Přepis: Jak to vidí Petr Voldán – 1. září

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech letního Jak to vidí přeje Zita Senková. Následující půlhodina nabídne postřehy z Malty očima Petra Voldána, jehož hlas dlouhá léta zněl a pořád zní z vysílání Českého rozhlasu. Dobrý den.

Petr VOLDÁN, rozhlasový a televizní reportér
--------------------
Hezké ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já s dovolením asi budu výjimečně v tomto pořadu tykat svému dlouholetému kolegovi a také bývalému šéfovi zahraniční redakce Českému rozhlasu. Tvůj hlas, Petře Voldáne, zněl z několika míst zeměkoule pro vysílání Českého rozhlasu. Z Moskvy, z Ruské federace, z Pobaltí, z Afghánistánu, také z Londýna. Mimochodem je to 20 let přesně, co jsi tam nastoupil.

Čtěte také

Petr VOLDÁN, rozhlasový a televizní reportér
--------------------
Je to přesně, já jsem si to připomněl teď se smutným výročím princezny Diany, že vlastně to byl můj ostrý start. Já jsem ještě neměl vybaleno a vzbudili mě ráno tak jako většinu zpravodajů po světě s tím, že se stala nehoda v Paříži a že je zle kolem princezny Diany a od té doby začal neskutečný kolotoč. Takže místo zabydlování se v Londýně rovnýma nohama do zpravodajství. Takže opravdu přesně 20 let.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ty jsi pracoval také v Bruselu jako asistent v Evropském parlamentu, ale řekla bych, že ta vášeň pro média, to je celoživotní láska. Hlavně rozhlas.

Petr VOLDÁN, rozhlasový a televizní reportér
--------------------
Hlavně rádio, protože já to tvrdím, už se opakuju, kdo slyšel některé mé rozhovory nebo podobně, tak už to ode mě slyšel, já považuju rozhlas za nemoc, pro mě nevyléčitelnou a pro tebe, jak vím, taky. Je to prostě taková zvláštní droga, okouzlení hlasem. Vždycky jsem dával přednost spíš tomu rádiu paradoxně, že si dnes budem povídat o televizních postřezích, protože mně to připadalo, že ten rozhlas je takovej blíž k člověku, že se tím hlasem, člověka nerozptylují ty obrázky, dostane člověk posluchači až pod kůži. No a měl jsem dobrou školu třeba od profesora Kováříka, který, když nám na fakultě pouštěl třeba reportáž o kapce vody Františka Gela, no tak ty věci mě dostaly. Já jsem si nikdy nemyslel, že půjdu do rozhlasu, když jsem přemýšlel o tom, že budu někdy třeba novinář, tak jsem si říkal, budu psát, to mě bavilo. No, ale jakmile jsem prostě přišel k mikrofonu, tak bylo zle a bylo z toho 26 let zaměstnání a doteď ještě pořád spolupráce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Našel jsi v televizních fejetonech obdobu slavného rozhlasového zápisníku zahraničních zpravodajů? Byla naprosto prestižní záležitost dostat se tam.

Petr VOLDÁN, rozhlasový a televizní reportér
--------------------
Přesný postřeh, protože zápisník byl taková odbočka od té vteřinové novinařiny. Udělej nám 35 vteřin o tom výbuchu a, prosím tě, ještě kdyby v tom byl zvuk. Tak proto nám říkali taky někdy vteřinoví novináři. A mně se to hodilo, protože postřehy jsou zvláštní formát v cestopisných dokumentech. Ony mají 5 až maximálně 6 minut, což je málo, ale na druhou stranu výhoda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A my máme dobrých 20 minut na to, abychom si povídali o Maltě. Inspirativní poslech. Petr Voldán v rozhlase působil, jak už zaznělo 26 let. Našel bys v tom nepřeberném množství reportáží, cest takové okamžiky, momenty, setkání, která se ti nesmazatelně vryla do paměti?

Petr VOLDÁN, rozhlasový a televizní reportér
--------------------
Určitě. Jednak z těch domácích reportáží, to mám hodně vrytu reportáž z výlovu rybníka Rožmberk, která byla tak šíleně zvuková, což reportáž má být, a já si pamatuju velice dobře momenty, kdy jsme se s tehdejším přenosákem, přenosovým technikem, abych byl konkrétnější, Jirkou Hrubcem málem utopili v bahně rybníka Rožmberk u Třeboně, protože jsme chtěli mít autentický zvuk toho, jak ti rybáři táhnou sítě v bahně. A oni nás pak museli tahat místo těch ryb, protože bysme tam opravdu skoro zůstali a všechno pořád se natáčelo. Takže tam to funění, oddychování, snaha dostat se z bláta, bylo autentické. To bylo z těch domácích věcí, no a z těch zahraničních cest je to nepřeberně dojmů a setkání. Čemu dát přednost? Zkus vybírat za mě. Potkáš třeba prapravnuka Tolstého a on ti přijede na rozhovor ve Škodovce. No, zápisník jak vyšitý, jak se říká. Pravnuk Dostojevského, tramvaják v Petrohradu, si s tebou povídá o tom, jestli taky píše, nebo nepíše. Nebo na Čukotce najednou tě obklíčí stádo zhruba 3 tisíc sobů a ty nevíš, jak ven z toho kruhu, tak aspoň fotíš ty parohy a za tím trošku narezlý vrtulník a říkáš si, jak já z téhlle té manéže nebo z toho šapitó vlastně vyjdu. No a oni se rozestoupili a vyšel jsem. No anebo cestu průsmyky Hindukuši hodně omláceným terénním autem od tádžických hranic až skoro ke Kábulu do Bagrámu. Nakonec jsme zjistili, že auto skoro nemělo brzdy a podobně. Čečensko nebo plavba po ledoborci na severní mořské cestě a přestupování z ledoborce na ledoborec po prkně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je na knihu, na knihy.

Petr VOLDÁN, rozhlasový a televizní reportér
--------------------
Co vybrat jako, že je největší zážitek? Prostě velké štěstí je, když děláš něco, co tě baví a ještě, co je zajímavé a můžeš to zprostředkovat dalším lidem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vybrat z Malty, o které si chceme povídat? Třeba tajemství maltských perel, které ovšem se šperkem nesouvisí? Nebo pohled do Božího oka? Nebo jedinečné olivy, rarita místní? Co tě na Maltě nejvíce okouzlilo?

Petr VOLDÁN, rozhlasový a televizní reportér
--------------------
No, já musím říct všechno, proto jsme točili 13 dílů, vždycky je to v Postřezích s televizní skupinou dokumentaristů z Ostravy, 13 dílů. Ono je to zase těžké vybírat, protože třeba možná ne moc zajímavě vypadaly záběry na v uvozovkách provařenou přírodní zajímavost světoznámou Azurové okno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To jste ale měli štěstí, protože dlouho.

Petr VOLDÁN, rozhlasový a televizní reportér
--------------------
To Azurové okno v březnu, přesně 8. března někdy v 9:40 dopoledne spadlo v bouři. Tenhle přírodní kamenný útvar se prostě zřítil a my jsme ho v loňském roce v říjnu natočili ještě v plné parádě. No a porovnej to třeba s tím, jak se klenotník maltský vrátí z Nizozemska a místo bílých perel objeví, že na Maltě se pěstovaly i bílé olivy a vrací je zpátky do života. A my jsme při závěrečném rozloučení s našimi spolupracovníky na Maltě, kteří nám pomáhali z ministerstva cestovního ruchu zařídit některé věci, tak jsme se jich ptali, na stole byly olivy, samozřejmě ty, které známe, černé, zelené a my jsme říkali a víte vy, že tu máte taky bílé olivy. Bílé olivy?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Překvapení?

