Jak to vidí6. února  2018 v 08:30  

Cyril Höschl: 20 let po Naganu mi už nepřijde absurdní, aby byl Hašek na Hradě

Dominik Hašek a Jaromír Jágr po návratu z olympijských her v japonském Naganu v roce 1998. Ze zlatých hochů je Jaromír Jágr (45) jediným stále profesionálním hráčem - Foto: Jaroslav Legner, CNC ., Fotobanka Profimedia

Dominik Hašek a Jaromír Jágr po návratu z olympijských her v japonském Naganu v roce 1998. Ze zlatých hochů je Jaromír Jágr (45) jediným stále profesionálním hráčemFoto: Jaroslav Legner, CNC ., Fotobanka Profimedia

„Kupodivu v náročných dějinných okamžicích by Hašek možná byl zajímavějším reprezentantem než váhavý filozof,“ uvažuje psychiatr o tom, jak moc jsme se posunuli v myšlení a v dějinách.

Za dva týdny uplyne 20 let od triumfu naší hokejové reprezentace na olympijských hrách v Naganu. „Já si pamatuju, jak tenkrát přeplněné Staroměstské náměstí skákalo a křičelo: Hašek je bůh a Hašek na hrad! A mně připadalo absurdní, že to ti lidi můžou myslet vážně. Přece být prezidentem je něco úplně jiného než chytat góly,“ vzpomíná Cyril Höschl

 

Host: Cyril Höschl. Témata: rozdělená společnost; severská pojetí útulnosti a pohody; fenomén Jágr, 20. výročí vítězství v Naganu a Hašek na Hrad. Moderuje Zita Senková.

Vložit na svůj web

„A víte, co mě teď zaráží? Že já bych to dneska bral. Kdyby byl Hašek prezidentem, tak by mi to vůbec nepřišlo tak absurdní a ani ta myšlenka mi nepřipadne nijak nemístná. Takhle jsme se posunuli v dějinách,“ uvažuje psychiatr. 

Prototyp Masaryka je mylný 

„Ono to zní sice velmi odvážně a zkratkovitě a možná i primitivně, ale ta naše představa o tom, jak by hlava státu měla vypadat, takový ten prototypální Masaryk, filozof, vzdělanec a tak, je poměrně mylná. Svědčí o tom mnoho úspěšných politiků ve světě, kteří nebyli žádnými velkými mysliteli.“ 

Americká vojačka Elizabeth Thompsonová pozoruje zprávy o smrti Ronalda Reagana (5. 1. 2004) - Foto: Kathleen Gorby,  Naval History and Heritage Command, Public domain

Americká vojačka Elizabeth Thompsonová pozoruje zprávy o smrti Ronalda Reagana (5. 1. 2004)Foto: Kathleen Gorby, Naval History and Heritage Command, Public domain

Höschl připomíná například Ronalda Reagana. „Společnost ho tehdy nenáviděla a dnes i ti jeho tehdejší odpůrci šli za rakví s výkřiky, že to byl nejlepší prezident v dějinách Ameriky... Člověk si může svým srdcem, svou autentičností získat náklonnost velké části populace a obklopit se schopnými poradci.“ 

Lepší než váhavý filozof 

„Ti mu pak budou připravovat jednání, projevy, protokoly a vlastně vyplňovat tím odborným materiálem tu prezidentskou funkci. A u něho bude stačit, když se bude slušně chovat, bude milý, bude autentický, bude sám sebou a bude těmi lidmi obdivován. Já to nevidím tak nemožné.“ 

Jako minimální požadavek přesto Höschl vidí intuici a sociální inteligenci. „Ale v různých dějinných okamžicích k tomu býti úspěšným politikem stačí různé předpoklady. Kupodivu v náročných dějinných okamžicích, jako byl třeba Mnichov nebo rok 68, by takový Hašek byl zajímavějším reprezentantem než váhavý filozof, který to zvažuje zleva zprava.“ 

Pořad: Jak to vidí...  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: pondělí-pátek a neděle 08:30; repríza pondělí-pátek 20:30  |  Délka pořadu: 27 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Příběhy posluchačů

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace