Přepis: Jak to vidí Jiří Průša – 11. srpna

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Právě začíná páteční vydání pořadu Jak to vidí. Letní Jak to vidí věnujeme cestování, většinou navštěvujeme města, navštěvujeme místa v přírodě, samozřejmě vždy zajímavá, se zajímavými hosty. Dnes to bude trochu jiné, protože se podíváme sice na řadu míst, ale z výšky. Mým hostem je totiž pan inženýr Jiří Pruša, letec a publicista, expert v oblasti dálkových letů a letecké dopravy, autor řady knih právě o letectví. Pěkné dopoledne, pane Průšo.

Jiří PRUŠA, letec, publicista
--------------------
Dobrý den, dobré ráno.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Díky, že jste si na nás udělal čas. Já začnu hned, no, kde jinde než na začátku. Dočetl jsem se, že poprvé jste byl na letišti, když vám byly 4 roky. Bylo to už tehdy osudové v těch 4 letech? Poznal jste, že ano, tudy vede cesta?

Čtěte také

Jiří PRUŠA, letec, publicista
--------------------
Tak si opravdu nepamatuju, musím přiznat, ale já to dneska používám jako ten základní ukazatel toho, že letectví je pro mě důležité a v mém CV se to objevuje opravdu na 1. místě ve 4 letech.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Kdo vás tam tehdy vzal?

Jiří PRUŠA, letec, publicista
--------------------
Můj táta pracoval na letišti, takže to bylo tak nějak přirozený, když mě občas musel hlídat anebo se nějak o mě starat, tak já jsem tam za ním chodil, na starý letiště v Ruzyni.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
No a kdy přišel tedy ten zlom? Kdy přišel ten okamžik, že jste si řekl, ano, tohle je něco, co chci dělat a věnovat se tomu?

Jiří PRUŠA, letec, publicista
--------------------
Vono těch zlomů asi je víc v životě. Já bych řekl, ten jeden byl, když jsem ve 14 teda poprvé šel na letiště na Točný, kde jsem dělal výcvik plachtařský. Pak byl další zlom samozřejmě, když jsem měl nehodu a ten 1 větroň jsem rozbil v přilehlém lese, takže pak člověk přemejšlí o tom, jestli to může nebo hlavně jeho rodiče přemejšlí o tom, jestli ho to nechají dělat.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Já se omlouvám, co se stalo tehdy?

Jiří PRUŠA, letec, publicista
--------------------
Tak to byla úplně moje chyba. Už jsem příliš starý na to, abych to jaksi nějak vymlouval, omlouval. Já jsem prostě měl nějakou alergii, měl jsem léky a na tom léku bylo napsáno, že s tím lékem nesmíte řídit. Ale nebylo tam napsáno, že nesmíte řídit větroně, takže já jsem to samozřejmě, v těch 17 letech člověk je nejchytřejší, nejšikovnější a všechno umí. Takže já jsem všechno uměl a ignoroval tyhle ty doporučení. Takže prostě jsem tehdy nějak zapomněl na to, že mám otevřený jedny klapky, který jsem otevřený mít neměl a nedotáhl jsem se na letiště a přistál jsem v tom lese a tak dále. Teda přistál, samozřejmě to nebylo tak hladký přistání, takže jsem pak skončil ve zbraslavský klinice a tak dále. Ale dopadlo všechno dobře, takže já jsem pak, ten další zlom vlastně byl po vysoký škole, kdy jsem se dozvěděl, že je volný místo v ČSA na smluvním oddělení, což jaksi vypadalo docela nudně, ale já jsem neměl nějakou velkou představu, co bych jako přesně chtěl dělat. Takže jsem šel tam a nastoupil jsem tam. Takže i moje profese, já jsem teda nikdy nebyl profesionální pilot, ale vlastně celej život jsem byl ať už v ČSA nebo ve Sdružení leteckých dopravců IATA v Ženevě. Takže to byly takový 2 moji hlavní zaměstnavatelé a pak i podnikání při prodeji letenek a výcviku řídících letového provozu a tak dále. Takže celej život je lítání.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Říkal jste, nikdy jsem nebyl profesionální pilot. Mě by zajímalo, jaký je rozdíl ve vnímání vašem, pokud nějaký je, mezi slovy pilot a letec. Je to něco jiného, nebo ne?

