Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 5. ledna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, příjemný den přeje Zita Senková. Hostem dnešního Jak to vidí je Václav Malý, světící biskup pražský. Dobrý den.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na jaké otázky budeme hledat odpovědi? Kam se poděl duch Vánoc? Proč nás provází takový vnitřní neklid? Jak pečovat o duši? A proč je tak složité reformovat Vatikán? Inspirativní poslech. Severoirský katolický kněz Desmond O'Donnell se domnívá, že by nejen katolíci, ale všichni křesťané měli opustit výrazy jako Vánoce, Velikonoce, protože už dávno ztratily svůj posvátný význam. Podle něj Vánoce unesl Santa se sobem. Pro britský list Guardian dále duchovní uvedl, že se nechce navážet do nevěřících, jen se snaží zachránit podstatu Vánoc pro věřící tím, že se vzdá slova Vánoc a nahradí ho něčím jiným. Co si o tom myslíte, pane biskupe?

Čtěte také

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Chápu toto velmi tvrdé a ostré vyjádření irského kněze, je mi to neznámo, tak děkuji, že jsem se s tím mohl skrze vás seznámit, ale nesouhlasím, protože myslím, že to patří k podstatě evropské kultury i k té periodizaci času během občanského roku a Vánoce a Velikonoce jsou dvě stálice a stále nás upomínají na to podstatné v našem životě. A i když dneska jsou Vánoce, ten jejich křesťanský obsah naprosto zastřeny, tak přesto si myslím, že přece část lidí si uvědomuje, že nejde jenom o reklamy, o ta lákadla, o nákup, co nejvíce koupit dárků a rozdat a podobně, ale že jde o něco hlubšího, že jde o mezilidské vztahy a taky Vánoce jsou symbolem světla, které je spojováno s konkrétní osobou, s Ježíšem z Nazareta. Přirozeně křesťané věří, že je to Boží syn, ale i ti, kteří nejsou křesťané, tak mohou nahlédnout, že to byla významná postava, která ovlivnila celé dlouhé dvoutisícileté dějiny alespoň Evropy. Proto bych nebyl pro to, aby vůbec Vánoce byly smazány a aby zůstal jenom ten obchod, takže.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přiznám se, že mě zaujala slovenského teologa a spisovatele Michala Havrana v deníku Sme nad naším chováním během svátků, kdy se nás podle něj zmocní jakási přetvářka, kdy jsme najednou jaksi vynucení, hodní, milí, empatičtí, kdy už nesmíme být nemocní nebo nervozní, kdy už prostě ztrácíme tu naši autenticitu místo toho, abychom byli o Vánocích tím, kým jsme po celý rok, že jsme si vytvořili podle něj nějakou normu podobnou masopustním slavnostem a že se svátky staly jakýmsi obdobím vnitřního neklidu. Jak pečovat o duši?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano. Tady bych chtěl připomenout zemřelého českého filozofa Jana Patočku, loni jsme si připomněli 40 let od jeho úmrtí, a právě celý život on se ve svém filozofickém díle i mšení zabýval péčí o duši, a to myslím stojíme na prahu nového občanského roku, že stojí za zamyšlení, aby člověk především se snažil kultivovat sám sebe. Ono je to opravdu pracné, protože péče o duši znamená, že člověk na sobě pracuje. Nejen, že tedy pracuje, aby se uživil, aby uživil ty druhé, aby si zvyšoval životní standard případně, ale právě, aby se stával lepším člověkem, a to je, myslím, velmi důležité, abychom to vnímali jako svoji výzvu, protože důležité je, kým jsme, ne podle postavení, podle sociálního zařazení, ale kým jsme jako člověk, který dovede nezávisle myslet, člověk, který nepodléhá emocím. A Patočka hezky říká, že právě duše se děje tam, kde je jednota emocí a rozumu, nebo myšlení a chtění, protože když člověk dobře uvažuje, tak ví, že nemůže všeho dosáhnout, že také je třeba jisté kázně v jeho požadavcích, že je třeba jisté kázně v myšlení. A on říká, že právě duše je naše mravní já. Tudíž člověk je člověkem tehdy, kdy dovede zvážit také své činy, kdy nejenom má na zřeteli prospěch, to je jistě také důležité, ale to nejdůležitější je, kým já jsem ve vztahu k těm druhým, žiji opravdu já důstojný život, dovedu odolat různým lákadlům, různým povrchnostem, a to myslím, že je cesta pro každého. Já tady nemoralizuji, to je spíše otázka a spíše otevřená cesta. A to myslím, že je důležité zvláště v dnešní době, která je teď jako rozjitřena a čekáme volby a já se setkávám s tím, jak lidé jsou vůči sobě naostření, jak často napadá jeden druhého kvůli jeho názoru a myslím, že právě péče o duši by nám mohla pomoci v tom, abychom si znovu tak uvědomili, co je opravdu důležité v našem životě, protože důležité je, abychom si uvědomili, že každý náš čin má mít nějaký mravní rozměr.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to určitá forma, řekněme, i sebereflexe? Lze to takto vnímat?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano sebereflexe a přirozeně já to vidím podle sebe, je nepříjemná, protože když se člověk podívá na sebe, tak ví, že není dokonalý, že má spoustu slabostí, že má spoustu takových pokušení, že leckdy podléhá, ani druhý to nemusí zpozorovat, ale důležité je, aby se člověk dovedl opravdu podívat do svého nitra a to se člověku nechce. Přirozeně je snazší posuzovat ty druhé, zařadit si je do určitých škatulek a sám sebe z toho vyjmout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak, že bych pokračovala v citaci pana Patočky: "Duši lze najít pouze, pokud opustíme rovinu reality a vstoupíme na půdu neměnných jednotek s jejich komplikovanou, ale nanejvýš průhledně komponovanou strukturou a tato struktura teprve vede k pravým příčinám, k ideovým důvodům, jež samy vedou k původnějším počátečním důvodům." Chce to hluboké zamyšlení a odvahu k tomu?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
No vy jste úžasná, že toto citujete. To je tak složité, že bychom tady museli být velmi dlouho, abychom to rozebrali. Já myslím především, aby se člověk nenechal táhnout tou každodenností, aby dovedl mít odstup i od svého každodenního konání a každý den, pokud možno než jde spát, si řekl, jaký smysl jsem dal tomu svému konání dnes a co bych chtěl zítra. A to myslím, že je velmi jako jednoduché, naprosto konkrétní a zároveň to člověku umožňuje, aby se podíval lépe sám na sebe.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Psychologové v poslední době upozorňují na nový trend, který se rozmohl, takzvaná samooptimalizace, jinými slovy touha být úplně perfektní, což může bohužel vést až k takové, že to je kontraproduktivní a povede to například k frustraci, protože se nám to nepovede.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
To může vést také ke křeči. Já myslím, že je dobré, že si člověk uvědomuje i své slabosti, ale ne, aby trpěl pořád pocitem méněcennosti, že si uvědomí své silné stránky a že je důležité postupně odbourávat ty své slabosti, protože když člověk chce dosáhnout najednou všeho, tak to skončí tmou. Proto mluvím ze své vlastní zkušenosti, se třeba celý život vyrovnávat s nějakou náklonností a nějakým způsobem se jí zbavovat. A onen ten perfekcionismus potom může vést k tomu, že člověk znervózní, že potom má pocit tý méněcennosti a na druhé straně, že potom si může připadat, že je lepší než ti druzí. A já myslím, že není dobré se poměřovat s těmi druhými, že je třeba vidět svoji důstojnost, své životní poslání, nechat se druhými inspirovat, ale pořád se jako poměřovat, tak to někdy může potom vést také k pýše, když se mi něco podaří a vidím okolo sebe, že těm druhým se to nedaří. Já bych byl v tomhle tom velmi, velmi opatrný. Jsem už ve třetí třetině svého života, takže už mám nějaké životní zkušenosti, takže vím, o čem mluvím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Loňský rok se nesl ve znamení 500. výročí reformace, zejména v Německu se ve velkém stylu připomínaly legendární teze a učení kazatele Martina Luthera, který vlastně zahájil rozkol křesťanství. K sepsání tezí ho dovedl rozpor mezi učením tehdejší církve a její praxí. Jaká je ta dnešní realita, pane biskupe?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak u nás to výročí Martina Luthera, jeho vystoupení roku 1517 se v podstatě moc tak nepřipomínalo, protože Českobratrská církev evangelická, která se také hlásí k lutherské tradici, tak především tedy vznikla v roce 1920 a bylo to spojení kalvínské a lutherské tradice, tudíž u nás ta lutherská tradice byla spíše živá v evangelických kruzích sudetských Němců, zatímco současná Českobratrská církev evangelická spíš má ráz té kalvínské tradice, proto to u nás nebylo tak živé připomenutí, i když vyšly různé články, různá pojednání, dokonce byly nějaké konference. Ale v Německu se to velmi slavilo, ale co je pozitivní, že nedocházelo k nějaké ostré diskusi, ale že se hledaly společné prvky, které mohou být spojením mezi lutherskou tradicí, mezi tradicí římskokatolickou, že to proběhlo ve velkém souznění, aniž se zastíraly ty rozdíly, a že tam nedošlo k nějakým velmi ostrým polemikám, že vylučuje jeden druhého, protože bohužel po vzniku reformace, že jo, se zapouzdřila obě křídla křesťanství, došlo tedy k rozštěpení západního křesťanství, která spolu nekomunikovala. Kdežto teď nejenom spolu komunikují, ale hledají společné styčné body bez jakékoli naivity. A to myslím, že je velmi pozitivní a bohužel u nás se tomu nevěnovala příliš pozornost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte tedy jinými slovy, že oslavy tohoto jubilea přispěly k ještě většímu sblížení?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
To bych si nedovolil říci, protože bohužel v poslední době, co se týká ekumenických vztahů, to znamená vztahů mezi křesťanskými církvemi, tak se dost jako zdůrazňuje, že je třeba vyjasnit si profil vlastní církve a to někdy může vést zase k určité vzdálenosti, ale je důležité, že slavila katolická církev protestantská lutherské církve společně toto jubileum, nakonec ho už zahájil v předloňském roce návštěvou Švédska v Lundu papež František, což myslím, že byl významný podnět, a že zase došlo k vědomí, že máme jako křesťané společnou zodpovědnost za tvář Evropy, že není možné pořád zůstávat ve svých opevněních, ale že je třeba opravdu poctivě vložit na stůl, co ještě nás rozděluje, ale tuhle tu společnou zodpovědnost, abychom cítili. V tomhle bych viděl to pozitivní, nebyl bych tak naivní, že bych čekal, že během dohledné doby dojde k naprostému sjednocení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co tedy církev nejvíce rozděluje katolickou a protestantskou?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Nejvíce rozděluje přirozeně otázka svatých, otázka vztahů k matce Ježíšově Panny Marii, potom otázka některých svátostí, otázka církevní struktury, to je tak jako zjednodušeně řečeno to, co rozděluje například pojetí biskupské služby a podobně. Samozřejmě otázka papeže.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Potřebuje církev možná podobného reformátora, jakým byl ve svém době Martin Luther? Narážím na to, že své podřízené ve Vatikánu, kteří brání reformám, nedávno opět kritizoval papež František, některé členy římské kurie dokonce označil za zrádce a cituji jeho slova: "Reformovat Řím je jako čistit egyptskou sfingu kartáčkem na zuby."

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já se musím jenom zasmát, že František je opravdu upřímný, protože z úst papeže tato ostrá slova by člověk nečekal, ale je dobře, že to řekl. Jistě, že ku pomoci papeži je celý aparát, protože katolická církev je ve všech světadílech, podle statistik čítá asi miliardu 200 milionů věřících, tudíž je to obrovská organizace a když je to také organizace a instituce, tak musí být nějakým způsobem strukturována, takže ty instituce v Římě jsou potřebné. Bylo by naivní si myslet, že chod církve, její struktura může být bez těchto institucí. Na druhé straně vždycky existují Parkinsonovy zákony i v církvi, protože přirozeně ta instituce může zbytnět, a samozřejmě František vyrušuje. On je velmi neformální, on chce, aby větší zodpovědnost měly místní církve, to znamená také místní biskupské konference a přirozeně ty lidé, co jsou v centru, kteří dostávají informace z celého světa, tak si na tom také zakládají a někdy už s tím reálným životem nemají příliš mnoho společného. Já to vím ze své biskupské služby, kdybych se omezil jenom na kancelářskou činnost, tak za chvilku mi unikne realita života jako takového. Já naštěstí v rámci své služby jezdím mezi lidi, navštěvuji farnosti, jsem zván na různá setkání, takže s tou