Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 28. září

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný sváteční den přeje Zita Senková. Hostem dnešního Jak to vidí je Václav Malý, světící biskup pražský. Dobrý den.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O čem budeme hovořit? O poselství dvou výjimečných osobností našich dějin, o svatováclavské tradici i o odkazu Martina Luthera. Příjemný poslech. 28. září je Dnem české státnosti. Toto datum je spojeno i se svátkem našeho zemského patrona, svatého Václava. Co vlastně víme, pane biskupe, o tomto vladaři? Jaký byl svatý Václav jako panovník, člověk?

Čtěte také

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak přirozeně musíme se opírat o legendy, ale bylo by chybou, kdybychom legendám upírali jakoukoliv informační hodnotu. Svatováclavská tradice provází celé naše dějiny a tudíž nevzniká někde ve vzduchoprázdnu, ale opravdu se opírá o jisté velmi čitelné rysy knížete Václava. Především to byl muž, který byl na svou dobu velmi vzdělaný. Uměl latinsky, podporoval slovanskou bohoslužbu a byl to člověk, který měl rozhled, což nebylo vůbec samozřejmost u tehdejších panovníků, protože často ani neuměli třeba psát nebo číst, kdežto Václav byl opravdu na svoji dobu velmi vzdělaný. Zároveň to byl muž, který přijal opravdu do svého srdce křesťanství, a který tím právě narazil, protože tehdejší mravy velmožů nebyly dobré a on se právě stavěl proti těmto upadlým mravům velmožů, kteří zneužívali své moci, žili nemravným životem, utiskovali poddané. A kníže Václav se snažil napravit tyto mravy a zároveň kultivovat tehdy mu svěřené knížectví. Potom také stavěl kostely a kostel je symbol místa, které poukazuje vzhůru. To platí dodneška, ať už tedy jsme někde registrováni v církvi nebo věříme jenom v srdci, ale kostel ukazuje vzhůru nad všednost, nad ty běžné denní starosti a právě on vnímal kostel jako místo azylu, místo duchovního povznesení. A vznikla taková pěkná tradice, že svatý Václav je dědic české země, jak se zpívá ve Svatováclavském chorálu, tudíž česká země mu patří. A každý nastupující král během českých dějin, když byl korunován a nasadil si korunu na hlavu, tak to vnímal, jako že je to koruna svatého Václava, tudíž že má navazovat na to, co svatý Václav prosazoval. Zároveň svatý Václav vnímal svoji vládu jako svěřenou a to myslím, že je aktuální i pro dnešek, kdy ti, kteří jsou pověřeni mocí, kteří se zúčastní moci, tak by si měli uvědomit, že je jim jenom svěřena, že to není vlastnictví, a že právě v tomto smyslu by měli jít v duchu svatého Václava, ať už jsou věřící, nebo nevěřící.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V čem by nám ještě mohl být inspirací svatý Václav?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
No, já bych řekl především, že také učinil rozhodnutí, které mu bylo vyčítáno, a mimochodem možná, že to mohl být také důvod, proč byl zavražděn, že přijal lenní závazek vůči tehdejšímu císaři Jindřichovi I., ale on byl realista a aby uchoval to knížectví pohromadě, aby ho neohrozil nějakým rozpadem, no, tak přijal tuhletu lenní povinnost. Bohužel to často bylo zneužíváno i v poslední době. Svatý Václav rozhodně nebyl zrádce, ale byl to muž, který byl zodpovědný za to, co mu bylo svěřeno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se v průběhu staletí vyvíjela ta svatováclavská tradice?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
No, například husité velmi ctili svatého Václava, takže ta svatováclavská tradice, to je taková opravdu červená nit, která prolíná celé naše dějiny. Přirozeně potom po husitství vznikly různé proudy, tudíž to byla potom taková druhá linie našich českých dějin, ale ta základní je třeba přiznat, že je to opravdu svatováclavská. Nejde o to opakovat dějiny, jenom myslím, že je dobré si uvědomit význam této osobnosti a také je zajímavé, že při různých významných příležitostech i novodobých dějin, že lidé se schází alespoň v hlavním městě Praze na Václavském náměstí, které tedy je spjato se jménem svatého Václava a zároveň je tam socha svatého Václava, takže to podvědomí nějak žije. I když si vzpomínám, v roce 1989 při těch manifestacích, když při jedné té manifestaci jsem také uvedl sbor, který zazpíval chorál svatý Václave, tak skoro nikdo z toho Václavského náměstí to neuměl. To je jiná věc, ale to, že vláda je svěřena, že je důležité kultivovat mezilidské vztahy, že je třeba míti zodpovědnost za společný prostor, to myslím, že jsou aktuální výzvy pro všechny doby.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Téma pevnosti charakteru, morálky určitě nevyčerpatelné i dnes aktuální. Co by právě v tomto kontextu nám mělo říkat to poselství svatého Václava? V čem byl možná, kdybyste ho srovnal s dalšími vladaři, panovníky, významnými osobnostmi naší historie, v čem je jeho výjimečnost?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Především v pravdivosti a především v tom, že přijal opravdu výzvy evangelia za své, což v tehdejší velmi drsné pohanské době nebylo úplně snadné a zbavoval se různých zvyků, protože tehdy vládlo pohanství se všelijakými kulty a on si uvědomil, že to nevede do budoucnosti, že je tady pokušení, že jo, se zmocnit té skutečnosti nehmatatelné, zatímco je důležité spíše touto nehmatatelnou skutečností se nechat nějak proniknout a vyvodit z toho důsledky. V tomhle já vidím veliký přínos svatého Václava. Jistě, že je dějinně omezen. Byla to doba, která měla své, která se vyvíjela. Nelze mluvit o nějaké demokracii. Na druhé straně panovník, který také viděl i ty, kteří jsou chudí, kteří jsou přehlíženi, všímal si i těch, kteří byli v otroctví, snažil se tento stav změnit. Tudíž člověk, který nebyl zahleděn do své moci, ale který se dovedl podívat okolo sebe. A v tomhle já vidím význam svatého Václava. Jistě, že potom byli další panovníci, potom Karel IV., že jo, který už tedy byl opravdu mužem celé Evropy, ale to už je úplně jiná doba.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak si nejlépe, nejvhodněji připomenout tohoto panovníka?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
No, tak v posledních letech například se koná celonárodní pouť ve Staré Boleslavi, i když ta účast není příliš veliká, ale dosti často každý rok se potom opakují různé výzvy, vycházejí různá pojednání. Připomíná se tedy svatý Václav, takže je dobré, že v posledních desetiletích se přece zase tento muž dostal více do povědomí, zatímco v době po roce 1948 byl opravdu hodně, hodně upozadněný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je složitý podle vás, pane Malý, zpřístupňovat tuto osobnost našich dějin současné generaci?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
No, je to jistě obtížné, buďme realisty. Je zajímavé, že jo, že kdysi v anketě jako nejpopulárnější osobnost a největší osobnost českých dějin byl zvolen Karel IV. Samozřejmě ten zastiňuje svatého Václava. Na druhé straně ale Karel IV. právě hodně obnovoval ten svatováclavský kult. Takže Karla IV. bez spojitosti duchovní se svatým Václavem bychom osekali skrze tuto osobnost, ale na druhé straně je dobré připomínat, ale nelze vnucovat a vůbec to souvisí s tím, že myslím, že u nás se ztrácí smysl pro dějiny, že někdy tak jako jednáme teprve teď začíná ta pravá doba, ale my navazujeme na celá ta staletí, která proběhla před námi, navazujeme na všechno to dobré i na všechno to svízelné, co v celých dlouhých dějinách český národ prožil a zažil. Tudíž nemůžeme se od těch dějin odseknout. A myslím ten, kdo má takový dějinný rozhled, že dovede potom také vnímat i s určitým rozhledem současnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na kolik, jak jsme navázali na poselství Tomáše Garrigua Masaryka? Od jeho úmrtí uplynulo 80 let. První ...

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
No, tak víme dobře, že komunisté ho pomlouvali, že především ve školách se učilo, že to byl muž, že jo, který potlačoval dělníky, který nechal střílet do dělníků při stávkách. Takovýto velmi falešný obraz. Za první republiky docházelo k jistému až zbožšťování Tomáše Garrigua Masaryka. Po roce 1989 se obnovovaly pomníky, zase to byl jistý kult a ono je důležité nejen stavět pomníky, ale především navázat na některé nosné postoje této postavy. Rozhodně je to muž, který ční nad průměrem v dějinách 20. století. Já si ho vážím především pro jeho statečnost v hilsneriádě, a potom pro jeho statečnost, kdy on byl proti tomu, aby byly uznány Rukopisy zelenohorský a královodvorský, že jo, za původní. Jsou to falsa. Tenkrát on si vytrpěl své. Teď právě zrovna také letos je nějaké výročí, kdy byly nalezeny tyto údajně starobylé rukopisy. Takže to byl člověk, který se dovedl postavit proti davu, a který dovedl nést následky. A potom čím dál tím víc obdivuji, že dokázal upozornit amerického prezidenta Wilsona, jeho administrativu, že tady existuje nějaký národ Čechů a Slováků a že dovedl tedy vydobýt samostatnost tehdejšího Československa. To vůbec nebylo samozřejmé. Dodneška třeba v Americe, když se řekne Česká republika, tak se spíše vnímá Havel, ale kde to je, co to je, tak buďme realisté, nejsme zdaleka tak známí ve světě a jemu se podařilo v tom zmatku první světové války nejen na to upozornit, ale opravdu prosadit, že Wilson se za to postavil. Na to bychom neměli zapomenout. Jistě, že to byla osoba, která měla také své chyby. Katolický kněz mu pomohl studovat, vyrostl v chudých poměrech. On potom katolickou církev opustil, stal se členem evangelické církve, ale nepraktikoval. Nicméně to byl muž, který prosazoval humanismus. Takže Tomáš Garrigue Masaryk rozhodně stojí nejen za připomínku, ale je to inspirující osobnost, i když třeba jeho vztah ke katolické církvi ne vždy byl spravedlivý. To musím říci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také jedna z jeho myšlenek nebo citátů je "státy se udržují myšlenkami, ze kterých vznikly".

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Naprosto souhlasím. Já jenom chci tady poznamenat, že on nebyl takový ten tatíček. Václav Havel potom, když se stal prezidentem, tak přirozeně také se podíval do archivů a říkal, jak on opravdu to držel pevně v rukou, jak musel k němu chodit náčelník generálního štábu, pravidelné návštěvy ministrů, tak to nebyl takový ten tatíček, který jenom zdáli sleduje, co se děje, ale byl to člověk, který opravdu vstupoval konkrétně do toho politického dění. Ale je třeba říci, že opravdu je člověk v úžasu a vděčný za to, že ta první republika přes všechna úskalí byla republikou demokratickou a že opravdu byla důstojným partnerem tehdejších dalších států Evropy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co by mimochodem asi Tomáš Garrigue Masaryk řekl rozpadu Československa před 25 lety?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Samozřejmě se mu vyčítá, že prosazoval československý národ, ale ono je třeba vidět kontext, že kdyby tam zdůrazňoval Češi, Slováci, národy, tak pro ty Američany v tehdejší době během první světové války to nebylo oslovitelné. Tudíž ano, dneska jistě jsme někde jinde a jasně respektujeme rozdílnost českého, slovenského národa, ale žili spolu a Masaryk rozhodně nebyl proti Slovákům. Naopak se snažil, aby na Slovensko přicházela česká inteligence, vybudovala školství. Na to je třeba si znovu vzpomenout a tohle si uvědomit. Ty vztahy nebyly jednoduché, ale rozhodně Masaryk nebyl příčinou potom těch napětí mezi Čechy a Slováky v pozdější době. Ano, došlo k rozdělení. Já jsem byl proti tomuto rozdělení, k tomu se přiznávám, ale dnes vidím, že to byl nejlepší způsob, aby to soužití Čechů a Slováků opravdu fungovalo a myslím, že dneska ty vztahy jsou bezvadné. Sám tedy lituji, že o Slovensku dnes my v Čechách víme mnohem méně než Slováci o nás. Jezdí sem sice třeba do Prahy slovenská divadla, vždycky rád přijdu, jezdí sem různí umělci, kulturní vztahy jsou, ale více nějak českou společnost to nezasahuje a myslím si, že je to škoda. Takže díkybohu za to, že ten rozchod byl bez zbraní, násilí. Zatímco na Balkáně zuřila válka, tak tady došlo k rozdělení jednoho státu na dva státy bez jakýchkoliv jizev.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Za nejsilnější projevy společenské krize považoval Tomáš Garrigue Masaryk prostituci, sebevraždy, alkoholismus, interpretoval je jako negativní jevy moderní civilizace. Jaké jedy podle vás otravují společenské klima, pane Malý?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
No, ty sebevraždy jsou vážné. Teď jsem četl nějakou statistiku, představte si, v České republice denně čtyři lidé spáchají sebevraždu. To je tedy něco úděsného. Já v životě potkal některé lidi, kteří chtěli spáchat sebevraždu. Dva z nich ji opravdu potom spáchali a jednoho člověka se mi podařilo, to se nechci chlubit, od toho nějakým způsobem odvést. Takže si uvědomuji ten děs. To je rozhodně znamení nedobré, jakási skepse, pasivita, poraženectví vůči životu jako takovému. Takže to je veliký vykřičník. A samozřejmě dneska bych řekl, že tou výzvou, na kterou je třeba si nějak tak dát pozor, je vypjatý individualismus. Já a teprve to ostatní. Ale přece já žiji ve společenství těch druhých, jsem zásadně na nich závislý. Když nakupuji, tak jsem závislý na těch druhých, někdo to musí vyrobit, někdo to musí importovat, exportovat, někdo to musí prodávat a mohli bychom jmenovat další a další vazby. Tudíž ten vypjatý individualismus, ten si myslím, že zasahuje velkou část současné Evropy. To je veliké nebezpečí. To vidím mnohem větší nebezpečí třeba než prostituci. To nechci obhajovat, protože tohle je opravdu jed, který může vést potom i, řekl bych, k zániku té naší evropské civilizace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Německu vrcholí takzvaná Lutherova dekáda, oslavy 500. výročí počátku evropské reformace. 31. října uplyne 500 let ode dne, kdy měl, alespoň podle legendy, přibít katolický kněz, kazatel, profesor Martin Luther na dveře kostela ve Wittenbergu svých 95 tezí. Připomenu, že jeho nejvýznamnějším dílem je překlad Bible do němčiny. Martin Luther v tom roce 1517 zahájil rozkol křesťanství. O co vlastně šlo v reformaci?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Především šlo o takzvané odpustky, kdy lidé se snažili a byli vyzýváni, aby získali odpustky, za které zaplatili, a ty peníze potom měly jít zase na armádu a ne vždycky na bohulibé účely. A právě Luther se proti tomu postavil, protože řekl boží přízeň, milost si nemůžeme zasloužit honěním za těmi odpustky, honěním dobrých činů, ale že se otevřeme této boží velikosti. To je velmi civilně vyjádřeno. Já tady nechci používat teologického jazyka, protože posluchači většinou v teologii nejsou orientovaní. A tohle byl ten základní spor, v kterém Luther měl pravdu. Jistě, že Luther se také v lecčems mýlil. Například jeho pozdější postoje vůči Židům, postoje vůči sedlákům, s těmi nelze souhlasit, ale je to významná postava evropských duchovních dějin. A že došlo, bohužel, k rozštěpení