Přepis: Jak to vidí Tomáš Jirsák – 10. srpna 2017

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes v cestovatelském vydání navštívíme říši středu, konkrétně Šanghaj a také městečko s neobvyklým názvem Statek čínsko-československého přátelství. Tam 3 roky žil i s rodinou sinolog Tomáš Jirsák. Vezmem nás i na Pražské náměstí, které vzdáleně připomíná Prahu. Dobrý poslech přeje Daniela Brůhová. A sinolog Tomáš Jirsák je se mnou ve studiu, pěkný den přeji.

Tomáš JIRSÁK, sinolog
--------------------
Dobrý den.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Šanghaj, tou začneme, putujeme do Číny. Jak dlouho jste tam byl?

Čtěte také

Tomáš JIRSÁK, sinolog
--------------------
V Šanghaji já jsem strávil taky s rodinou asi rok. Bylo to v době, kdy se v Šanghaji konala světová výstava EXPO 2010. Já jsem vlastně při té příležitosti dostal angažmá v našem pavilonu, protože jsem vystudovala sinologii, čínštinu, takže jsem tam pomáhal s fungováním pavilonu. A potom jsem se taky podílel na vlastně přeprodání pavilonu čínské straně, což je shodou okolností právě to místo, které jste také zmínila, ten Statek čínsko-československého přátelství, který koupil ten náš pavilon. Takže v Šanghaji jsme strávili asi rok. A pokud bych měl Šanghaj nějak jako stručně charakterizovat, tak já bych řekl, že Šanghaj je vlastně stát ve státě, město, které je pro mě nádherné, já ho mám rád. Názory se různí, někteří lidé mají k Šanghaji velmi odtažitý postoj a možná právě proto, že je Šanghaj jiná než zbytek Číny a že jim vlastně připadá, že to není ta pravá Čína. To já uznávám. A právě proto, že jsme tenkrát v Šanghaji strávili tak dlouhou dobu, tak jsem měl pocit, že bych rád rodinu vzal i někam jinam. A jedno z těch míst právě bylo to druhé místo.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tam se dostaneme. Já bych zůstala v Šanghaji. Kolik má obyvatel?

Tomáš JIRSÁK, sinolog
--------------------
To se asi těžko určuje. Jednak záleží, co se všechno do té Šanghaje počítá, jestli se myslí město samo o sobě nebo vlastně něco jakoby provincie Šanghaj, jako u nás máme třeba kraj Praha. Pohybuje se to, řekněme, mezi 25 miliony až do, ty největší odhady jsou kolem 40 milionů.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže Česká republika několikrát.

Tomáš JIRSÁK, sinolog
--------------------
Ano, Česká republika několikrát a rozlohou, jestli se nepletu, asi Středočeský kraj.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Pro nás těžko představitelné místo. Pravděpodobně tam musí být velké znečištění, když si to představuji.

Tomáš JIRSÁK, sinolog
--------------------
Je pravda, že my jsme tam zažili trošku specifické období, protože právě kvůli konání té světové výstavy se snažili to znečištění co nejvíce minimalizovat, omezit veškeré zdroje znečištění. To znamená, že byl zakázán jakýkoliv stavební rozvoj, což je téměř nemyslitelné v tom městě, které tak divoce bují a kypí. A i se omezovala těžká výroba, automobilová doprava v některé dny a tak dále a tak dále. Přesto to znečištění bylo docela značné. My jsme měli třeba problém s tím, že když jsme chtěli větrat, tak okamžitě všechno se pokrývalo takovým černým potahem, povlakem takového černého jemného prášku lepkavého.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste, pane Jirsáku, říkal, že Šanghaj je trochu jiná Čína než ta ostatní. V čem je Šanghaj jiná?

Tomáš JIRSÁK, sinolog
--------------------
Tak Šanghaj je jednoznačně nejbohatší město v Číně, má obrovskou koncentraci obyvatel. Navíc je to město, které je historicky velmi silně ovlivněné přítomností Evropanů nebo cizinců vůbec teda. Takže jsou tam, například mezi památky šanghajské se počítají budovy, které jsou vlastně ve stylu jiných architektur třeba než čínských. Navíc teda tím, jak je to obrovské místo, a přesto vlastně jedno město, no tak to už samo o sobě je specifikum. Žije se tam jiným způsobem, městským. Do Šanghaje se sjíždí ale na druhou stranu strašně moc lidí z venkova, kteří tam chtějí nalézt nějaké uplatnění a vidí tam tu vidinu toho zbohatnutí a toho šťastného života. Další věc, specifikum je, že Šanghaj mluví svým vlastním jazykem vlastně. Ten šanghajský dialekt je velmi odlišný od jiných dialektů čínských, a to tak, že už za hranicemi města třeba některým věcem ti lidé tak dobře nerozumí.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdybych jako turista chtěla navštívit Šanghaj, pošlete mě na nějaké speciální místo, které bych neměla vynechat?

