Jak to vidí8. května  2017 v 08:30  

„Válčili jsme ještě dva dny po konci války.“ Poslední rozhovor Zity Senkové s Bedřichem Utitzem

Bedřich Utitz (v první řadě první zprava) a další zajatci u Dunkerque - Foto: Post Bellum

Bedřich Utitz (v první řadě první zprava) a další zajatci u DunkerqueFoto: Post Bellum

Narodil se ve Vídni, ale Vídeňáci pro něj byli jen „lepší“ nacisti, proti kterým bojoval. Před komunisty utekl do exilu. Doma měl ale pořád v Česku. Zemřel 13. února 2017 ve věku nedožitých 97 let. Poslechněte si jeho vyprávění z roku 2014.

Na konec války vzpomínal válečný veterán, exilový nakladatel a novinář Bedřich Utitz bez patosu. Velitel Dunkerquu prý odmítl přijmout kapitulaci, a tak se formálně válčilo ještě dva dny po konci války. I když už se nebojovalo. „Ale byl to celkem očekávaný konec. Zejména v tom Dunkerquu, kde byla situace Němců beznadějná.“ 

Pocit vítězství na frontě nebyl 

Taky oslavy probíhaly celkem pokojně. Už několik dní předem se totiž jen čekalo, až se to podepíše. „Takže jsme oslavovali celou tu dobu. Navštěvovali jsme se, nosili si šampaňské, víno. Pivo ne, to byla moc velká váha. Jásot nebyl, protože to nebylo náhlé.“ Naproti tomu přivítání v Praze provázela až nepopsatelná atmosféra. 

Zita Senková natáčela u Bedřicha Utitze doma - Foto: Roman Růžička

Zita Senková natáčela u Bedřicha Utitze domaFoto: Roman Růžička

„Jásající davy a na mém džípu, to se nedalo spočítat kolik děvčat. Takový pocit vítězství, to člověk na frontě nikdy neměl.“ Ale na frontě tváří v tvář samopalům prý nebýval ani strach. „Strach přicházel, až když Němci používali rakety z východní fronty. Od Rusů. Takzvané Kaťuše. Ten zvuk, to pomalé přibližování rakety, to vyvolává strach.“ 

Chtěl jsem proti Němcům bojovat 

Aby mohl válčit, musel emigrovat. Rozhodl se rychleji než jiní: „Chtěl jsem být přímým účastníkem války. Chtěl jsem se přihlásit do nějaké armády proti Německu. A povedlo se.“ Podruhé unikal do exilu kvůli rozčarování z poválečného vývoje. 

Cena Arnošta Lustiga za rok 2013
Za odvahu, statečnost, lidskost a spravedlnost. „Proti žádné z těchto čtyř vlastností se neprohřešuji. Ale zase si nemyslím si, že bych je tak výrazně ztělesňoval,“ komentoval vlastní ocenění Bedřich Utitz.

„Věřil jsem Gottwaldovi, když řekl, že tohle byla poslední válka,“ vysvětluje svůj vztah ke komunistům. „Pak ale přišlo zklamání. Ukázalo se skryté obnovení antiseminitsmu. Z té strany odkud se to nejméně čekalo.“ 

Jakou cestu ušlo Německo od roku 1945? Proč nemá smysl zakládat v exilu politickou stranu? Poslechněte si v iRadiu. 

Cena Arnošta Lustiga 2013: Bedřich Utitz, Jan Pirk, Bohuslav Sobotka Kamila Moučková, Pavel Smutný - Foto: Milan Mošna

Pořad: Jak to vidí...  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: pondělí-pátek a neděle 08:30; repríza pondělí-pátek 20:30  |  Délka pořadu: 27 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Příběhy posluchačů

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace