Přepis: Jak to vidí Jana Vlková – 14. srpna 2017

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zemi helvetského kříže, její krásy a rozmanitosti si zamilovala Jana Vlková. Vy se netajíte tím, že si docela potrpíte na vynikající jídlo a pití. Tak je pro vás Švýcarsko ta pravá, cílová země?

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
Je, určitě. Hlavně, jak jste říkala, ta frankofonní část, kde se nějakým takovým velmi zajímavým způsobem mísí to, co je pünktlich s tou francouzskou uvolněností. Ty Francouzi jsou v jistém smyslu takový příliš sofistikovaní a ty Švýcaři jsou takový přímočařejší v té gastronomii.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takový hezký mix. Přijde to jenom mně, nebo je to tak, že se to vlastně ve Švýcarsku hodně točí kolem jídla a pití?

Čtěte také

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
Ano, oni prostě, oni to mají jako se vším, jen to nejlepší je pro ně dobré, takže i to jídlo tam je prostě ve strašně dobré kvalitě. Oni jsou štíhlí, oni prostě jedí málo, ale oni jedí prostě výborně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Asi to pak vyběhají po těch horách nebo když lezou. Jsou velcí sportovci také, že? Švýcaři.

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
Jo, jo, no, prostě to ani jinak nejde. Tam jsou hluboká údolí a vysoké hory, tam je nejvíc čtyřtisícovek v celé Evropě, tak prostě oni to takhle musejí mít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Sýra, čokoláda, křehké sněhové pusinky, takové to pečivo, šnapsy, likéry, vína a určitě jsem na spoustu věcí zapomněla. Na čem vy osobně, Jano, si pochutnáte nejvíce?

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
Ježíš, to je tak těžká otázka. To je, jako kdybyste se mě ptala, které dítě mám nejradši. Všechny, to hrozně záleží na situaci prostě a na roční době.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co si neodpustíte vyloženě, když jste v konfederaci?

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
Když jsem tam v létě, tak piju bílé víno. Já jsem spíš jako na červený tady prostě ze střední Evropy, kde je spíš zima, tak piju víc červený. Ale když přijedu tam, tak tam mám ráda bílé víno a mám strašně ráda to jejich sušené maso.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme se dostali k vínu, jaká jsou typická švýcarská vína? Je to to bílé, které převažuje?

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
Tak já ujíždím, jestli to tak můžu říct, prostě já mám hrozně ráda vína z údolí Rhóny. Prostě to je, když tam jedete vlakem, tam se všude jezdí vlakem, tak kolem té Rhóny jsou vinice. Je to hrozně zvláštní, protože to údolí je hluboké a ty vinice jsou jenom na jedné straně, že jo, na té osluněné a to jsou tak neuvěřitelné prostě stavby, to je úplně svislé, ty vinice. Já nevím, jak to tam vystavěli. A tam oni pěstují bílé víno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měla jste možnost trošku podívat se více pod pokličku těch vinařů? Co to obnáší právě práce v takovémto terénu?

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
Já bych ještě se vrátila trochu jako vlastně k té stavbě těch vinic. Já prostě nechápu, jak to postavili. A oni mají navíc ty vinice zavlažované vodou z ledovců a tam prostě mezi těmi vinicemi se táhnou takové prostě aquaduktu, pidiaquadukty, ve kterých teče voda. Jsou prostě strašně sofistikovaně vedené, aby to prostě teklo, ale aby to teklo pomalu. Takže prostě mezi těmi vinicemi teče voda, kolem těch aquaduktů se dá chodit. A jednou jsem tam teda byla na takové degustaci. Oni tam mají domečky takové, ono je to poměrně legrační setkání. Byly tam 2 dvojčata, 2 sestry to vedly, byly to takové už dámy v nejlepších letech. Jedna se jmenovala Marie Rose a druhá se jmenovala Rosemarie a teď tam prostě dávaly ochutnávat k tomu jejich výbornému vínu sýr raclette prostě, že jo. Byl takový podzim a žloutlo to tam, no a to jsem si říkala, že tam chci zůstat prostě navěky. To víno, které se tam pěstuje, jejich takové prostě nejznámější se jmenuje Fendant a je to prostě takový lehoučký víno jako závoj.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čiší z toho nesmírná pohoda. Když si k tomu ještě přikreslíme tu kulisu, ta panoramata švýcarská. Mám pravdu?

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
Přesně tak, přesně tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký mají vůbec Švýcaři vztah k pití alkoholu? Co byste řekla?

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
No, uměřený jako ke všemu prostě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď mám na mysli, jestli je to, promiňte, běžná součást dát si skleničku dobrého vína, třeba toho bílého Fendant k obědu, k večeři? Něco jako Francouzi.

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
Tak, tak, tam je to součástí jídla. Tam to prostě, že jo, začíná se aperitivem, pak je to jídlo, ke kterému je víno a pak je digestiv a tím se to sklene do takového kulinárně-likéro-vinného oblouku všechno. A patří to k sobě, oni nepijou, aniž by jedli. Tak prostě, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste vystudovala nejenom přírodní, ale i žurnalistiku, prozradím. Také jste překladatelkou z francouzštiny. Tak ty frankofonní kantony švýcarské, tam jste jako doma.

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
Tam jsem jako doma, tam se cítím strašně dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kantonem, kde se daří meruňkám, hruškám a dalším druhům ovoce, je určitě Valais, neboli Vallis a tam umí vlastně kouzlit, proměňovat tyto plody také v tekuté skupenství. To ale nejsou vína.

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
To jsou pálenky, které jsou naprosto famózní. Tam si pěstují, jak jste říkala, a hrušky, pěstují se tam taky maliny, prostě ovoce tohle to. A oni z toho prostě pálí výborné kořaličky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak stará je ta tradice? Asi hodně stará, řekla bych.

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
Ježíš, no, to nevím. Prostě to si nepamatuju.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenom si vzpomínám, nic se neděje, na jednu destilerku. Tam je ta tradice, myslím, z konce 19. století, ale je jich určitě více. Co všechno umí Vallisané destilovat, Jano Vlková?

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
Já jsem zmínila ty meruňky, ta pálenka z těch meruněk se jmenuje Abricotin, prostě abrico jako meruňka. A já jsem ji tady poprvé ochutnala nikoliv v destilerce, ale na lyžích. Já jsem byla lyžovat v takovém regionu francouzsko-švýcarském, Portes du Soleil se to jmenuje, asi 600 kilometrů. Tak jsme tam prostě lyžovali, lyžovali a pak ten průvodce, co nás prováděl tedy, vytáhl tu Abricotin. A musím říct, že na těch lyžích to teda chutná famózně. A to se přiznávám, to jsme si jen tak cvakli, to jsme k tomu nic nejedli, jen tak pod jazýček, aby nám to lépe lyžovalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A není to jenom ovoce, ale i různé bylinky také umí destilovat, že.

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
Destilovat ani tak, macerovat spíš. Aspoň teda myslím. Jejich takovou specialitou je likér z kořene hořce a není to takový ten hořec, který prostě známe všichni z obrázků, takový ten nebesky modrý, ale je to hořec žlutý a chutná to prostě hořce. Je to spíš to digestivum tedy, protože ty hořké látky, ony napomáhají trávení a vůbec podporují činnost jater a tak. A ty kořeny tradičně se dobývaly takovými šílenými dvojvidlemi, které měly hrozně dlouhou tu násadu, aby byla veliká ta páka. To jsem viděla na nějakých obrázcích. Takže, když to ochutnáte, tak je to hořké a když vidíte, jakou to má barvu, tak to je opravdu žluté po tom kořenu. Nevím vlastně, jestli i jiné hořce mají taky žluté kořeny, ale ten, ze kterého se dělá tenhle ten digestivní likér, tak je žlutý, takový temně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z čeho ještě jsou schopni nebo co všechno jsou schopni ještě macerovat z těch horských bylin?

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
Ještě se macerují pelyňky. Švýcarsko v podstatě proslulo absintem, to je pelyněk, který se jmenuje česky pelyněk pravý, artemisia absintium, takže odtud je jasné, jak vznikl ten název. Je to prostě bylina, která je strašně hořká. To je v podstatě léčivka, takže když se to pustí do toho alkoholu, tak je to prostě taky hořké. A tenhle ten pelyněk absint má ještě jednoho takového bratříčka, který roste ve výškách nad 2 tisíce metrů a to je, pelyněk, já ani nevím, jak se jmenuje správně česky, prostě pelyněk ledovcový nebo tak nějak, artemisia geneti, francouzsky se to vyslovuje ženety a podle toho se jmenuje i ten likér. On je to likér, protože se to přislazuje a obvykle to tedy ty lyžaři nebo horští vůdci nebo lyžařští vůdci taky mívají prostě v kapsičce, když se jede lyžovat. Takže to prostě patří nad ty 2 tisíce metrů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jestlipak to nemá také v tom soudku pověstný svatobernardský pes? Nebo je to rum, jak praví legenda?