Tomáš JIRSÁK, sinolog
--------------------
Já se s takovou podobnou otázkou setkávám velmi často, že když někdo odjíždí do Číny, tak se mě ptá, co by měl vidět. Tak jsem trošku zvyklý na to odpovídat a mám více méně připravenou tu odpověď. Ale ta odpověď není úplně konkrétní, protože za prvé strašně moc záleží na tom, co ten člověk vyhledává, co ho baví, co by ho potěšilo. Někdo radši chce vidět přírodu i tu přírodu najdeme i v Šanghaji, někdo má radši památky, někdo má radši městský život, někdo chce vidět architekturu, někdo chce vidět každodenní život a tak. Takže z tohohle pohledu je potřeba napřed si ujasnit vlastně, po čem ten člověk prahne. Ale druhá věc, kterou vždycky říkám, přijeďte kamkoliv v Číně, vystupte z vlaku nebo z toho dopravního prostředku, buď si půjčte kolo nebo prostě vyražte a choďte a už to samo o sobě je takový zážitek. Prostě Čína je nám natolik vzdálená kulturou, tradicí, zvyky, že v podstatě všechno, co tam člověk vidí, je velmi zajímavé a pozoruhodné, poučné. Nádhera.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Tomáš Jirsák. Mě by zajímalo jídlo, protože přes jídlo a přes ochutnávání jídla člověk často ochutná i tu zemi.

Tomáš JIRSÁK, sinolog
--------------------
Tak na to určitě Šanghaj je úžasné místo, protože, jak už jsem zmínil, se tam sjíždí lidé vlastně z celé Číny, kteří tam jedou za tou vidinou většinou teda nějakého zbohatnutí nebo úspěchu životního. A tím pádem vlastně v Šanghaji, co se toho kulinářství nebo gastronomie týká, tak můžete procestovat celou Čínu. Můžete opravdu ochutnat kuchyně a speciality z různých končin Číny a že jich je spousta, protože když se někdo tady zase zeptá a jak chutná teda ta pravá Čína nebo co je ta pravá Čína, tak to je asi něco, jako kdybych se vás zeptal, jak chutná Evropa. Jsou to italské špagety nebo jsou to naše švestkové knedlíky? Takže jak chutná Čína se nedá říct, ale právě ta čínská kuchyně je úžasně pestrá ještě tím, jak je ta Čína velká, vlastně srovnatelně jako s Evropou plochou a tím množstvím obyvatel různých národností, stylů života, prostředí životních, v jakých žijí, tak se ty kuchyně jednotlivé od sebe velmi liší. V každé se určitě najde spousta úžasných pochoutek.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak jinak. Co vaříte doma z čínských specialit?

Tomáš JIRSÁK, sinolog
--------------------
Je pravda, že se naše kuchyně domácí nechala silně ovlivnit tou čínskou, ale ne snad v tom, že bychom vařili nějaké konkrétní recepty, i když pár jich také máme, ale spíš tím, že třeba manželka, protože většinou vaří manželka, uplatňuje nějaké čínské postupy, používáme čínské koření, máme snazší přístup k čínským surovinám. Takže tak.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tomáš Jirsák, sinolog, je hostem dnešního Jak to vidí. Cestujeme po říši středu, po Číně a slibovala jsem vám, že navštívíme i městečko s neobvyklým názvem Statek čínsko-československého přátelství. Když říkám městečko, tak ono to městečko má 80 tisíc obyvatel. To je na Čínu málo, pane Jirsáku?

Tomáš JIRSÁK, sinolog
--------------------
Na Čínu je to maloměsto, v podstatě venkov. Teď si z toho nechci dělat legraci, ale v tom čínském chápání nebo řazení opravdu se to bere za venkov. Je to město pro srovnání, pokud někdo neví, co je 80 tisíc, tak je to něco jako, řekněme, Zlín nebo Kladno tím počtem obyvatel. Městečko opět velmi pozoruhodné, protože, jak teda jsme řekli, je na čínské poměry malinké, vlastně nenápadné, bezvýznamné svým rozměrem i polohou, protože neleží na žádné významné turistické třeba trase nebo tak, takže není z tohohle pohledu nijak zajímavé.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Zůstaňme u té polohy. Kde ho najdu na mapě?

Tomáš JIRSÁK, sinolog
--------------------
Asi 250 kilometrů jihovýchodně od Pekingu, 100 kilometrů jižně od velkého přístavního města Tchien-ťin, v podstatě na pobřeží Pochajského zálivu, nějakých 15 kilometrů od moře.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste tam 3 roky žil s rodinou, máte 3 děti, tedy měli jste tehdy 3 děti. Jak se žije rodině v takovém čínském maloměstečku?

Tomáš JIRSÁK, sinolog
--------------------
Tak teď je otázka, jestli budeme mluvit o tom, jak se tam žilo nám nebo jak se žije rodině čínské v takovém maloměstečku. Pro nás to samozřejmě byla úžasná zkušenost, spoustu zajímavých zážitků obohacujících. Ale na druhou stranu musím říct, že jsme tam celou dobu bojovali se silným znečištěním a vlastně s tím, jak se správně rozhodnout, jak dlouho ještě tam máme vlastně setrvávat, co ta činnost, kterou jsme tam vyvíjeli, vlastně přináší na úkor toho, co teda tomu musíme obětovat, zejména co se týká zdraví dětí. A tam bylo hrozně vždycky těžké se rozhodnout, protože to nevíte, co vlastně tomu obětujete. Tam vám nikdo neřekne, co všechno se do vás dostává, ale vnímáte, že to není v pořádku. Tohle byl ten pro nás asi největší problém, jinak myslím, že téměř na nic si nemůžeme stěžovat.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem někde četla, že vy jste tam učil Číňany česky. Je to pravda?

Tomáš JIRSÁK, sinolog
--------------------
Je to pravda. To byla jedna z mých, jako z náplní mých pracovních, že jsem tam na vysoké škole zemědělské vyučoval češtinu, což byl původně vlastně tak trochu můj nápad, protože jsem, když jsem tam poprvé přijel do toho městečka, tak jsem říkal, vy se tady jmenujete Statek čínsko-československé družby nebo přátelství, chcete-li, ale nikdo tady neumí mluvit česky. A když chcete, a že chtějí velmi, udržovat kontakty s Českem a Slovenskem a rozvíjet spolupráci, tak by se ta čeština mohla hodit. Co kdybych vás tady učil češtinu. Tak tím to vlastně všechno se odstartovalo. Ale měli jsme tam i nějaké další činnosti. Já jsem vlastně tam pomáhal v těch kontaktech s těmi českými subjekty, ať už kulturními, vzdělávacími nebo tedy obchodními. No a celkově jsme tak trošku brali ten náš pobyt tam za takovou, teď já nechci, aby to znělo příliš nadneseně, ale určitou misi, protože tím, že jsme tam žili jako rodina, tak jsme byli určitým obrazem pro ty lidi o tom, jak vlastně rodina jinde vypadá nebo v Evropě, řekněme.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Já se vrátím ke své původní otázce. Jak vypadá taková rodina v Číně? Počet dětí například, to se tady skloňuje.