západního křesťanstva, to není jenom záležitost Luthera, protože na to se nabalily různé mocenské zájmy, nakonec potom vzniklo to nemravné heslo, že jo, čí pán, toho náboženství, ale to rozhodně Luther nemínil a Luther ani nemínil založit původně novou církev. Luther chtěl tu církev reformovat. Že došlo potom k tomu rozštěpení, ano, to je veliká jizva, která se potom táhla celá staletí. Ale rozhodně nelze tuto postavu obejít a je dobré si připomínat 500 let této postavy, aniž bude tedy svatořečena nebo zase aniž bude na ní viděno jenom to, co nebylo kladné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je ta jizva zhojená?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ta jizva pořád zhojena není. Jistě žijeme v době ekumenismu, to znamená snaze po jednotě křesťanů, ale řekl bych, že v poslední době dochází tak na té evropské rovině trochu k tomu ze strachu neztratit vlastní identitu, tak příliš tedy jenom tu vlastní identitu zdůrazňovat. Nejde o to ztratit identitu, ale na druhé straně umět se umět obohatit i tou druhou tradicí. Protože Luther ještě zase zdůraznil jeden moment, je třeba vycházet z Bible, protože v katolické církvi v té době jistě, že Bible a její závažnost nikdy nebyly potírány, nicméně se příliš dalo na tu dlouhou tradici během celých těch staletí, kdy vznikly různé zvyky a tudíž zapomnělo se někdy vrátit ke kořenům a často to, co bylo potom určeno jako církevní učení, tak se odůvodňovalo dodatečně Písmem, místo aby se původně vycházelo z Písma. Tak tenhleten obrat, myslím luterský, že je velmi taky jako důležitý, že na něj nelze zapomenout. Ale tady už zase vstupuji do teologie a to bych nechtěl posluchače zatěžovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Protestantské církve se z Evropy pak rozšířily do Ameriky, ale i do Afriky, do Asie. Najdeme protestanty například i v pobaltských zemích, které jste přes léto navštívil?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Pobaltské země co do náboženského složení jsou různé, protože Litva je především zemí katolickou, je tam přes 70 procent katolíků, zatímco Estonsko je zemí hodně a hodně tedy ateistickou. Já jsem si našel, že je tam 13 procent luteránů, 14 procent pravoslavných, takřka žádní katolíci. A je to země co se týká křesťanství dosti vlažná. Lotyšsko je trochu rozdílné. Tam je 17 procent luteránů, 15 procent katolíků, 8 procent pravoslavných. Co mě překvapilo, já při té návštěvě Lotyšska a Estonska jsem navštívil také luterské kostely a je zajímavé, že ty luterské kostely dodnes nesou tedy název nějakého svatého, což byly původně katolické kostely, a že to zůstalo. Ale neviděl jsem tam, že by tam příliš byly zdůrazněny ty oslavy 500. výročí Luthera. Ale to nechci vydávat za bernou minci. Možná, že teď zase několik měsíců po mé návštěvě už je tomu jinak. Jinak bych řekl, že jsem byl velmi mile překvapen těmito baltskými státy, protože ta kultura, chování lidí, čistota veřejného prostoru, kázeň řidičů a opravdu odsovětizování těchto zemí, které byly, že jo, 300 let pod ruskou nadvládou, po druhé světové válce potom zažily nemravné deportace tisíců, tisíců inteligence, i po druhé světové válce přesto tyto národy přežily a postupně se těch sovětských znaků zbavují. Jsou to země kultivované. Domluví se tam běžně anglicky, lidé jsou velmi ochotní. Takže jsem mile překvapen a každému doporučuji tyto země navštívit, protože, že jo, dneska spíše tak tendujeme se podívat na různé ostrovy, na oceány, moře, to je naprosto v pořádku, ale na ten Balt by se nemělo zapomínat a mají nás v lecčems použit a v lecčems nás předejdou, protože jak