Indonésané vstávají zásadně pravou. Nebo to tak aspoň vypadá

26. srpen 2014

Kristýna Cílková odjela do Indonésie na rok studovat a už se nevrátila. Tamní kultura a mentalita lidí ji okouzlila. Energie, vibrace Indonésanů není prý tak negativistická. Je to asi dané důrazem na rodinné vazby a přístupem k času.

„Tady mám pocit, že všechno kolem mě tak jako sviští,“ popisuje Kristýna Cílková. „Tam je taky potřeba udělat všechno včas, ale nikdo to neprožívá takovým šíleným způsobem jako tady.“

Optimismus a energie tamních lidí je prý natolik nakažlivá, že má výtvarnice problémy se vracet do Čech. „Nevím, jakou nohou vstávají, ale rozhodně to vypadá, že pravou.“

Může za to prý žebříček hodnot. Na prvním místě je pro Indonésany rodina. „Rodina je záchytný sociální systém. Tam ať bude jakákoli krize, při které by se lidi tady sebevraždili, tak Indonésani se z toho dostanou poměrně v klidu, protože drží pohromadě.“

Nechat emoce vyplavit

Kristýna Cílková v tom vidí i důvod, proč se Indonésané tak poměrně snadno vyrovnávají s většinou katastrof, které Indonésii permanentně zasahují.

„Tam jsou furt zemětřesení, každou chvilku bouchne nějaká sopky, tsunami. Skoro každá druhá rodina je něčím zasažená. Oni se velice rychle seberou.“ Nejužší rodina tam přitom sahá až po bratrance babiček.

Úsměv není všechno

Každý indonéský ostrov, a na tom ostrově oblast, má trochu jinou mentalitu. „Obyvatelé Západní Sumatry víc připomínají nás. Nejsou to takoví ti usměvavý Asiati, úslužní. Jsou víc hrdí sami na sebe.“

Naopak na Jávě už je kultura úplně jiná. „Lidi se usmívají permanentně. Až je to někdy nepříjemný. Někdo se na vás usmívá a vy vůbec nevíte, co si o vás myslí.“

Kolik indonéštin umíš, tolikrát jsi Indonésanem
Indonésie zasahuje přes několik časových pásem. Má přes 200 milionů obyvatel a 300 lokálních jazyků. „Indonéština je uměle vytvořený jazyk, aby se mezi sebou mohli domluvit.“

Kristýna Cílková odjela do Indonésie studovat grafiku a výtvarné umění. Indonéská tradice je ale prý založená hlavně na performenčním umění jako tance, zpěvy, divadlo a na řemesle.

Klikněte na video a podívejte se na tradiční tanec Jaipong nebo Jaipongan.

„Batikování, dřevořezba, práce s kůží, loutky,“ vypočítává. „Spousta batik není tištěných, ale jsou to taková razítka, namáčená do vosku.“ Výtvarné umění je tam odsunuto do pozadí.

Jak snadné je dostat se na stipendium do Indonésie? Jak tam vypadá současné umění? Jak se Středoevropance tančí talířový tanec? A co je výjimečného na indonéské kuchyni? Poslechněte si v iRadiu.

autoři: zis , rota
Spustit audio