Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 6. dubna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Hostem dnešního Jak to vidí je Václav Malý, světící biskup pražský. Dobrý den, vítejte.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Připomeneme si například dvě významné osobnosti moderních českých dějin a zamyslíme se třeba i nad tím, jak je reflektováno téma nespravedlivě stíhaných. Dobrý poslech. Za několik dní uplyne 40 let od vzniku výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Založila ho 27. dubna 1978 skupina signatářů Charty 77. Jaké bylo poslání této občanské iniciativy a čeho se jí podařilo dosáhnout?

Čtěte také

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já jsem jeden ze zakládajících členů VONSu, bylo to v bytě Václava Bendy na Karlovém náměstí, tam jsem se poprvé setkal osobně s Václavem Havlem, i když jsem ho přirozeně znal z jeho literárních děl. Smyslem bylo následující, protože byla zběsilá kampaň proti Chartě 77, mnoho chartistů bylo podrobeno šikanám, někteří byli uvězněni, a proto vznikl názor, že je třeba vytvořit zvláštní skupinu, která bude sledovat tyto jednotlivce, kteří jsou pronásledováni, ale netýkalo se to jenom chartistů. Pak se ta činnost rozšířila na všechny nespravedlivě stíhané, protože bylo mnoho lidí třeba v církvi, kteří měli potíže kvůli tomu, že se zúčastňovali rozšiřováním, psaní samizdatu, bylo mnoho lidí dobré vůle, kteří třeba vyslovili svůj nesouhlas s tehdejším režimem. Proto tedy vznikl Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, a proto také byla potom zběsilá kampaň a pronásledování výboru nespravedlivě stíhaných. V roce 1979 bylo zatčeno a obviněno 10 členů tohoto výboru a 6 nich bylo potom v tom velikém procesu s čelem Petrem Uhlem, Václavem Havlem, Václavem Bendou odsouzeno k několika letům vězení, protože to byly konkrétní případy, na nichž se ukazovalo, na čem ten režim stojí, že stojí na represi, na potlačování základních lidských práv, svobody shromažďování, svobody projevu. Vydávali takzvaná prohlášení, která jsme adresovali příslušným soudcům, ministerstvu třeba spravedlnosti nebo hlavě státu, různým orgánům, ale zároveň jsme o tom také informovali zahraničí, to bylo důležité.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká byla odezva právě světa?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ze světa byla velmi kladná odezva a v podstatě jsme si získali takový respekt, že se nepochybovalo o pravdivosti těch prohlášení, která jsme vydávali. Takže v zahraničí potom vznikaly různé skupiny na podporu nespravedlivě pronásledovaných v tehdejším Československu, to bylo tedy velmi důležité. Já si pamatuji, že přijíždělo poměrně hodně lidí, jednotlivců některých skupin, které nás navštěvovali, měli zájem o ty informace, ale důležité bylo, že už nepotřebovali si ověřovat ty informace, že jsme si svoji solidností, věcností získali ten respekt.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co by nám v současnosti mělo říkat, řekněme, odkaz nebo poselství takzvaného VONSu, jak zněla zkratka výboru?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Po roce 1989 byla mezi námi velmi ostrá diskuse, někteří byli pro pokračování, já jsem tedy patřil k těm, který jsem řekl - je nový systém, počkejme, vytvoří se třeba jiná forma obrany nespravedlivě stíhaných, takže jsem nebyl pro pokračování v této podobě Výboru na obranu nespravedlivě stíhaný, já ale myslím, že poselství je naprosto jasné, umět se zastat těch bez ohledu na jejich světonázor, pokud jsou potlačována jejich základní lidská práva, a to platí pro všechny systémy, nejen pro ty represivní nebo diktátorské, to platí i pro ty demokratické systémy, protože se mohou stát přehmaty například soudního rozhodnutí a tehdy je důležité, abychom měli odvahu tyto věci pojmenovat, i když musím říci spravedlivě, že u nás nejsou zavíráni lidé pro své přesvědčení. Možná během těch posledních skoro 30 let byly nějaké případy, nejsem schopen, abych si na něco vzpomněl, ale rozhodně teda dneska lidé kvůli víře, kvůli projevu nesouhlasu, zavíráni nejsou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste mimochodem před pár dny podepsal petice za propuštění dvou vězňů svědomí, za Eduarda Cardeta, který je lídrem prodemokratického hnutí za svobodu na Kubě, a také za zastánce školní výuky v tibetštině Pašio Vančuka. Jak je, monsignore, u nás i ve světě reflektováno téma nespravedlivě stíhaných?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak jsou skupiny lidí, kteří se o to zajímají, ale na druhé straně bych řekl, že naše společnost je dost lhostejná a já mám zkušenost, jak mi pomohlo psychicky, když přijížděli tehdy lidé ze Západu a řekli mi - my o vás víme. A to byla obrovská vzpruha pro mě, a proto se to teda snažím tedy šířit i dnes, když žiji ve svobodě, nic se mi neděje, mohu se pohybovat velmi volně, říkat si, co chci, proto tedy sleduji ten stav lidských práv ve světě, přirozeně všechno nepostihnu a je důležité ty věci pojmenovat a je důležité také si uvědomit, že i ty represivní systémy, když přijde mnoho tedy protestů ze světa, rozhodně se tomu člověku alespoň uleví v tom, že získá lepší podmínky ve vězení, nebo že ti diktátoři, ti represivní režimy si dají pozor, aby ten člověk ve vězení nezemřel. Není o záruka, že bude propuštěn nebo že nebude odsouzen, ale přece se s ním zachází už jinak, než když ten člověk je neznámý. Proto tedy já se přidávám k těmto protestům. Je to taková kapička, nemyslím si, že jsem spasitel, že spasím svět, ale obyčejná slušná lidská solidarita. A žijeme na jedné planetě a jde o to, abychom bránili lidskou důstojnost každého člověka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Před půl stoletím byl zavražděn baptistický kazatel Martin Luther King, jeden z nejznámějších lídrů afroamerického hnutí za občanská práva. Jeho aktivita přispěla k uzákonění některých antirastistických zákonů. Jak se z vašeho pohledu naplnily jeho vize?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak já myslím, že Spojené státy od té doby učinily obrovský krok kupředu, že dneska opravdu, pokud se vyskytnou nějaké rasistické útoky, ať už hackerské nebo na veřejnosti kvůli pleti a rase, takže je o tom psáno a že vznikají zase protesty a nesouhlas občanů Spojených států. To se obrovsky posunulo a nakonec se to ukázalo v tom, že jeden z posledních amerických pezident Obama byl černé pleti, což bylo za doby Martina Luthera Kinga naprosto nepředstavitelné. Já si pamatuji na ten den vraždy. My jsme prožívali Pražské jaro, takže tehdy jsem stále měl ucho na rozhlase, sledoval jsem, že jo, jak ten proces Pražského jara pokračuje a najednou do toho tato smutná zpráva. Mimochodem potom byl také zavražděn v tom roce bratr prezidenta Kennedyho Robert Kennedy, takže jsem poslouchal, co se mluvilo tehdy o Martinu Lutherovi Kingovi. Byl to muž statečný a především jeho protest jsa inspirován Mahátmou Gándhím, byl nenásilný. Zásadně byl proti tomu, aby se používalo pouliční násilí, natož nějaké zbraně při nesouhlasu s tehdejší politikou Spojených států týkající se rasové nesnášenlivosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Martin Luther King se mimo jiné proslavil i svým projevem I have a Dream, který přednesl 28. srpna 1963 u Lincolnova památníku ve Washingtonu. Ten projev volal po rovnosti ras, po ukončení diskriminace. Je považován, jak je známo, za velký mezník toho amerického hnutí, za občanská práva. Jaký je váš sen?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Můj sen je, abychom se dovedli dívat kolem sebe, abychom se snažili být citliví vůči porušování lidských práv, nemusí to být zrovna porušování ve formě vězení nebo pronásledování, výslechů, ale například, že lidé jsou někdy dost bezmocní v pracovním procesu, nebo ztratí práci, nebo se nemohou dovolat spravedlnosti při různých administrativních záležitostech, při různých majetkových záležitostech, i to patří tedy do obzoru zralého občana, že si toto uvědomuje, i když nemůžeme postihnout všechno, ale alespoň si být vědomi, že absolutní spravedlnost asi na této zemi nikdy nezažijeme, ale máme o ni usilovat. A ještě tedy aktuální s tím Martinem Lutherem Kingem je to, a souvisí to i s prací Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, nejhorším nepřítelem je mlčení k nespravedlnostem, to myslím, že je důležité. Je špatné, když někdo hlásí nespravedlnost, nesnášenlivost, ale ještě horší je, když se k tomu mlčí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jednak aktuální zpráva, kterou přinesl iRozhlas.cz, podle Evropské agentury pro základní práva v Česku je nejvyšší podíl lidí, kteří nechtějí Romy za sousedy nebo za kolegy v práci. V posledních letech také Česko zaznamenalo nejvýraznější pokles na straně druhé romské diskriminace romské diskriminace ve školství a v zaměstnání. A inspekce práce česká odhalila 123 případů nerovného přístupu a diskriminace obecně při hledání nových pracovníků, což je nejvíce za poslední 4 roky.