Jak to vidí5. října  2017 v 08:30  

Přepis: Jak to vidí Iva Holmerová – 5. října

Iva Holmerová komentovala třeba nejnovější nositele Nobelovky - Foto: Prokop Havel

Iva Holmerová komentovala třeba nejnovější nositele NobelovkyFoto: Prokop Havel

Hostem byla gerontoložka Iva Holmerová.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. V pořadu Jak to vidí nabídnu dnes postřehy a názory docentky Ivy Holmerové. Dobrý den, já vás vítám. 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Dobrý den. Děkuji. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dozvíme se například to, jak gerontoložka vidí současný ekonomický model zdravotnictví v souvislosti s demografickým trendem, konflikt s biologickými hodinami či kult mládí a krásy. Dobrý den. Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství získali tři američtí vědci. Jejich význam je v tom, že přispěli svým výzkumem k pochopení takzvaného cirkadiánního rytmu. Vědci objasnili, jak rostliny, zvířata a lidé přizpůsobují svůj biologický rytmus otáčení planety a střídání dne a noci. Co tomu říkáte, paní docentko? 

Čtěte také: Iva Holmerová: Naslouchejte svému tělu a třeba pak nebudete potřebovat antibiotika

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já bych řekla, že je takové obecně v podstatě pochopitelné téma, protože cirkadiánním rytmem, rytmem vlastně dne a noci, žijeme všichni. To je samozřejmé. Ale je to prostě téma, které je hluboce vědecké. A vlastně i v medicíně nebo právě v medicíně jde napříč vlastně všemi, všemi obory. A týká se vlastně všech orgánů nebo většiny orgánů. Takže, takže je to určitě zajímavé, určitě důležité. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ovlivňuje to u nás u lidí například spánek, chování, hladinu hormonů, tělesnou teplotu či metabolismus. Pokud dojde ovšem k nějaké poruše našeho vnitřního stroje, tak to okamžitě pocítíme. To mi asi dáte za pravdu. 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, samozřejmě, samozřejmě. Jak jsem říkala, týká se to vlastně všech většiny orgánových systémů. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takovým typickým projevem je známý jet lag neboli pásmová nemoc. To u vás ale nehrozí, protože jste se vrátila z Berlína, který je ve stejném časovém pásmu. Je to něco přes čtyři hodiny vlakem, autem asi rychleji. Nebo i taková vzdálenost a cestování vůbec dává hodně zabrat? 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já se musím, já se musím přiznat, že v podstatě se snažím svá cestování omezit vlastně na evropský prostor, takže ten časový rozdíl, to jsou vlastně, to je jedna hodina, co se týká třeba Velké Británie dvě hodiny, co se týká, co se týká Finska. Jednak je to, samozřejmě to delší cestování to je otázka i prostě časových nákladů, prostě ztráty určitého času, že jo, který člověk vynaloží jenom na to cestování a podobně. O tom bych řekla, že to je také prostě nakonec i neekologické prostě cestovat kvůli konferencím na takové, takové vzdálenosti, takže se to snažím omezit na minimum, pokud to je možné. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, blíží se vlastně zhruba za tři týdny opět konec letního času. Myslíte si, paní docentko, že to střídání zimního a letního času má vliv na naše biologické hodiny, biologické rytmy? 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Objektivně vzato. Letní čas nemám příliš ráda nebo subjektivně vzato, letní čas nemám příliš ráda, ale objektivně jaksi musím přiznat, že asi ta hodina v podstatě nehraje roli. To si myslím, že není zase tak významné. To je právě jako ten přelet mezi Londýnem a Prahou, a to opravdu není tak významné. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle posledních výzkumů dlouhodobý rozpor mezi naším životním stylem a rytmy, které nám diktují naše vnitřní hodiny, vede k řadě problémů. Mimo jiné stoupá podle vědců riziko vzniku závažných onemocnění. Patří mezi ně i Alzheimerova nemoc? 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Existují nějaké studie, existují nějaké studie, které prostě se tím zabývají. Ty výsledky nejsou zatím naprosto jednoznačné. Víte, já si myslím, že právě i ten přirozený rytmus naslouchání svému tělu nebo vnímání i pocitů svého těla, vnímání toho, co potřebujeme, tak to je věc, na kterou jsme trošičku pozapomněli i v té naší moderní medicíně, my jsme, prostě se řídíme různými guideliny a doporučeními jaksi takzvané Evidence-based medicine. To je samozřejmě nesmírně důležité. Ale vlastně postihuje to jenom část toho našeho života, část těch našich pocitů a podobně. Čili takové to normální, že když mi není dobře, když jaksi začíná nějaká třeba viróza nebo něco takového, takže prostě bych měl tomu svému tělu naslouchat a měl bych si odpočinout. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měl bych, měl bych? 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Měl bych, ano, slyšíte můj hlásek, mně to nebylo dopřáno právě v těch posledních týdnech, ale jinak se musím přiznat, že to dělám, že skutečně se snažím prostě v těch počátcích jaksi přirozeným způsobem s tou nemocí nějak zabojovat, protože potom to samozřejmě potřebuje antibiotika a podobně, což je mnohdy, mnohdy i zbytečné, když se tomu předejde včas nebo když se postihnou právě ty první příznaky, a to samozřejmě platí u těch banálních nebo takzvaných banálních onemocnění, ale platí to samozřejmě u těch závažnějších. Všímat si, všímat si svého života, všímat si svého těla, jeho reakcí a předejít i těm třeba závažným příznakům. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co zajímavého nového zaznělo na konferenci v Berlíně? 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
V Berlíně jsme měli konferenci Alzheimer Europe, výroční konferenci sedmadvacátou už vlastně, od pondělka do včerejška do večerních hodin. V šest hodin jsme vlastně měli takový ten slavnostní ceremoniál nebo prostě předání té štafety do dalšího města, které bude pořádat Alzheimer Europe, to vlastně bude Barcelona. A předtím jsme diskutovali právě o, o těch významných vědeckých postojích a směrech, které jsou zapotřebí v řešení problematiky Alzheimerovy nemoci. Ono vlastně to téma té letošní konference bylo "Pečujme dnes a budeme léčit zítra" to onemocnění. "Care today and cure tomorrow." No, a vlastně hovořilo se o tom, že bohužel zatím léčení Alzheimerovy nemoci je otázkou ještě mnoha let, pravděpodobně v průběhu dalších pěti, deseti, možná patnácti let nebudeme mít lék, který by to onemocnění vyléčil, ale přesto už existují určité preventivní strategie, které prokazují, že to jaksi vznik onemocnění lze oddálit třeba o několik let, to je, to je, myslím, docela, docela důležité. A potom existuje taky mnoho přístupů zaměřených právě na péči, na podporu rodinných příslušníků, na podporu ze strany společnosti, to je nesmírně důležité ta strategie přátelskosti vůči, vůči lidem s demencí a podobně. Takže ono je toho mnoho, co vlastně můžeme udělat pro lidi s kognitivní poruchou, s demencí, ohrožené demencí, Alzheimerovou nemocí, rodinné pečující a tak dále, ale jenom málo z toho většinou děláme. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co udělat právě v té péči? Svým způsobem i už prevenci? 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ono ... Tak, ono je důležité... 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak daleko jsou, ještě doplním tu otázku, vůbec ty aktuální postupy, programy, projekty? 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Je to vlastně, ve všech možných oblastech se na tom velmi pracuje a řekla bych, že i ty investice do výzkumu stoupají. Byl tam včera vlastně také zástupce Evropské komise, který vlastně zdůraznil, že, že se jedná opravdu o prioritu veřejného zdravotnictví v Evropě a že ty, že ty investice do výzkumu půjdou, budou vyšší. A ono se to týká nejenom toho základního biologického výzkumu, kdy vlastně panovala naprostá shoda, že je zapotřebí jaksi dát dohromady dosavadní poznatky a obohatit je o ty další, a to takovým způsobem, aby se vlastně ta data, která už existují, aby se dala, dejme tomu, alespoň v evropském měřítku, v mezinárodním měřítku dohromady, aby se využívala velká data, big data, prostě která, která přece jenom daleko více napoví o těch jednotlivých problémech, protože jsme se shodli vlastně všichni na tom, že problematika demence Alzheimerovy nemoci že to je prostě problém, který je nesmírně komplexní. Že to, že se týká různých věkových skupin, že se týká různých samozřejmě lidí, jednotlivců, jejich genetického základu, životního prostředí a tak dále a tak dále. Takže a je to vlastně otázka, která se řeší v rámci medicíny jenom sto let, protože první publikace byly, vlastně které popsaly Alzheimerovu nemoc, byly publikovány v roce 1907 Aloisem Alzheimerem, to je známo, ale také pražským lékařem Oskarem Fischerem, který vlastně popsal velice podrobně dvanáct případů Alzheimerovy nemoci nebo toho, čemu říkáme nyní Alzheimerova nemoc. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, setkáváme se vlastně s pojmy Alzheimerova nemoc a Alzheimerova Fischerova nemoc. Jak to tedy je? 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