Jiří PRUŠA, letec, publicista
--------------------
Tak já bych asi řekl, že trošku jo. Musím se přiznat, že jsem nad tím sám tolik nepřemýšlel. Pilot, asi si zřejmě každý představuje nějak konkrétně člověka, který bude, a zřejmě většina lidí to uvidí právě v tom dopravním letectví, ten letec už asi byl člověk, kterej má k tomu trošku jinej vztah. Asi člověk jako nějak s tím přístupem, který mám já, to znamená, není to pro mě jaksi zdroj obživy a tak dále, ale prostě nějak potřebujete lítat, no, potřebujete se pohybovat ve vzduchu.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Říkal jsem na začátku, když jsem vás představoval, expert v oblasti dálkových letů. Co si pod těmi dálkovými lety máme představit? Vy létáte sám, létáte obrovské vzdálenosti. Co je hranice dálkového letu?

Jiří PRUŠA, letec, publicista
--------------------
Tak hranice je jednoduchá, to je dolet vašeho letadla. Samozřejmě někdy by se člověk rád pokusil letět ještě kus dál, ale má to svoje limity. Já bych to jenom malinko vysvětlil, protože pokud řeknete dálkový let, já jsem nad tím přemejšlel, když jste to uváděl, pokud řeknete dálkový let, tak si někdo může představit, já nevím, třeba, co lítají letecký společnosti nějakých 15 hodin a tak dále. Ten základ je, že máte lety takzvané VFR za viditelnosti a IFR, což jsou lety podle přístrojů. Tam lítají prakticky vždycky dopravci nebo letecká doprava. Já lítám VFR, to znamená za viditelnosti, kdy jste naprosto zodpovědný sám za sebe. Někde v nějakým řízeným prostoru vám sice, můžete mít povinnost s řídícím samozřejmě koordinovat nebo poslouchat jeho příkazy, ale v principu vy jste zodpovědný za sebe a musíte se dívat po tom provozu kolem sebe. No a moje dálkové lety vypadají asi tak, že je to nějakých, dolet toho letadla, se kterým lítám, tak jen někde kolem 7,5 hodiny při nějakých 250 kilometrech, takže to je tak kolem 1500 kilometrů, takže tam jste za nějakých 7 hodin. To, co kde já mám asi nějakejch pár takovejch, já nechci ani říkat rekordů, ale kde prostě to šlo někde na limity, tak je třeba přelet mezi Lisabonem a Madeirou, kde jste 6 hodin nad mořem. Tam dokonce tehdy někde tam snad jsem zapsaný jako portugalský rekord s tímhle typem letadla nebo s touhle velikostí. Takže je to takhle, je to asi ve vztahu k tomu letadlu a ve vztahu k tomu, že vlastně se řídíte sám a to, co asi řadu lidí nebo řadu pilotů toho typu VFR nějak by odrazovalo, tak je právě třeba let nad mořem, protože jste tam sám a čekáte, až doletíte.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
A naším hostem v Jak to vidí je dnes Jiří Pruša, letec a publicista. Povídáme si o létání, o dálkových letech. Evropa, ale také Amerika, Karibské ostrovy, Západní Sahara, Kavkaz, tam všude jste létal. Ten výčet je daleko delší. Je nějaké místo, kde jste nelétal a chtěl byste?

Jiří PRUŠA, letec, publicista
--------------------
Tak takhle, je to hrozně jednoduchý. Můj plán nebo respektive takový zbožný přání je vlastně nafilmovat a vyfotit celý svět ze vzduchu. Nemůžete samozřejmě jít úplně do detailů, ale tak aspoň v principu. Ještě pořád se mi nepodařilo oblétat pořádně Asii, tam samozřejmě je to poměrně velký problém, protože třeba v Číně se vlastně všeobecný letectví nebo prostě tohle to sportovní letectví nebylo doteďka zatím povolený. Teď se to tam nějak mění, ale samozřejmě je to složité. Pak je i otázka jazyků a tak dále, protože v Číně přece jenom ta angličtina není zaběhlá. Řada dalších zemí v Asii, já nevím, Indie, Pákistán a tak dále, jsou velmi komplikované byrokraticky. Takže Asie, bych řekl, že zůstává, Jižní Amerika, Mexiko. Ale ty plány samozřejmě nějaký mám. Největší takový přání asi dneska, kdybych řekl, tak je Sibiř.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Letos už, a to máme teprve 8. měsíc, máte za sebou 2 expedice, Austrálie a Aljačka. Začněme v Austrálii. Jak dlouho jste tam byl?

Jiří PRUŠA, letec, publicista
--------------------
Tak já jsem tam byl celkem, mám dojem, asi 25 dní, něco trochu přes 3 neděle, protože tam samozřejmě je potřeba do toho připočíst nějakej čas na překonání toho časového rozdílu, toho jet-lagu, kterej vás vždycky dostane a čím člověk má vyšší věk, tak se mi zdá, že to nějak působí víc. Ten vlastní let tam trval, myslím po Austrálii teda, trval 17 dní a k tomu asi vždycky tak 3 dny musím připočítat na nějaký převzetí letadla, přezkoušení, protože třeba v Austrálii bylo poměrně složitý získat jejich povolení k tomu, aby tam člověk lítal s letadlem, který je registrovaný v Austrálii. Musíte teda udělat přezkoušení teoretický a praktický a tak dále, pak to připravit a odletět. Takže asi 25 dní, z toho 17 dní vlastního letu, 3 dny na tom letišti.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Co tedy obnáší ta praktická stránka věci? Teď si můžeme vyvodit z toho, co jste říkal, že tam nedopravujete vlastní letadlo, půjčujete si letadlo. Jak to vypadá? Jak vypadá příprava na takovouhle expedici?

Jiří PRUŠA, letec, publicista
--------------------
Takhle, já tam, kde je to zvladatelný, tak letím letadlem z Česka, což je samozřejmě nejjednodušší, protože máte všechny papíry, ničím takovým se nemusíte zabývat. Problém samozřejmě pak je, pokud mluvíme o, já nevím, Spojených státech, Austrálii, Aljašce a tak dále, tak doletět tam a zpátky by zabralo velký čas, plus dostanete za limity třeba údržby toho letadla a tak dále. Takže je potřeba to letadlo půjčit. První vždycky problém je najít teda někoho, kdo vám ho půjčí, protože sice se jako půjčuje, já nevím, ve Spojených státech je i v tý Austrálii celkem jako běžná záležitost. Ale najít někoho, kdo vám půjčí, jste cizinec, nevíte, neznáte, nikdo vás tam nezná a tak dále. Takže tohle to obvykle trvá tak, já nevím, měsíc, 6 neděl než vytipuju i letadlo. Protože někdy vám nabízí letadlo, se kterým bych se bál letět taky třeba. Jednou, ještě dokud jsem neměl dostatek zkušenosti, tak jsem v jižní Africe si půjčil letadlo a pak jsem, musím říct, že jsem byl hodně nervózní z toho, abych tu cestu dokončil, protože prostě člověk není zvyklej na to, že někdy mu to nahodí, někdy mu to nenahodí, že vám neukazujou nic palivoměry, že to letadlo je velmi, vidíte na něm, jak špatně je udržovaný. Takže na to už si dneska dávám podstatně větší pozor. Řekl bych asi 6 neděl. Takže to je tak první. Pokud letíte v zemi, jejíž piloťák, pilotní průkaz nemáte, tak je potřeba si tam udělat vlastně, získat povolení pro to, abyste teda mohl letět s letadlem, který je tam registrovaný, ať už třeba v jižní Africe, takže já mám dneska piloťáky vlastně jižní Afriky, kterej platí asi 5 let, australskej taky. Ale to jsou vždycky na nějakou teda omezenou dobu. Pro mě je velmi jednoduchý lítat ve Spojených státech i ta Aljaška samozřejmě jako Spojený státy, protože já mám americkej piloťák. Vlastně já jsem tam prvně piloťák udělal, pak jsem si teprv udělal z toho českej.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Jaké bylo létání nad Austrálií? Splnilo vaše očekávání? Protože já musím dodat, že vy také fotíte, fotky máte překrásné. Co vás nejvíc zaujalo?

Jiří PRUŠA, letec, publicista
--------------------
No tak já nevím, asi ten ohromný prostor a pravděpodobně let nad Solným jezerem severně od Adelaide, kde vlastně asi hodinu a půl nebo 2 hodiny letíte úplně prostě nad bílou plochou. Já jsem si hrozně přál tam přistát. Letěl jsem kus nad tou hladinou. Pak jsem byl rád, že jsem se nerozhodl tam přistát, protože údajně je to jenom škraloup, pod kterým je bahno, takže to by asi nebylo dobrý.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
To by bylo poslední přistání.

Jiří PRUŠA, letec, publicista
--------------------
Přesně tak. Ale já jsem myslel na ty automobilový rekordy, který dělali někde v Bonneville ve Spojených státech, že jo, to solný jezero, tak jsem si říkal, jo, to by určitě vydrželo. Ale tohle to jezero Eyre, myslím, Eyre se jmenuje, tak prostě není tak pevný jako Bonneville. Ale jinak, teď jsem vytáhl takovou 1 věc, ale těch překrásnejch míst, pak máte korálový útesy tam na severovýchodě, Brisbane a tak dále, tak to jsou úplně překrásný věci, kde lítáte opravdu jenom se zatajeným dechem nad mořem. A pro mě ten, vy jste to teď řekl s tím focením, já musím říct, že to focení i filmování, protože mám většinou i 3 kamery na křídlech, tak to focení je to, co vlastně mě žene. Protože možná člověk, když poletí, tak se na to podívám, řeknu si, jo, to je fajn. Ale já, jakmile vím, že to fotím a že to fotím pro řadu diváků, ať už na našem webu nebo v časopise, tak prostě já jim to musím ukázat a to je taková moje odměna za to, že to vlastně dělám, protože to finančně rozhodně není podnikatelská činnost, ale žene vás to, protože chci ukázat to nejlepší, co tam vidím. Takže se snažíte najít ty nejlepší pohledy.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Nemrzí vás někdy, že jako, dejme tomu, řidič auta nebo cyklista nebo motorkář nemůžete zastavit? Vidíte krásné místo a říkáte si, no, tak to bych si obešel, tam bych si to prohlédl, podíval bych se na to ze všech stran a vy to prostě přeletíte. Jasně, můžete udělat kroužek, otočíte se, podíváte se ještě jednou, ale letíte dál.

Jiří PRUŠA, letec, publicista
--------------------
Možná mrzí, ale já musím říct, že už vlastně při těch expedicích, já jsem v úplně jiným módu v hlavě. Já někdy si napřed, než tam letím, tak si plánuju nebo si řeknu, no, tady bych se mohl zajít podívat nebo to. Ale jakmile jste na tý expedici, tak mě vlastně nezajímá vůbec nic jinýho než letět a jak to udělám dál, co bude dál a tak dále. A jakmile se probudím ráno, tak abych si řekl, tak teď se půjdu někam projít nebo někam podívat, tak to prostě nejde. Moje hlava prostě je na tom letu, na tý expedici nebo prostě to. Takže já, upřímně, ani tímhle tím způsobem už vlastně dneska neuvažuju. Určitě by to bylo hezký, ale není to v hlavě.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Dnes s letcem a publicistou Jiřím Prušou. Expedice Austrálie 2017, 1 úkol, který je letos za vámi a tím 2. byla Aljaška. A opět, zeptám se velmi jednoduše, jaké to bylo? Je to asi úplně jiný zážitek než z Austrálie a já bych si skoro hádal, že silnější.

Jiří PRUŠA, letec, publicista
--------------------
Tak Aljaška byla naprosto nejsilnější pro mě teda. Já nevím, ani třeba Karibské ostrovy a tak dále, což byla krásná cesta, tak tohle je opravdu, řekl jste to naprosto přesně, něco úplně jiného. Já sám jsem z toho měl poměrně velký respekt, nechci říct nejistotu, ale velký respekt. Tohle byla vlastně jediná expedice, kterou jsem připravoval 2 roky. Já jsem tam už byl před rokem vlastně na zemi, abych teda viděl jednak, jaký je tam počasí, takže jsem viděl, že je velmi špatný, že třeba v červenci tam z 10 dnů, který jsem tam byl, 8 dnů bylo naprosto neletové počasí, protože byla mlha a pršelo. Takže jsem to musel nějak vyprecizovat, zjistit, že teda nejmíň prší zřejmě v květnu a červnu. Pak jsem tam zjistil, že sice na Aljašce se dá půjčit letadlo, ale jsou to vesměs letadla, kterých právě bych se docela bál. Takže jsem musel začít shánět letadlo dole ve Spojených státech, v Seattlu a potom vlastně na tu Aljašku doletět přes Kanadu. Takže tohle všechno. To, že to je drsnější, ukazuje třeba už i to, že mi pojišťovna odmítla, vlastně oni nepojišťujou letadla na Aljašku. Takže když jste se ptal před chvílí na to, co to znamená to připravit, tak tady třeba pro tu Aljašku to znamenalo ještě 3 neděle vyjednávání s pojišťovnou a nějaký doplňkový poplatky a rozhodně mnohem složitější přezkoušení, protože chtěli, oni tvrdí, že prostě na Aljašce není vidět, velmi často není vidět horizont, což nejenom tvrdí, ale je to pravda, kdy to máte úplně šedý, takže chtěli vědět, že jsem schopnej lítat bez viditelného horizontu, to znamená v podstatě přístrojově, že se díváte teda na umělý horizont, který máte na palubě a podle toho letíte, aniž teda vidíte, což samozřejmě je zásadní, protože pokud by tohle člověk nezvládal, tak nemůže nikam doletět. Takže tohle to už byly všechno takový jako začátky ukazující, že to bude drsnější. No a jinak musím říct, že bylo ať už špatný počasí a všechno, ale celkově bych řekl, že jsem měla docela štěstí, protože tentokrát z těch asi 17 dnů, ono mi to zas vyšlo asi na 17 dnů, tak možná tak 10 bylo fajn, 5 bylo horších a 2 dny jenom byly úplně neletový, kdy prostě nemůžete letět. Takže to bylo podle mýho názoru v pořádku. Já jsem se tam naučil vlastně novou taktiku, a to je, že jsem zapomněl na to, jakej mám plán nebo jakej jsem měl připravenej plán, ale letěl jsem podle toho, kde bylo dobrý počasí. Takže jsem letěl trošku jako klikatě, ale aspoň se mi podařilo řadu věcí teda vidět, který bych býval neviděl nebo nemohl vyfotit, když bych letěl podle plánu, protože tam zrovna nebylo to dobrý počasí. Prostě tohle byla úplně nová zkušenost, prostě fantastický a někdy musím říct, když i večer usínám a chci myslet na něco hezkýho nebo něco zajímavýho, tak myslím na let nad ostrovy Velký a Malý Diomed, kdy Malý Diomed jsou Spojené státy a Velký Diomed je už Rusko a mezi tím máte nejen teda hranici mezi nima, ale máte tam i časovou čáru, to znamená na Malém Diomedu je dneska, na Velkém Diomedu tak, jak to samozřejmě správně v Rusku je, tak tam už je zítra a je tam ten stejný čas a vy vidíte ty oba ostrovy najednou.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Stejný čas a jiný den.

Jiří PRUŠA, letec, publicista
--------------------
Stejný čas a jiný den, jo.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Průlet Beringovou úžinou byl součástí téhle té expedice Aljaška 2017. A když si o tom člověk čte, tak získá pocit, že je to něco výjimečného. Čím?

Jiří PRUŠA, letec, publicista
--------------------
No, mně to taky úplně nejdřív nedocházelo. Když jsem to plánoval, tak samozřejmě to plánuju úplně stejně, jako když poletím do Benešova, ale prostě to nevidíte tak jako. Ale pak letíte, jste nad mořem, pod váma jsou kry a plavou tam teda velký kusy ledu, ta voda má někde kolem 2, 3 stupňů, takže vy víte, že v ní nevydržíte dýl jak 2, 3 minuty, kdybyste tam musel přistát. Je vítr nějakých 50, 60 kilometrů za hodinu a poletuje vám sníh a mraky jsou někde nějakých 200, 300 metrů maximálně nad zemí, takže musíte letět hodně nízko. Nemáte tu výhodu toho, že byste letěl vysoko, protože kdybyste letěl vysoko, tak nic neuvidíte a nemůžete nic fotit. Takže to byla taková 1 věc. A pak 2. věc byla, já jsem chtěl, prostě hrozně jsem si to přál na tý Beringově úžině přistát, tam je, letiště je asi trošku nadnesený výraz, je tam prostě dráha, protože tam nevedou žádný silnice. V tý severní části prostě nejsou žádný silnice, do těch míst se můžete dostat buďto po moři, jenže moře mezi zářím a červnem, to znamená asi 9 měsíců, zamrzá, takže tam jsou jenom ty 3 měsíce anebo letadlem, nic jinýho prostě neexistuje. Takže je tam tahle ta dráha pro nějakých pár domečků, co tam mají nějaký eskymáci. Ale vy pak vlastně na tý dráze, vlastně nikde nikdo není, přistáváte, máte těžkej boční vítr. Já jsem vlastně 2krát to letiště přeletěl, abych teda prověřil nebo jednou jsem ho přeletěl a podruhý už jsem chtěl přistát, ale viděl jsem, že prostě ten nárazovej vítr by mě bejval odfoukl, takže jsem zase opakoval. Nakonec se mi tam podařilo přistát a já to do dneška nebo do dneška, teď v současný době to považuju za asi nejsložitější přistání, který jsem měl. Jste tam úplně sám, fouká vítr, je 5 pod nulou, tak tím je to zajímavý.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Dnes s letcem a publicistou Jiřím Prušou. Co je ještě letos před vámi? Už to padlo, máme teprve srpen a vy za sebou máte už 2 velké, úžasné expedice, ze kterých vznikají videa, vznikají z nich fotky. Ještě na něco se letos chystáte, anebo to je dost?

