Přepis: Jak to vidí Michael Fokt – 31. července

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Začíná pořad "Jak to vidí". O prázdninách pravidelní posluchači ví, že cestujeme po celém světě. Dnes navštívíme Srí Lanku společně s fotografem Michaelem Foktem, podíváme se do záchranné stanice osiřelých slonů, dozvíme se o tom, jak se vyrábí ruční papír, pozor, ze sloního trusu, také navštívíme Chrám Buddhova zubu, zdejší slavné a krásné pláže a také místa, kde chrání mořské želvy. Dobrý poslech přeje Daniela Brůhová. A cestujeme po Srí Lance, jak jsem slibovala. Michael Fokt, fotograf sedí proti mně, krásně opálený, ovšem vrátil se z Chorvatska, ne ze Srí Lanky, tam jste byl někdy předtím. Pojďme se podívat na ten ostrov. 20 milionů obyvatel, to je dvakrát víc, než Česká republika, ovšem toho obývaného místa je tam podstatně méně. No a vy jste muž, který fotografuje především zvířata, takže půjdeme nejen za lidmi a za krásami, které vybudovali, ale především za zvířaty. Mě zajímají ti sloni.

Čtěte také

Michael FOKT, fotograf
--------------------
Dobré ráno vám i posluchačům Českého rozhlasu. Tak to moc rád slyším, protože opravdu vystudoval jsem si i zoologii na vysoké škole, takže kamkoli se vrtnu, tak se snažím najít něco živého, ať už malého nebo v tomto případě velice velkého, jako jsou například srílanští sloni, poddruh slona indického, takže jakmile jsem přistál v Kolombu na letišti, tak jsem zamířil hned do záchranné stanice Pinnawala, která leží asi tak 100 kilometrů od Kolomba, nicméně na Srí Lance ty vzdálenosti, co se týče dopravy, jsou trošku zrádné. U nás člověk ujede 100 kilometrů asi tak za hodinu, tam si na to musíte rezervovat minimálně tři nebo čtyři hodiny.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou tak špatné silnice?

Michael FOKT, fotograf
--------------------
Někdy jsou špatné silnice, někdy po těch silnicích se pohybují špatná vozidla, takže to jede nějakou dvacítkou, třicítkou, navíc, když já jsem tam přistál, tak panovalo špatné počasí, olověná obloha, průtrže mračen, takže to všechno ještě zpomalilo, nicméně ke slonům jsme se dostali naštěstí bez problémů.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobře a rychle. Ideální počasí, říkám si, pro fotografa je olověná obloha?

Michael FOKT, fotograf
--------------------
No, musím říct, že ten první den jsem z toho byl trošičku, trošičku vyvedený, protože právě na ty slony jsem se těšil skoro možná nejvíc, nebo jako byl to jeden z těch highlightů toho mého pobytu, no a všichni mi říkali už z České republiky, jsem si to našel na internetu, že sloni, je jich tam mimochodem asi 90, takže je to krásné sloní stádo v té Pinnawale a každý den dvakrát se chodí koupat většina toho stáda do blízké řeky Maha Oya a všichni říkali: "To budou ložené snímky, jako to, to jsou nádherné fotografie." Na internetu je to vidět. Já, když jsem tam přijel, tak byla řeka tak rozvodněná, že tam sloni ani nešli, takže jsem z toho byl trošičku smutný, ale potom možná se ještě dostaneme na takovou srílanskou, řekněme, medicínu, která mě z toho na chvíli dostala.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak sem s ní.

Michael FOKT, fotograf
--------------------
A ta medicína se jmenuje betel a možná lidem tady u nás v České republice to neříká tolik, ale já jsem si našel, že ve skutečnosti je to, když tedy nepočítáme thein a kofein a vezmeme jenom to, čemu, řekněme, říkáme běžné návykové látky, tak je to po alkoholu a nikotinu třetí nejužívanější droga nebo návyková látka na světě, má asi 200 milionů uživatelů po celém světě, no, ale protože se užívá, takže se žvýkají čerstvé listy betelového pepře, kterému se tady u nás nedaří, tak my tady o tom moc nevíme, ale na Srí Lance to jede poměrně ve velkém a musím tedy říct z vlastní zkušenosti, že je to tak trochu rána z rána, protože to vezmete čerstvý betelový list, dáte do něj ořech arekové palmy a potom, aby to mělo říz a šmak, tak ještě žvanec žvýkacího tabáku a lžíci hašeného vápna a to všecko strčíte do pusy a žvýkáte.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
A to jste dělal? Vidím, že se usmíváte, bílé zuby máte. Já jsem viděla například v Indonésii mnoho lidí, kteří žvýkali betel a neměli v ústech žádný zub, jenom takovou opravdu podivně černou díru.

Michael FOKT, fotograf
--------------------
Je to tak. Také jsem tam pár takových viděl. Ono ten hydroxid vápenatý z toho hašeného vápna těm sliznicím nedělá úplně dobře. Já jsem ochutnal opravdu jenom jedno sousto, protože já, když takhle jezdím po světě, tak se snažím ochutnat, řekněme, leccos místního, měkčího. Na Fidži jsem ochutnal kavu, poměrně odporný nápoj, také shodou okolností z jiného druhu pepřovníku. Tak jsem si říkal, musím si žvýknout betelu, abych měl potom, o čem vyprávět. Tak jsem to opravdu zkusil. Ty červené sliny jsem potom vyplivoval, mimochodem, všude, kde se žvýká betel, tak vidíte kanály, které jsou úplně červené. To není od krve, je to právě od těch betelových od ... plivanců. Všichni to tam takhle vyplivávají, no a já jsem si teda jednou žvýknul a bylo to právě ten první den po těch slonech, kteří nešli k té řece a pod tou olověnou oblohou a byl jsem ještě unavený z letu, který byl přes Frankfurt více než 10 hodin, no a potom, co jsem si žvýknul toho betele, tak jsem najednou zjistil, že je tam spousta krásných věcí, které se dají fotit a které se dají pozorovat i po té probdělé noci. Takže pravděpodobně nějaké účinky, řekněme, povzbuzující to na ty místní lidi má. Já jsem navštívil i řezbářské dílny na Srí Lance a viděl jsem, že tam mají lidi ty červené úsměvy a mlátili do těch kladívek a jeli celý den, takže asi je to i takový místní povzbuzující prostředek při práci.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to zajímavé, ovšem ty pozůstatky po betelu, jak jsem říkala, žádné zuby a ústa taková zvláštně temně černá, tak to je také věc, o které bychom měli mluvit, ale pojďme se podívat ještě na slony.

Michael FOKT, fotograf
--------------------
Určitě.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem slibovala, že vyrobíme papír ze sloního trusu. Jak se to dá udělat?

Michael FOKT, fotograf
--------------------
No, v podstatě se to dá udělat strašně jednoduše, to mě překvapilo a musím říct, než se dám do popisování toho, jak se to dělá, tak, co já oceňuju, je to, že na to ti místní obyvatelé Sinhálci přišli, vytvořili takovou zvláštní symbiózu mezi slonem a člověkem právě tím, že se naučili ten papír vyrábět a ono je to vlastně, jako pozadí toho je hrozně jednoduché. Slon je býložravec, ale kromě jemných listů si pochutnává i na větvičkách stromů a takovém materiálu, má takové ty obrovské stoličky, to asi většina lidí ví, kterými to drtí, nicméně nedrtí to nějak extra dokonale a hlavně sloní trávení není nic extra efektivního. To znamená, takový průměrný slon denně pozře asi 2 metráky rostlinné hmoty, ale polovina z toho z něj vypadne zas na druhé straně ven. To znamená, dá se říct, že jeden slon doslova vydělá na, na provoz celé té papírové továrny na den, protože ti místní spočítali, že z jedné dávky sloního trusu udělají až 20 archů toho papíru, a protože slon jde na velkou tak asi 16krát denně, tak je to prostě takovýhle štos ručního papíru.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak už je to kniha skoro.

Michael FOKT, fotograf
--------------------
Skoro jo. Oni tam z toho mimochodem dělají krásné suvenýry, nejenom notýsky a knížky a kalendáře, ale i papírové sošky třeba i slonů a tak podobně. Takže moc, moc krásné to bylo. No a je to hrozně jednoduché. Oni vemou ten trus a 3 dny ho vaří v kádi s horkou vodou, čímž z něho vypláchnou a vyvaří všechny ty nezdoby a to a zbude právě taková dřevní drť, která, věřte mi, nebo ne, ale opravdu vůbec nesmrdí, je to krásná čistá dřevní drť, kterou pak oni dorozemelou, na slunci vysuší do takových archů, no a papír je v podstatě hotový. Krásné na tom je i to, že samozřejmě ten slon každý den papá něco trochu jiného, takže každá ta dávka toho papíru má trošku jinou texturu podle toho, jaké třísky dřevní se v tom zrovna najdou a je to, je to krásný takový nápad, no.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Odvážíte si velmi originální a velmi místní produkt, navíc podporujete slony ...

Michael FOKT, fotograf
--------------------
Přesně, přesně tak.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Oni ty slony cvičí? Mohou na nich turisté jezdit, nebo jak to vypadá?

Michael FOKT, fotograf
--------------------
Ne, to, to nejde a v podstatě ze začátku byly i snahy ty slony naopak v uvozovkách "vycvičit" nebo připravit na to, aby mohli být vypuštěni zpět do volné přírody. Pak se zjistilo, že přímo ti sloni, kteří žijí v té záchranné stanici Pinnawala, u nich už to bude těžší, protože ta stanice funguje už nějakých 40 let a ti místní chovanci, sloni se už, holt, naučili, že dostávají žrádlo, krmení od lidí a už by asi v přírodě neobstáli, a proto vznikla ještě ve vnitrozemí Srí Lanky druhá taková to záchranná stanice, kde opravdu se snaží ten kontakt mezi slonem a člověkem omezit na minimum, aby opravdu ti sloni mohli být vpuštěni, vypuštěni do přírody. Takže ten přístup je naprosto opačný. Ne vycvičit slony, aby z nich byly cvičené atrakce pro turisty, ale naopak se snažit vyrobit co nejpřirozenější slony, řekněme, z té tragédie, do které se dostali, protože se tam přesto dostávají opuštěná mláďata. Na Srí Lance lidé zabijí ročně asi tak 100 slonů, většinou z toho důvodu, že sloni vtrhávají na plantáže, ničí úrodu, mimochodem taky vsuvka. Srílanský a vůbec indický slon má to životní štěstí, že samice nemají kly vůbec v podstatě a ze samců tak tři ze sta, takže i v té Pinnawale měli jednoho samce s kly krásnými, dlouhými, oni říkali: "To si vyfoť, ... to neuvidíš jen tak." Je to pravda a pro ty slony je to fajn z toho důvodu, že aspoň tam nekvete pytláctví kvůli slonovině, nicméně kvůli takové té řevnivosti o prostor mezi slonem a člověkem, ano, no, ale ta osiřelá mláďata se tam dostávají, právě do těchhle stanic a zvyknou si na člověka, pak je těžké je vypustit. Mimochodem už se tam ve třetí generaci i rodí těm slonicím, které mezitím dospěly, další mláďata, které jsou, která jsou krmena z flašky a jedno takové slůně vypije denně asi 30 litrů mléka. Já to viděl, prostě ta ošetřovatelka, když tomu zvířátku, malému slůňátku jenom metr a půl vysokému, přiloží tu láhev velikou pod chobot, tak to udělá "cccccccc" a je prázdná.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes s fotografem Michaelem Foktem cestujeme po Srí Lance. Sloní happyend máme za sebou a podíváme se do Chrámu Buddhova zubu. Kde ho najdeme?

Michael FOKT, fotograf
--------------------
Najdeme ho v Kandy, to znamená také ve vnitrozemí Srí Lanky, v podstatě nedaleko od té záchranné sloní stanice a možná bych našel mezi Chrámem Buddhova zubu a slony jedno či dvě spojení. To první je samozřejmě to, že krom toho, že pro Srílančany je symbolem majestátu a pracovním zvířetem, tak je také zvířetem chrámovým, takže oni tam několikrát do roka pořádají taková procesí, kde ty slony navléknou do takových nádherných hábitů a ozdobí, to jsem bohužel neviděl, no a pak možná, možná je ještě takové nepotvrzení spojení mezi slonem a Buddhou právě v podobě toho Buddhova zubu. Já, když jsem se bavil s jedním svým kamarádem a novinářem, který na Srí Lanku jezdí častěji a oni ten, ten Buddhův zub, to je prostě místní svátost číslo jedna, oni ho drží v takových sedmi schránách. Ono to vypadá trošku jak taková zlatá větší Matrjoška a tam úplně uvnitř je ten zub, který téměř nikdy nevyndavají, téměř nikdo ho neviděl, ale prý se našel nějaký Zápaďan, to znamená, nevyznavač buddhismu, který měl možnost si ten zub prohlédnout a prý podle těch jeho svědectví je ten zub ve skutečnosti vyřezaný ze slonoviny, takže možná Buddha byl za svého života také slonem, to nevím, ale to je, to je možná takové to spojení se slony, nicméně ta návštěva samotného Chrámu Buddhova zubu, mimochodem je to UNESCO site, zapsané ..., místo zapsané na Seznam světového dědictví, kulturního dědictví UNESCO, a je to krásná věc, trošku možná přeplněná, protože když se tam kolem šest hodiny schyluje k té hlavní bohoslužbě, tak se chrám naplní lidmi, jak místními, tak samozřejmě i turisty a je to taková lidská řeka, která vás unáší tím chrámem v podstatě, ať chcete, nebo ne, takže pro fotografa je to někdy, připadáte si jak na dopravníkovém pásu. Chcete něco vyfotit, najednou jste o tři metry dál, protože ta lidská řeka prostě se nezastaví, ale pohled je to krásný a tím, jak ti Sinhálci, Srílančané někdy nejsou úplně z nejbohatších, tak vymysleli různé způsoby, jak tomu Buddhovi udělat dobře, jak něco ze sebe obětovat a tak obětují třeba zvuk. To znamená, že naběhnou ti mniši v těch hábitech a teď začnou foukat do takových těch tradičních trumpet. Kdo třeba viděl nějaké fotografie se zaklínači hadů s takovou tou trubkou, kterou oni v uvozovkách "hrají" tomu hadovi, i když ten had to neslyší, on je hluchý, ale prostě hrají, tak tady foukají do těch trubek taky a mydlí do takových tympánů, bubínků. Já myslím, že Buddha musí být úplně šťastný, protože tolik obětovaného zvuku, to jsem ještě nikdy neviděl, případně tam je ještě další pavilon, kde se obětuje zase světlo ve formě svíčiček, takže každý může přijít, zapálit svíčičku a je to taky taková krásná forma, jak uctít to božstvo a přitom finančně nevykrvácet.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To jsou zajímavé věci. Co květiny a jídlo? To do buddhismu také patří.

Michael FOKT, fotograf
--------------------
Určitě a těch, právě před tou schránou toho, toho ... nebo sedmou schránou toho zubu je úplně květinový koberec. Taky všichni nosí květiny a ti mniši poté, co dobubnují a doobětují ten zvuk, tak přinesou takovou truhlici s jídlem a to všechno potom Buddhovi také obětují.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
No a když bychom se podívali na Michaela Fokta, co vy jste jedl na Srí Lance místního, typického a vlastně, jak říkám, pro Evropana a evropanský jazyk dobře?

Michael FOKT, fotograf
--------------------
Já myslím, že určitě a jsou tam pro mě jako pro člověka, který rád zkouší místní věci, možná trochu bohužel už na evropské strávníky celkem připraveni, takže já jsem si tam jedl velmi dobře.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Rýže asi je možná tou hlavní surovinou, kterou používají.

Michael FOKT, fotograf
--------------------
Určitě, ona se tam taky pěstuje. Srí Lanka patří mezi asi 15, nebo kolik, největších producentů rýže na světě, takže samozřejmě na nejrůznější způsoby. Já bych to vzal spíš z druhého konce. Řeknu jednu věc, kterou jsem ochutnal a nechtěl jsem ji ochutnat, a pak jednu věc, kterou jsem ochutnat chtěl a nakonec jsem ji radši neochutnal. A ta první věc, to je ajurvédská strava, protože jsme samozřejmě navštívili i ajurvédskou kliniku, abych ... čtenářům a posluchačům při přednáškách nezůstal dlužen ani tento zážitek, ale musím říct, že ajurvédská strava mě moc nenadchla, protože oni tam vaří opravdu hodně v souladu s přírodou, takže nejenom, že jsou to divné bylinky všelijaké v těch hrncích, ale ono to není moc solené, není to kořeněné a pijí k tomu teplou vodu, místo studeného piva. Tak to jsem si říkal, ježíšmajrá, v těch, nevím, kolem 30 stupňů do mě ještě lít vodu o tělní teplotě, to zrovna jsem nevnímal jako nejlepší nápad, ale jsem rád, že jsem to zkusil a naopak v Kolombu na hlavní takové promenádní třídě jsem hrozně chtěl ochutnat pouliční místní speciality, a to jsou takové krevetky vždycky tři zapečené v takovém koláči anebo krabi místní, které, kteří jsou obalovaní v nějakém těstíčku, celí ofritovaní, a pak se to tam jí, tak už jsem běžel ke stánku, že si to dám, pak jsem se ale podíval dozadu za ten stánek, jak se to připravuje, v jakých podmínkách a říkal jsem si, protože ještě potřebuju něco nafotit a ten poslední den svého pobytu bych rád strávil na trhu, nikoli na záchodě, tak jsem to radši, tuhle zkušenost nechal jiným.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Hygienické podmínky v takto exotických zemích, jako je například Srí Lanka, jsou pro Evropana někdy opravdu těžko stravitelné. Musíme si dávat pozor a taky nesmíme zapomenout asi na očkování. S Michaelem Foktem se podíváme za malou chviličku na pobřeží Srí Lanky a budeme pozorovat velryby a také se podíváme na velké želvy mořské. No já jsem slibovala, že s fotografem Michaelem Foktem budeme pozorovat velryby, možná i lovit ryby na Srí Lance. Kde je to nejlepší.

Michael FOKT, fotograf
--------------------
Podle mého zjištění je to na jižním pobřeží Srí Lanky, to znamená, u města Galle, kde je mimochodem stará holandská pevnost Dutch Fort, která je také zapsaná na UNESCU a která shodou okolností zachraňovala životy v roce 2004, protože to je opravdu takové opevněné město za zdmi a v podstatě ty zdi té pevnosti bylo jediné široko daleko, co se udrželo v té známé tragické vlně tsunami, takže ti lidé, kteří byli vevnitř, tak ti byli zachráněni, no a ...

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
2004 ta tsunami, která i Thajsko zalila, tak zachránila pevnost Galle Srílančany.

Michael FOKT, fotograf
--------------------
Přesně tak. Tam zachránila několik set lidí, kteří tam stále bydlí uvnitř té pevnosti, takže ti měli štěstí, no, ale v těchto vodách kolem se právě vyráží na pozorování velryb. Je to skvělé v tom smyslu, že břehy Srí Lanky spadají poměrně strmě do, do oceánu, takže ti, ti kytovci obrovští můžou připlouvat poměrně blízko ke břehu a je možné je tedy na menších člunech vyrážet pozorovat, což bylo krásné, ale proto, že Srí Lanka samozřejmě leží ve vodách otevřeného Indického oceánu, to znamená, žádné bariéry, žádné další ostrovy, které by tlumily ty vlny, takže když člověk na té menší lodi, a je to loď motorová pro třeba 100 pasažérů, ale není to žádná veleloď, tak když vyrazíte na tu vodu, tak za chvilku už máte vlny jak na otevřeném oceánu, což ještě, když se držíte toho zábradlí a vyhlížíte velryby, tak je to docela, tak se to dá, ale když u toho chcete ty velryby fotit, tak je to trošku problém, protože člověk kouká do fotoaparátu, nekousá si přímo, řekněme, pod nohy, kouká někam na obzor, jestli se tam objeví ten výstřik z velrybího dýchacího otvoru, no a teď se vám stane, že vám každou chvíli prostě ukradnou moře pod nohama a ta loď s váma spadne 5 metrů tam, 5 metrů zpátky a když na to člověk není připravený, tak je to opravdu jak někde na horské dráze. Dvakrát jsem si tam málem vyrazil zuby o zábradlí, když jsem se snažil fotografovat, ale nakonec jsme velryby viděli, nafotili a já mám zuby všechny po betelu i po velrybách.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To mohu potvrdit. Kdybychom ještě se vydali za želvami, já jsem slibovala, že bychom se mohli podívat na to, jak se tam líhnou mořské želvy a já vím, že mořské želvy jsou ohroženy právě pytláky. Jak to řeší na Srí Lance, nebo musí to vůbec řešit na Srí Lance?

Michael FOKT, fotograf
--------------------
Samozřejmě, samozřejmě musí to řešit a řeší to takovým, řekněme, asijsky pohodovým způsobem. Problém je ten, že ti pytláci nebo sběrači želvích vajec vyrážejí na pláže, kde mořské želvy vajíčka kladou a za nocí, po tom, co tedy se holt želvičky vykladou, tak přiběhnou pytláci, rozhrabou snůšky, dají vajíčka do košíku, mažou na rybí trh a tam to prodají, aby si lidé mohli uvařit želví polívku. No a ti provozovatelé takzvaných želvích farem, kteří se snaží ty želvičky zachránit, tak udělali geniálně jednoduchou věc. Prostě z těchto pytláků si udělali své placené spojence tím způsobem, že jim nabízejí za ta vajíčka o něco vyšší cenu, než trhovci na trhu, takže tihle lidé nakonec chodí radši do těch želvích farem a prodávají ty vajíčka tam, no a tam mají ohrazené prostory, protože ty farmy většinou jsou přímo na těch plážích nebo u nich a nechají tam ty želvičky vylíhnout. Potom je tam nechají ještě 2, 3 dny ta krásná malá želvátka plavat v takových bazénech, pak je vypustí. Proč po 3 dnech? No, je to hrozně jednoduché. Ta želvička malá, když se vylíhne, tak má v sobě ještě zbytek žloutkového váčku, který tráví a teprve ten čtvrtý den si začne hledat v moři nějakou vlastní potravu. Přesně v tu dobu ti farmáři želví vypouštějí ty malé želvičky do moře a tím je zachrání, což je relativně fajn, protože je spočítáno, že z jednoho tisíce želvích mláďat pouze jedna jediná želva doroste do dospělosti a nejohroženější jsou právě, když jsou malý, malé ty želvičky líhnou se, a pak běžejí do toho moře z tý pláže a čekají na ně rackové a divocí psi a tak, takže oni, když opravdu jim přemostí jenom tyhle ty první tři, čtyři dny, tak jim velmi pomůžou.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to jsou úžasné věci. Vy byste mohl srovnávat to, jak se želvy líhnou například i na řeckých ostrovech nebo na Réunionu. Dělá se to někde jinak, anebo je to všude podobné?

Michael FOKT, fotograf
--------------------
Není to podobné, je to pravda. Kdekoli se octnu na místě, kde mořské želvy se tak nějak vyskytují, snažím se jim dostat na blízko, i se pobavit s těmi místními výzkumníky a na ostrově Réunion, který je u Madagaskaru, ale patří Francii, tak tam stojí úplně moderní, téměř hypermoderní záchranná stanice s mořskými akvárii, filtračním systémem, výzkumným programem a já nevím, čím vším ještě. Na řeckém ostrově Zakynthos, tam zase funguje takový dobrovolnický systém ochrany těch pláží, kde ty želvy kladou ty vajíčka a ti místní ochranáři se snaží v tom přirozeném prostředí zachovat ty snůšky a umožnit těm želvičkám se vylíhnout a na Srí Lance, tam to zase udělali takovým asijským způsobem. Prostě betonové nádrže s mořskou vodou, nad tím rákosová střecha, aby na želvátka nepražilo slunce. Ale musím říct, že jim to tam jde taky. Těch mláďat tam měli stovky v té době, když já jsem tam byl.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
No a od želv pojďme ještě na trh, protože tradiční asijské trhy, to je zážitek veliký. Srí Lanka, oplývá jimi?

Michael FOKT, fotograf
--------------------
No, samozřejmě a pro fotografa to je, to je prostě zážitek číslo jedna. Já bych doporučil určitě trh ve čtvrti Pettah v Kolombu, což je vlastně, to není tržiště, to je spousta ulic a uliček přeplněných vším možným. Seženete tam úplně všechno, od mačety, po zeleninu, chodí tam ty krávy ...

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Smlouvá se tam?

Michael FOKT, fotograf
--------------------
No, samozřejmě. Tam, když někdo něco koupí za plnou cenu, tak je v podstatě ...

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Je hlupák.

Michael FOKT, fotograf
--------------------
Je za nezdvořáka a za blbce. Je to tak.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže koupil jste něco na trhu?

Michael FOKT, fotograf
--------------------
Koupil jsem si takovou mačetku vyrobenou z rezavého dřeva. Chtěli, chtěli za ni původně 260 rupií, to mám ještě napsáno na její rukojeti, já jsem to srazil asi na 140, protože už jsem neměl čas, ale asi by to šlo ještě níž, a pak jsem zkoušel jestli to provezu v letadle v kufru, nebo jestli mi to vyndají a mám ji doma. Takže povedlo se.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak takový suvenýr si přivezl ze Srí Lanky fotograf a také biolog Michael Fokt, který byl dnes mým hostem v "Jak to vidí". Děkujeme, že jste nás provedl tímto exotickým ostrovem. Loučí se i Daniela Brůhová.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.