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
To je dost možný, že tam ty psi měli tohle to. Ono se říká, že ty psi zachraňovali tím, že si lehli k té oběti a tím jí zahřívali, dokud někdo nepřišel, spíš než tím rumem. Takže to prostě možná fungovalo takhle živočišně, že prostě někoho vyhrabali, pak ho zalehli, zahřívali ho tak dlouho, až se zachránil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Taková živá ohnivá ledovcová voda je to, ty maceráty. Hostem je bioložka a publicistka Jana Vlková. Pro švýcarskou gastronomii jsou typické regionální sezónní produkty, tak bych řekla, že hned uděláme i něco pro naše zdraví, když si pochutnáme na nějaké specialitě místní nebo na tom, co se tam běžně vlastně jí.

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
Určitě. Já nevím, tak začíná žloutnout listí, blíží se podzim, já už se začínám těšit na ty podzimní plody. V Čechách máme ořechy a tam v těch jižních částech se pěstují kaštany. To je prostě věc, kterou já mám taky hrozně ráda. Ty kaštany tam prostě rostou tak jako u nás ty ořechy a oni to tradičně využívají na strašnou spoustu jídel, strašnou spoustu věcí. V tom Valais, Vallisu se i pořádají oslavy kaštanů nebo jak bych to řekla, slavnosti kaštanů, festivaly kaštanů, kde se ty kaštany podávají v takové kompozici, které se říká brizolais. A ty kaštany musejí být pečené a já jsem to tam viděla, jak to tam pečou. To se peče prostě v takových válcích na uhlí. Mně se zdálo, že k tomu kreativně využívají bubny od starých praček, do toho se nasypou ty kaštany a pod tím se topí uhlím a točí se s tím, až se ty kaštany upečou. A pak se to podává, podává se to s podzimním ovocem, s hroznovým vínem, nakrájenými jalbky nebo nakrájenými hruškami a samozřejmě k tomu musí být sýr a to suché maso a to je prostě strašně dobrý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde všude najdeme ty kaštanové háje nebo stezky? Které jsou to kantony?

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
Ty kaštany potřebují teplo, takže jsou to prostě ty jižní kantony, je to Valais a je to Ticino, které je italské a které je prostě taky takové už s takovým jižním švihem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kaštanové kantony určitě. Co všechno umí vyrobit z kaštanů. Vím, že je to třeba mouka nebo tato specialita, kterou jste před chvílí popsala.

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
No, oni z toho vyrábí úplně všechno, různě se to zapracovává do různých receptů a mají takový ještě jeden moučník, jehož jméno mi teďka vypadlo, ale to se prostě udělá taková kaštanová pěna a z toho se tlačí takové housenky, jako kdybyste to protlačovala lisem na česnek a to se podává se šlehačkou. A to je teda taky jako mana nebeská.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To pak člověk musí ujít pár kilometrů, aby mu vytrávilo.

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
No, tam jsou ty kopce, to je snadné, to je hned.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vybíráte si cíl vašich cest, Jano, nebo možná i dovolené podle toho, kde je nějaká zajímavá delikatesa nebo kytky, kvítí, býlí, kterému se věnujete?

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
No, já bych se přiznala teda k tomu, že Švýcarsko bylo jeden prostě z takových bodů, kde jsem vlastně přišla k tomu květožroutství, jestli můžu vyprávět celou historku. Byla jsem v nějakém vinařství na kulinárním kurzu, měli jsme tam prostě kurz, něco jsme vařili, vařili jsme teda, dělali jsme spíš takovej koláček a ten šéfkuchař k tomu vařil hlavní jídlo a před tím byla řízená degustace. Tak to byl celý takový prostě večer božského jídla a pití. K té večeři se podával steak z heránské krávy, což teda já odbočuju ještě od těch květů, ale já nejím jenom ty kytky, já mám ráda i to maso. Ty steaky z té heranské krávy jsou prostě takové jemně prorostlé tím lojem, tak něžňonce prostě žilkované a je to strašně dobré, strašně jemné maso. Takže to připravoval ten šéfkuchař. Už jsem zapomněla po těch letech, jaká k tomu byla příloha, to mě asi vůbec nezaujalo, ale zaujalo mě, že on k tomu vyndal z lednice takový prostě plastový tácek, na kterém se prodávají v hypermarketech kuřecí prsa, a na tom měl narovnané květiny takhle hezky v řadách, žluté květy. Já jsem říkala, co to je. On říkal, no, to si dáme k tomu. Já jsem říkala: To se jí? A on říkal, no, všechno, co je na talíři, musí být k jídlu. Tak jsem se podívala, viděla jsem, že jsou to rostliny, česky: krásnoočka, latinsky coreopsis, říkala jsem si prostě, to je to, co mě baví úplně ze všeho nejvíc, já chci jednou jíst kytky. Takže tady jsem prostě v podstatě našla jednu ze svých stěžejních inspirací.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vzpomenete si na ten úplně první chuťový zážitek, který tam byl? Já se přiznám, že jsem ochutnala lístky květů, s tím jsem neměla potíž, ale horší to bylo s takovou smrkovou větvičkou, to jsem trošku měla takovou dentální hygienu.

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
Smrkové větvičky musíte jíst, dokud jsou ještě úplně měkké a mladé. Ale když si vzpomenu na ten chuťový vjem, tak ono to krásnoočko patří do čeledi hvězdnicovitých a to jsou všechno rostliny, které jsou trošku hořké, tam patří i ty pelyňky v podstatě. Oni mají takovou hořkost, ale na tom krásnoočku je právě famózní pro použití v té vysoké gastronomii, že ono je hrozně trvanlivé, ono prostě vydrží v té lednici asi i několik dní. Takže bylo to takové nahořklé, ale s tím steakem to výborně ladilo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To musí být takový kuchař výborným znalcem botaniky.

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
No, tenhle ten možná až tak nebyl, protože ten si to koupil, na tom tácku to bylo napsáno, z jaké to pochází nějaké biofarmy, ale setkala jsem se tedy i s kuchařem, který to sám sbírá a sám z toho vaří. Bylo to v hotelu Pepino a ten kuchař se jmenoval Joel Clentain a já ho považuju teda za další svoji velikou inspiraci. Ale to je taková jako inspirace opravdu nebeská, protože ta vysoká gastronomie, to je prostě něco jiného, než vařím já doma. Ale inspirace to je prostě, člověk ví, kam se dá směřovat, i když vím, že tam prostě z té svojí kuchyně nikdy nedolezu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co všechno umí namíchat? Jaké kreace, kombinace těch alpských bylin třeba právě s těmi sezónními typickými a regionálními produkty?

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
Já jsem ke své smůle nebo to je jedno, prostě štěstí, že jsem tam byla, ale já jsem tam byla v listopadu, když už jsou ty louky suché. Já jsem se později dozvěděla, že on v létě chodí prostě s hosty z toho hotelu, sbírá to na těch loukách a pak to teda dává na ta jídla. A on měl takové prostě předpřipravené věci z toho léta, které zakomponovával do toho menu, které jsme měli. Takže měl takové různé pasty konzervované, ty květy sušené. Měl to prostě nejrůznějším způsobem prostě připravené na přečkání té zimy, která prostě už v listopadu v těch vysokých horách je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kolik tak asi, těžko to nejspíš vyčíslit samozřejmě, rostlin, kvítí najde využití v kuchyni podle vašich zkušeností?

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
Nevím, nekonečně. Já mám v té první knížce těch rostlin 100 a teď připravuju další a ještě jich tam bude dalších třeba 40 a ještě prostě jsou nějaké, které jsem nestačila zakomponovat, ochutnat a to je tím, že já žiju tady v Praze, a tak mám to, co je v pražském okolí. A když se přijde na tu alpskou louku, tak tam jsou prostě další a další a vůbec nevím, kolik tam může být druhů rostlin. Ono se dá jíst spousta těch širolistých rostlin, nejedí se trávy. Jak se jí někde v Polsku žubrovka, ta se nejí, ta se zase máčí do kořaličky, ale dá se jíst spousta prostě těch lučních rostlin, které u nás vůbec nerostou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čím třeba obohatit aktuálně letní srpnový jídelníček z naší provenience?

