Jak to vidí12. července  2017 v 08:30  

Člověk je v Tibetu potravou pro supy. Říká se tomu nebeský pohřeb

Himaláj - Foto: Göran Höglund, flickr.com   ,  CC BY 2.0

HimalájFoto: Göran Höglund, flickr.com , CC BY 2.0

Je autorem zhruba stovky dokumentů prakticky z celého světa, možná nejvíce mu ale učarovala Himaláj. „Když jsem tam poprvé vjel, napadlo mě vzít nějakého politika a ukázat mu, jak málo je potřeba ke štěstí. A to navzdory skutečným problémům, jaké my tady vůbec nemáme – jen pseudoproblémy,“ říká dokumentarista, hudebník i horolezec Martin Kratochvíl.

„V Tibetu a Nepálu panuje pro nás nepředstavitelná chudoba, ale lidé tam přesto jsou šťastní a usměvaví. Je to dané náboženstvím i odlišným přístupem. Na Západě si spojujeme materiální chudobu s neštěstím, oni ne,“ doplňuje. 

Přiznává ale, že si to celé možná idealizuje. Chudoba zde totiž může mít fatální následky. Neúroda vede k hladovění i smrti, dívky jsou pak poslány jako prostitutky do Indie, protože malé políčko rodinu neuživí. 

Láska je věc veřejná 

Také svatba je prý v Nepálu veřejný akt a nikoli jen soukromá a intimní záležitost mezi milenci. Vždyť přeci jde o pokračování rodu! - Foto: Vladimír Kroc

Také svatba je prý v Nepálu veřejný akt a nikoli jen soukromá a intimní záležitost mezi milenci. Vždyť přeci jde o pokračování rodu!Foto: Vladimír Kroc

Neexistuje zde samozřejmě ani nic jako penzijní systém. Na druhou stranu to ale znamená, že se děti starají o svoje rodiče i sourozenci mezi sebou. „V rodinném klanu jsou tak mnohem pevnější vazby a když dojde k nejhoršímu, lidé si pomáhají.“ 

Velkou roli zde hraje náboženství a různé rituály. „Když žena poprvé dostane menstruaci, končí dětské soukromí a začíná až veřejný život ploditelky rodu. Po tři dny je zavřená v temné místnosti, pak při východu slunce láma otevře dveře a nechá ji nahlédnout do ostrého světla. Je to symbol prozření,“ popisuje. 

Koloběh života 

Láma má v životě vesnice klíčovou roli. Musí umět mantry, číst a být vzdělaný i moudrý, aby mohl rozhodovat věroučné i právní otázky a spory. Nebo třeba to, jak bude vypadat pohřeb. Možná je kremace, uložení do země i jeden velmi neobvyklý způsob – nebeský pohřeb. 

„Když není dřevo ani voda, tak se tělo rozkrájí na malé kousíčky a obalí campou neboli obilnou kaší. Ostatky se pak vynesou na nějaký vrcholek, kde je sežerou supi. Symbolicky se tak dostává zpět do koloběhu větru, do vzduchu,“ vysvětluje. 

Pro Tibeťany nemá tělo zesnulého žádný význam a nebeský pohřeb považují za akt štědrosti – umožňuje totiž přežít jiným živým bytostem. 

Autor:  Alena Kumstýřová, Michael Erhart
Pořad: Jak to vidí...  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: pondělí-pátek a neděle 08:30; repríza pondělí-pátek 20:30  |  Délka pořadu: 27 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Příběhy posluchačů

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace