Přepis: Jak to vidí Marek Halbich – 14. července

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je jich mnoho a jsou nerozdělitelní. To aspoň říká jejich jméno. Pro nás jsou to spíše prakticky neznámí původní obyvatelé Madagaskaru. Kmen Betsimisaraka. Říkám to dobře? Ptám se dnešního hosta antropologa Marka Halbicha.

Marek HALBICH, antropolog
--------------------
Dobrý den. Říkáte to dobře, pokud jde o překlad toho výrazu nerozdělitelní, nerozpojitelní a tak dále. Já bych jenom upřesnil to, že Betsimisaraka stejně jako jiné etnické skupiny Madagaskaru nelze už asi považovat za kmen. Kmen je trošičku jakoby archaismus a v dnešním světě nelze asi moc mluvit o kmenech. Betsimisaraků je přes 2 miliony, byť samozřejmě řada z nich žije na vesnicích v jakýchsi rodinných klanových nebo třeba i kmenových uskupeních.

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak je slyšet, Marek Halbich je také vysokoškolský pedagog a pokud mi to prostor aktuálního vydání pořadu Jak to vidí dovolí, tak se pokusím vám jeho prostřednictvím zprostředkovat bádání, kterými se Marek Halbich zabývá. Příjemný poslech vám přeje Zuzana Vlčková. Je to česká specialita, že toho o Madagaskaru příliš nevíme?

Čtěte také

Marek HALBICH, antropolog
--------------------
Některým vědcům, přírodovědcům především díky Pavlu Hoškovi toho o Madagaskaru v posledních, řekněme, 20 letech víme poměrně dost, relativně dost, ale samozřejmě, že Madagaskar je pořád taková jakoby Enigma jo, taková určitá hádanka. Pokud se týče osídlení Madagaskaru, jo, prostě a tak dále a tak dále. Je to prostě pořád jakoby relativně, relativně ve srovnání s kontinentální Afrikou, subsaharskou Afrikou, třeba s Keňou nebo s Tanzanií, nebo se severní Afrikou, nemluvě o jiných kontinentech, tak je to pořád poměrně velká, velká neznámá, byť v posledních, já nevím, 50 letech nebo i víc vlastně v průběhu 20. století a v 19. století se o ten Madagaskar řada vědců, přírodovědců, ale i později sociálních antropologů a tak dále zabývala, ale pořád je to ve srovnání s řadou jiných zemí nebo kontinentu málo. O Madagaskaru se taky někdy mluví jako o sedmým nebo o osmým kontinentu.

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste pracoval a vlastně stále pořád pracujete na studii Betsimisaraké v globalizovaném světě. Co k té práci dovedlo vás, protože to původní těžiště bylo spíš v Jižní Americe.

Marek HALBICH, antropolog
--------------------
To je pravda, ve střední Americe především v Mexiku a ve střední Americe. Já jsem vlastně svoji dizertační práci, ve své dizertační práci jsem se zabýval severomexickými Tarahumary a ve chvíli, kdy jsem obhájil dizertaci, tak, nebo ne ve chvíli, ale chvilku to trvalo, jsem přemýšlet, co dál, kde udělat další, další výzkum a pořád mě to táhlo jako mimo Evropu a v určitý chvílí, tak před asi 10 lety jsem si říkal, že zkusím frankofonní prostředí. Madagaskar je, když /nesrozumitelné/ se samozřejmě malgaština díky malgašizaci a tak dále, k tomu se třeba ještě dostaneme, ale samozřejmě je to bývalá teda kolonie Francie, vyhlášení nezávislosti po roce 1960. Tak jsem říkal jsem, zkusím, zkusím napsat projekt, který by se teda týkal nějakýho problému na, na Madagaskaru a souhrou okolností ve chvíli, kdy jsem o tom začal uvažovat, tak jeden můj kolega etolog a primatolog Standa Lhota mi říkal já jsem na Madagaskaru byl delší dobu, dám ti takovej nástřel, ty si s tím potom dělej, co chceš. Začal jsem se zabývat ekologickou antropologií, turismem a tak dále, a právě globalizací nějak jsem to spojil dohromady, trošičku jakoby náhoda.

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na Madagaskaru je ale 20 národnostních skupin, proč jste si vybral právě, se pořád snažím tomu slovu vyhnout, ale nejde mi to, Betsimisaraky?

Marek HALBICH, antropolog
--------------------
Ta moje kniha, kterou dopracovávám, sice se týká Betsimisaraka, protože jsem ten výzkum dělal z 90 % na území toho východního Madagaskaru, kde většinově žijou Betsimisaraka, ale ono se to jakoby skrze nějakou etnicitu nebo národnost nějaký skupiny zkoumat úplně, úplně nedá, protože když jsem přijel do vesničky, kde dělal před 50 lety výzkum francouzský antropolog Gérard Althab, já jsem chtěl udělat určitou restudii po 50 letech, kde on se zabýval takovou tou dekolonizační, nebo braněpostkoloniální fází, tak jsem zjistil, že ta, že i ta nejmenší vesnička je v podstatě promíšená, že tam prostě, že není stoprocentně betsimisaracká, jo. Někdy se na mě dívali tak jako prostě jako, že jsem spadnul z višně nebo z čeho. Ano, samozřejmě dá se mluvit o nějakým betsimisarackým hábitatu, prostě nějakým obytným prostoru, kde žijou většina Betsimisaraka, ale dnešní Madagaskar je hodně, hodně hybridní, hodně promíšený. Netýká se to samozřejmě jenom Madagaskaru. Zajímá mě vždycky, jak se to místo po určitý době proměňuje. Ať už jsem tam dělal výzkum já třeba v tom severním Mexiku, kam bych se chtěl vrátit, anebo právě třeba ten Madagaskar nebo kdekoli jinde. To byl ten hlavní důvod, proč jsem si vybral tu vesnici Fetrambi, město Tamatave a tak dále na tom východním pobřeží Madagaskaru, kde žijou tedy ti Betsimisaraka, jižní Betsimisaraka.

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Odkud vlastně ty národnostní skupiny madagaskarské pochází?

Marek HALBICH, antropolog
--------------------
No, to je prostě jedna z těch velkých otázek a hádanek, kterými se zabývá možná sociální antropolog nebo etnograf až tolik ne, jo. Přebírá, my přebíráme jakoby informace od jiných, jiných badatelů, především od těch, kteří se zabejvají populační genetiku, jo, čili zkoumají DNA a tak dále a já třeba teďka, když dopracovávám tu knihu, tak jsem se dostal k některým takovým studiím rok starým. Porovnávaly DNA z řady indonéských, indonéských ostrovů a s některými skupinami právě na Madagaskaru, jo, tak ne se všemi 20 nebo 21, oni jich tam žije více než 20, ale řekněme těch 21, 20 je jakoby oficiálně uznanejch. A zjistilo se dlouho, už poměrně dlouho ví skrze lingvistický evidence, archeologický a tak dále se ví, že kolébka Malgašů obecně, protože obyvatelé Madagaskaru se nazývají obecně Malgaši, tak pochází z Indonésie. Konkrétně z Kalimantanu, z ostrova Borneo. Ta geneze začala už před 2 tisíci lety, možná o něco více než před 2 tisíci lety. Postupně teda se ten ostrov, ostrov zabydloval. Pořád je to jenom jedna, jedna část do tý mozaiky, která bude pravděpodobně mnohem složitější, jo. Ty výzkumy dneska, který se dělaly právě ty genetický, tak dokazujou, že ta spojitost není jenom mezi, řekněme, Borneem a Madagaskarem, ale třeba mezi některými obyvateli, obyvateli Celebesu nebo Sulawesi, a některých jiných ostrovů, který jsou jakoby trošičku jakoby vzdálenější od toho Bornea. Ale pořád je to tak hlavní spojitost genetická mezi obyvateli indonéskýho archipelagu, souostroví nebo Indonésie a Madagaskarem.

