Přepis: Jak to vidí Vladimíra Dvořáková – 6. října

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. V pořadu Jak to vidí dnes dostanou prostory názory Vladimíry Dvořákové. Dobrý den, já vás vítám.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesorky vysoké školy ekonomické se zeptám například na to, jak odhaduje další vývoj ve Španělsku, zdali se pomalu drolí Evropa, jakou budoucnost mají národní státy a zdali se mělo například o Československa hlasovat také v referendu. Nerušený poslech. Španělský ústavní soud pozastavil pondělní schůzi katalánského parlamentu, aby zabránil jeho hlasování o nezávislosti na Španělsku. Mezi katalánskými vůdci se prý podle agentury Bloomberg objevily rozpory. Jedni jsou proti okamžitému vyhlášení nezávislosti s preferují vyjednávání, zatímco tvrdé jádro požaduje rychlé zpřetrhání pout se Španělskem. Nastala patová situace, paní profesorko? Jak vy tomu všemu, co se děje v Katalánsku a ve Španělsku vůbec rozumíte?

Čtěte také

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Ta situace je skutečně velmi vážná a dá se říci, že se vlastně eskaluje. To je vždycky velký problém, kdy se to nejenom nezastaví a nepřeruší se chvilku, nezmírní se emoce, nezačne se jednat a tady to vypadá, že spíš jako to jde čím dál tím více do určité vyostřené podoby a ono pak se může stát, že se to vlastně trochu vymkne z rukou a výsledek je takový, jako vlastně původně třeba vůbec nikdo nechtěl. Může tam hrozit i potom jisté nebezpečí, protože uvědomme si, že třeba i v tom hnutí za nezávislost nebo v boji za katalánskou nějakou autonomii za frankistického režimu tam působily i vnitřní teroristické organizace. Na území Katalánska dlouho fungovala vlastně teroristická organizace baskická ETA. Takže násilí spjaté vlastně s národní emancipací tam bylo přítomno. A já doufám, že prostě si všichni uvědomí, že to násilí je něco, co Španělé zažili, zažili to velmi dramaticky v občanské válce a doufám, že se jim podaří tomu vyhnout. Ale každopádně teď dochází spíše k eskalaci tý věci. To, že je rozpor mezi katalánskými vůdci, může být svým způsobem i docela dobrý signál, protože tam může být část obyvatel, která půjde třeba za těmi umírněnými, ovšem může být velká část, která půjde za těmi radikály.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Většina Katalánců ale nechce odejít ze Španělska. Nebo ano? Když se podíváme alespoň na výsledky toho referenda, zúčastnilo se ho 43 procent voličů.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Ano, to není úplně malé číslo, ale samozřejmě není to více jak 50 procent. Já osobně se domnívám, kdyby španělská vláda poté, co ústavní soud prohlásil to referendum za neústavní, prostě dále trvala na tomhle stanovisku, ale nepoužila sílu a nesnažila se tomu referendu zabránit, jenom by řekla, že jeho výsledky nebere, tak by to ukázalo možná pravdivější obrázek a vlastně by to řeklo, že třeba se neúčastnilo ani 50 procent a nedávalo by to takovou legitimitu vlastně těm, co se chtějí odtrhnout, protože v momentě, kdy policie bránila v hlasování a v některých případech likvidovala hlasovací lístky, v některých případech neumožnila vstup do hlasovacích místností, tak vlastně právě to tvrdé jádro může argumentovat tím, že ta podpora byla mnohem vyšší, ale prostě lidé nemohli hlasovat, a tudíž prostě stojí za námi, přestože nemohli teda vyjádřit tu svoji vůli. Takže já si myslím, že ten zásah policejní byl hodně nešťastný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vlastně vnímáte ten zásadní rozpor? Protože tady je ten problém mezi dodržováním ústavy a zároveň právem občanů vyjádřit svůj názor. Mimochodem kroky Barcelony označil za nezákonné v naprosto ojedinělém televizním projevu španělský král Filip VI. Podle něj vlastně prokázali neúctu k moci státu katalánští lídři, kteří zorganizovali referendum. Je i jeho vystoupení monarchy známkou toho, jak těžká politická zkouška stojí před Španěly?