Tomáš JIRSÁK, sinolog
--------------------
Otázka počtu dětí v Číně je v podstatě z mého pohledu velmi bolestná, protože ta politika 1 dítěte, o které asi většina z nás ví, to znamená, vlastně zákaz mít více než 1 dítě, který se začal uplatňovat někdy v polovině 80. let a platil vlastně až do, řekněme, poloviny tohohle desetiletí, někdy kolem toho roku 15, kdy my jsme se vraceli, tak došlo k uvolnění, ne úplnému, ale určitému, tak ta politika 1 dítěte mi připadá, že je neskutečně nebezpečný experiment z toho sociálního hlediska nebo společenského nebo vůbec. Nikdo zkrátka nedokáže při veškeré erudici domyslet všechny dopady, které to může mít. Samozřejmě se nabízejí takové ty nejjednodušší věci, jako že logicky bude stárnout obyvatelstvo a že potom, kdo tedy uživí ty staré. A další věc, která je taky téměř nasnadě, je, že vlastně vychováváte celou generaci nebo i více generací jedináčků, kteří samozřejmě jsou vychováváni jinak a tím spíše, že třeba je to už i 2. generace, to znamená, že i jejich rodiče jsou jedináčci, tak tam potom dochází k tomu efektu, kterému se říkalo v Číně malý císař, že vlastně 6 dospělých lidí, to znamená 2 babičky, 2 dědečkové a rodiče se soustředí, ale velmi soustředí na toho 1 tvorečka, který je pro ně vlastně jedinou vizí budoucnosti a pro něj jsou ochotni obětovat skutečně všechno. A to myslím úplně vážně, ti rodiče se opravdu pro ty děti dokážou a prarodiče nasazovat až vlastně strašně nezdravě, no a to může mít spoustu velmi špatných dopadů. Další věci jsou potom spojené s tím, že tradičně, aby zůstal zachován rod, tak samozřejmě každý otec nebo většina otců a praotců zejména si přeje mít teda mužského potomka. No a když můžete mít jenom 1 potomka, no tak chcete, aby ten 1 potomek byl mužský a to potom vyvolává velkou nerovnováhu. Samozřejmě, že se to v Číně nesmí regulovat jako uměle, to znamená, je přísně zakázáno například během těhotenství sdělovat pohlaví toho plodu, ale tak všechno jde, že. A navíc jsou ještě další způsoby, jak se ti lidé snaží to pohlaví těch svých dětí ovlivnit. Dochází potom tam k určité disproporci, že se vlastně rodí výrazně víc chlapečků než holčiček, všechny souvislosti, které z toho potom plynou.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To ještě uvidíme. Je to taková časovaná bomba myslíte?

Tomáš JIRSÁK, sinolog
--------------------
Myslím, že už nejenom že tiká, ale už do jisté míry začíná jako prskat, protože určité projevy tohohle můžeme pozorovat už dneska velmi silně. Ale já si myslím, že tam právě mohou být ještě další dopady, které ani právě domyslet nedokážeme a které se mohou projevovat ještě jako v další budoucnosti. Právě to, jak celá ta generace tímhle stylem je ovlivněná a jak bude smýšlet. Vlastně ta zaměřenost na sebe, že jo, která do jisté míry neodpovídá čínské tradici, protože tam vždycky jedinec byl podřízen jako společnosti nejenom v poslušnosti, ale vůbec jako sebe chápal jako součást tak, aby ta společnost prosperovala. Takže ten individualismus, který známe z Evropy, kde člověk jako hledí na svůj rozvoj a na sebe, tak v Číně zdaleka není tak silně rozvinut v těch lidech, ale tím, že vlastně tam vyrůstali tihle jedináčci, kterým bylo zdůrazňováno celé dětství, jak oni jsou ti nejdůležitější na světě, tak se tenhle ten koncept možná nějak mění a teď je otázka, jak vlastně se ta společnost s tím dokáže vypořádat a co jí to přinese.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vraťme se ještě do městečka Statek čínsko-československého přátelství. Já jsem říkala, že tam mají neuvěřitelnou kuriozitu, takzvané Pražské náměstí, které připomíná Prahu a prý projektanti nezapomněli ani na umělý kanál znázorňující Vltavu. Je to pravda?

Tomáš JIRSÁK, sinolog
--------------------
Pravda to je. Je tam několik takových domečků, domů, které měly připomínat pražskou architekturu. Není to teda bohužel navrhováno ani korigováno žádným českým architektem, což já jsem několikrát o to usiloval, aby do toho aspoň nějaké korekce mohl nějaký český architekt vnést, když už nebyl slyšen můj hlas. Navrhovali to tedy architekti Charbinské univerzity, ale to není až tak důležité. Je to prostě soustava domů, řekněme, malinká čtvrť, ale v podstatě stojící v polích, dnes už kolem také vzniká nějaká zástavba, která má tedy tu pražskou architekturu připomínat. Bohužel spíš tam hraje roli to tvarosloví než všechno ostatní. To znamená, materiálově, tím jsem tam právě docela trpěl a myslím, že to je škoda, protože by to mohlo za stejných nákladů být o mnoho lepší. Šlo o to, že tedy to místo, jak už jsme několikrát řekli, se jmenuje takhle zvláštně a takhle zvláštně se jmenuje proto, že v 50. letech, konkrétně v roce 56 Československo tehdejší věnovalo Číně soubor zemědělské mechanice, desítky, ba možná stovky strojů a různých zařízení pro zemědělství. A tehdejší čínský premiér ty věci umístil na 1 místo konkrétní, a to právě na toto, kde se budoval úplně nový v pustině státní statek. A díky těm našim strojům ten státní statek začal okamžitě velmi dobře prosperovat a velmi rychle se rozvíjet. Zbohatl, navíc ještě v pozdějších letech pak našli ropu, takže to je další zdroj bohatství. A dneska je tedy z toho to městečko, o kterém mluvíme. A oni jsou nám do dneška, Čechům a Slovákům, za to velmi vděční, ale upřímně a chtějí nadále udržovat kontakty s Českem a Slovenskem. A jedním z těch projevů je právě to, a to nakonec známe v Číně i jinde. Ten jakýsi obdiv nebo projev úcty zhmotněný tím, že vlastně přenesu něco z, řekněme, architektury nebo z umění, ze zajímavostí té obdivované země k sobě do Číny. Existují sochy, že jo, kopírované budovy, kopírované v Číně celé právě čtvrti. Tak tohle to konkrétně není kopie, je to jenom pokus o určitou atmosféru, která se snad více méně podařila. Dokonce tam byl i projekt Karlova mostu, který nakonec se nezrealizoval. Ale vy jste se ptala na tu Vltavu, ta tam je, ale je na ní pozoruhodné, protože se nekamarádíme jenom s Čechy, ale i se Slováky, takže Vltava se tam kříží s Dunajem.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to je opravdu zajímavé. Já teď myslím například na městečko Hallstatt, rakouské městečko, které bylo celé okopírováno a přeneseno do Číny.

Tomáš JIRSÁK, sinolog
--------------------
Já nevím, jestli je to úplně pravda, ale já jsem slyšel dokonce, že to probíhalo tak, že původně chtěli Číňané, aby jim to bylo povoleno a to jim povoleno oficiálně nebylo, takže vyslali několik turistických výprav, z nichž každý z těch turistů měl za úkol 1 budovu, kterou musel obcházet kolem dokola, nafotit jí, v podstatě naskenovat jako 3rozměrně a potom se to podle toho vyrobilo. Ale třeba je to legenda. Já bych k tomu jenom rád řekl, já jsem jenom četl velmi zajímavý článek, který si myslím, že má v sobě hodně pravdy, že totiž tohle není takové to kopírování, které se jako u Číňanů někdy zdůrazňuje, jako že všechno zkopírují a zfalšují a tak. Není to proto, že by chtěli ten Hallstatt zfalšovat, ale naopak že tím vyjadřují ten obdiv k tomu, že je to respekt prostě k něčemu úžasnému a zároveň je to určitá snaha se pokusit být tak dobrý jako ten někdo. V Číně třeba tohle je tradiční metoda výuky výtvarného umění, že se napodobují mistři. A nejde o to vytvořit falzifikát mistrova díla, ale neustále dokola maluju třeba 1 mistrův obraz a snažím se dosáhnout mistrovy dokonalosti. A je to naopak projev obrovského respektu k tomu mistrovi. Takže já bych byl rád, abychom to dokázali chápat aspoň částečně i z tohoto pohledu.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to i projev určitého způsobu asijského myšlení.

Tomáš JIRSÁK, sinolog
--------------------
To samozřejmě.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Tomáš Jirsák, sinolog. Dnes po Číně. Navštívili jsme jak Šanghaj, tak i Statek čínsko-československého přátelství, což, jak jsme zjistili, je malé městečko s 80 tisíci obyvateli, které se zabývá především zemědělstvím.

Tomáš JIRSÁK, sinolog
--------------------
To už dneska ne. Dneska už je to zemědělství, vlastně se dává trošku na okraj, i když oni se zase teď snaží o metody moderního zemědělství, hydroponie a tak dále. Takže zemědělství úplně nezapadalo, ale ten název historický, to statek do jisté míry zůstalo. Ale v mnoha dokumentech se dnes už označují za průmyslovou zónu a tam už se úplně neříká to čínsko-československého přátelství, ne proto, že by na něj chtěli zapomenout, ale protože je to příliš dlouhé, tak se to zkracuje na Čín-čes jenom. Takže Průmyslová zóna Čín-čes. Ale ten průmysl se tam teď velmi divoce rozvíjí nebo rychle rozvíjí a právě se snaží dosáhnout toho, aby na tom rozvoji spolupracovali s českými a slovenskými firmami.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Já bych se teď ráda vrátila zpátky k tomu cestování. Pro mě Čína je také jeden velký ptačí trh. Viděla jsem mnoho fotografií, kdy Číňané pěstují místo domácích mazlíčků koček a psů, tak ptáky. Mají je v klecích a dopoledne nebo ráno je vynášejí ven ze svých obydlí. Je to skutečně tak?

Tomáš JIRSÁK, sinolog
--------------------
Je to tak, je to jedna z těch krásných ranních aktivit Číňanů, o kterých se tady vždycky tak jako básní. Není to jenom tak jako, že by si někdo, když točí dokument o Číně, tak že by si chtěl natočit něco jako exkluzivního, obskurního a romantického, ale opravdu v Číně tohle to funguje. Většinou to bývá na větších prostranstvích anebo v parcích se prostě lidé ráno scházejí a provozují různé ty aktivity. A teď ty aktivity jsou jednak tělocvičné, to znamená, cvičí se kdeco, zejména různé ty sestavy cviků zdravotně-bojových.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže Tai chi například?

Tomáš JIRSÁK, sinolog
--------------------
Tai chi, ať už beze zbraně nebo s mečem dost často nebo i s některými jinými pomůckami, ale jsou to i například čchi-kung, kde se zdůrazňuje vlastně zejména, ono to nakonec platí pro všechny, ale u toho čchi-kungu je důležité hlavně dýchání, vyladění proudění energie v těle. Potom velmi častou také aktivitou je hra na hudební nástroje nebo tanec. To není jenom tak, že by ti lidé si tam chodili cvičit, což i to je jedna ze součástí, protože tím, jak většinou žijí ve velmi stísněných podmínek, tak přece jenom v tom parku nebo na tom velkém prostranství tolik neobtěžují tou hudbou. Ale oni tam i částečně jako vystupují, protože většinou kolem takového nějakého hudebníka třeba je nějaký hlouček posluchačů nebo diváků. Ale i se sdružují k té hudbě, takže oni se tam vlastně sejdou lidé, kteří třeba každý z nich zpívá nějaké árie z nějakých oper a teď se domluví, jestli nemají nějakou operu společnou, kde by se mohli doplňovat a zazpívají si nějaký úsek nějaké čínské opery. Nebo se scházejí k tanci taky a u toho tance je to zajímavé, protože tam většinou bývá někdo, kdo je považován za mistra nebo učitele nebo toho, který teda tu skupinku vede a ten jim předcvičuje, oni ho kopírují. Někdy je to legrační, protože někteří ti mistři, řekněme, mají velmi specifické formy tance, například s rumba koulemi. A teď tam máte prostě jednoho mistra nebo mistrovou, mistryni, která tančí s rumba koulemi a před ní je dav 30, 50, někdy třeba 100 lidí, kteří všichni opakují ty její pohyby s těmi rumbakoulemi. Ale můžou to být tradiční čínské tance, mohou to být takzvané klasické tance, jak je známe u nás z nějakých tanečních plesů nebo tak, můžou to být i jiné světové tance. Někdy je to čistě zábava společenská na to ráno, někdy je to určeno i potom k vystupování, že to je vlastně nějaký soubor, jehož třeba jádro potom někde vystupuje. No, ale vy jste se ptala na ty ptáky, tak abych se vrátil k tomu oklikou. Ptáci jsou jedna z těch aktivit. Prostě Číňané mají velmi rádi zpěvné ptáčky, já se v tom úplně přesně neorientuju, které všechny druhy těch ptáků se chovají, ale vynášejí je ven a ty klece věší na nějaké stromy většinou v tom parku, kde ti ptáci vlastně jeden druhého povzbuzují ke zpěvu. Je to trošku něco podobného jako to, co dělají ti lidé kolem, tak tam prostě ti ptáčci společně si zpívají a tím jako se rozvíjí ta jejich kvalita toho zpěvu a zároveň je to ale i pro toho člověka, protože když ty ptáky k tomu stromu nese, tak s těmi klecemi on provádí zvláštní pohyby, tak ty ptáky nějakým způsobem asi vyvětrává nebo. Já teda v tomhle neznám úplně detaily, ale jsou to jako zvláštní pohyby, které pomáhají i tomu člověku i tomu ptáku. Není to klasická chůze, že by člověk nesl prostě jenom klec.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Dodává sinolog Tomáš Jirsák, s nímž jsme dnes cestovali po Číně. Děkuji za to, že jste nás vzal i do městečka s neobvyklým jménem Statek čínsko-československého přátelství.

Tomáš JIRSÁK, sinolog
--------------------
Děkuju mockrát, že jsem dostal prostor. Na slyšenou.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Záznam pořadu najdete v audioarchivu Českého rozhlasu v aplikaci iradio. Loučí se i Daniela Brůhová.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.