Petr VOLDÁN, rozhlasový a televizní reportér
--------------------
Překvapení. Tak my vám přivezeme nebo pošleme DVD, kde jsme vám ty bílé vaše olivy natočili.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem četla jsem, že to Azurové okno, které už neexistuje na ostrově Gozo, je nyní obrovským lákadlem, atrakcí pro potápěče.

Petr VOLDÁN, rozhlasový a televizní reportér
--------------------
No, ona celá Malta je pro potápěče ráj. My jsme potápěčů viděli spoustu. Mimochodem ne o potápění, ale o ponoření se v brýlích jsme se pokusili v jednom dílu, kde jsme představovali typické maltské lodičky s božíma očima. Takže jsme malinko se potopili, ale jinak je to opravdu ráj, ale nejenom pro potápěče, pro historiky, pro milovníky umění, památek, prostě zajímavostí. Neřekl bych až tolik pro ty, kteří se chtějí jenom 14 dní smažit zleva, zprava, zpředu, zezadu na sluníčku, protože pláže jsou tam sice nádherné, ale zas jich není úplně tolik a když si uvědomíme, že Malta má problémy se spoustou věcí a na některé pláže musela písek i dovézt někde, teď nevím přesně, jestli to bylo Portugalsko nebo Španělsko, tak je to zajímavé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem Horovy oči, Božské oči, ty připluly, jak jsem viděla v tvé reportáži, v prvními Féničany k maltským břehům.

Petr VOLDÁN, rozhlasový a televizní reportér
--------------------
To jo, Féničané vůbec tam nechali spoustu stop, nejenom ty oči, to je takový už obligátní suvenýr tak, jako bývaly staré autobusy na Maltě. Ale oni třeba jsou zatím, že se stále ještě drží umění šperkařské - filigrán. Z jemných nádherných drátků neskutečné pavučinové šperky, ale i třeba objekty, rytíři a všechno možné. Takže ti Féničané tam stopu nechali. Ono vůbec Malta je zajímavá tím, že se tam vlastně tak nějak potkává a nakonec propletla Evropa s Afrikou a částí Asie. No, nebudem se divit. Kdysi to, před tisíci a tisíci let vlastně byla jenom zastávka na pěší cestě mezi Afrikou a Evropou. Až potom, když moře trošku stouplo, tak se z toho vytvořilo vlastně maltské souostroví s ostrovy Malta, Gozo a pár drobnými dalšími.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Á propos filigránský šperk, zkusil sis trošku proniknout?

Petr VOLDÁN, rozhlasový a televizní reportér
--------------------
Zkusil, ale bylo to hodně neumělé a i v tom dílu, kdo viděl, tak si všiml toho šperkaře, jak shovívavě se usmívá, jak se snažím s tím něco udělat, s těmi jemnými drátky. Ale vždycky při těch Postřezích, a měl jsem tu šanci už jich točit několikero, se pokouším v některých dílech si to opravdu vyzkoušet a zkusit, co to znamená ta práce. Když jsme natáčeli ve Finsku o tom, že finský správný chléb má díru, protože to jsou chleby, které se kdysi na severu pekly asi 2krát za zimu a aby byly suché a k použití stále, tak se věšely na tyč. Tak jsem ráno od 4 hodin v helsinské pekárně asistoval pekařce nejstarší v té pekárně. Tam jsem se snažil dělat nějaké ozdoby na chlebu, sázet do pece a podobně. Vždycky je to o to zajímavější, že člověk má potom takovou lepší představu a může to lépe popsat, ty dojmy. Postřehy, si myslím, že nejsou nebo aspoň můj styl, dělá víc autorů Postřehy, především kolegů, rozhlasových zpravodajů, což je výhoda, myslím si, pro ty postřehy. Tak můj styl třeba je ukázat právě spíš, jak na mě ta témata působí, provokovat toho diváka, aby ho to taky zaujalo. Ne mu dávat popisné údaje, ty v dnešní době internetu si během vteřiny najde a možná přesněji nežli třeba autor, ale jak to vypadá, ta zajímavost, proč to je, co si o tom myslím, proč nemůžu přenést přes srdce, že vila, kterou postavil český architekt Vladimír Třeštík, Baťův architekt ze Zlína, na Maltě pro maltskou prezidentskou Agathu Barbaru dnes je ruinou, která pravděpodobně spadne, protože po smrti prezidentky realitka ji prodala nějakému soukromníkovi a ten se o to nestará, tak to je podle mě zajímavější než tam dávat přesné rozměry anebo nějaké další jiné podrobnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ostatně Češi patří skutečně mezi cestovatelskou velmoc, co se poznávání týče a je to už opravdu poučený cestovatel v dnešní době. Jak říkáš, nespokojí se jenom se všeobecnými informacemi. Takže snaha i těch postřehů tvých a dalších autorů je objevit něco méně známého nebo třeba v případě bílých oliv možná překvapivého i pro tu danou zemi.