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak to je docela smutná bilance. Já té otázce úplně tak nerozumím, jsem velmi obezřetný, abych se k tomu tak všeobecně vyjadřoval, ale na druhé straně jsou to spoluobčané, zaslouží si také respekt i ke své důstojnosti a i když jsou jiní a někdy pro nás trochu nepochopitelní, tak to znamená, že budeme v sobě pěstovat nějakou zášť.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Uplynulých pár dní jste pobyl, pane Malý, v Zambii, kde pražská arcidiecézní charita podporuje program Adopce na dálku. Co vás při těch setkáních s místními lidmi, pracovníky, ale i samotnými dětmi zaujalo?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já do té doby, upřímně řečeno, jsem o Zambii v podstatě neslyšel. Musel jsem si to hledat na mapě a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A to jste takový zcestovalý muž.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Jsem zcestovalý, ale musel jsem si uvědomit, kde jednak Zambie leží, protože Zambie původně patřila do států Rodésie, která byla rozdělena na dva státy Zambie a Botswana. Ta aktivita Adopce na dálku je velmi užitečná. V současné době Arcidiecézní katolická charita Praha podporuje asi 400 dětí, aby mohly absolvovat základní vzdělání, aby získali učební pomůcky, obleky, já jsem tam byl v jedné škole, kde se s pomocí právě Arcibiskupské charity Praha otevíraly dvě nové třídy, jedna kancelář. A setkání s těmi lidmi bylo velmi živé, velmi srdečné. Předvedli nám jak děti, tak dospělí ty tance. Oni mají ten rytmus opravdu tedy v těle. Bylo mnoho projevů, což je takový africký rys, který jsem zažil i jinde, že když je nějaká slavnost, tak oni mají času dost, tak to jsou nekonečné projevy a já jsem potom odsouzen k tomu mít takový závěrečný projev, slovo, tak už ani nevím, co mám říci. A setkali jsme se také při jedné večeři s některými těmi dětmi, které jsou podporovány a musím říci, ten jeden chlapec děkoval a mně to dohnalo až k slzám, protože on byl tak vděčný, že nejen mohl absolvovat základní vzdělání, ale dokonce teď má perspektivu středoškolského vzdělání a případně univerzity, protože to není tak samozřejmé, že dneska u nás dítě má počítač a iPhone a tak dále, to zatím v té Zambii tak není, nicméně v těch školách už jsou počítače, což je dobré. A úroveň vůbec Zambie je o třídu vyšší než třeba úroveň, jak jsem mohl postřehnout, ve Středoafrické republice nebo v Jižním Súdánu. Je to země, která je poznamenána britskou kolonizací, ale Britové tam opravdu něco vybudovali. A co je dobré, je to země, která je bezpečná. Tam nejsem mezikmenová napětí, mezikmenové války, na silnicích jsou takzvané czechpointy, takže člověk se může bezpečně i na těch silnicích. Jistě, že ten stav vůbec není ideální, že by se mělo více investovat do zdravotnictví, samozřejmě ještě více do školství, ale přece jenom ta úroveň ve srovnání s některými africkými státy je vyšší. Je zajímavé, že oni začínají cítit, že patří k sobě. Je tam 73 dialektů, dovedete si to představit? Každý ten kmen mluví jiným jazykem, z toho jsou, jak jsem slyšel, asi takové tři nebo čtyři dialekty, kterým rozumí tedy i jiné kmeny, a přesto tam je mír. Ono je zajímavé, že se dokonce, což není tak obvyklé v Africe, mladí lidé berou z různých kmenů, což potom slouží k tomu, že ti lidí mohou spolu žít. Přirozeně jsou jiná města a jiný venkov. Ta bída na venkově je velká. Doufejme, že tam nedojde k tomu, aby se vzala půda těm takzvaným bílým farmářům. Dobře víme, že v Zimbabwe se to stalo, ta země potom se propadla do katastrofy. Že teď se o tom mluví v Jihoafrické republice a že i v Zimbabwe zaznívají tyto hlasy. Ale já jsem tam viděl, my jsme projížděli stovky kilometrů tou zemí z jednoho místa na druhé, že opravdu tam, kde jsou ti bílí farmáři, tak tam je obdělávaná půda, tam je pořádek, zatímco při vší úctě to domácí obyvatelstvo ne vždy je schopno nějak tak rozvíjet zemědělství a musí se to učit. To vůbec jako neznamená dívat se na ně svrchu, tudíž sám jsem zvědav, jak to tam bude pokračovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, když jsme vstupovali do pašijového týdne, už máme po Velikonocích, tak jste na váš profil na Facebooku napsal mimo jiné: "V neděli uslyšíme, jak Ježíše vítaly zástupy v bláhové naději, že vše změní podle jejich představ. Když se tak nestalo, tak ho zavrhli. Jak podobné je smýšlení nejednoho našeho souputníka v čase falešného patosu a populismu." Když jste na vašich cestách po světě a vracíte se zpět domů do vlasti, díváte se třeba na některé události trošku jinou optikou?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak především jsem rád při vší kritičnosti k některým veřejným představitelům, k některým nešvarům současné doby v naší republice, že tady bydlím. Opravdu se těším a řeknu naprosto upřímně, že bych v těch státech nechtěl bydlet. Je to nádherné povzbudit ty lidi, potkat se s dobrými lidmi, ale když už přistáváme na Ruzyni, tak se raduji jako malé dítě. Kdyby mně někdo viděl a díval se na mě, tak si řekne - ten člověk úplně není normální, protože opravdu člověk tady žije ve svobodě, přes všechny překážky, máme vysokou životní úroveň. Já stále zdůrazňuju, patříme mezi tu bohatou část naší planety, protože, když člověk navštěvuje některé ty země, tak já se docela stydím za to, že nemusím přemýšlet, co budu večer jíst nebo že nemusím přemýšlet, kde budu spát, nebo co bude zítra. To základní zajištění mám v kapse, že tam mám nějaké finanční prostředky, za které si mohu dovolit zaplatit nocleh nebo se najíst. Jo, to jsou takové jakoby samozřejmé věci a za ty jsem já opravdu vděčný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Politickým vězněm nacismu i komunismu byl Josef Beran, 33. arcibiskup pražský a primas český v letech 1946 až 1969. Zemřel ve vynuceném vatikánském exilu. Jako jediný Čech je pochován v bazilice sv. Petra ve Vatikánu. Už za dva týdny by se měly jeho ostatky konečně vrátit do vlasti. Naplní se tak po dobrých 50 letech poslední vůle jedné z nejvýznamnějších osobností našich moderních dějin.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Myslím, že je důležité připomenout tuto postavu, která se jasně postavila po uchopení moci komunisty v roce 1948. Odmítl vytvoření takzvané národní církve, bránil, aby zůstalo církevní školství, aby zůstala možnost církve šířit své myšlenky i ve sdělovacích prostředcích. To samozřejmě se nepodařilo a jasně tedy pojmenoval tu situaci, kdy komunisté začali opravdu rozvíjet ty hrůzné represe padesátých let. Byl to člověk, který také prodělal koncentrák, strávil 3 roky v Dachau v roce 42 až 45 po heydrichiádě. Byl také rektorem pražského semináře. A co je tedy důležité si připomenout, a to já pokládám za vrchol jeho činnosti, ano, jednak odpor tedy vůči komunistické totalitě, ale že byl schopen překročit své hranice, protože on potom v roce 1965 opustil naši vlast, bylo mu řečeno, že jo, že nikdy nebude znovu ustaven arcibiskupem na pražském arcibiskupství, takže odjel do Říma a byl zrovna závěr druhého vatikánského koncilu a on tam měl projev o svobodě svědomí v souvislosti s Janem Husem, což pr katolického /nesrozumitelné/ tehdejší doby, to nebylo tak samozřejmé. Já myslím, že by se to teď mělo zdůraznit, nejenom ten odpor vůči násilí, ale tohle já pokládám za jeho vrchol. On potom samozřejmě projížděl různá společenství našich krajanů, tehdy bylo hodně ve Spojených státech, v Kanadě, v Austrálii a v různých zemích, takže to byla taková triumfální cesta. Podařilo se mu koupit poutní dům Velehrad, který je blízko Vatikánu, který dodnes slouží těm, kdo mají zájem být blízko centra Říma, ale tohle já pokládám za nejdůležitější, že se postavil za svobodu svědomí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak ji formuloval nebo pojímal lépe řečeno?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já bych vám nebyl schopen teď to přesně citovat, jenom právě tohle ten základ, ta tresť toho jeho projevu, nebyl moc dlouhý, a ta vzbudil pozornost. On teda je pravda, že mu ty podklady připravil Alexandr Heidler, což byl vynikající muž, který působil v Mnichově, byl to předtím studentský farář u sv. Salvátora u Karlova mostu, dnes je tam páter Tomáš Halík, a ten to vynikající muž právě připravil projev kardinála Berana. Ale že to kardinál Beran přijal a že se za to postavil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Připomeňme si ještě jednu mimořádnou osobnost našich dějin, konkrétně české architektury, stavitele, ale i mecenáše Josefa Hlávky. Ten jeho nadčasový odkaz žije dodnes.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Víte, já jsem tuhle tak trošku o něm četl a naprosto žasnu. Kolik je dneska lidí a díky bohu za to, kteří podporují různé aktivity, ale přesto jako tak chtějí, aby se o nich mluvilo, přesto je to někdy spojeno s reklamou, kdy si získají nějaké renomé. Ten Josef Hlávka, to mně vyráží dech, co všechno ten člověk stačil naprosto nezištně. On jednak sám jako architekt, ale byl také stavitelem, byl také politikem, vystavil rezidenci bukovenského metropolity řecko-katolického /nesrozumitelné/ v Černovicích a ta památka patří do seznamu památek UNESCO. Potom on byl u základů české akademie pro vědy, slovesnost a umění. On vystavěl Akademii výtvarných umění. On se podílel na obnově Staroměstské radnice, na obnově Karlštejna, chrámu sv. Víta, on postavil Národní muzeum a zároveň také takzvané Hlávkovy koleje, kde podporoval studenty, naprosto nezištně. Vydělával obrovské peníze a všechno to investoval do vzdělávání. Takže díky jemu opravdu tady vyrostla na přelomu 19., 20. století vzdělaná elita, která potom převzala štafetu po první světové válce. O tomto člověku se moc nemluví, stále se mluví o dalších velikánech, ano, zaslouží si to. A já bych se přimlouval za to, abychom si více toho Josefa Hlávky více všímali, abychom ho dostávali více do povědomí. Já teď, když mám na starosti církevní školy, tak se na to zaměřím, jestli tedy také učitelé dějepisu na našich školách o tom Josefu Hlávkovi vůbec mluví, protože ten si zaslouží, aby byl v tom panteonu těch nejlepších lidí našich dějin.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vidíte v současnosti nějakého soudobého mecenáše nebo mecenáše, několik, kteří vlastně podobně jako Josef Hlávka pečují o ten veřejný prostor, mimochodem také mu vděčíme za vznik České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění v Praze, což byla vlastně předchůdkyně Československé akademie věd.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
A zároveň on potom se uchýlil na zámek Lužany u Přeštic, kde se narodil, a tam například pobýval i Antonín Dvořák, Josef Sládek, malíři Hinais, Ženíšek, a Dvořák dokonce pro kapli tohoto zámku sloužil takzvanou lužanskou mši, což patří mezi základní díla Antonína Dvořáka. Takže tento člověk měl i kulturní rozhled. To nebyl jenom tedy technicky zaměřený člověk a také se podílel mimochodem na výstavbě vídeňské opery, to je dneska jeden z nejlepších hudebních stánků vůbec na celé naší planetě. Úžasný člověk, mně to vyrazilo dech, a tak jsem se rozhodl, že o něm budu šířit osvětu. Z dnešních já si netroufám říci, protože sem tam zaregistruji nějaké jméno, ale teď bych nebyl sto říct, že někdo podobný u nás je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máme tedy, když jsme se dostali ke kultuře, pane Malý, pár minut ještě na to, abyste nám řekl, co vás obohatilo?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já jsem byl v březnu na koncertě Mariinského divadla z Petrohradu, orchestr tohoto divadla, který řídil jeho šéfdirigent Valerij Georgijev. A musím říci, zvuk tohoto Mariinského orchestru je opravdu skvělý. Ti lidé to mají v sobě, krásné melodie, hráli Stravinského Ohnivého ptáka, slavnou 6. Patetickou Čajkovského. A pak jsem viděl představení Divadla Petra Bezruče v Ostravě, které hostuje v Celetné v Praze a ta hra se jmenuje Velký sešit od pro mě dosud neznámé Agoty Kristofové. Zajímavé představení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Světicí biskup pražský Václav Malý a jeho postřehy. Děkuji vám za ně, mějte se pěkně. Na slyšenou.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Děkuji za příjemnou chvíli a pěkný víkend posluchačům. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.