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mnoho cestovatelů má problém uchopit charakter Madagaskaru v tom, že říkají, že je rozkročený mezi Asií a Afrikou takovým zvláštním způsobem, ať už vzezření těch obyvatel nebo způsobem jejich života, že to připomíná Asii, ale samozřejmě ta blízkost Afriky je zřejmá. Jak byste to popsal vy tohle zvláštní meziprostředí?

Marek HALBICH, antropolog
--------------------
Neznám osobně celý Madagaskar, protože projekt celý Madagaskar chce vydělat výzkumy etnografický, tak spíš jste na jednom nebo na několika místech, když třeba děláte něco jako multi-site etnografii ...

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná doplňme, že to je čtvrtý největší ostrov na světě, že to asi nikdo nezná celý Madagaskar.

Marek HALBICH, antropolog
--------------------
Je to čtvrtý největší. Někteří cestovatelé Grandidier, třeba Alfred Grandidier v 19. století, ten jsem měl pocit, když jsem pročítal jeho texty, že snad znal celej ten Madagaskar, jo, prostě je to v 19. století, no dneska je tam obtížný cestovat i po tom východním pobřeží. Celý to východní pobřeží se vlastně nedá úplně projet, musíte to vždycky objet třeba přes hlavní město nebo přes nějaký jiný, jiný města. Ostrov je samozřejmě jakoby obtížně uchopitelnej i pokud jde o nějakou mobilitu, jo. Ale pokud jde o ty substráty etnický, je tam nějaký austronéský, řekněme, indonéský, čili asijský obecně vzato, jsou tam nějaký původ nebo kořeny, kořeny indický. Pokud jde o tu Afriku, tak samozřejmě západní pobřeží, dominantní skupinou jsou Sakalava, kteří se v 17. století dokonce dostali na úroveň nějakýho království nebo dvou, dvou takových království Menabe a Boina, a jejich kořeny, řekněme, jsou určitě africký, i když i ti Sakalava jsou dneska samozřejmě hodně promíšený, jo. Pak je tam ještě jeden důležitej substrát, který není tak silnej jako třeba na nedalekých Komorských ostrovech nebo na východním pobřeží Tanzanie nebo, nebo v Keni. To je arabský. Je pravděpodobný, že první Arabové nebo skupiny arabskýho původu je dostali k pobřeží Madagaskaru ještě předtím, než se Arabové začali vytvářet jako entita, jo, čili ještě před tím 6., nebo 7. stoletím, ještě teda Mohamadovským obdobím. Dneska ale ten podíl arabský populace je poměrně malý islámu jako, jako náboženství. Na rozdíl od těch Komorských ostrovů, který jsou kousíček a ty jsou z 99 % muslimský.

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jakým způsobem života vlastně Betsimisarakové žijí? Já jsem se dočetla, že jsou hodně ovlivnění evropskou kulturou, ale ta skazka patřila k tomu, že především piráty, jak je to ale dnes? Je to spíše městská kultura nebo ta chudší zemědělská s tím pěstováním rýže, jak jsme zavadili o tu asijskou asociaci?

