Přepis: Jak to vidí Iva Holmerová – 12. června 2018

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. V pořadu Jak to vidí dnes nabídnu postřehy a názory gerontoložky Ivy Holmerové. Dobrý den, já vás vítám.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Dobrý den, dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Probereme stárnoucí českou populaci z hlediska takzvané stříbrné ekonomiky. Stávají se důchodci zajímavou kupní silou? A probereme také příčiny chronického pracovního vyčerpání. Dobrý poslech. Celá Evropa stárne a Česko podle statistiků stárne velmi rychle. V roce 2000 vstupovalo do nového milénia téměř půldruhého milionu lidí ve věku nad 65 let. Nyní počet seniorů překročil dvoumilionovou hranici. K čemu podle vás, paní docentko, by měl tento fakt, který, bych řekla, je docela opomíjen, zatím měl vést, k jakým třeba ekonomickým nebo sociálním krokům, reformám?

Čtěte také

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Mělo by to vést k tomu, že se z toho budeme radovat, protože to je vlastně obrovský úspěch lidstva i naší společnosti, že se dožíváme, že stárneme. A vlastně to, že stárne naše populace, to je výsledkem toho, že jsme zdravější, že žijeme déle každý z nás a že máme také to štěstí, že žijeme v bohaté zemi a v míru. To vlastně... A výslednicí toho je, že stárneme, že stárne naše populace, no, a my suma sumárum si potom na to jenom stěžujeme, že jsme stárnoucí populace. Takže já nahlížím na stárnutí populace jako na výsostně pozitivní rys. Ale samozřejmě má to také některé problémy, protože vy už jste hovořila o těch číslech, já nejsem příliš odborník na čísla, ani si je příliš dobře nepamatuji, ale prostě to číslo, které je zásadní, je to, že vlastně v roce 2050 bude v naší zemí žít asi deset procent lidí starších 80 let a že vlastně třetina lidí bude starších 65 - 60 let. To znamená, že naše společnost se výrazně změní, a nebude to jenom silver economy, nejsem ekonomem, ale bude to vlastně silver society, stříbrná společnost. Mnoho, mnoho hlav, na které se podíváme, budou hlavy stříbrné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono bude na jedné straně tedy seniorů přibývat, ale těch práceschopných vlastně ubývat. Dále se předpokládá, píší to ekonomové nebo předpovídají to, že by snad až krize mohla vyvrcholit v roce 2060, kdy počet seniorů dosáhne bezmála 3 miliony 200 tisíc a počet práceschopných se smrskne na 5 milionů. Takže jinými slovy, na jednoho důchodce budou vydělávat ani ne dva lidé.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
A teď otázka, co je důchodce v podstatě. Je to taková trošičku deformita, deformace označovat, označovat člověka za důchodce. Rádi to děláme, ale myslím si, že to děláme stále méně. A i vlastně důchod, to je taková společenská smlouva, která vlastně říká, že člověk v určité době má nárok na jakýsi příspěvek, na který si vlastně přispíval, celý, za celý život našetřil tím, že po určitou dobu, dlouhou dobu pracoval. Ale to vlastně ještě neznamená, že ten člověk, který má nárok na tento příspěvek a může se rozhodnout, zda si jej bude další prací ještě navyšovat nebo zda si je vyzvedne do jisté míry najednou nebo postupně. To prostě všechny tyto modely ty jsou jistě možné. Ale neznamená to, že by měl být jaksi odsouzen na takzvaný, jak se dříve říkávalo, to je také docela hrozné, zasloužený odpočinek. Jistě mnoho zaslouženého je, ale asi ten odpočinek není to pravé. Já si myslím, a myslím si, že mnoho dalších gerontologů nebo většina, že vlastně práce je přirozenou součástí člověka a že vlastně člověk by i jaksi po dosažení nároku na tento příspěvek, důchod, měl zůstat v normálním pracovním procesu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte třeba i v 70?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já myslím, ano, já myslím třeba i, i déle. Já myslím třeba i déle. Ale nemyslím si, že by třeba by člověk v 70 měl fárat, že by měl vykonávat nějaké, nějaké profese třeba v 80, které jsou ad absurdum trošičku, které jsou náročné třeba na rozhodování a podobně, ale znám mnoho lidí, kteří pracují v profesích kvalifikovaných, využívají svých zkušeností, znalostí, týká se to zejména lidí jaksi v pedagogické sféře, zejména na vysokých školách a podobně, kteří jsou velmi významným zdrojem informací a zkušeností pro studenty, přestože už přesáhli hluboko tu sedmdesátku. Nemluvíme vůbec o šedesátce. To je, to už je vlastně hranice, to už je, to je vlastně střední věk.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To potvrzují to, co říkáte, paní docentko, i čísla. Když se podíváme na současný trh práce, kde chybí statisíce práceschopných, tak firmy zjišťují, že ten zkušený starší pracovník, a nebudeme teď hovořit o žádném věku, může být v kolektivu dobrým příkladem, dokonce řekněme i nějakým mentorem pro mladé nebo mladší kolegy.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, přesně tak. On má, mnoho lidí má úžasné zkušenosti z té své celé kariéry. Znají ty slepé uličky, do kterých se třeba ti mladí zase znova a znova vrhají. Takže jsou určitě přínosem. To, to je, myslím, nesmírně důležité. A myslím si, že zaměstnavatelé nedoceňují kvality starších pracovníků, kteří možná nepracují tak rychle, to je pravda, ale zase neváhají být velmi loajální vůči svému zaměstnavateli, neváhají trávit více času v zaměstnání, nespěchají tolik, jsou třeba flexibilní, co se týká času i, dejme tomu, práce v podvečer, o víkendech a podobně. Alespoň v ideálním případě. Záleží to samozřejmě také na postojích.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Určitě je to velmi individuální.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano. A vy jste velice hezky řekla vlastně, že nebudeme mluvit o věku, a to se mi moc líbí. A to je vlastně, to je vlastně strategie i Světové zdravotnické organizace, která vyhlašuje dekádu zdravého stárnutí a program strategii zdravého stárnutí, a tam je to vlastně jasně řečeno, že věk, číslo není vlastně rozhodující, že vlastně záleží na tom, do jaký, do jaké míry je člověk zdravý, do jaké míry je aktivní, nebo alespoň soběstačný a vlastně ta strategie zdůrazňuje to vlastně opačné to, než, než zpravidla slýcháme v médiích, a sice že lidé i za cenu nemoci, za cenu omezené soběstačnosti a podobně i v tom vyšším věku a velmi vysokém věku jsou přínosem společnosti. To si myslím, že je, že je nesmírně důležité. A přínosem je i vlastně ta jejich soběstačnost, to, že vlastně nečerpají prostředky a jaksi prostředky jak finanční, tak, tak lidské na zajišťování péče. To se stává vlastně velkým problémem v Evropě. Takže podpora soběstačnosti, co se týká zlepšení zdravotního stavu i využití moderních technologií, to je všechno nesmírně důležité.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle dat banky Credit Suisse utrácí na internetu nebo v obchodních domech stále početnější skupina takzvaných silver spenders. Tady hovoříme o takzvané stříbrné ekonomice. Myslíte, že budou lidé v důchodovém věku čím dál zajímavější kupní silou?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Podle mého názoru jsou čím, jsou již čím dál zajímavější kupní silou, protože vezměte to, že to jsou lidé, kteří jsou vlastně na vrcholu své kariéry, možná za vrcholem své kariéry, ale vlastně mají k dispozici stále její plody, mnoho lidí je velmi dobře situovaných. I těch starších lidí. Soustředí se do jisté míry na sebe, nemají takové náklady, co se týká, dejme tomu, už nákladů na rodinu a tak dále. Čili to jsou lidé, kteří disponují mnohdy významnými prostředky, takže jsou zajímaví jistě. A je tak, je mi trochu s podivem, že naše služby a naši podnikatelé a celý ten sektor služeb se o ně zase tak příliš nezajímají, mají je zaškatulkované jako takové ty, kteří stále šetří, možná to je i určitým postojem třeba většiny našich seniorů. Ale prostě nenabízí určité služby, které by mohly tito lidé dobře využívat k zajištění kvality svého života, a to zdaleka nemyslím o zdravotnických a sociálních službách, nemluvím o zdravotnických a sociálních službách, ani třeba jenom o tom cestování, ale vlastně o všech službách vůbec.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co ale ti senioři, kteří třeba zůstávají na stáří nebo jsou sami. No, nechci říct samoži..., no, vlastně ano, samoživitelé. Mohli bychom použít i tento termín.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, sami, samo nebo osamělí, to je samozřejmě další problém, záleží také na jejich zdravotním stavu, záleží na jejich postojích, protože někteří lidé volí spíše samotu a pro některé to zase, zase není volba. Teď shodou okolností probleskla na internetu i taková zpráva, myslím, z ošetřovatelské konference kardiologické společnosti v Dublinu, kdy bylo vysloveně jasně prokázáno, že samota, osamocenost jsou rizikovým faktorem mnoha věcí a včetně třeba kardiovaskulárních onemocnění. Takže ano, o depresivity, depresí a tak dále a tak dále. Takže to je velký problém. A je to problém nejenom těch lidí, protože je to problém také celé společnosti, protože samozřejmě tito lidé jestliže mají vyšší tendenci k určitým onemocněním, ztrátě soběstačnosti a podobně, tak také logicky budou čerpat určité společenské prostředky na to, aby se jim zajistila adekvátní péče. A proto si myslím, že bychom měli věnovat pozornost právě té strategii zdravého stárnutí nebo dobrého stárnutí, které začíná nikoli nějakými složitými operacemi až v době, kdy člověk onemocní, ale měli by, měla by to být taková jednoduchá opatření v rámci, dejme tomu, života v obcích, spolkový život, umožnění pohybu, dostatku pohybu třeba a nehovořím jenom o těch hřištích, která jsou k dispozici, a to je príma, protože si člověk může ve svém volném čase třeba zacvičit někde v parku a podobně. Ale myslím třeba o takových běžných prostředcích normální dopravy, která je mnohdy v našich městech dosti nebezpečná. Nehovořím třeba ani o spojnicích měst a vesnic nebo vesnic mezi sebou, a myslím si, že takové určité vybudování bezpečných cest, cyklostezek, stezek pro určitá alternativní vozítka seniorská a podobně, že by to velmi přispělo tomu, aby se lidé prostě normálně přirozeně více hýbali, více chodili a také mohli žít zdravěji samozřejmě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
K tomu zdravému životnímu stylu určitě patří i zdravé stravování. V poslední době se čím dál více hovoří nejenom o změně stravovacích návyků u školáků, ale právě také u starších lidí.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
To já bych řekla, že je další a velké aktuální téma. Díky, že jste to připomněla. Vlastně vždycky s tím pohybem se to tak jako navodí. Já bych určitě se k tomu také nějakým způsobem postupně dostala. A myslím si, že to je opravdu velké téma, o kterém bychom měli hovořit, a měli bychom se k němu vracet. Naše populace středního věku trpí spíše obezitou. Všichni s ní tak nějak bojujeme méně či více úspěšně, ale, ale nebo ne nikoli všichni, ale značná část, značná část naší populace. Vyšší věk, ale hovořím tím o věku nad 80 let, zpravidla je spíše, ti lidé jsou spíše ohroženi podvýživou a takzvaným syndromem křehkosti, syndromem křehkosti, který vlastně je vázán na podvýživu a zejména souvisí se ztrátou svalové hmoty. S tím, vlastně z toho lze také vyvodit, co lidé potřebují. My jsme hovořili už o tom dostatku pohybu zejména ve smyslu toho přirozeného pohybu, chůze, běžného pohybu dne v rámci sebeobsluhy, zahrádkaření a tak dále, péče o domácnost a tak dále. A co se týká té stravy, tak je nesmírně důležité, aby lidé zejména vyššího věku měli dostatek bílkovin, to je, myslím, klíčové.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč vlastně, paní docentko, senioři tak málo pijí nebo nemají potřebu? Týká se to i jídla ostatně.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
