Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 31. května 2018

31. květen 2018

Hostem byl Jiří Hlaváč.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešním glosátorem bude profesor Jiří Hlaváč, klarinetista a pedagog. Já vás vítám. Dobrý den.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je mravnost důvodem k omezení svobody umělecké tvorby? Kde jsou její hranice? Jak ukazovat a zpracovávat negativní či kontroverzní témata? Proč je Filmová akademie múzických umění ve varu? Obstojí její absolventi v praxi? Tolik náhled do dnešních témat. Připojte se k poslechu. Dobrý den. Aktivisté v sobotu narušili inscenaci Naše násilí a vaše násilí v Divadle Husa na provázku v Brně. Po začátku představení vtrhla na jeviště necelá třicítka členů hnutí Slušní lidé a bránila hercům v další produkci. Do divadla pak dorazil antikonfliktní tým policie. Aktivisté jeviště opustili. Představení bylo obnoveno. Další skupina hru pískáním a skandováním narušila před koncem. Ty vyvedla bezpečnostní agentura. Ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser označil narušení hry za překročení hranic a varovný signál společenského vývoje. Událost mu prý připomněla scény z filmů o nástupu fašismu. Dodám ještě, že inscenaci chorvatského režiséra Olivera Frljiče předem odsoudila katolická církev i někteří politici. Jaký je váš pohled, pane profesore?

Čtěte také

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
--------------------
Já jsem to představení neviděl. Navážu na tu poslední větu - odsoudila katolická církev a politici. Nejen u nás, ale před tím i v Polsku a v Rakousku třeba. Čili ta reakce byla svým způsobem už očekávatelná. Já jsem shodou okolností na poslední umělecké radě hudební fakulty reagoval na vystoupení jednoho pana kolegy, který, u něhož probíhalo habilitační řízení, a on se v rámci své přednášky zmiňoval také o tom, kde je kompetence režiséra a kde končí ona umělecká licence. A protože tam opakovaně padalo slůvko experiment, a bavme se i v rámci té inscenace, která proběhla v Brně, o něčem jako "experimentálním" projevu, tak zopakuji to, co jsem tehdy řekl jemu, že v historii uměleckých disciplín se objevila jména, která zásadním způsobem rozmetala konvence té doby. Připamatuji Paula Cézanna, Pabla Picassa či Igora Stravinského. Jenže, a to byl tehdy můj závěr, jestliže je experiment cestou v rámci hledání a objevování, tak je to legitimní prostředek. Jestli se experiment stane výsledkem a po něm nenásleduje nic jiného, tak je to špatně. To není, prosím pěkně, moje tvrzení, to je to, co jsem zmínil. Ta další léta potvrdila správnost úvah Cézanna, Picassa i Stravinského. Dopřejme si času, abychom věděli, co všechno se může objevovat dál. Ale ještě jeden vjem, který se mě dotýká z hlediska té inscenace. Prosím pěkně, já jsem člověk, který když vstoupí do kostela, tak si srovná myšlenky, prožije si tam chvíli osamění a podívá se po vnitřním interiéru a jsem šťastný a jsem spokojený. Nejsem ten, který by plédoval pro to, že jsem hluboce věřícím člověkem, ale Ježíš Kristus je symbolem, který reprezentuje obecně cosi, co je rovina pokory, co je rovina odhodlání, co je rovina ochoty nést odpovědnost za své postoje a za svá slova, za své činy. A jestliže vytrhnu z kontextu a zasadím osobnost tohoto významu a této legendy do situace, kdy veřejně páchá trestný čin, tak je to v hlubokém rozporu s mým mravním založením a budu tvrdit komukoliv do očí, že toto na scénu nepatří. Znovu opakuji, je to můj osobní subjektivní názor. Myslím si, že existuje hranice jakékoliv umělecké licence. A dám lehké přirovnání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jaká je ta hranice právě, pane profesore?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
--------------------