realitou jsem ve styku, ale z té kanceláře ten život se jeví jinak. A přirozeně proti Františkovi je určitá část i těch pracovníků vatikánských institucí, zároveň také dnes v tom nepřehledném světě roste skupina lidí, kteří jsou znejištěni nepřehledností světa a proto tedy žádají naprosté jasné instrukce, žádají naprosto jasnou strukturu, k čemu mají dát důvěru a těžko se vyrovnávají s tím, že člověk si ty otázky autenticity své víry musí klást každý den. A vede to k určité strnulosti, vede to k tomu, že se potom vážou jenom na určitý projev kulturní, kultu a i tato část právě povzbuzuje určitou nedůvěru vůči papeži Františkovi. Není to nic tragického, já to nevidím jako nějakou křižovatku pro budoucnost církve. Je dobře, že František narušuje tento zdánlivý poklid ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Stojaté vody.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
... a na druhé straně jenom chci říci, on je takový zase tradiční. Víte, je až dojemné, teď jsem se dočetl, že ve výtahu, když jezdí do kanceláře v papežském paláci každý den, tak má ikonu Panny Marie a než tedy zapne ten knoflík s tím výtahem, tak spočine před tou ikonou a modlí se. Před každou zahraniční cestou navštíví lateránskou baziliku a modlí se tam k Panně Marii, takže to je tak zbožný člověk, je to až taková ta lidová zbožnost v tom nejlepším slova smyslu, takže on není člověk, který by chtěl couvnout z církevního učení, nebo který by si myslel - já jsem reformátor a kdo jiný než já.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už v roce 2014 papež František odsoudil 15 duchovních nemocí, kterými podle něj vatikánští byrokraté trpí. Varoval je tehdy například před terorismem pomluv, duchovní Alzheimerovou nemocí, domýšlivostí a mocichtivostí. V čem vy vidíte konkrétně největší slabiny ve Vatikánu nebo v katolické církvi?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
No, tak všechna pokušení světa se týkají i nás katolických křesťanů. Pomluvy často jenom kvetou v církevním společenství, kariérismus mohu pozorovat i okolo sebe, musím se jenom tak v duchu smát, to jsou pokušení, která nás neminou, ale já vždycky říkám, že je dobré, že před námi stojí ty ideály konkrétně tedy příklad života Ježíše z Nazareta, jo, že člověk má opravdu to měřítko, kterému nikdy úplně nedostojí, ale pokud je poctivý, tak si to měřítko připustí. A tohle myslím, že je důležitý tedy korektiv. Takže já bych nevyjímal ani katolické křesťany z těchto pokušení a záleží zase na každém z nás, biskupovi, knězi, jáhnovi, muži, ženě, svobodných, ženatých, jak se k tomuto postaví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Během minulého roku opustila tento svět řada osobností, mnohé z nich spolu vytvářely dějiny, jako například spolkový kancléř Helmut Kohl, nebo někdejší bezpečnostní poradce a politolog Zbigniew Brzezinski, který desítky let ovlivňoval americkou zahraniční politiku, když se podíváme k nám do Česka, tak kromě řady umělců, osobností ze společenského života navždy odešel i římskokatolický kněz, někdejší arcibiskup pražská Miloslav Vlk.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano, zemřelo mnoho významných osobností. Já se omlouvám, že tady nebudu zmiňovat všechny, protože zemřel Jiří Bělohlávek, skvělý dirigent, zemřela paní Zuzana Růžičková, cembalistka, zemřel sochař Koblasa, Zoubek, potom Renčín, Wabi Daněk a tyhle ty osobnosti. Ale já bych se zmínil jenom o některých. Především o Tomáši Ježkovi, což byl ekonom, který významně poznamenal začátek ekonomické transformace po roce 1990. Nakonec se s těmi vůdčími ekonomy rozešel. Já měl to štěstí, že jsem se s ním několikrát v životě sešel a jsem rád, protože on byl tak poctivý, že přiznal, že právě chyběl dobrý právní rámec pro tu ekonomickou transformaci, což já vidím i jako jednu z hlavních chyb po roce 1990. Mně se líbila ta jeho poctivost, že to přiznal a že se vzdal tedy veškeré politické kariéry. Potom učil zase na Vysoké škole ekonomické. Tak tohoto muže velmi poctivého bych rád připomněl. Miloslav Vlk nejenom, že byl mým představeným po dlouhý čas, ale on má zásluhu na