Petr VOLDÁN, rozhlasový a televizní reportér
--------------------
Tak to je spíš výjimka, když se něco takového poštěstí. Samozřejmě člověk se při tom tetelí, že jo, že se mu to povedlo. Ale jinak si myslím, že to je taková snaha neukazovat jenom ty nejznámější turistické atrakce, ale najít nějakou zajímavost. Ve Skotsku se nám povedlo v městečku Pitlochry najít prostě dílnu, kde dělají šperky ze vřesu, když už jsme zase u šperků, tak půjdeme zpátky na Maltu radši. My jsme třeba natočili 1 díl, kterému říkáme obecně v celé té naší partě gastronomický. Z každé země vždycky přivezeme nějaký gastronomický díl, protože lidi zajímá exotická kuchyně nebo kuchyně jiných národů. No, ale my jsme ten díl natočili o naprostých obyčejnostech zdánlivých pro Čecha, o chlebu a o králíku. Králík je národní jídlo a chléb je natolik uznávaný a krom toho, že je velice kvalitní a moc dobrý na Maltě, že má svoje slavnosti, že se po chlebu jmenuje městečko, tam se sejde několik tisíc lidí na chlebových slavnostech. Takže si myslím, že někdy je to i o tom ukázat, že máme některé věci, které neumíme až tak úplně prodat třeba doma. No a potom, jak jsi říkala, Češi jsou nejenom cestovatelé, ale málo víme o Češích, kteří nechávají ve světě strašně zajímavé a důležité stopy. Třeba na té Maltě jsme potkali nejenom díla architekta, který vlastně postavil skoro celý Zlín, ale například internet zavedl na Maltu náš počítačový expert, ale zároveň prasynovec Vítězslava Nezvala se stejným jménem. Nedostal jsem ho k básnění třeba v kavárně, k bohémskému prostředí, to odmítal, ale mezi počítači byl jako ryba.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem ovlivnil český architekt, o kterém jsi se zmínil, Vladimír Karfík tu místní maltskou architekturu?

Petr VOLDÁN, rozhlasový a televizní reportér
--------------------
Myslím, že ovlivnil, protože má spoustu žáků na Maltě. Navíc i šéf té fakulty architektury, profesor Torpiano, jestli se nepletu, tak ten s ním spolupracoval a docela si chválil to působení architekta Karfíka na Maltě. Takže si myslím, že ten styl se tam určitě projevuje. No, aby se neprojevoval, když jim přednášel člověk, který nejenom postavil Baťův Zlín, ale spolupracoval třeba i s Le Cobrusierem a takovými architekty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S Maltou se pojí také jedna osobnost slavná české kinematografie, kvůli které jsi lezl po žebříku.