se starají o veřejný prostor, to tady člověk nenajde, v Praze už vůbec ne. Tak například v každé vesnici nebo v každém městě na náměstí je veliký záhon velmi pestrých květin, ale udržovaný. To je celá škála, celý vějíř květin naprosto perfektně udržovaný. A to vám dá úplně jinou náladu, že přijdete mezi ty stavby, které často jsou ještě sovětské doby, a zároveň tedy čistota toho prostoru. Nevidíte tam smetí. Já jako vůbec tomu nechtěl uvěřit. A nejen tedy v hlavních městech, ale právě i na těch menších městečkách a to o něčem svědčí. Ten vztah tedy k tomu veřejnému prostoru, že to je prostor, který používám, a že mám za něj taky zodpovědnost.Tady se to všecko nechá na popelářích, případně na metařích, ať to zařídí magistrát nebo tak a málokdo se o to stará, kdežto tam je to záležitost veřejná. Potom ta kázeň řidičů, protože já často řídím a musím říci, že už někdy se vůbec bojím vyjet, protože taková ta nekázeň, bezohlednost. Tam vám dají přednost, jo, nikdo vám neukazuje jedním prstem ruky, co jste nebo nejste a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co říkáte tomu, že i po 100 letech dovede proti sobě postavit historie dva tábory? Mám teď na mysli vleklý spor o mariánský sloup, který nakonec nebude znovu umístěn na Staroměstské náměstí. Pražští radní s obnovením sloupu nesouhlasili. Jenom dodám, že magistrát se zabýval peticí za obnovení památky, pod kterou bylo podepsáno více než 3000 lidí, a také peticí proti obnově sloupu s více než tisícovkou podpisů.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak já nejsem ten, který by si myslel, že zákazem postavení mariánského sloupu padá církev nebo veřejné působení církve nebo vstup církve do veřejného prostoru. Na druhé straně ti odpůrci toho jsou především lidé ideologičtí, kteří neznají dějiny. Znovu je třeba stále zdůrazňovat, že ten sloup nebyl postaven na oslavu Habsburků, ale byl postaven z vděčnosti, že Praha odrazila v roce 1648 útok Švédů a mimochodem velmi se o to zasloužili studenti koleje v Klementinu, studenti jezuitské koleje. Takže to s Habsburky nemá opravdu nic společného, že to nebyla oslava Bílé hory, že to opravdu byl pomník postavený z vděčnosti za toto vítězství nad Švédy a Švédové nebyli žádní jemní bojovníci. Ti to sekali hlava nehlava. Je třeba si to uvědomit. Byl to konec třicetileté války. A myslím si, že ten sloup, kdyby tam byl postaven, že by to docela dobře vyjadřovalo tu rozpolcenost našich národních dějin, protože po vzniku husitství, ano, tady byly dvě linie. V roce 1905 byl tam postaven na Staroměstském náměstí pomník Jana Husa Šalounem, teď by tam byl tedy sloup mariánský, dejme tomu symbol tradice katolické, tradice husitské. Tudíž smír, že můžeme žít spolu, tudíž pro tuto symboliku mít trochu smysl. To ti lidé, kteří tak zuřivě proti tomu bojují a jsou ideologizovaní, vůbec takto tedy nechápu. Zároveň si myslím, že by se také ulehčilo Staroměstskému náměstí, kde často chodím. Je to tržiště a myslím si, že z tohoto náměstí úplně vyvanul takový ten duch té bohatosti těch událostí, které se tam staly, mimochodem také poprava 21 českých pánů a tak dále, jo. Takže takhle já se na to dívám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Světící biskup pražský Václav Malý byl hostem dnešního Jak to vidí. Já vám za to děkuji a přeji hezký den.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Taky vám přeji hezký den a přeji posluchačům, aby si užili dobře svátku svatého Václava.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zita Senková se připojuje a přeje příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.