To je také další skvělá otázka, protože a je velmi aktuální zejména v době léta, protože s vyšším věkem přece jenom se mění organismus a klesá smyslová ostrost. To je, to je pravda. A ta ostrost se týká také chuti, čichu, pocitu žízně. To znamená, starší lidé jaksi nemají tolik chuti k jídlu, tak je proto důležité jim jídlo upravovat tak, aby bylo dosti výrazné. Takže takové ty fámy nebo prostě takové ty mýty o tom, že starší lidé by neměli tolik kořenit nebo solit, naopak měli by kořenit dostatečným způsobem, aby prostě ta, ta strava lákala a aby jim chutnala, aby byla výrazná, aby se jednotlivé chody, jednotlivá jídla od sebe odlišovala. A to samé platí o pocitu žízně. Zejména v letních měsících bychom měli pamatovat na to, abychom pili dostatečně, což platí ostatně pro nás všechny. Takové ty různé letní bolesti hlavy často bývají z toho, že nemáme dostatek tekutin, ale u seniorů zejména těch nad 80 to platí dvojnásobně, možná desetinásobně, protože při nedostatku tekutin může docházet až k takovým stavům dezorientace a tak dále a tak dále. Prostě celý organismus a zejména mozek potřebuje dostatek tekutin k dostatečnému prokrvení, zásobení, takže je důležité pít. A důležité je pamatovat také na dostatek minerálů, čili nejenom vodu, ale i minerálky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je asi ideálem mít třeba v zařízení pro senioři výživového poradce?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
No, nevím, jestli to je ideálem, mít skvělého výživového poradce je asi dobré. Ale mít výživového poradce, jen tak je to možná čárka do jaksi přírůstek týmu, který možná i nemusí být zrovna nejefektivněji vynaložený, ale co je důležité a ideální, je, aby se v rámci poskytování péče jaksi věnovala pozornost také dobré stravě, dobré zdravé stravě. Ono totiž ta strava musí být zdravá, samozřejmě. Ale musí být také dobrá, protože podmínkou je, aby ji lidé snědli. To je taková, taková kuchyňská zkušenost, na kterou se v těch zařízeních také zapomíná a zapomíná se na to v nemocnicích, že strava je dobře vyvážená, dovezená, nevypadá někdy příliš vzhledně, ale to už není možná tolik pravda, protože zpravidla už ta strava je dobře připravená, no, ale je naservírovaná tak, že na to třeba starý člověk zrovna nevidí nebo na to nedosáhne, protože je to na druhé straně právě na té ochrnuté a podobně a podobně. Takže je tam mnoho faktorů. Já bych chtěla ještě upozornit jenom na program Bon Apetit, který v rámci našeho Centra pro studium dlouhověkosti se snažíme nějakým způsobem prosazovat nebo spolupracovat na něm i se zařízeními typu domovy pro seniory, protože to je vlastně program, který se snaží právě zavádět dobrou stravu, která je i upravená podle potřeb lidí s různými deficity, dejme tomu, i pro lidi s demencí, kteří třeba neumí používat příbory nebo nemohou používat příbory, takže je to takzvané finger food, prostě jídlo, které se může vzít i do rukou...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prsty.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
...tak aby to bylo, ale aby to stále bylo důstojné, aby, aby to prostě těm lidem vyhovovalo a aby to vlastně splňovalo nejenom ty jejich nutriční potřeby, ale také tak trochu tu kulturní a sociální sounáležitost, kterou také jídlo přináší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Švédský parlament nedávno schválil nový zákon, který říká, že pohlavní styk bez jasně verbálně či fyzicky projeveného souhlasu obou zúčastněných je znásilnění. Pokud jsou signály nejasné nebo nejednoznačné, tak je důležité ujistit se, zda dotyčný partner nebo partnerka sex skutečně chce. Podobně formulované zákony existují třeba v Británii už 15 let, fungují také v zemích, jako je Německo, Belgie nebo Irsko. Naopak Norsko podobný zákon zamítlo. Jak se vy díváte na potřebu mít takovýto paragraf, takovýto zákon?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já se musím přiznat, že na to nemám zcela jasný názor. V žádném případě jej nedokážu teď tak rychle formulovat. Ale já si myslím, že to je, že sexuální akt je důležitým aktem v našem životě. A samozřejmě je důležitý souhlas obou partnerů, to je, to je bez debat, a vlastně vychází to z obvyklých zvyklostí v naší společnosti, není to vlastně nic překvapivého, překvapujícího. To, že to je zakotveno legislativou, zřejmě vychází ze zvyklostí jednotlivých zemí. Ale vlastně jak říkám, je to, je to cosi, co patří k normálnímu životu, co je normální. Ta dohoda partnerů by se měla rozumět vždy samosebou. A jestliže legislativci cítí potřebu to nějakým způsobem více zakotvit, asi nic proti tomu, jak říkáte, jedna země tu legislativu přijala, druhá ji nemá, jsou to země velmi kulturně, kulturně podobné. Ono není vždy nutné vlastně vše zakotvovat přímo v legislativě, ale jestli to funguje normálně ve společnosti, tak je to prostě pravidlo, které by se mělo respektovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Česká vláda se rozhodla ratifikovat úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Jde o takzvanou Istanbulskou úmluvu. Tu už přijalo více než deset států Evropské unie. Zavádí nulovou toleranci vůči násilí na ženách a domácímu násilí. I tato úmluva vyvolala různé reakce, například Česká biskupská konference varuje před možným zaséváním nepřátelství mezi muži a ženami. Vadí jí totiž, že například už v preambule dokumentu se hovoří o, omlouvám se, historicky daném mocenském sporu mezi muži a ženy. Co myslíte, paní docentko, uškodí nebo prospěje tato Istanbulská úmluva naší společnosti?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Musím se přiznat, že na to také nemám, nemám úplně jasný názor, stejně jako na to, na tu předchozí, jistěže to souvisí. A záleží to na tom, do jaké míry prostě tahle ta pravidla ve společnosti fungují, do jaké míry jsou respektována či nikoliv a zda je zapotřebí je nějakým způsobem zakotvovat tyto principy v legislativě. Já možná trošičku odběhnu, ne příliš daleko, k takové zkušenosti, kdy jsme sestavovali v rámci Evropské asociace jakési, to není podstatné, jakousi komisi a kolega z jednoho severského státu se tak jako podíval na složení té komise a říkal vlastně: "Ano, tak tady máme, musíme se na to podívat ještě genderově, jestli tam máme stejný počet mužů a stejný počet žen." A já jsem se tomu trošičku pousmála, protože v podstatě u nás zřejmě příliš nás tyto věci nenapadají, jo, příliš, příliš se tím nezabýváme rovnosti mužů, žen a tak dále. Ty genderové otázky jako by byly tabu a nechceme je příliš řešit, eventuálně je chceme zakotvit v legislativě, uvidíme, jak to všechno dopadne. Ale, ale myslím si, že to je jedna z věcí, kterými bychom se měli zabývat na úrovni takové normální lidské, na úrovni normálních lidských vztahů, lidské slušnosti, vzájemnosti k sobě a mělo by to fungovat tak. No, a potom se můžeme rozhodnout, zdali to budeme zakotvovat nějakou legislativní normou. Ale, ale v první řadě by to měly být jaksi vztahy ve společnosti. A když se podíváme na mnohé naše komise třeba i ve zdravotnictví, tak vidíme, že právě ta nerovnost mužů a žen prostě přítomná v naší společnosti stále je. Já se omlouvám těm, kteří tvrdí opak, že různě se posmívají kvótám a podobně. Já nejsem, také nemám vyhraněný názor na to, že musíme mít kvóty, ale o čem bychom měli více diskutovat a čím bychom se měli právě více zabývat, je takovou tou balancí, takovou tou rovnováhou mezi muži - ženami, která prostě zcela jasně někde chybí. Takže podíváme-li se stále na složení třeba redakčních rad, dejme tomu, a půjdu do svého oboru, Časopis lékařů českých, nyní tam je jedna žena nebo dvě ženy. Jaksi vědecká rada Agentury pro zdravotnický výzkum, tam, myslím, žena stále chybí a podobně. Takže to je otázka prostě postoje ve společnosti a zdaleka, zdaleka to nesouvisí jenom s násilím, ale určitě to souvisí jako jaksi s rovností mužů a žen, která mnohdy v naší společnosti chybí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To bychom mohli ostatně, paní docentko, přenést i k problematice pracovního trhu a jaksi namíchání toho kolektivu pracovního starší - mladší, o kterém jsme hovořili před pár minutami.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, ono se to týká samozřejmě starší, mladší, muži a ženy a mnoho profesí je jaksi výrazným způsobem feminizováno. A je to vlastně jenom proto, že odměny v těchto profesích jsou nižší, takže vlastně muži do těchto profesí nepřicházejí. Víme, že na jaksi významných místech v korporacích a podobně, i mezi významnými politiky je stále převážná většina mužů. Já tady nechci prostě příliš jaksi tlačit na tuhle tu, na tuhle tu kartu, protože vím, že to může působit právě tu kontroverzi stejně obdobně jako ty, jako ty normy, o kterých jste, jste vlastně hovořila. Ale myslím si, že to je skutečnost, kterou bychom si měli uvědomovat a která je prostě realitou v naší společnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, podle statistik 50 žen týdně je v Evropě zavražděno současným nebo bývalým partnerem, 43 procent žen v zemích Evropské unie od svých 15 let zažívá od partnerů psychické násilí. Stihneme ještě alespoň na pár minut podívat se na nové šetření Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy na základních školách. To ukázalo, že 65 procent učitelů je vyhořením ohroženo a téměř u pětiny už se rozvíjí nebo rozvinulo. Výzkumníkům odpovídalo téměř 2,5 tisíce vyučujících. Jak je možné podle vás syndromu vyhoření čelit?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Existuje mnoho metod, a to bychom měli, myslím, na další hodinu povídání. Ten syndrom vyhoření se týká hlavně těch pečovatelských profesí, ale také samozřejmě učitelů, prostě všech profesí, které intenzivně přichází do styku s lidmi, a těch metod, jak čelit syndromu vyhoření, je mnoho. Je to zajištění podpory, je to zajištění pracovního prostředí, dobrého kolektivu. A potom jsou také takové určité institucionalizované formy pomoci, jako například supervize, se kterou třeba my máme docela dobré zkušenosti u našich pečujících, nebo debriefing třeba, který používají záchranné služby a podobně. To já si myslím, že jsou všechno důležité metody, na které je zapotřebí myslet a nějakým způsobem s nimi pracovat. A také samozřejmě individuální podpora, individuální podpora lidí, který jsou ohroženi syndromem vyhoření. Ale myslím si, že asi víc nestihneme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě můžeme dobrou minutu, třeba alespoň krátce u vás ve vašem gerontologickém centru, jak máte nastavené metody nebo pravidla, aby byl ten personál co nejméně ohrožen třeba tím syndromem vyhoření.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já si, nechci si zase fandit, že jsme až tak dobří, musím se přiznat. A je pravda, že často také s tím setkáváme, diskutujeme o tom. I se nám stává, že prostě lidé na opravdu exponovaných pozicích, dejme tomu, staniční sestry a podobně tyto problémy mají, takže se snažíme s tím nějak bojovat. A například třeba v domácí asistenci jsme zavedli supervizi, čili setkávání pracovníků se supervizorem, kdy se opravdu řeší jejich problémy a mohou se vlastně svěřit, svěřit a nějakým způsobem je řešit, získat podporu. Snažíme se také nějak pracovat s celým kolektivem a vytvářet atmosféru, já nevím, nechci se tady chválit, ale snad se nám to i do jisté míry daří, takovou vstřícnou a vzájemně si pomáhající, protože to já považuji také za důležité, aby, aby lidé nechodili do práce jenom s obavami. Samozřejmě každý z nás máme zejména v takhle zodpovědné práci určité obavy, ale aby jenom, abychom nejenom neměli právě práci, stres, ale abychom tam také nacházeli podporu a pomoc, když, když je to potřeba, aby i ta práce, to pracoviště bylo určitým zázemím, kam se i lidé mohou těšit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde vy berete, dovolte osobnější otázku, energii, řekněme. Vy jste takovým tím příkladem toho mezigeneračního soužití od péče o starší maminku až po malá vnoučátka.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
To máte pravdu. Mně se radikálním způsobem před dvěma a něco lety změnil život s tím, že přišla do mé rodiny tři miminka, nyní jsou to dvouletá batolátka. Takže já bych řekla, že to je moje odreagování a v podstatě i dost, dost přirozené.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Iva Holmerová a její postřehy. Já vám za to děkuji. Mějte se hezky, na slyšenou.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Děkuji za pozvání, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Další žena, Ilona Švihlíková bude hostem zítřejšího vydání. Příjemný poslech přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.