Petr VOLDÁN, rozhlasový a televizní reportér
--------------------
To tedy jsi připomněla díl, který je možná nejsrdečnější záležitostí z celé té Malty. Já jsem samozřejmě toužil po tom natočit o Adině Mandlová celý díl, ne ho dát do takového toho, kterému říkáme České stopy, protože mi bylo líto udělat to na kratší dobu než těch alespoň 5, 6 minut. Jenomže jsme věděli dopředu, že do domu, kde Adina Mandlová několik let se svým manželem Benem bydlela, se asi nedostaneme. Přesto jsme tajně doufali, že to třeba vyjde, ale současní majitelé prostě odmítají kohokoliv i z Česka pustit, byť jenom si něco vyfotit uvnitř.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Znamená to, že ten dům je nadále obydlen?

Petr VOLDÁN, rozhlasový a televizní reportér
--------------------
Je nadále obydlen, už má určitě jinou podobu i vnitřní. Zvenku to tak je podobné, ale změnil se i trochu balkon a tak dál, vchod. No, ale o tom žebříku, to byla opravdu neskutečná náhoda. My jsme potkali sousedku, která si Adinu Mandlovou pamatovala velice dobře. A protože bydlí přes ulici a hodně vysoko, tak říkala, tady se odsud můžete podívat do zahrady a já vám k tomu půjčím žebřík, abyste do té zahrady aspoň kamerou viděli. Takže spiklenecky se nám to podařilo. Ale co byl ještě větší úlovek, my jsme nakonec se setkali s panem doktorem Herbertem Mesinou Ferantem, letos je mu už 80, tomuhle pánovi, bývalému zubaři, ale také šéfovi fotbalové asociace Malty kdysi. A to byl velice blízký přítel Adiny Mandlové. A držet v ruce artefakty, které byly v majetku Adiny Mandlové, protože ona, když prodala dům a stěhovala se z Malty, tak ne všechny věci si brala, některé mu věnovala včetně třeba hrnců a kastrolů, které jsme viděli, ale ty nejsou tak poetické, jako třeba sada příborů nebo šálek na čaj nebo taburetky, na kterých seděla. Ale největší objev byl, a to jsem měl radost, protože jsem znal z fotografie a z knížky Ondřeje Suchého, který nám velice také pomohl svými fotografiemi alespoň toho interiéru, které on může nám poskytnout, tak když jsem uviděl bustu, kterou vytvořila Adina Mandlová v Anglii, když neměla role, tak se učila malbu a sochařinu, a ta busta byla na fotografii v té knížce. Já jsem vůbec netušil, jestli vůbec existuje, spíš jsem si myslel, že pokud existuje, že bude někde v Británii, protože to bylo, myslím, v Leedsu. A najednou v obýváku pana doktora Feranteho busta, kterou vytvořila Adina Mandlová. No, tak to jsou novinářské momenty, kdy chodí mráz po zádech trošku a myslím si, že i posluchači, protože občas mám besedu k těm Postřehům, i diváci tenhle ten díl oceňují a mají ho rádi, protože prostě Adina Mandlová je Adina Mandlová.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké to bylo pro ni období tehdy, pro Adinu Mandlovou na Maltě? Co se o tom ví?

