Přepis: Jak to vidí Pavel Kosatík – 7. června 2018

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnes se s námi o své názory podělí spisovatel a publicista Pavel Kosatík. Dobrý den.

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Pěkný den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Připomeneme například několik osmičkových výročí. A zamyslíme se nad tím, proč z Česka zmizelo na 800 malých knihkupectví. Inspirativní poslech. Před 100 lety sepsali američtí Češi a Slováci ujednání, které se stalo základem pro založení společného státu, a to stačilo, pokud vím, pár poznámek na ubrousku, pane Kosatíku.

Čtěte také

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Nevím, jestli to byl přesně ubrousek. Já jsem viděl nějaký úctyhodnější list papíru, ale byla to každopádně teda stránka, je to takzvaná Pittsburská dohoda, jak se asi i děti učí v učebnicích z 30. května 1918. A já to připomínám, protože si myslím, že je to zajímavý takový mezník pro každého, kdo aspoň trošku zavadil o československé vztahy nebo na příbuzné na té či oné hranici. Tak se to každého z nás týká, protože tam se utvářelo to pozdější společenství. Je na tom zajímavé to, že tady tu klíčovou smlouvu uzavírali vlastně zástupci českých a slovenských krajanských spolků v Americe, to znamená nikoliv lidé žijící tady, ale uzavírali ji s takovým záměrem nebo náběhem, aby to nějakým způsobem platilo i zde, protože se to zde pak nerealizovalo, některé ty požadavky, zejména týkající se slovenské autonomie, vlastně slovenského směnu, soudu a tak, tak bylo dodatečně už v republice řečeno, že vlastně ani to od těch signatářů nemohl nikdo chtít, poněvadž když se neptali těch lidí tady na místě, takže to vlastně bylo takové jakoby metaforické a mezinárodním médiím určené, určený projev vůle, ale zároveň to, že u toho, byť ne jako signatář, byl přítomen garant coby T. G. Masaryk, tak to přispělo k tomu, že zejména ty slovenské spolky, které se považovaly za představitele takové té bohatší a rozvinutější slovenské populace a spjaté s tím domovem, oni se necítili jako myšlenkově od nich odtrženi, tak oni pak tomu Masarykovy vytýkali vlastně nedodržení, přesně litery té smlouvy a vedly se o tom v 20. i 30. letech, zejména v řadách tehdejší Hlinkovy strany, docela urputné debaty, jestli to ten Masaryk spáchal nebo ne. A z mého pohledu je v tom samozřejmě nevinně, ale možná, že se to nevykomunikovalo tak úplně, úplně dokonale, takže se to utvrdilo v takové té podobě na každém šprochu pravdy trochu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co pomohlo přesvědčit americké politiky, aby vznik Československa podpořili?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Tak tím ale hlavním americkým politikem, který to podpořil, byl /nesrozumitelné/, americký prezident, a tím podporovatelem byl Masaryk osobně, který tomu věnoval teda řada měsíců, on, jak víme, tak to téměř cestou kolem světa ve chvíli, kdy dotvořil budování těch zhruba 50tisícových legií v Rusku, kdy oblékl, vyzbrojil, dal jim úkol a jel pak, on řekl jako jejich kvarter-meister, napřed tou cestou kolem světa, věřil, že do Evropy na západní frontu, přes Japonsko, no, a cestou se teda ještě stavil na takovou, věřil, že drobnější návštěvu, ve Spojených státech, kde chtěl tedy dojednat s klíčovým dohodovým spojencem to uznání Československa. Tam se to trošku zadrhlo, poněvadž oni Američané nerozuměli tomu Masarykovy náhledu na Rusko v té době, oni se..., pardon.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký byl ten jeho...

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Oni se všichni chystali k intervenci nebo to bylo pár měsíců po tom, co se Lenin a bolševici chopili moci a zavedli tam teror, a ti naši, těch našich 50 tisíc legionářů bylo víceméně v té chvíli jedinou takovou konsolidovanější vojenskou silou, která tam byla široko daleko a která tomu mohla čelit. A on se bál, nebo nechtěl zaplést naše legionáře do těchto bojů, protože si byl vědom, že by zaujal stanovisko jakési kruhové obrany, ze všech stran by byli obklíčení pouze nepřáteli, že by neměli jaksi zajišťovat zásobování, že v každém dobytém městě by museli nechat posádku a o to by dál byli ochuzeni v dalším vojenském postupu a hlavně nechtěl vojáky, kteří chtěli domů a chtěli bojovat s Německem, tak je nechtěl demoralizovat tím, že jim řekne, pozor změna, budete bojovat s Ruskem a bude to trvat bůhví jak dlouho, protože, kdyby se do toho zapletli, tak bylo jasné, že je to na léta a že přitom možná většina jich zemře. A tady toho on se obával i z hlediska té ne úplně dokonalé ve všem bojové morálky našich vojáků, že už tehdy mezi nimi byli jak příznivi Leninovy Rudé armády, tak zase zastánci těch carských vojenských pořádků, a on se bál, aby se mu ta armáda nezačala morálně rozpadat, takže pro to odmítl intervenci a pro u toho Wilsona nebyl příliš populární, protože Wilson ho přijímal jako experta na Rusko a čekal, že dostane rychlou zprávu, kudy na Moskvu a aby nad Kremlem zavlál americký nebo československý prapor, a tohle to ten Masaryk odmítl a tím se tam stal nepopulární a to ta jednání docela oddálilo, prodloužilo, on na první přijetí v Bílém domě, byl tam celkem 4krát, ale na to první setkání čekal 6 týdnů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vedlo tehdy Slováky vlastně k tomu, že se připojili k Čechám?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
To je složitá otázka. Ty kalkuly z obou stran byly trochu jiné, vesměs na té slovenské straně převažoval názor podle mě zcela oprávněný, že s těmi Maďary už to takhle nejde dál, že ten útlak je opravdu pro ten národ devastující, v době, o které mluvíme, Slovensko nemělo ani jednu vysokou školu, téměř žádné střední školy, a likvidovala se slovenština na všech úrovních. Slovenský spisovný jazyk téměř neexistoval, o kultuře nemluvě, a ten proces měl ještě dál sestupnou tendenci. A navíc něco podobného se pod jako vlivem války, neříkám, že se snažili, oni to nestihli, ale kdyby to stihli, tak by se pokusili zavádět Němci, myslím Němci z Německa infiltrující do Rakouska a zavedli by nějakou podobnou germanizaci, tady u nás velice pravděpodobně, takže ty národy, byť na tom v dané chvíli byly rozličně špatně, tak vlastně byly ohroženy stejným nebezpečným a to je sbližovalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Byla to právě, pane Kosatíku, Pittsburská dohoda, která zásadně ovlivnila vůbec ty československé vztahy na dlouhá desetiletí?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Nevím, jestli na desetiletí, to pak zase byly jiné smlouvy, klíčová pro politiky na Slovensku, tady se bavíme o Čecho nebo Slovakoameričanech, na Slovensku spíš byla důležitá ta, které říkáme Martinská deklarace, to znamená 30. říjen 1918, kde se manifestovala politická vůle tedy domácích slovenských politiků a jejich spolupráce s Čechy. Těch dokumentů bylo víc, ale tady ta pittsburská dohoda, ta utkvěla v jakési paměti, poněvadž ta byla uložena jaksi do červánků té spolupráce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měla Pittsburská dohoda vliv i na události v předmnichovském Československu?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Asi v tom smyslu, že se, jak jsem už trošku naznačil, jako že byla připomínaná tou Hlinkovou stranou, ale tam už dost takovým akcentovaným a řekl bych nespravedlivým způsobem, že to akcentovali jako jakousi od začátku českou věrolomnost a to určitě v téhle té rovině nebylo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se podíváme na další osmičkové výročí, tak 2. června 1948 abdikoval prezident Edvard Beneš. Proč to bylo vlastně oznámeno až o 5 dní později?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
No, tak to už bylo v době, kdy tady panoval komunistický režim a kdy za prvé si tedy mohli samozřejmě s informacemi dělat, co chtěli, dávkovat je libovolným způsobem, ta smrt, respektive vůbec ten způsob, jakým on, on chtěl abdikovat už dlouho před tím. A oni v osobě tedy Klementa Gottwalda především se mu v tom snažili zabránit, protože z jejich hlediska to bylo ještě méně výhodné, než pár měsíců před tím tragická smrt Jana Masaryka, to byly 2 lidé, které oni se snažili držet v pozici jakési výkladní skříně, i když proti nim měli zejména, teda proti Benešovi, nekonečné politické výhrady, tak pro tu chvíli, nevím, jak dlouho by to vydrželo, ale pro ten rok 48 se snažili jaksi navenek toho Edvarda Beneše portrétovat jako člověka, který stojí na naší straně. A on jim tedy tou smrtí bolestnou tady z tohoto unikl a víte, je to takový trošku smutný případ konce politika, který vlastně, i když tak někdy člověk si zkusí spekulovat, jak mu asi v těch posledních dnech bylo, pokud si přehrával ty své...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo i začátek, velká naděje.

