Přepis: Jak to vidí Iva Holmerová – 20. dubna

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, vítejte, dobrý den.

Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
--------------------
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ne nadarmo se říká asi to, co jíš, proto bychom měli jíst nutričně vyváženou stravu. Do jaké míry platí obecné pravidlo a jak moc je to individuální? Dá se říci, že existuje nějaká univerzálně platná vlastně rada?

Čtěte také

Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
--------------------
Já si myslím, že existují různé, takzvaně univerzálně platné rady, jenomže ty mají trochu problém v tom, že se v podstatě mění s časem. Mění se s časem jednak tím, jak se nahlíží na zdravou výživu a jednak, jednak tím vlastně, co člověk potřebuje v průběhu svého, svého věku, čili od věku novorozeneckého, kojeneckého po dospívání, dětský věk, samozřejmě dospívání, dospělost, potom tu pozdní dospělost, zralou dospělost až nejvyšší věk. Já se zabývám gerontologií, gerontologií, vyšším věkem, takže se zaměřuji spíše na, na výživu lidí ve vyšším věku a i tam to je, i tam je to různé, protože v podstatě lidé přicházejí do vyššího věku kolem šedesátky nebo ta hranice seniorského věku 60, 65, a to jsou vlastně lidé, kteří trpí spíše problémy středního věku, takže spíše je tam problémem nadváha a podobně. Taková trochu nepořádná strava, nepořádné stravování, ale spíše nadbytek. Ale potom jak se lidé přesouvají do toho vyššího věku ve smyslu těch nejvyšších decenií, čili 80, 90, 100, což už ani to není výjimka, tak spíše dochází k rozvoji takzvané křehkosti, k úbytku zejména svalové hmoty a to je velký problém, protože ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dá se to ovlivnit stravou i v tom člověku?

Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
--------------------
Ano, ano. Dá se to ovlivnit tím, že jíme dostatek bílkovin v normální stravě, na to staří lidé dosti, dosti zapomínají. Oni preferují často a to vím i ze zkušenosti, taková ta sladká jídla, taková ta jednoduchá jídla a zapomínají na to, že potřebují dost bílkovin a ty bílkoviny bychom měli přivádět jednak v té přirozené stravě. Naše vrchní sestra vždycky radila, že na hojení je nejlepší několikrát týdně grilovat kuře, ale nedovedu si představit, že bychom stále jedli prostě jenom takovouhle bílkovinu. Ale existuje spousta i takových různých drinků, pitíček, přípravků, které je možné koupit v lékárně a je to nejlepší dárek pro seniora, když je v nemocnici místo nějaké bonboniéry nebo chlebíčku, bych řekla.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já jsem se ptal proto, že vědci sestavili žebříček sta nutričně nejvhodnějších pokrmů. Jak moc bychom se jím mohli nebo měli vlastně řídit?

Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
--------------------
Víte, já si myslím, že je taková, já jsem mluvila o tom, že není univerzální rada. Ale já si myslím, že je taková jediná jedna univerzálně jaksi platná a dlouhodobě platná a to je vlastně nic nepřehánět. Já už také patřím mezi ty, kteří více pamatují nebo déle pamatují, takže vlastně pamatují i takové různé trendy, které byly, pozor na hliník, nevařte v hliníkovém nádobí, potom zase se na to zapomnělo. Potom soja je jedině soja, potom zase soja pozor na soju, potom různé tuky, že jo, vyvarujte se naprosto másla, potom zase máslo je dobře stravitelné prostě a tak dále a tak dále. A já bych řekla, že vlastně nic z toho neplatí naprosto absolutně, ale je dobré opravdu všeho s mírou. A důležité je, aby ta naše strava byla opravdu vyvážená, samozřejmě v tom vyšším věku bohatá na bílkoviny, bohatá na vitamíny, ale abychom do značné míry také jedli to, co nám chutná, nedělali si stres vlastně z nějaké diety, zbytečně se neomezovali a vlastně i takovou tou, pokud je to takové nezdravé, jak, jak prostě to má nálepku nezdravého jídla, jako třeba to sádlo, které prostě často zatracujeme, ale jestliže i jednou prostě máme rádi jednou za čas si namažeme chleba sádlem nebo prostě usmažíme řízek na sádle, tak to není žádný zločin. I když samozřejmě se budeme stravovat jinak zdravě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A platí to, že když už člověk jakoby zhřeší, jak říkáte, když je to jedou za čas, není to ani hřích, že by to neměl právě to jídlo jíst s tím pocitem hříchu?

Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
--------------------
Přesně tak. Já myslím, že zhřešit když tak, když už zhřešit, tak ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Aspoň s radostí.

Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
--------------------
... aspoň s radostí, jo, a samozřejmě mít na paměti, že prostě to není zdravé, kdybychom to, tento hřích nebo prostě tuhle tu radost si dopřávali každý den, ale prostě jestliže je to jednou za čas a opravdu s mírou, tak víte, připomíná mi to trochu tu, tu historku o starém panu profesorovi, kterému lékaři zakazovali všechno opravdu a on potom přišel do té nutriční poradny a když mu paní kolegyně Jurašková říkala víte, prostě ale vy se nemusíte takhle omezovat, tak on říkal aha, paní doktorko, tak to je asi opravdu konec, když můžu jíst všechno. Tak to tak není. Můžeme, můžeme si dopřát vlastně téměř všechno, ale s mírou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já se ještě vrátím k tomu žebříčku nutričně nejvhodnějších pokrmů, tak tam vlastně hvězdou jsou ořechy nebo mandle vlastně ...

Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
--------------------
Ano, ano.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No a s těmi bychom dlouho asi nevystačili.

Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
--------------------
Přesně tak, přesně tak. Ono totiž je právě docela legrační, jestli máte na mysli i ten žebříček BBC, tak ono tam vlastně docela dost vysoko kraluje to sádlo, že jo, které je zatracované a je důvod proč, proč vlastně je nedoporučuje, ale zase na druhou stranu ne zcela zatracovat a ty mandle, ořechy a podobně, to jsou jistě důležité zdroje dobrých tuků, vitamínů, vitamínů rozpustných v tucích E, a tak dále, ale samozřejmě nemůžeme jíst jenom mandle, to není možné, ale je důležité obohacovat jídelníček.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy už jste se toho dotkla. Jak se tedy mění doporučené stravování s věkem? Asi vlastně to jídlo, ty potřeby by měly být menší.

Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
--------------------
Já si myslím, že je důležité, aby si lidé, aby se nad tím zamysleli, aby o tom přemýšleli a aby to odpovídalo opravdu jejich aktivitě, to znamená v tom středním věku je zapotřebí dbát na to, abychom neměli nadměrný kalorický příjem a aby to nepodporovalo obezitu, která je u nás častá, a potom samozřejmě, když přicházím z nějakého takového vysloveně výkonového období, sportujeme a najednou přestáváme z nějakého třeba zdravotního důvodu tolik sportovat, tak je důležité tomu přizpůsobit stravu. To je jedna věc. A to, co se týká právě těch lidí, dejme tomu, mladšího seniorského věku. Ale v tom vyšším seniorském věku je důležité prostě dbát na to, aby lidé jedli, protože z mnoha důvodů se ztrácí jakási motivace k jídlu, lidé jsou často třeba i samotní, nemají motivaci si vařit, nemají motivaci si nakupovat, nemají s kým sdílet to jídlo. Potom je důležité, že ve vyšším věku se i jaksi stírají nebo smyslové schopnosti. To se netýká jenom zraku a sluchu, ale týká se to čichu a chuti, takže i ty vjemy z jídla jsou horší nebo nižší, takže naopak nedoporučujeme omezovat koření třeba, naopak chuťově zvýrazňovat ta jídla a lidé by měli na to pamatovat, že prostě jídlo je jednou ze základních potřeb a že je zapotřebí, aby jedli, i když k tomu nemají momentálně hlad nebo chuť.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když to přeženu, tak člověk by měl tedy přemáhat nechuť k jídlu?

Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
--------------------
Člověk by měl přemáhat i nechuť a měl by si to jídlo uzpůsobit tak, aby, aby několikrát denně jedl. Pětkrát denně alespoň, jestliže nemá chuť sníst velké nebo jestli není schopen sníst větší porce, tak skutečně pamatovat na to, aby pravidelně jedl. A jestliže nejí dost, tak si zakoupit nějaké ty prostředky, nějaká ta pitíčka, ty drinky a doplňovat to tím. To je důležité.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak důležitý je právě pitný režim v tom vyšším věku?

Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
--------------------
Ano, a to je další důležitá otázka. Samozřejmě i ta, i ten pocit žízně je snížený, takže často vídáme starší lidi, zejména třeba ti, ty, kteří užívají ještě nějaké léky ve smyslu diuretik, močopudných léků, je vídáme často dehydratované. Dehydratace je velký problém právě v tom vyšším věku, ale paradoxně ne úplně v tom nejvyšším, protože když přijdou vedra, najednou velká námaha, tak, tak často vídáme i lidi v nižším věku, kteří prostě mají nedostatek tekutin, takže ano, dostatek tekutin, nejenom vody, nejenom prostě, ale i třeba nějaké džusy a nejenom sladké nápoje. Samozřejmě tam je trochu problém, ale i třeba minerálky, které doplní prostě potřebné minerály v těle.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já vím, že se to snadno říká, ale člověk by měl dbát i na kvalitu těch potravin. Neměl by zbytečně šetřit, pokud nemusí.

Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
--------------------
To říkáte, to říkáte moc dobře a ono totiž, přesně tak, kvalitní potraviny jsou důležité, ale nemusí to být takové ty nejatraktivnější potraviny. Já, víte, ona se prosazuje u nás středomořská dieta, tak to je jasně, o té víme, že je nejlépe komponovaná, v podstatě nejzdravější i v tom celosvětovém měřítku a podobně, ale myslím si, že u nás existuje i spousta místních surovin, co se týká zejména ovoce, zeleniny a tak dále, sezonních surovin, které nejsou tak drahé a které mohou udělat velmi, velmi podobnou službu, takže myslím si, že nemusím kupovat čekanku, ale že naše dobré, staré dobré zelí v jakékoli podobě udělá vlastně podobnou službu. Mrkev, že jo, v různých formách a podobně, takže to jsou potraviny, které jsou dostupné a které jsou nesmírně důležité, c co se týká obsahu vitamínů, minerálů a zejména vlákniny, kterou potřebujeme.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Podpora inovací v péči o seniory je v Česku nedostatečná. Moderní technologie a výsledky výzkumu se do sociálních a zdravotních služeb zavádět příliš nedaří, když o ni klienti i radnice stojí. Shodli se na tom setkání v Praze zástupci inovačních center firem a akademiků. A já se chci zeptat, jak by mohly nové technologie pomoci seniorům?

Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
--------------------
Velmi, velmi. Já jsem veliký přítel moderních technologií a myslím si, že opravdu mohou zásadním způsobem zlepšit kvalitu života starších lidí, všech lidí v podstatě. Tak je trošičku možná problém v tom, že ono vlastně ty nové technologie se vyvíjejí, on jste vlastně také o tom mluvil, kdo se vlastně sešel. No, byli tam senioři také, asi tam nebyli. A to je myslím to strašně důležité. Senioři nebo gerontologové, prostě někdo, nebo rodinní pečující, někdo, kdo vlastně vyjadřuje jejich názor. Ono je trošičku problém v těch, v tom vývoji nových technologií, že se vyvíjí a potom se vlastně zjišťuje takzvaná akceptanc, takzvaná to, jestli je ti staří, starší lidé nebo prostě ti klienti různí, třeba lidé s demencí a podobně, jestli je přijímají ty technologie a zpravidla se zjistí, že ne úplně. Ale co tady jako velmi chybí a my se tím v našem Centru pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče opravdu snažíme zabývat a snažíme se komunikovat i s techniky, akademiky, techniky a podobně, aby se ty technologie vyvíjely ve spolupráci s těmi, kdo je budou užívat, protože ono to je velmi atraktivní, že jo, prostě všechny ty přístroje, které máme, ty mají spoustu funkcí, pracuje, ty firmy pracují na úžasné miniaturizaci a podobně, ale ona ta miniaturizace s ohledem třeba na určité smyslové omezení není tak jednoduchá, není, není přijatelná třeba pro ty starší lidi, takže a navíc ve vyšším věku se kombinují různá, dejme tomu, postižení, poruchy různých funkcí, které je potřeba, aby ty moderní technologie reflektovali, čili je nějaký přístroj, který je vhodný třeba pro člověka se zhoršeným zrakem, není vhodný třeba pro člověka, který má horší zrak a k tomu kognitivní poruchu, což je třeba ve vyšším věku naprosto typická situace, protože víme, že je velmi častá, velmi častý syndrom demence, který postihuje, nebo kognitivních poruch, který postihuje třetinu lidí nad 80 let a stejnou vlastně populace postihuje taky velmi často takzvaná makulární degenerace, čili významné zhoršení zraku. A toto je potřeba vzít v úvahu, potřeby lidí. A vlastně společně s nimi vyvíjet ty technologie tak, ne prostě podle toho, co jakýsi vývojář vymyslí a přichází s úžasnou, s úžasnou pomůckou, ale vlastně na základě toho, co oni potřebují ve svých domácnostech, co oni používají ve svých domácnostech, s čím umějí a s čím neumějí zacházet a co by se mohlo zlepšit. A to si myslím, že je důležitý krok a my se snažíme komunikovat s těmi techniky, ale musím se přiznat, že stále mluvíme trochu jinými jazyky.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, ale je dobře, že o tom mluvíme třeba i teď ...

Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
--------------------
Myslím si.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
... protože i to snad pomáhá v tom pokroku.

Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
--------------------
Za to díky, za to díky, to já myslím, že je velké téma.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Společnost se, já nevím, jestli se mnou budete souhlasit, stále rozděluje, ctíte, že vznikají propasti i mezi generacemi, mezi mladými a starými?

Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
--------------------
Vypadá to tak, vypadá to tak, ale řekla bych, že na první pohled. A já mám takovou, jak říkám, také už něco pamatuji za ta léta, co jsem v té gerontologii, já mám takovou zkušenost, že když se dají nějakým způsobem dohromady generace jaksi seniorů a jejich vnuků v jakýchkoli projektech, tak vždycky nebo často se k tomu přistupuje s obavami a potom to nakonec skončí dobře. Končí to v podstatě téměř neomylně happyendem, protože oni nějakým způsobem k sobě, tam je spousta podobností, je tam spousta takových emočně jaksi pozitivních věcí a nakonec, nakonec si vždycky porozumí. A my jsme měli takový docela, bych řekla, zajímavý projekt před několika lety, byl to projekt FRAM, a zabývali jsme se vlastně dobrým životem lidí v obcích a jaksi programy obcí pro seniory. Navštívili jsme nebo seznámili jsme se se spoustou úžasných projektů v rámci českých měst a obcí a zjistili jsme také, že vlastně vznikají určitá nedorozumění hlavně z toho, že ty děti nebo teenageři, že díky tomu, že ty rodiny jsou malé a rozdělené, tak vlastně se nesetkávají tolik se starými lidmi a z toho vznikají ty, ta nedorozumění, z toho vznikají ty obavy eventuálně prostě nějaké útoky, které jsme zažili na Facebooku prostě nebo na internetu, ale když vlastně dojde k tomu osobnímu setkání a seznámení, tak tam už to ten problém není.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak se tedy díváte na projekty Českého rozhlasu Ježíškova vnoučata? Teď vlastně vstoupil do nové fáze Vnoučata na přání, i mimo svátky tedy hledáme dobrovolníky, kteří by těm opuštěným seniorům dělali společnost. Jak se, nebo jak pro ty starší lidi je právě společnost důležitá?

Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
--------------------
Víte, já jako gerontolog mám v podstatě v popisu práce, abych vítala veškeré projekty, které jsou pozitivní pro seniory, takže tak se na to také dívám a myslím si, že ano, společnost pro starší lidi, kteří jsou osamělí, to je nesmírně důležitá věc. Osamocenost víme, že je prostě fakt i jaksi úděsným v podstatě stavem, je to stav, který zhoršuje vlastně naše zdraví, zhoršuje naši pohodu, takže jestliže můžeme cokoli udělat proti osamocenosti, tak je to, tak je to, je to důležité. Takže ten projekt jednoznačně vítám samozřejmě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když se na to podíváme z druhého pohledu. Nedávno jsem četl zajímavou knihu Aleše Palana Raději zešílet v divočině, což jsou příběhy lidí, kteří dávají přednost dobrovolně samotě mimo civilizaci. Je tohle to spíš výjimka?

Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
--------------------
Ono je totiž rozdíl mezi samotou a osamoceností, bych řekla, jo. To je, nepochybně je to nesmírně zajímavá věc, nesmírně zajímavá knížka, ale vlastně popisuje životy nebo příběhy, situace těch lidí, kteří si zvolili samotu, z nějakého důvodu. A to je zcela legitimní. Já si myslím, že se potkáváme v různých profesích s tolika lidmi, že je zcela legitimní prostě vyhledat někdy samotu. Každý z nás ji někdy vyhledáváme a je to naše volba. A je naše volba se také vrátit z té samoty mezi ostatní lidi a prostě zase pokračovat v normálním životě. A já si myslím, že i tenhle ten váš projekt rozhlasový, ta Ježíškova a další vnoučata vlastně, tak se snaží oslovit nejenom tuhle tu samotu, která je volbou, ale osamocenost, která je životní situací a následkem různých situací, které jsou neblahé a které bohužel, byť nejsou charakter..., nejsou typické jenom pro vyšší věk, ale v tom vyšším věku jsou častější, takže to si myslím, že jsou dva velké rozdíly a prostě naše moderní společnost, společnost, která je jaksi zaměřená individualisticky a tak dále, tak si někdy neuvědomuje, že mnohé jaksi postoje životní nakonec k té osamocenosti vedou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy už jste to také zmínila nebo jste se zmínila o tom, od jakého věku mluvíme o seniorech, je to tedy od zhruba té šedesátky?

Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
--------------------
Ono to je totiž úplně různé. Když se podíváte na cestovní kanceláře, tak cestovní kanceláře to mají 55+, teď jsme se účastnili projednávání národní strategie přípravy na stárnutí, tam se uvažuje, jaksi považuje senior, dokonce je tam definice, což se mi moc nelíbilo, tak snad se to bude ještě trošičku upravovat, nicméně ta hranice pro takovéto uvažování je 60+. Co se týká statistiky, tak vlastně seniora považujeme za nebo statistických údajů, tak je to zpravidla 65+. No a my jakožto gerontologové, kteří se v téhle oblasti pohybujeme a kteří také stárneme a kteří vidíme spoustu lidí, kteří jsou v podstatě mladiství ještě ve věku 65, 70, tak jsme se rozhodli, že do 75 budeme hovořit o středním věku a potom bude následovat věk zralosti. Což je trošičku, je to napůl, napůl samozřejmě vtip, protože ještě to není žádná oficiální klasifikace, ale zase na druhou stranu myslím si, že se reálně blížíme k tomuto postoji, protože stáří, vysoký věk, to je vlastně stále věk dospělosti. Tam není nějaký předěl, jo, a proto já si nemyslím ani, že taková ta nějaká přesná definice seniora, kdo je senior, no není to žádný druh člověka, jiný druh člověka. My prosazujeme jakýsi prapodivný etnocentrický jaksi postoj, že říkáme to jsme my a to jsou oni senioři, ale vlastně jsme to také my už v našem věku nebo za několik let, málo let, anebo za více let, ale je to vlastně normální součást života. A jak jsem říkala, staří lidé i v těch nejvyšších deceniích jsou normální dospělí lidé a není podle mého názoru zapotřebí brát nějaké zvláštní ohledy s výjimkou těch, kteří samozřejmě mají nějaké zdravotní postižení, zdravotní problémy, nebo trpí nějakými geriatrickými syndromy, které jsou častější ve vyšším věku.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A čím je to dáno, že každý stárneme jinak, někdo je třeba v sedmdesátce ještě plný sil, jiný skoro na konci života?

Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
--------------------
Já bych řekla, že to jsou dva důležité fakt..., no, možná vlastně tři. Je to naše genetická výbava, ta hraje určitě roli. Potom to je naše odolnost, resilience, to bych řekla, že je faktor, o kterém čím dál tím více mluvíme, protože se ukazuje, že vlastně taková ta vnitřní schopnost člověka prožívat život dobře, od toho vlastně útlého věku až do toho nejvyššího věku, ta je nesmírně důležitá. No a štěstí samozřejmě hraje také roli, to bych měla, neměla opomenout. Ale ještě zpátky k té odolnosti. My, když se díváme na životopisy stoletých lidí, stopětiletých lidí a podobně, tak to je nesmírně překvapivé, to si řeknete ano, oni měli štěstí v tom životě třeba nebo často to jsou životy nesmírně pohnuté, často opravdu ty osudy jsou neuvěřitelné, ale oni se s nimi nějak dokázali vypořádat, takže to je, to je nesmírně důležitý, důležitý faktor.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A jak naše stárnutí ovlivňuje aktivní duševní práce?

Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
--------------------
Já si myslím, že velmi, respektive já si myslím, ale je to podloženo mnohými studiemi, že jak aktivita duševní, tak aktivita tělesná jsou nesmírně důležité. Prostě veškerá aktivita ve smyslu tvořivé činnosti a zejména ve smyslu tvořivé činnosti a setkávání se s ostatními lidmi, komunikace a tak dále, takže my jsme v podstatě přátelé, gerontologové jsou, bych řekla, přátelé udržitelnosti důchodových systémů, protože my radíme, aby lidé pracovali opravdu co nejdéle, ale ano, důchod je ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pokud to lze samozřejmě.

Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
--------------------
Pokud to lze, pokud to lze, ale měli bychom i ta společnost by měla být vstřícná vůči pracujícím starším lidem a měla by nabízet lepší, různé, jaksi ne lepší ve smyslu lepší vůči někomu, ale přizpůsobené pracovní možnosti, možnost rekvalifikace, i takové jako vstřícnosti, překonání toho eigismu, té diskriminace, jsi starší, čili nepatříš do našeho mladého kolektivu, nikoli. Naopak je prokázáno, že prostě jaksi smíšené kolektivy nejenom prostě genderově, ale i věkově jsou výkonnější, protože každý tam přispívá něčím, co je pro ně specifické.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Teď vlastně tuto ideální ekonomická situace, myslím, po zaměstnání těch starších lidí, protože je vlastně skoro nulová nezaměstnanost, něco kolem 3 %, takže firmy hledají nové zaměstnance, čili teď je tady příležitost třeba se hlásit a zapomenout právě na tu diskriminaci kvůli věku.

Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
--------------------
Ano, teď je příležitost, bych řekla, unikátní a je příležitost prokázat, že prostě to tak je. Ale je pravda, že to neplatí ve všech regionech, že prostě máme regiony samozřejmě s vyšší nezaměstnaností a že stále dochází k té diskriminaci z důvodu věku a mimochodem bylo prokázáno, paní kolegyně Vidovičová a Pafk..., Kafková a spol prokázaly, že diskriminace z důvodu věku je opravdu nejčastější diskriminací v naší společnosti.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to jsem netušil.

Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
--------------------
Ano, je to tak. Jednak teda často se jaksi opovrhují ti zaměstnavatelé těmi příliš mladými nezkušenými, ale to je ta minorita, ale opravdu diskriminace k důvodu vyššího věku v různých povoláních je zásadní, je významná, takže si myslím, že máme teď právě v té minimální nezaměstnanosti šanci to překonat.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Paní docentko, co vlastně přináší vysoký věk? Nedávno jsme mluvili o stoletém člověku a mladší kolegyně pravila já mu to nezávidím. Je takto dlouhověkému co závidět?

Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
--------------------
Já si myslím, že ano. Já si myslím, že ano. Samozřejmě, jestliže se dožije toho vysokého věku v dobré kondici duševní, tělesné, není závislý na péči svého okolí. Samozřejmě potřebuje třeba některé služby, ale to ještě nepředstavuje závislost. My jsme teď, máme u nás doktorské studium dlouhověkosti na Fakultě humanitních studií, což jsem velmi vděčná, že, že prostě ta Fakulta humanitních studií nám tímto vyšla vstříc, ale měli jsme jeden doktorský seminář, na kterém přednášel filozof lékař pan doktor Hájek a ten vlastně došel k takovému závěru, že vlastně ta dlouhověkost je pozitivní a jestliže máme jaksi ty faktory jako ten dar, prostě genetickou výbavu a tu odolnost a dožijeme se toho vysokého věku, takže vlastně to je věk činů, že prostě se, jak vlastně uskutečnění a završení celého života. Takže si myslím, že i z tohoto pohledu bychom se na dlouhověkost měli dívat a měli bychom ji vítat jako prostě důsledek úspěšnosti vlastně lidstva. Žijeme déle, než kterákoli generace před námi.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Teď se hodně diskutuje o opatření vlády zlevnit seniorům jízdné, ale výdaje na slevu na jízdném tedy jak pro děti a seniory, bude letos vysoký jako pětina dotací na sociální služby, na příští rok jako 2/5 té letošní roční dotace. Co si o tom myslíte, je to dobře nebo špatně to opatření?

Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
--------------------
Víte, jestliže pro nějakou skupinu lidí jedno opatření by mělo být učiněno tak, že prostě se ty prostředky vezmou odtud a dají se sem, já se k tomu nedokážu vyjadřovat. Já bych si přála a samozřejmě tak otázka jízdného je otázkou jakési dohody, jakési politiky a podobně, k tomu se snad nebudu vyjadřovat, je to příjemné nepochybně. Zvyšuje to mobilitu, zvyšuje to kvalitu lidí, nepochybně. Ovšem co se týká sociálních služeb, tam bych řekla již natvrdo, že prostě naše společnost těžko může ubírat na sociálních službách, jestliže ta úvaha snad tímhle tím způsobem, snad trochu scestným by se ubírala. Já znám situaci v poskytování sociálních služeb, možná docela i podrobně a netýká se to jenom ústavních služeb, ale týká se to zejména terénních a nejenom sociálních, ale i těch zdravotně sociálních a domácí péče a tak dále a přestože naše populace stárne, tak existují čísla o tom, že vlastně tyto služby se nenavyšují, takže se ptám proč a takže já si myslím, že skutečně je zapotřebí udělat mnohá opatření s ohledem na naši stárnoucí populaci, ale nemělo by to být v žádném případě na úkor sociálních služeb. Tam ty prostředky jsou naprosto nutné a myslím, že jsme ještě v takové jako relativně zatím uspokojivé situaci, že přestože nám chybí personál v sociálních službách, tak je to alespoň personál, který se domlouvá s těmi klienty naším jazykem. Já nejsem naprosto xenofobní, já si myslím, že je důležité prostě tady mít i lidé z jiných etnik, z jiných zemí a podobně, ale je pravdou, že v zahraničí na západ, sever od našich hranic. Tam je i ten jazykový problém realitou, protože tam opravdu není dostatečné množství personálu a ten personál není ani tak natolik kvalifikovaný, aby se domluvil s lidmi tím jejich jazykem.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zdůrazňuje Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Já moc děkuju za vaši účast v pořadu Jak to vidí. Ať se vám daří, na shledanou.

Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
--------------------
Děkuju pěkně, na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.