Marek HALBICH, antropolog
--------------------
Dobrá zmínka, pokud jde o ty piráty. Ono se to samozřejmě, je to, je to 300 let plus minus nebo 250, 300 let, kdy došlo k míšení mezi kreolskými a evropskými piráty a částí obyvatel východního pobřeží ještě předtím, než si začali říkat Betsimisaraka, jo. Ten výraz Betsimisaraka není nějak, nějak starý, myslím z počátku, z počátku 18. století. A to míšení se samozřejmě v nějakým somatotypu projevu mezi zejména tou městskou populací nebo ti, kteří žijou v těch městech jako Tamatave nebo, nebo Fenerive nebo, nebo Soanierana Ivongo a tak dále, tak se určitě projevuje, ale v tý knize taky se o to pokouším o nějakou, o nějakou sondu nebo o nějakej, o nějakou analýzu, ale je to spíš hypotéza, jo, než že by to bylo prokázaný. Otázka zněla, jestli teda, jestli to je spíš městská populace nebo venkovská nebo ještě nějaká něco, něco mezi jo. Jako samozřejmě ta urbánně-rurální migrace probíhá všude na světě, že jo, nejenom v tom takzvaným třetím světě, kam teda Madagaskar, řekněme, patří, i když já nemám moc rád globalizaci, to rozdělení na první, druhý, třetí, čtvrtý svět, už je to trošku jakoby překonaný tady ty, tady ty hranice, ale nicméně urbánně-rurální migrace pokračuje, jo. Já jsem jednu z těch hlavních základen měl v druhým největším městě Madagaskaru v Tamatave, to má něco přes 250 tisíc obyvatel, přirozenej přírůstek Madagaskaru je přes 2 %, čili tam roste hodně rychle, a jeden výzkum, který jsem tam udělal, byla skupina takzvaných cyklotaxistů. Ono cyklotaxi, jo. To jsou prostě takoví ty rikšové, jak, jak určitě, určitě znáte, tam se jim říká teda jakoby francouzsky pousse-pousse nebo puš-puš s tou výslovností malgašskou nebo východo, východomalgašskou, betsimisarackou. Udělal jsem řadu rozhovorů, měl jsem mezi nima i nebo mám mezi nima i nějaký kamarády známí a skoro nikdo nebyl Betsimisaraka, jo. Prostě Betsimisarakové jsou považovaný těmi jinými skupinami za takové jakoby trošku líný a tak dále. To taky samozřejmě není úplně, úplně tak, ale samozřejmě v tom Tamatave, nevím procento, žije řada, řada Betsimisaraka a je to přece jenom hlavní město v podstatě jejich, jejich domoviny. Ale já jsem narazil na příslušníky snad všech těch malgašských skupin. Pochopitelně na různý arabský skupiny, Francouze, Angličany, Jihoafričany, obyvatele z Mauricia, z Réunionu, z těch Komorských ostrovů a tak dále a tak dále, jo, čili dá se říct, že i na tom Madagaskaru snad většina obyvatel dneska žije, žije ve městech, ale ten poměr na tom Madagaskaru možná není tak dramatickej jako třeba v Mexiku nebo některých latinskoamerických zemích. Hodně lidí stále zůstává na vesnicích nebo to, čemu se říká tedy francouzsky brousse jako buš a ty vesničky nebo "komín riraleko", jo, prostě vesnický společenství, protože je tady nějaká centrální vesnice a pak třeba 10 nebo 15, 20 dalších takovejch jako rozptýlenejch vesnic, tak tam ten počet tý populace je stále poměrně značnej, jo, na tý vesnici máte 6, 7, 8 i 12, 12 dětí, 10, 12 dětí, ve městech je to mnohem míň, ale taky jsem narazil samozřejmě na ty pousse-pousse, který měli třeba 7 dětí, ale taky jednoho nebo, nebo žádný dítě.

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem dnešního Jak to vidí je antropolog Marek Halbich. Pojďme teď spíše k té praktické části cestování po Madagaskaru. Tenhle ostrov s 23 miliony obyvatel láká čím dál tím víc turistů, protože ty donedávna exotické destinace typu Indonésie už jsou značně prozkoumané. Také nejsou považovány dnes už za tak bezpečné. Je vůbec rozvinutá ta turistická infrastruktura? Je možné tam přijet jako klasický turista nebo je to ještě pořád velké dobrodružství?

Marek HALBICH, antropolog
--------------------
Obojí. Je, je možný tam přijet jako turista, je pár českých cestovních kanceláří, který nabízejí Madagaskar. Někdy ve spojitosti třeba právě s Mauriciem nebo jenom s Madagaskarem. On stačí ten Madagaskar. Ty dnešní cesty, turistické cesty se zkracují, jo. Dřív se jezdilo třeba měsíc nebo, nebo 5 týdnů, dneska ty dovolený jsou trošku kratší, takže musíte vlastně do nějakých 18 dnů nebo 20 dnů udělat ten program pro ten okruh, že jo, tak, aby, aby pojmul to, to hlavní z těch destinací, že jo. Čili i z Madagaskaru a to v podstatě u toho Madagaskaru téměř není možný, jo. Ta infrastruktura, takhle, vy se dostanete do hlavního města, to je v podstatě na centrální vysočině, tak blízko toho hlavního města Antananarivo nebo Tana, jak se mu zkráceně říká. Je, je letiště. Tam je nějaká asfaltová poměrně slušná, relativně slušná silnice, a dostanete se vlastně po tý asfaltce až na jih, jih nebo co to je, jihozápad do Toliara, na ten východ toho Tamatave, ale ten přesun vlastně trvá skoro celý den po nějaký asfaltový silnici nějakých 320 nebo 340 kilometrů nebo kolik, nebo kolik to je. Pak něco vede, něco vede na sever, ale pokud se chcete dostat do nějakých třeba přírodních rezervací parků nebo na nějakou, sjet nějakou říčku, nějakej, nějakej raft, tak to už je, to už je logisticky jakoby náročnější. A já uvedu jenom takovej příklad, kterej, pokud jde o infrastrukturu a o tom, jak se na Madagaskaru cestuje, tak když jsem poprvé, když jsem byl na Madagaskaru, nebo podruhý, jsem chtěl udělat výzkum takovej v rámci multi-site etnografie v městečku Mananara Nord, jo, chtěl jsem tam zkoumat vliv Číňanů na místní prostředí, protože tam je legální těžba a tak dále, a z Tamatave to je nějakých asi 250 kilometrů nebo tak nějak do Mananary. A jedete to, pravda, bylo to myslím na sklonku období, jednoho z těch období dešťů někdy v černu nebo na, na konci května. Jedete to den a půl, jo, prostě. A to těch prvních asi 150 kilometrů jedete jakžtakž po nějaký asfaltový silnici. Přijedete do městečka, večer tam přespíte, druhej den ráno, brzo táno v nějakých 5 hodin vyjedete a máte před sebou posledních asi 100, v uvozovkách 110 kilometrů a večer do tý Mananary já jsem dorazil, dorazil asi v půl jedenáctý večer, jo, čili těch 110 kilometrů jsme jeli s jednou nějakou kratší pauzou na jídlo, kolik? 17 hodin nebo tak nějak. Prostě to, to není ani prašná silnice, to, to jedete v bahně v podstatě, jo, a ne úplně od začátku, jo, prostě nějakých 50, 60 kilometrů, pak se z toho jakžtakž dostanete, stržený mosty a tak dále. Sedmkrát musíte přejet nějakým trajektem, to, čemu tam říkají bak, jako brod, což není jakoby brod v pravým slova smyslu, ale říkají tomu tak, tak to jsou vlastně takový ty tanky, takový ty trajekty, kterým, který vás převedou přes, převezou přes tu říčku. To vás vždycky zdrží, že jo, a přijedete vlastně téměř o půlnoci druhej den do, do toho místa, že jo. A pak máte teda druhej den udělat nějakej, začít dělat nějakej kratší, kratší výzkum. A to samý potom zase, zase zpátky, jo, takže ty přesuny jsou tam opravdu, opravdu velmi zdlouhavý. Říkám, do těch hlavních, do těch větších měst ne, ale prostě když chcete něco vidět právě ten "drůs", tu vesnici nebo dělat nějakej botanickej nebo etnografickej výzkum někde na vesnici, tak je Madagaskar komplikovanej. A ještě k tomu, k tomu turismu. Na počátku 2009 vypukla takový krize politická v Madagaskaru a byť do tý doby ten turismus tam i díky tomu filmu animovanýmu Madagaskar 1, 2, nebo kolik teďka 3 možná už jsou nebo i víc, tak ten turismus i díky tady tomu animovanýmu filmu tak tam začal narůstat, jenomže pořád to bylo málo ve srovnání s Keňou třeba nebo s Tanzanií. Pak jako přišla ta krize a ten turismus tam téměř, téměř přestal. Já, když jsem tam začal jezdit 2011, 2012, tak samozřejmě jsem nějaký i turisty potkával, semtam i nějakou skupinku, ale vůbec se nedá mluvit o tom, řádově ročně to je několik set tisíc možná turistů, což v době masovýho turismu, kdy ten turista může jít, jet kamkoli v podstatě, tak je stále poměrně málo. Teďka jsem tam 3 roky nebyl, takže ty čísla z posledních let nevím, jestli jsou k dispozici, ale ten nárůst tam nějak dramatickej nebude. Ono to je i daný i tím, že to, že tam je poměrně dražší letenka, jo. Do keňskýho Nairobi se dostanete za 15 tisíc, i levnějc, do toho Madagaskaru, já jsem se nikdy nedostal pod 30 tisíc. Dneska to je levnější.

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Madagaskar má jedny z nejstarších chráněných území na světě vůbec a řadu endemitů. Je tam vůbec možné cestovat volně? Třeba pokud jsem správně vyhledala, že nejstarší nebo největší rezervací je Andasibe. Je to deštný prales, jsou tam ti největší lemuři vůbec. Může se tam běžný turista dostat? Je to nějak omezeno?

Marek HALBICH, antropolog
--------------------
Až na nějaký výjimky, kdy jsou ty rezervace v soukromých rukách a dostanete se tam jenom na nějaký speciální povolení, tak většina těch, těch rezervací je dostupná, jo. My jsme shodou okolností v tom Andasibe, Andasibe byli. To byla taková sondážní krátká cesta první vlastně v roce 2011, taková 14denní cesta a tím, že Andasibe je vlastně jakoby po cestě mezi, mezi hlavním městem a Tamatave tím východním pobřežím, tak jsme si tam udělali, udělali takovou odbočku a strávili jsme tam jeden den. A samozřejmě musíte tam jít s průvodcem, jo, nelze, protože se tam můžete ztratit a tak dále. Samozřejmě je to určitej, určitej, řada těch, těch rezervací jsou v nějakých privátních nebo poloprivátních rukách a ten, z toho samozřejmě ten stát nebo ten region má nějakej, nějakej příjem, jo, takže není možný se tam přímo jakoby po těch rezervacích pohybovat, pohybovat bez, bez průvodce. Ale je to taky i z toho důvodu, z toho praktickýho důvodu, že vy ty zvířata neuvidíte, ty, ty chameleony a tak dále, ty endemity, který tam jsou, to opravdu jenom s tím lokálním průvodcem a taky z bezpečnostních důvodů. Samozřejmě se tam můžete ztratit a už se nikdy to, nikdy nemusíte vrátit zpátky, jo, takže pokud nemáte nějaký speciální povolení, samozřejmě když tam jedete, já jsem tam dělal etnografický výzkum, to je něco jinýho, že jo, pokud bych byl botanik nebo nějakej biolog primárně, tak bych měl asi jiný, jiný povolení a asi bych měl jinej přístup do těch rezervací, ale, nebo parků. Většina z nich, pokud vím, tak jsou normálně, normálně dostupný.

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
A lidem, kteří se pohybují v rámci běžných možností, máme jednu radu na závěr. Když chtějí cestovat na Madagaskar, když ho chtějí poznat, co určitě vidět, nebo čeho se naopak vyvarovat?

Marek HALBICH, antropolog
--------------------
To je trošku těžká otázka. Tím, že neznám celý ten Madagaskar, protože jsem opravdu dělat ten výzkum v Tana archivu, pak, pak na tom východním pobřeží, určitě bych doporučil z toho východního pobřeží na kanál Pangalanes, to je vlastně, vlastně takovej řetězec kanálů, kterej propluje větší část toho, toho pobřeží už vlastně z koloniální doby, dneska je to tedy vlastně komodita, je to vlastně turistická, turistická, nechci říkat atrakce, ale prostě je možný ...

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zajímavost.

Marek HALBICH, antropolog
--------------------
Turistická zajímavost, jo, kdy vás projedete po nějaký kanoi, že jo, nějaký loďce, samozřejmě je to dneska s plnou penzí nebo s polopenzí, navštívíte nějakou vesnici. Je to samozřejmě komerční záležitost, ale nikoli masová, jo, těch je, těch je, Madagaskar není určitě destinací masovýho, masovýho turismu, takže třeba ten kanál Pangalanes určitě. Řada těch, těch národních parků, jste zmiňovala Andasibe, tam kolem Andasibe jsou ještě další 2 nebo 3, nebo, nebo 4 takové menší, který, do kterých já jsem se nedostal, protože to nebyl můj primární zájem, a tam taky najdete řadu druhů právě třeba toho babakota, že jo, to je ten Indri indri, ten jeden z těch nejznámějších nebo nej řekněme mediálně nebo možná i biologicky nejznámějších druhů. Samozřejmě strašně zajímavý je to západní nebo jihozápadní pobřeží, kde je velká koncentrace baobabů, že jo, máme kolik? Asi 8 nebo 9 druhů ...

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
8 druhů a 7 jich je na Madagaskaru.

Marek HALBICH, antropolog
--------------------
Z toho 7 jich je na Madagaskaru a kousek od Morondavy nebo blízko, blízko Toliaru, kde jsem teda měl možnost chvilku bejt, tak tam je taková, vlastně takovej park, baobabů to je strašně, strašně zajímavý. Úplně ten krajní, to je v podstatě taková jakoby hodně pouští krajina na rozdíl zase od toho, od toho severu, kde jsou vlastně ty nejvyšší hory, ale Madagaskar, nejvyšší hory Madagaskaru mají necelý 3 tisíce metrů. Úplně ne na severu v provincii Antankarana je toho samozřejmě strašně moc, i když samozřejmě, že, že ten Madagaskar asociace lidí je spojena právě s tou, s tou přírodou, ale musím říct, že bohužel třeba když ještě před, já nevím, 80, 100 lety, možná ani, ani ne, ještě možná na sklonku koloniální doby východní, východní pobřeží Madagaskaru to byl deštnej, deštnej les. Dneska větší část toho porostu tvoří takzvaná sábuka, to je taková savana, jo, trošku, jo, prostě něco možná jako Janov ve Venezuele. Vlastně bychom to našli i na východním pobřeží Afriky, subsaharský Afriky. Jenom asi 2 % tropickýho nějakýho deštnýho lesa zbylo. Já jsem teda měl možnost právě blízko nebo na okraji zbytku vlastně toho, toho pralesa, pralesa být blízko té, té vesničky "Fetron", kde, kde jsem dělal ten výzkum, nebo kde přede mnou dělal výzkum Gérard Althab. Budoucnost je v ekoturismu, ale ne v takovým tom masovým ekoturismu, jo, prostě dostat se, dostat se mimo, mimo město na nějakou řeku nebo říčku, kde samozřejmě žijou jenom místní, místní obyvatelé a nejsou téměř žádní turisti. Před 5 lety, když jsem tam vlastně byl, tak jedna holandská organizace, která tam působí, tak se snažila rozjíždět ekoturismus právě v takovýhle oblasti, o který turista nezavadí. Běžnej turista nezavadí.

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Letní vydání pořadu Jak to vidí je věnováno cestování, dnes konkrétně Madagaskaru a naším průvodcem byl antropolog Marek Halbich. Děkujeme a těšíme se třeba někdy příště na slyšenou.

Marek HALBICH, antropolog
--------------------
Taky děkuju a na slyšenou.

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý poslech vám přeje Zuzana Vlčková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.