Jiří PRUŠA, letec, publicista
--------------------
Tak já mám takovej obecnej plán a to je 3 až 4 expedice za rok, což možná třeba nevypadá hodně, já nevím, ale je to docela náročný samozřejmě, ať už ta příprava nebo i to, jak to yvsvětlujete doma, abyste mohl takhle.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
To je na tom možná to nejtěžší.

Jiří PRUŠA, letec, publicista
--------------------
Já mám na to různý svoje taktiky, někdy fungujou, někdy ne, ale samozřejmě to musím nějak taky respektovat. Takže, abych vám odpověděl na tu otázku, tak já ještě bych rád anebo už teda to nějak připravujeme, letěl takovou, a bude to trošku výjimečný, protože nepoletím sám a poletíme dokonce se skupinou letadel. Je to taková francouzská skupina, kdy se poletí po stopách letecké společnosti Aeropostal, což je, tam lítal i člověk, kterýho všichni znají, ať už lítají, jsou letci, nebo ne, to byl Saint-Exupéry, který vlastně byl 1 z činovníků společnosti Aeropostal. A ta společnost vlastně lítala mezi Toulouse, ve 30. Letech už pak mezi Toulouse a Jižní Amerikou. Ale my poletíme jenom tu část, kterou lítali asi do 32. Roku a to je mezi Toulouse a Dakarem v Senegalu. Takže tohle, tam budem přistávat i na Sahaře, na poušti a tak dále. Věci, kterých bych sám nezvládl, protože já prostě nejsem schopnej v Mauretánii zařídit, aby mi přivezli benzin na letiště, který je někde uprostřed pouště, takže to jsou takový věci, proč samozřejmě člověk možná by se tam i vůbec trošku obával, protože tam nefunguje všechno tak, jak třeba by mělo. Takže to bude taková zajímavá historická akce. Já už jsem teda na Sahaře lítal, ale tohle trošičku to má jinej rozměr a já se docela těším zas potkat třeba lidi, který dělají někdy něco podobnýho.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
A já se těším, až si přečtu článek, který určitě i z téhle expedice vznikne a podívám se na fotografie. Závěrem, pane Prušo, povězte mi, lyžaři se zdraví skol, Petrův zdar, to je rybářský pozdrav, když se potkají muzikanti nebo herci, říkají zlom vaz. Jak se zdraví letci?

Jiří PRUŠA, letec, publicista
--------------------
Teď jste mě teda zaskočil. Já přemejšlím, ale musím říct, že mě to nenapadá. Takže se strašně omlouvám.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Vůbec nic se neděje. Já jenom jsem vás chtěl stylově pozdravit.

Jiří PRUŠA, letec, publicista
--------------------
Možná je to proto, že jsem trošku samotář v tom lítání, ale ten pozdrav neumím. Já si myslím, že asi bude dobrý vždycky dobře přistát, no.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Tak dobrá přistání vám přeji na všechny vaše budoucí lety a expedice. Těším se, že se tady u nás na Dvojce zase někdy potkáme. Ať se daří, mějte se pěkně.

Jiří PRUŠA, letec, publicista
--------------------
Díky moc, je tady vždycky moc mile. Děkuju.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Mým hostem v dnešním cestovatelském Jak to vidí byl letec a publicista Jiří Pruša. Od mikrofonu se pro dnešek loučí Jiří Holoubek. Mějte se hezky.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.