založení komise, která zkoumala díla Mistra Jana Husa, potom to byl člověk, který byl ekumenicky otevřený, člověk, který vstoupil také na evropskou scénu, který se zasazoval opravdu o to, abychom více tedy prohlubovali propojení evropského společenství, člověk, který také se zasloužil o to, že na předměstích Prahy například byly postaveny, postavena některá pastorační centra. Tak zanechal opravdu stopu a myslím, že je to postava, která významně ovlivnila směřování církve po roce 89, zdaleka nešlo jenom o ty církevní restituce, ty tedy úmyslně jako nezmiňuji. Já jsem si všiml prostě momentů, které pokládám za důležité. Pak já si velmi vážím loni bohužel ve vězení zemřelého významného čínského spisovatele Liou Siao-po, nositele Nobelovy ceny, kterého jsem měl možnost navštívit při své návštěvě v Pekingu před mnoha lety. Je to člověk, který byl odsouzen potom k 11 letům vězení jenom za to, že hlásal pravdu o čínském režimu a položil za to život, ani na konci jeho života, kdy tedy byl těžce nemocný, to čínské orgány nepustily z vězení a tam zemřel. To je člověk, který si zaslouží, abychom mu věnovali pozornost, je také autorem Charty 2008, která byla inspirována právě Chartou 77. Já, když jsem byl kdysi v Pekingu, tak právě on se mě ptal vy znáte Havla? A co ta Charta? Takže dobře vím, jakým způsobem přemýšlel. A potom, jak už jste zmínila, Helmut Kohl, protože ne všichni tehdejší evropští představitelé byli pro sjednocení Německa a on to prosazoval a je třeba tedy říci, člověk má být spravedlivý, že je to také i zásluha Gorbačova, který na to přistoupil a bylo nakonec tedy dohodnuto, že Německo se sjednotí. Takže Helmut Kohl také představuje určitý směr Evropana, který si uvědomoval, že Evropa už by neměla opakovat to, co se stalo v minulém století a co si budeme připomínat, 1. světovou válku, 2. světovou válku. No, a Zbigniew Brzezinski, to byl Polák, byl to bezpečnostní poradce amerického prezidenta Cartera, za pozdějších amerických prezidentů pořád hrál významnou roli, a jeho zásluha je v tom, že on řekl - v tehdejším východním bloku je třeba podporovat všechny, kteří mají statečnost veřejně projevit nesouhlas s tehdejším systémem. A to byla ta disidentská hnutí. A tím nám tedy velmi pomohl, že potom i američtí prezidenti tohle to brali na zřetel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká je vůbec v současnosti podle vás podpora disidentu ve světě?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak bohužel se mi zdá, že naše oficiální politika od toho trochu ustoupila a myslím, že je to chyba, protože my jsme si získali respekt po roce 1989, myslím jako nejdříve Československo, potom Česká republika, že otázku lidských práv jsme kladli na roveň i rozvíjení ekonomických vztahů. To myslím, že teď je upozadněno, i když existují různé iniciativy, různá hnutí v rámci České republiky a díky Bohu za to, které se tímto tématem zabývají. Já sám pravidelně sleduji a pokud možno alespoň morálně podporuji různé disidenty ve světě, ať už je to na Kubě, ať už je to v Číně, ale nerozlišuji, jestli je to muslim, jestli je to křesťan, nebo jestli je to člověk, který se nehlásí k žádné tradici, pokud je to poctivý člověk a chce, aby nastala v té zemi, ve které žije, opravdu demokracie a svoboda, tak ho rád vždycky podpořím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máme pár vteřin ještě na střípky z kultury, které vás potěšily?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Jé, to to uteklo. Tak já jsem viděl teď výstavu pana Jaroslava Róny v Domě U Kamenného zvonu, a ta výstava se mi velmi líbila. Jinak jsem shlédl několik divadelních představení, chtěl bych upozornit především na představení Lámání chleba ve Švandově divadle v Praze. Autor je Holcman a je to taková historie jednoho rodu na moravském Slovácku. Potom jsem shlédl několik koncertů České filharmonie, jsem rád, že Semjon Byčkov opravdu myslím, že je důstojným nástupcem Jiřího Bělohlávka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Biskup Václav Malý a jeho postřehy. Děkuji za ně. Na slyšenou.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.