No, ono se to užívalo kdysi po určitou dobu, ale po určitou krátkou dobu. Já si myslím, že asi nebudeme jaksi tlačit na to, budeme samozřejmě připomínat Oskara Fischera, to jsem učinila vlastně včera i v rámci té, v rámci té diskuse, ale, ale samozřejmě asi nebudeme tak jak demagogičtější, abychom tlačili na přejmenování Alzheimerovy nemoci na Fischerovu nemoc. To určitě ne. Ale je pravda, že Alois Alzheimer v té své slavné publikaci popsal vlastně kazuistiku pacientky Augusty Deterové, Auguste D. A vlastně je to významné tím, že vlastně on velice podrobně klinicky sledoval tu pacientku, vlastně potom spolupracoval s kolegy, i když už nebyl na té klinice, tak spolupracoval s kolegy a vlastně odpitval její tělo, odpitval její mozek a našel tam vlastně, popsal vlastně ty změny, které považujeme za patognomické u Alzheimerovy nemoci, čili amyloidové plaky, klubíčka, stále, stále o tom hovořím. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se, paní docentko, projevuje v těch diskusích třeba takový moment, jak se daří lidem s demencí, kteří jsou hospitalizování, jakou mají péči, podmínky ve zdravotnických zařízeních, v nemocnicích? 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
To bylo jedno z velkých témat a bylo to relativně nové téma, přestože už se objevilo někdy na některých nebo na předchozích kongresech, dejme tomu, Alzheimer's Disease International v Budapešti a podobně. Ale my jsme tomu jako Alzheimer Europe věnovali vlastně celé dopoledne, celé včerejší dopoledne se diskutovalo o problematice lidí s demencí v nemocnici a víceméně jsme se shodli, že to je téma veliké, že je mu zapotřebí věnovat daleko větší pozornost, protože lidem s demencí se zpravidla v nemocnicích nedaří příliš dobře, a to neplatí zdaleka jenom o našich nemocnicích, i když o nich samozřejmě také. Ale platí to, platí to vlastně o akutních odděleních nemocnic v celé Evropě, na celém světě by se dalo říci. Ale tady se hovořilo o Evropě. Oni totiž lidé s demencí potřebují svůj vlastní rytmus, svou vlastní pozornost, podporu a zpravidla jaksi se jim nedaří dobře v těch jaksi v tom režimu nemocničním. A že v nemocnicích je určitý režim, určitá rutina, tak to prostě víme všichni, si myslím. Usmíváte se, myslím si, že... 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mám zkušenost poměrně čerstvou. Mimochodem to vlastně také souvisí s těmi denními biorytmy a nočními, kterými jsme začali. 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Naprosto, naprosto, ano, ano. Tím to, s tím to určitě souvisí. Možná je to, možná je to respekt, protože tam je určitá pravidelnost, ale je to právě to, co lidé s demencí těžce nesou. A nejenom ty rytmy. Ono se nejedná jenom o ty rytmy, ale jedná se o jakousi větší vstřícnost, více vysvětlování, více pozornosti lidem s demencí, protože oni se často cítí ztracení a dezorientováni, jo. A ono se to týká nejenom lidí s demencí jako takových, kteří jsou, jaksi potřebují tu zvláštní pozornost, ale týká se to také vlastně pacientů v hodně vysokém věku v těch nejvyšších deceniích nad 80, nad 90 let, protože ti jsou náchylní vlastně k deliriu a což je vlastně akutní zhoršení, akutní zhoršení stavu, akutní porucha mozkových funkcí a také tito lidé potřebují zvláštní pozornost. Čili zase bych řekla, že je to taková poptávka, poptávka ze strany pacientů po tom, aby jaksi nemocnice se na tyhle ty pacienty zaměřily, vytvořily eventuálně zvláštní jednotky, anebo není nutné ani zvláštní jednotky, ale aby zaškolily své týmy, aby uměly lépe vycházet vstříc potřebám těchhle lidí. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže jak říkáte poptávka ze strany pacientů a velká výzva pro nemocniční zařízení. 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Samozřejmě, samozřejmě. Je to dáno tím, že se, že naše populace stárne, přibývá více samozřejmě onemocnění, jako je Alzheimerova nemoc a jiných neurodegenerativních onemocnění, ale také takzvané frailty, jo, křehkosti, která provází nebo která je častější právě ve vyšším věku. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, když jste se teď dotkla toho demografického trendu, který je neoddiskutovatelný nejenom v Česku, bude ten současný ekonomický model našeho zdravotnictví stačit na ty důsledky demografie, protože ta změní i počty lidí v produktivním věku směrem dolů. Například podle prognózy Českého statistického úřadu z roku 2013 počet obyvatel ve věku 65 let a více naroste z jednoho milionu 700 tisíc v roce 2012 na bezmála 2,5 milionu v roce 2030. A tato věková kategorie vlastně z hlediska toho pojištění je ta nejdražší. 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
To je pravda. Ale měli bychom si zase uvědomit, že to stárnutí není jenom jaksi jednoznačně negativní nebo není vůbec negativní a je to vlastně důsledek, důsledek pozitivního trendu, žijeme déle, žijeme lépe, jsme bohatší. Ale hodně záleží právě na tom, v jakém zdravotním stavu se budeme dožívat toho vyššího věku. A zatím to vypadá tak, že se bude prodlužovat, že se zatím prodlužuje i doba toho zdravého dožití, takzvaného healthy life expectancy čili dožití ve zdraví. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ve zdraví a také... 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
V soběstačnosti. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
...jaksi, ano, kvalita, víte, toho stáří. 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, ano. Ale to vlastně tenhle ten index tak zahrnuje a Česká republika, zdá se, se posouvá docela optimisticky v intencích jaksi srovnání mezi evropskými zeměmi. My zpravidla když se díváme na většinu parametrů zdravotního stavu nebo zdravotnictví, tak se nacházíme někde, my jsme prostě průměrná evropská země, průměrná země Evropské unie. Takže se nacházíme právě na tom pomezí mezi, mezi těmi zeměmi bývalé nebo střední a východní Evropy a té bývalé západní Evropy, tak jak je to tradiční. A co se týká toho zdravého dožití, tak se zdá, že se mírně posouváme k tomu lepšímu. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zůstaňme ještě, paní docentko, právě u těch statistik a různých zajímavých průzkumů. Hospodářské noviny nedávno přinesly hodnocení švédského ústavu Health Consumer Powerhouse, podle kterého jsou středoevropské země v úrovni zdravotní péče stále pozadu za Německem nebo Rakouskem. Výjimku představuje Česko, kterému švédští experti v tom evropském žebříčku přisoudili třinácté místo z pětatřiceti. Jak vy hodnotíte úroveň našeho zdravotnictví? 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Naše zdravotnictví je vynikající v oblasti akutní péče. To si myslím, že opravdu to je naprosto relevantní. A podíváme-li se na Health Consumer Powerhouse, já jsem měla možnost s nimi určitou dobu spolupracovat, a dokonce i prosadit některé parametry, právě které se týkají i těch chronických stavů a podobně. Ale právě ten Health Consumer Powerhouse je zaměřený hodně na tu, na tu akutní péči. Ono se tam dá také hodně změřit a "zvážit", jo, je to prostě často, často změřitelné nebo snadno změřitelné. Takže co se týká té akutní péče, ano, naprosto souhlasím, že se, že jsme dobří, posouváme se k lepšímu, je to skvělé. Ovšem součástí péče o zdraví, zdravotní péče je také prevence a je to také prostě to, co následuje po akutní fázi onemocnění, jsou to chronická onemocnění, kterých je daleko více a podobně, neurodegenerativní, degenerativní onemocnění, a tam tak dobří nejsme, ale to právě ten žebříček příliš nepostihuje. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V čem právě je největší problém, co se týče ať už prevence, nebo té následné péče? 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Myslím si, že prevenci nevěnujeme dostatečnou pozornost. Prevenci v tom jaksi širokém slova smyslu, aby jako společnost vlastně podporovala zdraví. Ono se to týká třeba bezpečnosti v dopravě. Podívejme se třeba, jak málo u nás funguje cyklostezek, bezpečných chodníků, prostě a tak dále a tak dále, jo. Tak ta prevence to není jenom hovořit o tom, jak bychom měli žít zdravě. Ale to je vlastně přeložit doporučení, přeložit jaksi opatření, která jsou pro zdraví významná, do toho normálního každodenního života. A tam si myslím, že nejsme tak dobří, když se srovnáme třeba se Švédskem a podobně, kde, co se týká i úrovně dopravních nehod a podobně. To je jedna stránka věci. A druhá stránka věci jsou potom ta, je potom ta následná péče, je to potom ta dlouhodobá péče. Je to vlastně v té následné péči a v té rehabilitativní péči umožnění lidem, aby i s chronickými onemocněními se co nejlépe kompenzovali a mohli vrátit do původního života s adekvátními pomůckami, které jsou jim poskytnuty včas a podobně. A tam je skutečně mnoho bariér, které by byly na ještě další a dlouhé povídání. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak možná alespoň několik, které byste vyzdvihla, na čem to troskotá? Jsou to peníze, nedostatek personálu a tak dále. V čem je opravdu ten problém? 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, ano, ano. Já myslím, že jste to opravdu tohle to pojmenovala. Jsou to peníze, v současné době je to nedostatek personálu. To s tím také určitě souvisí. A potom takové to nastavení kvality. Já bych řekla, že jsme si zvykli na velmi dobrou, řekla bych téměř až luxusní kvalitu těch špičkových medicínských pracovišť, a to je nesmírně dobře. Samozřejmě to potřebuje každý z nás někdy a bude potřebovat. Ale nějak jaksi tolerujeme jako chudobu takovou, bych řekla, až té, té péče následné. Co se týká i financování, co se týká personálního obsazení a podobně, protože tam ta kalkulace je skutečně, skutečně podhodnocená. A co se týká dlouhodobé péče, péče o lidi, kteří mají omezenou soběstačnost, tak tam bych řekla, že vlastně ztroskotává ta kvalita na nespolupráci resortů zdravotnictví a sociální péče, které si v podstatě, přestože sídlí na tom pražském nábřeží těsně vedle sebe, tak ta komunikace je tam velmi, velmi chabá a velmi problematická. A to už bohužel pozorujeme po mnoha desetiletí. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na zdravotnictví jde v současnosti zhruba 7,5 procenta hrubého domácího produktu. Podle lékařské komory by to však měla být desetina. Byla byste pro? 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ono to, víte, já si myslím, že to není otázka ani tolik lékařské komory, nechť kolegové prominou. Samozřejmě mají naprosté právo se k tomu vyjadřovat. Je to otázka vlastně politická, je to rozhodnutí občanů této země, jakou si přejeme mít zdravotní péči. Jestliže prostě budeme alokovat do zdravotní péče sedm procent, tak bude odpovídat sedmi procentům. Tak jak se na to podíváme v jiných zemích třeba, které jsou srovnatelné a jsou to vlastně země střední, východní Evropy. Ale jestliže budeme chtít mít lepší zdravotní péči, a to třeba v těch všech segmentech, o které jsme hovořili, tak samozřejmě musíme alokovat, alokovat více prostředků. A já myslím, že v Česku jsme docela náročný na kvalitu zdravotní péče. Čili já s tím naprosto souhlasím s tím stanoviskem lékařské komory. Ano, chceme-li mít luxusní zdravotní péči, lepší zdravotní péči, tak musíme alokovat více prostředků. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme hovořili o zdraví a vlastně tom životním stylu, tak britský server Clinic Compare sestavil žebříček zemí podle konzumace alkoholu, tabáku a počtu obézních lidí a Česko v tomto žebříčku získalo smutné prvenství. 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, ale podívejme se potom na druhou stranu toho žebříčku. Tam myslím, že Afghánistán figuruje jako země s relativně jaksi dobrými výsledky, protože tam je nízká konzumace alkoholu a podobně. Já vůbec nechci podceňovat nezdravý životní styl u nás, ale myslím si, že opravdu žebříčky včetně těch, o kterých jsme hovořili, musíme brát s rezervou. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pro objektivitu musím dodat, že na té statistice se podílejí i zahraniční turisté, abychom byli objektivní. 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vrátím se ještě ke konferencím, které se zabývaly Alzheimerovou nemocí, demencí, protože vy jste se účastnila takového setkání nejenom v Berlíně, ale i v dalších městech, v Nice, v Toruni, v Salamance. Jak třeba se debatuje o zapojení lidí s demencí do výzkumu? Je to také téma? 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Je to velké téma. Je to velké téma. A řekla bych, že Alzheimer Europe se opravdu tím velmi zevrubně zabývá. A některé země jsou průkopníky v zapojení lidí s demencí do výzkumu. Já si myslím, že u nás pořád jaksi je takový, taková velká rezervovanost vůči zapojení se do výzkumu, do různých studií a podobně. Ale měli bychom si uvědomit, že i to zapojení lidí s demencí, s kognitivní poruchou do výzkumných projektů jim ji samotným přináší určitou šanci a hlavně přináší pokrok právě do, do výzkumu téhle té problematiky. Takže existuje takový velmi podrobný návod, jak zapojovat lidi s demencí do, do výzkumu, do jednotlivých projektů a podobně. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mají o to zájem oni sami? 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, ano. Já bych řekla, že ano. Ne tolik možná v České republice, ale co se týká třeba zrovna Skandinávie, Velké Británie, tak ten zájem je velký a je tam, vždycky jsou tam dva zdroje toho zájmu, protože ten člověk i s demencí i s kognitivní poruchou vlastně, ví, že dělá něco obecně prospěšného, že pomáhá jaksi prosadit další poznání nebo rozvinout další poznání k téhle té problematice. A potom je v tom samozřejmě naděje pro něj samotného, že třeba zrovna ten, ten lék, který se zkoumá, bude tím, tím kýženým, tím efektivním, který alespoň trochu pomůže, pozastaví, zpomalí průběh toho onemocnění. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se podíváme na úroveň medicíny v dlouhodobé péči, jako tady vidíte rozdíly mezi situací v zemích východní a střední Evropy a na takzvaném Západě? 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ty rozdíly právě v té dlouhodobé péči a v medicíně dlouhodobé péče jsou obrovské. Ty jsou skutečně obrovské. Já si myslím, že v medicíně akutní jsme evropští, ale co se týká té dlouhodobé péče, tak zatím nikoli, a ten rozdíl skutečně běží podél té bývalé železné opony, tak jsme o tom vlastně i s kolegy hovořili. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V čem jsou napřed? 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Například třeba Holanďané mají specializaci vysloveně pro medicínu dlouhodobé péče. Tam, tam je vysloveně vytvořené curriculum, vzdělávací program, ti lidé se vzdělávají právě pro tuhle tu oblast. A to je vlastně věc, která neexistuje v zemích střední východní Evropy. My jsme donedávna ten program měli, teď byl zrušený novou, novou vyhláškou. Věříme, že tedy budeme mít alespoň funkční kurz, že to prostě nějak pokročí a že budeme zase alespoň na tom pomezí té střední, anebo východní a západní Evropy. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme hovořili o, omlouvám se, nastupuje podzim, právě o biologických hodinách a vůbec. Jak se projevuje třeba tato problematika i v této otázce? 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
V jaké otázce? 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Biologické hodiny, závažnost onemocnění, dlouhodobá péče. Není to téma? 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Netroufla bych si říct, že to je, to je téma. Samozřejmě třeba lidé s demencí mívají poruchy diurnálního rytmu, dochází tam k převrácení režimu jaksi dne a noci. To je jeden z projevů, dejme tomu, demence. Týká se to také třeba některých dalších chronických onemocnění. Čili samozřejmě měli bychom více včetně nás, jak tady pokašláváme ve studiu, naslouchat svému tělu a měli bychom samozřejmě i ty diurnální rytmy respektovat v péči. Ale měli bychom zejména více možná než diurnální rytmy respektovat rytmy každého jediného člověka. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co se týče hospitalizace a podmínek pro lidi s demencí v těch zemích západní Evropy. Jak jsou v této oblasti na tom? 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Je to zase velmi různé. Je to velmi různé. A je to aktuální téma, kterým se skutečně ty týmy zabývají. Takže třeba v Irsku hovořila jedna kolegyně o velmi, velmi komplexním projektu. Ten projekt byl tak komplexní, že já jsem té sekci předsedala a opravdu byl problém vůbec udržet její čas, protože, protože to skutečně by bylo na celé dopoledne. Takže o tom hovořila velmi podrobně a zabývají se tím velmi podrobně. Například v Holandsku, ve Skandinávii také. V Británii existují některé specializované jednotky. Takže zatím to jsou takové spíš, bych řekla, ostrůvky dobré praxe, které se budou šířit. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání Jak to vidí docentka Iva Holmerová. Já vám za to děkuji a přeji hezký den. 

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Děkuji za pozvání, na shledanou. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. Mým zítřejším hostem bude politoložka Vladimíra Dvořáková. Dobrý den přeje Zita Senková. 

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou. 

Autor:  Zita Senková
Pořad: Jak to vidí...  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: pondělí-pátek a neděle 08:30; repríza pondělí-pátek 20:30  |  Délka pořadu: 27 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Příběhy posluchačů

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace