Přepis: Jak to vidí Václav Cílek – 26. dubna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Hostem dnešního vydání Jak to vidí je geolog Václav Cílek. Dobrý den. Já vás vítám.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes se zamyslíme například nad tím, jakou budoucnost má zemědělství či jak zachránit naše lesy. Dobrý poslech. Zastupitelé Prahy mají dnes rozhodnout o dalším osudu Libeňského mostu. Je v tak špatném technickém stavu, že jej prý nejde opravit, a tak chtějí radní nechat most zbourat a postavit na jeho místě nový. Demolice má řada odpůrců, zejména mezi architekty. Náměstek primátorky pro dopravu Petr Dolínek říká, že ze všech podkladů expertů vychází tato možnost, tedy demolice, jako nejrychlejší a nejefektivnější s ohledem na životnost, funkčnost a bezpečnost mostu. Jak to vidíte vy, pane Cílku?

Čtěte také

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
No, některý věci nelze vlastně vidět, protože neznáte ty expertizy. Víte, a člověk se nejvíc bojí toho, že prostě někdo má určité plány, tak si najme experta určitého typu a ten mu prostě dá určitou expertizu, zatímco někdo jiný si najme jiného experta a ten mu dá jinou expertizu. Ale platí tady to, že v těch jako doopravdy slušných státech ty expertizy, které jsou pořizovány za státní peníze, jsou veřejné, aby bylo prostě možné se doopravdy, aby byla od samého začátku kontrola. Podívejte se, mně je mostu líto, je to most jako pěkný, je to most jako dlouhý, je zajímavý, ale je to vždycky s náma stejný. Prostě v okamžiku, kdy se něco začne rozpadat, tak se probereme a najednou už není čas na pořádnou soutěž, jsou zapotřebí peníze ze zvláštních fondů navíc, situace se stane prostě krizovou, takže spíš mně vadí tenhleten nedostatek toho plánování a na těch mostech je to teda vidět. Už víckrát jsem to říkal, že vlastně dobrá municipalita by si měla nechat zpracovat studii, jak v jejich městě, obci, sídle nebo prostě kraji, jaká jsou ty nejslabší místa, ty nejslabší mosty, kanalizační řady, čistírny, prostě tyhlety infrastrukturní problémy, abysme pak nebyli tak překvapeni, jako jsou občas lidi třeba ve Velké Británii nebo v Americe, abychom šli trošku dál u nás.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Most vlastně nikdy neprošel během 90 let žádnou zásadní opravou. Když se třeba ohlédneme do minulosti, tak už při založení Karlova mostu panovník myslel na to, že se bude muset opravovat, takže byl třeba zřízen fond zmostného. Chybí nám tady tedy nějaká vize, nějaký systém koncepce hledět také do budoucnosti a neřešit jenom pak ty aktuální problémy, které vyvstanou jednoho dne?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Víte, já možná odpovím teďka oklikou, že já jsem se včera vrátil z Vogéz z Francie a prostě z dalších míst a najednou jsem viděl společnosti, které prostě relativně dobře jako fungují, a je to trošku v národní povaze, jo. Takový Francouz víceméně spolupracuje se systémem, systém je tradice, plus takový ty různý jako zákonný vyhlášky a podobně a občas se bouří. Němci víceméně spolupracují. Ale v český národní povaze je touha ten systém přechytračit vždycky a touha ten systém přechytračit, ať to stojí, co to stojí prostě. Takže někdo prostě rychle získá peníze, vydělá na tom, ale vytváří dluhy, který potom on sám nebo spíš teda někdo další platí. Takže myslím si, že bychom měli teda začít pomaloučku měnit sami sebe, anebo teda doufám, že ty mladší generace už budou víc evropský, odlišnější teda od týhletý český ..., česky se tomu říká přečůrat někoho, jo. Tak to je zapotřebí prostě zřejmě omezit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak prominu ten výraz. Jak tedy funguje to propojení francouzského šarmu, když už jsme se dostali do Alsaska a německé preciznosti ve Vogéz?