Přepis: Jak to vidí Pavel Sladký – 9. srpna 2017

moderátorka
--------------------
Sultanát Omán je místem, o kterém si dnes budeme povídat v letním cestovatelském Jak to vidí. Hostem je filmový publicista Pavel Sladký, také rozhlasový kolega. Vítám vás tady, dobrý den.

Pavel SLADKÝ, filmový publicista
--------------------
Dobré ráno.

moderátorka
--------------------
Sultanát Omán, tak už tam začínají jezdit i čeští turisté. Je to kousek do Dubaje a vlastně přes Dubaj jste se do něho rozjel se svými kamarády i vy. Proč zrovna na tohle místo?

Čtěte také

Pavel SLADKÝ, filmový publicista
--------------------
Vysledovat někdy zrod toho nápadu, kam jet, je těžké, ale v tomhle případě to zrovna dokážu říct docela přesně. Stoupal jsem v říjnu loňského roku se svým kamarádem na Sněžku na východ slunce. Byl to ten první říjnový víkend, kdy Sněžka zapadla sněhem. Klepali jsme kosu a přitom jsme se bavili o tom, kam bysme chtěli jet v zimě. A on byl ten, kdo nadnesl poprvé Omán jako možný cíl. Mě to vlastně do té doby nenapadlo, takže jsem mu ten nápad trochu ukradl, a v lednu ...

moderátorka
--------------------
Nevzal jste ho s sebou?

Pavel SLADKÝ, filmový publicista
--------------------
Nevzal jsem ho s sebou, vzal jsem místo toho s sebou manželku.

moderátorka
--------------------
Chtěl jste zažít tak trošku pohádku tisíce a jedné noci?

Pavel SLADKÝ, filmový publicista
--------------------
To úplně ne. Když cestuju, tak ...

moderátorka
--------------------
Nebo co, co tam ta...

Pavel SLADKÝ, filmový publicista
--------------------
... pohádky úplně nehledám.

moderátorka
--------------------
... táhne chlapa?

Pavel SLADKÝ, filmový publicista
--------------------
Chtěl jsem vždycky vidět poušť. Když jsem třeba předtím byl v Maroku, tak jsem ji viděl velmi okrajově, takže tohle byla dobrá příležitost. Táhla mě tam samozřejmě cena levné letenky do Dubaje, která se dala pořídit za hubičku, a z Dubaje je to už jenom pár hodin autobusem na ománské hranice. Zároveň Omán má krásné moře, takže relax u moře se s tím dal taky spojit. A bylo to, byla to zase možnost vidět nějakou jinou kulturu, která je pro nás docela exotická.

moderátorka
--------------------
To srovnání vaše právě s nedalekými přepychovými Emiráty v jedné, dvou větách, by znělo jak?

Pavel SLADKÝ, filmový publicista
--------------------
Je to velký kontrast, kdybych to měl říct jednou větou, tak je to skutečně velký kontrast. A kdybych to měl trochu rozvést, tak my jsme do Dubaje přiletěli a zase jsme z ní odlétali, strávili jsme tam několik dní na okraji, a zatímco Dubaj je to hypermoderní město vyrostlé z pouště, nejvyšší budova světa, nejvyšší obchoďák, největší obchoďák světa a podobně, tak Omán ve srovnání s tím působí velmi tradičně, jak co do způsobu, jakým se místní lidé oblékají, tak do způsobu, jakým vypadá architektura, a v řadě dalších věcí. Je to země, která se nějakému progresivnějšímu vývoji směrem k západním technologiím a podobně, otevřela až v 70. letech, kdy už Dubaj dávno měla našlápnuto. Takže ten balanc mezi tradičním a moderním tam skutečně vypadá jinak.

moderátorka
--------------------
Jak jste tam cestovali? Vy jste tam dojeli autobusem a dál jste pokračovali také pouze autobusy?