Petr VOLDÁN, rozhlasový a televizní reportér
--------------------
Těžké. Bylo to těžké období. Ona tam utíkala před jiným světem. Tehdy ovšem samozřejmě byla nadšená z toho domu, který koupili, byla to bývalá venkovská usedlost, dnes už je to součást městečka, a to si opravdu pěkně předělali. Ale ona na druhou stranu netušila asi dopředu úplně, po čase třeba pro ní byl problém s Maltou, protože Malta, někdy se jí taky říká hrouda kamení, tam opravdu je dost málo zeleně. Nepočítám parky a podobně, ale to je všechno umělé, Malta nemá lesy a něco podobného, nemá ani potoky, řeky. No a to bylo pro Adinu Mandlovou docela stresující a já to v tom dílu i říkám. Ona dokonce se přiznala ve svých pamětech, že v jednu chvíli, když viděla v nějakém filmu nádherné lesy a přírodu, tak jí to tak sebralo, že musela z toho kina ven, protože na ni padl neskutečný smutek. Pak už se jí na Maltě tak trochu přestalo líbit, zhoršovaly se i trošku vztahy s některými lidmi a tak dál, s okolím, i když ona ze začátku byla moc ráda, že je tam v anonymitě, že může chodit nakupovat bez větší pozornosti a podobně. I když vlastně problém byl v tom, že ona nejdřív by ráda hrála, když už odešla od nás do zahraničí, ale rolí moc nebylo, když tak akorát se o ní zajímal bulvár a podobně, no tak ta Malta byla pro ní zajímavé útočiště, ale postupně, jak jsem tak vyčetl z těch jejích pamětí, se jí trošku přejedla. Ale ta stopa tam prostě je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S Petrem Voldánem se procházíme Maltou. Když jste se zmínil o chlebu, tak k tomu patří také sůl a to se můžeme zpět vrátit na Maltu, protože i k tomuto souostroví patří sůl.

Petr VOLDÁN, rozhlasový a televizní reportér
--------------------
Ono je to zase tak trošku jako třeba o víně. Když točí Postřehy kolegové, a točily se postřehy z Řecka, Španělska, Itálie, no tam je víno samozřejmě téma naprosto nepřehlédnutelné, tak všichni točili nějaké vinice nebo o vínu. My jsme také točili na Maltě víno. Ani to získávání soli z mořské vody není jenom unikát maltský. Tak jak to pojmout, jak to udělat? Navíc se nám tam podařilo přijet téměř na hraně končící sezóny, kdy z těch odsolovacích jezírek se ta sůl získává, tak jsme měli v podstatě velkou kliku, protože ten člověk, který tam vede dál rodinné podnikání se získáváním soli z mořské vody, má sůl v pytlích v takové jeskyni a v době, kdy už není sezóna, tak ji teprve balí pro turisty do takových zajímavých sáčků z pytloviny. No, ale my jsme si tam trošku pomohli, protože sůl, tak máme to spojení mnozí s pohádkou z mládí Sůl nad zlato, s kouzelnou slánkou, tak jsme vezli s sebou dřevěnou slánku a samozřejmě televize na rozdíl od rozhlasu takový trik dovoluje, tak my jsme měli také na konci bezednou slánku, ze které stále padala sůl, i když už by byla normálně prázdná. Ale je to také zajímavý druh podnikání a také rarita a je to jednak i fotogenické. Ta jezírka jsou vybudovaná na pobřeží, vypadají nádherně a také už je to prastará záležitost, jestli se nepletu, také už od dob snad Féničanů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Docela by mě, Petře, zajímalo, jakto že se tam vlastně daří i těm olivám, vínu, protože ta příroda místní maltská, ta není příliš přívětivá.

Petr VOLDÁN, rozhlasový a televizní reportér
--------------------
Ne, je to krutý boj, protože půdy tam moc není. Ti pěstitelé to mají opravdu hodně složité. Oni s velkou slávou před pár lety vykřičeli do světa, že vyvezli pár vagonů brambor, jenom podle mě z propagačních důvodů, protože nejsou schopni ani sami pro sebe si je vypěstovat, protože tam prostě chybí ta půda. Takže prostředí by nahrávalo, teplo je, vlhkost, řekněme, taky, ale chybí ta půda, protože je to opravdu hodně kamenitý ostrov. Takže tohle to zemědělství, které by bylo v podstatě závislé na dostatku půdy, tak tomu se tam moc nedaří. Vinice ano, olivy od pradávna tam byly, ty si poradí i ve velmi chudé půdě a na těch skaliskách, takže to je to, co tam patří.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Azurové okno, to je už minulost, nicméně předpokládám, megalitické stavby, další specialita typická pro toto souostroví, stojí.