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
Z naší provenience? Tak co nám tak ještě? No, my musíme už do zahrady teďka, teď už prostě na těch loukách nic není. Pokud bysme chtěli nějaké květy, tak ty zahradní květy takové jednoduché jsou měsíčky, ještě možná někomu kvetou floxy, neboli plamenky, za chvíli budou listopadky, chryzantémy, možná hrachory ještě teďka já mám na zahradě. Ještě by se něco našlo, no. A pak musíme čekat teda možná na ty bobule za chvíli, ale to bude hned. Prostě ta příroda je štědrá, když už nedává ty květy, tak dává pak na podzim zas ty bobule.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď jsem si vzpomněla, že v dalším kantonu, více méně frankofonním Vough kolem Vivi, tam je vlastně muzeum výživy už asi dobrých 30 let, ne-li více a tam je taková pedagogická zeleninová zahrada.

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
Já jsem v tomhle muzeu ještě nebyla. To asi na mě čeká teprve, doufám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tam se vám bude moc líbit.

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
Nepochybuju. Prostě musíme si vždycky nechat něco na příště.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na březích Ženevského jezera, kde je zapíchlá taková ta velká vidlička ve vodách. Vás čeká tedy Ticino a kaštany na podzim?

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
Doufám, no. Možná je trochu brzo ještě, já tam jedu na začátku září, ale tak to Ticino je prostě, tam se zase snoubí ta gastronomie už s těmi italskými vlivy, ale přitom to má prostě takové, jak bych to řekla, no, takové trochu drsné tóny. Oni se nebrání těm tukům prostě jiným než olivovému oleji. Tam prostě vede ta hranice mezi sádlem a olivovým olejem nebo jak by se to nebo sádlem, máslem a olivovým olejem. To je taková hranice, kde se ta Evropa setkává, ty laténi prostě s tím severem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se zmínila o tom steaku z herenské krávy, tak to je také velmi zajímavé plemeno v údolí, podle kterého je vlastně pojmenováno. Je to to údolí, kde se konají i ty soutěže o královnu?

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
To je tam, no, ale to na mě taky ještě čeká. To jsem taky neviděla, to znám jenom z obrázků a videí, jak se ty krávy pouštějí proti sobě, aby spolu bojovaly. Jsou prostě bojovné krávy a ta, která vyhraje, ta je potom královnou a dostane dekorace a prostě všechny pocty jako královna.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A kde je nebo leží království ementálu?

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
Království ementálu leží v Gruyéres a ementál, já jsem se to dozvěděla teprve velmi nedávno od nějaké inženýrky na jídlo, že ten ementál je prostě ementál proto, že ty krávy mají na vemenech nějaké zvláštní bakterie, které si orousají prostě v té trávě z nějakých travin a že právě tyhle ty bakterie, když metabolizují, tak uvolňují oxid uhličitý a tím se dělají prostě ty díry v tom sýru. Takže to prostě takhle je vlastně úplně, to mystérium tvorby těch bublinek v tom sýru je takhle racionální. Ale myslím, že teda trvalo dost dlouho, než se na to přišlo, že to je prostě, úplně přesně nevím, jak to je, ale je to vázané na nějakou trávu, na které prostě žijou ty bakterie, který pak ty krávy mají na těch vemenech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vidíte, tráva, opět jsme u býlí a kvítí částečně, které můžete prozkoumat. Takže to není tedy nějakým procesem v té sýrárně, ale je to výsledek vlastně přírody.

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
Je to výsledek přírody a ono se jim podařilo nějak je prostě pochytat, takže se ty sýry s těmi bublinami dělají už dneska i jinde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rozmanité chutě Švýcarska nám zprostředkovala publicistka Jana Vlková. Já vám za to děkuji a přeji vám krásné léto.

Jana VLKOVÁ, bioložka, publicistka
--------------------
Děkuju, děkuju za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Evropu vystřídá v zítřejším putování blízkovýchodní Libanon, kam nás zavede fotograf Jakub Kinčl. Na slyšenou se těší Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.