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Já si myslím, že to vystoupení je skutečně ojedinělé a ukazuje na vážnou situaci, protože monarchie už od momentu přijetí vlastně ústavy v 77. roce je spíše symbolem jednoty Španělska nežli čímsi jiným a monarchie prostě nevstupuje ani výrazně do žádných politických jednání. Takže že jde o vážnou situaci, toto vystoupení samozřejmě ukázalo. Je otázka, jaký je vztah třeba i Katalánců k té monarchii, jak dalece přijímají oni vlastně tu skutečnost, že Španělsko je monarchie. Spíše tam byla tradice republikánská. Ale když se vrátíme k tomu porušení ústavy, což nesporně je a právo na sebeurčení, ono se to velmi obtížně posuzuje, protože popravdě řečeno, pokud někdo docházelo k odtržení jakéhokoliv státního území, tak to většinou se nedařilo udělat tak, že by to byla dohoda celého státu, ať už od Spojených států v 18. století třeba, tak nikdy vlastně ta mateřská země v uvozovkách nebyla tím nadšená. Osobně si myslím, že to vyjednávání, že byl prostor na jiná řešení. Ale my si musíme uvědomit, že ta jiná řešení vlastně byla také odmítnuta. V roce 2005 Katalánci získali speciální statut, kde byli deklarováni jako národ a prostě mnohem větší pravomoci, autonomie byla posílena v rámci celého systému autonomií. Dokonce to schválil parlament španělský, dokonce to podepsal i král, ale ústavní soud potom prohlásil některé články, na kterým těm Kataláncům hodně záleželo, vlastně za neústavní. Pak následovalo referendum v roce 2014, pokud si to dobře pamatuju, a to také bylo jakoby neústavní. Tak se řeklo, že je to konzultační referendum. Tam se tenkrát účastnilo asi 30 procent lidí a 80 procent hlasovalo teda případně pro nezávislost. Takže po tomto jakoby neuznalém referendu, tak pokud Katalánci chtěli v nějaké podobě prohloubit tu svoji autonomii, tak vlastně ty normální cesty byly více méně uzavřené a to si myslím, že je možná problém.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, paní profesorko, že budou muset obě strany slevit ze svých požadavků?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Tak já to vidím jako jediné řešení, byť se říká, že právě pokud jde o ten konflikt týkající se identit, tak jako se těžko hledá kompromis. Takže to jsou málo řešitelné konflikty. Ono totiž jde o jednu věc. My si musíme uvědomit, a řada Katalánců si to bude uvědomovat, že pokud nedojde k dohodě se španělským státem, tak jakákoliv vyhlášená samostatně autonomie vyvolá obrovský ekonomický problémy. Ono Katalánci jsou trochu naštvaný, že ty Španělé, zbytek Španělska živí, oni jsou nejvyspělejší část. Ale Evropa, Evropská unie nebude úplně nadšená, aby se jí ta Evropa takhle drolila. Teď si vezměme Skotsko, Belgie, tam všude jsou napětí mezi různými národními skupinami nebo etnickými skupinami a autonomními hnutími. Takže Evropa tomu Katalánsku jakoby nepomůže, teď oni ztratí kontakt nebo určité vazby na to Španělsko a mnoho lidí si prostě uvědomí, že to nemusí být, pokud to není konsensuální, že to může mít vlastně na to Katalánsko velmi negativní dopad podobně, jako Britové najednou zjistili, že brexit není úplně jednoduchý a není snadné jako prostě odejít. Takže bez dohody těch dvou částí vlastně to nemá pozitivní řešení na kompromis. No a samozřejmě Španělsko proti tomu půjde, protože bude mít strach, že bude následovat Baskicko, že může Galicie taky historickým územím Španělska, kde je výrazná autonomie, ale třeba i Kanárské ostrovy a tak dále. A začne být obrovský strach, že by se Španělsko mohlo opravdu rozpadnout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A myslíte, že by mohlo Katalánsko samostatné, zcela nezávislé na Španělsku dobře fungovat? Aktuálně dlouhodobě je to vlastně ekonomicky nejproduktivnější region Španělska. Dokonce s Madridem soupeřil o post nejbohatší části země. Faktem ale je, že má i dluhy.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Já si osobně myslím, že Katalánsko by samozřejmě prosperovalo samostatně velmi dobře, nemělo by problém, pokud by se nedostalo do tý izolace, pokud by na něj se vztahovaly podmínky Evropský unie. Ale pokud by to byl stát, který by nebyl přijat do Evropské unie, protože by byl samostatný stát, tak by musel znovu vyjednávat přijetí a být přijat, tak to v tomhle okamžiku už to může dělat velké problémy. Pokud by Španělsko se skutečně, zbytek Španělska v nějaké podobě šprajcnul, tak ty ekonomické vazby tam jsou, tak minimálně po určitou dobu by tam obrovské problémy byly. Pokud by to bylo v příznivých podmínkách, to znamená ve stejných podmínkách, v jakých funguje dneska, to znamená i ve vztahu k Evropské unii, ke Španělsku, že by všechno prostě fungovalo, tak tam si myslím, že to Katalánsko by skutečně prosperovalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Katalánský premiér nesouhlasí s tvrzením Evropské komise, která označila místní problémy za interní záležitost Španělska. Jak to vidíte vy? Měl by se do tohoto španělsko-katalánského sporu zamíchat, vložit nějaký mediátor, třetí strana, unie, mezinárodní společenství? Je to interní záležitost Španělska nebo celoevropská?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Je to samozřejmě interní záležitost Španělska, která ovšem má rozměry přesahující velmi výrazně do Evropy a třeba právě i v tom, že to je jistý precedent řešení nějakých věcí. A vzpomeňme si na Skotsko, i když teď teda ta Evropa ztrácí Británii, takže jako je trochu něco jinýho. Ale vezměme si Belgii, vezměme si Vlámy a Valony, to je další problém, který se prostě někde objevuje a řeší se konflikt, jestli Belgie jako taková má zůstat. A tyhle ty věci vždycky mohou výrazně ovlivnit další. Takže jako mediátora bych viděla, že by to možné bylo, ale nikoliv jako oficiální stanovisko Evropské unie. To znamená, dokáži si představit, že by nějaký státník vytvářel ze státu, který je poměrně neutrální, by prostě mohl být a moderovat určitou diskusi v rámci toho Španělska a snažit se najít nějaké řešení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Sledujeme, jak se Evropa, Evropská unie pomalu drolí, paní profesorko?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Víte, je zajímavé, že tyhle ty hnutí jsou většinou velmi proevropské. Katalánci rozhodně nejsou proti Evropě, Skotové naopak říkají Británii, když odejde Británie, tak my jako Skotsko tam chceme zůstat. Oni jsou taky určité kontakty mezi těmi různými autonomními hnutími, který chtějí mít vlastní postavení v rámci unie. Mimochodem Katalánsko má svojí reprezentaci v Bruselu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže by šlo pak z vašeho pohledu jenom v uvozovkách o překreslení té mapy, že by vlastně bylo více států, že by bylo Španělsko, Valonsko, Katalánsko, Skotsko a tak dále?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Víte, tohle se stává vždycky v nějakých momentech krize. Po 1. světový válce takhle vlastně vznikaly státy jako Československo, Jugoslávie, tehdy pod jiným názvem, obnovovalo se Polsko. Takže jsou momenty, kdy dochází k těm rozkladům. My jsme to viděli i potom v roce 89. Ale musela by Evropa potom s tím nějakým způsobem jednat. Ale vlastně podmínkou je v Evropě vždycky, aby ta země měla vyřešený spory se svými sousedy. To je jeden z nátlaků Evropské unie, že pokud někdo má býti přijímán, tak nesmí mít konflikty, který jsou nedořešený, nedořešený hranice. A tohle to v tuto chvíli, říkám, pokud by prostě se dohodli Španělé, Katalánci na nezávislosti a v rámci Evropské unie nějaké fungování, tak by to asi v nějaké podobě šlo. Ale jinak já si myslím, že prostě je to otázka vůbec postavení toho národního státu v současné éře globalizace. A my vidíme 2 procesy, které zdánlivě jdou proti sobě. Jedno je integrace, aby vůbec se mohlo čelit tý globalizaci. Když vezmeme třeba tu Českou republiku jako příklad, tak to je opravdu hodně malý stát, pro nějž ta integrace je důležitá, protože mu dává větší zázemí tváří v tvář celýmu tomu procesu globalizace. A zároveň vidíme, že ty lidi potřebujou jakousi užší identitu, jakoby znova více tíhnou k tomu národu, protože je to jisté zakotvení, které jim dává nějakou jistotu. Takže ono ty procesy regionalizace nebo národního cítění, ale zároveň potřeby integrace souvisejí oboje s tou globalizací. Takže je to dvojí proces a v zásadě by ty identity neměly být proti sobě. Mohu být Katalánec, mohu být Španěl a mohu být Evropan. To je vlastně ideální rovina hierarchie těch identit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak tedy vidíte budoucnost národních států?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Budoucnost národních států je trochu smutná, když to vezmeme v určitém slova smyslu, a to především tím, že národní stát nepřestává kontrolovat ekonomické procesy. Národní stát nese odpovědnost za sociální politiku, zdravotnictví, dávky, ale velmi obtížně dostává vlastně finanční prostředky z toho globálního kapitálu, kde většinou ty zisky chodí jinam. Velmi těžko mohou vlastně něco ovlivňovat, proto je třeba ty integrační procesy, který to umožňují jako ve větší míře, nějakým způsobem koordinovat. Na druhou stranu z hlediska těch zakotvení v tom moderním světě, nejasném světě, tak ta národní identita vždycky je něco, co je přece jenom jednodušeji udělané, ale také záleží, jak je pojatá, jestli je to jenom to, co vám dává posilu nebo jestli je to něco, kde vidíte nepřátele a vytváří vám nepřátele. A to záleží potom, jestli ta myšlenka je teda skutečně spíše pozitivní nebo v tom citu vlasteneckém nebo negativní v tom, že prostě ostatní považuje za méněcenné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se hovoří například o boji s terorismem, tak se v podstatě vždy akcentuje jednota, že jenom silná, jednotná Evropa dovede čelit problémům. A tím není jenom terorismus, ale třeba klimatické změny, kybernetická bezpečnost a celé spektrum dalších otázek. Co by přineslo nebo přinese vlastně toto drobení starého kontinentu?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Já nevím, jestli jako celková Evropa může vyměňovat si, řekněme, informace tajných služeb.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měla by.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Měla by, ale ono ne vždycky to funguje. Na druhou stranu na menším teritoriu máte leckdy mnohem lepší přehled o tom, co se děje, jak se děje. Mimochodem vlastně Katalánci vlastně zažili teroristický útok v srpnu letošního roku, který přinesl, tuším, 16 mrtvých nakonec, že to číslo bylo. A tam tehdy i ta spolupráce, vyšetřování bylo velmi silný, katalánská policie a španělská policie s velmi výraznou koordinací. Teď ta koordinace nebyla, naopak to vypadá, že ty 2 bezpečnostní složky jdou proti sobě. To samozřejmě tu situaci by zhoršovalo a z hlediska rizik teroristických je asi Katalánsko z toho Španělska nejrizikovější oblastí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Našli bychom tady nějakou česko-slovensko-španělsko-katalánskou paralelu? Letos si připomínáme čtvrt století od rozdělení Československa.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Pokud se budeme dívat na tu ústavnost rozdělení, tak já nevím, jestli si pamatují nebo starší generace možná si pamatuje, mladší to asi si vůbec neuvědomuje, ono totiž v naší ústavě bylo, že to má být na základě referenda. A v momentě, kdy se dohodlo, že teda rozdělení bude, tak se tak jako zjistilo, že referendum by nevyšlo. Referendum tehdy víc jak 50 procent Slováků bylo pro společný stát. Ten problém byl v tom, že nebyla shoda jaký stát. Referendum vám řekne ano, ne, ale Češi chtěli silnou federaci a Slováci více méně konfederaci. Tak se změnila ústava a rozpad potom přijímalo Federální shromáždění. A navíc to přijímalo až napodruhé, napoprvé to neprošlo, přijmuli to až napodruhé, protože tam byly 3 různá hlasování, jak to tehdy bylo specifický. A v jednom případě rozhodl jeden jediný hlas. Takže my jsme zažili to, že prostě když ústava nesedí, tak se prostě změní, což je takový