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
No právě, že, že vlastně v tom roce 17/18, v tom čase Pittsburských dohod, o kterým jsem mluvil před chvilkou, tak to byl daleko největší, nejrespektovanější naděje, mezinárodně politický talent, jaký, jemuž srovnatelný se tady do té doby neobjevil /nesrozumitelné/ mezinárodní politické době, on byl doslova tím miláčkem dohody, ne Československo, až pak zprostředkovaně přes něj. No, a v těch těžkých osudech té republiky o tento kredit přišel, protože to bojiště, na kterém bojoval, bylo často tak malé, že bojovníkovi často ani nedovolil, ne vracet rány, ale ani získat čas, aby si je promyslel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jakou, řekněme, politickou hvězdu nebo naději spíše uhasilo Pražské jaro, rok 1968, respektive okupace Československa, připomenu, že 27. června 1968 vyšel manifest Dva tisíce slov, co se tehdy od něj očekávalo?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Já ten text považuju za jeden z nejdůležitějších českých politických textů 20. století, nevím, jestli vycházejí nějaké antologie tohoto typu, ale pokud ano, nebo pokud by to někdo vydal, tak to tam bude na jednom z erbovních míst, spolu, já nevím, třeba s dopisem Husákovy Václava Havla a tak, ten Ludvík Vaculík tehdy možná si ani úplně, on byl takový, že to psaní ho v dobrém slova smyslu předbíhalo, a až pak on kolikrát i dodatečně si třeba někdy uvědomoval, čemu všemu slouží, a v tomhle případě dobře sloužil potřebě té společnosti, tam ta vzniklo na tom jaře 68 dlouhé poměrně období vakua, kdy v těch jarních měsících bylo politicky mnohé vykonáno a teď se čekalo na ten mimořádný sjezd strany, který byl svolaný na září a kde se tedy definitivně mělo rozhodnout například o tom, jestli /nesrozumitelné/ strany bude zachována a všichni čekali, že ne. A byla obava, že do té doby ty 2 nebo 3 měsíce to obyvatelstvo, které bylo zpolitizované, mělo už občanské cítění, tak aby zase neusnulo. A tak ten Ludvík Vaculík se pokusil podnítit takovou výzvu k a aktivitě, aby se prostě nepřistupovalo jenom na to, co se dekretuje shora, ale aby lidé se projevovali sami aktivně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A došlo k jakési, řekněme, mobilizaci společnosti, na kolik se to tehdy povedlo?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Já jsem o tom přesvědčen nebo ty ohlasy z té doby byly, konala se politická shromáždění. V Praze, když čtete zprávy o tom, Ústav soudobých dějin o tom kdysi vydala takzvanou Červenou edici velkých /nesrozumitelné/ knih, kde je to zachyceno i s přepisy a kdy slyšíte, na čem ti, o čem ti demonstranti mluvili a nebo, když třeba vidíte Vachkův film Spřízněni volbou, který je z trošku dřívější doby, z března 1968, ale kde jsou zachyceny pouliční reakce lidí, na jaké úrovni už tehdy takzvaní tribunové lidi, to znamená jako v Hyde parku lidi, kteří si přinesou bedničku, jsou anonymní, neznáte je a začnou lidem něco naléhavě vysvětlovat, tak to opravdu už byla politická setkání na lepší úrovni, než například často slýcháme dneska.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže dnes, právě jsem se chtěla zeptat, jestli nějaká obdoba takových těch Hyde parků existuje?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
No, určitě, určitě dnešní demonstrace jsou, jsou tady tohoto typu, je to prostě způsob, jak způsobit, aby lidé se třeba nebáli, že jejich osudem je jenom čekání na to, že se ozve někdo jiný, protože nikdo jiný taky nemusí vůbec existovat a tak, je to, je to pobídka vkusná, občanská, decentní, férová, k vlastní iniciativě, aby člověk nečekal na někoho jiného, kde není důvod na někoho čekat, všecko v podstatě může člověk udělat sám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, v rámci prvního Česko-ruského fóra budou v Praze oceněni tři členové z Osmi statečných, kteří uspořádali na moskevském Rudém náměstí 25. srpna 1968 demonstraci Za naši a vaši svobodu jako protest proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Před nedávnem uvedl v Brně slovinský soubor v rámci festivalu divadelní hru Naše násilí a vaše násilí chorvatského režiséra Olivera Frljiće. S obsahem i formou zdaleka ne každý souhlasil, jaký je váš pohled, pane Kosatíku.