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Funguje to někdy dobře, někdy špatně. Já uvedu jenom prostě několik málo příkladů, a to pozitivních i negativních. Pozitivní je to, že když jste na té bohatší straně, té vinné, směrem k Rýnu, tak tam jsou komunity, jsou to spíš městečka než velké vesnice, o dvou nebo třech tisících lidech a ty jsou soběstačný a dlouho se vyvíjejí. Vlastně od francouzský revoluce prakticky nepřetržitě. To znamená tam je doktor, ale je tam taky advokát. Už jako, už se tam jako uživí. Nikdo ho tam nemusí vlastně jako lákat. Je tam plno malých obchůdků, který fungují, nejenom ty kavárničky, že jo, kam my chodíme a teďka nasáváme tu příjemnou atmosféru. Je tam míň atmosféra zisku. Tady zase máte pocit, nejenom že teda my se snažíme přečůrat ten systém, ale někdo se snaží, já se omlouvám za ty slova, taky ošulit nás. Projevuje se to billboardama a vším jako možným. To znamená tam se jedná taky o ten dobrej život. Tam ten zisk je míň vidět, míň patrnej a výsledek je ten, že pokud se ta komunita povede a je aspoň jako částečně bohatá, tak se prostě rozvíjí velmi jako příjemná, bezpečná prostě zóna lidí, který se navzájem podporujou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak by tam řešili třeba tuto situaci nebo řeší vůbec, co se týče dopravní infrastruktury, která je, a nejenom v naší metropoli, velmi horké, aktuální téma.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Já mám pocit, že u těchhletěch dobře fungujících měst se jedná, za prvé, o kontinuitu, to znamená, že nové zastupitelství není automaticky proti starému zastupitelství, a pak se jedná o neustálé zlepšování. Ty konflikty tam jsou, ale je to, je to vidět, že ten systém oni se snaží vykalibrovat, udělat ho jako pěkně. Když přijdete do lesa ve Vogézách, Vogézy je pohoří u Štrasburku 80 kilometrů dlouhé, 20 - 25 kilometrů široké, tisíc metrů vysoké, taková Šumava, Pošumaví. Je hodně jako zalesněné. A procházíte ten les a velmi kriticky se díváte kolem sebe, ten les je zdravý. On je totiž smíšený. To jako lesáci naši to vědí od roku 1920 nebo ještě jako delší dobu. Takže to, co je jako, tak je vidět, že to je hodně jako zdravý. Teďka k tomu kácení, nevidíte ani jednu velkou paseku, ale vidíte probírku. Oni kácí pochopitelně ty starý stromy, který už dosáhly mýtného věku. Teďka každej ten strom, on je poměrně zdravý, že jo. U nás jak je sucho, a pak přijde ten kůrovec, a pak přijdou do toho ty václavky, že jo, tak to dřevo ztrácí kvalitu. Takže oni mají prostě pěkný klády, který jsou označeny štítkem. Je vidět, že se pečlivě starají o každý strom. A když ten strom přivezou na pilu, tu pilu mají hned pod horama, pět, sedm kilometrů vlastně od toho lesa, tak tam třeba to dřevo se zavlažuje, takže vidíte, že ty výnosy, jo, z toho lesa pravděpodobně nejsou tak vysoké jako u nás, ale tím, jak je věnována péče kvalitě. J to stejný jako u vína. A dobrý jako a dobře se vlastně jako o to postarat, takže výsledkem je stabilní les, byť jako v suchý oblasti, kterej dává prostě dobrý dřevo, a nevidíte rozježděný lesní cesty. Zjistíte, že je možný těžit v lese, aniž by lesní cesty prostě nějakým způsobem utrpěly.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jaká péče se věnuje naší kvalitě našich lesů? Když to srovnáme, před pár dny přišlo několik vyjádření. Za bezprecedentní ekologickou katastrofu označil současný stav našich lesů náměstek ministerstva životního prostředí Vladimír Dolejský na sněmovním semináři o kůrovcové kalamitě. Podle něj se o zhoršování situace vědělo dlouhodobě. My jsme mimochodem v Jak to vidí tady společně několikrát hovořili o této problematice.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Já shrnu fakta, aby bylo prostě jasný, oč se jedná. Na kůrovcovou kalamitu u nás se zadělává, dejme tomu, od roku 2003. Je to doopravdy jako dlouhodobá záležitost. Tadlecta kůrovcová kalamita nebo to zvýšené poškození lesů se týká 40, ne-li 70 % České republiky. Když se podíváte na mapu, tak to začíná v Českém lese, zhruba v půli Českého lesa, táhne se to celou Šumavou a Pošumavím, až někam po ty hranice Středočeského kraje, o tom jsme se taky bavili víckrát, pokračuje to přes celou polovinu, jižní polovinu Českomoravské vysočiny a končí to vlastně v těch Jeseníkách. To znamená nikdy, jo, za posledních sto let jsme nebyli na pokraji tak velké prostě lesnické kalamity. Co o tom rozhodne? Rozhodne o tom počasí. To znamená stačí teďka jeden až dva suché roky a může prostě dojít k něčemu, s čím si nebudeme vědět rady. K čemu dojde? Spadnou ceny dříví. Dříví, které budeme těžit, bude nekvalitní, protože, heleďte se, zkušenost z těch dřívějších kalamit byla taková, že na ty polomy se reaguje pozdě, nemáte kapacity, nejsou firmy. Když padají ceny dřeva, firmy se do toho nehrnou, mají vlastně malé zisky. Dříví, které se vytěží, bude dříví, vytěží se pozdě a bude nekvalitní. Někde to nebude vadit. Třeba v Polabí když přijdeme o smrk, přijdeme tu a tam, já nevím, o hektar lesa, o půl hektaru lesa, nic se nestane. Ale když to budou Brdy nebo prostě Českomoravská vysočina, tak můžeme-li konfrontování ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Citelné.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
... úplně jako ono existuje termín ekologický smutek, jo, že se díváte na krajinu, která je zničená a nežije se vám tam dobře. No a teďka bude druhá fáze, že jo, spadnou ty ceny dřeva, ale v tý druhý fázi vy ten les musíte vypěstovat. Jenže už bude narušená hydrologie, už budou velký odlesněný plochy, sazeničky se neujmou, takže ten dluh vlastně toho lesa se teprve přenese na několik dalších desetiletí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rozhodne o tom všem jenom počasí, jenom to sucho nebo přispějí, i negativně se na tom podepíší jiné faktory?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
No, pochopitelně, že jo, je tady trošku zanedbaná nebo dost jako zanedbaná péče. Je tady taky to, že když jedete přes to celé Německo z té Francie a z těch Vogéz a přijedete do České republiky, tak vás najednou zarazí ty velké monokultury, ty prostě velké tmavé lesy. To není jako obvyklé. To znamená my stejně sklízíme plody něčeho, co, co se stalo, já nevím, po roce 1930, po roce 1950 nebo v posledních desetiletích a já mám takovej pocit jako, já tady nechci použít znova to slovo, které jsem použil, že prostě některé věci, třeba jako bankovní systém možná můžete na nějakou dobu přechytračit, ale jak přijde na zachování zákona energie anebo zachování prostě zákona hmoty, tak ne. To znamená teďka já to vnímám tak, že ta hmota, ten materiální, ten nevirtuální, nepočítačový prostě svět se začíná bouřit proti naší koncepci světa.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co dělají teda v tom Alsasku lépe, jinak než my u nás, pokud to vůbec lze třeba srovnávat?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Lesník je v lese a zná svůj les.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A ten český není?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ne, ten je v paneláku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Opravdu?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
No jasně, jasně. Jako vemte si jenom, kolik, kolik Lesy České republiky, různé organizace lesů prodaly mysliven a toho všeho. Lesníci se vymístili. Potom jako u nás, jak jsou ty velké pole, zase málokde vidíte tak velké pole jako, tak jako mám pocit, že máme rádi tu největší a tu obří techniku, zatímco všude jinde nebo na mnoha místech jinde dávají přednost malý traktůrky, malý zásahy, probírky, jo. To znamená já bych to doopravdy přirovnal, jako staráte se o les jako se někdo jiný stará o víno vlastně. A takže myslím si, že tohlensto schází. A potom teda v té české povaze, jak říká kolega Pavel Bolina, je takovýho něco jako po nás potopa. To znamená já teďka získám peníze, teďka jsem jako chytrej, teďka jsem prostě král, ale co bude vlastně po tom za těch několik let, to mě nezajímá, a les, hospodářský les je vlastně pole, kde sklízíme jednou za 80 let.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak zachránit tedy český les, české lesy?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
No, chcete jako pozitivní nebo upřímnou odpověď?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pozitivně upřímnou.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Heleďte se, já si myslím, že situace narůstá k tomu, že, jak se říká, jak ti čerti nechoděj nikdy jako po jednom, ale vždycky pohromadě, že rozvrácení lesa, ke kterýmu s velkou pravděpodobností dojde během příštích prostě pěti let, přinese s sebou další hydrologický problémy, to znamená s půdou. Mám pocit, že teprve musí dojít k něčemu, jako já nevím, druhá fáze nebo nová fáze českého obrození, že teprve ti obrozenci se semkli v okamžiku, kdy už ten český jazyk málem jako zahynul, a že my se semkneme a budeme konstruktivní a budeme velmi dobrý v tom, stejně jako v tom 19. století, teprve v okamžiku, kdy nás ohrozí samotný materiál, samotná materiální podstata života.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jsme na to připraveni nebo připravujeme se? Jenom namátkou, pro ochranu zemědělské půdy připravuje ministerstvo životního prostředí tzv. protierozní vyhlášku. Jaká opatření by pomohla řešit alespoň tedy tu akutní situaci?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Víte, protierozní vyhláška tady měla být v roce 1992 a měla se uplatňovat. Například nikdy se neuplatňovalo to, že když z pole se spláchne půda, tak vlastně vznikla škoda na té půdě a měl by ji ten prostě nájemce nějakým způsobem nahradit nebo pole vrátit jako do původního stavu. To znamená my doopravdy řešíme věci po té hodině jako dvanácté. Já to nechci furt kritizovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to něco jako ten Libeňský most mimo jiné.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Je to stejné, je to naprosto ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Princip je stejný.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ano, je to prostě stejnej princip, ale ten jako jednou povede k tomu, že už to dál prostě nepůjde takhle jako šolíchat, jo nebo ..., jo jako a okecávat. Já teda jsem dneska proklatě lidovej, ale s tím už nic jako nenadělám, jo. A že bude nutný začít prostě pracovat stejně, jako se začalo pracovat třeba na, když se začal dělat český průmysl právě třeba po tom v roce 1860. A pochopitelně, že na to nejsme připraveni, ale v okamžiku tý krize začnou vznikat přirození vůdci, začnou vznikat lidi, kteří to vlastně pochopěj. Těch je tady fůra, jo, kreativních. Oni sami to nevědí. Já to znám ze studia krizových okamžiků. Často se vynoří prostě v tý krizi člověk naprosto nenápadnej, provede ostatní krizí, a pak zase někde jako zmizí nebo jako odejde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Krizový manažer.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Krizový manažer. Ta situace vůbec jako není ztracená, ale obávám se té intenzity budoucích změn.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Budoucnost našeho zemědělství bylo jedním z hlavních témat nedávného veletrhu zemědělské techniky ve střední Evropě, který se konal v Brně. Vy jste tam, pane Cílku, také byl mezi účastníky. Není samozřejmě žádnou novinkou ani tajemstvím, že jsme svědky toho velmi zásadního výkyvu počasí, změn klimatu. Hovořili jsme u o tom, že to je v podstatě trend. Co zajímavého tam zaznělo? Jak vy konkrétně vidíte budoucnost našeho zemědělství, možná i v kontextu toho předchozího tématu.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Podívejte, na brněnský veletrhy, protože tam je moc lidí, já normálně nejezdím, ale když už jsem vyzván, tak jsem tam jako s radostí. A to, co je zajímavý na tom, pro mě teda, na tom brněnském veletrhu, je to, že je čím dál tím větší, že tam mají třeba 30 tisíc návštěvníků za den, že tam vidíte hodně lidí ze Slovenska, z Maďa..., občas jsou tam Maďaři, jsou tam Rakušani, to znamená doopravdy se to stává mezinárodní záležitostí. Je tam pochopitelně důraz na ty největší a ty úžasný stroje. Já to zase musím konfrontovat s tím, teďka jsem šel pěšky z Milevska se studentama do Sedlčan a potkali jsme zemědělce na malým traktoru, on říká: No, to je traktor z roku 1954, jezdí skvěle, ještě dalších 30 let bude jezdit skvěle a to tady jako soused si koupil traktor za milion dvě stě tisíc a musí vyměnit převodovku za půl milionu, jo. To znamená furt jako mám tu tendenci nemít rád ty velký stroje, který ale produkujou nejvíc tý úrody. Ale viděl jsem, že ten technologickej pokrok je tak velkej, že v okamžiku, kdy bude společenská objednávka na malý traktor, který vydrží všechno, tak ten průmysl je schopnej to udělat. Takže celkově jsem měl pocit jako velmi jako kreativní a pěknej teda musím říct. Tak a teďka ta budoucnost toho českého zemědělství. Byla to celodenní konference, která probíhala na veletrhu. Byla tam fůra lidí, prostě ta místnost byla plná a lidi zůstávali od rána do odpoledne. A dřív na takovéhle akci by byli lidi, kteří mají spíš takovej jako teoretickej nebo akademickej vztah k tý budoucnosti nebo se chtějí s někým pobavit nebo tak. Ale teďka bylo vidět, že je ta atmosféra jiná, že doopravdy taková ta změna jako se přihlašuje, jo, i v tom zemědělství, že to je prostě jako cejtit, jak to vlastně na lidi doléhá, a jak se ptají po té budoucnosti, a to z hlediska svýho vlastního, jak oni to přežijí, jak oni to ustojí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to pro ně jejich existence.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Je to, je to jejich existence, ano, ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale i naše.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ano, ano, ano. Víte, celkově si myslím, když to teda řeknu teďka hodně jako stručně, ozývá se čím dál tím víc hlasů a mělo by se na tom pracovat, aby voda a půda byla zakotvená jako součást národního bohatství. To je jako důležitá věc. Jinak chci říct ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslím, promiňte, v Izraeli, že je voda i půda národní bohatství, mimo jiné.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ano, ano. Víte, ještě v tom Alsasku si uvědomujete, že ty malý komunity jsou ty stabilní, jsou nositeli tý stability. Ono je to i tak, že tam vlastně každá nika, každý zaměstnání je obsazený, takže oni těžko přijímají cizince, jo, je to napůl jako uzavřený, možná maloměstský, ale přináší to tu stabilitu těch dlouhodobejch sousedskejch vztahů, zatímco ty velký podniky, velký města můžou procházet těma cyklama růstu, růstu a úpadku. No a teďka k tý budoucnosti, že jo. Všichni se shodli v tom, co tady vlastně slýcháme, že základním problémem českýho zemědělství je málo zvířat, to znamená málo hnoje, málo organiky. Druhá věc, mluvil tam předseda větší nebo středně velkého zemědělského podniku. Říkal: každým rokem jsme měli průměrně okolo sedmi kontrol, v posledních dvou letech jich máme 37, jo, srovnatelně jako srovnatelná farma, srovnatelné velikosti prostě po okolí má jednu až dvě kontroly ročně. To znamená mám pocit, že zároveň ty lidi, kteří nás nějakým způsobem jako živí nebo to je možná jako silný slovo, ale prostě produkují ty potraviny, tak jsou pod čím dál tím větší prostě byrokratickou knutou. Je to, tohleto je jako velmi znepokojivý. Další jako důležitá věc je, ale zase to je taková jako už dlouhodobá záležitost, je to, že je zapotřebí, aby se zpracovávala ta zemědělská produkce na místě, na všechny ty sýry a různý výrobky a další speciální prostě malý věci, který právě v tý Francii vidíte, jak ta společnost je založená na těch lokálních sýrech a lokálních šunkách a já nevím čem všem. To znamená malá, malá osobitá výroba s vysokou přidanou hodnotou. Jako ale o tom se mluví prostě tak dlouho, že o tom se zase budeme bavit dalších 10 let a nevím, jestli to k něčemu bude, ale je to cesta.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Probírali jste témata, jako je, jako jsou půdní zdroje, jejich kvalita, už zmíněná vodní nebo možná také větrná eroze, úbytek půdní organické hmoty. To je asi ten nedostatek zvířat.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ano, ano. To je v podstatě to hlavní. Ale pochopitelně budoucnost českého zemědělství bude záviset na světovém vývoji. A když vidíte, že podle těch všelijakých prognóz prostě je suchem ohrožena třetina souše, tak je doopravdy jenom otázka času, než přijde sucho do Číny nebo do Indie a zamává to doopravdy s potravinovým trhem způsobem, který teda může fungovat jako, jako budíček pro nás. Jsme prostě přeci jenom, nejsme tak úplně malí. Je vždycky dobrý si uvědomit, že ta Česká republika je doopravdy počtem lidí i rozlohou srovnatelná třeba s Bavorskem, což je jako velký stát, že jo, ale ..., velká země, jo, ale že přeci jenom nehrajeme podle svých pravidel, ale hrajeme podle pravidel Evropské unie a světové ekonomiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se zmínil o Unii, tak Evropská komise už před rokem představila priority společné zemědělské politiky po roce 2020 a je to odolné zemědělské odvětví, lepší ochrana životního prostředí a posílení socioekonomické struktury venkova. Tolik ty oficiální priority. Je naše zemědělství soběstačné, pane Cílku?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
My jsme vývozci obilí a dovozci masa, když to teda takhle zkrátím. V okamžiku, kdybychom měli být soběstační v mase, tak jsme tak možná na té nule. To znamená, že to, co vyprodukujeme, tak to tady spotřebujeme. Jsme v horší situaci než třeba v roce 1930 z hlediska soběstačnosti a vývozu. To je prostě nutný si uvědomit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jaké by měly být tedy ty naše priority, priority našeho zemědělství?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Víte, zemědělci to vědí. Vlastně v okamžiku, kdy máte nějakýho doopravdovýho zemědělce, to znamená to je ten, co nesklízí dotace, ale sklízí z polí, že jo, tak si je vlastně jasně vědom toho, co by mělo být. No, to je prostě ta vyvážená rostlinná a živočišná výroba, plus to zpracování jako na místě, jo a takový ty proklamace, ano, socioekonomická struktura, no, jo, ale jak to na rozhádaném českém venkově jako zavíst, to já nevím. A navíc máte ten problém, že já jsem byl v zemědělském družstvu, kde v JZD pracovalo 70 lidí a dneska na stejný ploše pracuje 8 lidí, jo. Tak to je, jako ten venkov se jako proměňuje. Ještě taková, spíš taková negativní zkušenost z těch Vogéz je taková, že jakmile odjedete do té hornatější části těch Vogéz, neuvidíte ani jedno pole. Všechno jsou to jenom travní plochy, krajina je hezká, pěkná, jo, a je to vidět, že tahlensta situace je možná zase jenom prostě díky, díky dotacím. Takže může se tam to pole vrátit během jednoho měsíce, velice, jako velice rychle, ale taky jako cítíte i ten, i ten rub vlastně té celé situace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co by se mělo učinit na poli ochrany životního prostředí konkrétně, protože to jsou všechno spojené nádoby.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Víte, tohlensto zase, já nerad říkám o tom, co by se mělo udělat, protože to působí dojmem, za prvé, jednak, že člověk jako poučuje a za druhý, ono už je to opakovaně konstatováno prostě třeba deset nebo dvacet let a ty lidi, kteří jsou z oboru, vlastně vědí, co by se mělo dělat. Podle mýho názoru to, co nás čeká, bude plánování krajiny během a po klimatické změně, jo. Ten les, který dneska zasázíme, pravděpodobně vyroste v jiných podmínkách, bude třeba zapotřebí douglasky nebo modřínu, já nevím. Takže je to dlouhodobá analýza a pečlivá kontinuální práce na krajině a na našem světě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Geolog Václav Cílek a jeho postřehy. Děkuji vám za ně. Mějte se pěkně. Na slyšenou.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítřejším hostem bude hudebník, profesor Jiří Hlaváč. Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.