Přepis: Jak to vidí Vladimíra Dvořáková – 13. února
Hostem byla politoložka Vladimíra Dvořáková.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. V pořadu Jak to vidí dostanou prostor názory profesorky Vladimíry Dvořákové. Dobrý den. Vítejte.
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, VŠE
--------------------
Dobré ráno.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesorky Vysoké školy ekonomické se zeptám například na to, jak vidí pokračování koaličních námluv či parametry obecného referenda. Dobrý poslech. Ani po více sto dnech od parlamentních voleb se nerýsuje jasná většinová podpora pro vládu Andreje Babiše. Šéfovi hnutí ANO se nabízejí komunisté a Okamurova SPD. To je však pro Andreje Babiše v této chvíli krajní varianta. Co se vlastně, paní profesorko, změnilo od prvního pokusu sestavit vládu? V čem je jiná situace?
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, VŠE
--------------------
Tak jiná situace je asi v tom, že již víme, koho budeme mít za prezidenta na další funkční období, to znamená to vyjednávání už není součástí té prezidentské kampaně. Ten první pokus byl prostě klasickou součástí prezidentské kampaně, kdy to bylo i tak načasováno. Vlastně vláda byla jmenována s tím, že těsně před prvním kolem potom žádala o důvěru, kde prezident vystoupil na její podporu a tak dále, takže měla trochu jinou logiku a, popravdě řečeno, tam ani žádná snaha o koalici nebyla. Tam byl vlastně cíl, aby skončila Sobotka vláda v demisi. To bylo podstatný, aby tedy mohl tu vládu obsadit někdo jiný, aby ji mohl obsadit pan Babiš se svými lidmi, případně tam byli i někteří lidé spojení s panem prezidentem a nešlo o to, jestli ta vláda dostane důvěru nebo ne, protože se čekalo až na ten druhý pokus. Prezidentské volby skončily, probíhá druhý pokus a opět se čeká, protože velmi podstatné bude, jak vlastně dopadne sjezd sociální demokracie, kdo se dostane, jaká skupina lidí se dostane do vedení sociální demokracie i případně jestli bude nějaké stanovisko k tomu, jestli jít do koalice nebo nejít do koalice s ANO, za jakých podmínek a podobně. Moc času ovšem na tyto rozvahy nebude, protože to bude jeden den pouze jednání a budou mít co dělat zvolit vedení.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč by nemohla vládnout menšinová vláda. Mimochodem v Německu se opět vrací, zatím teda v komentáři a v reakcích, tento model nebo tato varianta, menšinová vláda nebo dokonce předčasné volby, protože nejsou příliš spokojeni s tím současným stavem a možným pokračováním tzv. velké koalice.
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, VŠE
--------------------
Tak já si myslím, že menšinová vláda není nic, co by bylo nepřijatelného v rámci demokracie a menšinová vláda, která získá důvěru třeba jenom tím, že část parlamentu odejde, je rozhodně legitimnější nežli dlouhé vládnutí vlády v demisi, která tu důvěru nemá. Otázka 101 u nás tolik oblíbená, tak kolem ní je spousta mýtů, protože to vůbec není žádný ústavní institut. To vlastně začal s tím prezident Václav Klaus a jako není to něco, co by bylo nezbytně nutné. Samozřejmě prezident v momentě, kdy jmenuje premiéra a na jeho návrh členy vlády, tak by měl vědět, jestli je nějakým způsobem vyjednaná určitá podpora. Nepotřebuje k tomu ani žádné podpisy. To je prostě otázka toho premiéra, který se obrací k vládě a vstupuje, k parlamentu a vstupuje do toho rizika. Ale není nutné mít žádné podpisy, nic, ale měl by mít informaci o tom, že ta vláda má nějakou podporu vyjednanou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Andrej Babiš minulý týden řekl, že hnutí ANO nechce vytvořit koalici s SPD Tomia Okamura. Nechce se ani spoléhat na toleranci své vlády od tohoto uskupení. Proč tedy experti obou těchto stran rozpracují třicet společných programových priorit? Jak tomu rozumět?
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, VŠE
--------------------
Není to moc jasné, co se vlastně tím sleduje. Samozřejmě my můžeme předpokládat, že je to i určitý nátlak na strany, které jsou v parlamentu, jako jistým způsobem jednejte s námi, protože tady máme v záloze vlastně Tomio Okamuru, rozpracování určitých bodů, zejména co se týká referenda, ale i některých dalších věcí, vlastně vyvolává dost vážné obavy z toho, že by celý ten politický systém se mohl posunout způsobem, který, já už jsem to jednou psala, by připomínal třeba spíše pana Lukašenka a jeho styl vládnutí v Bělorusku, protože mnoho prvků tohoto typu se tam vlastně objevuje. Takže je to jistý moment možná nátlaku na ty další politické strany hledejte jinou alternativu nebo já zde mám pana Okamuru a budu ochoten třeba realizovat nebo prosazovat některé věci, které skutečně mohou vyvolávat obavy.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A kdyby se případně hledal jiný kandidát na premiéra. Lidovci nyní zopakovali svou nabídku, že by mohla vzniknout koalice de facto původní nebo staronová, tedy hnutí ANO, sociální demokracie a KDU-ČSL, ovšem v takové vládě by neseděl předseda žádné z těchto stran. Pokud by se mimochodem šéfem sociální demokracie stal aktuálně statutární zástupce Milan Chovanec, tak ten už řekl, že by nechtěl sedět ve vládě.
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, VŠE
--------------------
Tak těch alternativ je celá řada a tohle je samozřejmě jedna z možných alternativ, ale nemyslím si, že je to něco, co přináší velké řešení. Popravdě řečeno, samozřejmě mnoho stran řeklo, pokud tam bude pan Babiš, který je trestně stíhán, my do koalice nepůjdem, protože je to pro nás nepřijatelné. Chápu toto stanovisko. Na druhou stranu nevidím moc velký rozdíl, možná ještě horší alternativu, pokud bysme se dostali do situace, jako je v Polsku, kde máme pana Kaczynskiho, který nemá žádnou funkci, vlastně oficiální ústavní funkci, a přesto se ví, že to je osoba naprosto klíčová, která tahá za všechny ty nitky tý vlády, ale nenese vůbec žádnou odpovědnost. Zato zůstává vlastně jakoby mimo, jenom jakoby ideový vůdce a všechny ty problémy vlastně případně nesou, nesou ostatní. Takže je otázka, jestli jít do takovéto situace, kdy pan Babiš by nebyl ve vládě, ale zůstával by samozřejmě šéfem ANO a vzhledem k tomu, i k podobě té politické strany, jak vznikla, jaký má charakter a velký význam toho otce zakladatele a vlastně svým způsobem majitele té strany, tam je, tak nejsem si jistá, jestli by to bylo k prospěchu prostě transparentnosti fungování toho systému a nesení odpovědnosti za rozhodnutí. Pan Babiš by nenesl žádnou odpovědnost, ale měl by obrovský vliv.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co myslíte mimochodem, co stihne projednat ten nedělní sjezd sociální demokracie?
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, VŠE
--------------------
Tak trošku jsou obavy, že asi toho moc nestihne. Vůbec je otázka, jestli se podaří navolit celé vedení. Tam bude záležet, jestli prostě se podaří zvolit třeba předsedu v prvním kole, místopředsedy, statutárního místopředsedu v prvním kole a tak dále. Takže to bude ovlivňovat to, jaký bude jiný prostor. Samozřejmě předpokládá se, že v době, kdy se budou sečítat hlasy po volbách, tak se bude diskutovat i k některým otázkám. Popravdě řečeno, vzhledem k hloubce té krize, v níž je sociální demokracie, a která je částečně nebo z velké části samozřejmě jejím problémem vnitřním, ale odráží i určité problémy a hledání evropské sociální demokracie. Tam to, jaká má být orientace, se vlastně diskutuje v mnoha dalších sociálních demokraciích, tak to ten jeden rozhodně nestačí. Je otázka, jestli poté tedy bude následovat nějaká hlubší diskuse uvnitř té strany a bude to hledání pokračovat, anebo jestli se to nějakým způsobem uzavře.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění vzrostly sociální demokracie současné volební preference, polepšila si prý až o 5 % proti podzimním volbám. Končící šéf německých sociálních demokratů Martin Schulz, který v pátek mimochodem rezignoval i na plánovaný post šéfa diplomacie v budoucí německé vládě, pokud k ní tedy opravdu dojde, k té velké koalici, tak bezprostředně po německých volbách řekl, že SPD vzhledem k tomu historicky nejhoršímu výsledku odchází do opozice. Nyní má tedy nakročeno do vlády. Co by bylo možná, kdybychom porovnaly tu situaci, lepší pro českou sociální demokracii, odchod do opozice, neob účast v nové vládě?
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, VŠE
--------------------
To je velmi obtížné říci. Samozřejmě v momentě, kdy jste ve vládě, můžete některé věci prosazovat. Problém trochu je být ve vládě s Andrejem Babišem, a teď to nemyslím kvůli tomu trestnímu stíhání, ale když vezmeme zkušenost předchozí koalice, tak vlastně jediný zisk, který z toho, z těch vládních stran někdo měl, byla, bylo ANO, to znamená dokázal všechny pozitivní výsledky vlastně strhnout na svoji stranu. A je tam, vztahy mezi koaličními partnery nikdy nejsou příliš přátelské, vždycky bojují o ty, o ty výsledky, ale Andrej Babiš tím, jak je podnikatel, tak v té politice funguje trochu ve stylu teda podnikatelských aktivit, kde mám-li podnik, mým cílem je zničit konkurenci. Kdežto v politice nesmí být cílem zničit partnery, se kterými spolupracuji. A to si myslím, že je jeden, možná mnohem vážnější důvod, proč vlastně se mnoho lidí tý koalice bojí a vnímá, že prostě by byli pouze jako stafáž pro ANO, že by nebyli skutečnými partnery.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč, pokud, jak říkáte, paní profesorko, hnutí ANO a konkrétně Andrej Babiš, někdejší ministr financí, dovedl prodat, jak se říká, úspěchy svého rezortu nebo svých rezortů, které mělo hnutí ANO, proč to nedovedly ostatní politické strany, jaksi se prezentovat to, co dokázaly jejich rezorty?
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, VŠE
--------------------
Já si myslím, že Andrej Babiš dokázal prodat i to, co dělaly jiné rezorty. V tom byla právě ta jeho síla. Tradičně on má velmi dobrý politický marketing, velmi drahý politický marketing, na to ostatní politické strany rozhodně neměly a zároveň si myslím, že u těch stran vlastně zejména tedy u sociální demokracie, protože lidovci víceméně zůstávali pořád na svém, tak u sociální demokracie tam bylo vlastně to hledání, jak se orientovat, co dělat. Svým způsobem tam byla jednu dobu orientace na to, že se využije toho strachu proti imigraci a ve svý podstatě se velmi zvýrazňovalo toto téma, což nakonec vedlo k tomu, že sociální demokracie nezískala hlasy těch lidí, kteří šli volit pana Okamuru a někteří sociální demokrati šli volit ještě silnější diskurz, nežli měla sociální demokracie a zároveň ztratila část proevropsky orientovaných voličů, pro něž vlastně to vystupování takto agresivně a hra s tím strachem, my jsme tady už hovořily třeba i o té novele ústavního zákona ohledně zbraní a podobně, byla tak nepřijatelná, že vlastně sociální demokracii nevolili. V tuhle chvíli podle toho, co zaznívá, tak v posledních dnech, možná týdnu, dvou, tak se zdá, že sociální demokracie vlastně opouští tenhleten diskurz toho strachu z tý migrace a začíná si uvědomovat, že to, jestli být, nebo nebýt v Evropské unii, může být velice důležité pro vůbec zachování demokracie v České republice, že to, že je tu spousta vnitřních hrozeb, které nastávají, a mluvily jsme právě o tom referendu, návrzích, jak by to mohlo vypadat, czexit, tak se začala mírnit v tomhletom směru a naopak kritizovat některé tyto postoje, což může pravděpodobně ukázat, že někteří voliči by se potom k sociální demokracii mohli vrátit.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nehovoří se právě o té předchozí koalici hnutí ANO, sociální demokracie a KDU-ČSL jako vlastně o jedné z nejúspěšnějších, nejstabilnějších vlád, které jsme tady měli od vzniku samostatného Česka?
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, VŠE
--------------------
Tak měli jsme většinovou vládu, fungovala čtyři roky, ekonomika rostla. Tam je vždycky otázka, jak díky vládě nebo díky ekonomickému cyklu, ale každopádně ta vláda spíš podporovala ten růst, než aby házela klacky pod nohy tomu růstu, což se taky občas děje. Takže ty výsledky byly skutečně pozitivní, ale dodnes nepochopitelné třeba z dalších faktorů, který ovlivnil sociální demokracii, byla rezignace vůdce těsně před volbami. To prostě jsou věci, které jsou obrovskou chybou. Jaký to byl důvod, vlastně to vedlo jenom k různým spekulacím, nikdo dodnes neví. Takže ta vláda byla úspěšná, ale vlastně ty úspěchy zužitkovalo skutečně hnutí ANO.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zavedení referenda a jeho podoba je jedním z klíčových témat při vyjednávání o možné podpoře vlády. Většina stran je podporuje, ale za různých podmínek. Rozdíly jsou především v tom, jaký počet občanů by měl možnost dostat hlasovat, hlasování vyvolat a čeho všeho by se to hlasování, to referendum mohlo týkat. Jak by měl vypadat zákon o obecném referendu, o tom začne zítra diskutovat sněmovní komise pro ústavu. Jaké by podle vás, paní profesorko, měly být ty parametry obecného referenda?
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, VŠE
--------------------
Tak samozřejmě my se můžeme podívat různě do zahraničí, jak to funguje, kde to funguje, kde to nefunguje. Referendum je nástroj, a já ráda říkám, že to je vlastně dobrý sluha, ale špatný pán, takže je tu určitý nástroj, který může v jistých situacích skutečně legitimovat výrazněji určité rozhodnutí. Na druhou stranu je obrovské riziko, že pokud je snadno vyvolatelné to referendum, stačí pár lidí, kteří vyvolají referendum, a týká se zásadních otázek života společnosti, takže může být společnost celou dobu vlastně mobilizovaná, celou dobu vlastně ta společnost je vedená k tomu, že někde je ten nepřítel, polarizuje se, vytváří se velmi špatná atmosféra, atmosféra nepřátelství v tý společnosti a připomeňme si i ekonomické dopady, protože investoři většinou jdou do zemí nebo slušní investoři, abychom to ..., ne, ti co chtějí bezprostředně vydělat a jít zase někam jinam, tak investoři s kvalitními investicemi jdou do zemí, kde je určitá politická stabilita. To znamená referenda, nemluvě o tom návrhu odvolávání těch politiků, to takzvané recall, jsou prostě, mohou být skutečně velmi destabilizující pro celý systém. Další problém je, že referendum má odpověď ano nebo ne.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nic mezi tím.
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, VŠE
--------------------
Nemáte kompromis. Nemáte, nemáte šanci dohodnout ten kompromis a někdy může být prostě ten pohled na ty otázky hledání nějakého trochu jiného řešení, které by mohlo, mohlo to vyřešit. Když se hovoří o Švýcarsku jako velký příklad, tak málokdo si uvědomuje, že u těch zásadních referend ve Švýcarsku na celostátní úrovni tak je požadavek dvojí většiny. To znamená, že nejenom nadpoloviční počet obyvatel nebo voličů, ale musí být v tom referendu také získat podporu v nadpoloviční většině kantonů. A jestliže máme výraznou většinu německy hovořícího, německy hovořících Švýcarů, tak ale německy hovořící kantony nemají většinu. Ony jsou velké, ale nemají většinu. V tomto okamžiku vlastně tam dostáváte různé podoby. Takže kdybychom to viděli u nás, tak bychom mohli říct ano, když bude referendum, tak nejenom nadpoloviční většina obyvatel, ale třeba i nadpoloviční většina krajů. I tohleto by mohlo být třeba jedno, jedno kritérium, aby nebyla tak jednoduchá manipulace. A ještě jedna věc je důležitá v souvislosti s czexitem, to je teď tak populární. Víte, se říká hlasovali jsme o vstupu, tak ať máme právo hlasovat o výstupu. Jenomže když jsme hlasovali o vstupu, tak jsme měli dojednané podmínky a říkalo se za těch a těch a těch podmínek vstupujeme do Evropské unie. Pokud se hlasuje o výstupu, je jasné, že se teprve o těch podmínkách bude jednat a nikdo neví, jak to bude vypadat. V Británii mnozí lidé jsou překvapený, co vlastně to přináší potom to jednání o výstupu, že nemůžete mít výhodu a to, co se vám nelíbí jako dát pryč. A navíc, přece jenom, já to občas říkám, počet obyvatel v České republice, je to New York bez předměstí. Jednání s Velkou Británií a podmínkách o jejím výstupu prostě má jistě jiný charakter, než jednání malé země, jednání s malou zemí. Takže musíme počítat, že pokud by se referendem rozhodlo, tak by se rozhodovalo o něčem, co nikdo vlastně v dané chvíli nedokáže říct, jakou by mělo podobu. A to mi připadá jako velmi, velmi vážná věc.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem pro vstup Česka do Evropské unie v tom roce 2003 hlasovalo v referendu 77 % voličů a referenda se zúčastnilo 55 % Čechů. To celostátní referendum, to máme v ústavě už 25 let. Jaký je podle vás vůbec zájem obyvatel o přímou demokracii? Shodou okolností přesně před pěti lety se v Praze 7 a v Plzni konala jediná dvě místní referenda, ke kterým přišel požadovaný počet 35 % voličů a mohla být tedy uznána.
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, VŠE
--------------------
Takhle, my máme ten problém, že máme v ústavě možnost, že bude přijat zákon o obecném referendu a ten zákon nemáme. My vlastně nemáme řečeno, za jakých podmínek, kdy a podobně, a když můžou být, ta referenda můžou být aktuálně k danému tématu, jako bylo k Evropské unii, tak potom ale ty politici rozhodují podle toho, jaký je momentální stav veřejného mínění, jako takhle dají jakési podmínky. A to si myslím, že není dobře, proto já bych byla ráda, aby bylo, zákon o obecném referendu aby byl, ale aby byl, řekněme, k některým věcem, které prostě mohou pro občany býti, býti důležité, ale nikoli k otázkám mezinárodně-politickým. Ale to už je potom věc jako diskuse. Ale občané sami nechodí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní profesorko, když jsme o připojení k Evropské unii hlasovali v referendu, tak pokud bychom chtěli vystoupit z Evropské unie, tak by to nemělo jít stejnou cestou nebo jak jste řekla, že klíčové by mělo být to, že neznáme ty možné dopady, jak vlastně neví ani Británie.
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, VŠE
--------------------
Já tam vidím tenhle hlavní rozdíl, že prostě kdysi se vědělo, o čem se hlasuje, za jakých podmínek a nyní bychom to nevěděli, takže ..., protože to ani nemůžou naši politici nastavit a říct my odejdeme za těchto podmínek, protože ty podmínky by určovala Evropská unie nebo v rámci diskuse samozřejmě by se vědělo, co je možné zachovat, co není možné zachovat. Takže je to, tohleto je složitý, ale hlavně taky je tam malá účast občanů. Ten velký zájem není, protože mnoho lidí pak se třeba není jisto, neví samo, jestli takto nebo jinak, jaké by to mělo dopady. Můžeme hlasovat a v některých zemích proběhlo hlasování třeba o tom, jestli mít jadernou energetiku nebo nemít. Ale popravdě řečeno, ať budete poslouchat nejrůznější experty a najdete si nejrůznější názory, tak ve většině případů asi nakonec laik si řekne tak já prostě nevím, jako co, co s tím mám udělat.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jde hnutí Svoboda a přímá demokracie o prosazení zákona o obecném referendu nebo především o konkrétní referendum o vystoupení z Evropské unie?
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, VŠE
--------------------
Já myslím, že tam je oboje, protože vlastně tyto strany, které charakterizujeme jako krajně pravicové, populistické strany, vlastně pracují s tím, s tou trvalou mobilizací. Pro ně je důležitý mít neustále důvody a vlastně je to důvod jejich existence nebo zdůvodňují tím tu svoji existenci, kdy neustále k nějakým tématům, která někdy třeba i si ty strany přímo vymýšlí nebo zveličují jako problém, tak neustále vytvářet tu mobilizovanou společnost, která se mnohem jednodušeji vlastně manipuluje, dostává se do povědomí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle ústavního právníka Jana Kysely ve všelidovém hlasování jde víc o emoce než o argumenty. I těsná většina v něm v důsledku převálcuje menšinu. Co by mělo předcházet návrhu zákona o obecném referendu?
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, VŠE
--------------------
Tak já nevím, jestli přímo předcházet. Já si myslím, že by tam jistá diskuse měla být, o čem má být, jakým způsobem se doplňuje ta demokracie, protože my máme reprezentativní demokracii a prostě přímá demokracie nemůže v současné době fungovat, byť třeba by byla možná už i technicky, že by všichni mohli sedět u počítače a někde hlasovat. Tohle by asi teoreticky šlo, ale jde také o to, že lidé se zabývají různými věcmi. Když si vezmu, aby někdo v referendu rozhodoval, jestli co teda s tím zdravotnictvím, co teda s tím životním prostředím, jakým způsobem se mají některé věci řešit, tak nejde o to, že by byli lidé chytřejší nebo hloupější, ale ti lidé prostě dělají svoji práci. A popravdě řečeno, když přijdou domů, tak nebudou studovat návrhy zákonů a sledovat, jestli prostě tento zákon náhodou nejde v rozporu s jiným zákonem. Prostě toto je ten základní problém, který brání tomu skutečnému rozhodování v rámci té přímé demokracie. Samozřejmě je možné v některých klíčových otázkách říci dopředu tady o těchto věcech se bude rozhodovat na základě referenda, za těch a těch podmínek, ale nesmí to být tak, že každý měsíc nějaká skupina začne mobilizovat a vytvářet vlastně nátlak na to a polarizovat společnost vlastně na základě nějakého tématu, které se pokusí prosadit.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když hovoříme o tom, jak po volbách zesílily hlasy, které prosazují nebo by rády viděly odchod Česka z Evropské unie i Severoatlantické aliance, tak mě napadá, kam se jaksi poděl v těch debatách ministr zahraničí Martin Stropnický?
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, VŠE
--------------------
Je to zvláštní. Vlastně ono tam trochu zaznělo, v momentě, kdy byl i pan ministr jmenován jako ministr zahraničí, tak pan Babiš vzápětí pravil, že vlastně zahraničí si vezme na starost sám, což je opět něco dost neuvěřitelného, protože samozřejmě vláda rozhoduje ve sboru, ale za ten rezort svým způsobem je odpovědný ten ministr. A aby vláda nerozhodovala ve sboru, ale rozhodoval jenom premiér, je opět velmi výrazný posun v celém tom systému, který by prostě takto neměl, neměl fungovat. Ukazuje to na nekoncepčnost vůbec zahraniční politiky. Jinak ty hlasy o tom vystoupení z Evropské unie zaznívají i samozřejmě v jiných zemích. My všichni víme, že Evropa je na jakési křižovatce, hledá tu cestu. Popravdě řečeno, já mám někdy pocit, že ty největší kritici Evropské unie mnohdy na té Evropské unii jim vadí jistý požadavky transparentnosti, jisté požadavky vlastně takové té efektivity a určitého fungování toho státu. A to tady moc velký zájem nikdy na nějaké transparentnosti a na, řekněme, těch pravidlech toho fungování a nezneužívání nejrůznějších dotací a zabránění přístupu k veřejným financím, protože na tom u nás ta politika byla hodně vytvořena, tak to jsou často, tyto zájmy jsou často za tou kritikou Evropské unie. Na druhou stranu prostě mluvit otevřeně, že Evropská unie má problém, je naprosto legitimní, neznamená nic negativního, někdy je pocit, že se skoro nemá kritizovat. Ne, je tam problém a musí se řešit.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání profesorka Vysoké školy ekonomické Vladimíra Dvořáková. Děkuji za váš čas. Na slyšenou.
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, VŠE
--------------------
Na slyšenou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítřejším hostem bude mediální teoretik Jan Jirák. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.