zvláštní přístup asi, ale tam šlo o něco jinýho. Ty politické reprezentace se chtěly dohodnout, chtěly minimální dopad na obyvatele a nepoužívali to, v momentě, kdy se dohadoval teda rozchod, tak to nepoužívali jako politickou zbraň. Vlastně ten sametový rozvod, o kterým se hovořilo, je prostě něco, co prostě ve světě obdivují. Já byla teď na nějakém výzkumném setkání a ptal se mě na to jeden Španěl, samozřejmě jako minulý týden ve Florencii jsme jednali a on samozřejmě chtěl vědět ty podmínky a jak vlastně tohle to dopadlo. Vím, že se mě na tohle to hodně ptali Belgičani. Kanaďany v Québecu, fascinuje ten sametový rozvod.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak je to nepřenositelná zkušenost.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Ona by byla přenositelná, ale musí tam být vůle, musí být ochota obou reprezentací se dohodnout. A je pravda, že v momentě, když se jde na takové to dělení a teď dělíte majetek a zlato a děláte hranice, tak ono to opravdu není jednoduchý. Ale my jsme byli 2, což vyostřuje konflikt, polarizuje, ale na druhou stranu prostě se lépe dohodne. V tom Španělsku ono nejde jenom o ty Katalánce. Tam skutečně bude strach z reakce Baskicka, druhej nejvyspělejší region. A samozřejmě teď separatistický nálady zaznívaly i jinde a to Španělsko je stát autonomní, tam je 17 autonomií v různý rovině.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Za 2 týdny bude Česko hlasovat v parlamentních volbách. Německo je má už za sebou a před sebou evidentně velmi dlouhá povolební jednání. Ještě krátce před dnem D u sousedů bylo velké množství nerozhodnutých voličů. Je tomu nebo bude tomu i u nás podobně, paní profesorko? V dosavadních průzkumech zhruba 20 procent lidí tvrdí, že nevědí, koho zvolit.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Já si osobně myslím, že to může být velký problém a že mnoho lidí se bude rozhodovat těsně před volbami anebo možná, že se vůbec budou rozhodovat, jestli k těm volbám jít, jestli tedy mají nějakého kandidáta, který může mít určitou šanci. Takže myslím si, že těch nerozhodnutých lidí je hodně i ze svých dojmů, což samozřejmě není průzkum veřejného mínění, ale jak potkávám různé lidi, bavíme se samozřejmě o nadcházejících volbách, tak převládá: nevím, koho volit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Německu byla asi nejnapínavější otázka nikoliv, kdo zvítězí, vlastně se předpokládalo a správně, jak potvrdily výsledky, že to bude Angela Merkelová a CDU/CSU, nýbrž, kdo bude 3. silou. Tou se stala Alternativa pro Německo. A u nás? Co vás jako politoložku vlastně nejvíce zaujalo na tom dosavadním průběhu předvolební kampaně na letošních parlamentních volbách?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Tak mě zase tam, popravdě řečeno, toho moc ani nezaujalo ani nijak nepřišlo překvapivě nové. Samozřejmě u nás je zvykem říci, s tímhle nepůjdeme v žádném případě a ty strany se deklarují, domnívají se, že jako v žádným případě s tímto a s tímto a s tímto nepůjdeme, vzájemně to vylučují. Já opravdu, upřímně řečeno, byť většina novinářů to považuje, že jsou upřímní vůči voličům prostě proto, že řeknou, s kým do koalice nepůjdou. Ale on nikdo neví, jak ty volby dopadnou a je potom prostě otázka vytvořit vůbec nějakou vládu, protože jestliže každá strana řekne, že s tímhle a s tímhle nepůjde, tak potom je to vcelku úplně jedno, jak ty volby dopadnou, protože se dá předpokládat, že vláda sestavená nebude. Takže já tyhle ty hesla, s kým se do vlády nepůjde, nemám moc ráda. Nemluvě o tom, že, víte, voliči u nás si zažili svoje. Když si vzpomeneme, zase starší generace, na volby 98, na tu nenávistnou kampaň, kde mobilisace Václava Klause, který jako naznačoval skoro konec státu, když vyhrajou sociální demokrati. Miloš Zeman mluvil o spálené zemi, kterou mu tady nechává Klaus, a pak se prostě opozičně dohodli. Ale byla to částečně chyba těch, že prostě jiní říkali, my s nima nepůjdeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to standardní předvolební rétorika?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
U nás je to obvyklé, je to oblíbené. Dokonce si myslí teda, že se tím dává větší zpráva voličům. Prostě politik, který dostane určité procento hlasů, musí s tím procentem hlasů pracovat a musí v zásadě vědět a odpovědně přistupovat k tomu, že má poté nějak se podílet na sestavování vlády nebo jít do opozice. Ale mělo by to být zřetelné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kam povede rostoucí počet parlamentních stran?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Tak já si myslím, že to nebude tak dramatické. Ono do těch 7, 8 stran se to prostě dá zvládnout. Tam je vždycky problém ani ne počet stran, jako jaká je ideová vzdálenost, když ty strany vůbec nemůžou spolu spolupracovat. Kdybych se vrátila k tomu Československu, tak prostě Klausova a Mečiarova strana nemohly vytvořit společný program, tam nebyl průnik. Takže to není tak hrozný. Samozřejmě je historicky, v moderních dějinách jsou takové zajímavé výsledky. Já bych tady připomněla, kdy v Polsku v 91. se jim podařilo navolit 29 politických stran včetně Strany přátel piva. Ta se pak rozpadla a říkali malé pivo a velké pivo a ty rozhodovaly o sestavení vlády. Takže pak je to těžký, jako v momentě, kdy máte 5ti, 6tičlennou koalici vládní, abyste dali dohromady 50 procent, tak to fakt není dobře a končí to jenom tím, že lidi vyděšeně se dívají na to, jak jako se všichni dohadují a na ničem nejsou schopni se dohodnout, jeden vydírá druhého. Z hlediska tedy požadavků, myslím požadavků politických. Takže do těch 8, 9, pokud tam není výrazné procento antisystémových stran, se kterými nikdo do tý koalice jít nechce, a to bych viděla potom jako určité riziko, tak se to prostě dá zvládnout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Váleční uprchlíci s v Německu stali jakýmsi hromosvodem nespokojenosti voličů především v bývalé NDR, ale nejenom tam. Co nebo kdo převezme v uvozovkách tuto roli u nás, kde tento problém nemáme?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
No, já myslím, že mnohým politikům nevadí, že ho nemáme, takže uprchlíci nám budou hrozit i nadále. Jsou strany, které, řekněme, výrazně to spojují s Evropou a protievropským zásahem. Jiné strany tady bojují proti tomu, aby tady nebylo třeba právo šaríja, což taky nějak vcelku nemám obavy. Ale mimochodem třeba ten politik, který výrazně bojuje proti právu, aby tady se udrželo to naše právo, tak jsem včera do Hradce Králové po dálnici a teď jsem koukala na billboardy tohoto politika, který vlastně porušuje zákon, lépe řečeno, prostě podle zákona už tam tyto billboardy žádné býti nemají a jsou tam tedy politické billboardy politika, který má obavy, aby nás tady neovládlo právo šaríja. Tak já bych doporučila, aby dodržoval zákon, které přijal parlament a bylo by to ku prospěchu celé země.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pan prezident Miloš Zeman by rád posílil pravomoce přímo voleného prezidenta, jak řekl včera v rozhovoru pro soukromou televizi, současná hlava státu. Prý vlastně ta práva neodpovídají síle mandátu, kterou prezident přímou volbou získává. Co si o tom myslíte?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Tak je to argument, který samozřejmě vždycky, kdo představuje instituci, tak chce, aby ta instituce měla větší funkce. Přímá volba prezidenta s velmi malými a spíše reprezentativními podobami je v celé řadě evropských zemí, třeba ve Finsku, v Irsku, na Islandě. Ta přímá volba spíše posiluje lidem možnost navázat vztah k tomu prezidentovi, ale rozhodně to nemusí mu dávat větší pravomoce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesorka Vysoké školy ekonomické v Praze Vladimíra Dvořáková a její postřehy. Děkuji za ně.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Připojuje se Zita Senková. Příjemný poslech dalších pořadů.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.