada, Rusko, Finsko, Švédsko, v hokeji. No, v případě Finů a Švédů s námi srovnatelné početní obyvatelstvo, ale je tam přece jenom jeden základní rozdíl a to je, řekněme, i to finanční zajištění, finanční podmínky. Další moment, přestupy do těch dalších věkových kategorií. Nevím, jestli jsou dělány velmi uvážlivě, jestli už tam v těch krajních mezích se objevují hráčské výběry, které by měly být jakýmsi pilotním programem a inspirací pro ty, kteří v tom zatím neuspěli tak, aby do něj byli zařazeni a tak dál. Je to o postupnosti a následnosti. A pak je tam průprava, bych řekl, mentální. Víte, při různých rozhovorech člověk až žasne, když nabude dojmu, že ti chlapci snad v životě přečetli jedinou knížku a to je hokejová taktika. Jenže osobnost není jenom o té jednostrannosti. Osobnost je o všestrannosti. Já jsem jednou jako student akademie byl na fakultě tělovýchovy, sportu u legendární paní Ludmily Mojžíšové a tehdy se tam objevili reprezentanti Československa v košíkové, kteří měli před nějakým šampionátem. Víte, že pro ty dvoumetrové mužské byl jeden základní problém udělat kotoul vzad? A já jsem tehdy zpozorněl, kdy my tzv. nešikovní muzikanti jsme to zvládali bez problémů. Jinými slovy, ta motorika byla nastavena jednostranně. Obávám se, a tím odpovídám, až budeme znovu schopni vytvořit systém, který nabídne všestrannost, který nabídne velký rozvoj osobnosti, mentální, duchovní, motorický, energický, energetický a tak dál, dobře, pak se to vrátí. Není důvod, proč by to nešlo. My máme obrovskou tvořivost a máme obrovskou míru bezprostřední vynalézavosti. Máme prostě instinkty, které nás nikdy nezklamaly. Proč by to nemohlo fungovat? Já tomu věřím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jestlipak to ovšem stačí, když se podíváme na tu realitu, konkrétně u těchto dvou sportů. U ledního hokeje čeká seniorská reprezentace na medaili už pět let. Letos se na turnajích propadli i mládežníci. Hokej se potýká s korupcí, klientelismem. Ve fotbalu je to snad ještě horší. Ten aktuální stav odradil prvního velkého sponzora, další jsou nespokojeni. Podpora státu, podpora českého sportu není jasná. Bývalý již předseda Fotbalové asociace České republiky Miroslav Pelta byl ve vazbě kvůli obvinění z nezákonného nakládání se sportovními dotacemi. Takže financí asi není málo, otázkou je, kde končí. Vazební věznici opustil minulý týden. A takhle bych asi mohla pokračovat.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel a pedagog
--------------------
A vy jste si tou výpovědí odpověděla, kdy znovu přijdou ty úspěchy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdy?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel a pedagog
--------------------
Až toto všechno zmizí. To, co jste vyjmenovala.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel a pedagog
--------------------
No, bude to chtít samozřejmě velmi ostré zásahy, protože někdo opakovaně rád používal bonmot, že kapři si rybník nevypustí, no, tak bavme se o fotbalových rybnících, hokejových rybnících. To neskončí jenom tak. Ale já chci věřit tomu, že jsou osobnosti, kdysi ve fotbale se mihnul Ivan Hašek, poznali jsme se i osobně, skvělý hráč, fundovaný člověk, osobnost, která by jistě byla na svém místě. No, jenom holt ty podmínky kolem mu nemohly vyhovovat, tak to řešil vlastním odchodem. Ale já věřím tomu, že tady ten potenciál stále je. Já bych nad tím nelámal hůl a chci věřit tomu, že znovu se dočkáme té doby. Už jsem tady jednou v tom pořadu mluvil o Josefu Masopustovi a o Pavlu Nedvědovi, o těch poctivcích na hřišti i mimo hřiště. Mohu zmínit Václava Ježka a mohu zmínit řadu dalších osobností, které v tom fotbale udělaly obrovskou práci. Totéž v hokeji. Prostě tady byli svrchovaně kvalitní, ale také svrchovaně poctiví sportovci, funkcionáři. Proč by se neobjevili znovu? Já si jen myslím, že je třeba odstavit ty, kteří jim to neumožňují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to ta disciplína, také ten charakter, což je patrné ostatně i v umění, že se vracím zpět k osobnosti, kterou jsme začali, a tou je Jiří Bělohlávek.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel a pedagog
--------------------
Přesně, přesně. Je to o té míře sebereflexe.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O tom charakteru?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel a pedagog
--------------------
O charakteru. Uvědomit si, že jestliže nemám výsledky, tak tam nemám co pohledávat. To je základní požadavek a musím jít osobním příkladem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání Jak to vidí profesor Jiří Hlaváč. Děkuji vám za to. Přeji hezký den.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel a pedagog
--------------------
Děkuju. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: zis
Spustit audio