Petr VOLDÁN, rozhlasový a televizní reportér
--------------------
No, stojí, ale když jsme připomněli to zřícení Azurového okna, jeho zánik, tak například někteří posluchači, kteří byli dřív na Maltě, tak viděli ty megalitické stavby na otevřeném prostoru, ale my už jsme je natáčeli pod jakýmsi zastřešením z plachet nebo něčeho podobného. Jakýsi obrovský stan tam byl vybudován, protože přece jenom prudké slunce, déšť a tak dál i vzduch v podstatě prosycený solí, tam se tvrdí, že chleba nemá cenu si solit, že stačí projít kolem moře a.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vystrčit ruku.

Petr VOLDÁN, rozhlasový a televizní reportér
--------------------
A ono se to osolí ze vzduchu. Tak už je potřeba i tyhle ty megalitické stavby chránit, aby co nejdéle vydržely. Takže ty tam zatím jsou a jsou kouzelné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké další zajímavosti na Maltě jsi objevil?

Petr VOLDÁN, rozhlasový a televizní reportér
--------------------
Je jich moc. My jsme udělali 13 dílů, ale bylo by jich víc. Vždycky se dohadujeme s Ostraváky, když je nějaká taková podobná destinace, podobně to bylo u Walesu, je to tak malé, jak tam chceš najít 13 zajímavých témat. Vždycky jsme ještě jich spoustu nenatočili. Takže na té Maltě je to třeba o balkonech fantastických. Ty ale nejsou přehlédnutelné, toho si všimne každý turista, ale také jsme je ukázali radši.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čím jsou zajímavé, ojedinělé?

Petr VOLDÁN, rozhlasový a televizní reportér
--------------------
Zajímavé jsou tím, že jsou všude, že je to jako ptačí budky na těch domech. Jsou různé, některé jsou dřevěné. Dokonce teď se, protože tam byla také vlna modernizace a hliníkové balkony prostě se začaly objevovat i v historických místech Malty, ale potom vláda došla k závěru, že je to něco šíleného, takže podporuje například východu truhlářů, kteří by dokázali vrátit zpátky to řemeslo a dělat ty dřevěné nádherné balkony. Ale nejsou to jenom balkony, je to třeba i o církevních stavbách. 365 dnů můžeš chodit na Maltě do kostela, baziliky nebo kaple a nemusíš se opakovat, protože jich je tam víc než dnů v roce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A chrámy, jak jsem se také od tebe dozvěděla, mívají na věžích dvoje hodiny, ale jenom jedny ukazují správný čas. Tak by mě zajímalo, na které se tam podívat.

Petr VOLDÁN, rozhlasový a televizní reportér
--------------------
Tak ty už to víš. Ale na které se podívat? Je lepší se podívat nejdřív na svoje hodinky nebo na nebe, jak to tak asi vypadá se sluncem, protože jedny hodinky jdou správně a druhé zapomněl kostelník natáhnout, ale je to tím, že se mate ďábel, aby netušil, kdy se farníci scházejí na bohoslužbě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kolik tak ukazují třeba? Jaký je ten rozdíl?

Petr VOLDÁN, rozhlasový a televizní reportér
--------------------
Je to zvláštní, je půl desáté na jedněch a na druhých je třeba 4, 5 nebo půl osmé večer. Je to nevyzpytatelné, nikdy to není stejné ani u dvou kostelů v jednom městě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Náš vysílací čas ale v tuto chvíli vypršel. Postřehy Petra Voldána z Malty, za které, Petře, moc děkuji, uzavřely letní prázdninový cestovatelský speciál. Od pondělí se můžete těšit na pravidelné hosty pořadu Jak to vidí, kteří budou glosovat aktuální dění kolem nás. Na slyšenou se těší Zita Senková. A Petru Voldánovi ještě jednou děkuji. Hezký den vám všem.

Petr VOLDÁN, rozhlasový a televizní reportér
--------------------
Já moc děkuju za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.