Přepis: Jak to vidí Richard Hindls – 1. května 2018

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. Ani ve sváteční den nebude chybět pořad Jak to vidí. Vítá vás u něj Zita Senková. Pozvání přijal profesor Richard Hindls, šéf Katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze. Dobrý den.

Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Hezký májový den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je hospodářská vyspělost Československa v meziválečné době mýtus nebo realita? Co a jak ovlivňuje jednání a rozhodování ekonomických aktérů? V dnešním vydání se podíváme podrobněji na uplynulých 100 československé i české ekonomiky a probereme také behaviorální ekonomii. Vítejte u poslechu. Letos si připomínáme mnoho výročí. Uplyne 100 let od založení Československa. Jaké byly vůbec ekonomické souvislosti?

Čtěte také

Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Česká ekonomika nebo tenkrát československá ekonomika byla takovým možná jádrem, ekonomickým jádrem celého Rakouska-Uherska. Měla už takové, řekněme, moderní prvky toho, co potom ekonomie třeba v 60., 70. letech minulého století přinášela. Měla silnou industriální bázi. Samozřejmě úplně jinou, než na kterou jsme zvyklí dneska, nebo kterou ekonomika potřebuje dneska. Byla to země velmi vzdělaná. A možná teď úplně skočím o 100 let dopředu, a pak se zase vrátíme. Česká ekonomika nebo československá ekonomika vždycky patřila mezi nadprůměrné ekonomiky. Přes všechny problémy, co si tady mezi sebou občas říkáme a co nás trápí, tak česká, československá ekonomika pořád patří k tomu lepšímu, co ve světě je, tak i z toho základu, ze kterého vyšla v roce 1918, tak uměla těžit. Dokonce se říkalo, že v těch 20. letech byla česká ekonomika z hlediska průmyslové produkce devátou nejvyspělejší ekonomikou světa a z hlediska, řekněme, celkové síly ekonomiky patřila hned na kraj druhé desítky. Takže mezi těmi světovými hráči, světovými velmocemi na tom možná byla dokonce lépe než dneska, ale samozřejmě měla také svoje problémy. Třeba když se podíváme na určitou technickou vyspělost, tak už v těch i 20. letech se říkalo, že, řekněme, strojírenská produkce je u nás jaksi velmi rozvinutá, velmi široká, ale nedosahovala třeba parametrů, které měla německá ekonomika po tom, řekněme, nástupu německé ekonomiky a vymanění se z důsledku první světové války a samozřejmě ne takové, jako třeba měla americká ekonomika, tak ukazuje se to třeba na příkladu automobilů, že naše automobily byly velmi oblíbené, ale nedosahovaly i úrovně třeba Fordu nebo některých jiných výrobků. Měli jsme velmi nízkou nezaměstnanost. Po takovém tom prvním, řekněme, odeznění toho prvního šoku z rozpadu Rakouska-Uherska se uvádí, že u nás bylo jenom 38 tisíc nezaměstnaných. V některém z minulých pořadů jsme se bavili o číslech dneska úplně jiných. Uvědomme si, že dneska se hovoří o řádu statisíců nezaměstnaných. Tenkrát jich bylo méně než 40 tisíc a to jsme měli 15 milionů obyvatel. Takže z tohodle pohledu měla z čeho vycházet, byla motorem, hnacím motorem rakousko-uherské ekonomiky a měla takový zajímavý pás vlastně toho, co se dřív hodně sledovalo, to jest poměr, řekněme, průmyslové produkce a podíl zemědělství. V zemědělství pracovalo u nás po první světové válce třetina lidí. To si dneska neumím vůbec představit. Dneska podíl produkce, zemědělské produkce je někde mezi jedním a dvěma procenty HDP. Tenkrát se pohybovala v řádu dvouciferného čísla a jak už jsem říkal, podíl zaměstnaných v zemědělství byla jedna třetina.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lze tedy říct, že ta tehdejší vyspělost byla dána také tím mimo jiné, že jsme byli takovým tím průmyslovým srdcem Rakousko-Uherska?

Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Určitě ano. To si myslím, že potom, a asi se k tomu za chvíli dostaneme, k otázce krize ve 30. letech, to samozřejmě mělo v té pozitivní éře vývoje československé ekonomiky dobré dopady, a potom samozřejmě zase v době krize to mělo velmi negativní dopady. Když se podíváme na ten poměr, řekněme, těch částí, to znamená Čechy, Morava, Slovensko a Podkarpatská Rus, tak především české země byly velmi vyspělé průmyslově.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tam se ukázaly ty rozdíly právě.

Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Ano, ano. A čím více se šlo na východ, tak tím silnější byl právě podíl zemědělství a lesnictví oproti průmyslu. Navíc v té době, době rozpadu Rakouska-Uherska, když se podíváme na mapu, tak my jsme vlastně byli čtverec, jestli mi to teď posluchači odpustí, ale po tom rozpadu se z nás stala úsečka. My vlastně jsme vedli výrazně ze západu na východ, a když se podíváme na mapy z té doby, tak vlastně je to skoro ojedinělý geografický útvar, jak vypadala naše republika. Ona dodneška je vlastně takovou trošku úsečkou, ale to už dneska jsme vlastně jenom Česko, Čechy a Morava. A když se na tohle podíváme, tak ona neexistovala třeba ani dostatečně vyspělá infrastruktura, dopravní cesty a podobně, takže i v té době vyspělost průmyslu a silná industrializace československé ekonomiky umožnila protáhnout ty koridory až na východ, tehdejší východ republiky. To jsou ty tratě, které známe dneska, vlastně pořád ten základní tah Praha - Košice. Už jsme samozřejmě dva různé státy, ale ten základní tah vlastně vznikal tenkrát, takový ten silný tah západ - východ, což bylo dáno tou, teď mi posluchači prominou, tou úsečkou, jak jsme vypadali vlastně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A když u ní zůstaneme, pane profesore, ta úsečka už je teda zkrácená 25 let.

Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Ona se nám furt drolí od toho východu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No a chybí nám ten úsek od našich hranic po ty Košice nebo teda ještě dál ...

Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak to je, to je otázka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... v ekonomice.

Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
On ten vývoj ... Samozřejmě naše vztahy se Slovenskem jsou dneska asi, asi nemáme lepší vztahy s nikým, než máme se Slovenskem, a to nejenom mentálně, ale i, řekněme, jazykově, ale ani ekonomicky. Je to pořád prostě vliv toho, toho minulého vývoje tady je. Chybí, nechybí. Dneska zase se ta Evropa nebo vůbec celý svět odvíjí na úplně jiném základě. Tenkrát samozřejmě nebyla velká globalizace nebo nebyla skoro žádná. Byly německé firmy, byly české, československé firmy, byly britské, byly ..., ale to, co je dneska. Ten dotaz s tím chybí, nechybí je velmi zajímavý, protože vlastně dneska se ten ekonomický svět odvíjí úplně na jiných principech. On se odvíjí na obrovské globalizaci a propojenosti, takže my vlastně nemůžeme ani být odděleni od Slovenska nebo od kohokoliv jiného. Tenkrát samozřejmě, a zejména po té první světové válce byl silný protekcionismus. Ty země, kromě takové té radosti, že se vymanily z toho rakousko-uherského područí, tak se také silně chránily. U nás v těch prvních vládách po roce 19, 20, československých vládách, byl cítit silný protekcionismus, silné zapouzdření firem, dosídlování a, řekněme, dodatečná industrializace těch vzdálenějších míst od Prahy prostě a podobně. To bylo velmi typické. Rychle jsme oddělili měnu. Rašín, že jo, tak on tu českou korunu vlastně rychle vytvořil, osamostatnil, zabránil její prudké devalvaci, tím posílil samozřejmě i ekonomické vztahy směrem, řekněme, k Německu nebo podobně. To tady všechno bylo silně cítit. Byly tady útrapy války, prostě něco strašného, ale na druhé straně tady bylo takové to vnitřní nadšení z toho, že máme vlastní stát, ať víme, jak to všechno bylo a to také mělo ekonomické důsledky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Někteří ale varují před přílišnou idealizací první republiky.

Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, tak co je to vlastně republika. Tak začínáme v roce 1918, 19 a končíme někde 1938 Mnichovem. Když se podíváme na ten vývoj, tak těch prvních deset let nebo osm let, do roku 27, bylo charakteristických vysokými tempy růstu, když bych to řekl dnešní terminologií. Tenkrát ještě neexistovalo národní účetnictví, nebyl hrubý domácí produkt v té podobě, jak to známe, spíš to něco připomínalo, národní důchod, který jsme potom znali v té socialistické éře. Ale ta tempa koncem 20. let byla dvouciferná. My jsme se skutečně někdy v roce 27, 26, 27, 28 dostali opravdu do té první desítky světové ekonomiky a měli jsme velmi silný potenciál v průmyslu, velmi kvalifikovanou pracovní sílu, no, jenomže potom, a teď je ta idealizace první republika ano - ne, přišel rok 29, 30, 31, 32 a ta krize na nás dolehla obrovským způsobem. Produkce, výkon československé ekonomiky klesl o 60 %. Už se nikdy nevrátily ty blahořečené časy nízké míry nezaměstnanosti. Už jsem tady hovořil o těch zhruba 40 tisících nezaměstnaných. Po deseti letech vlastně jsme se dostali na úroveň před vznikem hospodářské krize, ale nezaměstnanost, přestože jsme se dokázali vrátit na úroveň roku 27, 28, nezaměstnanost v té době byla desetkrát vyšší, než byla koncem těch 20. let před příchodem celosvětové hospodářské krize. Takže některé ty věci už se nevrátily. Víme, že tady byly bouře, Duchcov a podobně. Nedokážu teď úplně posoudit politické konsekvence za první republiky, ale bylo lépe a bylo hůře, ale to platí pro každou ekonomiku a pro každé období.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdybychom si tedy položili otázku, jestli je hospodářská vyspělost Československa v té meziválečné době mýtus nebo realita, tak ...?

Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Myslím, že to mýtus není, že opravdu, řekněme, my v tom dobrém i špatném z té industrializace Československa žijeme nebo stravujeme ty důsledky do dneška. My jsme potom naopak, že samozřejmě tenkrát průmyslová produkce a průmyslová struktura vypadala úplně jinak než dneska. Dneska jsou moderní odvětví postavená na informačních technologiích. Tenkrát to byla především energeticky náročná odvětví, hutnictví, které jsme tady měli, ale také obrovský rozvoj, Baťa a spol., obrovský rozvoj zpracovatelského průmyslu, textil, obrovský rozvoj obuvnického průmyslu. Vždyť jsme představovali velmoc v těchhletěch záležitostech. Samozřejmě, že ta struktura, kterou si potom nesete, ta se nedá změnit ze dne na den a výsledkem bylo, že později, potom zejména v té socialistické éře jsme tohleto už nedokázali úplně strávit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Díky čemu se, pane profesore, podařilo vymanit se z té hospodářské krize, protože nakonec se podařilo opět se odrazit, nechci říct ode dna, ale přece jenom dostat se do lepší kondice?

Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, ona je otázka, na kolik se to skutečně podařilo, protože nám se to podařilo, u nás ta krize začla později, než začla ve Spojených státech, anebo než se rozlila po světě, ale také později skončila. Ona se vlastně táhla až do možná poloviny 30. let, vysoká míra nezaměstnanosti, pokles produkce prostě a skutečné oživení nastalo až někdy v roce 36, 37. Bohužel, už to bylo jenom rok nebo dva, co chybělo do Mnichova, takže příliš dlouhá doba to nebyla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se jenom zmínil o roce 1937, tak tehdy bylo Československo ve srovnání s evropskými zeměmi na 13. místě v hrubém domácím produktu na obyvatele podle parity kupní síly.

Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, to je přesně ono. My jsme měli taky velmi zdravou a silnou měnu. Dneska se stále bavíme o tom, jestli máme dluh a jaký máme dluh a jaká je dluhová brzda a kolik máme nezaměstnaných, jaká je inflace. Tak je potřeba říci, že my jsme vůbec žádný dluh neměli vlastně za první republiky a dokonce jsme půjčovali. Půjčovali jsme, myslím, Rumunsku a některým zemím směrem na východ od nás. Dobře, ale ať už to je, jak je to, tak my jsme se nepotýkali třeba s tím, co existuje dneska, byla to úplně jiná doba a česká koruna byla korunou silnou. Ona nepodlehla, řekněme, těm inflačním záležitostem, jako jsme viděli třeba v Německu, tak tam to bylo extrémní v tom roce 22, 23, to už byl naprostý extrém, ale ona se nedostala vlastně česká koruna do těch problémů ani, řekněme, po druhé světové válce. Ona paradoxně česká koruna nebo československá koruna, abych mluvil přesně, ona si v zásadě určitou stabilitu udržuje dodnes. Ono to v podstatě žádné období se nedá označit o tom, jak to vlastně s tou korunou mohlo jít dolů. My jsme v minulém pořadu hovořili o ekonomice Maďarska. Také bylo součástí Rakousko-Uherska. Tak vůbec největší měsíční nárůst hyperinflace, který svět zná, byl po válce v roce 45 právě v Maďarsku a taky jsme byli vlastně sousedi, ale prostě naše koruna se nedostala do takovýchdle potíží nikdy a ještě jsme půjčovali. Československo se stalo také, řekněme, vyhledávanou turistickou destinací. To, co je dneska běžné, tak za první republiky, určitě se necestovalo v takovém rozsahu, nebyly ani ty možnosti, nebylo ani tolik prostředků. Prahu začlo tenkrát navštěvovat miliony turistů ročně. To jsou čísla, která jsou srovnatelná s dneškem. Praha byla vždycky Prahou, jakou ji známe, tak z tohodle pohledu byla československá ekonomika jako opravdu silným hráčem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pak přišla druhá světová válka, no a po ní rok 1948 a tzv. Vítězný únor.

Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
V roce, řekněme, 45, takové to poválečné nadšení, to si už dneska asi nedokáže nikdo představit, kdo jsme ty hrůzy neprožili a doufejme, že je neprožijeme, tak, řekněme, ještě do roku 47 se nějakým způsobem, byla dvouletka a to budovatelské nadšení prostě tady bylo. Dopadly volby v roce 46 tak, jak dopadly, ale je pravda, že teprve v roce 47 jsme se dostali na tu předválečnou úroveň. Tak když se podíváme na nějakýsi graf, který teď nemůžu ukázat, tak 1926, 27 jsme byli na vrcholu, potom přišla díra v hospodářské krizi. 37 jsme se vrátili zhruba tam, kde jsme byli a 47 jsme se zhruba vrátili tam, kde jsme byli v roce 37, to znamená ta poválečná budovatelská éra, prostě to nadšení nějakým způsobem zvrátit výsledek války a důsledky války. No, a pak přišel rok 48, ale ono se to zpomalení ekonomiky hned neprojevilo. To ještě v těch, koncem 40. let a začátkem 50. let vidět nebylo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lze třeba z tohoto pohledu nebo v tomto kontextu přirovnat tu dnešní situaci právě ke kondici za první republiky?

Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
To je strašně těžká věc, Zito, protože ta ekonomika je dneska postavena na úplně jiných principech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to jiná doba samozřejmě.

Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Je to, je to technologická revoluce, je to revoluce informačních technologií. Tenkrát to byl těžký průmysl, hutnictví. To byly naše klady.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Všechno se změnilo víceméně.

Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
To byly naše klady. Ale když se podíváme po světě, tak už dneska nikdo nebazíruje v té své domácí ekonomice, řekněme, na těžkých odvětvích, na energeticky náročných odvětvích. To se většinou všechny tyhlety změny ve struktuře se promítnou až později. Když se vrátím k těm 50. letům, teď nechme stranou politický deficit, který tady byl, a procesy, tak to teď nechme, ale vlastně ty důsledky takového toho, řekněme, otálení v ekonomice se projevily až počátkem 60. let. Politické důsledky toho, co bylo po únoru 48, jsou dostatečně známy, ale ekonomické důsledky se objevily až počátkem 60. let. Najednou nebyly byty, přestaly se rodit děti. Antonín Novotný tenkrát sliboval, že do dvou let odstraníme problémy s bytovou výstavbou a všem, kteří nemají děti, tak jim umožníme, aby měli kde bydlet a byty měli. Ale my víme dobře, že se vlastně ta bytová krize vlastně nevyřešila už potom pořádně nikdy, že se vlastně táhla celými 70. lety, 80. lety.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Před časem právě Vysoká škola ekonomická, kde přednášíte, studovala data o tom českém předrevolučním hospodářství. Vy jste poskládali ucelený obrázek o vývoji ekonomiky v letech 1970 až 1990 a spočítali jste, že v tomto období klesla ekonomika české socialistické republiky hned dvakrát. V letech 81 a 82, kdy na zemi se zpožděním dolehla ropná krize a naopak nejvíce stouplo hospodářství v roce 1975, kdy si HDP meziročně připsal 5,6 %.

Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Ta ropa, to jste řekla moc hezky. Ta ropa v tom hrála velkou roli. My jsme tenkrát v té studii přepočítali vlastně tehdejší údaje, říkalo se tomu bilance společenského produktu a národních důchodů, my jsme je přepočítali do té moderní ekonomiky národních účtů ve standardu ESA 95 a později ESA 2010. Vlastně jsme připodobnili ta dvě čísla k sobě. Byli jsme jedinou, možná určitě první a možná dosud jedinou postsocialistickou zemí, která provedla ten přepočet směrem zpátky na úroveň národních účtů. TAm byla až pětiprocentní tempa růstu hrubého národního důchodu do roku 75. V tom hrála právě velkou roli ropa. V roce 73 byla Jomkipurská válka. Izrael v říjnu 73, Izrael, Egypt, Jordánsko, Sýrie, pořád výbušné místo na planetě dodnes. My jsme měli především ruskou ropu a měli jsme takové ty klouzavé ceny. Takže oni se u nás vlastně jakoby ty důsledky tenkrát ropa po Jomkipurské válce stoupla během 24 hodin o 100 %. Podobný vývoj se stal po válce, po začátku války Irák - Írán začátkem 80. let. Dalších 120 %. A tomuhletomu my jsme byli jaksi uchráněni, protože jsme měli se Sovětským svazem takovou dohodu, že se vlastně dělaly klouzavé ceny a ten růst nebo pokles ceny ropy se u nás projevoval zhruba až s pětiletým zpožděním, právě díky těm klouzavým průměrům tak, jak byly ty smlouvy nastaveny. A už jste říkala dobře, že pak přišla 80. léta, kde se tohleto všechno projevilo a projevila se k tomu i vysoká energetická náročnost, nevhodná struktura československé, české, československé ekonomiky a vedlo to k tomu, že se v roce 82 zastavil růst hrubého nebo tenkrát národního důchodu nebo potom v našem přepočtu hrubého domácího produktu. To, co je dneska hrubá tvorba fixního kapitálu, se jmenovalo hmotné zdroje investic. Zastavily se investice a to byl ten počátek 80. let.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podívali jsme se na těch 100 let opravdu ve velké zkratce, protože o tom bychom mohli mluvit ...

Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No určitě, to je, to je těžká záležitost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... celé hodiny, možná dny. Velmi stručně, možná připomíná vám ten vývoj nějakou sinusoidu?

Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, tak v ekonomice to obecně tak platí, že chvíli jsi nahoře, chvíli dole. To známe z písniček Jaroslava Ježka. Jednou jsi dole, jednou nahoře, to v ekonomii platí a bohužel, a teď nechme 100 let zpátky, bohužel to bude platit i do budoucna. Předvídání krizí, toho, jak se chovají, nechovají ekonomické subjekty, je nesmírně obtížnou záležitostí a jakkoli si to nepřejem, tak z těch, řekněme, let hojnosti, které prožíváme dneska, se tam dolů taky dostanem a podíváme. No, co s tím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak lidé informace interpretují a jak podle nich jednají, o tom existuje i jedna finanční teorie, tzv. behaviorální ekonomie. Zabývá se lidským chování v oblasti financí a psychologií rozhodování a za přínos právě k této behaviorální ekonomii dostal Nobelovu cenu americký ekonom Richard Thaler. Jeho výzkum přispěl k lepšímu pochopení chování lidí při řešení ekonomických otázek. Jak je vám blízké toto téma, pane profesore?

Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Musím říct, že docela ano, protože když budeme hodnotit ekonomické zákonitosti a vývoj ekonomiky pohledem vlastně chování jejich jednotlivých hráčů, jednotlivých subjektů, tak je to vždycky jakási objektivní výslednice subjektivních snah. Každý něco chce. Podnikatelé, odbory, vláda, politická reprezentace, domácnosti a tohle se všechno promítá do našeho uvažování. A to, co se někdy obvykle obtížně modeluje, protože nasazování matematicko-statistických i ekonometrických modelů, čili matematicky podložených modelů, na společenskou vědu je vždycky velmi obtížné, tak právě spíš snaha o popis toho, co je za tou naší lebeční kosti, jak se chováme, na co myslíme, Thaler hovoří o jakémsi vnitřním účetnictví v hlavě, tak to je dneska velmi, velmi lákavá věc pro popis ekonomiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ta teorie předpokládá, že se investoři a další účastníci těch finančních trhů nechovají vždy zcela racionálně. Co a jak ovlivňuje vůbec chování, rozhodování ekonomických aktérů? Co o tom víme?

Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak, bohužel, lidstvo je, lidstvo je takové uspořádání, že se občas chová opravdu velmi neracionálně, a to jako celek i jako jednotlivci. Na druhé straně je pravda to, že prostě někdy odpozorování toho, co v ekonomice je a co třeba hrozí negativně nebo naopak vyvolává určité pozitivní emoce, odpozorování tohodlenstoho je nesmírně obtížné a ještě mnohem obtížnější ze odpozorování toho, jaký vliv to má na naše individuální rozhodování. A tohleto si myslím, že je hlavní přínos té Thalerovy práce, protože on se vlastně pokouší jakoby se nám podívat blíže k tomu, jak reagujeme, na co jsme připraveni, na co připraveni nejsme a především co od toho našeho chování můžeme očekávat. A je pravdou, když se, bavili jsme se o tom v různých jiných rozhovorech spolu, že prostě stačí někdy třeba jednoduchý výrok některého vysokého světového politika nebo vysokého bankéře a okamžitě vidíme, jak reagují nejprve akciové trhy, později pochopitelně všichni další hráči na ekonomickém prostoru a tohleto popsat mi přijde velmi složité, protože psychologie je složitá disciplína, ale na druhé straně je málo těch kteří se tomu věnovali. Když se podíváme na vývoj, řekněme, ekonomické vědy. Všichni nebo velká část ekonomů se stále snaží modelovat něco, měřit variabilitu, nestálost, nestejnost těch procesů. Ta část té behaviorální ekonomie se pokouší dostat prostě nám pod kůži a zjistit, co si myslíme, co uděláme, ale je to samozřejmě také velmi obtížné, ale já si myslím, že je dobře, že se takové téma objevilo a že dokonce došlo, jakkoliv si můžeme o Nobelově ceně myslit cokoliv, tak že se dostalo až tak vysoko.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co by podle vás měli brát ekonomové v potaz při svém rozhodování?

Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já si myslím, že by měli především brát v potaz stabilitu, to znamená určitou stabilitu v daních, stabilitu v ekonomických procesech. Měli by se zabývat otázkami důvěry, protože chování subjektů v ekonomickém prostoru je otázkou také důvěry v to, co dělám, v to, co dělají ostatní. Víme velmi dobře, jak rychle dokáže rozkolísat ekonomiku určitý problém příliš časté změny v daních, což znamená vyvolávání nedůvěry v očích podnikatelů, protože nevím, za co budu kupovat, nevím, za co budu prodávat. Vyvolávají to nestability, řekněme, v měnové politice, prudké změny kurzů, koruny nebo čehokoliv jiného. To samozřejmě všechno má za následek, řekněme, zvyšování nejistoty v našem přemýšlení, snižování důvěry a snižování stability a to si myslím, že jsou klíčové prvky v ekonomice, protože bez důvěry se nedá plánovat. Nakonec víme i všichni ze svého, a teď jsme u toho thalerovského přístupu, každý se nějak rozhoduje, ale v momentě, kdy tu jistotu nemáme, tak ubereme plyn. To je přirozená věc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V květnu, do kterého právě vstupujeme, si připomínáme 95 let od zahájení vysílání Československého rozhlasu. Co pro vás rozhlas znamená, pane profesore?

Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Strašně moc a teď nechci vůbec, aby to bylo spojováno, že sem už léta chodím a že sem chodím rád. To nechme teď, osobní věci, stranou. Ale pro mě rozhlas je takovou prostě určitou historickou paralelou, historickým předělem, protože on v našich dějinách sehrál obrovskou roli, v těch nejdůležitějších, nejkritičtějších místech. On možná tím, že nemá tu vizuální část, protože samozřejmě potom televize po druhé světové válce, ve všech zemích se rozvinuly kanály, dneska strašně nejrůznějších televizních programů, ale ono vlastně možná to mluvené slovo bez té vizualizace vlastně nás nutí k určité, řekněme, zvýšené fantazii nebo zvýšené kreativnosti, jak pracovat s tou informací, kterou dostáváme. Já jsem vždycky považoval rozhlas za takové jako úžasně seriózní médium a znova říkám, to neříkám proto, že sem chodím nebo nechodím, mně to rádio vždycky přišlo jako takový dobrý společník, takový průvodce tím prostorem, ve kterém je úplně prázdno, a ve kterém se vlastně potřebujete, jste třeba sama doma, s někým bavit, tak to rádio je takový sice, ono vám neodpoví na to, když s ním začnete hovořit, ale je to opravdu takový zajímavý způsob, jak komunikovat v uzavřeném prostoru. Je to, je to opravdu věc historicky velice zajímavá a všichni víme dobře, jak i technologicky ten rozhlas šel dopředu, ale ono se to na něm nikdy moc neprojevilo v tom obsahu. Samozřejmě dneska je rozhlas úplně něco jiného, než vlastně v téhle místnosti nebo v těchhle místnostech bylo před těmi 90 lety, ale ten obsah se trošku nemění, ten způsob komunikace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
I když i rozhlas se vizualizuje v posledních letech, nejenom proto, že máme ve studiu webové kamery nebo kamery, které přenášejí naše pořady na web Českého rozhlasu, ale také se vysílají některé pořady na kanálu YouTube nebo přes sociální sítě.

Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
A to už, to už si musíte nějak připravit. Když pojedete v autě, tak si těžko otevřete počítač, abyste ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To ne.

Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
... současně v ruce držela volant a na klíně měla počítač. Ten rozhlas má to specifikum v tom, v tom mluveném slovu, že prostě vy se můžete skutečně jaksi oddat té komunikaci, bez těch vedlejších vlivových, citových, pocitových prvků.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Richard Hindls a jeho postřehy. Já vám za ně děkuji a přeji vám i posluchačům krásný sváteční den.

Richard HINDLS, vedoucí Katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Děkuju a přeju také celý krásný květen.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.