Přepis pořadu Jak to vidí - 1.10. (Mateřská centra)

1. říjen 2009

Český rozhlas 2 - Praha celé září (a začátek října) představuje práci charitativních organizací a sdružení. Od pondělí 5. října se vracíme k pravidelným hostům pořadu Jak to vidí, kteří nám nabízejí svůj nevšední pohled na okolní svět. Ve čtvrtek byla hostem pořadu "Jak to vidí lidé dobré vůle" prezidentka sítě mateřských center Rút KOLÍNSKÁ. Dozvěděli jsme se podrobnosti o tom, jak v ČR fungují mateřská centra. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad zde také najdete ve zvukové podobě.)

Přepis pořadu Jak to vidí lidé dobré vůle a prezidentka sítě mateřských center Rút KOLÍNSKÁ ...

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Ještě jednou krásné čtvrteční ráno, krásné první říjnové ráno, zdraví vás Jan Křelina. Budeme spolu až do dvanácté hodiny. Dnes tedy 1. října je zároveň jeden ze dvou posledních dnů, kdy se v tomto čase, v čase Jak to vidí můžete setkat s někým, kdo svůj život chápe jako především službu ostatním. Potom už od příštího týdne začíná Jak to vidí ve své původní podobě, takže dnes vlastně skoro již končí ten krásný zářijový měsíc, který jsme pojmenovali právě v tomto čase měsícem dobré vůle. Dnes budeme mluvit o pomoci v situaci, o kterém si troufám říct, že patří k těm nejkrásnějším životním situacím a zároveň k těm nejobtížnějším, s paní Rút Kolínskou, prezidentkou sítě mateřských center. Dobrý den.

Rút KOLÍNSKÁ, prezidentka sítě mateřských center
--------------------
Dobrý den.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Já jsem řekl, že je to situace krásná, zároveň obtížná být maminkou, to jsou asi mateřská centra právě tou organizací, která v tomto pomáhají, ještě než se k tomu dostaneme, prosím, vymezme si trošku pojmy, srovnejme si karty, jsou tady mateřská centra, je tady jakási síť, které vy předsedáte, tak jaký je tam vzájemný vztah?

Rút KOLÍNSKÁ, prezidentka sítě mateřských center
--------------------
Vlastně, když v roce 1992 jsem založila první mateřské centrum, tak jsem si záhy uvědomila, že je potřeba těch center po republice víc, a tak jsem se snažila dělat všechno proto, aby jich více vzniklo. Ta mateřská centra za 17 let začala vznikat opravdu v takových vlnách a dnes jich je přes 300 v té síti a k té síti jsem došla v situaci, kdy jsem začala svým způsobem jednat za mateřská centra a uvědomila jsem si, že nejsem k tomu nikým delegována, že to dělám jenom proto, protože si myslím, že je to dobré, a tak jsem iniciovala vznik oficiálního sdružení síť mateřských center a v roce 2001 jsme byli registrovány a k dnešnímu dni tedy máme 302 členských mateřských center. Takže my jsme síť, která těm centrům metodicky pomáhá, snaží se jim poskytovat semináře, snaží se vymýšlet témata ve spolupráci právě s těmi mateřskými centry, témata kampaní, zkrátka je to taková, takové sdružení, sdružení.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Proč jste, paní Kolínská, v roce 92 mateřské centrum? Já si nepamatuju, že by tou dobou existovala nějaká, vůbec nějaká legislativa možná, která by o tomto hovořila.

Rút KOLÍNSKÁ, prezidentka sítě mateřských center
--------------------
Ten vznik mateřských center v naší republice je takový pohádkový příběh. My jsme s manželem v roce 90 na Tři krále si řekli, že by bylo dobré jít něco udělat například pro Jedličkův ústav, který se topil v problémech tak jako mnoho takových podobných ústavů v naší republice po revoluci, a protože jsem etnografka a vím, že na Tři krále byl oficiální den, kdy se smělo chodit žebrat, tak jsme si řekli, že půjdem do ulic, budeme zpívat písně a budeme koledovat a posbírali jsme nějakých 4,5 tisíce, které jsme ještě večer do toho Jedličkova ústavu donesli. No, a během toho koledování nás potkala paní, která zjevně byla cizinka, respektive bylo vidět, že žije v cizině, to se tehdy dalo poznat, to je takový moment, který si už dneska nedovedeme představit, a ta mne oslovila a ptala se mě na hnutí Pražské matky. A protože jsem byla členkou hnutí Pražských matek, tak jsme se domluvily, že se sejdem druhý den a z této paní se vyklubala poměrně známá osobnost, spisovatelka a žurnalistka Alena Wagnerová, která žila od roku 69 v Německu, a tam se seznámila s myšlenkou mateřských center a po revoluci hned cíleně přijela do Prahy najít někoho, komu by tuto myšlenku sdělila a koho by dotlačila k tomu, aby tady začala vznikat mateřská centra. Myšlenka se mi velmi líbila, ale jako matka 4 dětí, která žije způsobem, na který si zvykla ve svém mládí na evangelické faře, čili otevřeným způsobem pro spoustu známých a kamarádů, takže já jsem nikdy takovou tou klasickou izolací od společnosti netrpěla, tak jsem řekla: "Ano, dobrá myšlenka, nechť někdo začne." No, ale ona mně posílala pořád nějaké materiály a po roce nás přišla znovu navštívit a to už jsem měla páté dítě na rukou a tehdy řekla památnou větu: "S 5 dětmi nemáte co dělat, tak koukejte začít." A rafinovaně zorganizovala exkurzi do Mnichova, v Mnichově jsme měli semináře v Deutsche Jugend Institutu a tam potom jsme navštívili 5 různorodých mateřských center a přiznám se, že když jsme překročili práh prvního mateřského centra, tak já vždycky říkám, že jsem se nakazila pozitivním virem mateřského centra a řekla jsem si s těmi dalšími, co jsme tam byli, ještě tam byli 2 kolegyně, můj manžel a to naše mimino, tak jsme si řekli: "To přece není problém u nás založit." Inu pak byl ještě seminář na podzim a v roce 92 jsme otevírali první mateřské centrum. Tam to bylo jednoduché, protože bylo pod organizací YMCA a tam ta legislativa nebyla tak nutná. Nicméně samozřejmě k založení mateřského centra potřebujete jediné, a to tehdy bylo, co se týče legislativy pro ten start a sice založení občanského sdružení, a to je celkem v našich podmínkách jednoduché. Ale pak jsou další momenty, které potřebujete, to je ten prostor a nějaké finance, a to už je složitější, a to tehdy, samozřejmě prostor v budově YMCA Na Poříčí byl, ale finance sehnat, to trvalo velmi dlouho. Já jsem za celou svoji, celé své období těch 10 asi let, co jsem navštěvovala mateřské centrum v YMCA pracovala dobrovolně, protože peníze prostě na to nebyly, ale podařilo se nakonec v roce 2004, čili po 12 letech takzvaně vydupat, já to nerada takhle říkám, prostě se podařilo, že na ministerstvu práce a sociálních věcí je jakýsi balíček na podporu rodiny, takže tam už trošku peníze jsou a samozřejmě dnes šikovná mateřská centra a jako, že ty mámy jsou velmi šikovné, dokáží si dosáhnout i na evropské peníze.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
To říká v Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha Rút Kolínská, prezidentka sítě mateřských center. Za malou chvíli už si řekneme, co to tedy vlastně ve skutečnosti ta mateřská centra jsou.
S paní Rút Kolínskou stále mluvíme o mateřských centrech, slyšeli jsme takovou krásnou pohádku o tom, jak to vzniklo u nás, ale ta myšlenka mateřských center, ještě než si je přesně popíšem, co to vlastně je? Jaká je jakási idea, která stojí za mateřským centrem?

Rút KOLÍNSKÁ, prezidentka sítě mateřských center
--------------------
Tak svým způsobem bych mohla říct, že to není vůbec nic nového na světě v lidské společnosti, protože kdysi dávno lidské komunity žily pospolu a v podstatě si vzájemně pomáhaly a v tom tkví vlastní princip mateřského centra, že se lidé, zejména tedy matky na mateřské dovolené scházejí spolu a vzájemně si pomáhají a pomáhají si už jenom tím, že si sdělují své zkušenosti a každá něco ví a každá může té druhé pomoci. No, ale protože jim to samozřejmě nestačí, ony, jak jsou spokojené, když nejsou doma s těmi svými starostmi a samozřejmě i radostmi, ale přeci jenom, když se vám do pračky podaří do bílého prádla třeba přidat červené tričko a teď máte všechno růžové a máte třeba chlapečka, tak to je o to větší žal. Než ten manžel se vrátí večer z práce, tak ta doba se ve vás úplně vaří, protože to dítě není partnerem pro sdílení této zkušenosti, to to vůbec nechápe. Takže ta izolovanost maminek vlastně přináší tyhle ty svým způsobem banální problémy a ono se to, když to máte denně, ...

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
To jsou velké problémy, to nejsou banální.

Rút KOLÍNSKÁ, prezidentka sítě mateřských center
--------------------
... a když to je denně, tuším, že jste tedy otcem rodiny, tak víte asi, co to obnáší, a ta matka se v tom denně dusí a samozřejmě ten otec v tý práci pracuje a je unavený a jeho to, chápu, nezajímá večer, že má nějaký starosti, takže tato možnost být spolu a jenom si sdílet ty starosti i radosti, to je veliká úleva, protože sdílení starostí je poloviční starost a sdílení radostí, je dvojnásobná radost. A jakmile jsou ty mámy spokojené, tak to vidí, že by mohly spolu něco dělat pro své sebevzdělání, pro svůj rozvoj svý osobnosti, takže vymýšlejí všelijaké kurzy, semináře, workshopy, samozřejmě, když mají pár dětí dohromady, tak s nima se taky dá dělat víc, než co se dá dělat s dětmi doma. Zkrátka a dobře pak nastoupí ty programy v mateřských centrech, ale to jim také nestačí a vidí tu, že by rády ve své obci dětské hřiště, nebo že támhle je dětský domov a že by mohly navázat s ním spolupráci a pomoct těm dětem, aby mohly aspoň trošku vidět, jak se žije v normální rodině.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
A to se všechno děje, co teď vyprávíte?

Rút KOLÍNSKÁ, prezidentka sítě mateřských center
--------------------
A to se všechno v těch mateřských děje. Samozřejmě každé mateřské centrum je jiné, protože není žádný standard, že musí být to a to. Standard je to scházení se u kulatého stolu a povídání si o těch starostech, to je standard, a pak to všechno jsou nadstavby a dnes skutečně, jak jsem říkala, jsou i ty evropské projekty, kde se snaží posilovat zejména ty mámy, aby po mateřské dovolené se snadněji dostaly do práce. Tam těch programů, vždycky to vychází ze zájmu těch lidí, co tam přicházejí, a proto se vracím zpátky k té komunitě, vychází to i ..., z mateřských center vychází i ty nápady, jak vylepšit život v komunitě v obci, co by těm rodinám pomohlo k zlepšení životních podmínek a ty mámy, nejenom že se o tom baví a nejenom, že to probírají. Ono přece jenom to mateřské centrum není ta hospoda a jdou na úřad a jednají, až nakonec rostou dětská hřiště, rostou jiné báječné projekty.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Je pravda, že z hospody se chodí na úřad pouze ve chvílích revoluce, kdežto z mateřských center je ta cesta příjemnější, takže optimálně bychom si mohli představit jakýsi prostor, kde se maminky setkávají a kde je zároveň i třeba klidný koutek pro děti, které se potřebují vyspinkat, koutek pro děti, které si hrají. Vlastně to trochu může nahrazovat i tu předškolní péči, jesličky, nebo spíš ne?

Rút KOLÍNSKÁ, prezidentka sítě mateřských center
--------------------
Svým způsobem ano, ne ve smyslu, že je dítě odděleno od rodičů. I když mateřská centra také poskytují takzvané hlídání dětí, ale já to nerada vidím, protože to hlídání obnáší opravdu hru, rozvíjení těch dětí obdobně jako v jeslích nebo ve školkách, jo, není to jenom, že někdo dává pozor, aby se dítěti něco nestalo, ale současná legislativa a jsme zpátky tedy u první otázky, legislativa, toto moc neumožňuje, je to opravdu na dohodě těch rodičů a my bychom byli docela rádi, protože současný trend pro rodiče s malými dětmi zejména je to tedy mířeno na matky, protože bývají častěji s těmi dětmi, ale já bych tady nevylučovala ty tatínky, protože mě těší, že více tatínků zůstává doma a zkrátka pro rodiče s malými dětmi možnost částečně pracovat a částečně pečovat o to dítě a ta flexibilní péče o děti moc ošetřena u nás není, protože já to chápu, ta školka, jak se říká v nemocnosti, když ta obležnost, nevím, jak se to nazývá ve školkách, když ta naplněnost té školky je jenom částečná, tak ten provoz je ale pořád stejně vysoký. Takže já to na jednu stranu chápu, na druhou stranu by bylo dobré pochopit, že dnešní trend je spíše mít flexibilní péči, která je ..., vyhovuje těm rodičům a ne tomu zařízení.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
V Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha, budeme s paní Rút Kolínskou, prezidentkou sítě mateřských center za chviličku určitě také mluvit o vztahu rodinné politiky u nás.
V jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha je stále na návštěvě paní Rút Kolínská, prezidentka sítě mateřských center. Ještě připomínám, že naše povídání si můžete přečíst na internetu zhruba za 24 hodin www.rozhlas.cz/jaktovidi nebo za lomítko napište "praha" a vůbec se dostanete na naše stránky, kde najdete vše, co odvysíláme a možná to třeba jen tak kolem vás projde, chtěli byste se k tomu vrátit. My jsme už trochu vstoupili, paní Kolínská, do oblasti rodinné politiky. Rodinná politika, tak to je velmi široká oblast, bavíme-li se o mateřství, čili řekněme čerstvém mateřství nebo o péči o malé děti, musíme také doříct jedním dechem, slaďování rodinného a pracovního života, což bylo jedno z velkých témat českého předsednictví v Radě Evropské unie, ale začneme trochu ze široka, jaký je podle vás, paní Kolínská, řekněme, pokud jde o rodinnou politiku nebo slaďování rodinného a pracovního života, jaký je řekněme, zájem společnosti, když to řeknu hodně vznešeně?

Rút KOLÍNSKÁ, prezidentka sítě mateřských center
--------------------
To je otázka, jestli se máme bavit o tom, jaký je zájem společnosti, ale když jste to takhle řekl, formuloval, tak já bych řekla, že zájem společnosti je, aby děti vyrůstaly v dobrých podmínkách tak, aby až vyrostou, mohly býti plátci daní z přidané hodnoty, protože pak té společnosti vlastně vrátí to, co do nich investovala. A to je, to bych takto formulovala a myslím si, že by bylo dobré, kdyby, samozřejmě společnost děti nebude vychovávat, budou je vychovávat jednotliví rodiče, čili je potřeba vytvořit takové podmínky pro ty jednotlivé rodiče, aby jim to umožnili, aby to nebylo na tíhu té rodiny, protože velmi často slýchávám, že rodina je soukromá záležitost, že je jedno, nebo že to záleží na těch rodičích, kolik dětí mají. Je potřeba se bavit o tom, jak ty děti vychovají, ne kolik jich mají. Já myslím, že naše společnost pokulhává v tom počtu dětí, i když je samozřejmě celosvětově otázka, jestli ta porodnost, to by bylo široké téma, to si myslím, že bychom nemuseli zavádět, ale v každém případě nám jde o kvalitu péče o ty děti, aby z nich vyrostli schopní jedinci do budoucna. A to je dlouhodobý proces, a když rodina, když má třeba 1 nebo 2 děti, tak už je to zátěž, protože v podstatě z původního, z původních 2 platů najednou jenom jeden, samozřejmě ty přídavky na dítě určitou hodnotou jsou, jsou tady i mateřské a rodičovské dávky, takže taky nějaký příspěvek, takže stát se podílí, potažmo společnost z našich daní na tom, ale tam je ještě spoustu momentů právě, když ti rodiče si chtějí přivydělat a chtějí pracovat částečně i v tom raném věku dítěte nebo později, tak je potřeba udělat nějaký legislativní rámce, aby to bylo umožněno. Například v Německu do 7 let dítěte rodiče oba, když chtějí pracovat na částečný úvazek, tak jim to zaměstnavatel v každém případě musí umožnit. Dneska můžete pracovat na částečný úvazek, ale je tam taková obezlička, pokud to umožňují ty podmínky zaměstnavatele. A samozřejmě každý zaměstnavatel rád najde podmínky, který mu to neumožňujou. Takže tady těch možností legislativních je spoustu, a pak, když mluvíme o společnosti, a já teda musím říct, že ta česká společnost po revoluci se za těch 20 let hodně proměnila s pohledem na děti, na děti ve společnosti, na rodiny s dětmi, je to daleko lepší, než to bylo, ale stále ještě pokulháváme za některými zeměmi evropskými. Například, když jdete s dětmi do galerií nebo do nějakých zařízení a máte-li těch dětí víc nebo stačí jedno, které prostě neumí být potichu, tak najednou začne určitá nevraživost a takový názor, že by ti rodiče s těmi dětmi měli být doma, protože ty děti z toho stejně nic nemají nebo tomu nerozumí a tak dále. To je ..., to společenské klima, jak říkám, je o mnoho lepší, mám mnoho zážitků s dětství našich dětí, ale pořád to není v pořádku. Jde rodina se 3 dětmi na nějakou výstavu nebo do nějakého muzea a povětšinou vstupné je pro prototyp rodiny 2+2 jakoby za ty nadstandardní, nadstandardní počet dětí by si ta rodina sama měla připlácet, je to veliký alibismus.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Možná, že mě tak napadá, ta výše těch rodičovských přídavků, my o tom poměrně často v Českém rozhlasu 2 Praha mluvíme, často se v tématech dne ptáváme, jestli ta výše, schválně provokativně, jestli je to dost nebo málo. Setkáváme se s řadou názorů. Já jsem nedávno mluvil s jedním francouzským přítelem, který mi říkal, že ve Francii to vyřešili velmi rafinovaně, protože ty přídavky skutečně s dalším dítětem neskutečně poskočí nahoru, takže vlastně ve Francii je teď velká móda mít 3 děti, protože ty 2 se tak vyplatí, že to třetí už je vlastně jedno.

Rút KOLÍNSKÁ, prezidentka sítě mateřských center
--------------------
No, ve Francii také, když jezdíte dopravním prostředkům, když dneska u nás už se to dá jinak pojmout, tak prostě od 3 dětí výše jsou výrazné slevy.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Čili možná mluvíme o takovém jakoby širokém systém drobných nástrojů, které by rodině dávaly výhody?

Rút KOLÍNSKÁ, prezidentka sítě mateřských center
--------------------
Ano.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Kdy v té její těžké finanční situaci, která každopádně nastává.

Rút KOLÍNSKÁ, prezidentka sítě mateřských center
--------------------
A je to vlastně taková ..., není to podpora rodina. Já, když se řekne podpora, tak to vypadá, že na té druhé straně je někdo, kdo je v nouzi. Ale je to v podstatě investice, která se nám vrátí.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Mateřská centra, už tedy víme, že znamenají nějaký prostor, kde se maminky scházejí, kde sdílejí radosti i starosti. Dalo by se třeba říct, vy jste říkala 300, přes 300 mateřských center v republice v tuto chvíli, znamená to, jak hustá je ta síť. Jsou třeba mateřská centra i v drobnějších obcích?

Rút KOLÍNSKÁ, prezidentka sítě mateřských center
--------------------
Mě to velmi překvapuje. V současné době poslední asi 2 roky je takový trend, že vznikají i na hodně malých obcích třeba do 600 obyvatel. Často to bývá právě tak, že se tam vlastně přivdá ta matka a je v tom prostředí úplně cizí a dost těžko se ta domácnost vlastní otevírá veřejnosti, tak je potřeba najít ten veřejný prostor toho mateřského centra, kde přicházejí a lidi se potom snáze seznámí. A navíc ty malé obce vlastně potřebují tu aktivitu svých občanů, já vím, že slovo občanů je trošku pořád ještě zavání takovým zvláštním podtónem, ale je to tak. Obec má své občany a ta obec potřebuje aktivní občany, aby se v té obci žilo dobře.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Myslíte si, že by třeba mateřská centra se mohla stát takovým základem pro tu sdílenou péči o děti, která, mimochodem legislativně jak je na tom teď? Já vím, že byly prorodinné balíčky, že se hovořilo o reformě rodinné politiky, ale vlastně teď musím říct, že nevím, v jakém je to teď stavu, a tam byla i ta sdílená péče, že jedna maminka může mít na starosti za nějakých přesně daných podmínek i ostatní děti na hlídání, řekněme.

Rút KOLÍNSKÁ, prezidentka sítě mateřských center
--------------------
No, bohužel vlastně letošní rok znamenal ve vývoji české politiky takový krok, co kdyby krok, mnoho kroků zpátky, protože prostě všichni nějak se potřebujem zorientovat a ti politici nějak nemají jasno, co by chtěli. A my to samozřejmě vydržíme na té zemi, a prorodinný balíček zatím teda dříme a čeká na nějakou stabilní vládu, předpokládám, anebo možná jestli tento parlament si to vezme ještě do konce toho volebního období a rozhodne o tom, revize prorodinné politiky by podle mého chtěla, aby vznikla rada vlády pro rodiny, protože nemyslím si, že by bylo dobré separované ministerstvo, ale ta rada vlády alespoň by posbírala všechny právě separované možnosti, které by se daly dát dohromady a jako podnět by to potom mohlo jít do vlády. Zatím, zatím všechno ..., ta rodina je v podstatě taková jakási společenská nadstavba pořád, nebere se to jako ten základ, ze kterého se má vycházet, proto se odsouvá veškeré řešení se odsouvá, řeší se ty silové věci, ekonomicky náročné, i když já si teda myslím, že kdyby teda rodiny začaly stávkovat, tak mám pocit, že by v tomto státě došlo k velikým změnám poměrně rychle, ale zatím se to tak neděje, protože je to přirozené, že ty rodiny vlastně, ty naštěstí vědí, co chtějí.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Jenom přemýšlím, jak by taková rodina mohla stávkovat, vyhodit plínky na ulici?

Rút KOLÍNSKÁ, prezidentka sítě mateřských center
--------------------
Ne, já si myslím, to je taková moje představa, znám takových různých akcí z Německa, vždycky jsem si říkala: "Ty jsou praštěný," ale představte si, že by třeba jenom pražští rodiče před ten plácek před vládou tam dali všechny své děti, tam je nějakým způsobem uzavřeli a odešli.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Chudinky.

Rút KOLÍNSKÁ, prezidentka sítě mateřských center
--------------------
Tak a státe, starej se.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Chudinky děti.

Rút KOLÍNSKÁ, prezidentka sítě mateřských center
--------------------
No, a to je právě to, že tohle to my rodiče nikdy neuděláme, abychom vlastně brali jakoby rukojmí své děti, a proto vlastně jsme posouváni pořád někam na kraj a neřeší se problémy rodiny.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Paní Rút Kolínská, prezidentka sítě mateřských center byla na návštěvě v Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha. Já vám moc děkuji za to, co děláte, děkuji všem mateřským centrům, všem maminkám za to, že se scházejí a že jsou aktivními, řekněme to slovo, že jsou aktivními občany. Paní Kolínská, hodně štěstí, mějte se krásně. Na shledanou.

Rút KOLÍNSKÁ, prezidentka sítě mateřských center
--------------------
Děkuju. Na shledanou.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Jan Křelina
Spustit audio