Přepis: Jak to vidí Tomáš Halík – 20. června
Hostem byl teolog Tomáš Halík.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem Jak to vidí je profesor Tomáš Halík, teolog, prezident České křesťanské akademie. Dobrý den, já vás vítám.
prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Dobré jitro.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jakým tématům se budeme věnovat? Historickému odkazu kancléře sjednotitele? Jakou roli hraje umění ve společnosti? A má se církev vyjadřovat k politickým otázkám? Dobrý poslech. Helmut Kohl, dlouholetý německý kancléř a předseda křesťanských demokratů, který zemřel minulý pátek, se podle všeho jako první evropský politik dočká posledního rozloučení v rámci státního pietního aktu v Evropském parlamentu ve Štrasburku. Je ostatně jedním ze tří státníků, kteří obdrželi čestné občanství Evropy. Jak vy, pane profesore, vnímáte historický odkaz kancléře sjednotitele?
prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Nesmírně pozitivně. Já si myslím, že z Německa a z CDU vzešly tři velké osobnosti, které mají význam nejenom pro Německo, ale pro celou Evropu. To byl samozřejmě Konrad Adenauer, to byl Helmut Kohl a já jsem přesvědčen, že k nim se v paměti Evropy zařadí i kancléřka Merkelová, podobně ji hodnotil Obama a nyní třeba papež František. Takže já se domnívám, že Helmut Kohl se zasloužil o jeden důležitý krok evropského sjednocení. A evropské sjednocení je dneska to, co je pro nás naprosto zásadní. A já si myslím, že třeba u nás by každý člověk, který má nějakou váhu ať už v politice, nebo ve veřejném životě, měl každý den, pokud to jde, veřejnosti opakovat, jak je strašně důležité, abychom byli součástí sjednocené Evropy, že ty velké hrozby, které tady jsou, ať je to terorismus, ať jsou to problémy s migrací, ať jsou to otázky mezinárodní ekonomické konkurence, nemůžeme řešit izolovaně, musíme řešit ve společné solidaritě. A že se musíme postavit prostě proti těm, kteří by chtěli rozněcovat nějaké odstředivé tendence. Helmut Kohl byl jeden z těch architektů téhle té velké stavby Evropské unie, která je samozřejmě nedokonalá jako každá lidská stavba. Ale je to něco, co naplnilo sen staleté ... staletí generací Evropanů a velkých evropských myslitelů, co zajistilo desetiletí v míru a prosperitě. A dneska si myslím, že opět ta německo-francouzská spolupráce po zvolení prezidenta Macrona bude zase takovým dobrým impulsem pro prohloubení a zkvalitnění té evropské jednoty. Když jste mluvila o kancléři Kohlovi, já na něj mám dokonce i osobní vzpomínky. Já jsem v osmdesátých letech patřil k takové trojici lidí, kteří byli nejbližšími spolupracovníky kardinála Tomáška, a pomáhali mu, aby se stal ve svých devadesáti letech takovým symbolem duchovního a morálního odporu vůči totalitě. A kancléř Kohl pravidelně navštěvoval kardinála Tomáška, kdykoliv přijel do Prahy. Ale ta moje osobní vzpomínka je dnes spojená s takovým velkým překvapením. V roce 2005 se v berlínské katedrále svaté Hedviky konalo slavnostní zahájení katedry Romano Guardiniho na Humboldtově univerzitě. To bylo velmi významné evropské akademické místo. A pro toho kandidáta pro tuto profesoru vybírala komise, kde byl kardinál Ratzinger, pozdější papež Benedikt, kardinál Lehmann, předseda Německé biskupské konference, rektor Humboldtovy univerzity, a také kancléř Kohl. A já když jsem vstoupil tam, tak najednou ke mně přišla sekretářka kancléře Kohla a říkala: "Pan kancléř chce s vámi hovořit. Chtěl by, aby při té slavnosti jste seděl vedle něho a pak by vás rád pozval ještě na recepci a rozhovor." Bylo to dáno tím, o čem jsem samozřejmě trošku věděl. Na tu, to první obsazení téhle té katedry Německá biskupská konference a kardinál Lustiger navrhli mě. A mně sekretář biskupské konference telefonoval, jestli v případě, kdyby se na mně shodli, jestli bych přijal tohle to místo. Já jsem si dal tři hodiny na rozmyšlenou. Udělal jsem to, co dělám vždycky v takových případech, napsal jsem si pro a proti, pomodlil jsem se a pak jsem zavolal, že to nevezmu, protože cítím odpovědnost za farnost, za katedru na filozofické fakultě, na křesťanskou akademii a prostě za tuhle tu zemi a její duchovní život a že v těch rolích, které nyní mám, nevidím někoho, kdo by mě mohl momentálně zastoupit. No, a kancléř Kohl o tomhle tom věděl. Řekl mně, že si toho velmi váží, že si přečetl ten můj životopis o tom působení v podzemní církvi a že by ho to hodně zajímalo. Takže po té slavnosti potom jsem s ním vlastně dlouze hovořil. On mi pak dal svoji vizitku a říkal: "Kdykoliv budete v Německu, můžete mě navštívit" a tak dále. Měl jsem z něho velice, velice hezký lidský dojem.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co byla, pane profesora, podle vás největší deviza Helmuta Kohla jako státníka, ale možná i jako člověka?
prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Já myslím, že byl prostě takovým ztělesněním té německé demokratické kultury, protože Němci po tom psychologickém, kulturním, morálním vyrovnání s nacismem se stali zemí, která, myslím, ze všech evropských zemí měla nejhlubší smysl pro demokratické hodnoty, pro lidská práva, pro, pro ... mnohé tyhle ty, tyhle ty politické hodnoty. Víte, já jsem přesvědčen, že žádný národ na této Zemi od středověku až po dnešní dny do té pokladnice světové kultury, zvláště v těch nejvyšších vrstvách kultury, to znamená filozofie, hudba, literatura, věda, nevložil tolik géniů, jako právě Německo. Samozřejmě je třeba říci, že řada těch autorů, kteří tedy psali a mysleli německy, byli, měli židovské kořeny. Ale většina z nich se cítila, Němci někteří odešli před Hitlerem potom do Ameriky a přispěli k tomu intelektuálnímu potenciálu a vědeckému potenciálu a technickému Ameriky, ale to je obrovský paradox, že takto z takto kulturního národa vzešlo prostě to ohromné barbarství nacionalismu, které rozpoutalo dvě světové války. A já jsem se hodně tímhle tím zabýval. Klíčem je mně trošku ten Faustovský mýtus Goethův, jo, že v té německé duši jsou prostě ty obě dvě roviny, že tam i před válkou byla samozřejmě ta humanistická, prozápadní, proevropská kultura, a pak ten typ toho barbarství, které docela zachvátilo na čas i některé velké duchy, jako byl třeba Martin Heidegger. Já si myslím, že něco takového vlastně známe u nás. V osmačtyřicátém roce také tady byla vlastně menšina té humanistické prozápadně orientované společnosti. A potom ta druhá část, která prostě byla uhranuta východem. A já mám pocit, že takové to rozdělení politických kultur je u nás i dneska a že to jsou prostě jiné, jiná měřítka hodnot. Já jsem si tady dlouho, že jo, působím v tomhle tom pořadu, tak jsem dlouho se snažil o určité zprostředkování těch dvou světů. Jsem si říkal, nejsem ani pravičák, ani levičák. A dneska té jedné části se tolik obávám, že jsem přece jenom musel určitým způsobem kulturně volit.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Historie ani život nezná kdyby. Přesto, pane profesore, dostaly by události bez Helmuta Kohla v čele tehdejší vlády západního Německa jiný spád, jiný směr? Ostatně píše se také, že s Helmutem Kohlem odešla takzvaná ta bonnská republika, generace politiků, kteří od těch sedmdesátých let určovali vůbec ten směr.
prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Tak to já se hodně zabývám historií, takže opravdu na to kdyby nedám. Ale vždycky ty politické změny samozřejmě chtějí určité klima společnosti, chtějí určitý typ lidí a chtějí také určité osobnosti, které dokážou těm trendům dát prostě tvář a vyjádřit. No, a pokud takové osobnosti nejsou, tak samozřejmě mnohé trendy se neprosadí. A on tedy byl takovou osobností. Tak v tomto smyslu to, že okolo toho roku 89 tady vlastně na těch důležitých místech byly výrazné osobnosti, Helmut Kohl, Margaret Thatcherová, svým způsobem Gorbačov, samozřejmě papež Jan Pavel II. a prezident Reagan. To, že se setkalo takovéhle souhvězdí významných osobností na těch klíčových místech, to samozřejmě přispělo k tomu, že ten rok byl skutečně velkým přelomem ve světových dějinách.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lze říct, že Helmut Kohl byl tím správným státníkem, politikem ve správný čas na správném místě?
prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Nepochybně.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lze tohle říct...
prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Nepochybně.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
...ve vašich očích i o nástupkyni Helmuta Kohla v úřadu kancléře?
prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Ano. Já si myslím, já si myslím, že je to, že je to velká politička, které my osobně také za mnoho vděčíme, za určitou senzitivitu vůči českým problémům, a to, že dneska naše republika je na tom tak ekonomicky dobře a životní úrovni dobře, to z velké části, asi z osmdesáti procent myslím, je spojeno tím, že v rámci Evropské unie jsme hluboce spojeni s tím německým hospodářstvím. Ona vždycky měla pro nás smysl. Byl bych rád, abychom i my jako Česká republika měli smysl pro tu evropskou solidaritu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Německu při těch pietních akcích, které probíhají za zesnulým Helmutem Kohlem, lze cítit i jakousi snahu udobřit si ho, konečně ocenit jeho zásluhy o vlast. Některým intelektuálům německým totiž Helmut Kohl nebyl dost dobrý, netěšil se u nich dostatečnému respektu, jaký by si zasloužil. V Bonnu se mu přezdívalo Hruška kvůli jeho postavě.
prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Postavě. Ale ona byla majestátní, tedy samozřejmě zblízka.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To určitě.
prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
To byl majestátní člověk. A myslím, že i tou výškou a rozměry symbolizoval to silné velké Německo.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pro Berlín byl zase politik z Falce.
prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Jistě. No, tak nikdo, nikdo se nezavděčí všem. A já si myslím, dneska taky jsou velké křiky vůči kancléřce Merkelové a myslím, že také za několik desetiletí k ní budou, ji budou oceňovat velmi, velmi pozitivně.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka pro vás, pane profesore, od Jiřího Babači. Čím si vysvětlujete, že v případě Helmuta Kohla se hovoří jen a jen o pozitivních krocích, ale zcela se zamlčuje to, že pod jeho vedením přispělo Německo k rozbití Jugoslávie.
prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Tak, ten jugoslávský problém je složitý. To bych se do toho teďka asi nepouštěl. Myslím si, že to není záležitost především, především Německa. To je záležitost určitých historických napětí, které byly, ta Jugoslávie byl přece jenom neorganický útvar různých národů a tam prostě byly nevyřízené účty. Já jsem zažil přímo na, ve Slovinsku mně třeba ukazovali ty zločiny Tita a jeho partyzánů, ty masové vraždy a tak dále, které byly v paměti Slovinců, že jo. Chorvatsko a Srbsko také mělo nevyřízené účty, tak z toho nelze vinit prostě Německo. Tam byl, byl to přece jenom svým způsobem neorganický útvar. A pak se projevily prostě ta, ta nacionální a kulturní napětí a tak dále. To by byla dlouhá historie.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě bych se vrátila k tomu, co jste říkal na adresu Evropské unie, když jsme hovořili o tom, že Helmut Kohl je vnímán jako kancléř sjednotitel nejenom spolkové republiky, obou částí rozděleného Německa, ale také Evropy. Nepotřebuje ten evropský projekt, který přece jenom prošel nějakým vývojem, nějakou revitalizaci, pane profesore?
prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Potřebuje, potřebuje hlubokou. A právě proto si myslím, že potřebuje i hlubokou intelektuální a mravní spolupráci lidí, kteří mohou dát tomu evropskému projektu více ducha. Tam je jistý nedostatek v tom, že se přecenila ta oblast ekonomicko-administrativní, ale je třeba prostě vytvářet to vědomí evropanství, což je kulturní a duchovní záležitost. Já jsem se účastnil několika setkání předních evropských intelektuálů v Miláně z iniciativy tehdejšího předsedy Barrosa, která si kladla za úkol jaksi promyslet New Narrative for Europe, nějaký nový příběh Evropy, což je samozřejmě úkol, který nelze splnit na dvou zasedáních. Ale myslím si, že všichni spisovatelé, filozofové, umělci, kteří tam byli, si snad odnášeli tenhle ten velký úkol jaksi posilovat to evropské vědomí ve svých národech. A ukazovat, že nacionalisté jsou strašně nebezpeční tím, že když to národní povědomí vytrhují z toho evropského kontextu, tak z toho prostě dělají takový šovinismus, zápecnictví a že ta krása té národní kultury se rozezní právě tehdy, když je součástí toho evropského koncertu. Tak já si myslím, že je třeba tu Evropskou unii ještě prohlubovat i v té oblasti duchovní a kulturní.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak Helmut Kohl vlastně vnímal tu situaci, jestli je vám známo, co se týče Evropy, uprchlické krize? On vlastně před rokem přijal ve svém domě maďarského premiéra Viktora Orbána.
prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Já jsem potom, i když on mně říkal, že ho mohu navštívit, kdykoliv budu v Německu, tak jsem to nevyužíval. Vždycky jsem tyhle ty kontakty využil tehdy, když se mohlo něco udělat dobrého bezprostředně pro Českou republiku. To jsem bezprostředně neviděl. Ale já myslím, že my jsme mluvili třeba o té, právě o téhle té kulturní a duchovním aspektu toho evropského sjednocení, jakým způsobem posilovat to vědomí v těch evropských národech, že prostě bytostně patří k sobě. Samozřejmě například přijetí měny není jenom ekonomická záležitost, ale hluboce psychologická záležitost. To, že lidé jsou spojeni stejnou měnou. Takže je třeba, abychom se osvobodili od toho úzce ekonomického myšlení, aby si ke společnému stolu sedli lidé, kteří jsou experty na politiku, kteří jsou experty na ekonomii, ale také lidé, kteří si uvědomují ty širší kulturní souvislosti.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak to vidí. Pane profesore, často hovoříte o politice, o náboženství. Přitom máte ještě jinou parketu, a to je umění a kultura. Jakou roli podle vás hrají ve společnosti?
prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Nesporně. Já jsem se tomu až usmíval, že možná posluchači mě vnímají jako člověka, který velmi žije politikou, protože samozřejmě to je charakter tohoto pořadu. Ale například umění v mém životě hraje mnohem, mnohem větší roli než politika. A umění je dimenzí také i mého duchovního života včetně života náboženského. Já jsem se vlastně do toho světa umění svým způsobem narodil. Můj tatínek se znal s Karlem Čapkem a bezprostředně po jeho smrti na návrh Ferdinanda Peroutky se stal vydavatelem díla bratří Čapků. Takže já jsem, já jsem v dětství mohl poznat vlastně řadu otcových přátel, kteří patřili k tomu čapkovskému okruhu, anebo k těm skutečně profilujícím osobnostem české kultury, ať to byl jeho dlouholetý kolega a přítel František Hrubín, nebo to byli ti spisovatelé z čapkovského okruhu, Langer, Kupka nebo básníci Holan a Seifert. Takže já jsem si ani neuvědomoval, že ti lidé, kteří nás navštěvují, nebo které navštěvuji třeba s rodiči, jsou lidé, kteří jsou výjimeční a významní. To mně došlo až ve škole. Ale takže já jsem sál vlastně to, ten umělecký život od, od malička. Umění mě svým způsobem také přivedlo k víře. I v těch jaksi krušných a šedivých dobách toho komunistického temna přece jenom člověk v Praze nemohl přehlédnout tu nádhernou barokní architekturu, nemohl nevidět ty náboženské motivy v českém umění a takže umění, duchovní hudba a potom zvlášť literatura, romány Grahama Greena a Heinricha Bölla a Mauriaca, Bernanose, Werfela nebo těch českých autorů křesťanských Durycha, Zahradníčka, Demla, ty byli ti, kteří mě vlastně uvedli do toho světa křesťanství, pak teprv k tomu přišly ty osobní setkání s těmi velkými osobnostmi těch pronásledovaných kněží, kteří mě svým způsobem vychovali. Ale já když jsem potom se snažil i druhé lidi nějakým způsobem uvádět do toho světa křesťanství, tak jsem nedával katechismus, dával jsem jim prostě ty romány třeba Grahama Greena, které úžasným způsobem jaksi ztvárňují to velké drama víry a nevíry, hříchu a milosti. Takže umění hrálo a hraje v mém duchovním životě velikou roli.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nakolik vám byli blízcí dva muži, kteří bohužel také odešli na věčnost, dirigent Jiří Bělohlávek a akademický sochař Olbram Zoubek?
prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Byli mně blízcí velmi. Byli mně blízcí především samozřejmě svým uměním, ale směl jsem je osobně poznat.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dokonce, já to řeknu za vás, posmrtná maska Jana Palacha, kterou mistr Zoubek sňal v lednu 1969, sehrála ve vašem životě, řekla bych, až klíčovou roli.
prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
To je pravda, to je pravda. Já, omlouvám se těm, kteří to už ode mě slyšeli, protože při tom životním příběhu, který jsem popsal a o kterém jsem vyprávěl, tohle to nemohu minout. Ale je na tom 69 jsem, mě zastihla okupace v Británii a měl jsem možnost tam studovat, začal jsem studovat na univerzitě, vrátil jsem se po okolo Vánoc jako mnozí a tenkrát jsme měli ještě možnost, měli jsme ještě tu platnou výjezdní doložku a debatovali jsme prostě v těch pražských studentských hospodách o tom zůstat tady, emigrovat. No, a do toho přišlo, přišla smrt Jana Palacha, která mě hluboce zasáhla. A já jsem spoluorganizoval rekviem za Jana Palacha v kostele svatého Tomáše na Malé Straně a tam jsem nesl a odtamtud jsem nesl právě tu posmrtnou masku Palachovu od Olbrama Zoubka. A nikdy nezapomenu na tu cestu, kterou jsem šel, přes Karlův most v noci, sněžilo, a já jsem vlastně vedl takový vnitřní rozhovor s tím Janem Palachem. On po sobě nechal dopis, že je pochodeň číslo dvě a že po něm budou následovat další. Já jsem si uvědomil, tak všichni, kteří pochopěj smysl toho jeho činu, to nebyl protest, jak se to většinou mělo za to, proti okupaci, to byl protest proti té počínající kolaboraci. A pro něho vlastně to, aby ten národ se morálně nezkřivil, bylo důležitější než jeho vlastní život. A já jsem si uvědomil tváří tvář tomuhle činu, já taky už nemůžu žít jenom pro kariéru, pro dobré bydlo. Já taky musím nějak odpovědět na tento čin. Upálit se? Ne, to není cesta. Ozbrojený odpor? To nemá smysl. Já jsem tam se vlastně zasvětil takovému duchovnímu zápasu vůči tomu nejen tomu komunismu, ale prostě tomu morálnímu rozkladu, který přinesla ta doba, doba normalizace. Dal jsem si takový slib, že se morálně nezkřivím, že do žádné strany nevstoupím a že budu hledat cestu nějakého, nějakého morálního odporu a morálního uzdravení. No, a to mně vedlo do té podzemní církve, kde jsem zakrátko potom vstoupil, stal se knězem a působil jsem tam celá ta léta normalizace, aniž i moje matka směla vědět, že jsem kněz. Ale mohl jsem významně pomáhat právě třeba kardinálu Tomáškovi a formovat další lidi, kteří potom jaksi okolo toho roku 89 kladli základy jaksi té role církve ve svobodném, ve svobodné republice.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký, jakou roli, pane profesore, hraje právě, když popisujete ten morální boj nebo odpor, církev? Má se církev vyjadřovat k politickým otázkám? Nedávno během vládní krize čeští a moravští biskupové vyzvali k modlitbě za vyřešení celé situace. Vám se to moc nezamlouvalo?
prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Ano. Mně se to nezamlouvalo, protože mně to připadá slabé. Já jsem si říkal, když už církev jednou zdvihne hlas, tak může, musí říct něco jiného, než jaksi modlíme se, protože to máme v popisu práce. To není nic nového. Tím se nenarazí u žádné vrchnosti. Ale nic moc se tím také neřekne. Víte, církev má právo a za určitých okolností povinnost se vyjadřovat k věcem veřejného života. Určitě ne k té každodenní politice. Musí, a k tomu ale je třeba velké pastorační moudrosti a obrovské teologické obezřetnosti, aby vystihla ten okamžik, ten kairos, tu dobu příhodnou, kdy má mluvit a kdy má mlčet. Rozhodně se nemá vyjadřovat k takovým těm běžným otázkám stranicko-politických sporů. Tohle to skutečně nechme politikům. Ale politika je něco víc než jenom ty stranicko-politické sféry. Proto ji není možné nechat jen v rukou politiků. Politická rozhodnutí mají určitý dopad na morální klima společnosti. No, a to je ta oblast, kde právě ty církve mají poskytnout určitou službu. A službu toho jasného rozlišujícího slova. Pokud to neumějí, tak mají spíš mlčet. Je otázka, jestli to mají udělat formou jaksi nějakých slavnostních prohlášení hierarchů a jestli prostě ty hierarchové a biskupská konference má tu autoritu té sekulární společnosti, já o tom mám v poslední době dost velké pochybnosti. Nebo jestli to ten hlas má zaznít odjinud, který třeba není spojen s takovou oficialitou, ale jaksi má být jasný, má tam být to biblické vaše slovo budiž ano, ano, ne, ne.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co by mělo nebo co mělo zaznít, pane profesore, pokud ano, právě během té vládní krize ze strany církve?
prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
No, myslím, že tam ze strany především hlavy státu došlo k některým věcem, které poškozovaly tu morální atmosféru jak ta určitá neúcta k těm, k těm, prostě k těm ústavním principům, nebo to, že v té době vládní krize odjíždí se setkat s čínskými představiteli a s Putinem. Tam prostě to bylo chování, které ... anebo i to chování k tomu premiéru Sobotkovi. To byla ukázka určité arogance. A přece jenom lidé, které jsme si zvolili do tak významných míst, by měli jaksi vyzařovat určitou noblesu, měli by být spíše spojovateli a tak dále. Takže tohle to třeba si myslím, že bylo chování, které si zasluhovalo pojmenovat, že toto je chování, které odporuje prostě těm, těm povinnostem a těm, těm, především těm mravním závazkům, závazkům státníka. Ale... No, já teďka se podílím na jednom takovém mezinárodním výzkumném úkolu o role církve ve vůbec ve společnosti, kde je zapojeno několik národních týmů, a tam chceme prostě promýšlet trošku jinou vizi působení a službu církve té občanské společnosti.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání profesor Tomáš Halík. Já vám děkuji, přeji vám hezký den. Mějte se. Na slyšenou.
prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Na shledanou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítřejším hostem Jak to vidí bude gerentoložka Iva Holmerová. Dobrý den přeje Zita Senková.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.