Přepis: Jak to vidí Jan Jirák – 17. ledna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. Zita Senková vás vítá u pravidelné půlhodiny rozhovorů na aktuální témata. Dnes se dozvíme, jak to vidí profesor Jan Jirák, mediální teoretik. Dobrý den, vítejte.

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
Dobrý den, vám i posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Které události neuniknou naší pozornosti? Regulace Facebooku, hranice svobody médií i distribuce novinového předplatného. Inspirativní poslech. Od nového roku začal v Německu platit nový zákon proti šíření nenávisti na internetu. Umožňuje do 24 hodin bez udání důvodu smazat závadný obsah. Jedním z hlavním odpůrců změn je společnost Facebook, která proti zákonu vedla rozsáhlou reklamní kampaň. Masivně novou legislativu kritizují například členové strany Alternativa pro Německo. Jeho šéf přirovnává dokonce tuto novou legislativu k metodám komunistické policie Stasi. Jaký je váš pohled, pane profesore?

Čtěte také

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
Tak, asi to přirovnání je přece jenom trošku přehnané. Ale ten, ten zákon podle mého soudu určité obavy vzbuzovat může, a to především z jednoho důvodu. Totiž rozhodnutí o tom, co je nenávistný obsah, nechává na samotných provozovatelích té sítě. Čili například na Facebooku. A to znamená, že to není nějaké rozhodnutí nezávislého soudu na základě expertních posouzení a podobně, ale je to rozhodnutí jakýchsi zaměstnanců někde hluboko v útrobách Facebooku, kteří pravděpodobně, teď trošku spekuluju, budou mít sklon být spíš opatrnější a víc obsahu mazat, aby se nedostali do potenciálního konfliktu se zákonem nebo se zaměstnavatelem. Takže já myslím, že tohle je určitá, určitá složitost. Na druhou stranu ten zákon je svým způsobem pochopitelný. To prostředí sociálních médií významným způsobem v podstatě bezděky svou architekturou, svým zaměřením podle všeho podporuje emocionálně vypjaté projevy včetně projevů nesnášenlivosti a nenávisti. Je to prostor, který není nějak výrazně jakoby omezen, sebeomezován tím, že by si lidé říkali, tohle nemůžu říct, to se přece objeví na veřejnosti. Tenhle pocit se tam láme a není tam a všichni víme, že v prostředí internetu se objevují strašidelné výroky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To vede právě k diskusi, která není nová, jestli ta jistá regulace pak nevede nebo by mohla vést až k potlačení svobody slova.

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
No, ona, já myslím, že budeme muset vůbec, když říkám budeme muset my jako, tak tím myslím společnosti, v kterých svoboda slova má svou hodnotu. Já se obávám, že budeme muset do budoucna přemýšlet o tom, jestli to naše dosavadní pojetí svobody slova je únosné v prostředí internetu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak chápeme, že vám do toho vstupuji, pane profesore, právě rozsah svobody slova. Je bezmezná nebo má své mantinely?

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
Velmi zjednoduše řečeno. My jsme dlouhou dobu žili v představě, že svoboda slova je potenciálně bezmezná. I když jsme si to, myslím, nikdy takhle neřekli. Ale bylo to tím, že vždycky existovala celá řada omezení, která nás nutila tu svobodu slova chránit jako hodnotu, jako vzácný statek, jako něco, čeho není nikdy dost, abych to zjednodušil. A nepočítali jsme se situací, kdy budou možnosti prakticky neomezené svobody slova. Je pochopitelné, že v jistém smyslu byla svoboda slova vždycky limitovaná, a to přinejmenším mravností neformálně, ale často, často i formálně nejrůznějšími opatřeními. Ale jako princip, jako princip jsme ji považovali za něco, co je potřeba chránit. Teď musíme začít uvažovat o tom, jestli v té bezbřehé svobodě je potřeba jí dávat nějaké limity.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké by měly být pak teda ty limity, jak vůbec by měla podle vás vypadat komunikace na internetu obecně?

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
Tohle je otázka, která je před námi v asi ne příliš daleké budoucnosti. Jako něco, co se teprve dovíme. Ten, já vím, že to zní téměř absurdně, ale ten technologický vývoj komunikačních možností v prostředí internetu šel tak rychle dopředu a mění se tak dramaticky, že my v podstatě v tuhle chvíli ještě nevíme pořádně, jak se na internetu chovat komunikačně. A to ve smyslu tedy i té veřejné i té osobní komunikace. Existují pokusy, které se to snaží nějak říct, existují pravidla, kterým se říká netiketa, to je etiketa na netu, tedy na internetu, která se snaží říkat, co je vhodné a co není vhodné v komunikaci mezi lidmi v internetovém prostředí. Ale pořád je to jenom pokus. A my ani v tom osobním internetovém styku celou řadu pravidel nemáme usazených, počínaje oslovením a konče vyžadováním rychlé nebo méně rychlé odpovědi a tak dále. Čili ani, ani osobně to nemáme vyřízené.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak to, že nevíme? Přece internet není vůbec žádná novinka?

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
Není. Ale je určitá novinka ... nebo novinka. Je, skutečně se vyvíjí tak rychle, že ho nestačíme zpracovávat společensky. Jen si to vezměte. Uděláme si takové drobné cvičení. Co, co je pro vás přijatelná rychlost odpovědi na váš e-mail? Za jak dlouho...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Záleží podle toho, na co se ptám, jak je to důležitá třeba otázka nebo záležitost.

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
Tak to zkusme na modelové situaci, která je z mého života. Za jak dlouho myslíte, že bych měl odpovědět studentovi na jeho e-mail?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Záleží, na co se ptá. Já nevím.

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
Tak třeba chce vědět, jestli mu povedu diplomovou práci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak asi z pohledu studenta já nevím teď, jestli chcete do čtyřiadvaceti hodin. Nevím. To je...

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
No, studenti říkají dvě hodiny, studenti říkají čtyřiadvacet hodin, kolegové říkají sedm dní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je zde nějaký úzus třeba, akademická čtvrthodinka třeba, když se na někoho čeká.

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
No, a tenhleten ten typ, teda ten příklad s akademickou čtvrthodinkou je hezký, protože ten ukazuje, tu máme usazenou. To už víme, všichni vědí, co to je akademická čtvrthodinka. Ale u toho internetu nemáme ta pravidla takhle ustavena. A to se netýká jenom rychlosti odpovědi. To se týká třeba způsobu oslovení. Je evidentní, že komunikace na internetu, i když je psaná, když to píšeme na klávesnici, tak se chová jako mluvená. Daleko častěji začínáme e-mail slovem dobrý den, jako bychom toho dotyčného potkali než milý Václava nebo milá paní redaktorko nebo něco takového, protože to víc vnímáme jako konverzaci, jako hovor, byť psaný, než jako dopis. A to i, i tohle vede k tomu, že čekáme tu odezvu rychleji, protože to vnímáme jako dialog, a to je taky novinka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Taky ten e-mail vám přistane rychleji než třeba psaný dopis odeslaný poštou.

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
Samozřejmě, ano. A když už jsem to jednou napsal, tak čekám, že ten druhý u toho nebude spát a odpoví. Já to, já to ale říkám jako příklad toho, jak ta, jak ta pravidla jsou doposud neusazená a jak tu etiketu komunikační máme rozkolísanou, ale teprv, teprv uvidíme, jak bude probíhat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co obyčejná pravidla lidské slušnosti?

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
Ta tam fungují, ale jen si vezměte ten drobný příklad, že ani nevíme, jestli máme na ten internet ... no, konkrétně na e-mailovou komunikaci uplatňovat pravidla konverzace nebo pravidla korespondence. Vypadá to psaně, ale vlastně si povídáme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale je to elektronicky.