Já to, já to řeknu takto. U nás je z hlediska zákona o silničním provozu přikázáno, že se jezdí vpravo. No, já to budu revoltovat, budu jezdit vlevo s dopadem na všechno, co já tímto krokem způsobím. Tam je ta hranice. Je nějaký úzus, je nějaká estetika, je nějaká filozofie, je nějaká tvůrčí svoboda, je nějaký vnitřní kontinuální tvůrčí proces, ale já musím respektovat nějaká pravidla, která jsou obecně nastavena.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Například paní senátorka Eliška Wagnerová se mimo jiné ptá, kdo má právo ostatním diktovat, jaké divadlo, knihy, filmy a tak dále smíme sledovat nebo číst. Ona podala trestní oznámení na neznámého pachatele kvůli jednání hnutí Slušných lidí pro podezření, že jejich jednání naplnilo skutkovou podstatu výtržnictví. A jak dále píše na svém facebookovém profilu, vychází z toho paní Wagnerová, že svoboda umělecké tvorby je ústavně chráněna článkem 15, odstavce 2 listiny a lze ji omezit toliko ústavně chráněnými statky, především konkurujícími základními právy. Tolik citace jejích slov. Pak je tady jiný názor, Jana Rozka, autora petice proti uvedení hry. Podle něj hanobí křesťany, muslimy i státní vlajku, kterou tam herečka tahá z přirození. Kardinál Dominik Duka označil: Hrůza, výprodej křesťanství a jeho ideálů. Naopak, jiný duchovní, profesor Halík říká, že ve hře nejde o Ježíše znásilňujícího muslimku, nýbrž o protest proti světu, cituji dál jeho slova, v němž se vše, i svaté symboly náboženství, zneužívá k rozdmýchávání nenávisti jedněch proti druhým.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
--------------------
Teď jsme si odpověděli. Vy jste se ptala, kde je ta hranice, kdo odpoví? Tady reagovaly osobnosti, které nepochybně mají své velké zkušenosti, mají své velké vědění. Jejich vyústění, jejich závěr je dost odlišný nebo diametrálně odlišný. Odpoví čas. Tak jako odpověděl v případě toho Cézanna, Picassa a toho Stravinského. Budeme muset být trpěliví i na tyto momenty. Já jen chci být opatrný v tom, že připamatuji Karla Čapka, který dopředu avizoval, co všechno je schopen Adolf Hitler světu připravit. A on to předjímal, on anticipoval to, co zákonně přijde. Ono to přišlo. Takže buďme shovívaví v té naší přítomnosti. Odehrává se mnohé, odehrává se leccos, z čeho jsme nadšeni, leccos, s čím nesouhlasíme či nás to dokonce naplňuje vnitřním, vnitřním nesouhlasem a revoltou, ale opravdu to chce ten čas, který to znovu všechno roztřídí a pojmenuje. I tady tuto z hlediska času, prosím pěkně, zkazku. To není nic víc z hlediska delšího časového úseku. V přítomnosti tomu přikládáme obrovský význam.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tématem toho letošního ročníku Divadelního světa je mimochodem svoboda a její křehkost. Podle ředitele divadla tím tématem je tedy svoboda a to představení je sice, tak to sám pojmenoval pan Glaser, extrémní poloha umění, ale považuje to za legitimní součást evropského divadla. Jak, pane profesore, ukazovat, ztvárňovat, zpracovávat i kontroverzní témata? Třeba jako je v tomto případě v této hře Olivera Frljiče jistá reflexe migrační krize, překvapené Evropy, soužití kultur.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
--------------------
Já zase, já zase odpovím. Prosím pěkně, svým způsobem stejné kontroverzní téma sáhnutí na lidský život zpracoval film Je třeba zabít Sekala. Ale tam je ta odpověď. Tam je ta odpověď. Při plném respektu příběhu, ale také při plném respektu určitého mravního podtextu, který tam byl, lidský život nemá být dán nikomu jinému do rukou s tím, že bude určovat jeho začátek a konec.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Odvolání děkana Filmové akademie múzických umění Zdeňka Holého za údajné porušování demokracie vyvolalo bouřlivou reakci. Vypjatou situaci má nyní vyřešit rektor Akademie múzických umění Jan Hančil. Zatímco členové Akademického senátu FAMU mu předložili návrh odvolat pana Holého, vedoucí většiny kateder rektora požádali, aby tak nečinil. Rozhodnutí zatím neznáme. Mělo by být, tuším, možná do konce tohoto týdne nebo v horizontu několika dní. Jak vy rozumíte, pane Hlaváči, celé této situaci, která se docela táhne? O co vlastně jde? Proč to vře na FAMU?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
--------------------
