Přepis: Jak to vidí Tereza Moravcová – 30. srpna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný den přeje Zita Senková. Je tady další vydání cestovatelského Jak to vidí. Zlí jazykové jízlivě občas říkají, že Francie by byla krásná bez Francouzů. Co je na tom pravdy, nejenom na to se budu ptát dnešního hosta. Pozvání přijala Tereza Moravcová, která v Paříži prožila několik let a kam se pravidelně vrací. Dobrý den, vítejte.

Tereza MORAVCOVÁ, novinářka
--------------------
Děkuju, hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čím vás Paříž okouzlila jedním slovem?

Čtěte také

Tereza MORAVCOVÁ, novinářka
--------------------
Jedním slovem? Svým uměním a kulturním životem. To už jsou 3 slova, pardon, ale v podstatě tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No a my k těm 3 slovům přidáme podstatně více slovíček v dnešním pořadu. Inspirativní poslech. Paříž jste poznala ještě jako novinářka a byla to právě kultura, která vás do francouzské metropole přivedla?

Tereza MORAVCOVÁ, novinářka
--------------------
Já to upřesním, já jsem do Francie přijela v roce 2002, na začátku roku 2002 v rámci programu Erasmus, který v té době začínal. Takže bylo to na studia, zůstala jsem tam zhruba 9 měsíců. Pak jsem se tam vrátila zhruba v roce 2005, kdy jsem dělala rešerši na svoji diplomovou práci v rámci filmových studií. A pak v roce 2009, kdy jsem začala dělat doktorát na pařížské Sorboně. A vlastně v průběhu toho posledního pobytu, protože před tím už jsem měla nějakou pracovní zkušenost z českých médií, tak jsem zároveň začala vlastně přispívat do českých médií z Paříže.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenom doplním, že momentálně vedete kulturní oddělení na zastoupení Valonsko, Brusel, takže kultuře jste zůstala a zůstává věrná. Diplomová práce o filmu?

Tereza MORAVCOVÁ, novinářka
--------------------
Vlastně moje téma byla filmová reprezentace Jany z Arku, to znamená, že z hlediska vlastně rešerší a pramenů bylo absolutně nutné zajet do Francie, protože u nás samozřejmě je k tomu velmi málo pramenů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To muselo být nesmírně zajímavé, v metropoli země s tak ohromnou tradicí, kinematografií právě věnovat se studiu filmu.

Tereza MORAVCOVÁ, novinářka
--------------------
To byl jeden z důvodů, proč vůbec filozofická fakulta, přímo filmová studia navázala nějaká kontakt s pařížskými univerzitami, protože opravdu film má ve Francii velkou tradici. A určitě úroveň tamní univerzity je nesmírná. A musím říct, že mě to obohatilo nejenom z hlediska studijního, ale samozřejmě i lidského. Člověk se naučil spoustu věcí. Co na Paříži zbožňuju, je to, že opravdu tam existuje extrémně velká síť kin, velká část z nich je i vlastně takových, dalo by se říct, artových, ale i v běžných kinech naleznete nesmírně zajímavé filmy z celého světa. Každý týden tam má vlastně premiéru takových 7 až 15 filmů a minimálně polovině z těchhle premiér jsou opravdu zajímavé filmy, které v Čechách bysme nejspíš považovali za artové. Nicméně Francouzi, kteří jsou právě asi zvyklí chodit do kina, mají už jiný postoj i k tomu, co je artový, tak běžně chodí na filmy, které v české kotlině běžný divák by považoval za něco spíš už vyhraněnějšího, ne v běžné produkci. Takže to je to, čím mě Paříž naprosto okouzlila a já musím říct, že nejenom během svých studií jsem do kina chodila skoro každý den. Existuje tam taková úžasná předplacená karta, jmenuje UGC, což je taková síť velkých multiplexů. A vy si zaplatíte na měsíc nějakých 20, 25 euro s tím, že podotýkám, že běžný lístek stojí do kina 12 euro.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to se určitě vyplatí.

Tereza MORAVCOVÁ, novinářka
--------------------
Ano a můžete chodit klidně na 3 filmy denně. Nejsou to jenom ty multiplexy, což je právě to UGC, ale jsou do toho zapojená i menší kina, kde můžete opravdu vidět japonské filmy, italské filmy, španělské filmy, ale hlavně současnou produkci. To je něco, co mě naprosto okouzlilo a kvůli čemu Paříž zbožňuju.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Znamená to tedy, že Francouzi jsou velkými milovníky kinematografie, jak vás tak poslouchám.

Tereza MORAVCOVÁ, novinářka
--------------------
Určitě obecně bych řekla, že nemám ráda stereotypy nebo zobecňování, ale je pravda, že už díky tomu, že vlastně mají tenhle neskutečný přístup ke kinematografii celého světa, tak řekla bych, že jsou poučenými a vzdělanými diváky a tím pádem se samozřejmě i prohlubuje ta láska k tomu filmu. Když těm věcem rozumíte a máte před sebou další výzvy, jak například shlédnout film, který trvá 4 hodiny, nic se v něm neděje a jste schopen to nakonec, dejme tomu, i ocenit, najít si v tom to svoje, tak je to něco úžasného. Já mám problém v tom, že mám vystudovanou filmovou vědu, tudíž na filmy samozřejmě nahlížím jinak než běžný divák. Ale opravdu v Paříži je možné zavést docela hlubší konverzaci o nějakém filmu i s relativně běžným divákem, což je naprosto úžasný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak jsou na tom ostatní žánry, když hovoříme o kultuře a umění? Nakolik navštěvovaná jsou třeba divadla, opera, koncerty?

Tereza MORAVCOVÁ, novinářka
--------------------
Co mě určitě na Francouzích baví a vždycky mně to přišlo hrozně inspirativní, že i běžný Francouz, řekla bych, nějaká taková střední třída, se velmi aktivně zajímá o umění a kulturu. Chodí do galerií, vědí, co aktuálně, jaké výstavy jsou, chodí určitě do divadel, na koncerty, do kin. A nejenom, že tam chodí, oni už v té galerii, to mě vždycky bavilo hrozně poslouchat ty jejich hovory, jak to jako rozebírají a pak jdou na tu večeři 3hodinovou a tam to dál jakoby řeší a baví se o těch věcech. Takže to je něco, co je součást jejich každodenního života, řekla bych. A to je něco, co mně přijde skvělý. Na druhou stranu občas se tam člověk setkává s něčím, co bych označila jako takový snobský přístup k tý kultuře, že vlastně je nutné jít na nějakou výstavu proto, že to znamená, že mám nějaké vzdělání a nějakým způsobem ten život žiju. Nicméně já se k tomu snažím přistupovat pozitivně, že ve chvíli, kdy ten člověk opravdu jde do té galerie a vidí tam něco, tak mu to může otevřít nějaké nové pohledy, zajímá se o umění, nesedí doma jenom u televize. Takže to je určitě pozitivní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co si jako milovník kultury a těch jednotlivých žánrů opravdu nenechat ujít v Paříži?

Tereza MORAVCOVÁ, novinářka
--------------------
Tak budu vycházet z toho, co zajímá mě. Určitě bych každému, kdo do Paříže jede, doporučila zajít do nějakého kina, do nějakého menšího, protože řada těch kin má velkou tradici 100 let nazpátek, takže samotná kina jsou vlastně docela zajímavá, mají zajímavou architekturu. Například existuje kino Pagoda, opravdu původně to byla pagody, takže v asijském stylu a má u sebe takovou krásnou zahradu. I člověk, který nemluví francouzsky, může tam například vidět film ze Spojených států, typově film, který k nám se nikdy nedostane, protože u nás jsou víc takové ty hollywoodské spektákly a tam uvidí nějaké menší, spíš nezávislé produkce. Takže to bych určitě doporučovala a pak určitě výstavy. Já mám velmi ráda výtvarné umění, takže z aktuální nabídky si člověk vždycky vybere. Ale co mě na Paříži baví hrozně moc, že tam i když nezajdete do galerie, tak to umění je prostě na ulici a stačí chodit po ulici a kromě toho, že jsou tam streetartový věci, různý objekty na ulicích, sochy, ale je tam i živá produkce. Velmi často se stane, že nějaký hudebník začne hrát a lidi kolem začnou tancovat. Jsou tam performance, jsou tam lidi, co vlastně na ulici začínali a teď jsou z nich opravdu uznávaní umělci. Takže to je něco, že to město tím uměním žije, pulsuje a myslím si, že to ovlivňuje pak ty lidi v tom, jak vnímají umění. Není to něco, co umění je zastaralé, zkostnatělé, musíme za ním do galerie. Opravdu bych řekla, že Paříž tím uměním žije.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je takzvaný streetart takovým tím novějším fenoménem, nebo už je to starší záležitost?