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Já tady jenom musím předeslat, že jsem jedním z těch, který hru opět neviděl, čili máme právo nebo já mám právo mluvit jenom o těch mediálních odrazech, takže těch se budu držet, nikoliv dokumentováno, komentovat nebudu sám, respektive dovolím si z ní komentovat jenom to málo, co mně přijde evidentní, a to jsou ty neustálé opakované tytéž záběry, tedy toho Ježíše znásilňujícího muslimku. Ačkoliv když si přečtu ten nejkratší recenzi nebo i třeba nějaký nepřátelský text na to téma, tak zjistíte, že, že poslání té hry je mnohem složitější a že není tam nějak prvoplánově naznačena sexualita, navíc ještě v konfrontaci s kulturami, jako takhle jednoduché to není, je to poměrně dost plastická hra o současném násilném světě všeho druhu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, pan posluchač Petr píše: "Nechci polemizovat s tím, zda ano či ne, nejde mi do hlavy, proč se někdo ze vzdělanců nepozastavil nad tím že Ježíš znásilňuje muslimku, ačkoliv jsou od sebe 700 let. Možná, že se ve hře jedná o Arabku a s Koránem to nemá nic společného, nicméně muslimka se novinářům lépe prodává. Hru jsem neviděl, ale překvapilo mě, že na fakt jistě známý každému inteligentnímu středoškolákovi dosud nikdo neupozornil."

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Mně se naopak zdá, že mnozí na to upozornili a že v tom neviděli kdoví jaké pochybení, to není historická hra, která by svou čest opírala o to, že faktograficky je přesně zasazena do určitého roku a že tam všechno sedí, ale je to naopak hra pracující se symboly a symboly, jak víme, je i nutno si vypůjčovat z různých kultur.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ne všichni to ale takhle třeba pochopili na základě těch...

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Ale myslím, že se tomu takhle dá rozumět, no. Já jsem zastánce té hry v tom smyslu, že z mého pohledu umění konfrontační být musí, nebo že je to mimo jiné jeho posláním redefinovat naše hodnoty a i zneklidňovat. A víte, představil jsem si ty lidi, kteří jsou tím dotčení, ona ta škála dotčení je velice silná, takže těžko se shodnu se způsobem dotčení těch takzvaných slušných lidí, to určitě ne, ale u řady křesťanů je mi to třeba líto, že jsou zasaženi a oni neobyčejně jsou, tak o tom přemýšlím, co to znamená pro mě. A pro mě Ježíš třeba, o kterého tam teda jde, jak jsme si zmínili, je nesmírně vysokou hodnotou, já ho nechci vidět v blátě nebo tak, ale přitom, protože, přestože je to pro mě jako ztělesnění absolutní lásky, absolutní oběti těch nejúctyhodnějších lidských hodnot, jakých si umím představit. A kterých sám, bojím se, bych nebyl schopen, tak já nemám pocit, že je zobrazen v tom divadle urážlivě, že jde, že nešlo o prvoplánové sestřelení těchto klíčových pro mě jeho hodnot, čili u mě tam urážka nehrozila ani náhodou. A já si právě od té chvíle, už je to pár týdnů, co to, co to tady toto propuklo, si říkám, co to vlastně ta urážka je. Jaký je to vlastně fenomén, jak se to rodí. A mám pocit, že jako vím, co je to být uražen, už se mně to párkrát stalo a nemusel jsem se nikoho druhého na to ptát, jak mi je, ale vždycky jsem si při tom připadal tak trošku nejistý, nebo je to takový subjektivní vztah, kdy člověk nemá jak zjistit, jestli má pravdu, je to takový, takové emoční sebeovládnutí sebe sama, kde by si člověk měl dát pozor, co dělá v takovém stavu, jestli to, že je tak jako suverénně emočně nabuzen, jestli ho to náhodou nevzdaluje sebereflexi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vlastně ta vášnivá debata kolem této slovinské inscenace vypověděla o nás, když se podíváme na nejrůznější vyjádření?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Já si myslím, že vypověděla, že nám přece jenom, i když se tak netváří, když se to tváří, že jsme společnost bez hodnot, nerealistická, nevím jaká, nebo se to tvrdí často, takže nám ve skutečnosti na mnohém záleží, ale, a že jsme nebo někteří z nás se v těch hodnotách cítili tou hrou ohroženi, i to může být smysl té hry, i průzkum bojem může mít cenu, že teda zjistíme, aha, tak tohle to je naše, tohle nám vadí, čili máme to rádi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak z tohoto úhlu pohledu bychom mohli říct, že vlastně bylo prospěšné tu hru svým způsobem uvést?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Ale já jsem o tom přesvědčen i z jiných úhlů pohledu. A víte, jsem tak trošku podezřívavý, když se začne argumentovat tím, že vlastně největší nebo jedna z největší chyb byla, že se to financovalo z veřejných peněz, pokud by se v té argumentaci chtělo pokračovat, tak bych těm divadelníkům, aby nebyli na tapetě, možná navrhl, ať zveřejní, kolik peněz to bylo, uspořádalo veřejnou sbírku a já tady na čestné slovo dávám, že ze svého jako na to s velkou chutí přispěju, protože si myslím, že i z veřejných peněz se na kontroverzní věci přispívat má a znova řeknu proč. Oni, to není příspěvek na věc, ze které má prospěch jenom část společnosti, vždycky jenom část společnosti má prospěch z jakéhokoliv uměleckého díla, kde jenom Naši furianti se líbí všem, takže, ale to bychom museli všude dávat Naše furianty nebo Prodanou nevěstu, nebo tady ty trvalky, ale, ale věci, ve kterých o něco jde, o něco nesamozřejmého, to znamená, oponovatelného a ví se to předem, tak i tam ten stát má zájem to podpořit, poněvadž diskuse a diskuse hluboká a kvalifikovaná za účasti odborníků, ale ta se tady, ta tady probíhá, tak je pochopitelně zájmem toho státu, protože stát, kde se nediskutuje, je státem /nesrozumitelné/ či totalitním.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hospodářské noviny nedávno informovaly o tom, že za posledních 15 let zmizelo z Česka na 400 malých knihkupectví. Kdo se dnes podle vás, pane Kosatíku, dokáže udržet na trhu, co musí nabízet, aby přežil?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Já tedy nemám úplně přesný sociologický vzorek, to číslo, nebo tenhle typ informací, to mě vždycky lekne, to je jako když biologové řeknou, že zmizelo 6 tisíc brouků a že už je nikdy nikdo neuvidí, no. Já jsem byl možná ve vztahu k tradiční knize kdysi poměrně rasantní, protože před 10 lety, když se zdálo, že vrcholí nástup eKnih, tak já i proto, že mám jako velkou spoustu těch knih klasických a pořád to někam vozím a tak, tak jsem si opravdu asi tak rok nebo dva zřejmě snil o tom, jakoby se to mohlo slít do té jedné malé praktické knížečky a smrt tunám papíru potištěným a tak dále, i jsem to veřejně hlásal. No, a pak jsem si uvědomil, že hlásám nesmysl, tak jsem s tím přestal a znova jsem se začal radovat z toho množství té kultury, z toho podivuhodného chóru těch knih a knižních vydavatelů, který ještě stále už těch 30 let po revoluci, ono to dlouho vypadalo, že jsou to lidi jako já, kteří nevědí, kdy přestat, kteří se prostě kdysi něco naučili a dělají to bez ohledu na to, jaký jim to přinese zisk, ale dneska už jsou ty jejich potomci, prapotomci a z jakéhosi důvodu to existuje dál a kniha jako potřeba i v té hmotné podobě je evidentně nesmrtelná, ale tím neodpovídám na tu otázku asi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou třeba, ale nechci vám napovídat, hrozbou pro ta klasická knihkupectví e-shopy, nebo jsou to různé slevy?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
To určitě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pomohla by třeba pevná cena?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Já si myslím, že ve velkých městech jsou to spíš ta velká knihkupectví, a to vidím i na mladších lidech kolem sebe, kteří, já nevím, Luxor nebo Academii nebo některá ta velká knihkupectví v centru Prahy, vlastně jinam ani nezajdou, protože takhle je to nejjednodušší, takže ono to připomíná trošku továrnu, zároveň je tam v tom rychlá orientace, takže ten, kdo nespěchá, tak se tam ukojí, ale já mám rád právě ty voňavý, víte, já jsem v tomhle tom byl vždycky sentimentální, se mi líbilo přijet, já nevím, do Žďáru nad Sázavou, tam si najít malý krámek, kde ta výbava nebyla kdoví jak obrovská, byl to tedy, jak říkám, malý obchůdek, z bestsellerů dobových tam měli 4-5 věcí, ale ty jsem nepotřeboval, ty jsem znal z Prahy, ale pak tam měli vyrovnaných těch 20 až 25 těch místních publikací. A od malička od nějakých breviářů žďárských, /nesrozumitelné/ až po velkou knížku od kunsthistorika /nesrozumitelné/, takže jako člověk měl pocit, že tam nachází to, co nenajde nikde jinde a takhle to má být. To má být autentický otisk, to knihkupectví, to nemá být McDonald, kdekoliv na světě vstoupíte do knihkupectví, tak tam nejdete totéž, princip knihkupectví je opačný, než princip McDonaldu podle mě, no, takže je to asi, co říct jenom to sentimentální, je to v puzení těch lidí a nevím, jestli jako současné podmínky, a tím teď myslím tedy podpora lokálních míst.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Knižního trhu vůbec.

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
No, ale podpora, to asi i radnice musí chtít mít knihkupectví. A ještě pak taky záleží jaké. Často dneska, když přijedete i do hezkých měst, jako je Kutná Hora nebo tak, tak tam sice najdete plné výkladní skříně knihkupectví, ale už jsou to čím dál častěji takový ty omyvatelný knihy, já neříkám, že rovnou kuchařky nebo věci o psech, já proti nim nic nemám, ale když je to dominantní jaksi nabídka toho obchodu a chybí tam nová korespondence Antonína Přidala s Janem Zábranou nebo..., takové ty klíčové věci, tak z toho poznáte, že zase, že ten dotyčný je knihkupec neknihkupec, že je to prostě obchodník, který se teda řídí těmi tabulky bestsellerovými z Kosmasu, odsaje těch prvních 20 položek, ty umístí do výkladu, ale ten knihkupec by ještě dál víc měl za tím stát a klidně by měl lidem nutit věci, který sám má rád a ty, který jsou snadno prodejný, tak by třeba mohl hanět. Měl by mít svůj vlastní vkus a často má samozřejmě, on to ví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Používáte také elektronickou čtečku?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Mám ji, ale používám ji minimálně, protože ty historický knihy, se kterýma já většinu pracuju, tak pořád ještě v drtivé většině tam o ně postaráno není, takže já, já jsem pořád ještě ve světě papírového dobrodiní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Spisovatel a publicista Pavel Kosatík a jeho názory. Já vám za ně děkuji a těším se opět na slyšenou.

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Děkuju a na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mým zítřejším hostem bude ekonom Richard Hindls. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.