Před závorku řeknu, že jsem členem akademické obce Akademie múzických umění v Praze. Od toho by se dalo odvodit, že o tom vím strašně moc. Mám, prosím pěkně, určité dílčí informace, protože filmová fakulta jest součástí akademického celku a tam jsou grémia, kde se potkávají děkani a proděkani a tak dál a tak dál. Ale já mám svoji vlastní zkušenost, protože jsem vyzbrojen také tím, že 30 let na té škole působím, tedy na hudební fakultě, a v letech 2000 až 2006 jsem byl v obdobné pozici jako dnes pan děkan Holý, byl jsem děkanem hudební fakulty. Připamatujme si aspoň pár takových důležitých mechanismů. Každý, kdo postoupí do té představy, že by mohl řídit fakultu, musí projít nikoli výběrovým konkurzním řízením, ale volbou. A součástí prezentace každého z navržených je mimo jiné, vedle toho, že doložíte vzdělání a někde se vyžaduje i doložení dopředu trestní bezúhonnosti, tedy výpis z trestního rejstříku, tak je tam koncepce a každý z těch, kdo chce být děkanem či rektorem, předkládá koncepci řízení toho kterého subjektu. Ta koncepce v okamžiku, když je onen muž či žena schválen, nominován a následně jmenován, je, prosím pěkně, schválena rovněž. To je oficiální dokument. A pak jde o to, jakým způsobem je ten dokument naplňován. Nepletu-li se, i pan děkan Holý už je v rámci čtyřletého děkanského mandátu a je tedy na polovině toho úseku. Po dvou letech můžete z té koncepce hodnotit něco, co odpovídá tomu časovému úseku, rozhodně ne celek. Dál můžete poznat, jestli dochází k nějaké zásadní odchylnosti od té předložené koncepce či naopak jsou to opravdu jenom dílčí korektiva. Já se domnívám, že tady to všechno jest otázkou, řeknu to zcela otevřeně, snahy dostat se do čela fakulty, respektive dostat tam ty, kteří budou tančit, jak někdo píská.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Koho teď tím myslíte, pane profesore?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
--------------------
Podívejte, já jsem poznal pana děkana Holého, byť jenom pracovně, když byl ředitelem nakladatelství ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká je tedy jeho koncepce, abychom možná konkrétněji věděli, o co mu jde, co prosazuje?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
--------------------
Já si myslím, že to není koncepce, která by zásadně měla nějakým způsobem redukovat počet výukových oborů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Protože jemu se právě vytýká, jak jsem řekla v úvodu, údajné porušování demokracie. Co tím tedy akademický senát myslí? V čem měl prý pan Holý pochybit?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
--------------------
To byste se musela zeptat toho akademického senátu, protože kolegium děkana, umělecká rada FAMU a potažmo i další subjekty se na to nedívají tímto způsobem. To je ten výčet těch vedoucích kateder. Čili je to ... Ještě jedna důležitá myšlenka, ať se trošku taky pobavíme. Jan Skácel říkal, že jsou pravdy krátké a dlouhé. Krátkou pravdou je to subjektivum, to je naše ego. To je to posuzování teď toho daného momentu. Dlouhou pravdou jsou naše postoje, naše zásady, náš způsob, jakým komunikujeme s ostatním světem, jakým způsobem někoho řídíme, jak se chováme v rovině podřízené. To je, prosím pěkně, dlouhá pravda. To je náš život. To všechno už pojmenoval. My se zásadně nezměníme. Takto jsme se chovali. Vracím se k tomu, co jste řekla, ano, pana děkana Holého jsem poznal já jako člověka, který byl mužem, který držel slovo, člověka, který měl vhled do problematiky, kterou jsem s ním řešil. Znám na dálku jednoho z těchto senátorů, stávajících senátorů a tam mohu říci ano, to je člověk schopný, dodávám schopný všeho, což neznamená, že v tomto okamžiku nemůže mít pravdu. Ale, prosím pěkně, dlouhou pravdou je objektivní analýza celého stavu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdo ji provede objektivně?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
--------------------
Pan rektor, pan rektor. Má poradní orgány, se kterými se může poradit a tak dál. To je ta jeho odpovědnost a to je taky jeho kompetence. Akademický senát může navrhnout, nemůže realizovat, nejmenuje a neodvolává. Může navrhnout jmenování a může navrhnout odvolání. Ale já si myslím, že tady opravdu je to, bohužel, znovu to typické pro naši kotlinu, vyřizování osobních účtů a to nepatří na univerzitu 21. století a nepatří to rozhodně na žádnou veřejnou vysokou školu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co to znamená pro FAMU? Možná ještě dodám, že osobnosti právě ze světa filmu upozorňují na dlouhodobý úpadek dříve světové slavné školy. Například podle Fera Feniče, který na škole působil jako pedagog, cituji: "FAMU ztratila energii a prestiž, kterou mívala. Dnes by o ní nebylo slyšet, nebýt tohoto skandálu." Jak vy to vnímáte?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
--------------------
Pane Feniče osobně neznám. Velmi si považuji toho všeho, co dělal a dělá. Určitě má tuto zkušenost, ví, co říká. Na stranu druhou, víte, kdyby FAMU ztratila tu mezinárodní prestiž, no, tak nebude o studium ze strany zahraničních zájemců zájem, jaký je, a já vím, že ten zájem je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Obstojí tedy absolventi filmové akademie v praxi, podle vašeho názoru osobního?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
--------------------
Já si myslím, že když vezmu dneska celé spektrum, co nabízí ta vizuální tvorba jako taková nebo audiovizuální tvorba v celém spektru, tak ano. Jestli jsou tam lidé, kteří jsou schopni generovat někdejší výstupy mladých absolventů, kteří se jmenovali Menzel a Chytilová a později Jan Svěrák, to nevím, to nevím. Ale věřme, že ano. Chci tomu věřit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdybychom to srovnali třeba s hudební akademií FAMU?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
--------------------
To je odlišný svět. FAMU dneska obecně si myslím, že reaguje na to, že film je do značné míry obchodně-ekonomicko-umělecká složka. Hudební složka je přece jenom trošku jiná. Opírá se stále o ten historický vklad. Máme Bachy, máme Händely, máme Mozarty, Beethoveny a to je ta konfrontace v čase. To je to, o čem jsem mluvil. Zase ten čas to pojmenuje, určitě ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, končí mezinárodní 73. hudební festival Pražské jaro. Letos si připomíná 100. výročí založení Československa. Má před sebou poslední koncerty. Ten závěrečný v neděli bude patřit Slovenské filharmonii. Dramaturgicky je sestaven z hudby tří významných národních skladatelů - Fibicha, Janáčka a Suchoně. Jak se ohlížíte za tím letošním průběhem, pane profesore? Vím, že jste viděl celou řadu koncertů. V programu výrazně přibylo premiér soudobých děl.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
--------------------
Já jsem zatím navštívil osm koncertů. Musím říci, že jsem ze všech odcházel velmi spokojen. Zmíním zahajovací koncert, Českou filharmonii s Tomášem Netopilem. To mě zajímalo moc, protože Tomáše sleduji od studentských let u nás na fakultě a vím, že už mezi tím vykonal velký kus poctivé umělecké práce. No, navštívil jsem jedno z finálových vystoupení soutěže, tedy v oboru lesní roh. Shodou okolností jsem slyšel i pozdějšího vítěze, francouzského kandidáta. Byl jsem velmi, velmi spokojený. Ale v zásuvce mám něco, s čímž jsem se zatím nesetkal nejen na Pražském jaru, ale obecně v mém životě. Já jsem vyslechnul Druhou Mahlerovu symfonii Vzkříšení s realizátory, kterými byly Budapešťský festivalový orchestr, dirigent Iván Fischer, a Český filharmonický sbor Brno, sbormistr Petr Fiala, můj někdejší spolužák na konzervatoři v Brně, a dvě vokalistky, paní Christiane Karg a Elisabeth Kulman. Já jsem prostě to přijal jako zjevení. Já jsem nic úžasnějšího z hlediska symfonické tvorby a hudby neslyšel. Prosím pěkně, slyšel jsem opakovaně New York a Leningradskou filharmonii, dokonce s Jevgenijem Mravinským. Slyšel jsem opakovaně Českou filharmonii s reprezentací našich dirigentů. Tak jsem moc přemýšlel, co je za tím. A myslím si, že je tam míra obrovské pokory a obrovské posedlosti. Já jsem u jediného z těch aktérů na pódiu nezaznamenal sebemenší náznak rutinérství nebo čehosi, že splníme, co se po nás chce. To vnitřní zaujetí, asi nějaká energie, která se tedy přesunula i na publikum, to byl naprosto jedinečný večer, naprosto jedinečný večer, který jsem uložil do paměti tak hluboko jako třeba vystoupení Louise Armstronga, Benny Goodmana, Duka Ellingtona. Prostě něco, na co nikdy v životě nezapomenu. A děkuju Pražskému jaru, protože to byl skutečný počin.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rozumím tomu i tak, že možná u některých slavných, proslulých orchestrů už cítíte nějakou tu rutinu, pane profesore, že žijí vlastně z toho svého slavného jména?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
--------------------
Já dokonce řeknu, že, a neměl bych to vyslovit, ale řeknu to, že mnozí z členů těch legendárních vídeňských a berlínských filharmoniků, že si do Prahy prostě odskočí, že to není to pódium, které pro ně symbolizuje ten Berlín nebo ta Vídeň, Paříž, Londýn, New York, Boston, Chicago. Prostě si odskočí do Prahy. A já jsem se mnohdy ošíval opravdu při vystoupení, protože jsem si říkal tak toto je teda to legendární ..., samozřejmě stále vysoké parametry hráčské, všechno, o tom bych vůbec nemluvil, ale ten entuziasmus a to, co jsem zmínil tady ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že to srdce nechali v Berlíně nebo ...?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
--------------------
Já se obávám, že trošku, že to tak bylo, že to tak trošku bylo, jo, že to zaujetí a ta posedlost umělecká a ta touha a přitom ta obrovská míra pokornosti k tomu, co dělám a mohu dělat a komu to nabízím, že to trošku naplněno nebylo. Ale pro mě subjektivní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vláda nepodpořila návrh Pirátů zrušit pokuty pro vodáky za jízdu pod vlivem alkoholu. Kabinet připraví vlastní novelu zákona, která umožní konzumaci alkoholu v rozumné míře pro vodáky, cyklisty nebo lyžaře. Co tomu říkáte, pane profesore?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
--------------------
No, řeknu vlastní zkušenost. Když se tak jdu projít na Ladronku a kolem mě uhánějí bruslaři na kolečkových bruslích a mnohý z nich drží v ruce půllitr s pivem a projíždí, tak bych rozšířil o další disciplínu, protože ..., zase jiný zážitek. Moje někdejší spolužačka, která dlouhá léta žije v zahraničí, utrpěla na sjezdovce úraz takový, že už dole, na tom místě, kde se stojí, do ní narazil jiný lyžař, komplikovaná zlomenina nohy, následná složitá léčba, rehabilitace a tak dál. No, pak se zjistilo, že ten lyžař měl v sobě jakési promile alkoholu. Ale to podstatné, tehdy už tam, a stalo se to v Rakousku, byl velmi tvrdý postih. Jinými slovy, ten zákon fungoval. A myslím si, že každý, kdo, lhostejno, jestli sedne za volant automobilu, anebo za řízení jakéhokoli jiného dopravního prostředku, ale stejně tak užívá veřejné komunikace, veřejné prostory, na kterých se pohybují jiní lidé, nese plnou odpovědnost za své chování. A pak hledejme, kde je ta individuální tolerance na alkohol či na jinou návykovou látku, protože už se stalo něco, už se stalo něco, co způsobilo velký problém. Já si myslím, že v lidské povaze je neustále hledat, aby byly co nejmenší příkazy a zákazy. V tomto případě nekompromisně. Můj názor je nula, nula.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes se svým způsobem bavíme o hranicích, hranicích svobody, hranicích projevu. Co vy na to?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
--------------------
Hranice musí existovat. Je to tolerance a na stranu druhou je ohleduplnost vůči těm ostatním. Těm, kteří dodržují hranice zcela přirozeně a nemají pocit, že je to v čemkoliv omezuje, těm tleskám. A těm, kteří se rozhodli, že chtějí zrušit jakoukoliv hranici, v čemkoli, věkovou a tak dál a tak dál, prosím pěkně, zamyslete se ještě jednou nad tím, co vlastně požadujete. Svět bez hranic je absurdní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
I mimochodem ta hra, o které jsme hovořili v úvodu, v rámci brněnského festivalu, svým způsobem precedens v našem prostředí, protože podobné ať už experimenty, nebo kontroverzní inscenace jsou v zahraničí docela běžné, také diskutované.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
--------------------
Ano. Já jsem zažil v Salcburku představení, operní představení, kde se v závěru deset minut soustavně bučelo a pískalo. To je druh revolty, který je legitimní. Já s tím nemám sebemenší problém. Šlo o legendární inscenaci a legendární realizátory, nicméně publikum nepřijalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem teď shodou okolností viděla v Lipsku Labutí jezero bez punčoch a bez typické pózy labutí a choreograf tím chtěl bořit klišé, které panuje v souvislosti s tímto krásným baletem.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
--------------------
Nebořme. Stavme. Je to zajímavější. Je to lepší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Jiří Hlaváč, pedagog a klarinetista, host dnešního Jak to vidí. A já vám za to děkuji. Mějte se pěkně.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
--------------------
Děkuju pěkně. Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítřejším hostem bude světící biskup pražský Václav Malý. Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: zis , Jiří Hlaváč
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.