Tereza MORAVCOVÁ, novinářka
--------------------
Neřekla bych, protože já mám třeba ráda jednu umělkyni, která se jmenuje Mystique. Je to žena, které, myslím, že teď už bude kolem 50 a začínala v 80. letech, kdy i v Paříži byl prostě streetart a lidi, co sprejujou na zdi spíš v nějaký šedý zóně, nebylo to oficiálně povolený, nicméně co mně přijde naprosto úžasný, že pařížská radnice pochopila, že je to druh umění a že by se to vlastně mělo podporovat. Například pařížský 13. Obvod, což je kolem Place d´Italie, je to taková, se jí říká vlastně Čínská čtvrť, tak tamní radnice vyloženě podporuje streeartisty, a to v tom smyslu, že tam jsou takové vysoké panelové domy a naleznete na nich ohromný, ale opravdu ohromný umělecký obrazy sgrafitti. Takže to je něco, co mně přijde úžasný. Oni místo toho, aby nahlíželi na to, že někdo, dejme tomu, se to dá pojímat, že je to vandalismus, tak se toho chytili a ten fenomén podporují, což mně přijde úžasné, protože to město, zvlášť když jsou to, dejme tomu, paneláky, to opravdu oživí.Takže když někdo pojede do Paříže, určitě bych doporučovala koukat na fasády. Ono, když to jednou objevíte, tak zjistíte, že to je i v centru od menších obrázků po opravdu velké, velkoformátové věci. Například v samotném centru nedaleko Centre Pompidou je taková obrovská, opravdu přes celou stěnu vysprejoval Jeff /nesrozumitelné/ takovou jakoby tvář, která dělá Pšš. Je to jedno vlastně z nejznámějších jeho děl a je to v samotném centru Paříže. Velmi mám ráda umělce, který si říká Clet a ten zase maluje na dopravní značky. Máte například zákaz vjezdu a on k němu domaluje takového panáčka, který jako by nese ten zákaz vjezdu. Domalovává Eiffelovky, andílky. Je škoda, že jsme v rozhlase, protože by bylo dobré to vidět, ale to něco, že když se člověk opravdu začne jenom rozhlížet po ulicích, tak objeví spoustu zajímavých věcí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak na to reagují samotní Pařížané?

Tereza MORAVCOVÁ, novinářka
--------------------
Myslím si, že jsou vděčný a líbí se jim to. Spíš v dnešní době bojujeme s tím, že nastává určitá komercionalizace tohoto odvětví. Vy si ty jejich věci můžete koupit v galeriích a ten zmiňový Clet prodává svoje věci od nějakých 50 do 100 euro. Takže vy si to jako v reálu můžete koupit, což pak je otázka, jestli původně oni spíš proti něčemu bojovali. Na začátku ta zmiňovaná Mystique, kterou mám velmi ráda, je feministicky zaměřená. Ty její vzkazy, to, co sprejuje na zdi, jsou opravdu, řekla bych, než vždy úplně lehce přijatelné, zvlášť v těch 80., 90. letech opravdu byla taková docela feministka, což v dnešní době už samozřejmě vnímáme jinak, ale stále vždycky ten street art byl, vychází to ze svého názvu pouliční umění, nechtěli bejt ty lidi v galeriích, chtěli mít absolutní nezávislost. Což v dnešní době, když už pak si můžete ty jejich věci koupit jako plakát, je to otázka, jestli se tím maličko neposouvá někam jinam.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Paříž očima a srdcem Terezy Moravcové v dnešním cestovatelském Jak to vidí. Jakými proměnami prošla francouzská metropole? Vy jste tam strávila, prožila několik let v různém období, vracíte se tam. Co byste řekla?

Tereza MORAVCOVÁ, novinářka
--------------------
Já mám pocit, že, aspoň pro mě, Paříž stále zůstává tím městem kultury a umění, to se nezměnilo. Možná narážíte na nějakou politickou situaci, tam samozřejmě vidím ty změny. Francie prochází teď nějakým období, které není vůbec lehké. Je to vidět i na ulicích, kdy je tam armáda ozbrojená, všude máte různé kontroly. Nicméně to, že v ulicích je armáda, na to já jsem zvyklá od roku 2002, protože po 11. září vlastně okamžitě nastalo nějaké zvýšení bezpečnostních složek. Teď je to samozřejmě těžší. Co můžu říct, že po samozřejmě útocích se proměnila nálada. Po tom prvním útoku, což bylo na Charlie Abdo, mám pocit, že se francouzská společnost tak jakoby spojila a snažila se mít takový ten postoj a my se tomu nepoddáme a můžete dělat cokoliv chcete, my jdeme dál. Po tom druhém útoku v Bataclanu to byl naprostý šok i pro mě, přestože jsem v té době byla v České republice, protože znám to místo, řada mých kamarádů bydlí velmi blízko, volali jsme si, psali a cítila jsem z těch lidí, neřekla bych strach, ale naprostý šok a těžko se s tím samozřejmě vyrovnáte. Je to zásah do absolutně nějakých vašich svobod a toho, jak Francouzi vnímají vůbec jako život. Ještě když jsem tam byla v lednu letošního roku, tak ta atmosféra musím říct, že byla docela těžká. Taková jakoby tíživá. Francouzi běžně se na ulicích spolu baví, hrozně snadno navazujete kontakt. Mně se stalo, že vlastně během týdne, co jsem ve Francii, se většinou s neznámými lidmi bavím asi tak 30krát víc než za celý rok tady v České republice. Ten kontakt je hrozně snadný. Najednou to nebylo, najednou lidi byli víc uzavřený do sebe, zároveň si hodně všímali, co se kde děje. Teď, když jsem se vrátila, je to zhruba týden, tak můžu říct, že ta atmosféra je jiná. Bavila jsem se svými francouzskými kamarády, kteří mi popisovali, že opravdu dřív bylo pro ně úplně běžné, že vlastně na ty útoky a na nějakou hrozbu mysleli každý den, což se dá úplně pochopit. Teď už se to nějakým způsobem ustáluje, že, dejme tomu, vzpomenou si na to jednou za týden, ale snaží se žít dál a myslím si, že je důležité, aby my jsme pochopili, že bohužel to je realita našich dní. Takhle nějakou dobu to asi bude dál fungovat, ale my nesmíme, a v tom se mi líbí Francouzi, že my se tomu nesmíme poddat a nesmíme mít hlavně strach.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak oni vnímají vůbec život Francouzi?

Tereza MORAVCOVÁ, novinářka
--------------------
To je další věc, co mě na Francii hrozně baví, protože takové to savoir vivre - umění žít nebo si užívat, to tam opravdu vidí člověk každý den od toho, že oni si umějí vychutnat jídlo, vychutnat dobré víno, užít si tu výstavu. Jenom jít na skleničku s přáteli je něco, kde opravdu oni si ten večer užijí beze zbytku. A to je něco, taková určitá lehkost, která mě na nich zajímá a baví. Samozřejmě má to i ty stinné stránky, že občas ta lehkost a takový to nevidění problémů, to bohužel mám pocit, že tu Francii v určitých aspektech, ať už ekonomických nebo sociálních nebo i těch integračních nedostává vždy na tu úplně správnou cestu. Ale musím říct, že ten přístup lehkosti a umění si užívat bych byla ráda, kdybysme občas měli i my tady v České republice.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je asi dáno geneticky u těch Francouzů.

Tereza MORAVCOVÁ, novinářka
--------------------
Řekla bych, že je to samozřejmě výchovou a nesmíme zapomínat, že to je velký národ. Já sama jako příslušnice malého národa, kdy Češi, řekla bych, nemáme tak velké sebevědomí, které bysme ale mohli mít. Naši vědci, umělci dokázali spoustu úžasných věcí. Ale jsme prostě ten malý národ, jinak to máme, jak vy možná říkáte geneticky nebo výchovou, historií, zkušeností, tím, co jsme si prožili, dáno. Takže oni jsou ty příslušníci toho velkého národa, proto mají to velké sebevědomí. A občas se člověk tomu musí pousmát, protože nebudeme si nalhávat, z hlediska politiky Francouzi už nejsou tam, kde bývali před nějakým obdobím, už to není úplně ten tahoun. Uvidíme, jestli s novým prezidentem se to změní, nebo ne. Nejsem si tím jistá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tváří se to tak, že byl nahozen opět hnací motor Evropské unie Francie a Německo.

Tereza MORAVCOVÁ, novinářka
--------------------
Je to možné. Já bych dala určitě mu nějaký prostor. Je pravda, že v současné době mu klesají preference, což ovšem nic neznamená. Je pravda, že vlastně tu oblíbenost má nižší, než měl Holland po 100 dnech, což je docela zarážející. Ale my nesmíme zapomínat, že on byl zvolen více méně proto, že nebyla jiná volba. Spousta lidí ho určitě volila, protože ho chtěli zvolit, ale velké procento lidí ho volilo z toho důvodu, že nebyla jiná volba. Nechtěli zvolit Marie Le Pen, a proto volili jeho on měl nějaké sliby, které teď se ukazují, že ne všechny úplně naplňuje. Velmi problematická se ukazuje jeho komunikace s novináři i s běžným lidem v uvozovkách. Velmi je mu vyčítána taková jistá arogance. On je z té vyšší střední třídy, má vystudovanou elitní školu a určitě to není typ takového toho lidového prezidenta, kterého například my máme v České republice. Pak je otázka, co je lepší. Ale z hlediska té komunikace určitě jistá arogance vůči právě dělníkům, odborům, to se ve Francii, myslím, neodpouští.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na co si tedy takový typický třeba Pařížan, abych se vrátila do metropole, potrpí podle vás? Je to určitě tedy dobrá, kvalitní kultura a to dobré jídlo. Tady možná bychom se mohli zastavit. Mě vždycky zajímalo, Terezo Moravcová, proč Francouzi večeří tak pozdě a tak dlouho, 2, 3 hodiny.

Tereza MORAVCOVÁ, novinářka
--------------------
Proč večeří tak pozdě, nevím. Proč večeří tak dlouho? Odpověď je jednoduchá, oni si to vychutnávají. Když se sejdou Francouzi k jídlu, tak to není jenom o tom jídlu, je to o tom setkání. Je to o tom, že oni spolu mluví a dost často při jídle se mluví o jídle. Mě to ze začátku velmi fascinovalo, proč budu popisovat, co mám na talíři, jaký řízek, jak se to připravilo. Postupem času jsem tomu přišla na chuť. Řeknu vám takovou jednu zajímavou historku. Kdysi jsem byla pozvaná, mám jednoho známého v Bordeaux a on každý srpen organizuje enormní akci pro, já nevím, dejme tomu, 50 svých přátel. Je to víkend, kde se vaří a jí. Ale hlavně jsme si o tom povídali, vymýšleli jsme si, jaké víno se k čemu hodí. Setkávám se v Čechách občas s postojem, že to je takové snobské a že to jídlo přece a víno, není to zas tak důležitý. Pro ně prostě to důležitý je. A poslední den sestával z toho, že oni mezi sebou diskutovali, jaké menu bude za rok. A chápu, že prostě nám s naší kulturou se to může zdát jakoby přehnané, ale mě, musím říct, že to baví, že vlastně oni si to dokážou užít a i to jídlo vychutnat a je pravda, že v Paříži nebo ve Francii se jí hrozně dobře. A co mně říkal ten můj kamarád na konci, to mně přišlo úplně úžasný. Já jsem se ho ptala, k jakému jídlu jaké víno, dlouho jsme se o tom bavili, ale na konci on na mě tak kouká a říká, víš, ale úplně nejdůležitější je, s kým to víno piješ. A to mně přišlo naprosto úžasný a to je, řekla bych, ten esprit francouzský, protože vy, abyste si někde sám v koutku jedl jídlo a pil k tomu víno, byť bude sebelepší, to nebude pro Francouze to, že si to opravdu užije. On to potřebuje sdílet. A možná i proto se o tom baví, protože je to pro něj důležitý. Běžně se ve Francii pořádají velké večeře pro přátele, kde opravdu vy navaříte několik chodů, ale pak se počítá s tím, že vy, když někoho takhle pozvete, tak zároveň on vás pak pozve k sobě domů a zas připraví něco úžasnýho. A to sdílení, to mi na tom přijde to úžasný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak jak vás poslouchám, řekla bych, že to, co jsem řekla v úvodu, co prý občas zlí jazykové tvrdí, že Francie by byla krásná bez Francouzů, tak to je prostě pomluva.

Tereza MORAVCOVÁ, novinářka
--------------------
No, já s tímhle vtipem můžu trošku souhlasit, protože teď jsme se bavili pouze o těch pozitivech a samozřejmě je tam spousta i negativ. Já jako tehdy přistěhovalec už v tom roce 2009, já jsem chtěla ve Francii žít, tak jsem samozřejmě narážela na různé, ne úplně jednoduché situace. Řekla bych, že Francie není úplně otevřená země, je to země, která na první pohled je skvělá, bavíte se s lidmi, ale proniknout jakoby hloubš, navázat pevnější vazby a přátelství není úplně jednoduché. Ale mezi námi není to jednoduché ani například pro samotné Pařížany mezi sebou. Je to i otázka toho, že ty hlavní města jsou specifická. Řekla bych ale, že Francie částečně se dá nazvat zemí, kde je trošku xenofobie, s čímž já jsem se potýkala. Nakonec ale jsem si řekla, že je to i o tom, že člověk nemůže říct, že všichni Francouzi jsou stejný. Ano, jsou tam určité tendence v té společnosti, nějak jsou vychovávaný, ta společnost, řekla bych, že spíše je kastovní. Je hrozně důležité, do jaké rodiny se narodíte, do jaké školy chodíte a to vás celý život bude limitovat. A to si myslím, že není dobře. Na druhou stranu pak vždycky záleží na tom, na jaké konkrétní osoby narazíte. A já musím říct, že jsem měla nesmírné štěstí, narazila jsem na skvělý lidi. Doteď jsem s nima kamarádka, mám francouzské přátele. Ale samozřejmě i na spoustu lidí, kteří nebyli dobří a v tý době jsem si myslela, že jsou xenofobní, že jsou rasistický. Dneska se k tomu snažím přistupovat tak, že holt jsou to možná jednodušší, hloupí lidé a ty jsou všude. Ty jsou ve Francii, ty jsou v Český republice, ty jsou v Sýrii. Takže možná i takhle se dá na ty věci nahlížet.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Během vašeho pobytu ve Francii jste určitě navštívila celou řadu zajímavých míst. Na co byste ráda takhle spontánně upozornila, co nenajdeme v těch průvodcích?

Tereza MORAVCOVÁ, novinářka
--------------------
Já osobně, když člověk žije v tom městě, tak si vlastně, a zvlášť ve velkoměstě, tak si musí podle mě najít svoje takový intimnější místa. A pro mě tohle intimnější místo paradoxně je v samém centru Paříže, a to nedaleko Centre Pompidou, což Pařížani říkají té oblasti Bobo, která je neskutečně rušná a turistická, ale stačí zajít do takových menších uliček. A tam například existuje pasáž Moliére, pár kroků od Centre Pompidou, kde je naprosto úžasná kavárna, kde za relativně nízkou cenu dostanete skvělý víno a nejenom skvělý víno, taky skvělý servis, což není ve Francii úplně běžné. Je známo, že francouzští číšníci nejsou úplně jednodušší a milí, člověk je občas v šoku z toho, co si tam vyslechne. Tady to tak není, oni se s vámi baví, doporučí vám víno, jaké byste si měla dát a hrozně je to tam příjemné. Takže to, když jsem tam žila, tak opravdu můžu říct, že se ze mě stal štamgast a chodila jsem tam velmi často. A jak je to v takové zapadlé uličce, tak ani moji pařížští kamarádi vlastně nevěděli vůbec, že to existuje. Takže jsem jim ukazovala, všichni byli nadšený, pak křičeli, Terezo, ty znáš Paříž líp než my, to není možný. Ale je to jenom o tom, že si člověk najde nějaký to svoje místo. Pak mám hrozně ráda další oblast, což řekla bych, že není úplně turistické místo a to je Biblioteque Francois Mitterand. Já díky tomu, že jsem dělala doktorát, tak jsem tam opravdu trávila hodně času. To jsou takové ty velké 4 budovy ve tvaru knih. A já to místo mám ráda proto, že vlastně u téhle Biblioteque Francois Mitterand je takový most, most Simone de Baeuvoir, což byla taková velmi slavná filozofka a feministka. A on je zajímavý, že je takový oblý, klenutý, no, musí se to vidět. A to, řekla bych, že je moje nejoblíbenější místo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Paříž očima a srdcem Terezy Moravcové. Já vám moc děkuji za postřehy a přeji vám hezké dny a hezké cestování.

Tereza MORAVCOVÁ, novinářka
--------------------
Já taky děkuju. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. Dobrý poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.