Pavel SLADKÝ, filmový publicista
--------------------
Nakonec jsme se rozhodli pronajmout si auto. Našli jsme si tu nejlevnější možnost, nejslabší, nejmenší auto, které jsme si mohli půjčit, a s ním jsme vyrazili potom na následujících nějakých 12 dní, na cestu po Ománu, než jsme ho v Maskatu, v hlavním městě, zase vrátili. A rozhodli jsme se tak hodně vlastně z finančních důvodů, protože auto nám nejenom umožnilo zajet kamkoliv, ománská hromadná doprava je docela řídká, a i obydlenost té země je prostě docela řídká, a mimo jiné nám taky umožnila zajíždět na pláže, stanovat a vlastně šetřit zase další náklady třeba za ubytování, což je v Ománu výrazná položka.

moderátorka
--------------------
Ale benzín ne.

Pavel SLADKÝ, filmový publicista
--------------------
Benzín je levný. Je to jeden z těch ropných států Arabského poloostrova, takže benzín je tam za cenu až legrační, myslím, že to bylo nějakých 9 korun za litr nebo tak něco.

moderátorka
--------------------
Hm. Bavilo vás jídlo? Jaké zajímavosti nebo věci třeba, které jste někde jinde neochutnal, lákaly vás, jste si tam dopřál?

Pavel SLADKÝ, filmový publicista
--------------------
Omán je zajímavý tím, že je, aspoň jak já to laicky vidím, takovou směsí tradiční arabské kuchyně, toho Arabského poloostrova, a indických vlivů, nebo případně i nějakých afrických a dalších, ale především indických. Ta indická kuchyně je tam velmi silná, má tam dlouhou tradici, nakonec ty přesmořské vztahy s Indií byly vždycky silné, stejně jako třeba se Zanzibarem a dalšími státy. Ale teď v současné době to posílilo ještě množství imigrantů, kteří v Ománu jsou a kteří jsou právě především z Indie, případně z Bangladéše, z Pákistánu a z dalších států. A mnoho z nich se živí jako kuchaři nebo obchodníci, prodejci a dělníci samozřejmě. Takže ta indická kuchyně, když je tam servírovaná, je vlastně docela autentická. Takže cokoliv od výtečného hummusu arabského přes ryby, až po chicken biryani a další indické speciality, to bylo to, co nejvíc nějak utvářelo naše stravování, když jsme chodili do restaurace.

moderátorka
--------------------
Jak je důležité pro vás číst ta místa, kde, kde člověk je?

Pavel SLADKÝ, filmový publicista
--------------------
Číst myslíte ve smyslu, číst si o nich předem, sbírat informace, anebo ...

moderátorka
--------------------
To také, ale číst je jaksi všemi smysly, které člověk má, na tom daném místě, dokázat se sžít, opravdu sžít a vnímat to, jak jsem říkala, všemi smysly. Naprosto se tomu místu oddat, nasát ho do sebe.

Pavel SLADKÝ, filmový publicista
--------------------
Já jsem nikdy nezažil, i když bych chtěl, nějakou velkou víc než třeba půlroční cestu, při které už by to byl takový ten domácký způsob cestování. Vždycky jezdím třeba na měsíc koncentrovaně do jednoho regionu nebo i třeba jenom do jedné části toho státu. Takže se většinou docela připravuju. Vím, kam jedu, vím, co mě čeká, aspoň částečně, i se učím jazyk a podobně. A na místě většinou nečtu nic jiného, poslouchám minimum hudby, která není lokální, kterou nepřiká..., nepřináší to místo samotné, takže se do toho ponořuju hodně. Na měsíc a podobnou dobu cestování je to, je to možné, po třeba půl roce nebo roce už by člověk asi třeba vyhledával i nějaké věci z domova, ale tady to tak jako ten způsob cestování přináší sám od sebe. Čtu jenom to, co souvisí s tou cestou, lokální noviny, případně když mám nějakého průvodce s sebou, poslouchám jenom to, co hrají místní rádia a podobně, a vnímám to, co je kolem mě vlastně dost na 100 %.

moderátorka
--------------------
Ta spolupráce třeba s místními, tak jak to, jak to funguje? Vyhledáváte tam někoho? Chcete tam mít někoho, kdo svým způsobem nad vámi bude držet ochrannou ruku, bude o vás vědět, poradí vám, dá vám tipy?