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
A je to elektronicky. Takže já myslím, že tam skutečně to bude chvíli trvat, než si to nějak sedne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak má podle vás fungovat na internetu třeba satira? Příklad z Německa. Facebook i Instagram smazal z profilu jedné známé street-artové umělkyně fotografie jejích satiricky laděných děl, kterými reagovala na diskriminační a neonacistické nápisy ve veřejném prostoru.

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
Tohle je otázka, která je zcela zásadní podle mého soudu. Satira je kritika nadsázkou, když to zjednoduším. Nadsázka je obecně vzato poměrně dost složitá komunikační hra. Člověk ji musí pochopit a pak ji buď ocení, nebo zatratí. Ale zdá se, že internet daleko víc upřednostňuje prvoplánovou přímou komunikaci, ne sdělení, která jsou implicitní a která člověk musí teprve vysoudit z toho, z toho, co je napsaná, natočené a tak dále. Čili já myslím, že s projevy typu satira, parodie, sarkasmus budeme mít dlouhodobě problémy, zvláště pokud půjde o nějakou regulaci a kontrolu obsahu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Počátkem ledna uplynuly tři roky od útoku na redakci francouzského satirického časopisu Charlie Hebdo. Týdeník si smutné výročí připomněl na obálce karikaturou s nápisem Tři roky v plechovce. Naráží na to, že redakce pracuje pod nepřetržitým policejním dohledem, čelí výhrůžkám na sociálních sítích, do ochrany autorů investuje francouzský stát obrovské peníze na to, aby vlastně, jak poukazují samotní karikaturisté, mohli vykonávat svou profesi a využívat základní svobodu, jakou je svoboda slova. Co tomu říkáte, pane profesore?

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
To je zvláštním způsobem těžko uchopitelná, uchopitelný fakt. Celý, oni dokonce nejenom že pracují pod policejním dozorem, ale pokud vím, tak dokonce na utajovaném místě je ta míra toho zabezpečení zpravodajského je tam poměrně vysoká. A...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Oni, že vám do toho vstupuji, mají pocit dokonce, jak je citovaly třeba britské Times, že je společnost opustila, že je nechala napospas té situaci, výhrůžkám.

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
Já trošku, já jsem tenhle ten citát zaznamenal, trošku tomu nerozumím. Já mám pocit, že společnost dělá všechno pro to, aby mohli dál nějak fungovat, a dokonce na to vynakládá dost významné prostředky prostřednictvím státu. Takže tahle poznámka mi nebyla úplně zřejmá. Ale, ale chápu ji obecně tak, jako určitý, určité postesknutí nad tím, že z jejich pohledu celkem logicky svět už není, jaký býval. Ale ono asi dělat satiru pod policejním dozorem, byť do toho nezasahuje, je trošku proti smyslu celé věci. Ale nás tahle, tohle výročí, myslím, že to bylo 7. ledna.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
Nás tohle výročí vrací zpátky k té otázce svobody projevu a toho, jestli je, jestli je taková, jaká bývala, nebo jestli se nějakým způsobem, způsobem mění. Ten časopis a, řekněme, poetika jeho karikatur svým způsobem vždycky vzbuzovaly kontroverze. Myslím, že u nás o tom psal trošku Tomáš Halík. A tady je a koneckonců je to dilema, které kdysi fascinujícím způsobem zpracoval Miloš Forman do filmu Lid versus Larry Flynt, tedy problém toho, že svoboda projevu je hodnota, která patří i těm, kteří dělají něco, s čím nesouhlasíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď bychom se dostali vlastně od hranice svobody slova a projevu také k hranicím satiry.

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
No, a koneckonců i, i z historického hlediska satira je jeden z žánrů nebo jeden z útvarů, který byl vždycky předmětem zájmů jakýchkoliv cenzorů, kteří se objevili, objevili ve veřejném prostoru, protože ta záludnost, která je spojená se satirou a současně její krása, je v tom, že je to určitá komunikační hra, kdy pod povrchem nějakých sdělení je přítomné, přítomné něco, co musí čtenář nebo divák nebo posluchač vysoudit. Jedna z nejkrásnějších historických satir je Daniel Defoe soukromý... Skromný návrh, navrhuje, co dělat s dětmi chudých, až dochází až k hranicím návrhu na kanibalismus. Ale tam je to, že to nikdy není doslovné, že vždycky je to v nadsázce, a to dráždí, to dráždí každého, kdo chce tu svobodu omezit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se daří satiře v Česku, když se podíváme třeba do našich novin, týdeníků, časopisů, když to třeba srovnáme se zahraničními médii.

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
Obávám se, že satiře obecně vzato poměry, v kterých žijeme, příliš nepřejou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte?

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
Myslím, že moc ne. Myslím, že jí přeje, přejou prostředí, v kterých lze navodit přímý kontakt mezi těmi, kteří provozují satiru, a těmi, kteří přijímají. Jinými slovy. Myslím si, že se jí daří na divadle vcelku v intimnějších prostorách divadelního sálu. Ale v tom...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že není, pane profesore, jako ve smyslu, jestli vám správně rozumím, není poptávka po satiře?

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
Dokonce musím se přiznat, že takhle postavenou otázku jste mě trochu zaskočila, protože takhle jsem si ji nepoložil, což je moje chyba. Ale ano, dokonce se obávám, že i ta poptávka je poměrně malá. Mám pro to následující vysvětlení. Ta společnost, ve které žijeme, která je do značné míry určována těmi komunikačními možnostmi, o kterých jsme už mluvili, tak je silně orientovaná na to, aby si lidé navzájem utvrzovali v tom, že si myslí totéž. Prostě na sociálních sítích můžete takzvaně lajknout, případně hejtnout, že se vám něco líbí, že se vám něco nelíbí. Ale je to prvoplánové. Prostě lidé se k sobě navzájem prvoplánově hlásí. Satira se odehrává v druhém plánu. Tam ta, tam, tam něco jiného se říká, něco jiného se myslí a tu hru mezi tím říkaným a mysleným si člověk musí odhalit. To je její princip. A tomu myslím, že doba moc nepřeje. Na druhou stranu když se satira podaří, namátkou, myslím, že se to podařilo seriálu Kosmo televiznímu, tak tam potom najednou se lidem ta hra zalíbí a má to docela úspěch. Ale nejsme na to předem naladěni. Myslím, že tahle společnost satiře moc nepřeje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čemu přeje, co se týče právě mediálního prostoru, dnešní doba a jak se vůbec změnila, pokud ano, média třeba od zmíněného atentátu teroristického na Charlie Hedbo?

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
Myslím, že ten atentát nebyl vůči vývoji v médiích nějakým zásadním přelomem. Ten, to, co ta média asi teď v současnosti nejvíc prožívají, je, je problém té postpravdy a toho nešťastného výrazu fake news, těch nepravých zpráv nebo falešných zpráv. A protože před médii je zásadní problém, jestli mají víc hledat podstatu toho, co se děje, nebo víc vycházet představám svých uživatelů, kteří chtějí potvrdit, že se to děje tak, jak si to přejí. Tohle je zásadní problém, který média řeší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V novinových titulcích běžně čteme výrazy, které se udomácnily i ve společnosti, ve veřejnosti, které už nemusíme opakovaně dalekosáhle vysvětlovat. V loňském roce se třeba pravidelně objevovaly výrazy či spojení, jako již zmíněné fake news, burkiny, sorry jako, zabrušovat, antibabiš, účelovka, anebo hashtag, me too. O čem to vypovídá, pane profesore, jak byste nebo které slovo podle vás nejvýstižněji charakterizovalo ten loňský rok?

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
Já si osobně tipuju, to je můj tip, že nakonec tím slovem roku bude, budou fake news. Ale není to, je to můj tip, není to moje preference. Já bych na ten seznam slov, která jste uvedla, přidal slovo, které mám pocit, že se dostává do popředí v nejrůznějších souvislostech, a to je slovo toxický. V loňském roce jsme ho zaznamenali v nejpozoruhodnějších souvislostech od toxického koaličního člena až po toxické výsledky voleb a všechno možné. A to slovo jako dokonce v mém prostředí, tedy to akademické, kde se pohybuju, tak se užívá výraz toxický časopis.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký to je?

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
No, to je, to jsou takový soubor časopisů, které, někdy se jim říká predátorské, které za nestandardních podmínek jsou ochotny zveřejňovat články, články akademiků, a tím vlastně ty akademiky, kteří to často i nevědí, dostávají do neblahé situace, protože mají najednou na seznamu literatury titul, který ti ostatní neuznávají nebo který je pro ně, pro ně suspektní, podezřelý, a v tu chvíli se ten časopis pro toho dotyčného stává jedovatým, tedy toxickým, protože mu komplikuje kariéru. A já mám pocit, že ten výraz toxický že prosakuje do té, do té veřejné sféry jako označení něčeho, co se sice třeba přihodilo podle pravidel, co nám nezbývá než akceptovat, ale musíme si o tom říct, že to není zdravé, protože je to jedovaté. A já mám pocit, že těchhle bude přibývat a že to se s tím slovem budeme víc a víc setkávat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se ohlédneme do těch předchozích let, tak tam najdeme výrazy, také co se týče nějakého pomyslného žebříčku, která slova nebo výrazy bodovaly. Tak to byla třeba pražská kavárna, uprchlík, pussy, viróza, zlojed, odklonit, blob nebo rychlostudent. Řekla bych, že na počátku roku, který je ještě velmi mladý, už aspiruje možná výraz distribuce. Mám na mysli problémy v distribuční síti předplatného novin.

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
To je docela zajímavý problém, který jste připomněla. Tady skutečně od 2. ledna došlo k tomu, že v řadě poštovních schránek předplatitelé nenašli noviny, které si předplatili. Týkalo se to většího počtu titulů, protože šlo teda o selhání dohody mezi majitelem distribuční sítě a distributory. Zjednodušeně řečeno. Ale o to ani tak nejde. Podstatné je, že ta situace trvá. A podle mého soudu to bude docela nešťastný příspěvek k dalšímu vývoji papírových novin v českém prostředí. Prostě pro ... ti, kteří si předplatí noviny, jsou evidentně ti, kteří jsou s nimi svázaní, mají pro ně slabost...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nějaký vztah.

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
Mají tam vztah. A tenhle vztah najednou zklamal a je otázka, jestli se dá znovu navodit, jestli se dá oživit. Já bych osobně spíš tipoval, že tohle je bezděčná, ale velmi neblahá rána, která urychlí asi oslabování role papírových deníků v českém prostředí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak tedy, byť jste to už nyní nastínil docela zřetelně, vidíte ten další vývoj, budoucnost tištěných novin?

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
Já se osobně domnívám, že, že tištěné deníky jsou jaksi, řekněme, mají svůj soumrak, abych to řekl opatrně, že tedy budou slábnout a budou v různých zemích slábnout různou rychlostí a já se obávám, že tahle událost ze začátku roku 2018 zrovna pro české prostředí ten soumrak urychlila.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co dalšího může mít vliv negativní zejména na budoucnost těch tištěných médií, kromě tedy té distribuce?

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
No, tak asi dlouhodobě je největší problém...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co je nebo kdo je největším nepřítelem, řekněme, tohoto druhu médií?

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
No, tam instantní, ten instantní přísun informací, který se daří díky internetu. Tam prostě deníky dlouhodobě zápasí s tím, že když ráno vycházejí, tak už jsou v podstatě zastaralé, protože už jsme si to mohli přečíst, přečíst jinde. A to je asi problém. Také je vidět na novinách i českých, jak ubývá krátkých zpráv a přibývá delších publicistických útvarů i v denících, tématických stránek, informací o trendech, víc než o těch, o těch horkých zprávách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání pořadu Jak to vidí profesor Jan Jirák, mediální teoretik z Univerzity Karlovy. Já vám děkuji a přeji hezký den.

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik
--------------------
Děkuji za pozvání a hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.