Pavel SLADKÝ, filmový publicista
--------------------
Neřekl bych, že bych chtěl, aby nade mnou někdo držel ochrannou ruku, ale místní vyhledávám na maximum. Žena se mi kvůli tomu často dost směje, já se občas tak jako toulám různými vedlejšími uličkami, a úplně ten kontakt i vyhledávám, když ho nemám už nějaký. A arabská kultura nebo muslimská je na tohle výtečná, protože ta pohostinnost je jedna ze základních věcí v islámu, takže když se člověk chvíli toulá uličkami, tak vždycky nějaké pozvání dostane. A jenom někde chvíli posedět u čaje, nasbírat nějaké informace nebo si prostě jenom popovídat, to patří k věci.

moderátorka
--------------------
Cestujeme po Sultanátu Ománu s publicistou Pavlem Sladkým. Jaký ten dnešní Omán je? Protože tam nejsou jenom muslimové, sunnité ani šíité, přesto je tam ten tradiční islám.

Pavel SLADKÝ, filmový publicista
--------------------
To je jedno z velkých specifik Ománu. V Ománu skutečně nejsou muslimové ani šíiti, ani sunniti, vyznávají ibádiovskou větev islámu, což je ománská specialita, která se, má svoji odnož už jenom na Zanzibaru, což byla vlastně taková zámořská kolonie Ománu po nějakou dobu, a je to poměrně tradiční islám, který se v minulosti projevoval velmi asketicky. Takže v úplných počátcích třeba mešity neměly ani minarety a potom ještě mnoho století později ty mešity byly bez jakékoliv výzdoby, takže to bylo takové velmi asketické pojetí, velmi vyčištěný prostor. A to má nějaké následky v architektuře a v té kultuře ještě i dnes. Současný sultán Kábús se ujal vlády v 70. letech, kdy vlastně svrhnul svého vlastního otce, který držel velmi tradiční linii, a ta země nebyla příliš otevřená západu nebo okolnímu světu vůbec. A nastala určitá modernizace. Ale třeba mrakodrap nebo budova ze skla, betonu a železa, je vlastně něco úplně neví..., nevídaného v Ománu. A je taky potřeba si uvědomit, že ačkoliv ten stát není úplně malý, tak většinu zaobírá poušť a Ománců jsou nějaké 3 miliony, pokud se nepletu. Takže v něčem je to skutečně takové hodně tradiční, minimalistické a tak.

moderátorka
--------------------
Proč je sultán Kábús tak ohromně populární? Ačkoli když jsem se probírala mnohými materiály, tak se skoro v každém uvádí, že o něm skoro nikdo nic neví.

Pavel SLADKÝ, filmový publicista
--------------------
Já o něm toho zase tolik taky nevím. Ale byl jsem se mimo jiné podívat na jeho sídlo, které si nechal postavit na okraji hlavního města. A to je takový master piece, který vyjadřuje dost možná to, co on si představuje za rovnováhu mezi modernitou a tradicí. Je to budova, která vychází z těch tradičních staveb, zároveň je to organická architektura, za kterou by se nemusel stydět Frank Lloyd Wright ani další západní architekti tohoto směru, je to fantastická budova, modro-bílá, krásně zdobená, která stojí u mořského zálivu. A zároveň kromě toho, že to je ten autor toho otevření se země západu, tak je to taky člověk, který nechal postavit obří mešitu, jednu vlastně z největších v regionu a z největších na světě, do které se, pokud se nepletu, vejde přes 20 tisíc věřících a která je jako v podstatě jediná v Ománu přístupná nemuslimské veřejnosti. Dá se tam jít podívat, když není pátek, čili hlavní muslimský den. A prohlídnout si ji. Což rozhodně stojí za to. Tak těch důvodů a těch symbolů jeho přítomnosti pro ománskou současnost je určitě hodně.

moderátorka
--------------------
Omán je popisován jako země, kde jsou právě ty nekonečné písečné duny, oázy, bádí, beduínské vesničky, středověké pevnosti a pochopitelně i tržiště v Souk. Tak je to všechno, co je v podstatě, bychom asi velmi zjednodušeně mohli říct, typické pro ten Arabský poloostrov? Co z toho všechno jste zažil? Tak lákala vás tedy písečná duna a pouště. Zažil jste dramatickou písečnou bouři třeba?

Pavel SLADKÝ, filmový publicista
--------------------
Písečnou bouři v pravém slova smyslu jsem nezažil, ale jeden krásný zážitek zrovna z Ománu mám, protože jsme se velmi zdrželi na ostrově Masirah v Indickém oceánu, který se nám líbil, takže nám ujížděl jeden trajekt za druhým, a když jsme se konečně nalodili a vrátili se na pevninu, tak jsme ještě chvíli obdivovali tamější odsolovací pláně, kde se sbírá sůl a je to skvělé na pohled, a prostě přišla noc a my jsme museli dlouho jet v noci. Což při kvalitě ománských silnic a dálnic není vůbec problém, ale my jsme narazili zrovna na jednu starší silnici a zvedl se vítr a začalo foukat, ten jemný pouštní písek, přes silnici. V úplné tmě, silnice 100 kilometrů rovně pouští, jsem jel, a zatímco ty přední reflektory nasvětlovaly ten černý asfalt uprostřed toho žlutého písku, tak ten vítr začal dělat to, že ten jemný písek vál přes silnici takovým způsobem, že ta černá barva toho asfaltu začínala úplně mizet. Vždycky jenom chvilkově. Ten černý asfalt se objevoval a mizel pod jemnými poryvy toho žlutého písku. Já jsem samozřejmě jel pomaleji a pomaleji, abych nic netrefil, což se mi ale nepovedlo, protože jsem trefil právě nějakou díru v silnici, která byla překrytá tím jemně vanutým pískem těsně nad ním, takže jsem potom musel nasadit čelovku a jít hledat disk, který mi ulétl z kola někam do té pouštní tmy. A na to už třeba bylo fajn si zavázat šátek přes nos a přes pusu, aby, aby mi nenafoukal přímo do úst. A pouštní bouře to rozhodně nebyla, ale vizuálně ten zážitek černé silnice v mizející žluté písečné poušti a zase se objevující, je něco, co asi nikdy nezapomenu.

moderátorka
--------------------
Hm. Kdy se Omán vlastně turistům otevřel naplno? Vůbec můžeme mluvit o tom, že se otevřel naplno nebo se otevírá pro turisty, kteří ho začínají poznávat? A tak jak jste ho zažil vy, budou ho třeba podle vašich odhadů a skutečností moci zažívat lidé za 10, za 20 let? Bude to pořád ten stejný skutečný Omán?

Pavel SLADKÝ, filmový publicista
--------------------
Myslím si, že ano. Ta současná, ten současný stav nenapovídá tomu, že by se nějak mělo něco radikálně změnit. Jaký turismus nebo cestovní ruch není zatím v Ománu úplně k dostání nebo na ní Omán není připravený, je takový ten levný backpackerovský turismus. Pro baťůžkáře to bude ztížené tím, že je tam malé množství hotelů, které jsou poměrně drahé, což ale lze vynahradit tím, že piknikování a stanování je součástí ománské tradice, takže je povolené všude, až na nějaké chráněné krajinné oblasti a podobně, takže stanování na pláži a případně stopování je způsob, jak to podniknout levněji. Jinak Omán levná destinace příliš není, to je potřeba říct. Ale zároveň jsme v ománských novinách před odjezdem zaznamenali, že i s tím by Omán chtěl něco udělat a vybudovat časem třeba síť levnějších hostelů, které by tohle umožnily lidem, poznat tu zemi i nízkonákladovým způsobem. Jinak Omán zatím drží tu, tu svoji tradiční tvář, takže jako neseznávám žádným způsobem, že by o ni měl v následujících, v krátké době, v následujícím třeba desetiletí přijít. Otázka je spíš, co možná s tím třeba udělá celková globální situace, společensko-politická, ale zatím si myslím, že mají na čem stavět.

moderátorka
--------------------
Hm, jak vnímají ten právě svět okolo sebe? Ten svět v regionu? Protože Ománci mají zadarmo zdravotnictví, školství, neplatí daně, když je muži 21 let, tak dostane od státu v rodném městě pozemek, který má výměru nějakých 600 metrů, a tam si může postavit svůj dům. Tak to srovnání, které o vás chci, když jste s místními mluvil, ptal jste se jich na to?

Pavel SLADKÝ, filmový publicista
--------------------
Ptal jsem se na tu současnou situaci ze všech stran. Hodně jsem se na to ptal i přistěhovalců, na které člověk snadno naráží, ať už v autoservisech, v prodejně potravin, na kase v supermarketu, kdekoliv. A mimo jiné mě zaujalo, že jeden z taxikářů, který nás vezl a se kterým jsme se dali trochu víc do řeči, říkal, že má manželku, kterou si našel v Africe, sám byl africko-ománského původu, a zatímco žijou už nějakých 9 let znovu zpátky v Ománu a on má občanské, občanství ománské, tak jeho manželce se nedaří ho získat. Získat občanství v Ománu pro někoho, kdo se v té zemi nenarodil nebo nemá rodiče z Ománu, je velmi, velmi těžké. Čímž ta země vytváří jasnou bariéru všem přistěhovalcům právě především z Indie, z Bangladéše, z Pákistánu, kterých je tam vlastně tolik jako místních, a oni dostávají třeba dvouletá víza, mají šanci si tam velmi dobře vydělat a, a velmi dobře to vědí, a vlastně si dost cenní toho přístupu místních, bylo několik, kteří nám tam říkali, pracovali jsme i třeba v Kataru, a je to nesrovnatelné, tady je nám mnohem líp a, a místní lidi jsou v pohodě, jejich slovy. Ale zároveň třeba šance na to, že by se tam mohli usadit, je skoro nulová. A to je to, jakým ta země sebevnímá ve vztahu k tomu světu, hlavně na východ, Indie, Bangladéš, Pákistán a podobně, a směrem k tomu světu na západ, to znamená k Saúdské Arábii nebo k Emirátům. Je to taky svět trošku jako jiné cesty, kterou si zvolili. Ten stát není zdaleka tak konzervativní jako Saúdská Arábie, v Moskatu narazíte na, na hinduistickou modlitebnu, na kostel a podobně, v Saúdské Arábii jako těžko myslitelná věc, zároveň ani na takovou ropnou modernu, jako je Dubaj, takže je to trošku svojská cesta, kterou si Omán zvolil.

moderátorka
--------------------
Sultanát Omán je místem, který navštívil náš dnešní host, rozhlasový kolega Pavel Sladký. Omán a jeho politická role v regionu, třeba v souvislosti s Jemenem, byl to právě Omán, kdo chtěl svého času dojednat mír v podstatě jako jediná země Arabského poloostrova.

Pavel SLADKÝ, filmový publicista
--------------------
Já jsem vždycky hodně opatrný, abych se pouštěl do nějakých politických nebo jiných konsekvencí, protože jsem tu zemi viděl na 2 týdny, něco jsem si o ní dalšího přečetl a podobně, nějak jsem ji vnímal, ale spousta souvislostí mi uniká a spousta mýho hodnocení už je trošku jako nad rámec mojí kvalifikace, zvlášť té cestovatelské. V případě Jemenu to prostě souvisí s tím, že Omán má jižní hranici právě s Jemenem, je pro něj určitě důležité, aby v tom jižním sousedu byl klid, v tom státě. Zároveň je to případ úplně jiné cesty geopolitické, a ty země jsou v úplně jiném stavu. Jemen a Omán jsou těžko srovnatelné.

moderátorka
--------------------
Hm, co je takovým typickým suvenýrem z Ománu? Je to kadidlo?

Pavel SLADKÝ, filmový publicista
--------------------
Kadidlo by mohlo být jedním možným suvenýrem. Pro nás to byly i nějaké oblázky z pláží. Byli jsme se podívat na dvou plážích, kam karety obrovské a další želvy připlouvají klást vejce, a, a na jedné z těch pláží jsme měli štěstí a viděli jsme ty želvy, takže to třeba byl zážitek, který si určitě taky nějak poneseme v sobě. Člověk kouká na ten bílý příboj ve slabém svitu měsíce, který byl zrovna za mraky, a z té čáry bílého příboje se najednou vynořuje to obrovské tělo té želvy, která má nějaké 2 hodiny na to, aby do písku nakladla vejce a zase se vrátila do moře, do svého bydliště, a potom stráví nějakých skoro 40 let někde ve vodách kolem Austrálie, a pak se ty malé želvy zase vrátí na tu samou pláž klást ty vejce, což je prostě geniální příběh sám, sám o sobě. Ještě v tom, v tom podání nějakého dvouhodinového chození po setmělé pláži, kde takhle, když má člověk štěstí, se čas od času nějaká vynoří, tak jsou to hlavně suvenýry spojené takhle s, s nějakým konkrétním zážitkem, co si vozíme, jestli se o tom dá mluvit jako o suvenýrech.

moderátorka
--------------------
Hm, pro by byl asi největší suvenýr hejno delfínů. Viděli jste je?

Pavel SLADKÝ, filmový publicista
--------------------
Ne. Delfíny jsme neviděli. A ty je asi nejlepší, největší pravděpodobnost vidět při severním pobřeží u některých z ostrovů, kam my jsme nezamířili. A my jsme se spíš snažili rozdělit tu cestu mezi hory, pobřeží, pouště, tak abysme viděli od každého něco. A abychom v rámci nějakých těch 2 týdnů, kdy jsme v Ománu byli, nemuseli, pokud možno, vůbec spěchat. Takže jsme si museli odpustit i cestu úplně na jih, právě blízko těch jemenských hranic, do města Salalah, odkud kadidlo pochází, a odkud se transportuje vlastně do celého světa, ale radši, než bychom spěchali, jezdili skoro tisíc kilometrů pouští tam a zpátky, tak jsme se rozhodli intenzivněji využít ten, ten čas na menším prostoru, což je celkově přístup, který jako razím obecně.

moderátorka
--------------------
Hm. Když už jste zmínil ten Salalah, tak ta cesta kadidla, která právě tam začíná, tak je od roku 2000 zapsaná a seznam světového dědictví UNESCO. Já jsem četla také, že Omán nabízí pro turisty prvořadní, takové prvotřídní zázemí, a že navíc je řazen mezi nejvíce bezpečné země na světě. Jak jste se tam cítili?

Pavel SLADKÝ, filmový publicista
--------------------
Zcela bezpečně. To můžu říct naprosto, že i při stanování na plážích i při pátečním stanování na pláži, kdy pláž je plná lidí zpočátku, rodiny piknikují, hoří grily, všichni kolem jezdí na kolech, tříkolkách, BMX, v autech, na silnici podél pláže, a je tam velký cvrkot, tak, a my jsme si postavili stan úplně na kraji té pláže, kde jsme vlastně až posléze zjistili, že ta zeď, která je za námi, je zeď královského sídla letního a že možná to jako nebylo úplně to top místo na, na stanování, protože až ráno jsme viděli, že, že nahoře na té zdi hlídkuje voják se samopalem a tak, a tak v situacích nejrůznějších, stanování, spaní v autě, pohyb v nějakém davu uprostřed města, byli jsme na trhu s živým zvířectvem, kde byl velký dav, kde se, kde se prodávaly krávy, kozy, všechno, tak nikde jsem neměl nejmenší pochyby.

moderátorka
--------------------
V čem to individuální cestování člověka podle vás obohacuje? Proč by vůbec člověk měl takovýmhle způsobem do takovýchto destinací cestovat?

Pavel SLADKÝ, filmový publicista
--------------------
Podle mě je to nesrovnatelné, jestli, a to není nic ani tak úplně proti cestovním kancelářím, ale proti tomu, že když si tam jedu sám, zodpovídám za své chyby, to, co si naplánuju, tak uskutečním nebo neuskutečním, to, co mi přinese náhoda, tak mi náhoda přinese, zodpovídám za sebe pouze sám, nemám nikoho, kdo by mi tu cestu plánoval, kdo by mi s ní pomáhal, kdo by mě tahal z bryndy, když se do nějaké dostanu. A je to prostě pocit vlastní cesty, který já bych při tom, kdyby to organizoval někdo jiný, neměl. A i když jedu ve skupině kamarádů, tak většinou jsem to já, kdo se velmi jako aktivně podílí na tom plánování a na tom, jak ta cesta bude vypadat. Protože vézt se jenom s někým, kdo to za mě udělá, mi není vlastní.

moderátorka
--------------------
Hm. Typ cestovatelů, který vy jste? A jak vnímáte ty ostatní? Teď jste o tom mluvil, co byste nerad zažil, jak, jak, čím se řídíte a chcete řídit, ale když se díváte na to, jak se proměňuje vlastně to, jak přistupujeme k tomu cestování a, a kam jezdíme a jak jezdíme, tak které, který z těch typů podle vás převažuje? Co už jsme se naučili a co stále jaksi se nechceme naučit při tom cestování?

Pavel SLADKÝ, filmový publicista
--------------------
Já myslím ind..., že individuální cestování je dostupné víc než kdy dřív, kvůli internetu, kvůli množství informací, které člověk může mít, takže já sám za sebe moc nevidím důvod k tomu, nechávat to za sebe organizovat někoho jiného. Ale samozřejmě chápu, že nějaká rizika jsou, nebo třeba lidi ve vyšším věku úplně jako nechtějí cestovat takhle na vlastní pěst, zvlášť, když pak třeba mají nějaké jazykové limity, které by jim to komplikovaly. Ale nelituju toho, že to beru jako na sebe, na vlastní bedra, ačkoliv jsem se vícekrát spálil, měl jsem malárii v Africe, byl jsem jako okradený o všechny peníze a tak dál. A zaprvé je otázka, jak moc tohle jde hodit na vrub toho, že jsem si tu cestu organizoval sám, ale cokoliv se stalo, tak toho nelituju, že to byly situace, do kterých jsem se vmanévroval vlastní blbostí třeba někdy, anebo naopak jako nějakým čuchem na situaci.

moderátorka
--------------------
Sultanát Omán je místem, kam se budete chtít jednou vrátit?

Pavel SLADKÝ, filmový publicista
--------------------
Rozhodně bych se tam rád vrátil. Já bych se rád vrátil kamkoliv, kde jsem, kde jsem byl. Pro mě mimo jiné Omán byl asi pátou nebo šestou větší cestou do muslimské země. A v, a v každém případě se jednalo o země úplně jiného ražení. A v tomhle smyslu třeba mi velmi rozšířily obzory, protože jedna z těch muslimských zemí, kde jsem předtím byl, byl Kyrgyzstán, kde se islám pro někoho nevylučuje s tím, pít kýble vodky, další zemí, kde jsem byl, bylo Tule..., Turecko, sekulární muslimský stát, další země z drtivé většiny muslimská, kde jsem byl, byla Gambie, čili africká země, africký islám, to jsou úplně jiné příběhy. A do všech těch zemí bych se rád vrátil, stejně jako do zemí křesťanských nebo jiných, buddhistických třeba, kde jsem, kde jsem byl. A zároveň je to ale plán, který je na někdy příště, protože chci toho ještě hodně vidět, takže ty vě..., ty země, kam bych se rád vrátil, jsou zas až trošku jako v druhém sledu.

moderátorka
--------------------
Tak někdy příště zase v Jak to vidí s Pavlem Sladkým. Tentokrát to byl Sultanát Omán, který navštívil. Děkuju vám za rozhovor.

Pavel SLADKÝ, filmový publicista
--------------------
Díky. Na shledanou.

moderátorka
--------------------
Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.